Déčko - kupé "Zavolejte ošetřovatelku! Riley buď dostane alergický záchvat a nebo brzy vypadne z okna."

Když Riley Archiemu potvrdila, že jede do Bradavic podruhé, tak se spokojeně zavrtěl, že se mu tak dobře povedlo odhadnout dívku. Ačkoli kdyby Riley v otázce, kterou jim pokládala, nenaznačila, že už v Bradavicích byla, tak by si myslel, že je také prvačka, což nechtěl říkat nahlas, aby ji neurazil. Po tom, co si vyslechl krátkou rozmluvu o zvířatech mezi jeho dvěma společnicemi, s nervozitou očekával, že bude na něm vymýšlet další téma hovoru, aby v kupé nebylo ticho, ale Riley vzápětí dokázala upoutat pozornost obou prváků, když se postavila na sedačku a snažila se otevřít okno velmi zvláštním způsobem. Ar-Lou si okamžitě začal vyděšeně představovat všechny katastrofické scénáře o tom, jak Riley spadne a něco si zlomí, shodí na sebe kufry z přihrádky a nebo omylem vypadne z okna, které se znenadání rychle otevře... Ale vzápětí ho napadlo, že by jí možná mohl pomoct. Dědeček mu totiž už odmala vštěpoval, že k dívkám se musí chovat ohleduplně a pomáhat jim, i když Archie dosud nepochopil, čím si holky tuto výsadu zasloužily. Přesto se rozhodl jí nabídnout pomocnou ruku: "Eee, Riley, můžu ti s tím nějak pomoct?" Zatímco čekal na odpověď, tak si periferním viděním povšiml, že se otevřely dveře kupé a ve dveřích se objevila další dívka, což ho ještě více vyvedlo z míry, protože to znamenalo, že pokud bude pomáhat s otevíráním okna, tak se nejspíš ztrapní rovnou před třemi dívkami. Huh, lákavá představa, povzdechl si ironicky.

Cirkus Déčko v hlavní roli s balancující Riley a pomalu se zvětšujícím obecenstvem

Když zmínila jméno své kočky, Riley se podivila a nechápavě se otázala, co ji k takovému pojmenování přimělo. Emma si vybavila chvíli, kdy se zpod vánočního stromku vyvalila malá kulička s mašlí kolem krku. Malé zrzavé koťátko, které pod stromkem spokojeně spinkalo po jídle, což mu ještě více přidalo na vzhledu soudku podpíraného čtyřmi špejličkami. Když ho poprvé vzala do dlaní a prohlídla si ho, tázavě se otočila na své rodiče – Stalo se mu něco? Takhle nemůže vypadat normální kotě. Vždyť je nafouklí jak nějaká bublina. Po Vánocích se snažila kotěti vymyslet nějaké jméno, ale žádné ji ne a ne napadnout. Provizorně mu díky prvnímu dojmu říkala bublino, což kotěti z důsledků žádného dobrého nápadu jeho majitelky zůstalo doteď. Když se Riley zeptala, jestli se rádo koupe, Emma se musela v duchu zasmát, protože Bublina, i když by jméno mohlo naznačovat pravý opak, nesnáší vodu a koupání už vůbec ne. Jenže kdyby tento fakt řekla nahlas, dokázala si živě představit, jak by se na ní Riley s Archiem udiveně tvářili a mysleli si, jak je asi hloupá když dá kotěti tak pitomý jméno. A tak se zářivým úsměvem (který pochytila od své matky) podívala na Riley a odpověděla jí na otázku: „No vlastně ano, protože se ráda koupe.“ Konverzace pokračovala vesele dál. Pak Bublina začala hlasitě mňoukat, protože se jí v pomyslném vězení už opravdu nelíbilo a proto se Emmě velice ulevilo, když jí Riley povolila vyndat kočku ven. „Díky,“ kývla k alergičce, která se ovšem už sápala po sedadle nahoru k oknu, aby jej otevřela. Nebyla příliš vysoká, a proto její počínání nevypadalo moc bezpečně. Balancovala na hladkém sedadle, jednou rukou se držela ne moc bytelné police s těžkými kufry a druhou rukou vší silou rvala za okno, které ne a ne se otevřít. Emma se začala bát, aby nespadla. Koutkem oka sledovala Archieho, jestli se odhodlá jí s oknem nějak pomoci. V duchu začala počítat do pěti, a pokud se do té doby něco nezmění, rozhodla se, že Riley s oknem pomůže, i když si byla vědoma toho, že by se mohla před ostatními ztrapnit. Naštěstí se Archie otázal, jestli nechce s oknem nějak pomoci. Najednou dveře kupé tiše otevřela neznámá dívka. Nejdřív jen tak mrkla po Emmě a Archiem, ale pak její pohled upoutala Riley, působící dojmem, že předvádí nějaké cirkusové číslo. Emma očekávala, že dívka vleze dovnitř, a nějakým způsobem se zapojí do konverzace, ale ona jen tak stála ve dveřích a pozorovala Riley. Tohle bude ještě velmi zajímavá jízda.

Musela jsem se usmát na Alrika, který se pyšně vztyčil a vypadal navýsost hrdě.
„No, máma je čarodějka, ale táta ne,“ usmála jsem se na Ginger.
Těsně potom, co jsem to dopověděla, ozvala se rána a dívčí hlas. Opětovala jsem Gigerin pohled načež jsem se tiše zasmála.
„Promiň, ale já si vlasy moc nesvazuju a nijak netoužím potom, aby se mi tady celý kufr zase vybalil, než bych nějakou našla.“ Zazubila jsem se, ale naštěstí Uru ihned přispěhala na pomoc.
„Mimochodem, Čokoláda je moc hezký jméno pro kočku.“ Pochválila jsem výběr jména a usmála jsem se na číču, která zněla asi jako traktor. „Hmmm, prý tam jsou dost zajímavé předměty, zajímalo by mě, jak fungují hodiny létání.“
Líbilo se mi jak všichni vyskočili, aby zamávali rodičům, i když mě u toho Uru málem schodila na zem.
Pak ale kamarádka zmínila onu strašlivou zkoušku známou ze zmrzlinářství, a já jsem se bezděčně zatřásla. „No, kluci se jenom smáli, když jsem jim o tom řekla.“
Pak jsem se obrátila k Mattovi: „Já jsem žádnou vražednou sovu nikdy neviděla.“ Pokrčila jsem rameny a když jsem viděla jeho nabručený výraz, zasmála jsem se. „Hele neboj, v Bardavicích to tak hrozné určitě nebude a navíc tam budeš mít nás a spoustu dalších kamarádů. A sov tam taky nebude tolik, uvidíš.“ Dodala jsem optimisticky ve snaze udělat mu radost. Ještě jsem do něj kamarádsky šťouchla ramenem, kdyby má slova nezabrala.

_________________

Seleně se opravdu nechtělo zapojovat do probíhající debaty nebo lépe řečeno slovní přestřelky, kterou zavinil ten náfuka Darrel, který měl ještě tu drzost jí odpovědět, že soví zvratky zachytí jako první. Ona se však na jeho vlastní slova pouze ušklíbne, konec konců to vypadalo, že si stihl za tak krátkou dobu udělat hned čtyři nepřátelé. A to ještě do těch Bradavic ani nedojeli, vždyť sotva vyjeli z Londýna. Svůj pohled však záhy přesměruje do té klícky s ubohou sovou, která chuděra ani nevěděla, co chlapci udělala, že jí tak nesnáší.

„S nevychovanci jako jsi ty, se nemá cenu bavit.“ Zkonstatovala naprosto suše.

Co však bylo velmi překvapující, tak bylo to, když se ozvala Ariana. Kdo by to byl řekl, že taková tichá a introvertní dívka umí vyslovit více než jen jedno slovo? Na to se pouze znovu ušklíbla v mírně povytaženém pravém koutku, a jala se předklonit ke svému lodnímu kufru, ze kterého si po pár minutách s úspěchem vydolovala jakousi rozečtenou knihu. Sice je jejich kupé o trochu živější, a nepochybuje o tom, že se to během cesty ještě vyostří, ale to už jí tak nějak nezajímalo. Měla přece v plánu mnohem lepší činnost než se tu štvát s nějakým neandrtálcem, jehož vychování bylo hodno spíše řeznického psa než čaroděje na úrovni. Teatrálně si povzdechla, zkontrolovala malé chundelaté klubíčko v přepravce, ze které se ozvalo nesouhlasné zaprskání, a konečně si otevřela knížku se zastrčenou záložkou. Jen ať se tu klidně poperou, ona si tu zatím bude v klidu číst.

________________________________
* to ale až od čtvrťáku
** opravdu, na Isaacovi se čtvrťák výrazně nepodespal

I on si všimne, že atmosféra v kupé poněkud zhoustla. Nemyslí si ale, že by to těmto přehnaně dospěle tvářícím se dětem mělo vadit, proto po nich krátce švihne pohledem, a pak už se zadívá na Leonarda, co ho docela dobře utřel. Zůstane chvíli sedět na svém místě bez pohnutí, než se na něho nepatrně uculí a spolužákova slova přejde přechytralou ignorací. Odpoví až na další otázku ohledně sovoshoppingu. Na krátký moment konečně zvážní, zavrtí nepatrně hlavou a zamračí se, až se mu na čele vytvoří nepatrná vráska.

"To neznáš mého tátu. Ten by mi to nevěřil," krátce se zamyslí, než prudce zvedne obočí. "Proč by totiž taková sova chcípala? Uznávám, že nevypadá moc zdravě, trpí asi klaustrofobií, ta klec pro ní není nic dobrého, a když k tomu připočteme.." zarazí se, prudce se stočí k dívkám a s nonšalantním pohledem k nim prohodí: "Neberte si to osobně," to už se podívá zpět na Leonarda. "Tuhle společnost, docela ji chápu. Netváříte se k ní zrovna přátelsky.." nechá vlastní hlas hluboce klesnout, aby možná podtrhl význam těch slov a natáhne se ke klícce, skrz kterou prostrčí prst a lehce se dotkne hedvábného bílého peří na pravém křídle sovy. Potměšile se mu zableskne v očích, kdo ví, co se mu odehrává v hlavě.

"Ale ona s ní možná nebude taková nuda. Nejdřív ji budu muset obarvit, ta bílá je fakt divná," pokračuje ukecaně dál, to už se ale lehce usmívá a přejíždí po ostatních pohledem. V zádech se napne, když se do toho, dle něho zcela normálního rozhovoru, vloží Ariana. S nelibostí se na ní zamračí, a to ještě netuší, že všechno hodí na něho! Založí si v obranném gestu ruce na prsou a ukřivděně sevře čelisti, pevně semkne rty. "Já tu žádné spory nevyvolávám! Snažím se tu s Vámi konverzovat, když vy to očividně neumíte. A navíc," vydechne tiše. "Upřímnost není vyvolávání sporů." Stihne zabloudit pohledem ještě k Mary, která celou dobu sedí a mlčí. Protočí nad tím v duchu očima, než si poposedne, ruce spustí ze své hrudi a rozhodne se rozproudit konverzaci trochu jiným směrem, protože ani on se tu nechce v žádném případě hádat. Tu lamu od Ariany si moc dobře zapamatuje a může si být jistá, že až se mu naskytne první příležitost, pěkně to od ní schytá. On tohle nezapomíná.

"Tak se pochlubte, do jaké koleje byste si přáli jít?" zeptá se zvědavě a koukne po ostatních, prozatím moc netuší, kdo tu je z mudlovské rodiny a kdo ne. Přitom se zahledí na Selenu, která si šeptla pouze nějakou poznámku,kterou ale nezvládne zachytit, a tak na ní ani déle nelpí pohledem. Jen ať si čte, tímhle stylem si asi moc přátel nenajde..

_________________

Riley takové vylomeniny obvykle skutečně nedělávala. Kdokoliv, kdo ji jen trochu znal, by okamžitě přitakal a nyní by na ni zíral jako na úplně cizí dívčinu. Faktem ale bylo, že ona tu nepředváděla ony akrobatické kousky záměrně pro něčí pobavení nebo snad aby na sebe upoutala pozornost. Ne. Pouze potřebovala otevřít to hloupé okno, aby do kupé mohl proudit čerstvý vzduch a ona přežila cestu bradavickým expresem v plném zdraví – tedy bez uslzených očí, kýchání nebo snad jinými problémy. Její riskantní lomcování s madlem od okénka, při němž až nebezpečně balancovala na sedadle držíce se jen police s kufry, proto vypovídalo o její prozřetelnosti - a v určitém slova smyslu i logice - , ale hlavně také o její zoufalosti. Taková alergie vážně není nic příjemného a prokýchat potom celou uvítací hostinu... O to také zrovna nestála. Jenže okno ne a ne povolit.
Když Riley zaslechla Archieho nabídku pomoci, ohlédla se po něm.
,Tohle přeci zvládnu sama!‘ pomyslela si v duchu. ,Jsem starší než on.‘
„Ne, to je v po-ho-dě,“ nechala se tedy slyšet nahlas, zatímco dál usilovně bojovala s madlem. Teď už se dokonce pustila poličky nad sedadlem. Její prudké trhavé pohyby se projevily i v jejích následujících větách. „Musí to pře-ce už po-vo-lit!“ Krátká odmlka, kdy jindy zcela poklidná a trpělivá Zmijozelka vztekle udeřila dlaní do skla. „U všech druidů! To je krám!“ ulevila si slovně, načež málem ztratila rovnováhu, jak vlak začal náhle zatáčet. Spěšně rukou chmátla po poličce, aby neupadla. Vzápětí se nasupeně posadila a překřížila si ruce na hrudi. Neochotně tak uznala svou vlastní porážku. Alespoň tak Riley celou situaci vnímala.
„Si to zkus,“ pobídla Archieho nevrle. Její neúspěch se jí očividně dosti dotkl, a tak si chlapcovu dobromyslnost vyložila spíš jako provokaci. O tom ostatně vypovídala následující drzá průpovídka naší zhrzené Zmijozelky. „Ale je to marné. Ředitel nejspíš šetří a kašle na údržbu expresu.“ A následně zapíchla své tmavé oči do Archieho, jako by ho doslova a do písmene vyzývala, aby předvedl, co umí.
A aby toho nebylo málo, pomalu ji začínalo šimrat v nose... Trochu ho nakrčila a vzápětí pohlédla na Emmu a její kočku, kterou obezřetně pozorovala. Nezapomněla si překontrolovat i polohu spícího kocoura. Při té příležitosti si konečně povšimla i nově příchozí dívky. Trochu pozdě ale přece. Riley se nelíbilo, jak ji ona neznámá sledovala. Jako by snad byla nějaký exemplář v mudlovském muzeu. Z toho důvodu bojovně vystrčila bradu a pozdvihla na tu holku obočí. „Ztratila jsi brýle, že na mě tak zíráš?“
Ach ano. Riley se ve své náladovosti dokázala z vcelku příjemné dívky změnit v pěknou protivu a ani to netrvalo moc dlouho. Stačilo k tomu navíc jen pár koček a jedno zpropadené nefunkční okno... Opět se vyčkávavě zahleděla na Archieho, jestli se mu okno tedy podaří nebo nepodaří otevřít. Riley si nebyla až tak úplně jistá, co by z těchto dvou možností uvítala raději. Neprojevila by se totiž jako neschopná nemotora, kdyby se Archiemu vážně podařilo s madlem pohnout? Na druhou stranu... Chtěla tu vážně začít slzet nebo kýchat a ztratit tak poslední špetku vlastní důstojnosti?

_________________

SlepiCe, jepiCe, lékořiCééé

Ginger velmi pochybovala, že Bradavice budou méně starší a méně pochmurné než Uruina bývalá mudlovská škola, ale nehodlala dívce brát iluze. Poté hodila káravým pohledem na Matta. Jako by sám nebyl čaroděj! pomyslela si nakvašeně a pevněji stiskla své růžolící rtíky, ale neřekla nic. Stejně by na to určitě měl nějakou vědeckou teorii. Když se chlapec rozpovídal opět o vražedných sovách, zrzka zbystřila. "Toho kluka mi vážně budeš muset ukázat, jestli ho v Bradavicích uvidíš," řekla se zcela upřímným zájmem. Velmi ráda by tuto historku slyšela z první ruky.
"Na to jsem taky zvědavá. Ještě jsem na koštěti neseděla, protože mi to naši zakázali. Prý abych se před odjezdem nezranila!" reagovala pobouřeně, když Gwen nakousla téma hodin létání.
"Díky, jsi poklad!" zavýskla pak radostně, když se na Uruině dlani objevila gumička. Pravda, byla sice trochu vytahaná, ale Gingerina hříva stejně potřebovala víc prostoru než průměrné vlasy.
"Já doufám, že si z nás Blaine dělal legraci," podotkla, zatímco si smotávala vlasy do vysokého culíku a při tom pozorovala, jak se Matt snaží nalákat Čokoládu. Upřímně nechápala, proč mu rodiče nedovolili kočku.

_________________

Po Arianině poznámce sebou Leo mírně trhl, zamračil se a složil si ruce na prsou v obranném gestu. "Já se nehádám a jsem úplně klidný," zahučel defensivně a blýskl po dívce ublíženým pohledem. Světlovláska ho nepřestávala překvapovat; nejdřív se tváří, jako by tiše nenáviděla celý svět, a teď najednou vybuchne a... moment... opravdu se usmívá? Leonard znepokojeně zatřásl hlavou; holky. Obě zbývající děvčata se naštěstí zatím chovala tak, jak očekával: Mary jako šedá myška seděla vmáčklá do sedadla a vypadala trošku zoufale, takže jejím směrem Leo raději posunul Arianinu čokoládu (na nervy), a Selena se pořád tvářila jako ledová královna z pohádky o Kaiovi a Gerdě, která právě naznala, že nemá cenu na své spolucestující plýtvat energií a raději si vytáhla knížku.
Zrovna začal uvažovat o tom, jestli někdy bude s bělovláskou na hradě taky zábava, nebo jestli se bude pořád tvářit jako vánoční soška, když se tmavovlasý chlapec znovu ozval. Lenny se neustále nemohl rozhodnout, jestli ho to irituje, nebo svým způsobem těší.
"Omylem vyletěla z okna vlaku a při snaze ho dohnat ji kleplo?" Navrhl a taktně přešel Darrelovu nabubřelou poznámku o kvalitě jejich společnosti. Selena s Arianou měly alespoň tu slušnost, aby se jen tvářily, že je zbytek kupé špína. Na tom faktu bylo něco podivně uklidňujícího.
"Možná by byla drsná na fialovo?" Zkusil to po chvíli - obarvování sovy neznělo tak nebezpečně, jako kdyby se z ní chlapec snažil udělat vzhledovou kopii Káji. Navíc měl pocit, že Mary trošku bledla při každé zmínce o týrání zvířat.
Při zmínce o kolejích ale málem zblednul i on sám. No nazdar, pomyslel si a rychle z hlavy doloval názvy kolejí, které mu Mei vyjmenovávala v Kotli; naneštěstí mu tam ale zcela jasně ulpěla jen kolej, do které chodila sama primuska. Nejraději by v tu chvíli propadl sedačkou do vedlejšího kupé, ale ze všech sil se snažil, aby to na něm nebylo poznat. Mei mu nechtěla říct o kolejích nic bližšího, takže netušil, jak populární nebo nepopulární její kolej je, ale zmínit alespoň jednu bylo lepší, než se tvářit jako pitomec a na rovinu přiznat, že o bradavickém školním systému nemá ani páru.
"Ehm - možná do Mrzimoru? Potkal jsem jejich primusku, vypadala mile - ale je mi to asi celkem jedno, všechny koleje jsou prý v pohodě - " dodal rychle a neurčitě zatěkal pohledem po všech svých spolucestujících.

Vagon D - kočičí kupé s Emmou, lehce nevrlou Riley a postávající Tarou

Archie pozoroval, jak Riley bojuje s madlem u okna, a když Riley zdůraznila, že pomoc nepotřebuje, tak se mu dost ulevilo, ačkoliv měl stále trochu strach o její bezpečnost a po tom, co udeřila dlaní do skla, tak se začal trochu bát i o bezpečnost svou a instinktivně si poposedl dál od okna. Po tom, co dívka málem spadla při zatáčce vlaku, naštvaně si sedla a zlostně pobídla chlapce, aby zkusil okno otevřít, se Archie opravdu začal cítit dost nepříjemně a uvědomil si, že se mu orosilo čelo studeným potem. Ještě že má ofinu a není to vidět. Napjatá atmosféra byla v kupé téměř hmatatelná a Archie se téměř nedokázal podívat do Rileyiných tmavých očí, kterýma ho propalovala a tak radši uhnul pohledem a začal logicky zvažovat, jak otevřít okno, neztrapnit se při tom a nezabít se. Po chvilce usoudil, že se jedná o nesplnitelnou misi, ale Riley a její vyzývavý bojovný pohled ho přesvědčily se pomalu zvednout ze sedadla a přiblížit se k oknu. Nervózně pomrkával po Riley a rozhodl se vyzkoušet podobnou taktiku jako ona, tedy vylézt na sedadlo a natáhnout se po madle. Jednou rukou se držel přihrádky na kufry a druhou se natahoval po madle, ale nemohl na něj dost dobře dosáhnout a tak se pustil přihrádky, pevně se zapřel o stěnu kupé a tentokrát už na madlo i dosáhl. Pokusil se zatlačit ho dolů a ignorovat to, že na něj všechny tři dívky nejspíš upírají pohled a možná se mu i smějí. Jeho pokus se příliš nezdařil, a proto se rozhodl opřít se o madlo oběma rukama. Chytil se tedy pevně té kovové tvrdohlavé věci a opřel se plnou silou. Cítil, že okno začalo lehce povolovat, ale když do snahy vložil ještě více síly, tak mu na sedačce podklouzly nohy v ponožkách, ne příliš ladně se zhoupl vzduchem, chvíli stále visel na madle s nohama pár centimetrů nad zemí, když najednou okno neočekávaně povolilo a on se s žuchnutím sesypal na zem. Dobrá zpráva byla, že okno se otevřelo, špatná, že se v důsledku příliš rychlého otevření opět začalo zavírat. Ar-Lou stále zoufale seděl na zemi jako rozpláclá čokoládová žabka, beznadějně sledoval zavírající se okno a hypnotizoval ho, aby zůstalo otevřené. Na své společnice se raději vůbec nepodíval. Dědeček neměl pravdu, holkám by se nemělo pomáhat, jsou z toho jen problémy...a bolí to, pomyslel si chlapec zničeně a promnul si nohu, kterou měl zřejmě od pádu naraženou.