Matt na závody košťat dorazil s týmovým Nimbusem, protože původně počítal s tím, že svou drahou Kometu půjčí Patrickovi, ale ten si očividně našel náhradní plán, a Matt ten svůj už změnit moc nestíhal. I když by asi byl poměrně průšvih, kdyby rozflákal týmové koště, pořád by to pro něj byla snesitelnější ztráta, než kdyby se něco stalo jeho Kometě. Nelítala možná tak rychle jako Nimbus, ale byla spolehlivá a byla to láska jeho života. A když mluvíme o lásce, Matt si zaraženě uvědomil, že díky tréninkům a všemu možnému učení, které nestíhal, a často kvůli famfrpálu musel psát eseje navíc za zmeškané hodiny, už poměrně hodně dlouho neviděl Tess.
Jeho myšlenky se opět stočily k famfrpálu, když uviděl Erasma, kterému zamával na pozdrav a přidal úsměv, načež se šel zapsat do listiny závodících, kde zahlédl ještě pár dalších povědomých tváří. A větev, okolo níž se obtáčely Finnanovy prsty. A to si myslel, že už viděl všechno.
Všechno možná neviděl, ale zato hned několikrát viděl Hvězdné války a to jednou z toho dokonce společně s Maeve, která se ukázala být přinejmenším stejně nadšeným fanouškem jako on. Matt znal ten film téměř nazpaměť a vůbec se za to nestyděl, což jen svědčilo o tom, jak velký nerd vlastně je. A proto každou známou tvář častoval průpovídkou „nechť tě síla provází“, čímž jim přál šťastný let.

_________________

Ne, Leslie neměla tušení, co si Patrick asi tak mohl říkat, ale s úsměvem mu to odkývala. Prostě to chtěl zkusit, díky čemuž získal u Leslie nějaké ty pomyslné plusové body, protože člověk, který měl odvahu k nelegálnímu závodu košťat, si je zasloužil. Když se Patrick zeptal na koště, Leslie poukázala na Nimbus 1500. Mohlo to vypadat, že ho jen někomu hlídá, a vůbec by Patrickovi neměla za zlé, kdyby si myslel, že není její. Kde by taky mohla přijít k tak drahému koštěti? „Tohle je moje koště,“ oznámila, a ačkoliv se nevychloubala, nedokázala skrýt ten hrdý podtón hlasu. „Minulej rok jsem taky závodila a byla jsem druhá. Tenhle Nimbus byl první cena, ale vítězka - McTavishová, která hraje ve skotským nároďáku, představ si to! - mi ho dala. Hustý, ne?“ zazubila se vesele. A navíc, díky Charlie měla nějaké ty kontakty s famfrpálovým světem, kam se po škole chtěla probojovat, což bylo děsně bomba.
„Koukám, že je tu dost lidí od nás ze školy,“ zkonstatovala, když se po chvíli rozhlédla kolem sebe. Cassidymu zamávala nazpět, přičemž se snažila ignorovat zmijozelku s totožným koštětem, a jestliže se nakonec nahrnul k nim, samozřejmě s ním prohodila pár slov. Protože to byl Cass a ona ho měla ráda, i když občas trochu žárlila, no.
Nebyli ale odsouzeni k věčnému tlachání, protože se z registračního stánku po čase vyloupnul pořadatel v pestrobarevném kabátu, který objasnil pravidla nepravidla a oznámil, že závod každou chvílí začne. „Tak hodně štěstí,“ mrkla Leslie jak na Patricka, tak i na Casse, nasadila si zateplené letecké rukavice a brýle opatřené kouzlem proti zamlžování. Pak přehodila nohu přes násadu koštěte a vznesla se ke startovní čáře.
Protože to vypadalo, že začátek závodu je obyčejná rovinka, hned po odstartování se Leslie přitiskla těsně k násadě s úmyslem nabrat rychlost a také náskok nad pomalejšími závodníky.

Mimo herně:
(+7)

Leslie Abrahams rolled 1d10:
1

_________________

Scottyho nemohlo nějaké to davové strkání vyvést z míry, takže ho nijak nepřekvapilo, že do něj strčila nějaká slečna (paní, ale chápeme se), dokonce mu to ani nezvedlo tlak. Jen povytáhl obočí a sjel ji pohledem od hlavy k patě. Co ho ale z míry krapet přeci jen vyvedlo, to byl fakt, že ho oslovila jménem. Byl přesvědčený, že ji určitě nezná. „My se známe?“ zeptal se proto celkem překvapeně. „McKay sice jsem, ale neuvědomuju si, že bych vás odněkud znal,“ podotkl, upíral na ni pohled a očekával vysvětlení.

Ať už to dopadlo jakkoliv, nakonec i Scott vyslechl proslov zrzka v barevném kabátu a následně si nasadil brýle a rukavice a vznesl se do vzduchu ke startovní čáře. Přestože pořád foukal ten nepříjemný vítr, zima mu nebyla - jednak byl otužilý Skot a jednak rozhodně nešetřil na kvalitním sportovním oblečení.
Po odstartování závodu vystřelil vpřed, ale pro jistotu to nepřeháněl, protože koutkem oka zahlédl, co vítr udělal s tou malou holkou na drahém koštěti, která očividně netušila, jak na takové věci létat. Scott si pohrdavě odfrkl a letěl tak, aby s ním vítr moc mávat nemohl, takže doufejme, že kostky nebudou trollit.

Mimo herně:
(+7)

Scott McKay rolled 1d10:
7

_________________

Finnian trochu rozpačitě zamával zpátky na Isaaca, ale jinak ho dokonale zaměstnávalo váhání. Ne snad že by váhal, jestli byl závod dobrý nápad, to vůbec, on moc dobře věděl, že ne, ale už tak jasno neměl v otázce, jestli by si před startem neměl dát panáka. Nějaký ten vyprošťovák by totiž fakt bodnul, na druhou stranu to prokazatelně zhoršovalo reakční dobu a celkově přinášelo pár metabolických problémů, bez kterých si let asi dokázal představit. Takže odolal, nedal si a s pokynem pořadatele vyrazil ke startovní čáře. Pomalu, protože zatím o nic nešlo.
Ještě jednou si vyslechl pokyny, které nejspíš četl už u registrace, a souhlasně přikyvoval. Závodit s podporou kouzel by mu asi přišlo vtipnější, kdyby jich uměl víc, ale bylo již pozdě zpytovat svědomí, že se líp neučil, a jedno použitelné ho vlastně napadlo. A trochu rozesmálo.
Jak se tak závodníci řadili na start, Finnian vyrovnal větev a připravil si hůlku. Nikdo sice nezakázal kouzlení před startem, ale stejně mu to v rámci hry přišlo férovější. Navíc, jak již bylo řečeno, na vítězství moc nehrál a řídil se heslem „pospíchej pomalu.“ Jakmile ovšem zazněl pokyn ke startu, už ho nic nedrželo. Pobídl kouzelnou ratolest k pohybu, čistě for teh lulz zamumlal „abeo cultivare“ a pokud to něco udělalo, vyrazil prvnímu modrému světýlku vstříc poněkud hůře viditelný. Pokud ne, holt ten zbytečný klacek strčil zpátky do boty a pořádně na to šlápnul, aby měl šanci ty rychlíky aspoň neztratit před první zatáčkou.

Mimo herně:
Abeo cultivare (dospělý, II. úroveň, tzn. potřebuju 2 a víc)

Finnian Ó Fearradhaigh rolled 1d10:
2

Větev +4

Finnian Ó Fearradhaigh rolled 1d10:
3

_________________

Maisie se na Cassidyho zašklebila. Na jeho otázku však neodpověděla, protože i když byl kamaráda, neříkala mu úplně všechno. Navíc, ona se nikdy nikomu nesvěřovala s ničím, ať už se bála či něco takového.
"Třeba mi jde o to, abych zmrzla," zabručela pak a probodla Casse vražedným pohledem. Nesnášela když se o ní někdo staral, takže si pro sebe něco nesrozumitelného zamumlala a protočila očima v sloup. Cass byl o hodně vyšší než ona, což byla nevýhoda, takže i když se chtěla Maisie původně pokusit uhnout, bylo jí to houby platné. "Díky," nechala se slyšet nakonec, dokonce vyloudila i menší úsměv, který se jako obvykle změnil do úšklebku a drcla mrzimora do žeber.
Na rozdíl od Casse neměla tu potřebu na Andersena volat a už vůbec ne na něho mávat, takže se na chvíli tvářila děsně nenápadně a jediný koho pak pozdravila byl Patrick, jelikož to byl primus (no dobře, to bylo Maisie celkem ukradené), ale taky to byl její kapitán, že jo. "Chceš?" tázavě povytáhla obočí když z kapsy u kraťas vytáhla krabičku cigaret a zapalovač. Moc dobře o Finleym věděla, že kouří i když jak tvrdil jen příležitostně, a teď byla příležitost dobrá, ne? Pokud však nechtěl, vylovila si cigaretu jen pro sebe, protože alespoň zbude víc na ní, že.
"Ty se nějak těšíš na to, až se o něco roztřískáš," Maisie se na Casse ušklíbla, vyfoukla obláček dýmu a nechala se odtáhnout směr stánek se zapisováním. Srdce jí přitom začalo silně bušit jako kdyby šla fakt na popravu (což i skoro šla, že ano) a kdyby s ní tady mrzimorský střelec nebyl, možná by se i otočila a zmizela zas pryč. "Čaj?" i když byla o spoustu peněz lehčí, nějaké jí ještě zbývaly a zima byla pořád, i přes tu půjčenou šálu, za kterou byla konec konců ráda.
A pak už závod začal. Maisie se chtě nechtě přemístila společně s Cassem na začátek dráhy, zkoumavým pohledem si prohlédla všechny závodníky, u některých se zdržela pohledem o něco déle, nad některými se jen zašklebila. "Jestli si něco uděláš, tak tě pak vlastnoručně uškrtím," Maisie sice mrcha byla, kamarády povětšinou neměla a když už si nějakého našla, snažila se chovat v rámci možností dobře a o Casse strach možná i trochu měla, i když byl rozhodně na koštěti zkušenější než ona, no.
A pak už nezbývalo nic jiného než naskočit na koště, Maisie se zrzkovým směrem ještě stihla zašklebit a její: "Abeo Cultivate," mířeno jeho směrem bylo tiché, a pak už hůlku zas schovala a zamířila si to k prvnímu modrému světýlku.

Mimo herně:
Abeo Cultivate na Casse (+4, potřeba 10)

Maisie T. Fraser rolled 1d10:
7

Let (+5)

Maisie T. Fraser rolled 1d10:
2

_________________

"Tak to je přeci jasný, ne? Finnian je číslo jedna a určitě to celé vyhraje!" zahlásila Olivia nadšeně, protože když tak řekla, musela to být pravda sic o pár minut déle si to pamatovala už matně a po pár doušcích máslového ležáku si na to co řekla ani nevzpomněla.
Mezi závodníky pak tak trochu Andersena, protože ten přeci hrál famfrpál za Montroské straky, takže k němu vyslala široký úsměv, a pak už si všímala závodníků, kteří začali nastupovat na start, protože závod měl každou chvílí začít.
"U nás v ročníku je jeden kluk, který se tváří jako kdyby Bradavice byly nějaký ústav," zabrblala s pokrčením ramen. Kdyby jí potkal Erkki, nejspíše by se divil, že je s Livkou normální řeč. Ono bylo otázkou času kdy jí to tak trochu přestane myslet a ona přepne do módu "nic nechápu". "To si piš! I když.. nemusí na to být nějaké zvláštní povolení od rodičů? Protože si nejsem jistá, zda by mě pustili," Olivia se zamračila, upila zas trochu máslového ležáku a odvrátila pohled od Issaca. "Jinak se mi v Bradavicích fakt děsně líbí, je to tam super, mám spoustu kamarádů, jsem ve famfrpálovém týmu.. Co víc si přát?" Olivia moc dobře věděla co by si ještě mohla přát, třeba vlastní skleník. Jelikož slimáky, které přitáhla z domova se jí někdo pokusil už několikrát vyhubit. "Finniáán do tohóóó!" rozkřikla se pak radostně, jelikož závod začal a jejich kolejní jim hned zmizel z dohledu. A ne, Livku opravdu nenapadlo, že to bylo hlavně díky kouzlo, které na sebe použil.

_________________

Eddy byl drbna zvědavá, takže nebylo nic zvláštního, že když Audrey prohlásila, že v době loňského závodu měla něco jiného na práci, vzbudila v něm zvědavost. „Jo? A co jste vyváděla? Pracovala?“ zeptal se zvědavě, nehledě na to, že by to někdo mohl považovat za šťourání do soukromí. Eddy takové věci prostě nevnímal a pusa mu jela rychleji, než mozek. Ne že by byl hloupý, ale jazyk měl prostě občas rychlejší.
Když se vzájemně představili a rozhodli si dopřát horkého čaje, Eddy se široce zubil a zářil jako sluníčko na hnojišti. Energie z něj sršela na míle daleko a to před závodem ani nepožil žádný doping. Dokonce ani v podobě kofeinu. Jen se prostě dobře vyspal. „Jsem tak trochu nečekal, že tu bude taková kosa, takže jsem se moc neoblíknul a pravděpodobně skončím v nemocnici se zápalem plic. Tedy možná se i rozsekám na koštěti, ale zápal plic budu mít k tomu jako bonus. Ale v nemocnici jsou aspoň hezký sestřičky, takže to ve výsledku není nic špatnýho,“ vychrlil, nicméně zarazila ho Audrey kouzlící zateplovací kouzlo. Zřejmě se jí povedlo, protože Eddymu postupně začaly rozmrzat ledové končetiny a nakonec se teplo rozlilo do celého těla. „Ty jo, děkuju, jste fakt boží!“ zamrkal na Audrey potěšeně a usmyslel si, že se jí za to pak bude muset nějak odvděčit.
„To si pište, že se těším!“ Eddy v tu chvíli málem nadskočil nedočkavostí, pong pong, ale udržel se a neudělal to. Nicméně chybělo málo. „Sice asi nedoletím daleko, ale za pokus to stojí! Aspoň pak budu mít co vyprávět,“ pronesl. „Víte co, já vždycky říkám, že život se má žít naplno. Takže jsem chtěl zkusit i tohle,“ pokrčil rameny a vzápětí se napil horkého čaje. „Určitě se nevysekáte,“ dodal povzbudivě.
O chvíli později si jeho pozornost ukradl zrzavý pořadatel, kterého Eďák stejně poslouchal tak napůl ucha. Hrozně se na závod těšil, tudíž nebyl schopný jeho proslov pořádně vnímat. „Tak jdeme na to,“ zamrkal nakonec na Audrey, odhodil kelímek do nejbližšího odpadkového koše a připravil se na let - nasadil si rukavice i brýle, přehodil nohu přes násadu a vznesl se ke startovní čáře.
Nedočkavostí skoro nadskakoval, takže když závod začal, Eddy radostně zavýsknul jako malé děcko a vyrazil vpřed. Na let se moc nesoustředil, aspoň z počátku ne, a překvapeně zamrkal, když mu jeden z účastníků zmizel z očí. Toho druhého zmizelého neviděl ani předtím, takže nad tím se podivovat nemohl. Během toho letu nad otravnou planinou se Eddy naštěstí trošku uklidnil a vypadalo to, že na ty složitější části závodu se už zvládne soustředit o něco lépe.

Mimo herně:
Zameták 6 (+6)

Eddy G. Krushnic rolled 1d10:
8

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

Audrey se pobaveně uculila. Jiným by to možná přišlo otravné a kdyby Aud neměla tak skvělou náladu jako dnes (jako by Aud někdy měla špatnou náladu, že ano), možná by i Eddyho odpálkovala v momentě kdy se k ní připletl. Jenže Audrey společnost opravdu přišla vhod, navíc, Eddy vypadal dost v pohodě a energie z něj jen sršela. "Byla jsem pracovně v Egyptě," broukla pak, protože "válela si šunky u moře" jí přišlo až moc osobní, navíc to dělala jen zčásti, protože ona tam pracovně opravdu byla! "Jsem modelka, fotila jsem tam nějakou novou kolekci.." dodala a svraštila obočí. Když by se jí zeptal co přesně fotila, nejspíše by mu ani neodpověděla, protože si sama tak trochu nedokázala vzpomenout.
"Já doufám, že se do nemocnice nedostanu, i když je ta možnost fakt velká," Aud se nervózně kousla na rtu, protože ona do nemocnice opravdu nechtěla. Za prvé by nestihla to focení v Japonsku, za druhé by nemohla učit (což byl pro ní děsný horor, jelikož ty prcky si fakt oblíbila) a za třetí.. Harry. "No.. děkuju?" Aud se začervenala, což byla připravená svést na to teplo, které se jí začalo rozlévat po těle. Zateplovací kouzlo očividně vyšlo, jak v prvním případě tak i v tom druhém.
"Ale prosím vás, určitě se vám bude dařit. To mně se určitě nepovede ani vzlétnout," protože i to bylo možné, jelikož Audrey seděla na koštěti naposledy když byla v nějakém.. pátém ročníku? A to už nějaká doma prostě byla.
"Hodně štěstí," mrkla pak na Edyho vesele, jelikož závod už očividně začínal. Audrey se zazubila, nasedla na koště a.. vyrazila podobně jako ostatní. Vzlétnout dokázala, což byl pro ní úspěch největšího kalibru. Krapet zmateně se zatvářila v momentě kdy jí dva závodníci zmizeli před očima, a i když jí došlo, jaké kouzlo na sebe (nebo někdo na ně) použil, nehodlala toho teď také využívat.

Mimo herně:
(+2)

Audrey V. Morgan rolled 1d10:
3

_________________

Jasněže to bylo tak, že Patrick nevěděl nebo zapomněl, že Leslie vlastní takové fajnové koště, a ne tak, že by byl pisatel slepejš.
"...Oh," vypadlo z něj ohromeně, takže ať už to bylo jakkoli, Leslie a její pisatelce se dostalo zadostiučinění v podobě jeho ohromeného výrazu. Už-už by se Patrick zeptal, koho kvůli tomu koštěti zabila (možná by to i považoval za odpustitelný zločin, Nimbus 1500 vypadal úžasně), ale nebylo to třeba - nebelvírka se pochlubila sama. Patrick zahvízdl.
"Páni, gratuluju - musela's vážně udělat dojem," poblahopřál s lehce nadzdviženým obočím a napůl pobaveným, napůl uznalým úsměvem. Ne, Leslie rozhodně nebude lehký oříšek. Oči mu při tom sklouzly na ubohou, nejrůznějšími modifikacemi protaženou Kometu, ke které raději nesděloval žádné podrobnější info.
"Hm," přisvědčil trochu nejistě jejímu konstatování. "Doufám, že z toho ještě nebude průšvih," poznamenal. "Budeme se holt muset snažit, abychom neudělali škole špatné jméno," poušklíbl se - ale koneckonců tak co, ve školním řádu se to tak psalo!
"Tobě taky. I když ho asi nebudeš potřebovat," zazubil se přes vlastní úzkost a nervozitu a odklidil se radši na start.
Zdálo se mu, že místo komentátorova hlasu slyší neurčitý šum, ale jedno se přeslehnout nedalo. Start.
Patrick se naplácl na koště po vzoru chytačů a vystřelil vpřed jak nejrychleji uměl, v duchu přepočítávaje, jak moc musí vyrovnávat dráhu letu koštěte a jak moc rychle může letět, aby se Kometa ještě nerozpadla.

Mimo herně:

Patrick Cayden rolled 1d10:
8

+8

Bylo to o nervy, i když to byl zatím jen neškodný začátek. A nebylo to o moc lepší, když několik závodníků hned z kraje jen tak zmizelo... S hůlkou namířenou na svou pravačku svírající koště šeptl "Epoximise". Možná to bylo nebezpečné, možná to znamenalo, že rozseká-li se koště, on s ním. Ale pořád to bylo lepší, než kvůli namrzlé násadě nevybrat zatáčku, což se v tomhle nechutném větru (a při téhle rychlosti) mohlo stát snadno, přestože Kometa letěla celkem slušně. Vlastně... víc než slušně, ta stabilizační křidélka se určitě vyplatila.

Mimo herně:

Patrick Cayden rolled 1d10:
2

+5

_________________