Winifred k paní, která se představila jménem Elki také natáhla ruku a chviličku si ještě vyslechla představení toho menšího, menšího a pak ještě toho nejmenšího. Páni to je dětí, ona by se z nich asi zbláznila. Je možné že ve Finsku neznali lektvar proti početí? Hmm, asi ne, přesto to byla zajímavá myšlenka která by vysvětlovala takovou snůšku prcků. Win se chtěla zeptat, jestli plánují ještě další děti, ale pak jí to přišlo jako špatná otázka a tak se jen usmála a mile odvětila: "Těší mě, paní Järvinen".
Errki následně usoudil, že vypadá dost jako Britka jen se tomu mírně pousmála a nechala to bez dalšího komentu. Ta další otázka ji trochu zarazila, ale mohla to čekat - co mu ale měla říct? Že má jejich tým prostě nádherný hráče? Ne, to by kluk nepochopil, to mu určitě říct nemůže.
"No.. máte skvělého chytače! Navíc když jste se probojovali podruhé do finále, tak musíte být zcela zákonitě dobří." řekla první dvě věci které jí napadly a pak opět vykouzlila ten všelijaký a nicneříkající úsměv. Jí se často nestávalo, že by neměla co říct.
"Fakt? To je skvělý, já tam už chodím." přiznala se Winifred a pak si vyslechla jeho maminku, která jí povídala jak se jí tam líbilo, s čímž nemohla jinak než souhlasit, takže trochu podvědomě přikyvovala. Když je maminka opouštěla, stihla se s ní ještě rozloučit a také zamávala všem prckům z jejich rodiny. Ještě stále nechápala, jaktože jich je opravdu tolik.
"Těšíš se do Bradavic?" optala se ho nakonec takovou jednodušší otázkou pro začátek. Všimla si, že mu ještě tolik nešla angličtina, ale nevěděla, jak by mu to mohla usnadnit. Když sem jela, naučila se sice pár dánských a finských slovíček, ale to bylo spíš něco jako ahoj, nebo hurá, ale i přesto cítila jakési vzrušení, že opravdu mluví s někým z rodiny Järvinenů, to byl tedy pořádný zážitek!

_________________

| +

Erkki poslouchal důvody, proč britská holka fandí Finsku, a musel se pobaveně zašklebit, když jako jeden z hlavních důvodů uvedla, že mají skvělého chytače. Strejda Kit byl v týmu teprve krátce a Bjarn ho popichoval prohlášením, že se na koštěti sotva udrží. Talent ale určitě měl, jinak by se Finsko díky mnohokrát chycené zlatonce do finále nedostalo. „Na tom něco asi být,“ usoudil s přikývnutím a pousmál se. „Finsko v dobré formě, to říkal i táta,“ dodal moudře. Neznamenalo to ale, že Dánsko nebude ve formě ještě lepší, žeano.
Když Winifred prohlásila, že do Bradavic už chodí, Erkki se vůbec nezatvářil překvapeně. Byla z Anglie, takže bylo logické, že bude navštěvovat zrovna Bradavice, a vypadala starší, než on, takže do školy už chodit musela. Jednoduchá dedukce. „A do jaká kolej chodíš?“ zeptal se s mírně povytaženým obočím. Musel uznat, že by bylo fajn, kdyby před nástupem do školy někoho znal. Jeho kamarád Lenny totiž nakonec nastoupí do Kruvalu. Erkkiho to zklamalo, dokonce kvůli tomu brečel, ale nedalo se nic dělat. Jen to znamenalo, že do školy pojede sám, se spoustou cizích lidí... a svým maguárem Flokim.
„Těším,“ přikývl Erkki na Winifredinu otázku a v očích mu přitom možná přeskočily nepatrné jiskřičky nadšení. „Jsem zvědavý, do jaké koleje já jít. Máma studovala v Nebelvír,“ vysvětlil. Ale nijak víc své nadšení neprojevoval. Pohledem pak zabloudil ke stánkům a přešlápl z nohy na nohu. Taky se chtěl jít podívat, co tam prodávají. „Už jsi tam byla? Já bych rád šel podívat, co tam mají. Můžeš jít taky,“ nabídl Winifred velkoryse, jestliže neměla nic lepšího na práci, a vydal se okounět ke stánkům. Protože figurky měl kromě dánského chytače asi všechny, tenhle stánek prozatím minul, beztak u něj bylo moc lidí. Zamířil se podívat na suvenýry s finským motivem, aby zjistil, co mají stánkaři nového.

_________________

>>

Mallory Kingová milovala famfrpál a byla pevně přesvědčená o tom, že její dcera na tom nebude jinak. A tak táhla manžela a devítiměsíční dítě k nástupišti sedm, aby pak mohla prostoupit přepážkou sedm a půl přímo na dánské pobřeží - na jehož studený vítr byla patřičně připravena, což zahrnovalo světle šedý hábit, červenobíle pruhovaný svetr a tmavomodrou sukní do půli lýtek. Kendru v záchvatu mateřských pudů zabalila do nejtlustšího bílého svetru, který byl k dostání, a momentálně jí držela přitisknutou na hrudi (protože takovou krásnou - momentálně tvrdě spící - holčičku by určitě chtěli mít doma všichni, a kdo ví, co by pro to byli ochotní udělat).
Fandila, samozřejmě, dánskému týmu, protože měla příbuzné, se kterými se jiným jazykem než dánštinou mluvit nedalo, ale momentálně ji nejvíc zaujal stánek Nimbusu. Na slevu sice nemusela úplně hledět, ale potěšila jí tak, že se naprosto ztratila v obhlížení mini košťátek. Na ty sice měla Kendra ještě dost času, ale nikdy nebylo od věci nechat se inspirovat, no ne? A pořád tu byla ta sleva, že...
Nakonec se ale odtrhla a zamířila k jiným stánkům, kde koupila dvě dánské vlaječky, aby nebylo pochyb o tom, komu s Kendrou drží palce, a přesunula se k pohyblivým figurkám, kde sice ignorovala své okolí, ovšem zmenšeného Andersena si všimla okamžitě. Stejně jako Kendra, která se probrala a na momentálně pochodujícího Dána nesmlouvavě mávla rukou. To byl jasný vzkaz a Mallorce nezbývalo než vytáhnout váček s penězi.

_________________

Morganovi svižným krokem přecházeli nástupiště 7. Mudlové nemudlové, nadšeně cestou diskutovali o dnešním mistrovství ve famfrpálu. Netrvalo dlouho a ocitli se na pobřeží přímo před dlouhým molem. Summer opustila svého otce s bratry a její kroky vedly ke stánkům. Na sobě měla tmavě modré šaty s rukávy dlouhými kousek pod lokty. Chvílemi si při chůzi žmoulala lem jejich sukně.
Její první kroky směřovali přímo ke stanu Nimbusu, kde si rychle prohlédla nový model jejich koštěte, a vyrazila k dalšímu stánku. Tak se tak toulala mezi stánky se zbožím většinou s finskou nebo dánskou tématikou, až spozorovala známou postavu. A nebyla to Mallory. Ale na ní dost možná taky dojde. I když byl Septimus zády, nebylo těžké ho poznat. Ta osoba měla stejnou postavu, vlasy, chůzi a ruce v kapsách. Vypadal, že je sám, takže Summer vykročila jeho směrem. "Koukám, že i přes přítomnost spousty čistokrevných nafoukanců si se na Mistrovství vypravil." Prohlásila s neutrálním výrazem ve tváři, když se dostala až k Septimovi. Pak se jí ale rty zkřivili do úsměvu, takže chlapci mohlo být jasné, že ho ráda vidí. Ostatně, jako vždycky. "Jak se máš?"

_________________

Erasmus opravdu doufal, že nikdo nezačne rozkřikovat, že u stánku s figurkami postává dánský hráč a určitě milerád začne rozdávat podpisy. Ery byl díky hraní u Strak zvyklý na nějakou tu pozornost, ale tohle bylo přeci jen něco jiného. Tohle bylo mistrovství světa, pomyslná meta, kam míří všichni ambiciózní hráči famfrpálu. Tohle byl splněný sen. A Erasmus si tak nějak nebyl jistý, jak se vlastně má chovat.
Susan s Milesem si nevšiml, stejně jako nerozpoznal Mallory, kterou znal určitě minimálně alespoň od pohledu. Už dlouho ji ale neviděl a teď s sebou navíc měla malé dítě, což byla velká změna a ne že ne. „Toho nekupujte, divně se šklebí,“ podotkl k ní pobaveně, když viděl, že platí za jeho zmenšené já, které se rázem přestalo chovat normálně a začalo na koštěti dělat blbosti.
Erýš usrknul z ledové tříště, protože potřeboval cukr a cukr se dopingem rozhodně nazvat nedal (i když v jeho případě možná ano), a rozhlédl se kolem sebe. Ze stadionu se zatím neozvalo, že by se diváci měli jít usadit na svá místa, ale Ery věděl, že za chvíli bude muset zmizet, aby na sebe hodil zbytek dresu a připravil se na svůj první finálový zápas. Ačkoliv to nepřiznával, byl z toho nervózní. Ale na druhou stranu si věřil a věděl, že teď rozhodně nesmí tým zklamat.

_________________

Vincent málem vyskočil z kůže radostí, když se dozvěděl, že se bude moci účastnit Mistrovství. A zvláště, když se dozvěděl, že mu na Mistrovství bude dělat doprovod jeho spolužačka Ginger Olssonová, kterou skoro celý červenec neviděl, a i když se snažil tvářit jako by nic, přesto si nemohl upřít, že mu dívka i docela dost chyběla. Jenže teď se to změní, protože mu kývla na jeho nabídku si udělat menší výlet. Menší povolený výlet, o kterém rodičům prozradil, že prostě půjde se staršími spolužáky, a tak na něj dají pozor, aby snad někde nespadl z tribuny. Což by bylo docela možné, vzhledem k tomu, jaký byl šikula.
Oblečen do trika, k němuž si vzal asi po kolena dlouhé kraťasy, jej jasně oddělují od zbytku kouzelnické společnosti, což mu však asi moc nevadí. Přes rameno má přehozené rukávy mikiny, které si vždy jednou za čas utáhne, snad aby mu mikina nesklouzla neposedně dolů. V kudrnatých vlasech má nasazené letecké brýle, které mu několik kudrlinek stlačují a některé vysunují až k jeho čelu.
Své kroky postupně nasměruje k jednomu ze stánků s občerstvením, kde by měli mít onen vytoužený sraz. Nebo v to Vincek alespoň doufá, jelikož se svým štěstím mohl zamířit také úplně jinam. Po chvíli si však jeho pohled získá právě nabídka jídla, a tak se nakloní k vývěsní tabuli a okamžitě začne číst. Nakonec si nejspíše něco vybere, jelikož se nacpe mezi ostatní čekající, s naprosto nevinným kukučem, a pak směrem k prodavači posune galeon, a pak si objedná kukuřici. Jakmile se mu jeho pochoutky dostane, trochu odstoupí, ale stále setrvává poblíž. V očekávání na svou drahou spolužačku se mezitím zakousne do ukořistěné kukuřice.

_________________

Byla docela ráda, že její odpověď neskončila úplným propadákem - mohlo to dopadnout asi tak stokrát hůř a nakonec .. to dopadlo docela dobře. Přitakal jí, když mu řekla některé důvody a ona se usmála, stejně jako on.
Pak už vítr odvál konverzaci úplně jinam a to k jeho nastávající škole. "Já? Já chodím do Zmijozelu, stejně jako chodil táta." odpověděla docela nadšeně, protože tu kolej měla vesměs i ráda. Možná mu ale nebude říkat o Flannových rostlinkách, mnohem lepší budou Snailšenky, ale na ty si určitě taky přijde sám.
"Však klobouk to posoudí nejlíp." podotkla vcelku pozitivně, u něj však nějaké to nadšení už notnou chvilku nepozorovala, takže přemýšlela, jestli se z něčeho taky někdy raduje. Možná že to bude Havraspár? Z toho jak se projevoval jí to tak trochu přišlo, ale u nich ve Zmijozelu taky byla Yvonne, že ano a ta rozhodně nevypadala nějak zmijozelsky - za to Darya? Tak to byla čistokrevnička obecná, jednou by jí měl někdo nadopovat Flannovýma sušenkama, aby se s ní taky dalo bavit.
"Na stáncích? Jo, ale jen na tom, kde je vystavený ten nový prototyp Nimbusu, už jsi ho viděl?" optala se a mrkla k davu lidí seskupenému kolem - tam se jí už znova jít nechtělo, byla to hrozná mačkanice, takže by rozhodně ocenila nějaké stánky s figurkami a tak.
"Já myslím, že bude lepší se tam teď netlačit, ale jestli chceš.." podotkla a pokrčila rameny, když se opět vydávali k různým stánkům se suvenýry. Nehorázně ji fascinovaly všechny ty kouzelné předměty, ale moc dobře věděla, že by je mamka nerozdýchala a letěly by co nejdřív do koše, což by byla neprokrytě smůla, kdyby se to stalo.

_________________

| +

Septimus odtrhl oči od klobouků vyzdobených dánskými a finskými vlaječkami se vším možným zastrčeným za stuhou - kostičkami lega, z nichž byla poskládaná malá mořská víla, která šplouchala ve vzduchu ocáskem, skrytými kapsami na posilňující placatky... jeden klobouk byl dokonce saunovací.
Otočil se po hlase a vymetl si z vlasů kousky uhlí, které mu tam z vystaveného saunovacího klobouku napadaly.
"Hmm, jestli to není havraspárská chytačka," ušklíbl se s drobným, potměšilým úsměvem. "Je jich tu víc, než by se mi líbilo, ale jednoho navíc zvládnu," dodal a s tím učinil přítrž poslední jízlivosti, kterou ani nemyslel vážně. Lenivě naklonil hlavu ke straně. "Neberou ti bohatší jako urážku, že mají zlevněná košťata a teoreticky na ně teď mají i nečistokrevné nicky? Protože já bych si klidně jedno pořídil," kývl hlavou k vystaveným Nimbusům a tentokrát v jeho hlase zaznělo něco jako opravdová žádostivost. Vystavená zbrusu nová košťata mu dala zapomenout i na to, v jak nemožném terénu se letos finálový zápas odehrává.
Nepatrně pokrčil rameny. "Je na mě moc horko, a co teprv na Auroru. Zatím jsem vymyslel jen dvacet sedm způsobů, jak se zchladit, i to myšlení začíná pokulhávat, když bylo přímo ve městě přes třicet pět stupňů... Tady je to lepší," uzavřel klidně a nevzrušeně londýnský pokec o počasí.
"Co ty? Přijela jsi fandit konkrétnímu týmu?" pokračoval a v poklidu zamžoural rovnou do pomyslné výkladní skříně dalšího stánku.

_________________

"To bych řekla, pansore!" prohlásila k Erymu Ginger, která se na Mistrovstvím vydala letos jenom s tátou, k nesmírnému vzteku jejího bratra, se kterým paní Olssonová měla jiné plány. Aneb nehodlala ohrožovat bezpečí celé rodiny a nechala si Kalla jako rukojmí. Už s tátou obešla pár stánků, takových těch důležitých, třeba jako byl Nimbus, protože potřebovala nové koště, jakože strašně strašně moc, už přece měla jít do šesťáku a pořád létala na své kometě, která letos navíc přišla po jejich prohře k lehké újmě a podle Ginger prostě táhla doleva. A Ginger vážně chtěla lepší koště. Nemusel to být nejnovější model, ale když na Nimbusy byla ještě sleva... táta se tvářil dost nalomeně, navíc tu neměli dozor babičky ani mamky, a Ginger věřila, že ji nezklame. Každopádně zatím se od sebe odpojili - táta šel něco bodře probrat se svými kolegy s práce, a dali si s Ginger sraz u mola před začátkem zápasu, jako vždycky, takže Ginger se teď potulovala na vlastní pěst. Do srazu s Vincentem měla ještě chvilku čas, kterou vážně nehodlala strávit okouněním, tedy ne na místě, a tak se vydala spokojeně do davu a zamířila si to k figurkám, kde právě narazila na profesora létání, nebo tedy ex-profesora, kterážto informace se k jejím uším zatím nedonesla. "Ahoj!" pozdravila i Mallory, kterou si matně pamatovala ze školních let, a která strašlivě zestárla, tedy aspoň Ginger to tak připadalo, už kvůli faktu, že byla vdaná a vůbec. "Musí se na to nějak pózovat?" zeptala se s upřímným zájmem Eryho, protože ve svém životním údělu měla jasno, a potřebovala si naplánovat, aby její budoucí figurky byly fabulous, neasi. "Jo a koukejte tu zlatonku dneska chytnout! Držím pěsti! Tak zatím," prohlásila vzápětí, protože sice neměla hodinky, ale tušila, že zas tak moc času nemá, a i když už Vincek musel být dávno zvyklý, že chodí pozdě, potřebovala tady všechno stihnout, než se půjde na stadion. Pořád neměla šálu ani vlaječku. S tím se na Erasma zazubila, ukázala mu palec, a pak už oběma dospělákům mávla na rozloučenou a zmizela v davu.

Vincenta zmerčila dostatečně brzy na to, aby ho stihla nepozorovaně obejít, a zezadu ho čapnout za rameno. "Zdarr Vinci!" houkla se širokým úsměvem, načež kamarádovi pocuchala vlasy. "Nevytáhl ses nějak?" dodala a podezřívavě si ho změřila. I kdyby za ten měsíc nevyrostl ani o píď, Ginger věděla, že brzy růst začně, a že ona bude moc ráda, když se k němu nebude muset zaklánět, což nesnášela. Její růstové hormony poněkud pokulhávaly, což bylo nefér, protože její bratr byl už teď skoro stejně vysoký jako ona, a to mu bylo prosím jedenáct. "Nechápu, co všichni máte na kukuřici..." protáhla a lehce se nad Vinckovou svačinou ušklíbla, než pokrčila rameny a založila si ruce na hrudi. "Tak, kam půjdem první. A moment, moment - a odpověď si dobře rozmysli, Vinci, rozumíš? Komu dneska fandíš?" řekla a zkoumavě k němu přimhouřila oči, protože museli fandit tomu stejnému týmu, to dá rozum. Ona fandila Dánsku, i když oba státy byly Skandidávské, a tedy na ně byla náležitě pyšná. Navíc hej, letos bylo mistrovství seveřanů, na tom prostě nesměla chybět, a že ji to stálo přemlouvání!

_________________

Když se podívala na muže, který se s ní očividně rozhodl komunikovat, chtěla ho nejdřív odpálkovat - to, že měla dítě přeci neznamenalo, že má potřebu se družit se všemi - a pak jí spadla brada. "Andersen? Erasmus Andersen? No ne! Hned mi byla nějak povědomá," kývla hlavou k figurce - snažila se potlačit nutkání požádat o autogram, ačkoli jistou formu nadšení ve tváři skrýt nedokázala. Četla o něm v listu pro famfrpálové fanoušky, a i když tam byl jen krajově zmíněn jako nová posila na chytačské pozici, byl reprezentantem ve finále famfrpálového mistrovství. A ona ho navíc znala ze školy!
Stejně jako malou Olssonovou, která se zničehonic vynořila, pozdravila (Mallory se nezmohla na výraznější projev nesouhlasu než chladné "ahoj"), popřála štěstí a zase zmizela. Mallorca neměla čas to nějak extrémně hrotit, protože Kendra najela na obvyklý režim a začala sebou šít. A žvatlat. Znovu natáhla ruku k malé Andersení postavičce a začala se (velmi) nahlas dožadovat nové hračky. Co by to bylo za bohatou matku, kdyby postavičku rychle nekoupila.
"Zdá se, že Kendře se ten úšklebek líbí," pokrčila Mallory rameny s poněkud uvolněnějším úsměvem a odklidila se tak, aby si postavičky mohl koupit i někdo další. Kendra mezitím žmoulala napodobeninu Erasma v tlapkách - netrvalo ale dlouho, než s typickým nevinným úsměvem mrskla hračkou o zem a znovu se jí začala dožadovat. Mallory ji zvedla, ačkoli už dost dobře věděla, co jí čeká. A měla pravdu, Kendra chudáčkovi malému simulovala volný pád ještě několikrát (díky Merlinovi za to koště), dokud hračku maminka moudře neumístila mimo dosah nenechavých ruček. Možná by byla následovala malá scéna, kdyby ovšem malou Kingovou nezačal zajímat víc ten velký Andersen - ztichla, ztuhla a zírala, zatímco Mallory netušila, zda se má hrdě pýřit a nebo červenat rozpaky. "Podepsané fotky u sebe asi jen tak nenosíte, co?" zeptala se raději, protože kdyby tak neudělala, stoprocentně by si to později vyčítala.

_________________