S tím, že Američani rozhodně měli potenciál se nedalo nesouhlasit, ale ta středoevropská zemička určitě byla větším překvapením. Mickey se pobaveně zazubil, když se Gweeny zmínila o jídle. „Spíš bych se divil, kdybys na to zvědavá nebyla,“ popíchl ji, nicméně se rozhodně nedalo říct, že by sám nebyl zvědav, jaké pochutiny se tu budou nacházet. A protože stan byl postaven a všechno bylo připraveno na večer, mohli se dát vesele do zkoumání a ochutnávání.
A povídání. Poznámka, že se nemusí bát zkoušek, vyvolala na Michaelově tváři úšklebek. „Já myslím, že bys mi neměla připomínat, že už za dva týdny začne škola, kde se budu muset obejít bez tebe. Doufám, že se někdy stavíš v Prasinkách, hm? Protože jenom s dopisy se smířit odmítám.“ I když, pokud bude Gweeny muset být na nějakém soustředění, tak mu zjevně nic jiného nezbyde…
„Tak co si dáš? Já to vidím asi na tu klobásu a pivo, zatím. Nějaký menší pochutiny by mohli zase prodávat přímo na tribunách, co?“ Tak by aspoň nemuseli dlouze přemýšlet, co ochutnají a mohli si nechat i něco na potom. Každopádně to samozřejmě zatáhl jak za sebe, tak i za Gwee, ať si dala cokoliv, a pak už se do toho mohli pustit. Potom došlo i na tu otázku, co plánuje po škole. Samozřejmě už se o nějaké nápady s Gweeny Mickey určitě podělil, ale protože o tom stále přemýšlel, na ničem konkrétním se ještě neusadil. „No, přemýšlel jsem, že bych zkusil napsat O’Shanleymu, jestli by neměl místo u nich v rezervaci. Třeba klidně zatím jenom na praxi, pak by se vidělo…“ zamumlal zamyšleně. Původně měl Mickey sice v plánu dát se stejnou cestou jako jeho táta, nicméně ministerstvu se chtěl spíše vyhýbat. Jasně, pracovník v terénu je něco jiného než úředník, ale i tak.
Každopádně brzy se začalo schylovat k začátku zápasu, takže se nejspíš pomalu vydali k tribunám najít svoje místa.

_________________

Flirt byla jedna z věcí, které vždy se stoprocentní úspěšností dokázaly vehnat Leah úsměv na tvář. Takový ten mlsný, téměř vševědoucí a především potěšený. „Já se jich zeptám s třeba se jim bude chtít zajet na návštěvu. Ostatně teď už se nebudou muset bát, že je tam nachytá někdo jiný než ty.“ Leah nepotřebovala, aby ji v Jesseho posteli našel někdo z jeho nebo její rodiny, takže bylo jen dobře, že se Jesse odstěhoval.
Brzy se ale schylovalo k začátku zápasu a Leah se tedy (pravděpodobně) chtě nechtě musela s Jessem rozloučit, protože zápas moderoval, a ona potřebovala mít dobrý výhled na své oběti na hřišti. „Tak hodně štěstí, třeba se po zápase ještě potkáme,“ rozloučila se s ním, aby si našla své místo.

_________________

Kath prostě zbožňovala famfrpálové mistrovství světa. Kombinovalo v sobě totiž tři věci, které Kath měla ze všech nejradši - famfrpál, cestování... a především Billyho, se kterým se dohodla, že letošní finále stráví spolu. Její rodiče sice brali v potaz, že už je plnoletá a že by cestu do Československa měla zvládnout sama, přesto s ní jako garde poslali i jejího bratra Petera. Ti dva spolu ovšem udělali tichou sourozeneckou dohodu, dorazili spolu na nádraží King's Cross a tam se rozdělili, jako by k sobě nepatřili. Proč se na finále mistrovství světa otravovat se sourozencem, když máte tolik lidí, se kterými byste byli radši? Na nádraží bylo stejně jako každý rok mnohem víc lidí, než by bylo mladé Parkerové milo, a stálo ji hodně času a námahy najít v tom davu Billyho, nakonec se to ale povedlo. A přestože už měli menší zpoždění, řádně přivítat se prostě museli, takže když dorazili do Československa, neměli už moc času na prozkoumávání stánků nebo hledání známých lidí. Stačila zahlédnout jen pár stánků s pivem a zaslechnout, jak po sobě skupinka čarodějů v československých barvách cosi pořvává nesrozumitelnou hatmatilkou; ještě zatáhla Billyho k jednomu ze stánků se suvenýry, aby si tam mohla koupit dvě vlaječky, které na zápas prostě nutně potřebovala. Jednu československou a jednu americkou - na památku se hodily obě, a ona se ještě tak nějak nerozhodla, komu bude fandit. Obvykle fandila Anglii nebo outsiderům (nebylo vzácností, že ty dva případy splývaly v jeden jediný). Chtěla to probrat s Billym, zrovna ale procházeli kolem profesora Winnfielda, který se zdál být jaksi mimo sebe. Kath s ním bohužel nikdy hodinu věštění neabsolvovala, takže tento jeho stav neznala, a v první chvíli ji napadlo, jestli náhodou nemá nějaký záchvat. Billy měl zjevně stejné obavy. Když se pak ukázalo, že profesor nepřišel o rozum, jen se mu zjevila vidina zářné budoucnosti českého státu, nejspíš je za jejich starost moc nepochválil.
Tak či tak, brzy se prodrali davem ke stadionu a posadili se na svá místa. "Tak co, jak to vidíš?" zeptala se Kath nedočkavě Billyho. Atmosféra v hledišti v ní probouzela to důvěrně známé nadšení. "Kdo vyhraje? Američani prý v semifinále hráli fakt parádně, ale Čechoslováci zase porazili Finy, a ti jsou fakt dobří... Komu fandíš? Vyber si jednu," natáhla k němu ruku s vlaječkami. "Nechci tu mávat oběma, vypadalo by to divně," zasmála se.
A pak se na hřišti začali objevovat hráči. Většina z nich nevypadala na famfrpálové hvězdy. "... že ho z toho koštěte můžou rovnou sfouknout a nemusí se otravovat s potlouky?" Navázala se smíchem na Billyho poznámku o jednom z amerických střelců. Nepochybovala, že Jones klame tělem - musel být hodně dobrý, vždyť byl ve finále. "Božidara cože?" Česká a slovenská jména jí opravdu dělala problém. Třikrát za sebou to vážně nezopakovala, i když se snažila. A pak konečně začal zápas. Spokojeně se přitulila k Billymu a dění na hřišti přímo hltala. "Vsadím čokoládovou žabku na to, že první gól dá ten Jones."

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

„Jo, to zní dobře,“ přitakal Leo na Harryho návrh, že by si mohl pořídit figurky kapitánů. Nicméně jak už bylo naznačeno, nejprve o tom hodlal ještě popřemýšlet a u toho si dát ideálně něco dobrého na zub. Saoirse neprotestovala a Harry taky ne, takže to mohli vzít podél dalších suvenýrových stánků k těm s jídlem. Těžké rozhodování to bylo… „Já bych zkusila asi ty bramborové placky se zelím. Ale bez masa,“ zamumlala zamyšleně, nicméně než stačila navrhnout, jak to udělat, aby se nemuseli tlačit nejprve u jednoho stánku a pak u druhého, poukázal Harry na Winnfielda. Saoirse pohlédla tím směrem a zatvářila se nejistě. „Nevypadá tak úplně dobře, viď? Myslíš, že bychom za ním měli jít?“ I když v tu dobu možná k Winnfieldovi dorazili Billy s Katherine a těžko říct, jestli její návrh měl nějakou cenu.
Každopádně – ať k tomu došlo dříve nebo později, Leo se určitě taháním za ruku připomněl, že chce konečně to jídlo. „Já si dám taky tu klobásu. Ale chci i něco sladkýho,“ prohlásil rozhodně, a tak se Saoirse zadívala na Harryho. „Obstaráš s ním tedy tohle a já mu skočím pro něco plného cukru?“ broukla a tázavě povytáhla obočí. Pokud se neobjevily protesty, Saoirse důrazně přikázala svému synovi, aby se od Harryho absolutně nevzdaloval, načež popošla o něco vedle, aby se tedy postarala o něco sladkého na zub. Samozřejmě tak dala těm dvěma příležitost, aby dodrželi tu svou předchozí nevyslovenou dohodu ohledně ochutnávky, protože se nepochybně trochu zdržela ve frontě a tak.
Když se vrátila se sáčkem cukrovinek, tak se nepochybně pojedlo a popilo, Leo si pak vyžádal návrat pro ty figurky kapitánů a vlaječku od každého týmu a pak se mohlo na tribuny, protože to vypadalo, že zápas každou chvíli začne.

_________________

Jesse se usmíval dost podobně, prostě šelma na lovu. K tomu se mu navíc jiskřilo v očích jako v elektrárně, což nedokázal ovlivnit, ani kdyby chtěl. A on nechtěl. „No právě,“ pokýval důležitě hlavou na její slova, „proto by určitě na návštěvu měly přijet.“ O tom žádná...
Pak už se ale museli rozloučit, protože zápas měl začít a bez něj by to tak trochu nešlo. Respektivě šlo, ale fanoušci by ho zřejmě ukamenovali za to, že přišli o komentář. „V to doufám,“ mrkl na Leah, když prohlásila, že se po zápase třeba ještě potkají. „Užij si zápas,“ dodal, načež zmizel mezi lidmi směrem na stadion.

_________________

Co se týkalo profesora Winnfielda, Harry usoudil, že divně vypadá po většinu času, ale tentokrát vypadal fakt hodně divně. „Já nevím... třeba si dal něco, aby podpořil svoje... třetí oko, nebo jak tomu ti věštci říkají,“ ušklíbl se. „A hele, už k němu asi někdo jde,“ dodal, čímž ten návrh tak trochu smetl ze stolu. Tak trochu i proto, že se mu za černochem prostě nechtělo, což bylo maličko sobecké, ale... No, každopádně, kdyby se mu něco stalo, Harry by za ním pochopitelně vyrazil, takže po něm teď nepřestával pokukovat, aby se ujistil, že Winnfield ještě stojí a je při vědomí.
Na kolegu bylo nicméně po chvilce zapomenuto, protože Leo se připomněl, že by chtěl něco na zub. „A co klobásu se šlehačkou?“ zavlnil Harry pobaveně obočím, když chlapec podotkl, že si dá taky klobásu, ale bude určitě chtít i něco sladkého. „Obstarám... a koupím ti ty placky,“ uculil se vzápětí na Saoirse a vyprovodil ji pohledem k dalším stánkům.
Jakmile pak na něj došla řada, poručil si dvě klobásy, Leovi radši bez křenu, a taky pivo. A samozřejmě hned využil toho, že Saoirse nebyla poblíž, a tudíž nemohla vidět, co ti dva vyvádějí. „Jestli chceš ochutnat, tak se napij,“ podstrčil kelímek Leovi, přičemž ho ale probodl varovným pohledem. „Ale jestli to vykecáš mamce, tak už nebudeme parťáci,“ pronesl naprosto vážně a nechal chlapce, ať pivo ochutná. Beztak mu určitě nebude chutnat... No a pak se přesunul o stánek vedle, aby Saoirse koupil placky bez masa.
Když se jeho drahá vrátila s cukrovinkami, Harry jí věnoval úsměv (který určitě nebyl ani trošku svatouškovský), podal jí placky, a pak společně mohli vyrazit na stadion, protože měl zápas každou chvílí začít. Pochopitelně, že tam na ně čekala ta nejlepší místa, odkud byl výhled opravdu luxusní. „Tak kdo myslíte, že vyhraje?“ zeptal se Harry Saoirse i Lea, když na hřiště vyrazil nejprve jeden tým a pak i druhý. „Ty Čechoslováci maj fakt divný jména. Dost se divím, že je Jesse dokáže vyslovit,“ podotkl pobaveně.

_________________

Na takové události nechyběl ani jeden z nejhledanějších kouzelníků současnosti, Alaric Tremlett. Samozřejmě ale nebyl takový cvok, aby sem vyrazil nepojištěn proti tomu, že by ho snad někdo mohl poznat... takže se tu pohyboval v rezavém liščím kožichu a byl spokojený. Liška v těchhle končinách konec konců nebyla ničím neobvyklým, jen si mohli někteří myslet, že má vzteklinu, když se nebojácně pohybuje v blízkosti lidí.
A tak si Ricky vesele cupital mezi všemi těmi lidmi, nasával nejrůznější vůně linoucí se od stánků s občerstvením, a kromě toho zachytil čenichem i další známé pachy. Jeden voněl... černě. A tak se lišák brzy ukázal poblíž kolegy rebela Winnfielda a významně na něj upřel pohled, ale nepřibližoval se moc – aby ho paranoidní negr třeba nenakopl, nebo něco horšího.
Každopádně, proč tu Ricky vlastně byl... na samotný zápas se opravdu nechystal, spíš měl v plánu oblbnout svými řečmi pár lidí a přesvědčit je, že stavění barikád je prima věc a že by to měli zkusit, když už mají praxi se stavěním stanů. Po zápase totiž určitě zavládne dost uvolněná atmosféra a opilým lidem se dá nakecat prakticky cokoliv. Otázkou bylo, kolik si toho budou pamatovat a kolik si toho vezmou k srdci...
Nicméně teď měl ještě dost času, protože zápas měl teprve začít, a tak se posadil nedaleko Furyho a velmi inteligentně se podrbal zadní nohou za uchem.

_________________

„Starej se o sebe, Stone,“ zavrčel Nicholas na Billyho, takže Kath měla s tím tušením pravdu, ale pak už si studentů nevšímal. Nedošlo tedy na další urážky, a to ani koblihožrouta a zrádce, ani té sněhule, co tam s ní byl, a všechno vlastně docela dobře dopadlo, aniž by kterýkoliv z těch tří přišel k újmě na cti.
Než vyrazil na stadion, střelil ještě jednookým pohledem po Harrym a Saoirse, protože teta Paranoia mu i na tuhle vzdálenost našeptávala, že ho pomlouvají, a pak si všiml lišky. Jistě, liška v těchto končinách nebyla nic výjimečného. Bylo vlastně s podivem, že nějaký Liška není v domácím týmu, ale na druhou stranu jí očividně nevadila přítomnost lidí, nešla jí pěna od huby a existovala tedy nenulová šance, že se jedná o děsně nenápadného zvěromága. A který zvěromág z jeho okolí měl dost odvahy na to, aby se pro pár potenciálních kamarádů vetřel na místo, kde ho mohl klidně picnout hajnej? Jenom jeden, což se potvrdilo, když si liška sedla nedaleko něj a začala se drbat za uchem.
Nicholas tedy s odchodem na tribuny nijak nespěchal, věděl ostatně, jak to dopadne, a ještě chvíli zůstal u stánků a u lišky. Potřeboval přeci jen ještě rozdýchat to proroctví a taky si samozřejmě nenechal ujít příležitost popíchnout kolegu ve zbrani, když už se mu tak pěkně naservíroval až pod černý nos.
„Bacha, kámo,“ promluvil tak nějak do éteru, aby si to mohl některý z kolemjdoucích vyložit jako vzkaz pro sebe, ale aby to lišák určitě slyšel, „vzteklinu tu vymýtěj až kolem roku 2003.“ Nebýt kolem tolik lidí, asi by přidal i dobře míněné varování, ať se radši neolizuje s domácími liškami, ale to už by si pak někdo mohl myslet, že je magor, protože se baví s liškami. A Nick sice magor byl, ale ne kvůli tomuhle.

_________________

Billy s pokrčením ramen vycouval se slovy: „Jak chcete.“ Ostatně neměl důvod profesora nijak provokovat. Což platilo i z druhé strany, protože nazvat nahlas Kath sněhulí by nebyl dobrý nápad. Billymu akorát prolétlo hlavou, že profesor asi stejně nebude ve své kůži, protože obvykle mluvil trochu ostřeji. Ale to už se prodírali davem a podivínského profesora pustil z hlavy.
„Čechoslováci vyhrají.“ Opáčil jako by to třetí oko měl on sám. Pak se zazubil. „Musíme jim dát šanci ne? Ale bude to jen tak tak.“ Ostatně to že porazili Finsko, jak Kath sama řekla už něco znamenalo. „A proto… beru Ameriku.“ Zazubil se a natáhl se po vlaječce, on sám letos nic nekoupil, respektive to nestihl, ale na to bude času dost potom. „Co si myslíš ty? Outsideři nebo amíci?“ Věnoval jí nadšený pohled. Miloval, když se smála.
„Nebo tak nějak.“ Zazubil se. Skoro mu četla myšlenky. Jones vážně vypadal jako věchýtek. Zbytek týmu nekomentoval. Dostali se do finále. Nemohli být jen tak někdo. „Kelišová. Božzidarabožidara…“ Zkusil jen křestní a znovu se zakřenil, když se mu na jazyku udělal uzel. Pak když se k němu Kath přitulila objal ji kolem pasu. „Dvě s tím, že taky bude… dobře. Druhý, co sletí z koštěte.“ Aby byl první to by musela být fakt náhoda, takže Jones sletí jako druhý, ale ano sletí. Billy o tom nepochyboval.

_________________

Jane už stála na svém místě, když zápas začal. Famfrpál nebyla její hra. O tom nebylo nejmenších pochyb. Nicméně tyhle lístky koupila a byla to delší doba. Teď když se rozešla s Darrelem nebyl důvod, aby sem vůbec chodila, ale… Nikdy na mistrovství nebyla tak. Na poslední chvíli jeden lístek prodala zoufalci, co ho sháněl a jeden si nechala. Byla zvědavá. Asi by bylo lepší, kdyby někomu dala vědět dopředu, aby tu nebyla tak sama, ale rozhodla se na poslední chvíli. Potřebovala se nějak rozptýlit. Cestou pochopitelně zahlédla pár známých tváří a tak se na ně přátelsky uculila, ale nejdříve, než se s někým dá do řeči, si chtěla najít svoje místo a nějak se tu zorientovat.
Stánky prošla letmo a stejně jako řada jiných došla k závěru, že tohle jako ne. Ale i tak působila dojmem, že minimálně v jednom stánku nakupovat byla, to totiž byla sakra náhoda. Někdo jí kolem ramen přehodil americkou vlajku a zmizel v davu, ne nepochopila to, ale nechala si ji, proč ne že? Vlasy měla pevně sepnuté ozdobnou sponou do culíku a pro dnešek se vykašlala na sukni a vyrazila v džínách a obyčejném kabátku určenému spíše na takové to babí léto, teď však zakrytém vlajkou.
Poslechla si hymny a zazubila se, když jmenoval Československý tým. Tohle se Jessemu (pokud to byl on jakože jo) povedlo, ani jednou nezaváhal při hlášení jejich jmen, ona sama by si u sebe nebyla jistá, jestli by se nezakoktala. Musel si je dopředu nacvičit.

_________________

(Stieg Larsson)