Amber se v Theově náručí cítila neuvěřitelně dobře a popravdě si momentálně dokázala vůbec představit, že tomu kdy zvládla odolávat. Jenže ona prostě nechtěla skončit jako její mladší sestra, Scarlet, která před několika lety vyvolala skandál tím, že vyšel najevo její utajovaný vztah s Atticem Tremlettem, s nímž měla dceru. Jistě, byla to trošku odlišná doba, leccos se změnilo, ale nějaké věci zůstaly stejné. A tak… Jenže tyhle a podobné myšlenky byly pro tuhle chvíli opomenuty, rozprášeny do okolí a zůstal pouze Theodore a ona. A bylo to tak správně. Když pak vyslovil její jméno, Amber stáhla ruku z jeho krku, ale jenom proto, aby mu zlehka přiložila ukazováček na rty. „Pššš…“ zabroukala tiše a něžně se na něj zadívala. Nemyslela si, že by bylo potřeba nějakých dalších slov, načež dlaň položila na jeho hruď, zatímco ho znovu políbila. Nezůstala však jen přitom, jednou rukou ho sice stále objímala, ale tou druhou, kterou ho prve utišila, přejela po jeho košili a zabloudila prstíky ke knoflíkům.

_________________

Theodore se cítil nesmírně šťastný a bál se, že se Amber rozhodne to utnout. Nestalo se tomu tak, což ho donutilo k menšímu úsměvu, než se k ní natáhl pro další polibek. Sám nechápal, jak tomu mohl odolávat tak dlouho, protože si svět bez ní prostě představit nedokázal. Přitáhl si jí k sobě ještě o něco více, i když to už možná nešlo, a protože to vedlo tím směrem, jakým to vedlo, nakonec skončili o pokoj dál.

---

O měsíc a několik dnů později....

Theo nemohl uvěřit, že od jedné určité noci utekl už měsíc několik dní. Tím večerem se toho totiž pro něj dost změnilo a vlastně nejen pro něj. Cítil se neskonale šťastný a dokonce i v práci se začal na své kolegy a pacienty usmívat, což muselo mnohé vyděsit. Ne že jemu by to vadilo, potřeboval dát totiž najevo, že se konečně cítí jako člověk a ne jako robot. Rodiče to však zatím nevěděli neb si nebyl úplně jist, jestli je připraven snést to, co by se mělo stát. Přemýšlel o tom tak moc, že se dokonce začal vídat pravidelně s Eleanor, který všechno hned vyslepičil.
Tohle se ale pro teď rozhodl hodit za hlavu. Chtěl si totiž užít dnešní večer, který měl trávit s Amber. Ostatně se sám nacházel v jejím bytě, čekajíc, až se jeho drahá přítelkyně dostaví z práce. Sám se totiž rozhodl uvolnit o pár hodin dříve, aby jí mohl překvapit večeří. Ne že by se někdy považoval za nějak extra dobrého kuchaře, ostatně doma na to měli skřítky, když se ale snažil, všechno šlo a podle toho receptu to nakonec nebylo ani tak těžké. Zvlášť, když kuchtil obyčejné špagety carbonara s brokolicí a lososem. Na chvíli se oddálil od plotny, jen aby zkontroloval, že se jedno z jeho oblíbených vín chladí. Theodore zkontroloval čas, pousmál se a začal chystat stůl. Teď už jen zbývalo, aby se Amber dostavila domů.

_________________

Té noci v srpnu se změnilo naprosto všechno a i Amber měla sem tam problémy tomu všemu uvěřit. Nic z toho, co se stalo a co následovalo, rozhodně neplánovala, ale tak nějak už nebylo cesty zpět. Ani to vlastně nechtěla. S Theem byla spokojená, vlastně i šťastná, jen… jen věci nabraly trochu rychlejší spád, než prve očekávala. Očekávala, haha, musela se Amber proudu svých myšlenek ušklíbnout, zatímco mířila domů. Šla relativně včas, poslední dobou příliš přesčasů nepracovala, pokud tedy zrovna Theodore neměl službu v nemocnici, jinak většinou trávila večery právě s ním. Přesto si ale v tašce nesla nějakou práci, nad kterou se hodlala doma v klidu usadit a dodělat ji, jelikož dnes dopoledne měla jiné starosti, než se probírat nudnými papíry.
Když odemkla dveře, zarazilo ji, že bytem line vůně teplé večeře (i když popravdě se jí z toho teď tak trochu obracel žaludek…), protože nečekala, že by Theo dorazil dřív než ona. Při svlékání kabátů a zouvání mírně svraštila obočí, jak se snažila rozvzpomenout si, jestli jí náhodou neříkal, že mu směna vyšla jinak, nicméně ať to bylo jakkoliv, samozřejmě zamířila do kuchyně, kde svého drahého očekávala. „To je mi ale překvapení,“ broukla s drobným úsměvem, když se pozastavila ve dveřích a založila si ruce na hrudi, zatímco pohledem spočinula na Theodorovi.

_________________

Netrvalo to dlouho a dveře Ambeřina bytu se opravdu otevřely. Což Theo tak nějak přeslechl, protože si zrovna pobroukával jednu ze svých oblíbených písní a myšlenkami tak byl úplně jinde. Když tak Amber stanula ve dveřích do kuchyně a promluvila na něj, maličko sebou trhl, než se spokojeně pousmál. "O to jsem se taky snažil," přiznal a popošel k ní, aby jí mohl vtisknout polibek na tvář. Theo se totiž vážně snažil a za ten měsíc byl skvělým přítelem - nosil jí kytky, chodil jí na proti do práce, pokud měl zrovna čas, zval jí na večeři, a tak dále. Na Amber mu totiž záleželo více, než na čemkoliv jiném. "Jak ses měla v práci?" povytáhl tázavě obočí, zatímco jí instruoval, aby se posadila ke stolu, že ten zbytek dodělá. A chvíli na to tak před Amber přistál talíř s jídlem, sklenka s vodou i vínem. Sám Theo se se vším zmíněným posadil na proti ní, usmívajíc se od ucha k uchu. Rukou sjel ke kapse u svých kalhot, a když ucítil maličkou krabičku, maličko se zamračil. Měl totiž pocit, že už jí dávno někam schoval, ale očividně se tak nestalo. Nakonec to nechal být a jeho zamračení v tu ránu opět kamsi zmizelo a vystřídal ho úsměv.

_________________

Amber přirozeně nemohla jinak, než se spokojeně pousmát, protože to koneckonců opravdu bylo příjemné překvapení. „Myslela jsem, že dnes budeš v práci déle,“ přiznala posléze, „tak jsem si vzala nějaké papíry na dodělání. Ale to může počkat.“ Amber pokrčila rameny, protože se opravdu nehodlala věnovat práci, když tu měla Thea. Namísto toho se po jeho pokynu posadila ke stolu – bylo takové hezké, jak se o ni staral. „Myslím, že o něco nudněji než ty. Dostala jsem se k nějakému překladu, ale za moc to nestálo, a jinak to příliš neutíkalo.“ V tom trochu lhala, jelikož jí přišlo, že dneska to uteklo tak strašně rychle, že si skoro pomyslela, že se jí ten čas za něco mstí. Ne že by ho chtěla zdržovat, protože jí bylo jasné, že se o to malé něco musí dříve či později podělit… a později v tomto případě nemělo úplně význam. „Děkuju, voní to…“ samozřejmě se Amber chystala Theovi pochválit večeři, kterou před ni položil, jenže když se jí ta vůně dostala úplně pod nos, Amber poněkud zbělala a rychle si přitiskla dlaň k ústům, aby zabránila prvotní katastrofě. „Promiň,“ zamumlala nejistě, když si byla jistá, že to nutkání odeznělo, a natáhla se pro sklenku s vodou, aby se napila a zahnala tu pachuť, která se jí v ústech vytvořila.

_________________

"Měl jsem být," přiznal a pousmál se. "Ale klidně po večeři tě nechám být, ať máš čas si tu práci dodělat," mrkl pak na ní. Rozhodně neměl problém nechat jí prostor pro její práci, protože byl jeho problém, že udělal tohle celé překvapení, no ne? Navíc jemu bohatě stačilo jen ten pocit, že jí může být na blízku. Nu a pak už se posadili ke stolu, což Theo dost uvítal, protože se sám na onu večeři fakt těšil. Holt se nestávalo tak často, že by vařil a že by mu to vyšlo tak, jako dneska. "Nápodobně, dnešek byl poněkud nudnější, moc práce jsme neměli, proto jsem se rozhodl uvolnit se z práce dřív," a taky proto, že těch přesčasů měl habaděj, takže si mohl do tý práce chodit skoro, jak se mu chtělo. Navíc dneska dělal především jen administrativní práci, která se mu holt nemohla vyhnout, jako vedoucímu. A taky se rozhodl koupit jednu určitou věc, kterou sice neměl v plánu vytáhnout ještě několik měsíců, ale bylo dobré, být připraven. Ne? Kdyby jen věděl..
Na jeho večeři přišla maličko jiná reakce, než kterou očekával, takže svraštil obočí a Amber si pořádně prohlédl. "Jsi v pořádku?" zazněl starostlivě a maličko odsunul její talíř stranou. Vypadalo to, že Amber není dobře, i když pár minut předtím nijak špatně nevypadala. A on, jakožto lékouzelník, měl potřebu přijít na důvod. Že by to mohl být ten důvod, to ho vskutku nenapadlo. "Bylo ti špatně už v průběhu dne? Můžu tě vzít k nám, aby se na tebe mrkli," což on by byl schopný se na ní mrknout i sám, ale vzhledem k tomu, že pracoval na oddělení zranění způsobená kouzelnými tvory, nějak pochyboval, že tady by mohl nějak pomoct. V ostatní odvětvích se sice trochu vyznal, ale bylo to už déle, kdy si to kolečko dělal naposledy.

_________________

„Ne, na to ani nemysli. Dodělám to zítra ráno. Chtěla bych si večer užít s tebou,“ broukla Amber, když se Theodore nabídl, že jí po večeři nechá prostor na dokončení pracovních věcí. Beztak měla takové tušení, že navzdory původnímu úmyslu nebude nakonec na práci žádné pomyšlení, takže to nehodlala hrotit a lámat zbytečně přes koleno. „Myslím, že ti jenom prospěje, když si občas od práce odpočineš,“ pousmála se následně. I když – ona měla co mluvit, když byla sama workoholička až na půdu. V tomhle ohledu si tak nějak neměli co vyčítat.
Amber se za tu chvilku slabosti malinko v duchu proklela, načež se na Thea slabě pousmála, jakmile odložila sklenku s vodou. „To bude dobrý,“ povzdechla si a promnula si čelo. Jeden hluboký nádech a výdech a už se cítila skoro dobře… jenže stačil jediný pohled na talíř s večeří a v obličeji byla zas o něco bělejší. „Myslím, že nebude fanda brokolice,“ zamumlala spíš pro sebe a ne úplně srozumitelně, takže Theodore mohl úplně v klidu slyšet, jak Amber říká 'nebudu fanda' sama o sobě. „Nemusíš si dělat starosti,“ řekla posléze, ačkoliv jí bylo jasné, že říct tohle bylo poněkud zbytečné, jelikož asi nebylo úplně normální, aby během chvilky připomínala čerstvě nabílenou stěnu. „Já jsem dnes už na konzultaci byla.“ Samozřejmě ne u Munga, protože jakkoliv to bylo nejlepší a největší lékouzelnické zařízení v Británii, bylo to poněkud nepraktické na udržení tajemství, když je vaším partnerem vedoucí jednoho z oddělení. Naštěstí existovali i soukromí lékouzelníci, byť to nebyla zrovna levná záležitost, ale když nebyla jiná možnost… „Theo…“ načala Amber a na chvilku se odmlčela, protože netušila, jak přesně to podat. Nakonec se to prostě rozhodla vzít jednoduše a rychle, ať to má za sebou. „Theo, já… jsem těhotná,“ v podstatě to spíš vydechla, než skutečně řekla, a asi neměla úplně v plánu to ještě dopoledne udělat takhle, ale bylo to venku a na tom jediném záleželo. Tedy, úplně nejvíc teď samozřejmě záleželo na jeho reakci.

_________________

"To budu samozřejmě rád," usmál se zeširoka a pokýval hlavou. "Ale pokud to je nějak důležité, nechci tě od oho zdržovat," dodal neb si byl jist, že by to určitě ten jeden večer bez sebe přežili. I když to ještě neměl sebemenší tušení, jaké zprávy chvíli na to přijdou, žeano. "No, budu se snažit. A ty bys měla taky," ostatně, v tomhle směru si opravdu neměli co vyčítat, protože oba byli workoholici, až to pěkné nebylo. Theodora ta práce bavila a dřív si neuměl představit, že by mohl dělat taky něco jiného.. od té jedné určité noci si to však představit uměl. Trochu, teda.
Theo se maličko zamračil, protože opravdu slyšel, že Amber asi nebude fanda brokolice, což ho taky mohlo napadnout. Sám sobě si v duchu vyhuboval s tím, že bude muset zjistit každou věc, kterou má či nemá ráda, i když měl spíše pocit, že příště jí prostě pozve někam do restaurace. "Tím si nejsem moc jistý," protože ty starosti si dělal neb Amber opravdu vypadala nemocně. Že to ale bude úplně jiný druh nemoci, to rozhodně neočekával. "Opravdu?" povytáhl tázavě obočí, protože si byl jist, že kdyby Amber přišla k nim do nemocnice, dozvěděl by se to. Sice byla poněkud velká, ale ony se drby rozšiřovaly poměrně rychle. Theo sám jim čas od času pomohl.. No a pak se Amber maličko rozpovídala a tentokrát to byl on, kdo připomínal zrovna nabílenou stěnu. Odkašlal si a natáhl se pro sklenku s vínem, protože se na tohle musel napít. Jen měl pocit, že by to chtělo něco silnějšího. Jak tohle bylo možný? Teda, on věděl, jak to bylo možné, ale měl pocit, že si vždy dali dostatečný pozor. "J-já budu otec?" dostal ze sebe nakonec opatrně, protože to tak nějak stále nemohl vstřebat. Do obličeje se mu ale pomalu začínala vracet barva a dokonce mu po tvářích přejel úsměv, to jak v kapse opětně nahmatal onu krabičku. "Ze mě bude otec," zopakoval, tentokrát už o něco sebejistěji a nevěřícně zakroutil hlavou. Probodával však Amber pohledem, čekajíc, jestli mu ta slova potvrdí, protože to prostě tak nějak potřeboval. Třeba si z něj střílela? Vzhledem k oné nevolnosti tomu tak asi nebylo, ale to potvrzení prostě potřeboval.

_________________

Popravdě si Amber nedokázala Theodora představit, jak se vzdává svého workoholismu a snaží se odpočívat jako normální člověk. U sebe si to tedy taky představit nedokázala, jenže ona k tomu bude mít nepatrnou pomoc, kterou zkrátka nebude moct přehlížet…
Samozřejmě jí bylo jasné, že i když řekne, aby si nedělal starosti, dost možná si je bude dělat o to víc, ale taková už byla povaha toho prohlášení, že. Amber přikývla na souhlas, že skutečně byla svůj stav s někým prodiskutovat, ale tohle už nerozvíjela. Ono bohatě stačilo to, co vyslovila jen o chvilku později. Zlehka se kousla do rtu a zatvářila se nejistě, zatímco pevně tiskla skleničku s vodou, jako by to byla momentálně její kotva, která ji držela v realitě. Amber se zmohla jen na přikývnutí, když se Theo zeptal, jestli z něj bude otec a podle jeho výrazu jí bylo naprosto jasné, že přemýšlí nad tím, jak se to stalo. „Myslím, že jak jsme tenkrát poprvé…“ asi ani nemusela větu dokončovat. Při dalších láskyplných setkáních si sice už dávali dostatečný pozor, ale tenkrát v ten první večer asi holt měli na mysli něco úplně jiného. Jí to ani v následujících dnech a týdnech nepřišlo až tak zvláštní, jelikož občas z pracovního stresu mívala rozhozené úplně všechno – od zažívání až po ty pravidelné měsíční návštěvy – ale když to jedna z kolegyň v žertu nadhodila, Amber zůstala stát jako opařená.
„Nezlobíš se?“ hlesla váhavě a ztěžka polkla, jako by v krku měla knedlík. „Já vím, že je to moc rychlé, a můžeš mi věřit, že jsem to tak neplánovala, ale…“ Amber pokrčila rameny, i když Theo naštěstí nevypadal, že by se chystal zvednout a prásknout za sebou dveřmi, protože jinak… No, vážně netušila, co by dělala.

_________________

Theo přikývl, protože samotného ho napadla jen ta první noc, u které přemýšleli úplně o ničem jiném, než o takovýhle věcech. Rozhodně nečekal, že by se něco takového stalo, ne takhle rychle. "Měl bych snad?" povytáhl tázavě obočí a jemně se pousmál. Nebylo proč se zlobit, ostatně chyba byla na obou stranách, ne jen na jedné a navíc, on si děti skutečně přál. Sice až tak za rok, spíš dva nebo tři, ale přál si je. Tak se holt stalo, že jeho přání bylo vyslyšeno o několik let dříve, než měl v plánu. V poslední době mu ostatně nevyšel skoro ani jeden plán. "Ale, stalo se," doplnil za ní opatrně. Rozhodně neměl v plánu odsud utíkat, nebo něco takového, Amber totiž skutečně miloval. Všechno mělo poněkud rychlý spád, ale to se tak občas stávalo. Ne?
Jeho myšlenky se na chvíli ztratily kdesi u jeho rodiny, takže nakonec potřásl hlavou a pomalu vstal, aby mohl přejít k Amber, líbnout jí na tvář, a pak.. si před ní přikleknout na jednou koleno. "Já měl tohle v plánu až za nějakou dobu, ale když už jsme v tom,.." odmlčel se, zatímco z kapsy vytáhl sametovou krabičku, kterou následně otevřel. "Vezmeš si mě?" Theodore byl nervózní, až to pěkné nebylo a vlastně si nebyl úplně jistý, jestli je na to opravdu ta správná doba. Ale měl potřebu nějak Amber ukázat, že s ní opravdu chce být a když už za pár měsíců měli být rodiči, mohli být taky svoji, no ne? V krabičce se schovával prstýnek, který vybíral sám a byl na to nesmírně pyšný. Teď už jen nezbývalo doufat, že ho s tím Amber nepošle někam, protože i to se mohlo stát.

_________________