Neujde mi Leonardovo zachichotání, sice vím, čemu se asi směje, protože má matka je směšná ajko šašci, ale i tak po něm střelím tázavým pohledem. Dál si hezky pasivně sedím ve svém rožku, pohledem těkám po spolucestujících. A to mi otec říkal, že v Bradavicích je klid a mír, a nikdo se s nikým nehádá a mají tam dobrou morálku. Tak tohle bude asi nějaký vadný ročník. Co nadělám, je mi to jedno. Nějak to přežiju. Více se zapřu do polštáře.
S pobavením v očích poslouchám jejich rozhovor. Teda... je to zajímavější než každodení hádky na téma "Kdo dal sově okurky" a podobně. Povzdechnu si. Tak nejen že se do sebe pustí ti dva, ještě Selena se k tomu přidá. Většinou jsou mi takové věci ukradené, ale kupé je malé, a já bych se ráda dostala do Bradavic s hlavou na krku. A tak se nadechnu a po několika letech vypustím ven o něco živější Arianu.
"Mohli by jste se laskavě uklidnit?" Spustím a pohledem se přesunu z okna na Darrela. "Máš zapotřebí vyvolávat spory? Vybral sis špatné kupé." Sama jsem ze sebe překvapená, nicméně jsem čekala klidnou jízdu, a ne hádací kupé. Pohled přesunu na Mary, která snad jako jediná nedělá blbosti a nehádá se. Pak přesunu pohled na Selenu, přeměřím si ji pohledem, ale k ní nemám co dodat, maximálně bych tak řekla, že ho parádně setřela, ale škoda slov, ona to určitě ví. Zdá se tedy, že rozruch vyvolává jen Darrel, a Leo se nechává strhnout. Přesunu tedy svůj pohled na Lea. "A ty se taky nemusíš hádat s každou lamou kterou potkáš." Pronesu stále stejně klidným hlasem, možná jsem právě nevědomky urazila Darrela, ale jako prakticky všechno, je mi to jedno, není to nic nového. To samé jsem říkala, když nad mou hlavou doma létely hůlky a talíře. A pak něco přistálo v Lawrencově postýlce, a dál už to všichni známe, talíře ohlodané, hůlky přehryzané napůl... Zlatý je bráška, opravdu k sežrání. Samozřejmě že celou cestu sedím, a tak jen ještě jednou po všechno účastnících začínající hádky střelím vážným pohledem, a zase zabořím pohled do země. Odhrnu si vlasy k a duševě se vyrovnávám s tím, že jsem poprvé za poslední čtyři roky vybuchla. Tedy. Jak se to vezme. Pro mě to byl výbuch, ostatní to vidí asi úplně normálně. Nad Sovoshoppingem se v duchu pousměju. Myslím, že vím co to je, ale radši se nevyjadřuju. Ale najednou si připadám lépe, když jsem vypustila páru. Maličko se spokojeně pousměju, to je přeci důvod k úsměvu, ne? MImochodem plešatá kočka je sladká, ale taky to nebudu říkat, on to Leo určitě ví.

_________________

Na trochu zírání byla Shan natolik zvyklá, že ji spíš zaráželi lidé co nezírali. Proto ji nijak neurazil ani chlapec, který se představil jako Arsen. Dala mu prostor vyklidit svůj kufr a pak ten svůj s obtížemi nacpala tamtéž. Oprášila si z dlaní imaginární prach a přijala podávanou ruku. "Já jsem Shanique Ashman. Všechny varianty a zdrobněliny jména povoleny." Blýskla bílými zoubky. "Jak se dá Arsen vůbec zdrobnit?" Napadaly ji jen věci jako Arzínek nebo ještě hůř Arseníček, ale tak by nejspíš neřekla nikomu, ani kdyby ho nesnášela.

Další konverzace musela počkat. Shanie se vrhla k oknu se skoro stejným nadšením jako Bliss a mávala tátovi jako o život. Najít Zanea v davu bylo naštěstí víc než snadné, tak mohla mávat přímo jemu a ne jen neurčitému shluku lidí. Pak už ale nástupiště zmizelo za zatáčkou. Viděla taťku na dlouhou dobu naposledy. Měla by se asi cítit posmutněle, ale ona byla naopak plná radostného vytržení. Plný vlak kouzelníků!

Usadila se a mohla konverzovat. "To víš, přijít někam včas nebo dokonce s náskokem, to je nuda," mávla teatrálně rukou. Že tady byla včas a jen na poslední chvíli nastoupila, to přece říkat nemusela. Zavrtěla se na svém místě. "Zatím z žádné. Opravdu kolej vybírá nějaký podivný klobouk?" Ne že by Mei včera nevěřila, ale ta představa jí přišla natolik podivná, že se potřebovala ujistit.

Céčkaaa, v tom je ta léčkaaa

V hlavních rolích: Ginger, Matt, Uru a Gwen

Ginger se zazubila na Gwen, když o jejím sovákovi prohlásila, že je to 'nejmilejší sovák na světě'. Alrik při tom vypnul hruď pýchou a pírka na hlavě se mu celá načepýřila, ale jeho majitelka si o tom myslela své. Houby nejmilejší sovák. Bručoun je to! pomyslela si a pobaveně Alrika pozorovala.
Poté poslouchala odpovědi ostatních kamarádů ohledně jejich vysněných kolejí- narozdíl od Gwen a Uru, které o své budoucnosti (nebo aspoň vysněné budoucnosti) měly celkem jasno, ona a Matt v tom jasno neměli. Ginger tento stav naprosto vyhovoval- měla ráda překvapení. Když chlapec vypustil z úst sousloví 'chytrá hučka' vyprskla zrzka smíchy. "Klobouk teoreticky není kus oblečení, je to doplněk," poučila Matta poté, co se přestala dusit smíchy. "Myslím, že u tebe je problém v tom, že jsi na kouzla moc intelektuální...že ty budeš z mudlovský rodiny? A co vlastně vy, holky? Naši jsou oba kouzelníci, ale ve Švédsku-odkud pocházím- jsme bydleli mezi samými mudly,"
Následně si vyslechla příběh o pořízení Mattova mazlíčka. Soucitně si prohlédla tu kuličku peří v kleci. "To je škoda, ale on za to nemůže," řekla a zkoumavě se zadívala na chlapce, jestli v jeho očích náhodou nenajde stopy po tom, že by se Archimeda chtěl zbavit. "Ostatně kočku si vždycky můžeš půjčit- v Bradavicích jich bude až až. A evidentně jsou vcelku přítulný," dodala přátelsky a zakřenila se na Čokoládu.
Někdy v tom momentě se na chodbě ozvala rána, jako by někdo upadl spolu se svými zavazadly, načež se ozval brblající dívčí hlas, a pak bylo opět ticho. Ginger si s ostatními vyměnila tázavé pohledy, ale vypadalo to, že dívka je v pořádku a není třeba zasahovat.
Vědecký kroužek, no jasně. Co jiného, pomyslela si Zázvorka a vida Mattovo nadšení, zdržela se pobaveného úšklebku- a že jí to stálo namáhání! "Já chodila do normální školy," řekla jako by nic a pokrčila rameny, "A proto se tolik těším do Bradavic," zazubila se. "Mimochodem, nemáte někdo gumičku?" zeptala se a ukázkově čapla jeden velký vlnitý pramen, zatáhla za něj, načež ho pustila a on se vrátil do původního nezkrotného stavu.
A pak zahoukala lokomotiva, vypustila strašně moc páry a vlak se dal do pohybu. Ginger vyskočila na nohy a honem ve vzdalujícím se davu hledala zrzavou hřívu své matky. Aha, támhle jsou! usmála se, když úspěšně identifikovala Elin s Kallem v náručí a začala zuřivě mávat. U srdce ji píchlo a v očích se jí nekontrolovatelně zaleskly slzy, a proto je honem zamrkala zpátky- hlavně aby si toho nikdo nevšiml.

_________________

"Nedá," ujistil Arsen Shanique hned, než si začne vůbec namáhat hlavu. Souhlasně kývl na Blissin výrok a pak poskytl oběma dívkám čas na loučení - využil ho tím, že naškrábal krátký vzkaz a připevnil ho k Nefertitině nožce.
"Cože, ty jsi jako prvák?" přimhouřil oči, když Shanique odpověděla. "Aha, promiň. Já... no, nevypadáš rozhodně na jedenáct," zazubil se omluvně, "ale jestli byl ten čahoun v davu tvůj táta, tak se vlastně ani nedivím. Ty jsi z Londýna? A nejsi náhodou napůl nebo aspoň ze čtvrtky obr?" vyzvídal bezelstně. No co, taťka Shanique vypadal, že by se dokonce mohl loktem opřít Hagridovi o rameno.
Jakmile vlak opustil Londýn, pootevřel okno, aby Nefertiti mohla vyhopnout z klece přímo ven a nechal se strhnout větrem, než vyrovná s expresem "krok".
"Jen tichá pošta," zazubil se na vysvětlenou.


Světloučká sova pálená to neměla daleko. Adresa "Komukoli, kupé A, Bradavický expres" jí nabízela široké možnost, kam vzkaz doručit, ale byla omezená počtem otevřených okýnek. Zkusila zaťukat za letu zobákem na kupé, kde se čirou náhodou nacházeli hned dva z nových primusů. To byl vážně složitý manévr a rychlost ji brzy strhla kousek zpátky, takže Nefertiti se v zatáčce rozplácla o okno, za nímž se právě konzumovalo kakao a sušenky. Ať už se jí podařilo dostat se kamkoli, na složeném lístečku stálo:

_________________

„Zajímavé jméno,“ zazubila jsem se na Shan, avšak potom již následovalo loučení s mamkou, a dle všeho jsem nebyla jediný zběsilý človíček, protože Shan se přitiskla na okno se mnou - mávací mánie! Musela jsem se usmát nad svými myšlenkami. Arsen se k nám však nepřidal, nejspíše jeho rodiče už odcupitali, ale což.
„No, občas ano, to máš nejspíše pravdu,“ zamyslela jsem se pak nad myšlenkou pozdních a brzkých příchodů. „Jo, takový starý a ne zrovna vzhledný,“ odpověděla jsem s úšklebkem. Nemám ráda ten klobouk! Ne, já ho ráda nemám a nikdy nebudu mít! Je zlý, zákeřný, škaredý a prostě… začala jsem myšlenkami opět se vztekat na klobouk, ač jsem už teoreticky neměla proč - bratr stejně odešel na jinou školu, což jsem však svým způsobem mohla dát za vinu taktéž tomu kusu látky.
Dále jsem se jen tiše smála, když Arsen začal uvažovat nad tím, z jaké části je Shan obr. Ovšem nakonec vypustil svou sovu, která vyletěla z okýnka. Cari jí naštěstí nenásledovala, pochybovala jsem, že by nás pak dohnala, kdyby ještě lítala za Arsenovou sovou, která na ní jistě navíc měla zlost, že jí obsazuje místo na Arsenově hlavě. „Pro koho?“ zeptala jsem se však zvědavě, když Arsen informoval o tom, že posílá tichou poštu.

Tak trochu nejistě těkala černovláska pohledem po kupé. Leonard ji naštěstí ujistil, že si s tím nemá dělat starosti, takže jí jistá část pocitu provinilosti opustila, ale ještě pořád měla nepříjemný pocit, že zase udělala něco špatně. Takže se raději jen dál tiše dívala za mávající rodinou a když už mizela v dáli, všimla si, že nakonec i Michal opustil svůj zarputilí výraz a (zjevně s pocitem, že už ho nemůže vidět) jí také zamával. Mary se trochu pousmála, ano taky se jí po tom malém hyperaktivním kloučkovi bude stýskat, stejně jako po zbytku rodiny.
Ovšem situace v kupéčku se dále stupňovala a začínalo tam být poměrně dusno. Dokonce to vypadalo, že si ten Darrel myslí, že jediný kdo tady někomu křivdí jsou oni jemu. Možná ani nevěděl, že se chová špatně, nebo v to Mary alespoň doufala, protože člověka, který si libuje v hádkách by potkala jen velice nerada. Ovšem, když začal vyrukovat s tím jak něco udělá své sově, kousla se Mary do rtu. Ten chlapec se jí začínal líbit čím dál tím míň. Měla chuť mu na to něco říct, něco typu, že jemu by také nebylo příjemné, kdyby si ho nějaký obr koupil aby mu nosil poštu a potom ještě střádal přímo před ním plány jak se ho zbavit, ale nechtěla se hádat a jen tím dále přilévat vodu do už tak přeplněného kotle, takže se spokojila s tím, že si usmyslela, že si na něj a jeho nebohou sovu bude dávat pozor a když tak by nějak zakročila, pokud by uznala za nutné. Nebyla sice z těch to se hádají nebo perou, ale týráni zvířat byla jedna z věcí, která ji opravdu vadila a dokázala si ta o Darrelovi udělat nepěkný obrázek hnusného tyrana bez srdce (ačkoliv to neznamenalo, že by ho do konce světa zaritě nenáviděla a rozhodně v hlouby duše doufala, že se jen snaží vypadat jako nějaký bůh ví kdo ale ve skutečnosti takový není).
Poté se do hádky přidala ještě bělovláska jež se představila jako Selena a celá situace začínala nabírat opravdu nebezpečný spád. Takže nebohá Mary téměř zapomněla, že měla v úmyslu si číst a jen pevněji stiskla košík s Raldenem, který vypadal, že se ho celá situace vůbec netýká.
Nakonec se ozvala Ariana, která dala oboum chlapcům chlapcům kázání, kterého už asi bylo opravdu potřeba a tak Mary doufala, že už se celá ta nepříjemná situace konečně zklidní.

"Jo, to je Čokoláda," zazubila se Uru na Gwen, zatímco dotyčná kočka už hnědovlásce lezla po klíně a hlasitě předla.
"Já jsem chodila do mudlovské," odpověděla zatím Mattovi a potřásla hlavou ozdobenou dlouhými zlatými kadeřemi. "Ale byla tam nuda. Mě osobně se tam moc nelíbilo, protože ta budova byla navíc hrozně stará a pochmurná. Jsem ráda, že konečně jedu do Bradavic, tam se konečně budeme učit něco zajímavého," usmála se bezelstně.
Chtěla ještě něco dodat, ale cokoliv dalšího se ztratilo v zahoukání lokomotivy a vzápětí se dal vlak s trhnutím do pohybu. Uru okamžitě vyskočila, až se málem srazila s Gwen naproti, a naposledy zamávala rodičům kdesi v davu. Brzy se jí však nadobro ztratili z očí, ona opět klesla na sedačku a zkonstatovala s úsměvem: "Tak jedem s medem."
"Já původně taky chtěla sovu," poznamenala. "Ale když jsem viděla Čokoládu, tak jsem si to hned rozmyslela," dodala a věnovala něžný pohled kotěti, které dosud spočívalo Gwen na klíně.
Když Matt označil Moudrý klobouk za "hučku", Uru se napůl proti své vůli zachichotala. "Když umí mluvit, proč by nemohl dokázat tohle?" opáčila vesele. Na chvíli se odmlčela a pak dodala v odpověď na otázku, kterou položila Ginger: "My jsme kouzelnická rodina, pokud vím, už dlouho se nám do toho nezamíchal žádný mudla. Ale kdovíjak přísní v tom nejsme - v takových situacích si navzájem dáváme spíš rady, ale nikdy nepoužíváme nátlak," rozpovídala se.
"Mimochodem," vzpomněla si najednou, "víte, jak Blaine McKay včera říkal, že předtím, než vám na hlavu dají Moudrý klobouk, musíte složit nějakou krutou zkoušku? Nevíte, co by to tak mohlo být?"
Uru se soustředěným výrazem hrábla do kapsy, chvíli v ní šátrala a pak s vítězoslavným úsměvem vytáhla červenou gumičku. Byla maličko vytahaná, ale stále použitelná. Podala ji Ginger. "Tady. Vrať mi ji, až ji nebudeš potřebovat," mrkla na ni.

| +

Gwen: klidně můžu, ale nevím kdy se dostanu k tabletu, abych to mohla vybarvit xD s pastelkama si moc nerozumím a ničím jiným se v posteli vybarvovat nedá.

Erasmus překvapeně povytáhl obočí a pobaveně se ušklíbnul. "Takže si myslíte, že dějiny čar a kouzel baví jenom Havraspárské? To jste na omylu. Neznám moc lidí z koleje, které by ten předmět nějak okouzlil. Vlastně DČAK není příliš oblíbený předmět, nebo ano? Pozoruju u ostatních, že je historie spíš nudí, než zajímá," zamumlal, upíraje přitom pohled na mladou profesorku.
Vzápětí se nepatrně pousmál, když Sophie pronesla, že by si ty sušenky zasloužily pár bodíků. Nesouhlasně potřásl hlavou. "Dělal jsem si srandu. Body hodlám získávat a ztrácet jenom tím férovým způsobem," brouknul s pokrčením rameny. Když se pak profesorka rozpovídala o kakau, Ery se na ní překvapeně zadíval. "Ale? Takže vy jste studovala v Havraspáru? Jó, kakao má v Havraspáru dlouhou tradici. Aspoň mi to tak přijde," přikývl. "A já se hodlám postarat o to, aby havraspárské kakao znali i studenti z ostatních kolejí. Letos udělám obrovský nábor uctívačů Rowenina božského kakaa a naverbuju i pár mimohavraspárských. O Kultu Rowenina božského kakaa už jste slyšela, slečno?" Erymu se šibalsky zablýsklo v očích. Nebylo by přece špatné, kdyby mezi uctívači bylo i pár profesorů, ne? Určitě by to studenty utvrdilo v tom, že to není zase tak šílený spolek a že kakao rozhodně není otrávené. I když... Jak tak Erasmus uvažoval o budoucnosti Kultu kakaistů, zapomínal na své trápení a jeho nálada se rapidně zlepšovala. Dokonce se na poslední rok v Bradavicích začínal těšit.
Když se pak Sophie zeptala na novinky ve škole, Ery se zamyšleně podíval z okna a pokrčil rameny. "Nic zvláštního se neudálo, pokud vím. Vrba Mlátička pořád stojí, studenti se občas pokoušejí utopit v jezeře nebo navštívit Zapovězený les, profesoři jsou šílení a Brumbál má cool polobotky," shrnul svoje postřehy a pobaveně se zašklebil. Prostě normálka.

_________________

Vagon A
" To je pravda, koho by nenudilo, poslouchat monotonií hlas opakující pořád nějaké letopočty a jména bitev.. Ale dějiny jsou zábavné, jsou tam teda nudnější části, ale některé jsou velice zajímavé." Potom se náhle zarazila a zavřela pusu, aby Eryho neotravovala s seznamem historických událostí, které ona považovala za zajímavé a zábavné. Aby zamaskovala svoji zamlklost, napila se kakaa a s přikyvováním Erasma poslouchala. " I když do řad Havraspárských jsem patřila, nikdy jsem o kultu neslyšela. Ale pokud můžu něco soudit podle názvu, tento nápad se mi velice zamlouvá. Rozhodně podporuji myšlenku zpopulizorování kakaa mezi řadami jiných kolejí. Přece kakao všechny spojuje, rozhodně by to přispělo k mezi kolejní morálce." Až ted si všimla odznáčku na trika svého spolu cestujícího, vlastně až ted' si všimla jak vůbec Ery vypadá, zkoumavě ho přelétla pohledem a potom se zadívala z okna, pozorujíc ubíhající krajinu za oknem se jí mihla jakási skvrna připomínající sovu, na kterou se zájmem zadívala. " Takže Bradavice, jsou pořád stejné, ale vlastně bych ani nechtěla, aby se změnili, je v tom jakási krása, toho, že je tu stále něco co se nemění." Na této melancholické notě umlkla a znovu se napila kakaa.

"No jo, jsem z mudlovský rodiny. A právě proto nechápu, jak může klobouk mluvit a ještě ke všemu i myslet. To je prostě kravina. To by musel mít mozek." Podotkl Matt přechytrale a hledal náznak nesouhlasu na tvářích svých nových spolužaček. To už se ale hovor stočil k mazlíčkům a on se zadíval na nehybnou kuličku v klícce. "Sice jsem chtěl kočku, ale Archimedes je fajn, i když je to sova. Je to totiž malá sova, ale ty velký, ty jsou vražedný. Nebo už jste zapomněly na tu, co chtěla sežrat toho kluka na Příčný?" otázal se pochybovačně a zastavil se pohledem na Uru. Ta vlastně v tom zmrzlinářství nebyla, takže asi nemohla tušit, že se takové nebezpečné sovy mezi kouzelníky vyskytují. "Fakt, Uru, dávej si bacha, sovy jsou nevypočitatelný."
A ten klobouk, co se k němu pořád vraceli, musel být taky pěkně vypečená záležitost. Mluvící klobouk, co rozzařuje studenty do kolejí? Navíc nevěřil tomu, že by jim dokázal ten doplněk vymyslet krutou zkoušku, to byla nějaká habaďura nebo si to někdo vycucal z prstu. Holky a jejich bujná fantasie, nic jiného, pomyslel si nabručeně a zamračil se na ubíhající krajinu za oknem. Holky začaly řešit Gingerin účes, a toho se opravdu účastnit nemusel, takže si vyhlídl momentální stanoviště Číčokolády a snažil se ji nalákat na mrskající se konec tkaničky, kterou měl přivázanou na očku u kalhot.

_________________