---

Večírky v Duze byly vcelku pravidelná záležitost, především ve chvílích, kdy bylo co oslavovat.. a že se vždycky něco našlo, že. Darya sice v plánu úplně neměla jít na předvánoční večírek vedený jejím bratrem a jeho manželkou, ale nakonec byla poprosena o menší pomoc a řekněme, že občas se Joshuovi s Lucille to ne nedalo říct. Především proto, že se tu jednalo o jejího bratra a taky proto, že zrovna v Duze mohla kdykoliv pít zadarmo. A když vám někdo vyhrožuje, že vám tohle odstřihne, nic moc vám nezbude, žeano.
No a tak tu byla. Stála za barem a plnila to, co si každý zákazník přál. Připravovat drinky jí vlastně i bavilo, ale když to dělala pro sebe. Netvářila se proto zrovna dvakrát nadšeně, ale ani tím nikoho moc neodradila. Hudba, která hrála, jí pomalu začínala lézt na nervy, ale ono jí to po pár panácích zase rychle přešlo. Dokonce nahodila i menší úsměv, který byl pro některé možná kapku děsivější, než když se neusmívala vůbec. Měli ale štěstí, že se tu a tam neproměnila na lamu a neflusla jim třeba do pití.. Což se klidně později stát mohlo, pokud by jí někteří jedinci začali lézt na nervy.
Povzdechla si, ne zrovna nadšeně mrkla po Joshuovi, který byl radostí bez sebe, že dokázal svou sestru do něčeho takového donutit, a pak vzala pár drinků, se kterými se následně jala proplétat mezi davem lidí. Což jí moc nešlo, vzhledem k tomu, že spousta z nich tancovala, ale ony objednávky nakonec dopravila ke svým majitelům a sama se pak zase ocitla za barem. Za to si vyloužila dalšího panáka, a i když chvílemi litovalo, že není radši doma s dětmi a manželem, udržovalo jí to skvěle od myšlenek, které se teď před Vánoci často ztrácely někde u Bessie.

_________________

Bessie se do Londýna vrátila jen na chvilku po smrti pratety a pak zase na několik týdnů zmizela, nicméně poslední dva týdny už se opět pohybovala v kouzelnické Anglii a její diář byl tak nabitý, že neměla absolutní tušení, kam skočit dřív a kde jí hlava stojí. To víte, fotograf před Vánoci prostě nemá volný čas, a to ani ten kouzelnický.
Ten kolotoč se pozastavil v podstatě až dnes, a když ji jeden zákazník pozval na večírek do Duhy, vlastně ještě docela ráda kývla na souhlas. Pravda, ten roztomilý pán si od toho sice možná sliboval něco jiného, nicméně Bessie to brala jako pouhopouhé rozptýlení a možná šanci, jak se dostat k alkoholu zdarma. To se vždycky hodilo, ne? A tak se relativně vyšvihla (jen vlasy si jako obvykle dělaly, co chtěly) a v doprovodu se vydala na onen večírek. Mezi dveřmi seznali, že už je v plném proudu, ale kupodivu to Bessie neodradilo. Spíš naopak – hodně lidí znamenalo žádné soukromí, žádné trapné příležitosti a hlavně rozptýlení od myšlenek, které se takhle před Vánoci občas stáčely k jedné určité osobě… kdyby tak tušila, že?
„Zajdu pro pití,“ houkla nahlas ke svému společníkovi, který se mezitím uklidil někam stranou, kde ho pak snadno najde. Bessie se tedy mezitím vydala k baru, kde – jakmile se nějak prodrala na řadu – spustila bez pořádného zaostření na obsluhu. „Dobrej, dala bych si jedno…“ a v tuhle chvíli se její hlas vytratil, protože jí se zpožděním došlo, na koho to vlastně zírá. „Daryo…“ hlesla poněkud konsternovaně a zdálo se, jako by zamrzla na místě.

_________________

I když by tomu mnozí asi nevěřili, Darya opravdu to míchání nápojů šlo, stejně jako točení piva. A vlastně by jí to i celkem bavilo, ale lepší by samozřejmě bylo, kdyby všechny ty nápoje dělala pro sebe a ne pro ten dav lidí. Ten čas od času probodla ne zrovna nadšeným pohledem a tiše doufala, že to její utrpení brzy skončí. Kdyby tak věděla, co jí čeká, pravděpodobně by si nechala dál vyhrožovat svým bratrem a radši by zůstala doma. To však nevěděla, a tak jsme byli tam, kde jsme byli.
Protože se zrovna věnovala jinému zákazníkovi, jedné určité osoby si vůbec nevšimla do doby, než na ní začala mluvit. Stephanie překvapeně zamrkala. "Bessie," odtušila zcela normálním hlasem, a i když její srdce tlouklo o sto šest, v jejím obličeji se nic nepromítlo. Tvářila se tak, jako obvykle - chladně. "Jaká byla tvá objednávka?" povytáhla tázavě obočí. I když to tak nevypadalo, uvnitř umírala, protože i když si myslela, že všechny ty city potlačila v momentě, kdy Bessie bez jediného slova zmizela, očividně tomu tak nebylo. A to jí děsně štvalo. Především proto se sama od sebe natáhla pro flašku vodky, aby si mohla nalít panáka, ale nakonec seznala, že na tohle jí jeden asi nepomůže. Proto upila rovnou z flašky, kterou pak odložila, ale držela si jí poblíž, protože byla rozhodnutá jí dotáhnout. Teď si akorát tak strčila pramen vlasů za ucho a nervózně přešlápla. "Sluší ti to," hlesla, dřív než si to stihla rozmyslet, a pak pohled na chvíli stočila stranou. Bylo více než-li pravděpodobné, že tu Bessie s někým byla a na něco takového myslet nechtěla. Takže by úplně nejlepší bylo, kdyby jí splnit její přání a ona tak mohla zmizet v davu lidí.

_________________

Popravdě – Bessie prostě na Daryu nevěřícně zírala a snad si ani nevšimla, že se jí na něco ptala. Však koho taky teď zajímala nějaká objednávka, že? I když je fakt, že podobným panákem vodky, co do sebe nalila Darya, by nejspíš na uklidnění nepohrdla. Do hajzlu, a to si myslela, že když na sebe navalí práci, zvládne se se vším za tu dlouhou dobu vyrovnat a snad i nechat zmizet svoje city. Jenže on to byl tak nějak spíš útěk a holt se to tak stává, že minulost člověka dřív či později dožene, že? „Ne tak jako tobě,“ opáčila Bessie automaticky na Daryin kompliment, který dost možná taky nejspíš vyřkla z jakési minulé setrvačnosti. Bessie si nemohla pomoct, aby nemyslela na představu, jak Daryu teď hned beze slova zavleče na toaletu, kde se stanou věci, které možná není zcela vhodné rozepisovat, jenže to bylo asi tak podobně reálné jako že na tom samém místě skončí se svým pánským doprovodem (a u toho ta pravděpodobnost šla ještě do mínusových hodnost). Jenže co měla tedy dělat? Nabízela se možnost prostě utéct, jenomže to už jednou udělala a opakovaný vtip není vtipem, víme. „Vypadá to, že se ti daří dobře,“ vyžbleptla ze sebe Bessie nakonec, ačkoliv hned vzápětí měla chuť se plácnout dlaní do čela. Jí ty konverzace holt nikdy nešly. Navíc s bývalými přítelkyněmi… ne že by jich snad měla víc.

_________________

Protože si Darya všimla toho, jak na ní Bessie zírá, jednoduše se natáhla pro flašku vodky (jinou, než ze které pila) a pro jednoho panáka, což následně k Bessie posunula. "Na účet podniku," opáčila pak jednoduše a sama si tu flašku, ze které předtím pila, držela blíž u sebe, protože tušila, že to brzy bude zase potřebovat.
Kompliment, který vyšel z Bessiiných úst, jí potěšil a dokonce se i maličko začervenala, což v tom blbém světle zas tak moc poznat nebylo. I když zrovna Bessie, která Daryu znala až moc dobře, si toho všimnout mohla asi vcelku lehce. I její myšlenky se na chvíli stočily k tomu, co nebylo zrovna dvakrát publikovatelné, takže raději zakroutila hlavou a maličko se zamračila. Na takové věci myslet nechtěla, stejně jako na tu minulost, která už přeci byla za nimi. A přesto se těch všech vzpomínek a citů nemohla zbavit, i když se tak moc snažila.
"Daří," připustila opatrně, protože v první chvíli měla chuť vykřiknout úplně něco jiného. Třeba to, že od doby, co jí Bessie zmizela ze života, se necítí tak, jako dřív. Což bylo možná proto, že dřív pořádně cítit neuměla, ale s ní se to všechno změnilo.. A po jejím odchodu se to vrátilo tak nějak do normálu. Jen její děti jí uměly do života vnést zase trochu radosti. "Ale tobě taky, ne?" povytáhla tázavě obočí. Tady si klidně mohly podat ruce, protože ani Darya nebyla člověk, který uměl konverzace navazovat nějak přehnaně dobře. Dřív to tedy s Bessie šlo mnohem snáz, ale to se nemusela přetvařovat, že k ní nic necítí, a tak, že. "Chy.." tady se na chvíli odmlčela. Za prvé si nebyla jistá, že to vlastně chce říct a za druhé jí někdo od hovoru vyrušil, takže se jala natočit pár pint, aby se chvíli na to zase mohla věnovat jen a jen Bessie. "Jak sis to cestování užila?" A chystáš se už zůstat v Londýně, nebo zase někam razíš? no, mohla vymyslet i jiné téma, ale ono to Darce prostě zase tak moc nešlo.

_________________

Inu, toho panáka Bessie ocenila, ne že ne. „Dík,“ zamumlala, jakmile ho do sebe kopla. Že by ale nějak výrazně pomohl, to se až tak říct nedalo. Taky moc nepomohlo, že Darya zlehka po jejím komplimentu zčervenala, na což na ni Bessie zase jen zazírala, protože. Jí. To. Tak. Zatraceně. Moc. Slušelo. Vyloženě slyšela svoje myšlenky takhle odsekávat.
„Jo, jasně,“ odpověděla následně na to, že jí se taky daří, a bylo v tom zhruba tak stejně pravdy jako v tom Daryině „daří“. Ale co měla říct? Že jakkoliv je všechno okolo vlastně docela fajn, bez ní to tak docela fajn není? Ale že neví, jestli vůbec můžou znovu na něco navázat? A mají ještě vůbec něco, na co by se dalo navazovat? Bessie byla nešťastná, že najednou neměla sebemenší tušení, co si myslet, a tak div nenadskočila, když se k ní Darya zase obrátila, jen co obsloužila nějaké otrapy, co prostě neviděli, že vedou důležitý rozhovor, že? No, zase tak moc rozhovor to nebyl… ale to šlo těžko v přeplněné putyce, no ne? A tak, než aby Darye odpověděla na její otázku, Bessie místo toho vyhrkla: „Nemůžeme si promluvit někde jinde? Někde… kde nebude tolik… hluku?“ Prostě s ní potřebovala být najednou chvíli o samotě.

_________________

Darya ledabyle mávla rukou, protože chápala, že Bessie toho panáka potřebovala stejně, jako ona sama. Ne že by to vyloženě pomohlo.. jenže ona v tuhle chvíli měla pocit, že by nepomohlo ani kdyby vypila dvě flašky vodky na ex.
Bessie jí odpověděla dle očekávání, ale těžko říct, jestli jí to věřila, nebo ne. Ostatně, ani ona sama totiž tu pravdu neřekla a byla možnost, že Bessie o tom lhala též. Nebo říkala pravdu a ona si to jen nechtěla připustit, že by se bez ní měla dobře. Protože ona se dobře neměla..
Jakmile bylo obslouženo, byla taky položena jedna otázka, na kterou však odpověď nedostala. Místo toho přišla otázka jiná. Darya chvíli překvapivě na Bessie koukala, jestli slyšela správně a jen si to nepředstavuje, než pomalu přikývla. "Samozřejmě, následuj mě," broukla po chvíli a dokonce nahodila i menší úsměv. Ještě však předtím, než se vydaly společně do Joshuova bytu stihla svému bratrovi oznámit, že se vrátí za nějakou chvíli. Pokud vůbec. Měla totiž pocit, že po tom rozhovoru se radši vydá domů, ale kdo ví, jak to celé dopadne, že.
"Musíme být potichu," odtušila pak, když otevírala dveře, které vedly k Udinovým domů. Hudba, která hrála dole a docela hlasitě, nebyla na hoře vůbec slyšet, díky odhlušovacím kouzlům.. nebo něčemu takovému. "Děti spí," dodala na vysvětlenou a myslela tím děti Lucille a Joshui, ne její vlastní.. ostatně, Bessie věděla jen o jednom dítěti, že. Zatímco pak Bessie instruovala do celkem útulného obývacího pokoje, jenž byl propojen společně s kuchyní, se sama šla mrknout na ty škvrňata, jestli opravdu všechny spí, a teprve potom se vydala za svou ex přítelkyní.
"Dáš si něco k pití?" povytáhla tázavě obočí a zatímco si sama přivlastnila sklenku a jednu z těch lepších flašek whiskey, které tu Joshua schovával, a ať už si Bessie nakonec poručila cokoliv, vše donesla k malému stolku, jenž byl před gaučem. Klid, který tu panoval, byl pro Daryu maličko těžší, než když byly obě dole v tom hluku. Cítila se děsně nervózně, i když nevěděla proč. Však to mezi nimi skončilo už skoro před dvěma lety.. "Takže? Co to tvé.. cestování? Chystáš se zase někam brzy odjet?" Zůstaň tady se mnou, prosím. I když Darye nikdy nedělalo sebemenší problémy tvářit se nijak a nechávat si své pocity pro sebe, v tuhle chvíli s tím dost bojovala. Smutek se zatím odrážel jen v jejích očí, ale sem tam se promítl i do jejího výrazu.

_________________

Bessie byla fakt ráda, že se Darya nevymluvila na to, že musí tady dole obsluhovat, a naopak ji zavedla do soukromých prostor, kde vůbec nebylo znát, že by se dole něco dělo. „Děti?“ neudržela se, aby nepovytáhla obočí, ale ať už to Darya objasnila nebo ne, jí samotné relativně vzápětí došlo, v čím bytě se nacházejí, takže to nakonec jen odmávla a přikývla, že nebude hlučná. Podle instrukcí se usadila v obývacím pokoji, a než se stačila letmo porozhlédnout, Darya byla brzy zpět u ní.
„To samé, co ty, dík,“ broukla Bessie ohledně nabídky pití. Tušila, že její drahá… bývalá po ničem nealkoholickém nesáhne, a ani ona neměla touhu sedět tu o vodě. A jaký to byl alkohol – no, to už bylo celkem jedno, hlavně že nějaký. Přestože neseděly těsně u sebe, pořád to bylo dost blízko na to, aby Bessie znervózněla – opět – a uhnula pohledem, když se jí Darya zeptala, jestli se chystá zase někam odjet. „Ne, zatím ne,“ připustila posléze, když jí došlo, jak ten úhybný manévr mohl působit. „Mám nasmlouvaných dost zakázek i do nového roku, a je to celkem příjemná změna. I když někdy je to na palici.“ Vlastně říkala pravdu, opravdu zatím neměla v plánu cestovat dál, i když se nedalo vyloučit, že k tomu zase dojde – zvlášť když dnešní setkání skončí nějakou katastrofou, přestože si Bessie z celého srdce přála, aby k ní nedošlo.
Přestože se možná nabízelo, aby se zeptala na její rodinu, jak se jim daří a tak, Bessie se k tomu nedokázala přinutit. Ne že by Darye nepřála spokojený život, naopak, ale ani tak to nechtěla tak úplně slyšet. Na to byla zatím málo opilá. A v tu chvíli se pro jistotu napila. „Neřekla bych, že tě bude bavit stát za barem a obsluhovat lidi,“ vyslovila nakonec, „ale šlo ti to.“

_________________

"Joshuovy," objasnila jednoduše, protože k tomu neměla co dodávat. A vlastně byla i ráda za to, že sebou Marilyn a Kristophera nevzala, i když si nebyla jistá úplně proč. Víc to pak rozvádět snad ani nemusela, protože Bessie souhlasila, že hlučná nebude a tím to pro samotnou Darku končilo.
"Chceš do toho led?" povytáhla tázavě obočí předtím, než se dvěma sklenkami a flaškou whiskey došla ke stolu. Než se posadila na druhý konec gauče, na kterým už seděla Bessie, prvně jim oběma nalila. Ostatně, ten alkohol očividně obě fakt potřebovaly, což na nich dost možná bylo vidět. Stephanie najednou litovala, že pití jí šlo dokonale, protože opít se jí tak trvalo mnohem déle, než obvykle..
Bessie sice tvrdila, že zatím nikam odjet neplánuje, ale popravdě? Darya jí to tolik nežrala. Ne že by za to nebyla ráda.. "To ráda slyším. Jako to, že se ti nabídky jen hrnou, ne že tu zůstáváš. Teda.. to je samozřejmě taky dobře." Vyhrkla a nejradši by se sama praštila pánví po hlavě, ale protože věděla, že to by bolelo, nechala to být. Nejistě se pak usmála a sama se napila. Vlastně byla ráda, že se zatím baví o tom, co má Bessie v plánu, než o její rodině. Ne že by se za své děti nebo manžela styděla, to rozhodně ne, jen.. to asi nebylo téma, které teď chtěla rozebírat. A nějak tak tušila, že na tom její drahá ex přítelkyně bude stejně.
Darka se pobaveně uchechtla a zakroutila hlavou. "Taky, že nebaví, ale výpomoc se Joshuovi hodila," možná, že jí to dle Bessiiných slov šlo, ale jí samotné připadalo, že moc ne. Drinky sice míchat uměla, nalejvat pití jí nevadilo, ale pro sebe. Pro cizí to už bylo o něčem trochu jiném. "Ale jinak dík, snažila jsem se," bylo divné vést s Bessie rozhovor, i když o tom ještě nedávno snila. Jenže v jejích snech se to odehrávalo krapet jinak. "Nebude tě dole někdo hledat?" nervózně si poposedla a možná s maličkou nadějí, že odpověď bude ne, se na Bessie pousmála.

_________________

„Mhm,“ pokrčila Bessie neurčitě rameny, když byla dotázána, zda chce do whiskey led. Ať už si to Darya přebrala jakkoliv, Bessie nepohrdla ani jedním, protože furt byl ten alkohol důležitější. Tak nějak měla pocit, že u jedné sklínky to neskončí.
Bessie přimhouřila oči při Daryině reakci a možná se zatvářila maličko ublíženě, než dodala, že je taky dobře, že tu zůstává. Ano, mohla k tomu sarkasticky namítnout, že tu zůstávat nemusí a že si tedy naplánuje další cesty, ale ona se nechtěla začít dohadovat. Svým způsobem byla ráda, že tu na sebe dnes natrefily, protože se už dávněji chtěla ozvat… jen k tomu nikdy nesebrala odvahu. Prej Nebelvír, haha.
Darya nakonec potvrdila, že práce barmanky pro ni nebude to pravé ořechové, ale co by člověk neudělal pro rodinu, že? „Už aby bylo po Vánocích, co? Vždycky takovej blázinec…“ utrousila a zavrtěla hlavou, přičemž se napila. Ona sama Vánoce zase tolik v lásce neměla, i když před dědou to nikdy nedala najevo, aby ho nezklamala.
Jestli ji bude dole někdo hledat? Bessie nedala najevo překvapení, které pocítila při Daryině otázce, a raději mírně zakroutila hlavou. „Ne, nebude. Pozval mě jeden zákazník, ale předpokládám, že si už stihl najít náhradu.“ Náhradu k mnohým věcem jistě vhodnější, což ale Bessie bylo samozřejmě naprosto fuk. „A i kdyby… na něm mi nezáleží.“ Jako ok, platil docela slušně, ale momentálně tu byla jiná, důležitější osoba, jejíž přítomnost se vyčíslit vůbec nedala.

_________________