Eryho celkem překvapilo, že kolem zahlédl hned několik studentů z Bradavic a dokonce i Finniana, kterému, stejně jako svým bývalým svěřencům, mávnul na pozdrav. Mattovi ukázal, že mu drží palce, a dokonce si na něj hodlal vsadit. Ne moc, protože Ery peníze zbytečně nerozhazoval, ale dost, aby slušně vydělal, pokud by Matt skutečně vyhrál. A Erasmus do něj důvěru opravdu vkládal.
Když se k Erymu přihnal Andy, zazubil se na něj. „Nazdar, Andy,“ oplatil mu pozdrav, přidal přátelské mrknutí a upil čaje, který už stihnul skoro vystydnout. A studený ho pít nechtěl, to by mu byla ještě větší zima. „Daří se dobře, díky. Jak tobě? Co nového ve škole?“ zeptal se hned zvědavě. „Jak si vede Harry?“ přidal hned vzápětí otázku, která ho svrběla na jazyku už dlouho. Byl přesvědčený, že Hucky je dobrá náhrada, a doufal, že opak není pravdou.
„Ne, závodit nebudu,“ zakroutil pak hlavou a pobaveně se ušklíbl. „Kdybych se tu vymlátil, trenér mě zabije. A Lorelei by mě pak oživila a zabila znovu,“ vysvětlil, jak se věci mají, a to zcela upřímně. Držel se zpátky ale hlavně kvůli rodině, protože mrzáka doma mít určitě nechtěli. A Ery se snažil nepřidělávat Lei starosti.
„Hele, jsem slyšel, že ten závod nebude žádná hračka, tak na sebe dávej pozor,“ prohodil k Andymu o chvilku později, když se začalo schylovat k začátku závodu. A když si pozornost vyžádal ten maník v barevném kabátku, Erasmus poklepal mrzimorského brankáře po rameni. „Tak hodně štěstí,“ popřál mu a nechal ho, ať si jde po svých. Minimálně začátek zápasu hodlal sledovat všechnohledem a pak se společně s některými diváky chtěl přemístit k cílové rovince, aby viděl závěr, který určitě bude stát za to.

_________________

"Jde to, letos mě čekají NKÚ, takže.. takže tak," broukl jsem s úšklebkem. Zkoušky mě pronásledovaly i o prázdniny, protože rodiče mě nutili učit se skoro nonstop, takže jsem ani nepočítal s tím, že mě pustí někam ven. No, možná kdyby věděli co jsem se rozhodl udělat, nepustili by mě. "Harry si vede dobře, ale chybíš nám," odvětil jsem popravdě. Harry nebyl špatný, ale Eryho jsem měl o něco radši za což mohl nejspíše fakt, že s námi byl tak dlouho a fakt mi bylo líto, že to nemohl s námi dotáhnout až do konce.
Musel jsem se zasmát, představa jak profesorka Andersenová Eryho oživuje a pak ho znovu zabíjí vtipná byla, ale taky nejspíše trošku pravdivá. "Kdyby rodiče věděli kde jsem, tak by mě zabili rovnou," zašklebil jsem se vesele, protože to byla.. pravda, no.
Když jsem si všiml Cassidyho společně s Maisie, vesele jsem jim zamával i když v případě zmijozelky mi obočí tázavě vystřelilo nahoru. Neměl jsem nejmenší zdání, že ti dva se spolu baví. "Díky a budu se snažit se nezrakvit," kývl jsem pak, a protože závod začínal, odvalil jsem se na start společně s ostatními.
Pravidla byla jednoduchá, protože tenhle závod žádné neměl, krom toho, že máme sledovat modrá světýlka a nemáme se pokoušet nikoho zabít. Alespoň nad tím jsem si oddechl a jakmile bylo odstartováno, vystřelil jsem vesele s ostatními a doufal jsem, že neumřu jako první.

Mimo herně:
(+5)

Andrew Brown rolled 1d10:
8

_________________

"Prosím?" prohlásila nevěřícně Mallory a přitáhla si Nimbus blíže k sobě. Už už jí vyklouzlo cosi o tom, že je přeci manželka bratra jeho manželky, ale pak se zarazila. Znala mladého McKaye - a takhle rozhodně nezněl. Minimálně ten přízvuk byl u tohohle mnohem markantnější. Nebo si to jen namlouvala? Mallorca byla hodně zmatená. "Já... asi jsem si spletla s jedním vaším příbuzným. Mallory Kingová - nevím, jak je to možné, ale asi vás vidím poprvé," pokrčila rameny a napřáhla k němu ruku, přičemž ho pozorovala krajně nedůvěřivě - všechny pochyby o jeho možném původu se rozplynuly při pohledu na Tardis. Tmavovláska vyvalila kukadla. "To je Tardis!" nechala se slyšet, načež malinko zrudla, poněvadž se projevila výjimečně inteligentně. "Chci říct - krásná. Ehm, asi už se brzo začne, takže se půjdu připravit. Hodně štěstí," rozloučila se raději a otočila se na patě, pokoušejíc se o ten nejelegantnější krok, jakého byla schopna. Nebylo pochyb o tom, že na ní mužův obličej a tělesná konstituce zanechala dojem.

Na startu ovšem měla čas jen na jediný letmý pohled, protože se potřebovala maximálně koncentrovat, aby nevystartovala dřív, než je zdrávo. A podařilo se - na nějaké magičení momentálně neměla ani pomyšlení, jednoduše se snažila nabrat rychlost, dokud to ještě šlo.

Mimo herně:
+6

Mallory P. King rolled 1d10:
6

_________________

Podíval jsem se na Maisie vyloženě skepticky. "Nejde ti o to, abys mrzla," popřel jsem věcně, ignoroval vražedný pohled, který po mně hodila, a posunul vážně chcípácky uvázanou šálu tak, jak jsem si myslel, že by mohla víc chránit před kousavým větrem. "Není zač," zabručel jsem potichu, když ze zmijozelky vypadlo i slovo díků a šťouchnutí do žeber - že by chtěla dobrovolně klepat kosu, to jsem jí nežral ani omylem.
Co se nabídnuté cigarety týkalo, chvilku mi trvalo, než jsem se k něčemu rozhoupal. Po párty v knihovně jsem sice naskočil na vlak příležitostného kuřáctví, nikdy ale ne natolik, abych si vůbec dal tu práci a sehnal si vlastní krabičku. Během slabých chvilek se mi dařilo somrovat od spolužáků, kteří s tím byli bohorovně smíření. Několik vteřin jsem zvažoval, jestli se momentální situace dá považovat za situaci krizovou, a nakonec cigaretu s díky přijal, protože jsem nijak netoužil po tom, abych těsně před závodem chytnul tik do oka. Po jedné cigaretě měl člověk pocit, že je mu všechno jedno.
"Přistihlas mě, to je to jediné, po čem jsem vždycky toužil," opáčil jsem na Maisiino obvinění. "Jasně že se nechci o něco roztřískat, za co mě máš? Zas takový masochista nejsem," zašklebil jsem se po chvíli a jednoduše zrzku, která vypadala, že začíná zpytovat svou přítomnost na závodech, odtáhnul k zápisovému stánku.
Jakmile nás obrali o patřičně vysokou peněžitou sumu, měli jsme najednou spoustu času k zabíjení. A kdo jsem byl, abych odmítnul nabídnutý čaj? "Proč ne," pokrčil jsem tedy rameny a za pár okamžiků si ohříval zmrzlé prsty o kelímek. Volné chvíle jsem využil taky pro to, abych odtáhnul Maisie k Leslie s Patrickem a prohodil s nimi pár slov, protože i když jsem Caydena vídával spíše na famfrpálovém hřišti, kde jsme byli během zápasů něco jako úhlavní nepřátelé, byl to prý Arsenův kamarád - a o tom, že jsem měl rád Leslie, nebyly vůbec žádné pochyby.
Pak ovšem přišlo na začátek závodu, a my se museli přesunout na startovní čáru. "Beru tě za slovo," zazubil jsem se na Maisie, která mi slibovala pomstu za předpokladu, že si během závodu zlomím vaz, a stáhnul si do čela letecké brýle. Na rukou už jsem měl rukavice, které ale byly příliš omezující na normální fungování, takže na ně došla řeč až těsně před závodem. Že na mě Fraserová seslala abeo cultivate, jsem si zpočátku ani nevšimnul - došlo mi to až ve chvíli, kdy se závod odstartoval a já zjistil, že splývám s okolím trochu víc, než bych měl.

Mimo herně:
+8

Cassidy Finley rolled 1d10:
8

_________________

Matt se netvářil nijak výrazně a ani se k nikomu aktivně nehlásil, ač za Ery nakonec došoupal svoje kroky a pousmál se při krátkém pozdravu. Vděčil mu za hodně, třeba i za svou kariéru, která zatím fungovala jako kariéra „podej, přines, zajisti“, ale Matt všechno svědomitě plnil, manévry se učil, mlčky snášel dril a zapomínal, že má taky nějaký jiný život než jen famfrpál. Ery měl však jinou zábavu, takže Matt v mezičase okoukl své protivníky – a Finniana s větví se fakt obával – a nelibě seznal, že většina z nich má koště opatřené tuningem, což on si s týmovým koštětem dovolit nemohl. Ale zase mohl věřit ve svoje schopnosti, což by určitě udělal, kdyby si nevšiml v davu zmijozelského i mrzimorského kapitána. No, na vítězství si rozhodně nevěřil.

Když se schylovalo ke startu, Matt se stejně jako ostatní závodníci dostavil, kam měl, a na povel se rozletěl.

Mimo herně:
+7

Matthias Cooper rolled 1d10:
10

_________________

Ještě před závodem...
Teprve když Mallory prohlásila, že si ho asi spletla s jedním jeho příbuzným, dal si Scott dva a dva dohromady. A když si vzpomněl na svého vykutáleného bratra, se kterým si naposledy dali do huby, zašklebil se. „Blaine,“ vypadlo z něj mumlavě. Pitomec jeden, dodal v duchu. „Já jsem Scott. Scott McKay,“ představil se nakonec stručně, beztak o sobě neměl co víc říct. Tušil, že kdyby se chlubil tím, že je nemanželským synem Domhnalla McKaye, papá by ho nepochválil.
Obdiv nad koštětem byl na místě, takže se Scotty jen spokojeně uculil a přikyvoval. Byl na svoje koště hrdý. Sice nemusel roky dřít, aby si na něj vydělal, stačilo prostě jen vzít nemalé kapesné od otce a zamířit do obchodu, ale i tak měl k tomu koštěti citový vztah. „Hodně štěstí i vám,“ rozloučil se nakonec s Mallory a zamířil na startovní čáru.

Rovinku za startem proletěl Scott bez problémů a držel se v těsném závěsu za nejrychlejšími letci, jejichž záda probodával pohledem. Byl přesvědčený, že se brzy protáhne kolem nich na vedoucí pozici - vždyť jejich košťat nebyla zase tak skvělá a byli to mladí kluci, kteří určitě neměli moc zkušeností. I když zatím letěli dobře. A ten jeden tak nějak nebyl moc vidět, což mu hrálo do karet. Zároveň mu ale hrozilo, že do něj někdo vrazí.
Za sebe se Scotty neohlížel, spíš se začal soustředit na blížící se les, kterým zřejmě vedla závodní trať, soudě podle modrých světel mizejících mezi stromy. Potichu zaklel, protože mu bylo jasné, že masakr může začít každou chvílí, a před lesem trošku zpomalil, protože se nehodlal rozsekat hned na začátku. Teď se musel na let pekelně soustředit, jelikož promotávat se mezi stromy bez nehody, to nebyla žádná hračka.

Mimo herně:
(+7)

Scott McKay rolled 1d10:
2

_________________

Leslie rozhodně nešetřila dost peprnými nadávkami, když se do ní opřel poryv větru, který jí vyhodil z těžiště, takže ztratila rovnováhu a koště se v té vysoké rychlosti začalo povážlivě kymácet a dívka měla co dělat, aby ho zase zkrotila a získala ztracenou rovnováhu a stabilitu nazpět. Očividně ten vítr podcenila. Nimbus 1500 navíc ve vyšší rychlosti nebyl dokonale stabilním koštětem, takže nebylo kupodivu, že jí ten poryv větru málem vyhodil ze sedla.
Nakonec nad koštětem ale znovu získala vládu, nabrala i ztracenou rovnováhu a už podstatně stabilněji pokračovala vpřed. Skončila sice jako poslední, ale teď to hodlala dohnat. Nicméně jakmile se přiblížila k té pomalejší skupince, spatřila, že se před nimi tyčí hustý les. No, tak tady zřejmě náskok nesmaže. Leslie měla v plánu letět pomalu a soustředěně, aby se vyhnula stromům a dalším překážkám. Párkrát už lesem prolétala a věděla, že to není žádná dřina. Taky si dobře uvědomovala, že pokud poletí rychle, zvýší tím riziko úrazu. A kromě toho nechtěla zničit koště.
Do lesa tedy zřejmě vletěla jako jedna z posledních a rychlost rozhodně nenabírala, spíš se snažila kličkovat mezi stromy v menší rychlosti, v které bylo koště ovladatelnější a Leslie se tak snáze zvládala vyhýbat překážkám. Těžko ale říct, jestli nějakou nepřehlédne, přeci jen tu bylo dost šero.

Mimo herně:
(+7)

Leslie Abrahams rolled 1d10:
5

_________________

Docela mě překvapilo, že se mi podařilo ve vší neviditelnosti dostat hned ze začátku závodu na špici pole. První letěl Matthias, kterému se start náramně vyvedl, pak Patrick, a hned vedle Patricka neviděn a pravděpodobně ani neslyšen já, protože Maisiino zastírací kouzlo fungovalo náramně. Docela mě bavilo, že první tři pozice obsadili lidi, kteří někdy v minulosti, nebo stále ještě zastávali kapitánské posty v Bradavicích, a považoval jsem to za fakt, že máme zatraceně dobré základy létání už v prvním ročníku, a že se ty hodiny famfrpálových tréninků přeci jen někde musí aspoň trochu vyplácet.
O tom, že byla moje předpověď sakramentské zimy přesná, jsem se přesvědčil hned po prvních minutách závodu. Skandinávie byla totiž ještě trochu jiný kalibr, než Anglie, a když člověk letěl ve vysokých rychlostech, za chvíli se začal proměňovat v rampouch s podobnou neodvratitelností, jakou zažíval Arsen během každého úplňku. Byl jsem náhle rád za rukavice a upřímně litoval každého, kdo počasí podcenil a teď umíral zimou.
Prosvištěl jsem po Patrickově boku kolem tří světel, a dost nelibě zjistil, že trasa vede skrz les. Tohle byla chvíle, kdy začal první průšvih - letět takhle rychle v lese, kde se na sebe stromy jenom lepí a líčí vám do cesty pasti v podobě neviditelných větví, bylo vyloženě o hubu. A všichni jsme viděli, jak většina lidí dopadla v Harryho cvičném Aingingeinu.

Mimo herně:
+8

Cassidy Finley rolled 1d10:
6

_________________

Finnian byl rád, že zastírací kouzlo vyšlo. Ne snad že by to nějak výrazně zvyšovalo jeho šance na výhru, ale moc dobře viděl, že míří do lesa. A bylo by poněkud trapné, kdyby se druid ze všech možných míst vysekal zrovna v lese, takže byl poněkud klidnější, že to v takovém případě alespoň nikdo neuvidí. Fakt, že ho pak asi ani nikdo nepřijde zachránit, mu nevadil ani zdaleka, protože se už pěšky a se zlámanými končetinami dostal i z horších situací, a prostě si jenom dával pozor, aby se vyhnul aspoň těm největším větvím.
Viditelnou konkurenci sledoval jenom z toho důvodu, aby to do něj náhodou někdo nenapálil, jinak si hleděl dokonale svého, a když při jednom letmém pohledu zjistil, že není poslední, docela mu to zvedlo náladu. Což by mu za jiných okolností v lese i vydrželo, ale tady holt byly ve hře všelijaké další faktory, které to mohly docela elegantně zabít, o čemž už se ostatně soudě podle toho lomozu a praskání větví někdo na vlastní koště přesvědčil.

Mimo herně:
Větev +4

Finnian Ó Fearradhaigh rolled 1d10:
8

_________________