Leslie na sebe měla vztek. Jedinkrát za letu zaváhala a málem se vysekala. Sice se naštěstí stihla ostrým skaliskům vyhnout, ale bylo to jen o chlup a ztratila rychlost - nebylo nic zvláštního, že opět skončila poslední. Tedy, zvláštní to bylo, vzhledem k tomu, že jí létání vždycky šlo, ale dneska podle všeho neměla svůj den, na rozdíl od Patricka či Cassidyho. Inu, stává se.
K další a poslední části závodu se ale probojovala a to bylo hlavní. Kdesi v dálce už viděla na břehu cíl, ale zřejmě letcům nemělo být dopřáno proletět cílovou rovinku v klidu - trasa prudce klesala a modrá světla mizela pod hladinou moře. „To si dělaj srandu,“ zahučela si Leslie pod imaginárními vousy a s povzdechem strhla násadu koštěte dolů. To bude studit, jajaj.

Mimo herně:
(+7)

Leslie Abrahams rolled 1d10:
9

_________________

Přežili jsme skaliska, což bylo něco, co jsem považoval za zhola nemožné, a měl proto mírně euforickou náladu - té jsem si ale nezvládal všímat, protože závod ubíhal ve velkých rychlostech, a než jsme se stihli nadát, čekala nás poslední část. Ta nejzákeřnější. Kdesi vepředu se dala tušit cílová rovinka, všechno vypadalo rovně, neškodně, jen kdyby nebylo těch světýlek, která jako na potvoru vedla... pod vodu? Nestačil jsem si ani postěžovat, tiše zaklít nebo se rozčílit na člověka, co navrhoval trasu (toho dne už poněkolikáté), protože jsem měl plné ruce práce s tím, abych včas lapnul po dechu a ponořil se v plné rychlosti pod vodu. A že to bylo, jako by mě do obličeje praštil betonový chodník.

Mimo herně:
+8

Cassidy Finley rolled 1d10:
6

_________________

"No, on to vlastně ústav i je, to zas jo," připustil Isaac a zazubil se. "Ale v dobrým, to je jasný."
Bohužel musel přiznat, že ano, na ty nejzajímavější bradavické akce je skutečně zapotřebí povolení rodičů a přinejmenším co se letošního Survivalu týkalo (BraHunGam nebyl ve výsledku až tak drastický), byla potřeba povolení naprosto oprávněná. Ne že by snad jakýkoli negativní zážitek Isaacovi zabránil, aby se příští rok přihlásil znovu, že.
Třebaže on sám ve famfrpálovém týmu nebyl a ani se k tomu nechystal, Olivii tohle čestné místo moc přál a slíbil si, že letos se musí jít podívat na finálové zápasy. No a pak už začal závod a Isaac nestačil valit oči.
"Finnianééé, do toho! Léééť!" povzbuzoval hlasitě, i když jim nebelvírský kolejní záhy zmizel z očí a povzbuzování probíhalo tak trochu naslepo. Což ovšem neznamenalo, že by byli diváci připraveni o dost drsnou a rozhodně velmi zajímavou podívanou - aspoň ti, co nebyli líní chopit se přenášedla, které je vždycky hodilo o kousek dál na trase. Dost na tom, kolik lidí se zvládlo vysekat už na prvním úseku závodu, totiž v lese. A hned po lese následoval kus trasy s - tady Isaacovi ukápla slina a v ten moment se docela přestal soustředit na nějaká košťata - draky! Opravdovými, živými draky!
"Týýý brďo, mrkej na to! Takovýho si jednou pořídím k nám na farmu!" zajásal nadšeně a pro tu část závodu nefandil ani jednomu z letců, nýbrž obrovským šupinatým ještěrům. Závodníci prominou.
Bohužel Finnian se svou větví nepřekonal poslední část trati. Isaac se chvíli se zatajeným dechem rozhlížel, zda se vynoří z vody nebo ne, a když se místo nebelvírského kolejního vyhrabal na břeh rosomák, div že nevypískl nadšením. Jen chudák větev nebyla nikde k vidění, což byla každopádně událost hodná držení smutku.
Jenže většina ostatních mířila dál k cíli a bez ohledu na to, zda Finnian žije či ne a v jaké se momentálně nachází podobě si Isaac nehodlal nechat ujít cílovou rovinku. A tak popadl Olivii a za pomocí dalšího přenášedla se přemístili k cíli, kde se co nevidět rozhodne o vítězi.

_________________

Studené moře si vyžádalo hned dvě oběti, o oba letce ale bylo rychle postaráno, aby v ledové vodě nemrzli moc dlouho. Těžko ale říct, zda se zvládnou vyhnout zápalu plic. Ostatně i ti, kteří vodou proletěli bez nehody, teď museli klepat kosu - studený vítr neustával a za letu byla ještě větší zima, než na zemi. Ale hnali se srdnatě dál, i když někteří kvůli větru nedobrovolně zpomalili. S finálním pořadím to ale moc nezamíchalo.
Jako první do cíle dorazil Patrick, jehož diváci přivítali bouřivým potleskem a jásotem, někdo mu nad hlavu dokonce bouchnul konfety. Jako druhý dorazil o chvíli později Cassidy, kterému Patrick stihl celkem slušně uletět - i on se dočkal potlesku, i když zdaleka ne takového, jako vítěz. A po ostatních už ani pes neštěknul. Všem nicméně byly rozdány teplé deky a zakouzleno na ně zateplovací kouzlo, aby nepromrzli. A na vítěze se hned vrhl nespočet gratulantů a nadšených fanoušků, takže se Patrick na chvilku ocitl nad hlavami všech přítomných.
Když se jásot trošičku uklidnil, slova se ujal pořadatel v divoce barevném kabátu. „Dámy a pánové, dnešní závod je u konce! Z jedenácti závodníků doletěli do cíle pouze čtyři odvážlivci, prosím potlesk!“ zahalekal a tentokrát se všichni dočkali zaslouženého potlesku. „Nebojte se, o ostatní je dobře postaráno v nemocnici U Svatého Munga,“ dodal informativně. „Ale teď už se podívejme na našeho vítěze!“ zahulákal vesele a poukázal na Patricka, takže se znovu strhl uši rvoucí jásot. Patrick se podle všeho stal novým miláčkem všech fanoušků létání. „Pan Cayden vyhrává kromě všech peněz ze startovného i poukaz na nákup v Prvotřídních potřebách pro famfrpál*, což ale není všechno! Máme tu ještě několik poukazů na tuning v hodnotě padesáti galeonů, což rozhodně není málo, a nové letecké rukavice z dračí kůže, které by mu mohli závidět i profíci!“ A znovu potlesk. Patrickovi byly předány ceny, byl donucen vypít panáka ohnivé whisky, stejně jako ostatní účastníci, nehledě na to, zda jsou zletilí či nikoliv.
V plánu byla ještě párty v jednom londýnském kouzelnickém klubu, která ale rozhodně nebyla povinná. Jen byla vysoká šance pokecat tam třeba s manažery famfrpálových týmů či hledači talentů. Na party zájemce odneslo speciální přenášedlo a ty, kdo se akce zúčastnit nechtěli, hodilo zpět přenášedlo alá naprasknutý camrál. Lidé se odtud pozvolna vytráceli, protože přeci jen nebylo teplo a teplé nápoje i alkohol pozvolna docházely.

Mimo herně:
Děkuji všem za účast! Všichni zúčastnění si připíší +1 bod k létání.
*Hodnota poukazu je zhruba taková, že se za něj s klidem dá pořídit fungl nový Zameták 6. Nebo spousta jiných věcí v hodnotě zhruba padesáti tisíc. (jakože dnešní česká měna, pro představu)

Výsledné celkové pořadí | +

1. Patrick (77)
2. Cassidy (69)
3. Matt (62)
4. Leslie (59)
5. Andy (59)
6. Finnian (52)
7. Scott (23)
8. Eddy (21)
9. Mallory (19)
10. Audrey (18)
11. Maisie (15)

Finnian se na břehu oklepal, pěkně na psí způsob, a ještě stále po čtyřech utíkal k nejbližším lidem. Měl takovou radost, že to přežil, až dočista zapomněl na ztracenou větev, na zápas i na to, že by se asi měl přeměnit zpátky, aby tu nepobuřoval.
Pohyb ho každopádně zahřál, chlupy to teplo udržely a než se dostal k davu lidí, už mu ani moc nebyla zima. Teprve tady se přeměnil do lidské podoby, dokonce ani nezapomněl na tlapy jako obvykle a pokud to ještě stihl, přidal se ke gratulacím nejen Patrickovi, ale všem, co zvládli doletět do cíle. Panáka ohnivé whiskey samozřejmě neodmítl a připomnělo mu to, že vlastně má co oslavovat – nejen přežití téhle šílenosti.
„Kdyby se mnou náhodou někdo chtěl zapít nejen závod, ale i to, že moje žena teď pít nemůže, mám takový pocit, že kousek odsud znám moc dobrou hospodu,“ pravil lehce záhadně, ukázal bradou kamsi do pustiny a opravdu jenom matně tušil, že už tu jednou byl. Ať už se pak ono zařízení vydal hledat sám, nebo se k němu někdo opravdu přidal, seznal, že se asi drobátko mýlil a z výpravy do hospody se stal takový improvizovaný survival ve Finsku. Po dni putování a svačině sestávající z morušek a mrtvého soba ale skutečně našli laponskou jurtu s několika domorodci, u nichž se něco k pití našlo a do rána byli všichni dost možná součástí kmene a provdaní za dceru náčelníka.
Finnian se každopádně domů vrátil bez závazku a až krátce před obědem, a protože si potřeboval promyslet výmluvu, proč že se tak zdržel, před konfrontací se ženou šel do lesíka obhlédnout budoucí lítací větev…

>>

_________________

Patrick by si byl v duchu gratuloval za tu jasnozřivost - zateplovací kouzlo se hodilo a hodilo se velmi, ale momentálně na to tak docela neměl čas. Jediná myšlenka, kterou stihl krom "leť, leť, LEŤ!!" podržet, byla "jestlipak přede mnou není někdo se zastíracím kouzlem"; sice si matně vybavoval, že před chvílí předletěl zcela zjevně viditelného Cassidyho, ale to koneckonců ještě nic neznamenalo.
Jenomže štěstí stálo na jeho straně, snaživši se zřejmě vynahradit propadák, kterým byla letošní rok zmijozelská kolej - Patrick prolétl páskou první, což byla nejen pěkná aliterace, ale i holá pravda.
Vítěz bohužel neměl ještě chvíli čas se z tohoto faktu radovat; problém první byl rozfofrované koště zastavit, a když se nakonec zdárně povedlo... ještě pořád tu byla ruka srostlá s koštětem.
"Finite incantatem," přikázal Patrick, když z Komety seskakoval s pocitem, že je hélium a vytratí se někam do atmosféry. Vyhrál!
Mimo herně:

Patrick Cayden rolled 1d10:
6

+4
Poněkud pozdě si uvědomil, že kromě Epoximise tímhle zruší i to zateplovací kouzlo, takže netrvalo dlouho a byl velmi rád za deku - za jásající, na jeho vkus až příliš kontaktní dav už rád nebyl, ale delirium z vítězství udělalo své a tak se zmijozelský primus víceméně jen pitomě culil a tiskl násadu koštěte, aby ho někde neztratil, protože Ginger by ho zabila.
Jeho výraz se nestal inteligentnějším ani při oficiálním vyhlašování výsledků; získal pouze na rozpačitosti, když přebral ceny. Ohnivé whiskey se poněkud bránil, protože s alkoholem měl své, ehm, zkušenosti, víme, ale nebylo mu to moc platné; vyprávění o pokusech nedat najevo smrtelné sípění a vlasy v zátylku, jež na znamení úcty k vítězy povstaly, pomiňme.
No a nakonec, ačkoli by se nejradši někam uklidil a tam si potichu a nadšeně svítil samou radostí, se odvelel na pozávodovou party - vědět tak, co zapíjí Finnian, nejspíš by se přidal k němu, ale takhle to bohužel nepochopil, jen mu poděkoval za gratulaci (ano, stále se zubiv) a vyrazil si sehnat pár užitečných kontaktů do budoucna.

_________________

Olivia se trochu zmateně na Isaaca podívala. Ústav, co? Ne, fakt si nepamatovala jakou to má spojitost s jejich rozhovorem a Bradavicemi, takže nakonec jen pokrčila rameny, usrkla máslový ležák a pousmála se.
Závod začal a Liv se děsně moc snažila sledovat všechno to dění co to šlo, díky přenášedlům, které je doneslo vždycky o kousek dál sledovali s Issacem celé dění, a tak viděli jak se lidé vysekali v lese i ty draky v dračí rezervaci a pád profesorky Carterové, u které sice věděla, že už jí někde viděla, ale kdyby měla přijít na to kde, asi by se pěkně zapotila, takže toho raději nechala. U draků by klidně pak zůstala o něco déle, protože byli děsně sladcí sic trochu nebezpeční, ale to si Olivia moc nepřipouštěla, místo toho se vesele zubila na všechny strany a nakonec pokračovala dále.
"Finniáán do vyhrajééé!" fandila dále a to i potom co se jejich kolejní vysekal v moři, protože hej, třeba letěl pod vodou, ne? To přeci určitě šlo a určitě má ještě šanci to vyhrát. A nebo taky ne.
"Hele, to byl určitě podvod! No jako vidíš to? Vždyť měl vyhrát Finnian ne nějakej.. kdo to vůbec je?" Olivia pozvedla tázavě obočí, lehce se zazubila a pokrčila rameny. Ne, fakt si nebyla jistá kdo to vlastně vyhrál i když jí ten klučina přišel povědomí. Jenže ne zas tak moc na to, aby i vzpomněla, že je to zmijozelský primus a kapitán týmu. Navíc, Livia byla opravdu děsně moc unavená na to, aby přemýšlela což vlastně nedělala ani v případech kdy měla tý energie až moc.
"Nemáš hlad? Můžeme skočit na něco k jídlu," ozvala se po chvíli, široce se zazubila a ať už se Issac rozhodl jakkoliv, nakonec stejně museli domu ať už před jídlem nebo po jídle. Její starší sestra si je mezi lidmi našla (což jí nedalo ani moc práce, když Livka vesele poskakovala) a jakmile se teda dohodli, že se nají tady nebo až na Příčné, nechali se přenést zase zpět.

>>

_________________