<< Greenwood (David a jeho rodiče)

Konečně nastala tak Davidem očekávaná chvíle. Ano, jednalo se sice zatím jen o nákupy věcí, které bude do Bradavic potřebovat, ale i to pro něj znamenalo hodně. Čekal, že nakupovat pojedou až někdyy ke konci prázdnin, ale opak byl pravdou. Matka s otcem mu to vysvětlila tak, že teď tam nebude takový rozruch a bude se jim nakupovat lépe. To bral, bude mít aspoň více času na vybírání. V obchodech dokázal strávit dlouhou dobu, než si vybral a takhle je navíc nebude nic omezovat. Navíc měl slíbeno, že pokaždé, když bude chtít, tak ho sem s otcem vezmou.
David nikdy na Příčné ulici nebyl a tak byl celý vzrušený, až tuto kouzelnickou část Londýna spatří. Jeho rodiče zastavili s autem zastavili u nějaké staré hospody. Všichni vystoupili z jejich celkem už starého Fordu a David se rozpačitě rozhlédl kolem. "Todle je ta Příčná ulice?" zeptal se svých rodičů. "Ale né, zlato. Tudy se tam jde," řekla Davidova matka, chytla ho za ramena a otočila ho směrem k děravému kotli. To v Davidovi vyvolalo ještě větší pochybnosti, nicméně následoval své rodiče dovnitř.
Jak mu ve dveřích řekla máma, hospoda se jmenovala Děravý kotel. To odpovídalo. První Davidova myšlenka byla, že na jiný než děravý tady mít nebudou. Děravý kotel byl nevábná hospůdka s několika stoly. Byl ale poměrně hodně zaplněný. Viděl, a slyšel, jak několik lidí, většinou mužů, zdraví jeho otce a vysekávají poklonu jeho matce. Nejspíše s ním pracujou na ministerstvu, pomyslel si David. Ozval se i hostinský, který se, podle reakce jeho otce, jmenoval Tom. "Ne ne, Tome. Zatím si nic nedáme. Když tak potom. Teď jdeme nakupovat. Zatím se měj," odpověděl mu Davidův otec. Podle výrazu ve tváři nebyl Tom nadšen, že prozatím přišel o potencionální zákazníky. Nicméně nic nenamítal. Jak by také mohl, byl hostinský.
To David zatím hledal nějaké velkolepé dveře, nebo dokonce i bránu, kudy by se vyšlo na Přičnou ulici, ale nic neviděl. Místo toho s rodiči zamířil ke dveřím, které, jak se později dozvěděl, vedli na dvůr za hospodou. "Co teď?" zeptal se David vzrušeně. Na odpověď zvedl jeho otec hůlkou a poklepal s ní na jednu z cihel, tvořících zeď. V tu chvíli se dali cihly do pohybu. David nevěřil svým očím. Oni se opravdu hýbaly! Když byl proces dokončen, naskytl se mu pohled na vcelku prázdnou ulici, která už ale na první pohled říkala, že není jen tak obyčejnou ulicí. Vyrazil za rodiči a poprvé tak stanul na Příčné ulici.

>> Uličky (David a jeho rodiče)

<<< Ollivanderovy hůlky a Madame Malkinová

Ginger otevřela dveře Děravého kotle a v místním osazenstvu hledala tváře své matky a mladšího bratra, zatímco skládala promáčený deštník, pod nímž už se na zemi stihla udělat malá louže.
"Tady jsme, Bí!" zvolala Elin a se zářivým úsměvem na ni zamávala od stolku u jedné ze stěn, přibližně v polovině hospody. Dívka její úsměv opětovala a rychlým krokem se vydala ke své rodině, načež usedla vedle Kalla. Na stole se nacházela zpola vypitá kaktusová limonáda a vedle ní čaj, ze kterého líně vycházela pára.
"Tak povídej, jak jsi pořídila?" zeptala se se zájmem Elin, přičemž lehce mávla na Toma, a když k nim dorazil, tak jej požádala o další kaktusovou limonádu, tentokrát pro Zázvorku.
"Mám jak uniformu, tak hůlku...teda budu mít. Prý by k nám měli dorazit nejpozději zítra."
"Och, to je skvělé! Trefil se pan Ollivander rychle?"
"Ani ne...vyšlo to až na třináctý pokus," řekla jakoby nabručeně Ginger, ale ve skutečnosti byla ráda, že v obchodě byla tak dlouho. Moc se jí líbil zdejší poněkud chaotický interiér.
"Z toho si nic nedělej, zlato. Neznám nikoho, komu by to vyšlo hned napoprvé," chlácholila ji s úsměvem Elin a spokojeně si usrkla čaje.
"Budu mít taky hůlku, mami?" ozval se Kall a upřel na matku svá modrá očka.
"Samozřejmě, miláčku. Ale ty si ještě musíš chvilku počkat," odvětila Elin a pohladila ho po vlasech, přičemž spiklenecky mrkla na Ginger.
Zatímco matka vysvětlovala bráškovi, proč že ještě do Bradavic jet nemůže, zkoumala Zázvorka okolí, zda-li v lokále nezahlédne dítě jejího věku. Věděla, že Bradavičtí ještě nejsou doma, ale doufala, že tu potká právě nějakého dalšího předškoláka.

_________________

>>>Uličky
Když konečně došli do děravého kotle, byli už všichni promočení a utahaní. Anntoanete vlekla za ruku Michala, který vřeštěl jako batole, takže jakmile vešli většina pohledů se podrážděně otočila jejich směrem. Mary se jako vždy držela mírně pozadu, z černých vlasů jí kapaly potůčky vody a nechávala za sebou mokrou cestičku, v ruce držela proutěný košík, ve kterém spokojeně podřimoval její nový společník, jelikož jeho stříška chránila před deštěm. Anntoanete zamířila k nejbližšímu stolu a snažila se uklidnit Machala, který vrhal nenávistné pohledy na Maryn košík. Objednali si jednu limonádu a něco teplého k pití, vlastně se tu hodlali zdržet dokud déšť aspoň trochu nepoleví, jelikož k nim domů to byl ještě kus cesty a Michal se odmítal znovu pustit do toho příšerného lijáku, tudíž si tu ještě chvíli posedí...

Ps. omlouvám se za krátký příspěvek, ale nemám moc času ani moc co psát...

Jako na zavolanou se po chvíli dveře hospody opět otevřely a v nich se objevila skupinka velmi podobná té Gingerině, jen její členové byli poněkud mokřejší. Zázvorka s očima blýskajícíma se zájmem pozorovala černovlasou dívku a přemýšlela, jestli s ní náhodou nepojede letos do Bradavic. Kalle si mezitím se svraštěným obočím prohlížel druhého malého kluka.
"Zlatíčko, je velmi neslušné na někoho zírat," napomenula chlapečka mírně Elin a ukazováčkem se ho dotkla v místě mezi obočím, kde se mu od samého soustředění vytvořila malá vráska. "A nemrač se tolik, zůstane ti to!" řekla a krátce se zasmála.
"Mamíí!" ohradil se Kalle a zamračil se ještě víc. Neměl rád, když si ho matka dobírala.
Ginger mezitím využila toho, že se Elin soustředí na jejího bratra, hodila si oba copánky dozadu a z kapsy vytáhla dalekohled. Ve skutečnosti ho nebylo vůbec třeba, protože druhá rodina seděla pouze o několik metrů dál, ale dívka měla pocit, že to situaci dodá na dramatičnosti. Přiložila si dalekohled k očím a zaostřila nejprve na zmoklou černovlásku a následně se objektem jejího zájmu stal proutěný košík, který si dívka přinesla s sebou. Co v něm asi je? přemýtala zrzovláska a soustředěně vyplázla špičku svého růžového jazyka. Zdálo se jí to jenom, nebo se ten košík pohnul?!
"Ginger Björke Olssonová!" sykla vedle ní Elin. Ginger zastrčila jazyk a pomalu sklopila dalekohled. "No jo, mami," hlesla, nikoli však otráveně. "Můžu jít za nimi?" zeptala se následně. Elin rezignovaně pokrčila rameny, ale její výraz byl jasným varováním ať si jenom zkusí ty lidi příliš obtěžovat. Ginger se na matku radostně zazubila, rychle si usrkla trochu limonády, a pak už vyrazila k nově obsazenému stolu.

"Dobrý den, mé jméno je Ginger Björke Olssonová," pozdravila slušně světlovlasou maminku a mile se na ni usmála, načež svou pozornost zaměřila na černovlasou dívku. "Napadlo mě, jestli náhodou taky letos nepojedeš poprvé do Bradavic," řekla a přitom zkoumala její zvláštně modré oči.

_________________

Nedlouho po jejich objednaných nápojích dorazila k jejich stolu zrzavá dívka a představila se jako Ginnger. Anntoanete ji pozdravila a představila jejich skupinku, brzy se však dle očekávání ukázalo, že středobodem dívčina zájmu byla Mary.
Černovláska se v odpověď na otázku jemně začervenala a lehce přikývla, nechtěla však vypadat nevychovaně a tak rychle dodala ,,Ano, jdu.", trochu se styděla před neznámou dívkou svého věku, ale Ginnger se jí na první pohled velice líbila a tak na ni nechtěla zapůsobit nějak neomaleně.
Anntoanete vytušila, že její dcera se asi neodhodlá k něčemu dalšímu a tak se pokusila zachránit situaci dřív než jak se obávala vyústí v trapné ticho ,,Tak to jsem ráda, že se tu objevil někdo příhodného věku, už jsem se bála, že se Mary s nikým neseznámí, je v tomhle směru trochu ostýchavá...", Mary ještě víc zrudla a Michal na ni posměšně vyplázl jazyk, za což schytal naštvaný pohled z matčiny strany, takže ho rychle zase zastrčil.
V tu chvíli se však jemně pozvedla jedna polovina víka koše a vystrčil z ní hlavu zvědavý kocourek, kterého probudil hluk venku, jemně zamňoukal, čímž na sebe ovšem nechtěně upoutal Michalovu pozornost, ten se kousl do dolního rtu, naštvaně zrudl a odvrátil se od stolu. Kocourek si ho nevšímal a vystrčil z košíku nejprve první poté druhou tlapičku a položil je na hranu košíku poté jednu natáhl aby s ní došlápnul na židli, nejprve se jí jen dotknul a jemně ji z ní zase zvedl v zjištění že je moc studená, ale jen na chviličku a poté ji tam zase položil, to samé opakoval i s tou druhou a nakonec se odrazil zadními packami a vyskočil z něj celý, jemně zívl a rozhlížel se po místnosti.

Ps. Omlouvám se, že odepisuji až dnes, ale měla jsem moc práce.

Maryina maminka Ginger všechny představila. Takže Mary... řekla si zrzovláska v duchu, aby si to jméno lépe zapamatovala. Jména jí naštěstí nikdy problém nedělala, jenom to 'r' bude trochu problém.
Když jí Mary potvrdila, že taky jede do Bradavic, Ginger se na ni radostně zazubila a málem z ní vypadlo "Fakt? To je super!", ale nakonec se ovládla. Přeci jenom nechtěla černovlásku ani její maminku vylekat, a pak tu byl ten Elinin pohled, který jasně cítila na svých zádech... Mary evidentně patřila k těm stydlivým, tišším lidem, což však Ginger ani trochu nevadilo; spíš naopak. Ostýchavé děti ji fascinovaly, byla s nimi taková legrace! Upřímně doufala, že bude mít šanci s druhou dívkou strávit víc času a třeba z nich budou i kamarádky- přeci jenom už si vyzkoušela, jaké to je přijít do nové školy úplně sama a vyhlídka, že by se v té situaci měla ocitnout znovu se ji zrovna nezamlouvala.
Poté se od země ozvalo jemné zamňoukání a z proutěného košíku vykoukla černá hlavička. "A já si říkala, co v tom košíku máš!" řekla nadšeně a sedla si do podřepu. "Ahoj maličká- nebo maličký?" pozdravila kotě a tázavě se podívala na Mary. "Bereš si ho s sebou do Bradavic?" zajímala se následně a radostně kocourka pozorovala. Přitom ji napadlo, že vypadá úplně stejně jako jeho panička a měla co dělat, aby nevyprskla smíchy.

_________________

Když se do situace přimíchal kocourek a Ginger o něj projevila zájem, Mary trochu pookřála, přítomnost jejího malého svěřence jí dodala trochu odvahy a koneckonců ve společnosti zvířat se vždy cítila trochu jistější.
,,Maličký" osvětlila zrzovlásce a vzhlédla k ní s trochu ostýchavým úsměvem na tváři. Na otázku ohledně kocourkova pobitu v bradavicích se dokonce odhodlala odpovědět celou větou ,,Ano, beru si ho s sebou, u nás v rodině je tak trochu tradice, že těsně před nástupem do bradavic, si vybereme svého společníka...", při těch slovech se láskyplně podívala na kocourka, ten se o svou novou majitelku otřel a trochu nejistěji zamířil k Ginger aby prozkoumal tu nově příchozí kvůli které se rozhodl opustit svůj pelíšek.
,,Asi mu budu říkat Ralden." dodala černovláska tiše sledujíc kocourkův zlehka se kmitající ocásek, který ve vzduchu zlehka opisoval všemožné křivky. Rozhodla se, že doprovod do bradavic by mohla použít jako námět rozhovoru, koneckonců, jestli se dokázala o něčem aspoň trochu aktivně bavit, tak to byly knihy, učení a právě zvířata. nebyli sice zvyklá zavádět rozhovory, spíš většinou jen poslouchala co říkala Alice nebo někdo jíní, jenže až moc dobře věděla, že na seznámení jsou potřeba lidé dva, takže se ještě mnohem méně jistým hlasem než měla v úmyslu tiše zeptala: ,,Ty si do bradavic také bereš nějaké zvíře?" a tázavě pohlédla do světle modrých očí své společnice.

"Ralden? To je hezký jméno," řekla Ginger uznale a natáhla ruku, aby mohla kocourka zlehka pohladit po hlavičce. Měl heboučkou srst a vypadal strašně roztomile. Dívka odolala nutkání vytáhnout z kapsy kukátko a prozkoumat kocourka zblízka- k tomu se jistě ještě nějaká příležitost naskytne, až u toho nebudou rodiče.
"Jasan, že beru!" prohlásila poté zrzka bodře a široce se na Mary zazubila. "Táta mi slíbil sovu- on se o ně hodně zajímá, víš? Ale prý mám ještě chvilku počkat," dodala a pokrčila rameny.
"Pro co jste vlastně dneska byli? Máš už hůlku?" napadlo ji, když se zvedala z podřepu, protože ji pomalu začínaly brnět nohy. "Já si pro ní šla dneska- pan Ollivander je velmi zajímavý pán. A ten obchod! Vůbec se mi odtamtud nechtělo- ještěže ten výběr hůlky trval tak dlouho. Vyšlo to až na potřínácté, věřila bys? A taky jsem si byla pro uniformu, jsem zvědavá jak v ní budeme vypadat," rozpovídala se a divoce u toho gestikulovala. "Taky se tolik těšíš do Bradavic, Marry?" zeptala se nakonec a i přes to, že se snažila, zaznělo ono 'r' poněkud tvrdě. "Promiň, anglické 'r' mi ještě pořád nejde," řekla omluvně. To písmeno byl její kámen úrazu a bylo jí trapně, že černovlásce takhle komolí jméno; doufala, že se na ni kvůli tomu Mary nebude zlobit a rozpačitě přejížděla špičkou pravé nohy sem tam po podlaze.

_________________