Hubenou siluetu tyčící se do sto devadesáti centimetrů můžete potkat v temných zákoutích bradavických chodeb, kterými se s oblibou plíží v chmurných stínech a splývá s černo černou tmou. Pokud Ebenezara potkáte, může být zahalen v temné kápi, která mu zakrývá pohublou tvář s vystouplými lícními kosti, rovněž ale není výjimkou, když ho spatříte v černém obleku a tmavé košili. Mrazivý pohled téměř průsvitných očí se světle zelenou duhovkou téměř splývá s popelavou pletí. Výrazně se tříští až o husté, tmavé obočí a rovnou ofinu, která mu spadává do očí. Nos nemá moc dominantní, avšak kořen nosu má široký a postupně slábne, až ani neupoutá vaší pozornost. O to se rozhodně postará spodní ret, který svou velikostí zastiňuje ten horní. V pravém koutku má krátkou jizvu, která se táhne směrem k bradě a pak se vytrácí v bledé pleti. V šeru chodeb a ve stínu kápě málokdo může spatřit dlouhé zarudlé jizvy, které se mu táhnou napříč sinalou tváří. První mu začíná na levé straně čelisti a táhne se mu přes nos, až pod pravé oko. Další mu protíná čelo a poslední mu zvědavé oči mohou vidět na krku. Na těle má takových rovných ale i klikatých a protáhlých jizev více. Především na lýtkách, poté ale také na zádech a dvě na hrudi. Bylo to způsobeno kletbou Cruciatus, které byl pravidelně vystavován v určité době svého života.
Když už si Ebenezar černou kápi sundá, bude pravděpodobně oblečený v tmavě modrých společenských kalhotách a tmavé košili. Občas se i stane, že má na sobě oblečení se vzorem hvězd. Převážně se ale drží temných barev, výjimku tvoří bílé košile. Ebenezarova tvář byla už popsána, ale i tak se k ní na chvíli vrátíme. Eb má rovné, tmavě hnědé kadeře, které nemá ani nikterak dlouhé, ale ani ne krátké. Konec hřebíkovitých pramenů mu končí na zátylku a nad ušima, ofinu má poté delší, až mu kolikrát spadává do očí. Co se týká zubů, má je sice perfektně rovné, ale kvůli žluté sklovině působí nečistě. Čemuž možná dopomáhá sám profesor nedbalou péčí. Většinou mívá tvář hladce oholenou, a to právě proto, že pokud si nechá narůst nedbalé tmavé strniště, působí to velmi zvláštně, protože v místech poranění mu vousy nerostou.
Postavu má sice vysokou, ale svou hubeností by mohl aspirovat na kouzelnického anorektika. Kosti by mu v těle mohli chrastit a možná, že kdekoho překvapí, že má paže tak extrémně hubené a pas má kolikrát užší, než kdejaká štíhlá žena. Kdyby si sundal svou košili se vzorem hvězd a souhvězdí, nebyl by problém muži spočítat žebra, která mu kvůli vychrtlosti vystupují a břicho se pomalu propadá. Ruce má vrásčité, prsty dlouhé a až neuvěřitelně rovné. Možná, že má kosti prstů pouze obalené kůží, protože i zde to vypadá, že má ruce až nechutně hubené. Profesora obvykle doprovází velmi dominantní vůně - pro někoho zápach - silného neznámého koření.

Ebenezar toho moc nenamluví, ale i přesto nasává všechno kolem sebe. Poslouchá a vnímá své okolí, umí se ponořit do vážných rozhovorů a stát se pečlivým posluchačem, který se do vás pouze zabodává pohledem a většinu svých myšlenek si nechává pro sebe. Vyřkne až tu konečnou myšlenku a pokud už něco řekne, měli byste si být jisti, že to nebude nesmysl. Kolikrát své okolí dokáže překvapit, když zaznamenává detaily, kterých si ostatní ani nevšimnou. Když pochytí bezvýznamná slova, která v rozhovoru okamžitě zaniknou. Svou pozorností a všímavostí si umí zjistit věci, na které by se normální člověk zeptal. On se ptát nemusí. Stačí mu se dívat a poslouchat. Moc přátel v životě neměl. Proto hledal zálibu v knížkách, kde se shledával v různých postavách, ať už s kladným nebo záporným charakterem. Hledal své přátele všude, pouze ne mezi lidmi. S oblibou si sebou k pozorování temného nebe brával černou huňatou kočku, které říkával Esme. Pod čirým nebem proležel obrovskou část svého života. Přemýšlel nad svým osudem, nad tím, co ho dál čeká. Hledal mezi tisíci hvězd tu svou. Tu, která mu ukáže cestu a bude ho doprovázet. Byl to naivní hoch s velkým snem. Snem, který náhle přišel v podobě dopisu z Bradavic a tím mu začal tříštit celý život. Každá velká ale i zcela nedůležitá událost ve vlastním životě ho ovlivnila. Naučil se vyrovnávat se ztrátou a nehledět na názor ostatních. Soustředit se pouze sám na sebe, žít vlastní život, aniž by si k srdci bral to, co si o něm ostatní myslí. Naučil se smířit se ztrátou svých blízkých... v životě poznal, že smrt přítele bolí méně, než zavržení vlastních rodičů, ke kterým se upínal a které opravdu miloval. I on má v sobě cit, nikoliv ale empatii. Nebýt svého osudu, možná by z něho vyrostl muž s láskou ke knihám a k nebi, zcela normální kouzelník. Ale životní situace tvoří charakter a, bohužel, vlastní život ozkoušel svého hlavního hrdinu takovým způsobem, že si to někteří ani nedokáží představit. Pokaždé se dokázal zvednout, pokaždé ale za to zaplatil krutou daní. Každá situace ho víc zocelila, udělala z něho bezcitného chlapa bez pochopení a schopno kompromisů. Po určité době přestal lidem důvěřovat, spoléhá se proto pouze sám na sebe. Zůstala z něho pouze prázdná schránka, která je vyplněna vzpomínkami na Azkaban. Právě v Azkabanu se změnil v zapšklého muže bez humoru a optimismu, nesoucí na zádech obrovskou křivdu. I přesto, že jako dítě moc nemluvil a působil odtažitě, oplýval optimismem, typickým anglickým humorem a dokonce i štědrostí. Miloval zvířata, soucítil s nimi a trávil s nimi většinou času. To oni mu nahradili lidské přátele. Postupem času se ale tohle všechno vytratilo, pohřbil to někde hluboko v sobě, ukryl před okolním světem a tím své okolí připravil o to málo dobré, co v sobě má. Měl k tomu ale hned několik důvodů...
V Azkabanu se sice nezbláznil, možná právě kvůli své pevné a nezdolné vůli, ale o to víc na něho všechno dopadlo, když se z vězení dostal na svobodu. Sílu svého osudu začal utápět v alkoholu. I přesto, že by se rád někomu svěřil, měl v někoho důvěru a popovídal si s ním o svých pocitech, nalhával si, že to je zcela nepřípustné. Zakazuje si připouštět si city a přemýšlet nad svou minulostí. Navíc nemá ani nikoho, komu by se mohl svěřit a možná i vlastní vinou, protože svým chováním akorát tak každého odradí. Navenek se stále tváří zcela bezchybně, vyděšenou tvář staršího muže ukrývá za kamennou masku profesora Astronomie nebo utichlého vědce. Aby mu někdo nahlédl do osobního života, je skoro nemožné. Své soukromí si střeží tak precizně, že kdyby se někomu podařilo nakouknout pouze za oponu jeho přetvařování, stihl by ho trest horší smrti. Svou pravou tvář ukrývá před světem. Život mu zhořkl na jazyku. Vyžívá se v ironii, sarkasmu, cynismu... Autorita se s ním šíří a nevyzpytatelnost v očích by měla být dostatečným varováním všem, kteří by se tomuto muži rozhodli vzdorovat. On se neštítí ničeho a pokud respekt nebude přirozeně mít, rozhodne si ho získat. Sílu vlastních slov umí také potvrdit, ač může kdekomu nízko posazený hlas připadat směšný, pubertální výjevy by si studenti měli nechat pro někoho jiného, nikoliv pro jeho. Umí dobře nitrozpyt, ač lepší je v nitroobraně. Tu se musel za pochodu naučit v Azkabanu, aby byl vůbec schopen fungovat. Není nic, v čem by byl lepší. Důvěru v sám sebe za žádných okolností neztrácí a svých černých myšlenek se většinou snaží zbavit dlouhým spánkem. Většinu volného času tráví nad starými knihami nebo pod otevřeným nebem. Nebude tak těžké nalézt profesora Astronomie na procházce na pozemcích Bradavické školy.
Není mu cizí ctižádostivost, vnímavost, pomstychtivost, bezohlednost a preciznost. Pokud mu na někom záleží, dokáže se k němu chovat v rámci možností normálně. Umí se dokonce i pousmát, ale to musí být správná konstelace hvězd a ona osoba mu musí za to stát. Pokud někdo dokáže proplout tomuto muži do osobního života a poznat ho, aniž by se on k němu přetvařoval, dalo by se to považovat za zázrak. Od Ebenezara se většinou dočkáte nechutné upřímnosti, která může až ublížit, a povýšenosti, která sráží sebevědomí. Tváří se, že všechno zvládne. Že není nic, co by ho mohlo rozhodit a není nic, co by ho trápilo. Právě naopak. Tenhle muž skrývá mnohem víc, než to na první pohled vypadá.


Rodina Rodwellů byla vždy plná mudlů a zapšklých lidí, kterým se nedostalo magického nadání. Možná, že právě to donutilo několik vyvolených členů – kouzelníků - vzdát se svého domova a opustit rodné město i svou rodinu. První kouzelník v této rodině byl Kaleb Rodwell. Muž s pohublou tváří a dlouhou hřívou hnědých vlasů. On byl první kouzelník, který se musel distancovat od rodu samých mudlů, kteří mu pouze záviděli. Kouzelníků v této rodině nebylo mnoho, ale nakonec Kalebova příkladu následoval další pár kouzelníků, a to bratr Ebenezarova dědečka Dederick a pra pra pra babička, Esmeralda.

Dederick byl zatím posledním členem s magickým potenciálem. Zemřel čistou náhodou při vytváření vlastního nového lektvaru. Vybuchl mu pod rukami a téměř okamžitě ho usmrtil. Dederick byl blázen do lektvarů a byl považován za pošetilce u Rodwellů. Utahovali si z něho. Říkávalo se, že se svým oblíbeným cínovým kotlíkem spí i v posteli. V laboratořích promarnil téměř celý život a nakonec tam i zemřel. Je tedy logické, že Dederick neměl žádného svého potomka a Esmeralda o několik generací dříve také ne. Kouzelnický potenciál se proto nerozšiřoval a pokaždé vyšuměl spolu s životem Rodwellského kouzelníka.

| +

RODINNÍ PŘÍSLUŠNÍCI

LAZ RODWELL (†1944) Ebenezarův otec se narodil se v Boltonu, kde také potkal svou budoucí ženu. Už od dětství neměl vyhlídku na šťastnou budoucnost, protože rodina Rodwellů v životě neoplývala bohatstvím. Po většinu svého času třela bídu s nouzí, což se podepsalo také na mladém chlapci. Byl vychováván sparťanskou výchovou a neustále upozorňován na to, že pokud se dobře neožení, v životě se z Boltonu do světa nepodívá. Věnoval se truhlařině, která ho na nakonec v dospělosti velmi slušně živila, ale ani tak nestačila k tomu, aby se přestěhoval do většího města. Když byl Ebenezar mladší, měl s ním velmi dobrý vztah. Laz si vždy syna přál, ale postupem času se tohle pevné pouto otce se synem začalo bořit a poslední kapkou byl dopis z Bradavic. Začal svým synem opovrhovat, za kouzelnické schopnosti ho naprosto nesnášel. Všechnu svou pozornost proto upřel ke své dceři a Ebenezara naprosto odsoudil. Potom, co Ebenezar odešel z domova, spolu úplně ztratili kontakt. Laz zemřel roku 1944 v Londýně při druhé světové válce.

ANNE RODWELL (Roz. ABEL) (†1944) Anne se narodila také v Boltonu své matce a vysoce postavenému a velmi známému městskému soudci, panu Abelovi. Laza si vzala ve svých devatenácti letech a téměř okamžitě se stala ženou v domácnosti, i když Lazova truhlařina rodině tolik nevynášela. Po čase začala svému manželi v truhlárně pomáhat, a tak se malá a nevýznamná firma o trochu rozrostla a mohla uživit i dvě děti. Anne byla smířlivá žena, které nedělalo problém se podřídit. Kompromis pro ní bylo zcela normální slovo, s Lazem měli velmi podobný náhled na svět, proto se ani moc nehádali. S příchodem dopisu z Bradavic pro Ebenezara po vzoru svého muže také nebyla nadšená, i když se ke svému synovi nezačala chovat tak nenávistně. Možná to bylo způsobeno tím, že o předcích - kouzelnících z rodiny Rodwellů tolik neslyšela. I tak ale se synem ztratila kontakt, když odešel z domova. Zemřela stejně jako její manžel roku 1944 v Londýně při druhé světové válce.

SORREL A. RODWELL (†1975, konec června) Ebenezarova o pět let mladší sestra byla po odchodu svého bratra do Bradavic větší oblíbenkyní svých rodičů, to však netrvalo dlouho. Laz s Anne považovali až za příliš velkou náhodu, že kouzelnické nadání má i malá Sorrel, snad se dá říct, že to chvíli považovali i za spiknutí vyšší moci. Dívku ale rodiče neodsoudili tak drastickým způsobem jako Ebenezara, proto mohla klidně dostudovat Bradavice a o prázdninách se vracet domů. Vztah s rodiči se po čase vrátil do normálu, pravděpodobně i proto, že se rodiče poučili zkušenostmi s Ebenezarem. Měli strach, aby se i druhé dítě nesbalilo a neodešlo z domu. Se svým bratrem se Sorrel viděla naposled v Bradavicích, a pak už dlouho ne, a to i přesto, že spolu měli poměrně dobrý vztah. Po dlouhých letech se potkali až v nemocnici sv. Munga, kam Sorrel nastoupila, když se z rodného Boltonu přestěhovala do Londýna.

KELTON RODWELL Ebenezarův synovec, Kelton, se narodil v Londýně 20. prosince, 1965. V životě neviděl svého otce, jenž bude z velké pravděpodobnosti nějaký mudla, ač ani to není stoprocentně potvrzená informace. Sorrel vždy ohledně Keltonova biologického otce mlžila, a tak chlapec stále neví pravdu. Protože Keltonova matka trávila hodně času v nemocnici, vychovávala ho převážně chůva mudlovského původu. V chlapci na první pohled shlédnete introverta tak moc podobného Ebenezarovi. Určitě se v něm skrývá ale mnohem víc, než vlastní uzavřenost a mlčenlivost. Věkem se určitě změní, po vzhledové i povahové stránce. Se svým strýcem se Kelton poprvé viděl v nemocnici, když mu bylo pouhých pár měsíců, takže to si nepamatuje, po druhé byl s Ebenezarem na Příčné ulici, když Sorrel onemocněla chůva. Keltonova matka zemřela, když bylo chlapci devět let. Existovala možnost, že se chlapce ujme Ebenezar, protože byl jediný žijící příbuzný, ten se však nároku na svého synovce vzdal a místo toho se domluvil s rodinou nejlepší Sorreliny přítelkyně, aby se chlapce na dva roky ujmula, než nastoupí do Bradavic. I přesto si ale Ebenezar Keltona často (chápe se jednou za tři měsíce) bere a tráví s ním nějaký ten čas, ač ze začátku si k sobě hledali cestu velmi ztěžka.

Ebenezar Rodwell se narodil chudým rodičům v Boltonu patnáctého prosince roku devatenáct set dvacet pět. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být kouzelník. Byl normální dítě, které bylo až nezvykle mlčenlivé a zamyšlené. Žil ve svém vlastním světě, kterému nikdo nerozuměl, a pouze on se stával svědkem situací, ve kterých se mu dělo něco zvláštního. Něco, co z pohledu normálního člověka nedokázal vysvětlit. Takové věci si ale nechával pro sebe, moc s ostatními nekomunikoval a pokud se ho někdo na něco nezeptal, sám se ničím nechlubil. Nikdo proto nemohl tušit, že Ebenezar je kouzelník.

Prožíval normální dětství, navštěvoval mudlovskou školu a učil se každodenním úkonům normálního člověka. Trávil hodně času v truhlárně se svým otcem, kde se mu pokoušel pomáhat, ale to mu v životě nešlo, a tak to raději vzdal a toulal se sám po rozmanité přírodě. Kolikrát zacházel až za hranice samotného města, kde se povaloval ve vysoké trávě a fascinovaně pozoroval tmavé nebe nad sebou. Vše se změnilo, když mu přišel dopis z Bradavic. V životě si to nedokázal vysvětlit, ale rodiče se k němu náhle začali chovat odlišně. Byl to pro ně šok, ale ani tak se nepoučili od předešlých generacích a Ebenezara rovnou odsoudili. Ranilo ho to a zklamalo zároveň. Nesnažil se ani změnit jejich názor, protože věděl, že s jejich zahořklostí nic neudělá. Neměl ale na výběr, každé léto se musel z Bradavic vracet domů, kde čelil narážkám a zlomyslným připomínkám na svou adresu. Poslouchal řeči o pohrdání nad kouzelnickou společností. Lazovi s Anne nebylo nic dobré. Kdo byl kouzelník, neznamenal nic. Byl to podivín a blázen. Šarlatán, co to nemá v hlavě v pořádku. Tak hrozně mu záviděli, že se s tím nesmířili a svého syna vyštvali z domu. Toho tam do té doby držela nad vodou mladší sestra, která k němu vzhlížela a s kterou měl pěkný vztah plný porozumění. Už tenkrát tušil, že ho mladší sestra bude do Bradavic následovat. Ebenezar se nakonec nenechal pobízet a před sedmým ročníkem se od svých rodičů definitivně odstěhoval. Ti si hýčkali svou malou holčičku, které věnovali většinu pozornosti od chvíle, kdy se narodila. Malá rozcuchaná Sorrel s temnýma, zelenýma očima, špičatou bradou a nevýrazným nosem byla štěstím celé rodiny. Ebenezar v životě nežárlil, naopak byl rád, že už není v centru pozornosti, kterou tak vyloženě nesnášel.

Ebenezar dostudoval školu v Bradavicích, a poté se vrhl na další studium. Už od dětství ho uchvacovalo temné noční nebe. Tisíce zářících hvězd na černé obloze. Trávil tak většinu večerů o letních prázdninách, kdy pouze polehával za městem a kochal se tou přirozenou krásou. Neměl moc přátel, neměl nikoho, a proto trávil vlastní čas tímto způsobem. Začal blíže studovat astronomii, která ho doslova posedla. Žil nočním životem a přes den dospával, aby v noci mohl znovu pozorovat svou oblohu. O své rodině už neslyšel, ani o své sestře, která k němu i přesto všechno vzhlížela, a která také dostala dopis do Bradavic. To už Laz s Anne málem nepřežili. Nakonec se ale umoudřili, protože svou malou holčičku měli opravdu rádi, a tak se s touhle situací rozhodli smířit. Sama Sorrel to ale nedovolila a v sedmnácti letech se rozhodla rodinu opustit. Vždy se svým bratrem soucítila a nechtěla zůstávat někde, kde on nebyl vítán. Dobrovolně opustila Bolton a po vystudování Bradavic, kde byla zařazená v Nebelvíru, se přesunula do Londýna. Několik let svého bratra neviděla. Rodiče zůstali sami a po několika letech se také přestěhovali do Londýna, kde zemřeli ve druhé světové válce.

Ebenezar po druhé světové válce pracoval u Astronomického sdružení kouzelníků Británie, kde také poznal spoustu nových kouzelníků, pracovních kolegů. Seznámil se tam také se svým přítelem, Evaenusem Lorcem. Ovšem osud mu přítele na život a na smrt dlouho nedopřál. Za vidinou lepších pracovních podmínek, vyššího platu a rozhodně lepšího pracovního místa se oba rozhodli souhlasit s prací na odboru záhad, kde měla Astronomie také svou podsložku. Pracovali tam přesně půl roku, než došlo k děsivé nehodě, která poznamenala následující Ebenezarův život. Kvůli pouhé neshodě se svým nadřízeným byl Evaeneus zavražděn kletbou a sám Ebenezar tomu pouze nečinně přihlížel, než se za svého přítele pomstil kletbou Cruciatus. Muž, šéf odboru záhad Astronomie, kletbu přežil. Měl ale takové postavení a tolik peněz, že se stal Ebenezar pouze šachovou figurkou na šachovnici zvané korupce. Zavřeli ho za vraždu Evaenuse Lorca do Azkabanu, kde strávil dlouhých sedm let. Byl zavřen nevinně, ale i tak nesl vlastní úděl statečně. Právě tam přišel k hrozivým jizvám, co má na tváři a po těle. Snášel všechno, co k Azkabanu patří. Nakonec mu i tahle negativní zkušenost dala do dalšího života hodně. V Azkabanu měl být zavřen minimálně dalších deset let, kdyby se spravedlnosti nechopila manželka zavražděného přítele. Ona moc dobře věděla, že i přesto, že by byl Ebenezar schopný kohokoliv zabít, svého jediného přítele by v životě nezavraždil. Byli přátelé. Velmi dobří přátelé. Pouze Evaenus poznal Ebenovu lepší stránku. Měli spoustu společných zážitků, historek, chvil plných smíchu. A pak to skončilo. Vraždou. Vězením.

Evaenusova manželka, Tamara, dala věci do pohybu. Zázrak se opravdu stal, protože po několika letech dohadování byli nuceni Ebenezara propustit a dát mu odškodnění za to, že byl uvězněn neprávem. Sebrali mu sedm let života, udělali mu spoustu šrámů na těle i na duši. Možná to byla pouze Ebenezarova pevná vůle a čisté svědomí, že v Azkabanu nezešílel. Ani poté se ale na něho neobrátilo štěstí a nevyšlo mu vstříc. Celá věc se nakonec zametla pod koberec a nikdo odpovědnost za Evaenusovu vraždu nenesl. Všichni se tvářili, že se na to zapomnělo. Stále tu byli ale lidé, kteří moc dobře o celé situaci věděli a kteří v ní hráli důležitou roli. Měsíc po propuštění z Azkabanu byl totiž Ebenezar napaden cizím kouzelníkem, který měl asi vyplnit povinnost a jediného svědka vraždy se zbavit, aby nemohl vypovídat a svědčit. Pouze Ebezenarův talent a um v kouzlení mu zachránil život. Přežil, ale i tak musel být s těžkým zraněním převezen do nemocnice Sv. Munga. A zde se opět setkal se svou sestrou, s kterou se od svých sedmnácti let neviděl. Dozvěděl se od ní spoustu novinek. Byla sama s malým synkem. Dozvěděl se také, že oba rodiče zemřeli při druhé světové válce v Londýně. Léčil se v nemocnici tři měsíce, a když ho konečně propustili a on mohl znovu žít, neměl nic. Nevěděl, co se svým životem. Od ministerstva za odškodnění měl hodně peněz, proto si koupil menší dům na severu Británie a studoval si tam své hvězdy. Nakonec ale ani tenhle život mu nepřinášel naplnění a útěchu, a tak dlouho zvažoval, co by mohl dál dělat. Naskytla se mu možnost učit v Bradavicích, čemu se vůbec nebránil. V Bradavicích zažil krásná léta svého života, ač byl kolikrát vystavován nepříjemným situacím. Pojil se s nimi pocit bezpečí, a ten on teď opravdu potřeboval. Nikde se nemohl cítit bezpečněji, než v Bradavicích, a tak se téměř po třiceti letech vrátil. Už ne jako malý a naivní školák, ale jako muž ozkoušen osudem, s jasným názorem na svět. V Bradavické škole strávil několik let a 28. června 1977 zemřel v nemocnici sv. Munga na následky zranění, které utrpěl při potyčce na Příčné ulici.




• Sedm let byl zavřen v Azkabanu
• Nebyl na pohřbu vlastních rodičů, ani v životě nenavštívil jejich hrob
• Nebyl řádně pohřben, protože jeho jediným pozůstalým příbuzným je synovec Kelton

_________________

| +

Přehozeno na ducha, vše zbytečné smazáno.

_________________

| +