Erasmus se spokojeně zazubil a možný by Torunn i pocuchal vlasy, ale nakonec tomu nutkání odolal. Na cuchání vlasů měl svoje vlastní děti, ne? „Hmmm, tak to si to kakao pak dám,“ usoudil, ale teď už se mu ke stánku nechtělo - zápas měl každou chvílí začít a on se pak nechtěl mačkat ve frontě na stadion. Navíc do sebe před chvílí nalil svařené víno a trochu se obával, že by víno v kombinaci s kakaem mohlo nadělat celkem slušnou paseku.
„Jo, já taky fandím oběma týmům - teda spíš fandím dobrý hře, ale Anglie i Austrálie by si zasloužily vyhrát, když vezmeme v potaz, že se do finále oba týmy dostaly někdy... no, už je to spousta let,“ usoudil Ery zamyšleně. „A ono se Finsko i Skotsko zase předvede, o tom nepochybuju. A Dánsko snad taky - letos se nám fakt lepila smůla na paty,“ zašklebil se, protože ho to trošku štvalo. Chytání zlatonky bylo ostatně taky dost o štěstí a on to štěstí letos prostě postrádal. Asi proto, že měl štěstí v lásce, tak už nemohl mít štěstí ve hře.
Když se objevili rodiče malé Torunn, Erasmus se na ně přátelsky uculil a s oběma si potřásl rukou. „Erasmus Andersen, moc mě těší,“ představil se trochu formálněji, protože „Ery“ nemuselo být dostatečné. No a o chvilku později došlo na návrh, že by mohl jít s nimi do VIP sekce, na což Ery pokrčil rameny. „Já mám taky lístky do VIP sekce,“ přiznal, protože je dostal od trenéra, neasi. „Ale musím ještě počkat na toho troubu Marka, on by se tu jinak ztratil a už by mě nenašel. Tak běžte napřed, já vás tam pak najdu - tedy pokud to nevadí,“ otočil se s tázavým pohledem k Torunniným rodičům.

Pak je vyprovodil pohledem a vydal se hledat Marka, na kterého naštěstí narazil ještě před začátkem zápasu. Společně, za poťouchlých pubertálních poznámek, se vydali na stadion, do VIP sekce, kde Ery snad našel Torunn a její rodiče. Marka jim představil, zazubil se na malou Lillegardovou a šeptem Markovi sdělil, že by ji klidně adoptoval, na což mu bylo odpovězeno, že jemu samotnému teda stačí jedno dítě a Erymu by ty čtyři taky stačit měly. Očividně nestačily.
Jakmile začal zápas, Erasmus svou pozornost věnoval všem hráčům bez rozdílu a míčům jakbysmet. Občas se mu zazdálo, že spatřil zlatavý záblesk, ale mohl to být jenom výplod jeho fantasie. „Hrajou dobře, co?“ prohodil do éteru, když padly první góly a jeden z anglických hráčů byl sestřelen potloukem. Tahle hra zatím měla šťávu. Možná i proto, že měl šťávu i komentátor.

_________________

Kath věřila, že jediným důvodem profesorova zajímavého vzhledu, je jen a pouze snaha originálně fandit, přesto se nemohla přestat smát. "Třeba hledá nějakou... speciální ženu," nadhodila téma k úvaze. Když pak Billy vyslovil svou pochybnost, pokrčila vesele rameny. "Abychom se nedivili. Nevíš, co s člověkem dělá takové finále mistrovství světa. A pár panáků ohnivé whisky." Protože za takových okolností bylo určitě možné úplně všechno.
Jak už bylo jistě zmíněno v mnoha postech, atmosféra na tribunách byla prostě dokonalá. Kath pevně věřila ve vítězství jejích favoritů, a jestli nad nimi při pohledu na surfující soupeře i třeba jen maličko zapochybovala, Billy ji svou jistotou přivedl k rozumu. Jak by tenhle zápas mohla vyhrát Austrálie? Nemohla. To bylo v téhle náladě prostě nemožné.
Převzala deštník, souhlasila se střídáním, předala Billymu dalekohled, aby se chvíli mohl výkony hráčů na hřišti zase kochat on, a volnou rukou vyndala z kapsy obvyklou tabulku čokolády. Neměla deštník, neměla svetr, ale nějaký ten kousek své oblíbené pochoutky vždycky tahala s sebou, takže by bylo podezřelé, kdyby ji tentokrát neměla. Tady, při takovém napínáku! Přece musí mít něco, čím si může obalit nervy, kdykoli to s Anglií bude vypadat bledě. "Chceš?" nabídla samozřejmě i svému doprovodu a přidala veselý úsměv. Čokoláda, famfrpál... Billy... teď byla konečně ve svém živlu.
A zápas začal opravdu zajímavě. Anglie skórovala snad v první minutě, což Kath odměnila nadšeným potleskem. Při druhém gólu už si i zařvala nějaké to Jooo!! "To jsou," přitakala rozradostněně a málem si ani nevšimla, že jí Billy bere deštník. Plně pohroužena do hry sledovala dalekohledem každičkou akci, která vypadala nějak slibně nebo zajímavě, takže útok potloukem samozřejmě nepřehlédla. "No to si snad dělá...!" vyjekla nahněvaně, těžko ovšem říct, jestli to patřilo australskému odrážeči s přesnou muškou nebo snad rozhodčímu, který nechal hru běžet. Když dali australští střelci první gól, Kath své zklamání nedala nijak zvlášť najevo, jen si začala nervózně kousat nehty.
"Co?" Ze zamračeného zamyšlení ji vytrhl Billy. "Jo!" Zaostřila a dalekohledem se rozhlédla po celém hřišti. "Totiž ne. Nevidím. Zkus se podívat ty," směnila s ním zase dalekohled za deštník. Předtím ji to nenapadlo, teď se ale přistihla, že během zápasu se ani tak moc nezajímá o odrážeče nebo chytače... Pozorovala především práci střelců. Billy jí ale připomněl, že na hřišti jsou i jiní hráči a Kath hodlala svou nepozornost hned napravit. Protože, přiznejme si... Kdo byl důležitější než chytači?

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

"Přesně," pokývala Torunn souhlasně hlavou a na Eryho se vesele zazubila. U Torunn byl však problém, že to přála úplně všem týmům, protože všichni přeci byli děsně dobří. Mrzelo jí proto, že některým se dařilo lépe než těm ostatním, ale co se dalo dělat. Při každém zápase tak držela palce všem, kteří zrovna hráli a nakonec jí bylo vždy líto toho týmu, který si vítězství neodnesl. Byla to přeci veliká škoda, zasloužil si vyhrát úplně každý! Zvlášť to Mistrovství. "Jo, určitě si všichni povedou zas lépe. Doufala jsem, že se Dánsko zas probojuje do finále, stejně jako jsem to doufala u Finska." Přiznala poté, protože tohle přeci jen byly dvě země, kterým fandila asi nejvíce. A vlastně ještě Skotsku, za které hrál její bratranec Sean.
"Nebude," usmála se mile Greer na Erasma, protože o něm už toho slyšela hodně. Torunn hold o něm mluvila dost často, ale kdo by se divil, když to byl její největší vzor a ona jednou chtěla být jako ona. Ne tedy doslova, protože chlapem vážně být nechtěla, ale chtěla se stát taky profesionální famfrpálistkou. A kdyby to bylo na místě chytače, bylo by to dost super, i když se jí při prvním tréninku nedařilo vůbec dobře, z čehož byla stále smutná.

Ještě před začátkem zápasu se stihla Torunn seznámit s Eryho kamarádem Markem, který vypadal celkem pohodově. Greer s Torbjornem se posadili kousek stranou, protože tu nebyli zas tak kvůli hře, jako kvůli své dceři, která sem sama nemohla, takže jí někdo doprovodit musel. Famfrpál je zas tolik nezajímal, a tak za cpaním se popcornu a oříškama se dali do tichého hovoru.
Torunn stačila valit jen očka, protože hra se hned na začátku rozjela a než se stihla nadát, padl první gól pro Anglii. To bylo prostě.. "Páni," vydechla s úžasem, který se jí odrážel v očích. Nadšeně zatleskala, protože tohle byla paráda. Jenže hra pokračovala, Anglie se znovu ujala míče a zase trefila gól. Torunn se široce zazubila, protože takovouhle hru hned na začátku nečekala a byla to vážně paráda - užívala si to a byla ráda, že jí sem rodiče vzali, a že jim Sean sehnal ty lístky. "Dobře? Hrajou parádně!" Odvětila na Eryho komentář aniž by od hry odtrhla oči, protože chtěla stihnout úplně všechno, ne že by se to dalo.
Ani Torunn si odraženého potlouku směrem k jednomu z Anglických střelců nevšimla hned a tu bolest prožívala společně s Jacksonem, protože dostat potloukem do zad, to bylo něco. Ani se nedivila, že se neudržel na koštěti a bylo jí opravdu líto, že už dále nemohl pokračovat ve hře. To znamenalo, že Anglie hrála v oslabení. Na druhou stranu zas musela uznat, že to byla pěkně mířená rána ze strany Australského odrážeče. Chvíli na to padl další gól, ale tentokrát do branky Anglii, a tak si připsalo deset bodů družstvo Australanů. "To je fakt paráda, jak jsou všichni ve formě. Jen tak dál!" Vypískla nadšeně, zatleskala packama a široce se zazubila. Sice jí nikdo z hráčů slyšet nemohl, ale radost z dané hry projevovat mohla, žeano.

_________________

Pár panáku ohnivé whisky dokázalo prakticky cokoliv, ale tohle nebylo téma, na které by byl schopen mluvit a Kath nevyděsit. Třeba to jak jeho nejstarší brácha objímal všechny a všechno co bylo v dosahu, a zpíval něco, co bylo či spíše mělo být něčí národní hymnou. A protože normálně to byl konzerva, tak tohle bylo děsivé, ne že ne.
A pak… „Čokoláda…“ Vydechl Billy rezignovaně, protože nebelvír měl sladké rád (což naštěstí díky sportu nebylo vidět). A jestliže Kath udělala botu s deštníkem, udělal ji Billy s jídlem. Totiž, žádné sebou nevzal. „Dám, díky.“ Potvrdil a uloupl si kousíček pro sebe. Protože sladké jak známo obalovalo nervy… A ty byly potřeba, třeba hned potom co se ponořil do hry a ozvala se ta věta… on totiž Kath zcela automaticky doplnil.
„Ko- emm…“ Rozpačité ticho kdy pomalu, ale jistě začínal rudnout a připojil se tak k hráčům, kteří si hráli na semafory. „Prdel.“ To přece nemohl říct, ne před ní. V duchu proklel oba starší bratry, konkrétně toho barevného za naprosto dokonalý slovník, kterým ho stihli nakazit během několika málo prázdninových dní, a červenal se dál. Snad si toho drobného klopýtnutí Kath nevšimla. Ostatně dokud sledovala dalekohledem hřiště, měl šanci si prohlédnout její profil. Soustředěná kapitánka mrzimorského družstva. Se mnou pod deštníkem. Zvláštní pocit. Něco mezi křehkou hrdostí, nadšením z dané chvíle a zároveň obavou z toho, že to jednou skočí. Jeden z týmů musí vyhrát (Anglie pochopitelně) a pak mistrák skončí. Raději zabruslil pohledem na hřiště v naději, že zahlédne zlatavý záblesk. Mimo to sledoval hráče i taktiky obou týmů a přistihl se, že jim snad i možná závidí…
Jaký to musí být pocit? Být ve vzduchu a vidět tolik lidí, kteří se přišli podívat na hru? Tahle myšlenka spolu s tvrzením Spencer, že by klidně mohl hrát za nějaké méně známé družstvo, pomalu nahlodávalo sen o dracích. Ale musel to všechno ještě pořádně zvážit. Dračí řev, vůně šupin a spáleniny pořád měla kouzlo.
„Sundali brankáře!“ Nadšení bylo hmatatelné. Kath to říkat nemusel, komentář byl jednoznačný a také mrzimorka nebyla slepá. Tak a teď kdyby byl na místě Australanů, jak by to byl přebil? Jak zvítězit, když…? Billy zvedl zrak k obloze, zatímco Angličné dávali jednu obruč za druhou. Bylo to potřeba. Bylo potřeba získat co nejvíce obručí, aby přebily výhru ze zlatonky. Jenže to už se jaksi nestihlo… Billy si s Kath pravidelně vyměňoval dalekohled. Byla to příležitost se na ni usmát a vychutnat si to, že jsou tu spolu. Takže v okamžiku, kdy šlo o rychlý souboj o zlatonku ho neměl. Stačili vlastní oči. Prudce vypálený camrál srazil chytačku (aha na co jako jsou dva odrážeči, když jí ani jeden nehlídal záda?) a Australanka chytla zlatou sviňuchu (což je zvíře, fakt) a bylo po srandě. Přirovnání spadlých hraček do kanálu bylo přesné. Nebo to klíče spadli do kanálu. Nebo cokoliv takového. Protože to bylo takové zklamání… Billy protáhl obličej. Tohle nečekal vážně. Už se skoro viděl s Kath, jak oslavují. Tohle se oslavit nemohlo. Hodně věcí se tak ztížilo.
„No.“ Začal. „To… bylo nečekané.“ Jak pokračovat? „Alespoň jsme si nic nevsadili.“ Pokusil se neohrabaně vymáčknout alespoň něco, něco na náplast na prohru, útěchu, ale byl to Billy. Skoro zoufale otočil modré oči ke Kath. Nevěděl co teď, netušil co říct a vlastně ani co udělat. A prozatím ho nenapadlo navrhnout, že by to mohli jít zapít tou ohnivou whisky.

_________________

Ještě před zápasem...
Jesse se pobaveně zachechtal, když mu Spencer prozradila, že je těhotná a dítě je jeho. To tak! Dobře věděl, že drahá mrzimorka pěkně kecá - on si dával pozor a ona snad taky, ne? Nicméně kdyby domů přišel se zprávou, že bude táta, rodiče by asi kleplo. Pobaveně se ušklíbl, když si představil jejich reakci. A taky to, jak by reagoval třeba Elijah. „A nezávidí ti to ostatní holky, že nepřibíráš? Poslední dobou od nich furt poslouchám, jak se hlídají, aby jedly zdravě, protože když si vezmou kostičku čokolády, přiberou aspoň deset kilo,“ zašklebil se. „Prostě nány,“ dodal. On sám měl radši oplácanější holky, než holky kost a kůže, které měly nepříjemně ostré klouby, když si na vás lehly.
„Nastěhovat se k tobě? To by asi rodiče měli radost, ne?“ prohodil s pobaveným úšklebkem ve tváři. „Ale až budu mít krizi takovou, že to doma fakt nevydržím, tak mě očekávej,“ dodal zamračeně. „To jsi hustá,“ usoudil, když se dozvěděl, jaké všechny zkoušky Spencer udělala. Ne že by mu to něco říkalo, ale hustá teda byla, to jo.
U jednoho ze stánků si Jessie nechal na tváře namalovat vlaječky a koupil si větší placku s koalou - nejen proto, že fandit v Anglii Anglii bylo mainstream, ale taky kvůli chlupatému Elliemu, že. Zápas měl ale každou chvílí začít, a tak se Jesse omluvil a vyrazil za komentátorský pultík, aby se tam náležitě vyřádil.

Po zápase pak na Spencer počkal u východu z VIP salonku a doufal, že ji nemine, protože se prakticky vůbec nedomluvili, kde se pak potkají. „Ahoj, kotě,“ zamrkal na ni, když ji znovu spatřil. „Tak co říkáš na zápas? Hustej, co?“ prohodil, protože dle jeho názoru to stálo za to - potlouky sejmuly dva hráče, padlo docela dost gólů... No, nuda to nebyla.
„Tak co, zalezem do stanu a oslavíme vítězství Austrálie? Už mám konečně padla,“ zamrkal na ni pak naprosto nevinně, přestože měl docela ďábelské úmysly.

_________________

Byla moc ráda, že se k ní Billy při ujídání čokolády přidal. Připadala by si možná trochu trapně, kdyby se tu cpala sama. Musela se usmát. Kdo měl rád čokoládu, to byl její člověk.
Když pak Billy doplnil její větu, pronesenou v tom nejhorším rozhořčení, Kath se trochu zarazila. Nakonec ale, vždyť ona to přesně takhle myslela, ne? Neodpustila si směrem ke svému parťákovi pobavený úšklebek na znamení, že jsou na stejné lodi.
Když další potlouk vyřadil ze hry soupeřova brankáře, Kath si zakryla ústa dlaní. "Odrážeči dneska jedou, co?" otočila se na Billyho trošku zamračeně, což mohlo při tak jasné dominanci Anglie docela nepatřičně. Každopádně to vypadalo, že si angličtí hráči udělají dostatečný bodový náskok, aby se už nemuseli ničeho bát. V Kath už se také opět zvedala euforie, pro Austrálii to vypadalo bledě, šance na její vítězství už byly mizivé...
A pak začal hon na zlatonku. Kath to celé sledovala se zatajeným dechem, dalekohled svírala v rukou tak pevně, až hrozilo, že ho zlomí. V nervozitě si dokonce stoupla a předklonila se, jakoby tak mohla zlepšit svůj výhled. Pak se ale znovu ukázala forma odrážečů (těch australských, anglických bohužel ne). Pád anglické chytačky srazil Kath zpátky do sedačky. Beze slova podala Billymu dalekohled a dokonce si zakryla oči, snad aby tu hrůzu neviděla. "Chytila ji? Chytila ji?" Za Billyho jí ale odpověděl ohlušující řev australských fanoušků. Kath zklamaně vykoukla zpoza dlaní. Tohle nečekala. Opravdu věřila, že Anglie vyhraje. Vždyť se stávalo tak málo, aby se jejich tým dostal tak daleko, proč to prostě nemohli vyhrát? Jeden jediný zápas... Kath ale věděla, jak bývají ty nejdůležitější zápasy ošidné. Mrzimor získal famfrpálový pohár - a rok na to skončil poslední. Takový už byl sport.
V tu chvíli se přes to ale jaksi nedokázala přenést. Otočila se na Billyho, kterému si hodlala postěžovat na všechny ty možné i nemožné nespravedlnosti, kterých se během zápasu dopustil rozhodčí i sami hráči, protože tak už to fanoušci po jakémkoli utkání dělají, když se ale na svého parťáka podívala, nějak ze sebe nedokázala vypravit ani slovo. To zklamání bylo prostě příliš velké, čokolády zbývalo málo, kdesi na druhé straně tribuny určitě seděl její podnikavý brácha, který si opravdu něco vsadil... Prostě Billyho beze slova objala a opřela si čelo o jeho rameno. Ano, udělala to. Asi aby se uklidnila. Nutno ale poznamenat, že jí to moc nepomohlo, protože tohle byl v téhle situaci ten nejhloupější způsob, jak se uklidnit. Když se teprve před chvílí zbavila té trémy, kterou z něj měla...! Naštěstí teď nebyla v náladě, aby rudla rozpaky nad tím, jaký trapas zase způsobila nebo způsobí.
"Pojď, vypadneme odsud," navrhla, když ho pustila, a sbalila si svých pět švestek, aby mohli opustit stadion, který teď žil nadšením Australanů. Teprve, když se odtud dostala, emoce se v ní trochu ustálily. Nevesele se pousmála. "Tak si to nacvičili a příští rok už vyhrajou, ne?" nadhodila žertem k Billymu. Přitom se rozhlížela, kam by teď mohli zajít nebo co podniknout. Všude se to hemžilo oslavujícími fanoušky Austrálie, kteří jí na náladě opravdu nepřidávali.

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Jejich trio bylo tak trochu podivné, ale ne, že by měl Danny čas se nad tím zamýšlet. Stejně tak mu připadalo, že je sám, kdo rudne do nezdravě vypadajícího červeného odstínu, ačkoli to tak nebylo. V danou chvíli ani nevěděl, co se mu vlastně honí hlavou – možná cosi o kamarádkách a věštbě a o tom, jak je to nefér, že Simon taky fasuje svetr – a byl jen rád, když se někam pohnuli a ta část s objímáním byla za nimi. Tedy, nemohl tvrdit, že by byla nepříjemná, ale… Deštník. Nakonec si opravdu deštník koupil, aby se nemuseli všichni tísnit pod tím Winifrediným. To samo o sobě také nebyla taková katastrofa, ale na Daniel byl krom puberťáka hlavně džentlemen a takhle vykořisťovat svou kamarádku nemohl. „Doufám, že máte pravdu,“ neodpustil si lehce hrané povzdychnutí směrem k oběma kamarádům, kteří ho ujišťovali, že se mu bude zápas líbit. Nakonec si koupil ten všechnohled, co Simon propagoval, i nějaké suvenýry, co chtěl přivést rodičům.
Oříšky si Danny k zápasu dal. Se smíšenými očekáváními se i on uhnízdil na tribuně a za předpokladu, že Winifred šla s nimi, samozřejmě ňamku slušně nabídl i jí. Jakmile se národní týmy vrhly do hry, byl rád, že ho Simon trochu připravil – ohledně pravidel, a tak podobně. Ale přítomnost kovaného famfrpálisty byla vhod i teď. Zvlášť v momentě, kdy se po představení komentátora začal lehce dusit oříšky.
Danny se snažil ve hře orientovat, ale bylo to vážně těžké. Na brýlích mu navíc předtím utkvěly kapky deště, které se sice snažil setřít, ale velmi neefektivně. Skla mu zůstala kompletně flekatá, čemuž ani všechnohled moc nepomáhal. Pomáhal ale tomu, že Sherwood absolutně nestíhal sledovat, kde co lítá. Doslova. Moment, kdy se zhrozil – a zároveň měl přehled o aktuálním dění – byl, když se kapitánka domácího týmu vinou „nevinného míče“ potlouku zřítila dolů. „Božíčku!“ vyhrkl Sherwood, sklopil všechnohled a zmateně zamrkal. Než to stačil zpracovat, hra skončila. Doslova a do písmene, přestože závodu o zlatonku si předtím Danny vůbec nevšiml. V tu chvíli tušil, že Simon s Winifred budou asi zdrcení - i vněm se vzedmulo cosi jako národní hrdost – a tak pečlivě zvažoval, co k tomu říct. „Byl to pěkný zápas,“ odtušil nejistě. Rozhodčí, prohra, haha, pěkný. „I když nevím. Vážně tomu asi nerozumím,“ našpulil potom rty nespokojeně. Ale měl v záloze připraveny nějaké triky z Jigglypuffu, protože větřil špatnou náladu.

| +

Mimo herně:
Moc, MOC se omlouvám za zdržení přesahující omluvenku, ale začátek roku byl časově náročnější než jsem myslela... Bohužel té době, co to trvalo, ani kvalita postu moc neodpovídá

_________________

Když ho Winifred objala, Simon byl upřímně rád, že mu nevidí do obličeje, protože cítil, jak hoří. Každopádně, po tváři se mu rozlil úsměv, který nechápal ani on sám. Když ho pustila, trochu nervózně si odkašlal. A pak se Win vytasila se svetrem i pro něj. "Ou, díky," dostal ze sebe překvapeně, upřímně se na kamarádku usmál a prohlédl si její dílo. "Je boží. A v týhle kose se určitě hodí." Nepřevlékal se. Svetr jednoduše navlékl přes tričko, a vůbec mu nevadilo, že má takovou tu zmijozelskou barvu. Najednou mu bylo teplo, teploučko, a co hřálo ještě víc než svetr bylo vědomí, že mu ho dala taky, že Daník už nebyl "ve výhodě". Málem by se vítězoslavně zašklebil, ale to se ke kamarádovi přece nehodilo.
Když se všichni tři směstnali pod dívčin deštník, mohlo to vypadat vtipně, to Simona ale vůbec netrápilo. Byl v suchu, byl s kamarády, blížilo se finále ve famfrpálu, prostě paráda. "Borůvkový želé bohužel nemám, promiň," ušklíbl se na Winifred. Uznal ale, že by přišlo vhod. Cokoli sladkého. Věděl ale, že jakmile začne zápas, nebude mít chuť vůbec na nic, takže se výjimečně rozhodl ušetřit a nic k jídlu si nekupovat. A na Daníka se jen pobaveně usmál. "My máme vždycky pravdu."
A pak už seděli na tribunách a fandili z plných plic. Simon měl nervy napnuté k prasknutí už od první minuty zápasu, držel Anglii palce a vztekal se při každém příkoří, které "jeho" tým utrpěl ("To jako neviděl ten faul?! Ať si příště vezme brejle!") ale i nad chybami, kterých se jeho favoriti dopustili ("Proč toho střelce nikdo nehlídal?!" nebo "Nahraj přece Dorianovi, nahraj Dorianovi!"). Daníka jeho zapálení do hry mohlo možná trochu děsit, pro Simona bylo ale vítězství Anglie opravdu velmi důležité. Poslední dobou se jeho oblíbencům vůbec nedařilo - v mistrovství světa v hokeji už dva roky po sobě vyfoukli pohár Kanadě před nosem Sověti, předloni dokonce nějací Čechoslováci... A ve fotbale to nebylo o nic lepší. Do loňského mistrovství světa se Anglie ani nekvalifikovala, nedařilo se ani Manchesteru v lize. Simon by zkrátka jako frustrovaný fanoušek uvítal, kdyby konečně vyhrál někdo, komu fandí... Chudák se ale dočkal hořkého zklamání i ve famfrpálu. V momentě, kdy se Danny vedle něj dovolával "Božíčka", Simon zaklel: "Do hajzlu!" a s nevolí sledoval, jak australská chytačka ukončuje zápas. "Ne, to ne!" odmítal chlapec uvěřit svým očím, zatímco jeho otec si zakryl obličej dlaněmi a odevzdaně mlčel. Ema pobaveně sledovala bratrovo rozhořčení. "Pěkný zápas," zopakoval po kamarádovi Simon dutě, načež si těžce povzdechl. "Na tom už nemusíš ničemu rozumět. Prohráli jsme, je to v háji. Pojď, musím to zajíst." A vytáhl Daníka a případně i Winifred, pokud tu hrůzu sledovala s nimi, ven před stadion, aby si mohli něco koupit.

_________________

| +

"Cože?"

Ještě před zápasem...
Jak Jesse, i Spencer se zachechtala tomu, že by byla těhotná, protože na tohle si dávala bacha, stejně jako tušila, že si dával pozor Jesse. "Ať si klidně závidí," pokrčila Spencer rameny, jakože jí je to úplně fuk, protože bylo. Stejně jako když jí záviděly, koho všeho dokázala sbalit. "A nány to jsou, s tím souhlasím," pokývala pak děsně důležitě hlavou, i když si i ona čas od času dávala pozor na to, co jí. S váhou však problémy nikdy neměla, žádná vychrtlina to však nebyla.
"Si piš, že by měli radost. Ono by jim to bylo úplně fuk, víš, doma se pohybujou jak kdy," pokrčila rameny, protože u ní bylo bez problému někoho ubytovat, ať už by to bylo jen na pár dní nebo na vždycky. Už teď měla celé patro pro sebe! "Budu se těšit," zamrkala na něho laškovně, protože společnost Jesseho se jí zamlouvala, o tom žádná.

Zápas sledovala s nadšením jí vlastním, protože to jako obvykle bylo něco a kdyby nebylo komentátora, dost možná by to všechno ani nestihla. Bylo jí však líto, že Anglie prohrála, protože té samozřejmě fandila, ale tak co se dalo dělat, no.
"Zdar, brouku," zavrkala na Jesseho v momentě, když si jí odchytil u východu z VIP salonku. "Bylo to úžasný a hlavně, ty jsi byl úžasný," mrkla na něho, protože to myslela vážně. Ten zápas měl grády už jenom kvůli tomu, že ho komentoval zrovna on. "A něco pro tebe mám," broukla pak s širokým úsměvem a i hned se vytasila s figurkou Hoodové.
"Si piš," přikývla souhlasně, protože na jeho stan byla samozřejmě děsně zvědavá a navíc chtěla slavit, takže za společného hovoru se vydali pryč.

_________________