<<<

Nedalo se říct, že Romeo měl v plánu dnes fandit jednoznačně jednomu týmu. Jeho sympatie měli spíš Dánové než Hispánci, ale výsledek zápasu mu byl podobně šumák jako vlastní životní osud. Na druhou stranu se ale na finále mistrovství světa těšil, protože to každoročně byla šance zpestřit si prázdninovou rutinní nudu a podívat se do nějakých neznámých končin. Ve Španělsku zatím totiž opravdu nebyl. Zhruba po dvaceti minutách korzování mezi stánky už ale věděl, že to nebude jeho nejoblíbenější destinace – měl pocit, že mu shoří hlava a po zádech mu tekly Niagary potu. Snížil se k tomu, že si koupil kšiltovku (co nejméně trefeně vypadající, tedy s dánskou vlajkou) a narazil si ji na hlavu, s kšiltem hluboko do čela. Když ukořistil i zmrzlinu, byl už ale v dobré náladě a ačkoli byly i stánky zajímavé, nemohl se dočkat samotného zápasu. Jen mu trochu chyběla společnost – letos měl dovoleno vyrazit sám, ale toulat se tu sám nebyla moc velká zábava.

_________________

| +

"Powell..."

<<<

Lístky na Mistrovství dostala Jasmine darem od Shashiho, a protože to byl dárek, který se neodmítá, ocitla se dnes tady. Nebyla rozhodnutá, kterému týmu bude fandit, byla spíše jen zvědavá na hru jako takovou. Její oblíbený tým totiž nehrál, takže tak.
Že bylo teplo, to skoro vůbec nepostřehla. Většinu prázdnin totiž strávila na návštěvě u Lashawn, kdy čas od času hlídala malého Aatreye. Tohle o proti počasí v Hajdarábádu bylo ještě celkem v klidu. Pochybovala o tom, že potká někoho známého, místo toho si však všimla dosti lidí ze školy. Dokonce i své příbuzné, takže na Maiu zamávala, ale více si jí nevšímala. Však ona si jí Nebelvírka najde, když bude chtít. Tak či onak, Jasmine zjišťovala, že je to tady pořád stejná nuda, jako byla minule a měla pocit, že jestli se brzy nezabaví, asi umře. Vážně už se nemohla dočkat, až ten zápas začne.
Chozením mezi stánky narazila ještě na pár známých tváří, jelikož však byla vybíravá co se konverzací s ostatními týkalo, většinu z nich ignorovala. Dokud si nevšimla Romea. Byl to její spolukolejník, i když o rok starší, navíc hrál famfrpál. A hrál ho dobře. "Taky sám?" bafla místo pozdravu a pousmála se, zatímco se napila z ukořistěné limonády, ve které se pomalu rozpouštěl led. "Je tu nuda, co? Už by ten zápas mohl začít. Komu fandíš?" povytáhla pak tázavě obočí a snažila se ignorovat fakt, že je kus od nich Grace Nelsonová, která otravuje její sestřenici. Tiše totiž doufala, že si jí Grace nevšimne.
"A co vůbec prázdniny? Utekly rychle, co?" Ano, očividně hodlala otravovat celkem dlouho. Z čehož mohl a nemusel být Jonathan nadšený, ale podle Jasmínina výrazu jí to bylo zcela ukradené.

_________________

Možná jsem čekala, že se Liam nějak ohradí, ale to neudělal, takže jsem se zašklebila. Vydržel to, což bylo dobré. A celkem mě to bavilo. Ne že bych neoceňovala jeho snahu, já se přeci taky snažila, ale to neznamenalo, že jsem neodpočítávala čas, kdy to celé praskne. A sourozenci s tátou taky jistě uzavírali sázky. Vždyť nás dva viděli pár týdnů zpátky, muselo jim být jasné, že dříve či později to jeden z nás pokazí. "Tak daleko jsem ještě nedošla, myslela jsem, že něco vymyslíš," krčila jsem pak ramena a snažila se aspoň trochu přemýšlet nad tím, co by mi udělalo radost. Jenže jsem měla pocit, že mám všechno. Asi. "Ale můžeš mi koupit Hvězda zhasla, je to nová kniha," broukla jsem pak, protože rodičům jsem o tom ještě neřekla, a já jí nutně potřebovala. No tak, bylo to o hvězdách. To jsem prostě musela mít. Tak.
"Jo, očividně," kývala jsem hlavou, ale rozhodně ne nijak nepřátelsky, usmívala jsem se totiž od ucha k ucha. Tak či onak, dříve než s nástupem do školy, jsme se to stejně nemohli dozvědět (pokud něco nevěděl můj strýček, nebo Leeho táta, či má teta). O to víc jsem se zase zpátky těšila.
Co se týkalo těch figurek, na ty jsem nekoukala, protože mě nezajímaly, a měla jsem je doma. Přemýšlela jsem, že si koupím jeden všechnohled, ale tušila jsem, že to už bude dělat táta, a že bude myslet i na mě. "Protože jí nechci ranit? Není zas tak těžký předvádět, že máš něco rád. Navíc, když vidím, jak je nadšená, když jí řeknu, že se mi její dárky líbí.. nechci jí ranit," krčila jsem pak rameny, zatímco jsem se natáhla pro jednu ze španělských vlaječek, placku jsem nepotřebovala, bylo dost možné, že už jí doma mám.
"No a co vůbec? Plánuješ zůstávat v týmu na té samé pozici, nebo tě láká jiná?" sice mě nebavilo bavit se zrovna o tomhle, na druhou stranu jsem moc netušila, co jiného nadhodit. Takže bylo dobré zůstat u tohoto, aspoň jsem pak neměla chuť ho tolik škádlit. I když, ono to přijde.

_________________

Johny sice postával před stanem a očima bloudil kolem sebe, ale Sary si mezi všemi těmi lidmi stejně nejprve vůbec nevšiml. Až když zaslechl své jméno, zabloudil očima jejím směrem a teprve chvilku poté se mu podařilo najít její tvář, což mu vykouzlilo úsměv na rtech a jiskřičky v očích. „Saro,“ broukl nazpět, usmál se hezky zeširoka, protože byl nesmírně rád, že ji vidí, a vykročil jí vstříc jen proto, aby jí pomohl prodrat se mezi lidmi.
Když se pak dostali ke stanu, už tam do nich nikdo nestrkal a kolem sebe měli aspoň trošku prostoru. „Já... jsem moc rád, že tě vidím,“ uculil se na ni jako měsíček na hnoji, aniž by z ní spustil pohled. „Moc ti to sluší,“ dodal sice potichu, ale tak, aby to Sara určitě slyšela, navzdory všemu tomu okolnímu ruchu. A pak se k ní naklonil, aby jí něžně políbil, pokud se tedy nerozhodla na místě umřít rozpaky, k čemuž on sám neměl daleko.

_________________

Harlee nakonec vymyslela, co by si přála v případě, kdyby sázku vyhrála, a Lee po krátkém zamyšlení přikývl. „Tak platí,“ zamumlal a natáhl k ní pravačku, aby si potřásli rukou a sázku tak stvrdili. Jen doufal, že ta knížka není moc drahá, protože kapesné neměl nijak závratně vysoké. Ale proč nad tím vůbec přemýšlí? Dánsko vyhraje, takže není co řešit, že.
Když Harlee vyrukovala s tím, že předstírá, že má famfrpál ráda proto, aby neranila svou tetu, Lee se na ni zadíval a ušklíbl se. „No dobře, ale tvoje teta by stejně měla počítat s tím, že ne každý holduje famfrpálu, ne? U nás doma taky nikdo nepředstírá, že ho má rád jenom proto, aby mi udělali radost,“ pokrčil rameny.
„Já ještě nevím,“ přiznal Lee, když se spolužačka zeptala na školní famfrpál a jeho zůstávání v týmu. „V týmu určitě zůstanu, pokud mě nevyrazí, ale zatím si nejsem úplně jistý, jestli chci dál pokoušet štěstí na chytači, nebo zkusit jinou pozici, to se uvidí. Zatím jsem se zlatonkou neměl moc štěstí, no,“ ušklíbl se nespokojeně. „Ale na druhou stranu jsem o prázdninách dost trénoval, tak uvidíme,“ dodal zamyšleně. Opravdu ještě nevěděl, jak to v září bude, a hodlal to také probrat s kapitánkou.
Jakmile si prohlídli serepetičky u stánků, Lee se napil svého teplajícího džusu a rozhlédl se kolem sebe. „No, chceš se ještě někam podívat, nebo najdeme tvoje rodiče?“ zeptal se. Ono to totiž vypadalo, že zápas za nějakou chvíli začne, a Lee se tu teď nehodlal ztratit a zápas promeškat.

_________________

Diskuse se stáčela někam, kde jsem se moc jistě necítila. Bavit se o famfrpálu… Pch! I když, na druhou stranu, můžu jim to vyčítat? Vždyť jsme na mistrovství světa.
„A má teta je zase s největší pravděpodobností ve skleníku, protože je to bylinkářka,“ pokrčila jsem na sdělení o Erym na hřišti ramena. Jaksi mne to do varu nedostávalo. Možná to bylo tím, že jsem na famfrpál nadurděná ještě víc než obvykle. Kdyby sem otec nechtěl jet, tak jsem s největší pravděpodobností doma a někde za kůlnou se snažím ukrýt před dědečky při kouření cigarety. A zrovna teď mám na cigaretu obrovskou chuť.
Nině jsem se ovšem zasmála. Počítala jsem i s kladnou odpovědí a její chování bylo úsměvné. Možná proto, že by se hodilo k někomu daleko staršímu.
„Tak fajn, vzdávám to. V Nebelvíru jsou samí magoři,“ odkývala jsem to nejen děvčeti, ale i všem ostatním. „Já jsem Grace,“ představila jsem se, když už své jméno řekli snad úplně všichni.
„Ou,“ představila jsem si to dítě vedle sebe, jak hraje famfrpál a pravděpodobně by mi to natřela. „Takže ty už létáš na koštěti? Co máš za model?“ zeptala jsem se malé Niny, neboť Blaine se začal věnovat Morganovi, tak aby se malá necítila odstrčená, nebo tak něco. Ne že bych se v košťatech vyznala a neměla jsem nejmenší tušení, jaký model se u nás doma valí. Věděla jsem jen to, že naše koště je děsně staré.
Když jsem se opět rozhlédla, abych zkontrolovala pozici rodičů, tak jsem si (co všichni čerti nechtěli) Jasmine všimla. Ale nevěnovala jsem jí víc než pár zvědavých pohledů. Nikdy jsme se nebavily a já ani nestála o její společnost.

_________________

Johny se jako správný princ na bílém koni vypořádal s davem, aby si mohli být blíž, a Sara měla konečně pocit, že může volněji dýchat. „Já tě taky ráda vidím. Už jsem se bála, že tě před zápasem nestihnu... musím tam být,“ vysvětlila a povzdechla si. Mnohem raději by ten čas strávila společně s ním, ale to nešlo.
Tu lichotku Sara jako obvykle odměnila začervenáním a tentokrát i sklopila oči k zemi. „A to jsem se ani moc nesnažila. Tobě bych se snad líbila i v pytli od brambor, Johny,“ vyčetla mu naoko, ale hned se začala usmívat, aby si nemyslel, že řekl něco špatně. Neřekl a ona byla pořád přesvědčená o tom, že si ho vůbec nezaslouží. Jenže tyhle myšlenky ji opustily ve chvíli, kdy se jejich rty setkaly v polibku. K tomu umření neměla daleko, ale zároveň se neubránila tomu, aby ho při tom letmo pohladila po tváři. „Věnuješ mi po zápase krátký rozhovor, viď? Vůbec nevím, co všechno do toho článku nacpat.“ Sara si vážně lámala hlavu, jak se taková sportovní rubrika píše, protože většinou dělala jen klasické rozhovory. „Potkala jsem Harryho,“ přiznala pak skoro mluvně. „Asi mě moc nemusí.“ Samozřejmě že to byl jen její osobní dojem, ale Sara se Harryho skoro bála.

_________________

"Hele jo, já se na ně taky celkem těším," broukla Maia uraženě, protože přeci nebyla žádný Havraspárec. Neznamenalo to, že když někdo není v modré koleji, nemusí se těšit na zkoušky. "A jo, ten na to mozek má. A ty by jsi měl taky, krasavče, kdyby jsi se pravidelně připravoval a tu školu nelajdal," vyplázla na něho provokativně jazyk. Dobře, i Maia některé předměty flákala (lektvary), ale to ostatní jí šlo. Celkem. "Jo, možná jsem na tebe trochu zapomněla," uculila se jako úplný andílek, a nakonec do Jesseho šťouchla loktem. "Neber si to tak, po tomhle zápase se tam ještě vracím a měl by být dům pořád prázdný, tak jestli se chceš mrknout i na jiná místa," přidala pozvání, i když bylo pravdou, že si nebyla vůbec jistá, jestli už se rodiče vrátili, a nebo ne. Rozhodně však nebyla proti tomu, aby s ní Jesse šel, protože dům tam měli dost volný. Ale jestli si myslel, že by se mohlo něco stát, byl celkem na omylu.
"Ne každý v Nebelvíru je magor, ale má to něco do sebe," broukla pak, ač ona sama by se v tomhle směru měla zdržovat komentáře. Sama magor byla. Vždyť to, co občas dělala, bylo skoro na blázinec. Jí však nevadilo, když o ní někdo říkal, že je magor. Sama to nejednou přiznala. Na Jesseho pak mrkla a pokrčila rameny. Jí bylo popravdě jedno, kdo má na hřišti tátu, a nebo nemá, protože byla zvyklá se setkávat s hvězdami famfrpálu ve škole. A fakt kvůli tomu tady nehodlala jančit, nebo tak něco. Ono se stejně hned na to ukázalo, že jejího tátu zná, protože Ery pár let zpátky učil na škole. "Tak to mě těší, Nino. Já jsem Maia," usmála se pak na princeznu od ucha k uchu.
Své sestřenice, přesněji Jasmine, si po chvíli všimla, a nezapomněla jí s širokým úsměvem zamávat. Hodlala se za ní pak stavit a optat se jí na pár informací o Shashim, Lashi a tom malém, ale teď opouštět svou skupinu ještě nehodlala. "Je roztomilá. Ať už ozbrojená, nebo ne," šklebila se Maia pobaveně, protože Nina prostě byla pěkné dítko a nepochybovala o tom, že z ní jednou vyroste pěkné děvče. "Zdar, Ery," kýval hlavou na pozdrav Dánské hvězdě a skoro se rozplynula, když si vyžádal pusu na tvář od své dcery. Bylo to ták roztomilé.

_________________

Sázka byla přijata, což mě celkem potěšilo, a tak jsem bez problému podala Liamovi pravačku, abych naší sázku ztvrdila. Já neřešila, jak moc daná figurka, nebo něco takového, bude drahá. Ne že bych peněz měla nějak extra, ale na jednu věc bych měla. A nebo jsem mohla dát vybrat Leemu z mé obr sbírky, nebo bych mu jí klidně mohla darovat celou.
Chtěla jsem namítnout něco v tom smyslu, že kdo by zrovna u něho předstíral, že má kvůli němu něco rád, ale radši jsem tu poznámku spolkla. On by byl asi hned oheň na střeše a s velkou pravděpodobností bychom se už bavit nezačali. "Líbí se mi, když vidím úsměv na jejích tvářích," pokrčila jsem po chvíli rameny. Samozřejmě, že mě nejednou napadlo, že to přestanu dělat, ale stačilo vidět jednou, jen při malém naznačení, že ho ráda nemám, jak se tváří, tak mě to rychle přešlo. Však ona na to časem přijde sama. "Navíc, teď jsem dostala zbrusu nový koště. Nemůžu jí přeci říct, ať ho vrátí," což jsem mohla, na druhou stranu, létání jako takové mi asi ani tolik nevadilo - koště se běžně používalo jako dopravní prostředek, takže asi tak. Famfrpál byl však trapný, vždyť se tam lidi lehce zranili a navíc se nesmyslně honili za míčky. To přeci mohli dělat i na zemi, no ne?
"Ale, celkem ti to šlo. Já v týmu taky hodlám zůstat, když mám to nové koště.. víš co, byla by blbost, aby leželo v koutě. Jen budu zase jako náhradník, minulý rok jsem se do hlavní sestavy nedostala, což mi vůbec nevadilo. Nasbírala jsem pár zkušeností, a ne, do teď nechápu, jak to může někoho bavit," šklebila jsem se pobaveně. Byla to však každého věc a já fakt okolí nehodlala urážet jenom kvůli tomu, že je famfrpál bavil. Mě totiž taky nikdo neurážel, že mám ráda noční oblohu, a tak dál. Ale srandičky jsem si z těch lidí mohla dělat, no ne? "Jo, já si myslím, že jsi se o prázdniny ještě o něco zlepšil. Krom toho máte v týmu ještě volné místo na odrážeči a střelci, kdo ví, jestli se ještě nějaké neuvolní, takže bych řekla, že budeš mít na výběr." Zhodnotila jsem to pak a pousmála se. Liamovi to opravdu celkem šlo, pokud nepřestane trénovat a bude se tomu věnovat i nadále, mohla by z něho být jednou hvězda.
"Jo, můžeme mrknout po tátovi." Přikývla jsem, protože jsem nepochybovala o tom, že už to brzy začne. "Škoda, že dneska tady teta nemohla být," ušklíbla jsem se pak, protože mi bylo líto, že s námi nešla i teta Shona, ale nakonec jsem nad tím ledabyle pokrčila rameny a napila se citrónovky, která už nebyla tak studená, jako předtím. "Máš už nakoupené všechny věci do školy, nebo se plánuješ ještě na Příčné zastavit?" optala jsem se pak zvědavě, zatímco jsme se prodírali k místu, kde jsem odhadovala, že bude můj táta, a taky, že jsme ho za chvíli spatřili.

_________________

„V tom případě nejsi normální,“ usoudil Jesse s úšklebkem, když mu Maia sdělila, že se na zkoušky taky docela těší. A když dodala, že on sám by na ně hlavu taky měl, kdyby se pravidelně připravoval, protočil Jesse očima. „Víš, milá zlatá,“ začal poučně, s úšklebkem ve tváři, „čas se dá strávit mnoha způsoby a všechny jsou příjemnější, než učení. Učení je ztráta času,“ zabrblal. Kromě toho on hloupý nebyl a přestože se neučil, neměl známky zase tak hrozné. Navíc ke komentování zápasů člověk nepotřebuje vzdělání, že.
„No, pokud máš doma nějakej alkohol, jsem tvůj muž,“ zamrkal na Maiu nakonec a diskuze o nebelvírských magorech se definitivně zdržel, protože si o nebelvírských studentech myslel svoje a rozebírat to tu fakt nehodlal.
Když se ozvala Grace s poznámkou o tetě, která byla docela mimo mísu, Jesse se na ni s povytaženým obočím zadíval a zakroutil hlavou. „Problém je ten, že tvoje teta nikoho nezajímá,“ oznámil jí suše. Bylo to možná trošku drsné, ale byla to pravda - Andersen, to bylo zvučné, známé jméno... Nějaká teta vrtající se v hlíně nezajímala absolutně nikoho.
Jesse se raději nevyjadřoval ani k roztomilosti malé Andersenové, protože od malých dětí si raději udržoval odstup a rozhodně nebyl mentálně na takové úrovni, aby se nad nimi zvládal rozplývat. Obzvlášť poté, co musel doma trpět pláč Elijahovy Gemmy a taky to, jak se všichni točili kolem ní.
„Jo, Jesse Morgan,“ odsouhlasil pak Blainovi jeho domněnku a křivě se pousmál. „Komentuju, slyšel jsi správně. Komentuju všechno a rád a famfrpál obzvlášť,“ dodal, načež juknul na hodinky. „No a když už jsme u toho komentování, asi vás tu budu muset nechat a vyrazit budovat kariéru. Tak se mějte a užijte si zápas,“ rozloučil se s nimi, přičemž ho docela zamrzelo, že nemůže prohodit pár slov s příchozím Andersenem, ale ten konec konců taky bude muset prchnout na stadion, že. „Uvidíme se pak,“ oznámil Maie a pak už zmizel mezi lidmi, maje namířeno na stadion.

>>

_________________