Co se Fróðiho týkalo, nejlepší část tábora už byla za nimi, a to když si plácnul s Caitlyn a směl ji i lehce zlechtat. Pravda, když pak na obědě slyšel Barryho konejšit Torunn, zvažoval chvíli, že něco podobného navrhne i výše zmíněné zmijozelce, ale naštěstí nastřádal dost soudnosti a hlavně nechtěl mluvit s plnou pusou, takže to dobře dopadlo.

Hrůza, která se dostavila při výčtu ingrediencí, z nichž znal v angličtině akorát ten med a víno, naštěstí netrvala dlouho. Obrázky v učebnici sice nebyly, asi nikdo nepočítal s tím, že ji jeden trotl z Islandu bude potřebovat jako slovník, nicméně profesorka McLarkenová pak zmínila, že bude všechno kontrolovat, a tak si Fróði viditelně oddechl. Zvýšilo se tím sice riziko, že bude za jelito, až přinese úplně jiné věci, ale na druhou stranu nebylo až tak pravděpodobné, že uvaří místo lektvaru lehkomyslnosti třeba leštidlo na parkety, což bylo fajn.
Navíc byli pro ingredience vysláni všichni a on v tom viděl jasnou příležitost okoukat od ostatních, co má vzít sám. A tahák počtů na tabuli se mu hodil taky. To, čeho měla být špetka, tedy brzy identifikoval naprosto bezpečně, s tím ostatním už to bylo horší, protože se vždycky bral menší počet listů a on to v tom kvaltu moc nestíhal počítat. Čtyři listy něčeho, šest listů něčeho jiného… Fróði dostal nápad.
Prostě popadl šest listů od každé z těch divných kytek, pomalu se přesouval zpátky ke svému stanovišti a počítal s tím, že jakmile někde zahlédne naskládané suroviny, prostě před kontrolou dva listy jednoho nebo druhého vyhodí a nebude tedy ani trochu za debila, co se neumí zeptat.
Cestou na Caitlynině stole skutečně spatřil úhledně srovnané listí, stihl ho přepočítat a u stolu svého tedy věděl, že se musí zbavit dvou těch stromovějších. Než je však stačil nenápadně donést zpátky nebo nějak zlikvidovat, přiblížila se k němu profesorka, a tak je jenom narychlo schoval pod prknénko, aby měl všechno správně. Vyfasoval víno, které kupodivu vůbec neměl potřebu ochutnat, a mohl začít, takže neotálel.
Postup si nepamatoval ani vzdáleně, takže děsně nenápadně otevřel učebnici a za rovněž nenápadného, nicméně soustavného pomrkávání do stránek začal kuchtit. Zpočátku to šlo dobře a jel přesně podle knihy, nejspíš proto, že mu nedávný úspěch dost zvedl sebevědomí a chtěl se zase blýsknout, nicméně pak se přihodila taková… okolnost. Když totiž krájel skessujurt a tu druhou bylinu, vzpomněl si na ony dva listy schované před zrakem dozoru a taky na to, že by se jich měl asi co nejdiskrétněji a nejrychleji zbavit. A protože byl Finniansson, nemohlo ho jako první napadnout nic jiného než prostý požer, který provedl prakticky okamžitě po vsypání najemno nakrájených lístků do vroucí směsi medu, vína a vody.
Ti, co se v ingrediencích trochu vyznají, už jistě tuší, jakou slabinu takový plán měl – Fróðimu totiž jaksi nedošlo, že listy můžou mít nějaké účinky samy o sobě. A to zrovna listy horečníku jaksi měly. Zatímco tedy koukal střídavě na lektvar, hodinky a Caitlyn, začal pociťovat nutkavou potřebu se smát, ač objektivně moc neměl čemu. V pracovně byla díky individuální práci děsná nuda, venku pršelo, to listí nebylo ani moc dobré… přesto se nejdřív začal pitomě šklebit a pozvolna přešel v chechot. Soustředit se na cokoliv tak pro něj bylo takřka nadlidským úkolem, nicméně se fakt snažil a i s rostoucí frekvencí záchvatů hysterického smíchu sledoval kotlík a podle návodu přisypával a míchal, ovšem kdo ví, jestli správné věci a správným směrem.
„To asi, hehe, ty výpary,“ vymáčkl ze sebe a bylo mu sice jasné, že dostane seřváno podobně jako prve ten pámbíčkář, a fakt ho to mrzelo, nicméně nemohl s tím naprosto nic dělat a nadále se tlemil jako zhulená hyena.

Mimo herně:

Fróði Finniansson rolled 2d10:
3, 8

, u obojího dejme tomu -3 za… okolnosti?

_________________

Monty se do vaření pustil opět tak svědomitě a pečlivě, jak jen dokázal, a upřímně doufal, že se mu lektvar tentokrát povede daleko lépe, než ten předchozí. Špatně si sice nevedl ani dopoledne, ale mohlo to být lepší... A Monty chtěl být nejlepší.
Ingredience si nepamatoval přesně, takže radši pokukoval po taháku, když pro ně šel, a při vaření také letmo nakoukl do učebnice, ale jen proto, aby se ujistil, že opravdu dělá všechno správně. Dělal, jak taky jinak. Odměrku vína nalil k vodě do kotlíku, pak přidal med a pečlivě vše míchal, dokud se neujistil, že se med zcela rozpustil. Pak přidal listy horečníku i libečku, které si předtím najemno nakrájel, a nechal lektvar vařit, přičemž odměřoval pět minut a po očku sledoval, jak si vedou ostatní. Frodo mu přišel retardovanější, než obvykle, takže Mexičan povytáhl obočí, ale rozptýlit se naštěstí nenechal. Po těch pěti minutách vhodil do kotlíku špetku lžičníku, načež lektvar zamíchal třikrát po směru hodinových ručiček a dvakrát proti.
A pak mohl už jen čekat na výsledný verdikt a doufal, že tentokrát se fakt maximálně blýskne. Ale známe kostky, no.

Mimo herně:

Montgomery Martínez rolled 2d10:
2, 10

_________________

Co se týkalo reakcí dětí na jeho lektvarové pokusy zůstával vesměs klidný. „Ano to by měli.“ Souhlasil s Barryho připomínkou a jen tázavě pozvedl obočí, jestli k tomu třeba ještě něco nedodá. Měli by jít příkladem, i když ne vždy je to pravda, to věděl každý. A to že Lair neprotestoval a dobrovolně jel sem jen dokazovalo, že v sobě má špetku zodpovědnosti, snahy se zlepšit. Tábor měl zvednout a zlepšit úroveň lektvarů a odnaučit ho experimentovat (což se zatím nedařilo) a Lair to věděl. Takže pokud se do Laira někdo chtěl strefovat nejapnými poznámkami, musel mu je říci hezky do očí nebo přímo. Na tiché nebo nepřímé narážky Lair reagovat odmítl. Ostatně jen zbabělci pomlouvají ostatní tajně za zády. Pokud se studentům něco nelíbilo, byl ochoten diskutovat, ne však se nechat vytočit. To bylo pod jeho úroveň. Zachovával klid, který ostatně náležel i povolání, které mu bylo určeno. Možná se akorát krátce zašklebil, když se Sky začal smát.
Slečna McLarkenová odmítla jeho pomoc a Lairovi to vůbec nevadilo. Po obědě se vrátil s novým nadšením, které snad jen prozrazovaly jiskřičky v nebesky modrých očích. Vlasy si na odpoledne stáhnul do koňského ohonu, aby mu nepřekážely. Teď daleko víc vynikly rysy, které kdysi Hitler stavěl hodně vysoko.
Hmmm. Víno… Teď už na Lairovi zájem byl znát daleko víc, protože jakékoli víno je lepší než to mešní. A Lair víno rád. Což by asi jako neměl, ale čert to vem. A nebudeme se sakra rouhat. A nebudeme do pr- do háje klít. Sakra. Sakra to víno je do lektvaru. Třeba někde zbylo…
Slečna McLarkenová tentokrát hodlala vše pečlivěji kontrolovat. Oponoval jí nevinným pohledem modravých očí a stejně jako ostatní si došel pro ty správné ingredience. Ostatně ona už si obrázek udělat stihla a když už se mu pobyt chýlí ke konci, tak jednou může zkusit jet podle receptu, jaká to škoda. Takže se pustil do vaření a fakt, čestně jen podle receptu a pokud bylo dovoleno sem tam se i podíval do návodu. Jen u vína zaváhal, jako správný alkoholik měl nutkání alespoň ochutnat, nebo minimálně přivonět… Ale pak s povzdech víno obětoval. Ještě bude příležitost. Pro tu soustředěnost si ani nevšiml, co Fróði vyvádí, v tom případě by ho zastavil. Až když uslyšel jeho smích, překvapeně vzhlédl od svého díla a věnoval mu nechápavý pohled. A než stačil zasáhnout, už nejspíše zasáhla McLarkenová.
Mimo herně:

Lair Palmer rolled 2d10:
4, 10

_________________

Barry se, opět, pustil do vaření s odhodláním sobě vlastním, přičemž se všechno snažil dělat pečlivě a bezchybně, ale vzhledem k energii, kterou překypoval, a černé magii kostek, těžko říct, jak to mohlo dopadnout. Nicméně držel se postupu a snažil se na vaření opravdu co nejvíce soustředit a moc si nevšímat toho, co se děje kolem něj, nicméně Frodovy zhulenosti si nevšimnout nemohl, a jakmile si všiml, jeho soustředění bylo to tam.
„Hustý, jak jsi to udělal?“ vyzvídal hned a dokonce přešel ke spolužákovu kotlíku, aby se nad něj naklonil a taky se pokusil nadýchat těch výparů, pokud ho ovšem JD včas nezastavila. „Vidíš duhový jednorožce, nebo tak něco?“ ptal se zvědavě, touže po receptu na takovou vychechtanost... ale těžko říct, jestli byl Frodi vůbec schopný mu normálně odpovědět.
Každopádně ať tak či onak, lektvar Barry nějak dovařil, ale možná se mu vůbec nepovedl. K výbuchu však snad - díky jeho talentu - nedošlo. Když měl být nejlépe placeným lékouzelníkem u Munga, nemohl si dovolit, aby jeho lektvary vybuchovaly, že jo.

Mimo herně:

Barry Kenway rolled 2d10:
8, 10

_________________

Že by další vaření lektvaru Jasmine nějak extra potěšilo, to se říci nedalo, a tak protočila očima v sloup a na pár chvilek stočila pohled ke Skyovi, aby se na něj ušklíbla ve chvíli, kdy si všiml, že se na něho kouká. A pak už si radši všímala toho, co mají dělat a popravdě byla vcelku ráda i za to, že ty ingredience jsou napsané na tabuli, protože i když je před chviličkou ze sebe vysypala jak profík, chtěla si být stoprocentně jistá, že má všechno a správně, aby třeba nedostala vynadáno za to, že toho má víc, nebo naopak nesprávné věci. Ty listy přeci jen vypadaly celkem podobně, že..
Vařila všechno přesně tak, jak měla, i když to tak dělala i v tom první případě a nedopadlo to zrovna dvakrát dobře, byla tak o to víc zvědavá, jak se jí to povede v tomhle kole. Nicméně ať už výsledek jejího lektvaru byl jakýkoliv, Fróðiho přehlídnout nešlo, takže nejistě nakrčila obočí a zakroutila hlavou, cože se to jako stalo, ale protože už to určitě měla v rukou profesorka McLarkenová, mohla raději kontrolovat ten svůj lektvar.

Mimo herně:

Jasmine Bāgha rolled 2d10:
10, 4

_________________

„No jo, slečno profesorko, ale v tom případě je mi záhadou, proč se mi ten lektvar nepovedl, protože já jsem si jistý, že jsem všechno udělal dobře.“ A fakt si jistý byl a ve zpětné kontrole opravdu chybu nenašel. „Nicméně ty ingredience klidně všechny přeberu. Budete mi dělat společnost?“ Zazubil se jako měsíček na hnoji a andělsky na JD zamrkal. Ale i bez její asistence by to klidně udělal.

Když došlo na vaření druhého lektvaru, pro jistotu kontroloval všechny ingredience s tahákem na tabuli, i když si to všechno pamatoval, ale nechtěl skončit jako dopoledne. To už by si totiž připadal jako úplný ňouma - větší ňouma než Lair a to bylo co říct.
Protože se zajímal o bylinkářství a ve sklenících trávil víc času než bylo povinné, věděl, jak od sebe listy rozeznat, a snad se mu to i povedlo, když už ty znalosti měl. Ale těžko říct, i když se snažil, aby měl všechno jako podle receptu, kostky si mohly říct nope a bylo by po lektvaru.

Mimo herně:

Sky Crane rolled 2d10:
10, 6

_________________

Caitlyn si vyslechla slečnu profesorku a po jejím pokynu, že se můžou dát do práce, se bez zdržování do toho pustila. Nejdřív si tedy došla pro ingredience, z nichž jí žádná nechyběla ani nepřebývala, ale i tak pro jistotu později krátce nakoukla do učebnice, jak to má všechno správně být. Co kdyby náhodou, chybu totiž žádnou udělat nechtěla, to by si asi jen tak neodpustila. Přestože to vypadalo celkem jednoduše – víno přilila k vodě a pomalu přivedla k varu, jako další přidala odměrku medu a poctivě jej míchala po směru hodinových ručiček. Libeček i horečník nakrájela opravdu precizně, vhodila do kotlíku a počala odměřovat pět minut. Nutkání míchat neměla, ale když se Fróði začal tlemit na celou místnost, střelila po něm zvědavým pohledem. Pak se nicméně obrátila zpět ke svému kotlíku a po uplynutí pěti minut vhodila ještě špetku lžičníku, příslušně po příslušných směrech zamíchala, kotlík odstavila z ohně a děj se vůle kostek, že.

Mimo herně:

Caitlyn Redmond rolled 2d10:
1, 1

LOL, to mám za to pozdní psaní, určitě.

_________________

I když Jordan upozornila všechny, že je bude kontrolovat, zaměřila se především na ty, kterým se ráno moc nedařilo. Očekávala totiž, že to bude vypadat podobně, jako ráno, kdyby jen věděla, jak moc se zmýlila. Což vlastně u toho zjištění netrvalo moc dlouho.
V prvním momentě, kdy se ve třídě ozval chechot, to tak trochu ignorovala. V tom druhém už nemohla, takže se hned začala rozhlížet, aby zjistila, co se to vlastně děje. Na což přišla hned vzápětí. Nebyla totiž blbá, v bylinách se vyznala až moc dobře a nebyla jen učitelkou - ostatně v nemocnici pracovala stále, i když už ne tak často, jako dříve. "Ustup od toho," neznělo to ani moc naštvaně, spíše starostlivě. Kotlík sice nejevil známky toho, že se chystá bouchnout a ta tekutina uvnitř taky nevypadala kdovíjak nebezpečně, pokud někdo miloval růžovou barvu. Což ona rozhodna v oblibě moc neměla. Výpary, které z toho šly, voněly poněkud sladce a celkově to, co v kotlíku bylo, připomínalo něco jako žvýkačku. Za což mohlo především to, že ingredience nebyly podány dle postupu a že v Fróði si s tím míchal, jak chtěl. "Viděl někdo, kolik toho snědl?" Protože ona si byla stoprocentně jistá, že to těmi výpary nebylo. Věděla totiž, že listy hořečníku by něco takového dokázaly způsobit levou zadní. A jestli se zlobila? Samozřejmě, ale řvát nehodlala. Rozhodla se totiž počkat, až to vyprchá, aby mu mohla pořádně vynadat, a taky vysvětlit, že nemůže jíst věci, které nezná.
Ať se Fróði chechtal jak chtěl, Jordan se to rozhodla alespoň částečně ignorovat (ne že by to šlo) a odklidila ho krapet stranou - tedy nechala ho posadit na její židli, protože ostatní stále vařili. A některým to nešlo moc dobře, což znamenalo, že kdyby se zaobírala především mrzimorčetem, pro někoho by to moc dobře nedopadlo.
A když už se mluvilo o těch špatných.. Caitlyn se sice ráno vedlo dobře, možná až moc, ale v tuhle chvíli to vypadalo pro ní až moc špatně. Z kotlíku to totiž začalo divně čmoudit a bylo jen dobře, že Jordan byla na něco takového připravená a kotlík nechala vzápětí zmizet. Kdyby totiž nezakročila, celou chatku by naplnily výpary, které nevoněly zrovna pěkně a kdoví, jaké by to mělo na účastníky vlastně dopadat.
To a ta žvejkačková pohroma nebyly však jediné lektvary, které se nepovedly. Ke dvou nešťastníkům se tak brzy přidal i Raghu jehož lektvar se změnil v jakousi tmavou hmotu, která divně pobublávala, a pokud do toho Reggie něco hodil, zmizelo to.. a už to nevyplavalo. "Abych se s vámi začala bát o život," broukla možná krapet pobaveně. ale i tak si Raghu vysloužil káravý pohled a i jeho kotlík zmizel neznámo kde.
Aby se však nemluvilo jen o tom špatném - ostatní lektvary se povedly. Ne všechny sice byly dokonalé, ale i tak to Jordan stačilo k spokojenosti. "Výborná práce, Barry a Skyi," pochválila pak dva nejlepší, na Skye mrkla s úsměvem od ucha k uchu, a pak se zaměřila na tři zbývající. "Pár much to má, ale vedli jste si dobře, hm? A aspoň je vidět, že když děláte přesně to, co máte, vyjde vám to," tentokrát se zabodla pohledem do Laira, ovšem jejímu pohledu neušel ani Monty a Jasmine.
"Ani tentokrát se nevyhnete vyzkoušení lektvaru. Doporučuji vypít jen pár kapiček, Fróði má smůlu, ten si užil už své," zamračila se směrem k mrzimorčeti a následně se dala do odlévání několika flakónků ze dvou nejlepších lektvarů, ze kterých pak nechala ostatní, aby si trochu usrkli a vyzkoušeli tak účinky. Protože proč by si neměli užít nějakou legraci, no ne?
Účinky lektvaru trvaly pár minut přičemž na děcka Jordan po celou dobu dohlížela, na Fróðiho nejvíce. Protože však čas běžel celkem rychle, po skončení toho malého experimentu zavelela k úklidu místnosti. Nezapomněla pak připomenout, že zítra ráno se tu před odjezdem ještě sejdou, uvaří si ještě jeden lektvar, a pak pojedou domů. Což jí přišlo vcelku smutný, bavilo jí to tady.
Ať tak či onak, jakmile bylo uklizeno, zavelela k odchodu - k táboráku, který během dne připravovala Cassandra s Alexeiem. Po celou dobu však kontrolovala Fróðiho, protože v té době by ty účinky už měly opadávat, ale zase jistá si tím úplně být nemohla, takže bylo lepší, když ho prostě kontrolovala.
Táborák pak utekl Jordan celkem rychle - oheň se zapálil, opekli si buřty, předali se ceny, Joshua požádal Lucille o roku, zpívalo se, pilo se (pro děti byly připraveny nealkoholické nápoje, samozřejmě), jedlo se, slavilo se a později večer bylo zaveleno ke spánku. Venku. Pokud někdo však trval na tom, že chce spát uvnitř chatek, nikdo neprotestoval.
Druhý den ráno probíhalo všechno až moc rychle - dobalovalo se, vařilo se, jedlo se.. a pak už se prostě jelo domů, no.

---

Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, nicméně jsem si procházela menším.. řekněme zkratem, vše by se snad mělo zlepšit. Taky se omlouvám za to krkolomé ukončení nicméně se mi to nechce déle prodlužovat a tak.
Odměny vám snad to zdržení vynahradí.

---

A teď už ty slíbené odměny:
Všichni si zapisují bod k lektvarům a dva lektvary z výběru níže. Dále pak 4 ingredience dle vašeho vlastního výběru a 3 flakónky s lektvarem z následujícího výběru.
Výběr z lektvarů: Lechtající lektvar, lektvar lehkomyslnosti, magičistič, balzám z levisie, pomáda z plísňáčka, škrtící plyn, zpívající roztok.

Caitlyn a Fróði navíc získávají malý flakónek s zředěnou dračí krví.

_________________

„Já nevim,“ odvětil Fróði v přestávce mezi smíchem, dnes již podruhé, ovšem trochu méně pravdivě než prve. Přeci jenom svoje podezření měl, jenom se nechtěl prásknout, dokud si toho nevšimla i profesorka, což nemohlo dlouho trvat. Ale naděje přece umírá poslední…
„Vidím akorát kardinální průšvih,“ vyprskl pak na Barryho druhý dotaz smíchy, protože to už se k němu JD blížila a jeho to navzdory neutichajícímu tlemení mrzelo fakticky čím dál tím víc. Ve chvíli, kdy ho profesorka odehnala od kotlíku, se tedy ani v nejmenším nevzpouzel, dokonce při tom zvedl ruce nad hlavu a s další dávkou chechtání zacouval do toho nejvzdálenějšího rohu, aby aspoň o chvíli oddálil její hněv. Vypadala totiž přesně jako máma, když něco provedl, a jemu tedy nezbývalo než doufat, že o něj taky nepřerazí nějakou tu vařečku.
Po zbytek hodiny v tom rohu zůstal a snažil se si zacpávat pusu, aby ostatní moc nerušil, ale nešlo mu to o moc líp než vařit v tomhle stavu. Za jiných okolností by ho fakt, že nebyl jediný, kdo lektvar zmatlal, určitě potěšil, nicméně teď mu to radost nedělalo, protože druhým chudákem byla zrovna Caitlyn. Fróði měl najednou strašnou potřebu ji obejmout a ujistit ji, že všechno bude dobré, ale udržel se, protože rozesmátý jako dement by ji asi moc neukonejšil. A tak si to nechal na později, ovšem těžko říct, jestli si tím až tak pomohl, viz pozdější vývoj situace.
Prozatím se tedy snažil se dusit, aby se nemohl tak moc smát, a to, že tentokrát nebude nic zkoušet, ho skutečně nijak netrápilo. Nadále se co nejtišeji chechtal v rohu, sekal dobrotu a do následného úklidu se pustil tak odhodlaně, že kdyby to viděli Finnian nebo Árný, obávali by se, že jim někdo kluka vyměnil.
Odchod k táboráku zněl slibně, ale ještě lepší bylo, že během něj začal pociťovat opadávání účinků. Jinými slovy měl alespoň nějakou kontrolu nad bránicí, a tak se toho rozhodl využít, protože kdo ví, jestli se to nevrací ve vlnách, žejo. Ještě někde mezi dveřmi se tedy přitočil k jedinému přítomnému Céčku a nadechl se.
„Nic si z toho nedělej,“ spustil, potlačil plíživé nutkání se rozřehtat jako Šemík před skokem a pak přišla ta hlavní bomba, díky Barry, „Jestli chceš, můžeš dneska večer spát u mě v posteli. Torunn to prej pomohlo.“ Ne, naprosto mu nedocházelo, že se to dá vyložit asi třemi možnými způsoby, přičemž jeden byl horší než druhý, ale pak se zase ozvaly horečníkové listy a on tedy nejspíš stihl odhopsat někam stranou dřív než mu dala do držky.

Začátek táboráku sledoval skrz stromy. Z bezpečnostních důvodů se totiž uklidil do lesa, aby svým slábnoucím, ale stále dost otravným smíchem moc nerušil ostatní, a opékání buřtů pak dostalo zvláštní exotický punc, protože to znělo, jako by to kolem byla africká savana plná hyen.
Dříve nebo později ho to ale přešlo, snad i nějaký ten buřt na něj zbyl, a i když moc nechápal, co to tam ten Joshua blbne, taky si s chutí zazpíval. Spaní venku se bránil jenom v tom (velmi nepravděpodobném) případě, že Caitlyn kývla na jeho kuriózní návrh, jinak sebou plácnul co nejdál od ohně a po chvíli koukání na hvězdy usnul jako špalek.
Odjezd nijak závratně neprožíval, s trochou štěstí se vysvětlilo to faux pas a on tedy domů odjížděl s pocitem, že to tady vlastně docela stálo za to. Což se rozhodně nedalo říct o té pitomé Austrálii, kam ho pak vzal táta…

>>

_________________