Siobhan sledovala, jak si děti vedly a musela seznat, že spousta z nich byla velice dobrá. Malou Lillegardovou, která skoro ani do cíle nedorazila, raději nepočítala. Nicméně jakmile byl za nimi i ten poslední soutěžící, ušklíbla se a vyrazila k nim, aby jim sdělila výsledky. "No, tak kdo skončil poslední asi všichni víme," snažila se u toho moc škodolibě nešklebit, jenže to moc dobře nešlo, a protože Torunn nehodlala trápit moc dlouho, radši se podívala po ostatních. Rozhodla se je totiž napínat ještě nějakou chvíli, takže než se rozhodla sdělit výsledky, zavelela k tomu, aby slétli na zem. Protože přeci jen čas ubíhal rychleji, než by měl a blížil se čas oběda, takže dráhu si znovu zalétnou možná pak, až budou všichni najedení.
"Takže nejrychlejší z vás byl Billy, i když to bylo jen o několik málo vteřin. O druhé místo se dělí Leah s Heskim a na třetím je Javi, všem vám moc gratuluji," mrkla na ně, teď už s menším úsměvem. Měla pocit, že umístění ostatních jsou zbytečné, i když je klidně dodala, pokud to chtěl někdo nutně vědět - Laurence byl čtvrtý, Simon pátý, Chris šestý a Torunn poslední, no. "Tu dráhu si pak ještě můžeme během dne zopakovat, ale teď utíkejte na oběd, já si mezitím připravím další věc," záludně se usmála, a pak už je nechala zmizet, zatímco ona zůstala tady, aby dodělala tu další věc, kterou měla s nimi v plánu dělat. Ještě, že měla hodné spolupracovníky, protože Cassie jí oběd donesla na hřiště neb věděla, že by si ho jinak dát nestihla. I když to by Siobhan nevadilo, ryby zase tak moc nemusela.
Nicméně jakmile se děcka začala trousit zpátky, Siobhan už měla rybu v sobě a teď dojídala hranolky a salát. "Než se vydáme k té další věci, dáme si zase trochu teorie, aby vám slehlo," ne že zrovna ona by se starala o jejich zdraví, to jí bylo zcela ukradené, nicméně se jí úplně pravidla toho, co budou dělat, nechtěla vysvětlovat, takže to za ní mohl udělat někdo jiný, no ne? "Ví někdo, co to je Creaothceann?" povytáhla proto obočí a ušklíbla se.

Mimo herně:
Pardon za zpoždění, ale nějak nestíhám. Další post pátek/sobota a zase není problém na někoho počkat.

_________________

Tohle skutečně přestávala být sranda, protože co se celého toho tábora týkalo, vedla si špatně. Ostatně jako vždycky. A že jí to mrzelo? To byla jasná věc, protože se chtěla před slečnou McAuleyovou vytáhnout a ne úplně ztrapnit, a že se vlastně ztrapnila úplně před všemi, co tady byli. Ve škole jí to nevadilo, protože to bylo alespoň před jejím týmem, který jí už tak moc dobře znal, nicméně teď to bylo i před dalšími lidmi a jí samotné bylo do pláče. Hodně do pláče.
Jakmile pak závod skončil a Siobhan k nim přiletěla s tou poznámkou, slza jí dokonce ukápla, takže se radši dívala dolů, do vody neb na ostatní se dívat prostě nemohla. Byla proto pak ráda, když mohli jít zpátky na zem, kde se dozvěděla pořadí prvních třech nejlepších, a protože ona věděla, že musela skončit poslední, pořadí ostatních jí fakt nezajímalo. I když Heskimu pogratulovala k druhému místo..
Oběd pak přišel tedy vhod, protože se mohla od létání alespoň trochu odreagovat a nejenom to, mohla si postěžovat i Barrymu a zeptat se ho, jestli může spát dneska zase s ním. Potřebovala holt nějakou podporu, no.
Na další část se vlastně ani moc netěšila, ale jakmile Siobhan zmínila teorii, usmála se. Protože ta jí totiž alespoň šla, víme. "První zmínka o něm je z jedenáctého století a v dnešní době je tato hra zakázána, i když na to někteří nedbají a i nadále se hraje. Každý hráč má na hlavě řemeny připoutaný kovový kotlík. Po zadunění rohu nebo bubnu začnou k zemi padat až stovka začarovaných kamenů a balvanů, které se před zahájením hry vznášejí ve výši asi sto stop nad zemí. Hráči pak poletují sem a tam a snaží se jich co nejvíce pochytat. Mnozí skotští kouzelníci považovali Creaothceann za nejnáročnější zkoušku mužnosti a odvahy a hra se ve středověku těšila značné oblibě navzdory obrovskému množství smrtelných úrazů, které ji provázely." Jo, o tomhle toho věděla dost, protože stejně jako famfrpál, i o ty historické hry se zajímala, protože když už očividně prostě neměla talent (nebo tedy spíše jí nepřálo štěstí, ty kostky byly prokleté), musela to někde dohánět, no ne?

_________________

Javi Torunn prakticky neznal, ale byl přece mrzimorák jako poleno a měl sklony k ochraňování mladších, takže jí stiskl rameno, případně ji i objal, pokud byla vážně moc na dně, a pokusil se o povzbudivá slova. „Hele, z toho si nic nedělej... důležitý přece je, že válíš na hřišti,“ mrknul na ni. V tomhle měl praxi – nejednou takhle objímal Montyho, že jo.
Billy holt musel být nejrychlejší alespoň v něčem, když v myšlení to nebylo, a Javi mu to upřímně přál. On konec konců skončil na pěkném třetím místě a byl spokojený sám se sebou. Závod měli za sebou, oběd před sebou, a to chceš, takže na oběd se Javi zdekoval hned, jak mohl, protože měl hlad. A taky se tam pořádně nacpal, že.
Na teorii Javi tentokrát kašlal, protože nepotřeboval všem dokazovat, že toho dost ví, a prostě nechal ostatní, ať mluví. Konec konců, on se přecpal na tom obědě a myšlení měl teď poněkud zpomalené... Bylo jisté, že ho probere až praxe, pokud na nějakou ještě dojde.

_________________

Billy měl nejspíše trochu ohořelé obočí, ale o to líp se snad cítil. Na spáncích se mu lesklo trochu potu, protože oheň je oheň, a navíc ta vodní stěna a celkově dráha mu stejně jako ostatním musela dát zabrat. „Vážně?“ Zamrkal očima, protože ano, věděl, že letěl rychle, ale že byl nejrychlejší to bylo… zatraceně dobré. Ochutnal sladký pocit vítězství a dál to nijak neřešil, protože neměl potřebu to rozmazávat. Možná jen na vteřinu či dvě ucítil potměšilé bodnutí pýchy. Jenže tahle pýcha splaskla, když postřehl, jak se zatvářila, či se stále tvářila Torunn. Nenapadlo ho nic, co by k tomu mohl říct. Naštěstí havraspárka kolem sebe mrzimorů (minimálně jednoho) měla dost. A stejně by nevěděl, co říct, u Kath už tak nějak tušil, ale sakra každá holka byla jiná ne? Naštěstí byl brzo oběd, tak to mohl pustit z hlavy. Torunn je přeci chytrá havraspárka ne? Přece si z toho nebude dělat těžkou hlavu, ostatně to že vyniká v jiné věci předvedla hned vzápětí, a to byly dokonalé vědomosti. Tak ji nechal mluvit a jako vždycky se tvářil mírně neutrálně. Už se těšil až po suché teorii přijde trocha té akce.

_________________

Možná se mu na závodní dráze nedařilo tolik, jak by si přál. Možná skončil skoro poslední. Náladu mu to ale nezkazilo. Že se netrefil míčem do koše? Byl přece brankář, bylo jeho úkolem zařídit, aby míč neprošel, no ne? Zato musel pogratulovat Billymu, kterému se nějak podezřele vedlo. "Páni, ještě že nehrajem proti sobě," šťouchl kamaráda vesele do ramene.
Torunn vypadala, že je na tom s náladou podstatně hůř, a Simon se jí nedivil. Vzhledem k tomu, jak se do ní Siobhan nenápadně opřela... "Prosim tě, nějaká opičí dráha," věnoval jí neobratný úsměv, který ji měl podle jeho představ utěšit, těžko ale říct, jestli se mu to povedlo, s holkama to moc neuměl. "Hlavně, že ti to jde na hřišti," přidal se k Javimu. Sám měl za sebou plno smolných famfrpálových akcí (stále dost nerad vzpomínal na to, jak mu ještě za jeho odrážečské kariéry sestřelili chytače hned v prvních minutách zápasu), ale oklepal se z toho. Často se uklidňoval tím, že někdy prostě nerozhoduje talent, ale náhoda. Tím pádem to nemůže být vždycky jeho vina, ne?
Ostatně hned po obědě Torunn dokázala, že je ze všech nejlepší, přinejmenším co se teorie týče. Simon k jejímu vyčerpávajícímu výkladu samozřejmě neměl co dodat. Už se těšil, až zase sedne na koště.

_________________

| +

"Cože?"

Inu, mohlo to být i lepší, nicméně nemohlo být každý den posvícení, že. Alespoň že Laurence nedopadl úplně hrozně, lepší být v průměrném středu, než na konci. Nicméně to neznamenalo, že by se tím chtěl těm méně šťastným posmívat, naopak po nich hodil povzbudivým úsměvem, hlavně tedy po Torunn, které očividně úspěch nebyl souzen.
Nicméně pak přišel oběd, který Laurence rozhodně ocenil, protože mu celkem vyhládlo, a protože se celkem nacpal, doufal, že budou mít chvíli na odpočinek a na pořádné slehnutí. A měli. Postarala se tedy o to hlavně Torunn, která jim krásně poreferovala o creaothceannu, čímž dokázala, že aspoň ta teorie jí jde. A protože to celé shrnula docela výstižně, Laurence ani neměl potřebu k tomu něco dodávat.

_________________

| +

I'll love you long after you're gone... ♪♫

První jsem sice neskončil, i když jsem od toho dle slov Siobhan nebyl daleko, a tak jsem aspoň pobaveně zamrkal na Leah, se kterou jsem se dělil o místo druhé. To bylo totiž ještě dobré, taky jsem mohl skončit poslední. Na chudáka Torunn jsem mrkl, a protože se kolem ní motalo už dost lidí, jednoduše jsem to nechal být. Však ona se z toho jistě vzpamatuje, určitě. Byla šikovná, na hřišti čas od času válela, jen teď prostě neměla štěstí, se stává.
Oběd jsem pak uvítal celkem nadšeně, protože hlad jsem vcelku měl. I když jsem doufal, že si ještě stihneme něco zahrát nebo tak - čas tady ubíhal až podezřele rychle a já nemohl uvěřit tomu, že už zítra v tuto dobu pojedeme domů. To bylo prostě hrozný, no.
Po obědě jsme se znovu hnali na naše "hřiště" a jako první nás čekala opět teorie. Ne že bych očekával něco jiného a vlastně mi to ani nevadilo. Spíše jsem byl zvědavý, jestli si ten Creaothceann opravdu zahrajeme. Ne že bych chtěl chytat do kýble kameny, ale něco v tomhle směru by přeci jen mohla být sranda, no ne? Určitě. Výklad Torunn byl, jak jinak, než vyčerpávající, takže jsem se na ní spokojeně usmál a čekal s čím tedy drahá McAuleyová přijde.

_________________

Leah se potěšeně usmála, když zjistila, že se dělí s Heskim o druhé místo, ale že by ji to nějak extra pozvedlo ego, to ne. Famfrpál milovala, ale kupodivu zrovna tohle nebyla věc, ve které by potřebovala být ze všech nejlepší nebo v tom nějak extra vynikat. Měla přece jiné přednosti... Heskimu tedy zamrkání zopakovala a uculila se, načež krátce objala chudáka Torunn, která si podle ní Siobhanina slova podaná tímhle způsobem nezasloužila. Navíc to byla holka a holky musí držet při sobě, no ne?
Na oběd šla dost možná v doprovodu Javiho, ale doufala, že tam uvidí někoho úplně jiného, od koho si snažila ukrást alespoň jeden malý úsměv, když už nic jiného. Jinak to byl oběd docela obyčejný a návrat na hřiště nijak extrémně zvláštní. Do teorie se nepouštěla, ostatně Torunn se do toho dala s havraspárskou vervou a ona se na ni jen povzbudivě pousmála.

_________________

Christoffa by nejspíše ani ve snu nenapadlo, že si bude vést tak špatně. Samozřejmě, někdy se člověku vážně nedařilo, ale zrovna když se ten den tak dobře vyspal a všechno to vypadalo tak dobře. Ale někdy se holt nedaří. Raději se to pokusil hodit za hlavu a někde v koutku duše zadoufal, že si jej Siobhan nezapamatuje jako nešiku, který se nechal sejmout skoro vším, co bylo na dosah. Přeci jen ale neskončil úplně poslední, a tak pohledem vyhledal Torunn a povzbudivě se na ni usmál. "Je to pěkně na prd, co?" prohodil k ní, než svou pozornost znovu upřel k Heskimu, který si vedl patřičně lépe. "Mám pocit, že mě zradilo mé nové koště," vyslovil ke kamarádovi, načež společně s ním odešel na oběd, který i přes neúspěch spořádal s chutí, jakoby minimálně týden nejedl. Pak se zase ve společnosti spolužáků vrátil a už už zpozorněl, aby se neztrapnil i v další části. Teorie se pak chopila Torunn a jelikož tentokrát Chrise nenapadlo nic, čím by přispěl do mlýna, jen se zhoupl na patách a mlčel. Ruce mu přitom mimoděk sklouzly do kapes, a tak tam stál a naslouchal. Onu hru ještě nehrál - pokud se tedy pisatelka nemýlí - jen o ní slyšel, a tak byl zvědavý. Z vyprávění Torunn to znělo skutečně nebezpečně, to už jej trochu odradilo od toho, aby to vůbec chtěl hrát. Vzápětí jen pozvedl ruku, aby na sebe přitáhl pozornost, protože tu přeci jen bylo něco, co jej zajímalo. "Ehm, je pravda, že o Creaothceannu jsem už leccos slyšel, vlastně i o těch zraněních, ale... dávalo se ještě něco mezi hlavu a kotlík? Případně nějaké změkčovací kouzlo? Protože i přes kotlík musel být ten náraz dost citelný, zvláště z takové výšky," pronesl a pokrčil rameny. Netušil, jak moc hloupě se ptal,jen jej to upřímně zajímalo. Vůbec si to totiž neuměl představit.

_________________

Siobhan se musela ušklíbnout, když se rozmluvila o té hře Torunn. No, alespoň něco jí šlo, když už přímo v létání tak trochu zaostávala za ostatními. "Správně. A my si dneska Creaothceann zahrajeme," broukla s dalším úšklebkem a jestli si někdo myslel, že si dělá srandu, tak nedělala. Hned na to totiž vytáhla osm kovových kyblíků s provázky, aby se dali dobře přidělat k hlavě. Pokud však někdo vzhlédl k obloze zjistil, že žádné kameny ani balvany nahoře nejsou, že se tam vznáší sladkosti. Spousta sladkostí. Od čokolád až po lízátka a bonbóny. "Nedával, Christoffe, především proto bylo kvůli této hře dost.. úmrtí. Ty věci nahoře vám však nic nezpůsobí, maximálně tak zkažené zuby, pokud si je pak nevyčistíte," krčila ledabyle rameny, protože ona tohle přeci měla dokonale promyšlené. S těmito slovy pak každému podala jeden z kyblíků, aby si ho mohl přidělat na hlavu, a pokud s tím měl někdo problém s klidem mu pomohla.
"Ty kyblíky jsou očarované tak, že by jste je skoro neměli na té hlavě cítit, a pokud chytíte nějakou sladkost, ozve se zacinkání, to je vše." To kdyby si někdo stejně myslel, že se je tu bude snažit zabít nebo něco takového. Aby to však neměli děcka tak lehké, bylo tu ještě jedno překvapení, které je čekalo až po vynesení do vzduchu a odstartování téhle celé blbosti. Což netrvalo zase tak dlouho, jakmile totiž všichni nasedli na koště, Siobhan neměla proč hru zdržovat, a tak jednoduše zapískala na píšťalku a mohlo se začít.
Všechny sladkosti začali padat k zemi, a pokud někdo něco z toho, co zrovna padalo, nechytil.. k zemi to úplně nedopadlo - vzneslo se to zase hezky zpátky. A jaké že bylo to překvapení? Míčky naplněné barvou, kterým se museli děti vyhýbat, pokud nechtěli být celý v barvách.

Mimo herně:
Opravdu moc se omlouvám za zdržení, nebyl čas a tak.
Házíte si 3d6 a 1d10. Hody slouží pro mě a je to děsně feliký překvapení.
Čas na odepsání máte to neděle.

_________________