"Ne, Monty, nemůžeme. Bohužel zde nemám dostatek naředěné dračí krve. To co tady mám by vystačilo tak pro dva lidi," krčila rameny a omluvně se na Montyho pousmála. Určovat, kdo by si to mohl vyzkoušet, se jí nechtělo a dodávat, že tu naředěnou krev dost možná někdo dostane jako odměnu za zvládnutí táboru odmítala teď říkat nahlas. Ostatně to děti sami večer uvidí, no ne? Ale teď už zpět k vaření.
JD sledovala pozorně úplně všechny, takže si všimla i toho, jak si Lair místo citronu či máty bere levanduli. A než stihla zasáhnout, už jí tam vhodil. Její výraz se náhle změnil a místo usměvavé profesorky se mračila o sto šest. O to víc, když jeho lektvar začal podezřele bublat. "Ustupte," zavrčela na Laira ne zrovna dvakrát pěkně a chvíli na to jeho lektvar i s kotlíkem nenávratně zmizel. To, co totiž uvařil, vypadalo spíš jako žíravina - pár kapek se totiž dostalo na lavici a na těch místech se objevily menší dírky. "Pro příště doporučuji, aby jste se držel toho, co je dáno v učebnici, než někdo přijde ke zranění. A jestli budete takhle dál pokračovat, asi budete první adept, na kterém si vyzkoušíme lechtající lektvar," zamračila se na něho ještě jednou, a pak už se od Laira raději otočila, aby šla zkontrolovat zbylé lektvary. A když už byla u skupinky, která vařila magičistič, rovnou zůstala u nich.
"Výborně, Caitlyn, očividně jsi talent. Po tatínkovi," mrkla na jedinou dívku ve skupině jejíž lektvar nejenže pěkně voněl, ale vypadal, že je skutečně správně uvařen. Ne že by se tomu divila, zrovna u ní to tak trochu očekávala. Přeci jen, byla Redmondová. "Možná by to chtělo příště se o něco více soustředit, ale příšerně to úplně nevypadá. Už si tam přidal výtažek z citronu nebo máty?" Mrkla na Raghua, a pak se přesunula k poslednímu členovi této skupinky, tedy Barrymu. Jeho lektvar nevypadal zrovna dvakrát nejlépe, i když po přidání jednoho z výtažků pěkně voněl. JD však měla pocit, že tohle asi nebude mít zrovna dvakrát čistící účinky. "Vážně jsi udělal vše správně?" zeptala se opatrně, ale nakonec to nechala být, mohlo by to být i horší, že.
Co se týkalo skupinky druhé, tam si nejlépe vedl, k překvapení asi všech, Fróði. "S tím ti někdo pomáhal, nebo jsi to vařil úplně sám?" zeptala se se zájmem, ale rozhodně ne proto, že by ho chtěla nějak shazovat, prostě byla jen zvědavá, no. "Nicméně sis vedl výborně," mrkla pak na něho s širokým úsměvem, což byla o proti tomu mračení na začátku celkem změna, a radši pak přešla k někomu dalšímu. "No, tohle vypadá dobře, i když to pár much má. Ale dobrá práce, Monty," povzbudivě mrkla na mrzimora, a pak přešla k těm posledním dvěma, u nichž jejich lektvary nevypadaly zrovna dvakrát nejlépe a u Skye měla chuť celý kotlík nechat hned zmizet. "Míchala jsi déle, než bylo potřeba, hned na začátku, což byla chyba, Jasmine. Nicméně to pořád vypadá o chlup lépe, než ten tvůj, Skyi." Nemračila se, nicméně se ani neusmívala, prostě si jen povzdechla, obsah v kotlících těch dvou nechala radši zmizet, a pak si došla zase ke svému místu vepředu učebny.
"Tak nejlépe si vedli Caitlyn a Fróði, kteří krom plusových bodů získají večer i nějakou odměnu navíc," mrkla na ty dva s širokým úsměvem, a pak se podívala i po ostatních. V případě Laira se však mračila o sto šest. "Nicméně abychom zjistili, jestli jsou ty jejich lektvary povedené tak, jak vypadají že jsou, mám tu pár znečištěných věcí a pro ty, kteří si chtějí vyzkoušet ten lechtající lektvar.. opatrně, vnitřně ho neužívejte a jestli si to nechcete vyzkoušet na sobě, tak se s někým domluvte ve dvojici," s těmito slovy pak vytáhla pár látek pro ty, kteří si chtěli vyzkoušet magičistič v akci, nicméně dokázala pochopit, že většina se vrhne k lektvaru lechtajícímu, a proto si předtím, než zavelela k blbostem, pár flakónků odebrala. Obsahy ostatních pak nechala zmizet, pro jistotu.
Jakmile se pak všichni dostatečně vyblbli, bylo zaveleno zmizet na oběd, protože čas utíkal poněkud rychleji, než by se dalo očekávat. JD se mezitím dala do uklízení učebny a přípavě toho, co je čekalo dál. Jakmile se pak všichni vrátili, učebna byla čistá a Jordan sama u svého stolu dojídala zbytky ryby. "Začneme zas teorií, hm? Kdo mi co řekne o lektvaru lehkomyslnosti?" že tedy budou po té krátké teorii zase vařit, to muselo být jasné všem.

Mimo herně:
Pardon za zpoždění, včera jsem se k tomu nedostala. Další post pak očekávejte ve čtvrtek/pátek. A zase platí, že pokud to nebudete stíhat, stačí se ozvat, nebo tak.

_________________

„Já králíka nemám, to sis mě asi s někým spletl,“ odvětil Monty váhavě ke Skyovi, jehož poznámku prostě nepochopil, ale pořád určitě zareagoval inteligentněji, než Fróði. „Já mám akorát krysu a ta moc nedupe.“ Dobře, dost možná nereagoval o nic inteligentněji, než malý Islanďan. Se holt poznají Mrzimoři, no.
„Ach jo, to je škoda,“ povzdechl si, když mu profesorka sdělila, že na experimenty s dračí krví nemají té krve dostatek. Ne že by se mu tedy nehnusila představa pití krve, ale zvědavost byla asi v tomhle případě silnější, než znechucení.
Scéna kolem dospěláka neunikla ani Montymu, takže se ušklíbl a spiklenecky se naklonil ke zbytku své skupinky. „To je ale hlupák,“ zašeptal potichu, a kdyby byl o něco starší, možná by slovo hlupák zaměnil za slovo idiot. „Když chce experimentovat, tak by se v tom měl aspoň trochu vyznat,“ dodal, soudě, že Lair ví o lektvarech asi tolik, jako on o vikinské mytologii, tedy nic moc.
Monty maličko žárlil na všechny, kdo dostali pochvalu, protože co se lektvarů týkalo, musel být nejlepší on a nehodlal se smířit s ničím jiným... ale jak se ukázalo, jeho lektvar na tom taky nebyl vůbec špatně. Ještě aby jo, když měl u lektvarů už čtyřku, že jo. Jenže to mohlo být lepší, a tak Mexičanova nálada přeci jen trochu zakolísala a v duchu usoudil, že prostě musí hodně trénovat. A že se na podzim proslaví tím znovuobjevením Lektvaru idiotské odvahy.
Do blbostí se mu moc nechtělo, ale pokud ho někdo požádal o vyzkoušení lechtajícího lektvaru, zřejmě neodmítl.
Mnohem víc ho ale zajímala teorie, ke které přešli po obědě, při němž se Monty sice neskutečně nacpal, ale myslelo mu to naštěstí i pak. „No, lektvar lehkomyslnosti člověka víceméně zbavuje starostí, strachů a tak... prostě bude mít pocit, že má úplně lehkou hlavu a nic ho netrápí. Může taky pociťovat lehkou závrať, ale ta se nemusí projevit, záleží na tom, kdo lektvar vypije, každý na něj totiž reaguje trochu jinak. A pochopitelně čím víc lektvaru člověk požije, tím víc se násobí účinky,“ vychrlil a zbytek už nechal na ostatních.

_________________

Že si Jasmine nevedla moc dobře, to bylo poznat už jenom na tom, jak divně se z kotlíku kouřilo. Nicméně to bylo pořád mnohem lepší, než to, co se stalo u Laira. Na toho se škodolibě zašklebila, i když ten její lektvar klidně mohl každou vteřinou bouchnout, nicméně si to zasloužil. To, co totiž vytvořil, vypadalo jako žíravina a bylo jedině dobře, že to celé McLarkenová stopla v čas, než se někdo zranil. O to víc se jí profesorka líbila. I když v momentě, kdy jí začala její lektvar kritizovat, zase už tak moc ne a to i přesto, že věděla, že si vede špatně. Ale pořád si vedla lépe, než Sky. A přiznejme si, to jí těšilo, takže si dovolila zašklebit se jeho směrem, protože proč by jako nemohla.
Co se zkoušení týkalo, tam si ráda vyzkoušela ten magičistič, lechtající lektvar jí zase až tak moc v tuhle chvíli nelákal. Nehledě na to, že se nechtěla s nikým párovat, takže asi tak. Oběd pak uvítala s nadšením, protože hlad celkem měla, i když jí připadalo, že ze snídaně přišli před chvílí. Čas hol utíkal rychle, no.
"A budeme na to potřebovat jednu odměrka medu, šest listů libečku, čtyři listy horečníku, špetka sušeného lžičníku a půl odměrky červeného vína. Jen si nejsem úplně jistá, jestli toho vína máme dostatek," zamumlala, jakmile byli všichni zpět v učebně a profesorka se je ptala na další lektvar. Teorie jí nebavila, nicméně tohle si, především kvůli tomu vínu, pamatovala. A taky si byla jistá, že většinu zásob vychlastali dva určití Rusové, no.

_________________

Zoologická debata byla úspěšně zahájena, ten dotaz na peří a barvu pepře už se tak moc neujal, každopádně kolem se toho dělo tolik, že by to Fróði stejně nestíhal. Tak předně tam Lairovi něco málem sežralo kotlík zevnitř, na což malý Islanďan reagoval naprosto opačně než většina třídy – toho chlapa možná fakt nemusel, ale teď mu ho bylo trochu líto, protože ten efekt byl fakt krutopřísný a on za to dostal akorát vynadáno.
„No… jo,“ přikývl na Montyho poznámku o hlupácích a experimentech, ovšem zas tak moc s tím nesouhlasil a dělal to hlavně proto, aby zakryl fakt, že sám před několika málo minutami navrhoval jinou záměnu ingrediencí. Pravda, jenom navrhoval, ale kdyby byl dospělý, neměl respekt z učitelky a měl ten zelený pepř po ruce, tak to určitě taky rovnou zkusí…
Když byla chválena Caitlyn, věnoval jí gratulaci v podobě úsměvu, načež se stalo něco, co tak docela nečekal: dostal pochvalu taky. A nutno poznamenat, že dotaz paní učitelky ho v kombinaci s tím úspěchem dost zmátl.
„Já myslím, že sám, ale nevim jak,“ konstatoval nakonec, ale musel se fakt intenzivně soustředit a ještě věnoval pár zkoumavých pohledů kolegům, jestli mu tam náhodou někdo v nestřeženou chvíli něco nepřidal. Protože to se klidně mohlo stát. A zatímco JD kontrolovala ostatní a vysvětlovala jim, kde udělali chybu, Fróði koukal do svého kotlíku jako husa do flašky a přemýšlel, jak se mu jako u všech obrů povedlo něco, co i mnohem talentovanější kuchtíci pokaňhali.
Když pak došlo na další chválení a příslib bonusové odměny, neubránil se Fróði lehce samolibému úsměvu. Zlí jazykové by mohli říct, že se skoro až pýchou dmul, ale zas tak moc to neprožíval a prostě se jenom snažil vytěžit co nejvíc z něčeho, co už se mu taky nikdy v životě nemusí podařit. S Caitlyn si plácnul, nebo se o to tedy alespoň pokusil, a o další chvíli později bral jejich vyvolení osudem jako jasné znamení, že by měli ten lektvar zkoušet právě v téhle dvojici…
Rozhodně to tedy nesměle navrhl a byl schopen fakt velkých ústupků, ale taky netlačil na pilu, protože to se prý nemá, říkal tatínek. Čištění čehokoliv ho, přesně jak JD předpokládala, fakt netankovalo.

Mnohem víc než teorie, ke které přešli po obědě, ho zajímal ten oběd a taky jestli bude paní učitelka tu rybu dojídat. Měl ale naštěstí dost soudnosti na to, aby se neptal, a místo toho tiše zažíval jídlo, které si byl samozřejmě přidat.
Profesorčin dotaz, „kdo mi co řekne o lektvaru lehkomyslnosti?“, pak jako by ozvěna v hlavě párkrát zopakovala a on se přistihl, jak chce odpovědět něco děsně chytrého. Záchvat inspirace, který mu pomohl s uvařením kvalitního lektvaru, patrně stále trval a on měl strašnou chuť říct „já myslim, že Monty, skoro všechno“, což by čistě sémanticky bylo naprosto správně. Než si to však v hlavě sesumíroval, což bylo vzhledem k trávení ještě pomalejší než obvykle, jeho spolužák už se do toho pustil a být chytrý zpětně umí každý. Fróði tedy mlčky poslouchal, co říkají ostatní, a při Jasminině výčtu infrediencí se trochu zděsil. Libeček, horečník, lžičník?
Snad budou v té knížce obrázky.

_________________

Lair s nefalšovaným a vlastně ani neskrývaným nadšením sledoval, jak postupně začal lektvar bublat. K profesorce McLarkenové sice zvedl oči, avšak jen jako k rušivému elementu uprostřed tvořícího procesu. Vše uvařil přesně dle předpisu, ona bylinka byla navíc a ono se to místo magističe změnilo na žíravinu! V klidu ustoupil, což by udělal jistě tak jako tak, a zamračené profesorce věnoval nevinný úsměv tříletého dítěte, které fixkou právě počmáralo zeď a neví proč se teď na něj vlastně někdo zlobí…
„Pokud to uklidní váš hněv…“ Zamumlal opatrně. Jistě lechtací lektvar nebylo nic příjemného, ale zakázat mu experimentovat? To bylo jako zákaz zpěvu! Nebo něco podobného. Prostě nereálné. „Teorie vyvrácena.“ Dodal o něco tišeji, když pohlédl na to, co zbylo z jeho kotlíku, teď bude muset vařit ve vypůjčeném, pokud ho ovšem někdo ještě k něčemu pustí. Nicméně vrásky si z toho skutečně nedělal. Co na tom, že stouply ceny kotlíků? On to přeci neplatil. V experimentování se nevyznal a nikdy ho to nijak netrápilo, do povětří zatím nevyletěl. A názory ostatních neřešil nikdy předtím a teď s tím nehodlal začínat.
S jemným a možná i mírně nepřítomným úsměvem sledoval, jak se postupně výraz slečny profesorky mění a vážně, úsměv jí slušel víc než ta zamračená tvář. Lechtací lektvar stejně jako magičistič už dávno vyzkoušené měl, a tak toto nadšení přenechal raději dětem. A zatímco ostatní zkoušeli či se šikanovali nebo prostě jen tak blbli jako to mají děti ve zvyku, přitočil se k McLarkenové: „Omlouvám se za to předtím, možná jsem to trochu přehnal. Jestli dovolíte alespoň vám pomůžu s úklidem – místo toho lechtajícího lektvaru.“ Slova byla míněna dobře, ale neupřímně (což se ale na hlase nebo výrazu tváře nijak neodrazilo). Nepřehnal to a rozhodně ho netížilo svědomí. Tohle byla jednak slušnost a pak šlo i o zachování dobrých vztahů. Pokud mu to dovolila pomohl jí vyklidit třídu a pak si došel jako ostatní na oběd. Tentokrát nechal odpověď výlučně dětem a už se pomalu začínal těšit na další pokus, protože prostě…

_________________

„A to se říká, že dospěláci mají jít příkladem. Hahahaha,“ prohlásil Barry dostatečně nahlas, aby ho všichni slyšeli, když se obsah kotlíku toho podivína změnil v žíravinu. Efekt to byl sice hustej, to jo, ale to bylo asi tak všechno. No a co se jeho vlastního lektvaru týkalo... ten očividně nedopadl moc slavně, i když se Barry fakt snažil. Jenže byl holt trochu moc roztržitý, no. Na Jordaninu otázku tedy pokrčil rameny a ušklíbl se. „Já myslim, že jo,“ odvětil, ale zas tak jistý si nebyl, i když ještě před chvílí by dal ruku do ohně za to, že postupoval přesně podle receptu. Jenže to by se mu lektvar povedl, že...
U zkoušení lektvarů Barry nesměl chybět, takže si snad našel někoho do dvojice na zkoušení Lechtajícího lektvaru a vyzkoušel si i Magičistič, protože ten se mu v domácnosti, kterou sdílel s nezodpovědným otcem, bude hodit, že jo.
Pauzu na oběd přijal Barry s povděkem a byl rád, když skončil u stolu s Torunn, jejíž nálada ale nebyla zrovna na výši, spíš naopak. Barry ji konejšivě (a trochu majetnicky objal) a prohlásil, že mu do postele může vlézt, kdykoliv se jí zachce.
Po obědě byl čas na teorii, na kterou Barry tak trochu dlabal, protože se mu po vydatném jídlu chtělo spát. Takže seděl, podpíral si bradu a snažil se vnímat aspoň trochu, ale moc se mu to nedařilo.

_________________

Ne že by Caitlyn chtěla Raghua ignorovat, ale… no dobře, chtěla. Nebyla zastáncem hovoru při vaření, pokud se nejednalo o komandování. Takže se hlavně soustředila na svůj kotlík a svoji práci, většinu ostatní věci a lidí vyfiltrovala. Když se však JD přihnala k tomu dospělákovi, nemohla si Caitlyn pomoct, aby po něm nestřelila posměšným pohledem. Kde se ho jen naučila… Nicméně nahlas se nijak nevyjádřila a na následnou profesorčinu pochvalu jen přikývla. Jestli to mělo být na výraz vděku anebo ve smyslu „to já přece vím“, těžko říct.
Následovalo ještě jakési shrnutí a další pochvala (na Fróðiho pokus o plácnutí zareagovala sice trochu opožděně, ale zareagovala), ale hlavně pokyn ke zkoušení. Caitlyn by si s klidem ráda vyzkoušela ten magičistič, nicméně Fróði navrhl zkoušku toho druhého lektvaru. Chvíli ho přimhouřenýma očima pozorovala, ale pak pomalu jeho návrh odsouhlasila. A ve výsledku to asi tak špatné nebylo.

Přesuňme se však k tomu obědu, který do sebe Caitlyn kultivovaně naházela, načež se zbytkem skupiny přesunula zase zpátky k jejich pracovišti. A troše teorie. Do té se Caitlyn už tolik nehnala, hlavně proto, že ji stačili shrnout jiní, a jen si pomyslela něco o tom, že někdo do sebe ten lektvar lije možná permanentně.

_________________

Reggieho snaha rozjet u vaření konverzaci se nesetkala úplně s úspěchem, ale z toho si Dewanji nic nedělal. Chápal, že se někteří chtějí na svůj lektvar soustředit opravdu naplno, protože tu také byla lehká soutěživost visící ve vzduchu… No, on nepotřeboval mít perfektní výsledek, i když se snažil, jak jen mu to šlo. Možná právě nedostatek stresu nad tím, jak precizně to všechno dělá, způsobil, že nakonec nedosáhl perfektního lektvaru. Nicméně, pořád byl docela spokojen. „Nepřidal, děkuju mnohokráte za připomenutí,“ zazubil se Raghu a dodal, co bylo třeba. Dokud se mu neroztavil kotlík, nehodlal se nechat výsledkem vaření rozhodit – ono, i kdyby se mu ten kotlík roztavil, byla by to aspoň švanda, takže…
Pak se uklízelo a testovalo. Nebylo asi žádné překvapení, že Raghu se vrhl do testování lechtajícího lektvaru (protože čistit hadry, to byl vopruz). Konalo se i občerstvení, tedy oběd, a ten Reggie uvítal snad ještě nadšeněji než test lechtání. I další lektvar, kterým se měli zabývat, zněl jeho uším dobře. Protože lehkomyslnost a Raghu Dewanji, to šlo krásně dohromady.

_________________

Skyovi se nevedlo. A nevěděl proč. Možná proto, že i přes přesýpací vychytávku se neustále úkosem díval na Jasmine, jak se vede jí, a trochu to pokonil. Trochu víc. Když se na něj po komentáři JD Jasmínka ušklíbla, oplatil jí úšklebek. „Beztak byla nějaká ta ingredience za zenitem, se není čemu divit.“ Utrousil na adresu kvality použitých ingrediencí, aby minimálně sám sebe ujistil, že není takové poleno, jak se podle tohohle lektvaru mohlo zdát.
No, králíky s mrzimorčaty už radši neřešil, očividně to vedlo spíš k chovatelskému kroužku. A Lairovi se od srdce zasmál, protože to byl matlák jak cyp.
Co se zkoušení lektvarů týkalo, vzal radši do ruky ten magičistič, protože se to mohlo hodit, i když k jeho pokusům s banány by asi bylo lepší vyzkoušet to druhé. Nicméně, ten čistič měl prostě přednost.
Oběd do sebe Sky celkem naházel a ani nevěděl, co vlastně bylo, jak rychle to v něm zmizelo, a po obědě se zase přesunul na pracoviště. Na teorii měl moc zpomalený mozek a při Jasmínčině odpovědi věnoval dívce další kradmý pohled. Kdyby se na něj ale otočila, otráveně by si odfrknul a přidal protočení očima, jak neskutečný šprt je.

_________________

Nad tím, že Mrzimor neví, jak ten lektvar uvařil, se JD krapet pozastavila, nicméně se rozhodla to raději neřešit. Za těch pár dnů si o něm totiž stihla udělat jakýsi obrázek. "O ty ingredience bych se vážně nebála, ale jestli si myslíš, že ne každá je dobrá, můžeš je po večeři všechny přebrat," zamračila se krapet na Skye, protože ona moc dobře věděla, že všechny používané ingredience jsou dobré. Taky je dneska ráno ještě všechny kontrolovala. Co se pak Laira a jeho omluvy týkalo, Jordan jen poděkovala a sdělila, že pomoci s úklidem nepotřebuje, protože toho vlastně moc na úklid nebylo.

Po obědě se dostavili všichni, Jordan se opět usmívala a jen doufala, že někteří nebudou opět experimentovat, protože další žíravinu opravdu nepotřebovala. Nicméně si vyposlechla odpověď Montyho i Jasmine přičemž u druhé zmiňované se pobaveně ušklíbla. Tak trochu očekávala, že někdo se toho vína chytne. "Vína dostatek máme, Joshua mi pro něj dneska ráno byl," dobře, musela ho pro to víno poslat dvakrát, ale nakonec ho donesl a to byl úspěch, no ne? A že první věc, kterou přinesl, byla vodka, tomu se vlastně ani nedivila. "Všichni si dojděte pro ingredience, já vám mezitím odměřím to víno. A pak zkontroluju, že máte vše, co máte mít a nemáte něčeho víc nebo něco jiného," tady se především dívala na Laira, u kterého měla pocit, že by se o nějaké pokusy mohl zase pokusit, a pak všechny nechala, aby si došli pro to, co potřebují. A pokud si někdo nebyl jistý, cože to všechno má být, mohl mrknout na tabuli, kam ty ingredience Jordan vypsala.
Tak či tak jakmile měli všichni všechno, mohli se dát do toho. Prvně se však u každého zastavila, aby jim předala půl odměrky červeného vína, a pak už to odstartovala.

Mimo herně:
Pardon za zpoždění, nebyl čas a tak.
Všichni si hází 2d10. První číslo je průběh vaření, druhý na konečný výsledek. Obě čísla jsou orientační a slouží pro mé vlastní účely, takže bonusy se opět nepřičítají.
Další post v neděli.

_________________