Charles King, obdobně jako větší část Kingovic rodu, nebo alespoň jeho větve, nijak závratně famfrpálu nefandil. Vlastně mu sporty přišly jako barbarský přežitek, filosofie, ve které jej a jeho sourozence vychoval jeho otec, který v nich již od mala kladl důraz na to, že jsou mnohem důležitější věci než se honit za míčem, třeba jako vystupování ve společnosti a kouzelnická politika s ekonomikou. Charles byl zcela vzorovým prvorozeným synem a zatím splňoval veškerá otcova očekávání, tedy mezi nimi nebylo žádných sporů, i když ani to neznamenalo, že jeho nový rodinný život nebyl skoro neustále pod dozorem. Charles věděl, že personál najatý jeho otcem mu nebude nikdy tak úplně loajální, ale byl na to zvyklý a věděl, jak v takových podmínkách jednat, a Mallory o tom nemusela zcela nic vědět. Jakkoli byl oproti své manželce starší a před svatbou se prakticky neznali, naučil se k ní mít respekt, jaký si zasloužila, a zvyknout si na její občasné výkyvy. Z jeho strany manželství klapalo a doufal, že Mallory to vidí stejně. Nebylo tajemstvím, že ji vidina těhotenství zpočátku děsila, ale teď bylo o jejich malou Kendru dobře postaráno a Charles, jakkoli chladně či upjatě občas mohl působit, ji považoval za to nejkrásnější stvoření pod sluncem. S jejich dcerkou byli spokojeni i všichni prarodiče, nicméně to nebyl chlapec a dědic, a tedy už krátce po tom, co Mallory porodila, se začaly vyskytovat nenápadné a rádoby dobře mířené narážky na to, kdy plánují potomka dalšího. Charlesovi se však zatím dařilo Mallory hájit, protože ji nechtěl zcela vysílit dalším těhotenstvím, a sám měl spoustu práce, která oběma nahrávala do karet a nemuseli na toto téma zatím nijak rozpačitě narážet.
Jednou z mnoha věcí, proč se nechtěl famfrpálového mistrovství účastnit byl fakt, že ani pro čistokrevné, kteří si to mohli, a v případě Charlesově i chtěli, dovolit, neexistoval lepší způsob dopravy na dané místo než skrz mudlovské nástupiště. To znamenalo, že se oba manželé Kingovi museli odít tak, aby zapadli do davu, a k tomu nebyl Charles vychovaný. Mallory si však nakonec prosadila svou tím, že s sebou hodlala vzít Kendru, a Charles tam svou dcerku nemohl nechat jít samotnou bez ochranky - kterou mimochodem Mallory samozřejmě odmítla - a tak mu nezbývalo, než s manželkou zavěšenou za rámě projít přes londýnské nádraží v béžových kalhotách, bílém tričku s vytahaným výstřihem a červené kostkované flanelové košili, jež měl vyhrnutou k rukávům, protože mu bylo teplo, i když v Dánsku už takové teplo být nemělo. Naleštěných černých lakýrek se však odmítal vzdát, a tak vypadal podivně semiformálně, a nepomáhal tomu ani fakt, že si neustále popotahoval za lem košile či za límeček, protože byla příliš málo škrobená a nedržela tvar, jaký by po ní Charles požadoval.
Nicméně jakmile se dostavili na místo a Charles seznal, že bude muset strávit celý večer uprostřed divočiny a zírat pod sebe do tmavé vody, která byla na hřišti místo obyčejného trávníku, dopřál si alespoň to malé zadostiučinění, že se šel pobavit a představit se pár vysoce i níže postaveným čistokrevným, mezi něž mimochodem patřil i Wynne Fulton s čerstvě vystudovanou sestrou Kimberly. Wynne se snažil opravdu dlouho umluvit Jaydena, ale ten se nakonec klasicky rozhodl, že radši stráví volný den s rodinou a za pracovním stolem, stejně, jako by volil Charles, kdyby mu Mallory dala možnost. Nechtěl na ni působit jako tyran, ale začínal polemizovat o tom, jestli se té role náhodou neujala jeho žena. Tak jako tak tedy nechal Mallory s Kendrou na chvíli o samotě, aby si v klidu mohla projít stánky a rozplývat se nad čímkoli, co bylo Charlesovi tak cizí, a našel si je v davu až chvilku před tím, než se začalo svolávat na tribuny. "Mall, máš vše, co potřebuješ? Cestou jsem viděl šály... a Kendra je v pořádku? Není ti zima, co?" nadhodil a polechtal miminko na nose, aby zjistil, jestli ho nemá moc studený, než se zadíval na Mallory a ze zvyku se vážně narovnal v celé své výšce. To už pořadatelé hlásili, aby se všichni začali trousit k tribunám, a tak Charles nabídl své ženě rámě a zcela bezpečně a pozorně ji spolu s dcerkou provedl davem až k jejich výběrovým místům.

"Takže fandíme Dánsku? Něco, co bych měl specificky vědět? Aha, tohle je tedy kapitán..." naklonil se Charles k Mallory, když už byli usazeni na pohodlném vyvýšeném loži, a nabídl své manželce popcorn, který si pořídil jako cenu útěchy. Cítil se tu nesvůj, ve všem tom nespořádaném halasu a v těch otřesných šatech, ale snažil se, aby to na něm nebylo příliš znát. "Andersen... není to ten učitel? Nevěděl jsem, že chytá za Dánsko?" poznamenal, když se kolem nich prohnal Erasmus, o kterém něco málo slyšel od Jaydena, ale mnohem víc o něm slyšel od mladších sourozenců. Jejich nejmenší bráška ho zbožňoval, ale velmi tajně, protože vědět rodiče o tom, že divže neuctívá profesora, a navíc nečistokrevného, byl by oheň zase na střeše.

_________________

Erkki už nová a stará košťata radši neřešil, protože měl neblahé tušení, že to Winifred prostě nepochopí. Možná, že by jí to jednoho dne mohl vysvětlit sám Bjarn. „Aha, tak to jo,“ odkývl informaci o výhře poháru a tom, že minulý rok na mistrovství světa jela Winifredina sestra a letos ona. Neměl potřebu více to komentovat, beztak už měl rádoby angličtiny plné zuby a nemohl se dočkat, až si od ní doma na nějakou chvilku odpočine. To ještě nevěděl, že mu rodiče zaplatili na srpen intenzivní kurz, aby se naučil mluvit a v Bradavicích nezoufal.
Erkkiho vážně štvalo, že tu mají narušitele, který fandí Dánsku a ne Finsku, ale protože nechtěl dostat vynadáno od mamky, mlčel a maximálně po Olivce hodil nějaký ten nesouhlasný pohled. „Poperte se,“ zabručel s protočením očí, když se navíc ozvala ještě Winifred, a pak raději znovu začal sledovat zápas, protože ten byl zkrátka zajímavější, než potencionální chick fight na tribuně. Na to, aby si užíval holčičí zápasy v bahně, byl ještě moc malý.
Když se Dánsko dostalo do vedení, Erkki se zamračil, ale protože věděl, že první gól vůbec nic neznamená a že Finové si to nenechají líbit, dlouho ho to netrápilo. Ve chvíli, kdy na tátu mířil potlouk, na chvilku zatajil dech, a pak dlouze vydechl. Bjarn byl v týmu možná nejstarší, ale pořád ještě byl ve formě. Erkki se pochopitelně přidal k potlesku, protože takový hezký manévr si potlesk zasloužil, a ještě se přitom spokojeně culil, asi jako Elke, která se tvářila opravdu hrdě a z Bjarna nespouštěla pohled snad ani na chvilku. ~„Jooo, sejměte ho!“~ zahulákal Erkki finsky, protože nedokázal rychle přepnout na angličtinu, a napjatě sledoval, jestli potlouk dánského chytače opravdu sundá. Ale kdepak, Andersena si dobře hlídala Mortensenová. Nevadí.
„VÝBORNĚĚĚ!“ vyjekl nadšeně s rukama nad hlavou a dokonce radostně poskočil na místě, když se camrálu znovu chopil jeho táta a vzápětí vstřelil gól, čímž vyrovnal skóre. Erkki zabloudil očima k oběma dívkám, aby zjistil, jak se na to tváří.

_________________

Aby náhodou publikum neusnulo, Septimus sice neřval tak, že by mu hlasivky plačky zmíraly, ale zato se stupňovanou rychlostí hry chroupal sáček čehosi... no, vážně netušil, co to bylo, fíky asi ne, ale dlabala to velká část tribuny a ve všudypřítomném moři v nose lechtající vůně slaných sušených rybiček docela zanikla. V zaujetí ho ani moc nenapadlo přemýšlet nad tím, že jeho čipsy mají malá očíčka a taky je pravděpodobně nikdo nevykostil.
Septimus se pokusil s námahou vybavit si, komu že to fandí. Švédsko tu nebylo, Britové taky ne, takže... ty modré dresy, Havraspár, jasně.
"Všechnohled?" nabídl Summer nepřítomně mosaznou věcičku, se kterou se momentálně hra dala celkem sledovat - už to nutně potřebovalo zpomalené záběry. Septimus zchroustal další hrst rybiček. Nechal křičet a skandovat jména ostatní, jen v poklidu zkoušel sledovat očima trasu zlatonky, která se slavnostně objevila a působila chaos pomalu větší než křižující potlouky.

_________________

Zamyšleně semkne rtíky, přičemž pokrčí rameny. "A víš, že ani ne? Takže jsi tam něco sehnala? To je náhodou dobrý, možná bych se tam mohl kouknout, až se vrátíme z Irska. Jedeme totiž na nějakej super výlet k jednom jezeru, takže je dost možný, že se tam třeba utopím nebo mě sežere nějaká jezerní příšera, ale pak dotáhnu rodiče na Příčnou a něco vybereme," vychrlí spokojeně k Ginger, přičemž se snaží ve své hlavince sestavit celý ten ďábelský plán, zahrnující košťata a jiné. Určitě rodiče nějak přesvědčí... navíc nepotřeboval nové koště. Stejně by hrozilo, že ho rozseká.

Henrikovi pak ještě věnuje menší úsměv, než se společně vydají na místa, kde se ihned dají do fandění. Vincek střídavě pokřikuje, anebo troubí do velké trubky. Anebo si ke rtům přitahuje svůj kelímek s brčkem, až jej během hry celý vyprázdní. "Já myslim, že by to šlo. Ale třeba chce mít nějakou svou poznávací značku," prohodí k Gí, ačkoliv pochybuje o pohodlnosti brýlí při takové hře.
Poté už se věnuje hlavně fandění, a i když sem tam pohledem zabloudí k zrzce, přesto se snaží nevypadat tolik nápadně, a tak povzbuzuje a troubí. Když dá Finsko gól, překvapeně sebou trhne, když Gí praští pěstičkou do prostoru mezi nimi. "Voni to vyrovnaj!" houkne k Gí, než se napřímí na svém místečku a znovu se dá do fandění.
Situace na hřišti se však lehce mění. Když padne druhý gól do obručí Dánů, nespokojeně zahučí s čímž i odloží trubku, aby se snad nepřidával na stranu Finů. Zápas přesto ještě nekončil, a tak jakmile je po napínavém zákroku camrál dopraven k obručím a po odražení v nich přesto skončí, vesele začne poskakovat na místě a pokřikovat. "Sakra, to je napínavý!" vykřikne hlasitě, s čímž poskakuje na místě.
Pohledem se pak přilepí na střelce, přičemž se do hlavy snaží zapsat každý jejich pohyb a vše, co by mohl využít ve hře na školním hřišti. Sražení finského hráče nijak hlasitě nekomentuje... je to zkrátka hra a i to se občas stávalo.
Pak však přijde další gól, a tak pozvedne trubku ke rtům a pořádně zatroubí. Ačkoliv pak komentátor upozorní na chytače, přesto stále pohledem sleduje střelce, protože to jsou právě ti, které potřebuje sledovat. Přenice mezi chytači si však nakonec získá i jeho pozornost, a tak je sleduje, kůli čemuž mu unikne gól. "Sakra," sykne si pod nos, ale že by se tvářil nějak nakvašeně? Né, kdepak, namísto toho začne znovu poskakovat a fandit. Když se pak chytači ponoří pod vodu, přestane troubit a překvapeně vykulí oči. Na vynořenou ruku zajásá. "To je určitě profesor!" řekne k Gí, když tu se náhle ozvou slova komentátora, což jej donutí zmlknout. S vykulenýma očima se zahledí na vodní hladinu, načež potichu vydechne. "Á, sakra," zopakuje snad po několikáté, s čímž sklopí trubku a ztěžka se usadí. Chvíli jen tak sedí než se konečně odhodlá k nějakým slovům. "No, ale pořád neskončili na tak špatné příčce," řekne s pokrčením ramen k Ginger a Henrikovi.

"Půjdem už?" zeptá se, po té chvilce co stráví výsledek zápasu, s čímž se začne pomalu zvedat a brát si své věci. Dánskou šálu si uváže ještě pevněji kolem krku, načež se pomalu rozejde k východu. Ještě se ohlédne přes rameno, aby se mu nikdo neztratil. "Vypadá to celkem na tlačenici," podotkne ještě, přičemž se snaží se probít mezi lidmi až kamsi k východu.

>>>

_________________

Summer přejela pohledem nastupující hráče. Septimovo uvažování ohledně této věci jí přišlo vcelku úsměvné, ale musela uznat, že na tom něco bylo. Blonďatá byla valná většina, a předvádění se byla vlastně naprosto zbytečná část prestižních famfrpálových zápasů, a i přes to to dělali skoro všichni.
Na rozdíl od Sepa Summer nic nechroupala. Sice hru sledovala, ale vzhledem k tomu, jak moc vypadala duchem nepřítomně, se dalo jen těžko říct, jestli z ní vůbec něco pochytila. Její myšlenky raději rozebírat nebudeme. Rozhodně ale ani chviličku nemyslela na zbytek rodiny, kterému nezodpovědně utekla a už se neukázala, a to i přes to, že s největší pravděpodobností měla mít Leeho na starost. Za snění jí vytrhl až Septimův hlas. Škubla sebou. "Co?" nakrčila obočí, načež jí došlo, co chlapec vlastně říkal. "Jo," kývla, a sáhla po všechnohledu.
Potom už hru sledovala doopravdy. Dokonce se, i když měla všechnohled, nahla, aby lépe viděla na chytače, kteří se stějně ocitli pod vodou. Po chvilce se vynořila ruka finského chytače svírající zlatý okřídlený míček. A zatímco z toho finští fanoušci měli druhé Vánoce a ti dánští zklamání, Summer to příliš nevzrušilo, nicméně jí došlo, že bude muset opustit Septima a připojit se ke svojí rodině, z čehož popravdě nebyla příliš nadšená.
Položila Sepovi do klína všechnohled, pak se neochotně postavila na nohy. "Doprovodíš mě?" pozvedla obočí a nepatrně kývla hlavou k zóně, kde seděli kouzelnící, kteří byli ochotni dát za místo zbytečně víc peněz.

_________________

Sepovi cukly koutky směrem vzhůru, když se z moře vynořila ruka chytače jako jezerní paní s Excaliburem, ale to bylo všechno, co tak dal najevo. Zatímco kolem propukly různé ohlasy s převažujícím řevem zlatého vla s meči a korunou, nechal ho sebe chvíli mlčky vpíjet tu atmosféru a opájel se jí. Bylo to příjemné, ale nemusel si u toho vykřičet hlasivky.
Když se ozvala Summer, chvilku mu trvalo, než se z toho vytrhl, ale její podobně netečný hlas vnímal jasněji než zbytek jednolitého rámusu. Stočil pohled směrem k ní a kývl. Začali se prodírat jásající tribunou. Septimus se sehnul před rozjařeným kouzelníkem s řídkým vousem, který pobíhal mezi dřevěnými lavicem s hvězdičkovaným nachovým hábitem ke kolenům a nadšeně objímal každého, kdo mu přišel do cesty.
"Tam někde jsou vaši?" prohodil, zatímco se blížili k tribunám, kam Summer před chvílí ukázala. Z jeho tónu se nedalo moc vyčíst moc emocí, ale kdyby kolem vládlo absolutní ticho, možná by v něm šlo zaslechnout jakési napětí.

_________________

Summer se na chvilku zarazila, a užuž po Sepovi chtěla hodit pohledem jako "proč bych tam asi jinak chodila?", načež jí napadlo, proč se na to asi ptá. A nedodala: "ou, máš pravdu, asi bys tam neměl chodit, myslím, že otec by byl nerad, kdyby viděl, že jsem jejich společnost vyměnila za tu tvou.." nečistou, dodala v duchu. Ona by to nakonec možná byla pravda, takže Summer zmlkla, ale moc dlouho jí to nevydrželo. "Ne, podle mě je otec docela milý člověk," ujistila Septima, "řekla bych, že má na nečistokrevné kouzelníky stejný názor jako já," dokončila větu, přičemž mluvila docela potichu, a dávala si pozor, aby jí neslyšel nesprávně vypadající kouzelník. Ono by to bylo v podstatě jedno, když jí tu téměř nikdo neznal, ale jistota je jistota. "Ale stejně se mu radši neukazuj, nemůžu zaručit, že bude mít dobrou náladu," varovala Sepa a věnovala mu omluvný úsměv.
Pan Morgan se dal v davu přehlédnout jen těžko, tedy pokud jste byli větší než většina lidí, nebo jste jakýmkoliv jiným způsobem měli možnost vidět nad hlavy ostatních. Pro Summer už bylo jeho hledání těžší. Ale netrvalo jí to zas tak dlouho. Jakmile ho zpozorovala, obrátila se čelem k Septimovi, aby se s ním rozloučila. A pokud Septimus ještě neměl něco na srdci, s pozdravem a se slovy "pozdravuj Auroru," se otočila a přidala se ke zbytku svojí rodiny.

>>

_________________

Septimus se maličko zaškaredil. "No jo, taky se tu nemůžu nechat vidět s čistokrevnými. Ještě by si někdo mohl myslet, že se s nimi chci bratříčkovat," prohlásil kousavě a rozhodně ne tak potichu jako Summer. Natáhl krk, jako by se chtěl aspoň podívat, jestli nezahlédne někoho, kdo by byl Summer podobný a tudíž nezpochybnitelný člen její blízké rodiny, pak se zhoupl na špičkách, přikývl a taky se otočil jako na obrtlíku. "Tak se měj, chytačko," mávl před rameno a pospíšil si z tribuny nad vodní hladinou trochu svižněji, než jak by jinak opouštěl zrovna mistrovství světa.
Než se stačil vymotat z té části, která byla chtě nechtě tak trochu "VIP", alespoň co se týkalo kumulace "lepších" rodin, najednou ho někdo dost nevraživě popadl za kapucu a přitáhl ho, aby jím zatřásl. Septimus jen cítil, že tohle držení za klopy zkouší švy jeho svršků skoro nadoraz.
"Problém?" vyrazil ze sebe a zazmítal se.
"Ty jsi problém. Kdo si myslíš, že jsi?"
Na to Septimus neodpověděl. "Já nemusím myslet, abych to věděl." Další zatřesení.
"Dej si pozor. Lůza se nemůže chovat tak neuctivě k čistokrevným." Pod bradou cítil zapíchnutý hrot hůlky. "Dovol, abych ti to připomněl." Septimus vyjekl, protože cítil, jak se mu na tváři otevřela rána. Ten někdo ho pustil a Septimus pro tu chvíli raději jako zajíc vykličkoval. Zastavil se až na pevné zemi, kdy věděl, že se nekynká vydaný někomu napospas nad mořem a z rány mu teče krev dost silným proudem, aby věděl, že tohle z mikiny sám nevypere, aby na to mamka nepřišla. Zaklel. Měl jsem se bránit, taky vytáhnout hůlku, lamentoval sám nad sebou, i když už tam věděl, že to je pitomost. Měl zlost sám na sebe a ještě větší na toho, kdo si tohle dovolil. Držel si tvář a opravdu moc doufal, že to nebude na šití.

_________________