_________________

Darya si prázdniny docela i užívala, doma byla docela ráda, nemusela se alespoň přetvařovat a hlavně nepotkávala každý den tolik mudlovských šmejdů jako ve škole. Učebnice na další rok už měla koupené od rodičů a Příčná jí vlastně ani moc nechyběla, podobně jako lidi z její školy. Zas tak kamarádů neměla, navíc se nemusela každý den vyhýbat Nottovi a i když její rodiče o něm chtěli často mluvit, Stephanie to vždy nějak přetrpěla. Když jí však oznámili, že jeden den pojedou na návštěvu k McLarkenům, myslela si o nich, že se zbláznili. Proti Nathanielovi nic neměla, kdyby byla schopná přiznat, že někoho má ráda, možná by o něm dokázala i říci, že je to kamarád, ale Darya si zas tak úplně jistá nebyla. A nemohla uvěřit tomu, že její rodiče za jejími zády domluvili s jeho rodiči jednodenní návštěvu. Opravdu si myslela, že si z ní střílí, ale otec trval na tom, že návštěva platí, a že se dohodli pár dní potom, co je viděli vystupovat na konci školního roku z vlaku.
Když nastal den D, Darya nevěděla zda se má radovat či dělat, že jí je to úplně fuk a nebo se rovnou hodit marod a zůstat doma. Ne že by jí to rodiče uvěřili, jenže tady byl pořád ten problém, že si Stephanie nebyla jistá zda tam opravdu chce. Teda jistě, Nath by se dal označit za něco-jako-kamaráda, ale.. Ale. Darka přesně nevěděla co to slovo kamarád vlastně znamená, nikdy žádného neměla a i když si myslela, že Gruška by mohla být její kamarádka, ukázalo se, že ani jí se nedá zas tak věřit.
I když slečna Udinová opravdu růžovou nesnášela, navlečena do růžových šatiček nebyla dobrovolně - hold neměla nechávat výběr oblečení na matce. Kdyby věděla, že na návštěvu přijede pár dní po Nathanielových narozeninách, nejspíše by mu dárek k narozeninám nedávala už ve vlaku, jenže s tímhle jí rodiče překvapili, naštěstí měla dost času na to, aby stihla ještě koupit nějakou maličkost, ač moc dobře nevěděla, co by se mu mohlo líbit - věděla jen, že má rád draky, nic víc, nic míň. A kupovat další dračí postavičku jí přišlo naprosto zbytečné, už takhle jich musel mít hodně, no ne?
"Jsi připravená?" Stephanie sebou sekla, už několik minut čekala v obývacím pokoji v jejich domě, především na matku, která totiž nejprve musela svou dceru řádně učesat a narvat do šatů, a poté připravit ještě sebe. "Samozřejmě," odkývala svému otci, zatímco se snažila nepřešlapovat, protože byla z této návštěvy nervózní, nevěděla totiž, co by od ní měla přesně očekávat. Nechtěla však nikomu a ani sobě přiznat, že se toho tak trochu obává. Ještě nikdy takhle doma nikoho nenavštívila, pokud se nepočítali čistokrevné večírky. K Nathovi však měla tentokrát jít úplně poprvé.
Ještě se párkrát zkontrolovala zrcadle, jestli opravdu vypadá dobře a zda náhodou není na šatech někde nějaký flíček. Byla připravená, mohlo se konečně vyrazit. Otec jí ještě podal černý kabát, a tak na chvíli odložila dárek, aby si ho mohla obléknout. Bude se mu vůbec líbit? Stephanie přimhouřila oči, sebrala dárek ze stolu a připravila se ke krbu. První otec, pak ona a nakonec matka. Darya zavřela oči, když do rukou brala letax, vstupovala do krbu a připravila se k tomu, přenést se k Nathovi domů.
Steph se překvapeně rozhlédla a vyšla ven z krbu. Zvládla to, byla u Natha doma a cítila se ještě víc nervózněji než když byla ještě u sebe. Pohled jí po chvíli padl na vysokou ženu s bílými vlasy, která je přivítala s přívětivým úsměvem, který jí Darka ani za nic nevěřila. "Nathanieli, máš tady návštěvu!" Darya sebou trhla při tomto zvolání a pohlédla ke dveřím s očekáváním. Kdyby si to uměla přiznat, řekla by, že už se ho nemůže dočkat. "Rodiče tady budou každou chvíli, ještě něco řeší. A ty musíš být Stephanie, viď? Hodně jsem toho o tobě slyšela," Darya nepřítomně přikývla, nevěřila moc tomu, že by o ní Nathaniel mluvil, ale když to JD McLarkenová říkala..

_________________

Nathaniel byl z celé té návštěvy ještě více nervóznější, než by byl ochoten přiznat. Sice se uměl dokonale přetvařovat, ale jeho sestřička JD už stejně zvládla vyčmuchat, že není tak úplně v pohodě. Když Stephanii ve vlaku pozval na návštěvu, byl v trochu jiném rozpoložení - byl tehdy více veselejší. Jenže teď už jej asi týden žrala jeho melancholická nálada, která mu měnila myšlenky z dobrých na špatné, a naopak. Chvíli měl pocit, že se nic neděje a najednou měl pocit, že nasedl do záchranného autobusu, který se řítí merlinvíkam, do neznáma a odmítá zastavit. Od rána toho snědl ještě méně, než obvykle - ne, tenhle kluk fakt neměl šanci stát se velkým jedlíkem. Přesto každého v rodině byl schopen obeznámit o tom, že je skutečně v pořádku, a že se vlastně těší, ačkoliv o tom sám dost pochyboval. Utéct. To slovo mu zvonilo v hlavě s líbivou melodií a on skutečně přemýšlel o tom, že by se vypařil. Jenže co by si pomyslel otec o tom, že jeho jediný syn zdrhá z bojiště před bojem? Musel to vydržet. Už ráno se tedy převlékl do čistého tmavě modrého hábitu, který byl tak nějak šit na míru a dokonale tak padl k jeho postavě. Pod ním měl bělostnou košili a tmavé kalhoty. Chtěl vypadat k světu, a tak se o to celou dobu snažil. Když se mu podařilo sám sebe nějak vystrojit, stejně nemohl zůstat v klidu a ani knihy mu neposkytovaly dostatek útěchy. Zavřel se tedy do svého pokoje, kde začal vše rovnat, přerovnávat a přemisťovat. To mu alespoň poskytlo tolik útěchy, že se nemusel strachovat o to, jak to celé dopadne. Jeho mysl se dokonale upnula k předmětům, které rovnal z místa na místo, a tak díky tomu odstínil vše, co jeho mysl tížilo.
Možná by v přerovnání pokračoval bůhví jak dlouho, než by se jeho perfekcionusmus přesytil, jenže náhle jej v práci přeruší hlas jeho sestry. Zvolání.
S dlouhým nádechem upře pohled ke dveřím a skousne rty. Útěk? V žádném případě. Po chvíli odhodlávání vyrazí ke dveřím, rychle je otevře, a pak projde ke schodům, kde seskáče po dvou. Dole trochu zalituje, jelikož to mohlo vypadat, jakoby se na Daryu fakt hrozně těšil. On se na ní asi těšil, ale... sakra, kdo se má vyznat ve vlastních myšlenkách?
"Dobrý den," pozdraví slušně, když se dostane až do místnosti, kde postává JD a rodinka Udinova. Na Daryu se pousměje, a pak vykročí k rodičům Daryi. "Nathaniel McLarken, rád vás poznávám," představí se jejím rodičům a případně si s nimi i potřese ručkou. Jedním pohledem překontroluje JD, než se zase zahledí po jejich návštěvě. "Dáte si zatím něco?" zeptá se a opět zalituje, že se ztotožňuje s rolí sluhy, i když byla pravda, že to byla společnost, v níž si to mohl částečně dovolit. Kdyby se takhle lopotil před mudly? To by teprv bylo nepřístojné. Takhle to byla slušnost a on nechtěl zase působit jako nezdvořák, co se neumí chovat.

_________________

Ne, JD opravdu moc dobře nechápala, proč se rozhodli její rodiče domluvit tuhle schůzi. Čeho tím chtěli dosáhnout? I tak však byla na svém místě, tedy v obývacím pokoji u krbu, už pár minut předtím než skoro celá famílie Udinů měla dorazit. Chtěla je vidět první, navíc rodiče měli ještě nějakou práci, a tak bylo lepší když je přivítá ona než domácí skřítci, no ne?
Pár minut po druhé hodině odpolední se skutečně něco začalo dít, Jordan se ušklíbla a vstala z křesla zatímco na stůl odložila nejnovější knihu o lektvarech, nahodila obvyklý úsměv, kterým přivítala nejprve Immanuila, poté Stephanie a nakonec i její matku. Protože po ruce neměla žádného skřítka, po kterém by mohla svému bratrovi vzkázat, že zde má už návštěvu, vykřikla to do domu. Chvíli na to se Nathaniel opravdu objevil v místnosti, seskakujíc ze schodů jakoby se na Daryu Udinovou opravdu těšil. JD potlačila úšklebek, zas tak moc mu to nežrala, protože ho stihla za těch pár dní co o návštěvě věděl prokouknout.
"Jordan McLarken," broukne pak ještě své jméno, když se představí i její bratr a mrkne po Stepahnii. Dost jí zajímalo co na tom růžovém stvoření je, že tady teď byla u nich na návštěvě, Nathaniel totiž o ní nemluvil, vlastně celkově o svých kamarádech nemluvil, ale JD to vlastně vůbec nevadilo - měla své práce dost a aspoň se nemusela zabývat tím, co všechno se odehrálo v Bradavicích. Stačilo jí, že se tam Nathovi líbilo, nic víc nepotřebovala vědět.
"Nathanieli, co kdyby si slečně Udinové ukázal dům? Nechám vám pak do pokoje poslat nějaké občerstvení," mrkla na svého bratra a mlčky mu naznačila, že to vlastně nebyla otázka, ale rozkaz. Následně mrkla na hodiny, svraštila obočí a obrátila se k manželům Udinovým. "A vy pojďte za mnou, rodiče vás už očekávají," broukla pak s menším úsměvem, i když si byla vědoma toho, co před chvílí řekla. Tedy toho, že sem její rodiče za chvíli přijdou. No, nastala menší změna plánu.
JD nejprve počkala až se Nath rozhoupe a se Stephanie odejde, nezapomněla však svému bratrovi říci, ať se jejímu pokoji vyhnou, což byla samozřejmost, ale i tak mu to prostě pro jistotu řekla. Teprve pak pobídla ještě jednou Udinovi a odvedla je z pokoje pryč, do otcovi pracovny.

_________________

Darya se opravdu cítila nervózně, to, jak si jí Jordan prohlížela jí jistým způsobem vadilo, bylo to prostě nepříjemné. O to víc byla nadšená, když se objevil Nathaniel. Úsměv, který se objevil na jejích tvářičkách byl opravdoví a ne žádná přetvářka. Opravdu ho ráda viděla, i když přiznat to na hlas, to by se určitě nikdy nestalo. "Těší mě," broukla, když se JD představila a vysmekla menší pukrle zatímco její rodiče si potřásali rukou s Nathem.
Nervozita však neustupovala, v což zarytě doufala, ale ani příchod McLarkena to nespravil, spíše naopak. Díky němu se cítila ještě o něco více nervózněji než předtím. "Ne, děkuji," kníkla proto celkem tiše, když se jich optal na občerstvení a mrkla po Jordan, která si jí zase prohlížela. Co pak někde měla na šatičkách nějaký flek nebo byla špatně učesaná? Stephanie nervózně přešlápla, už se nemohla dočkat až tuhle místnost opustí a nechají celou JD McLarkenovou za sebou. Což se vlastně i po chvíli stalo, protože sestra Nathaniela pobídla, aby jí vzal na průzkum domu. Daryinka si oddechla. Že by jí četla Jordan myšlenky? I to bylo možné, ale v tuhle chvíli byla vážně ráda za to, že může odejít sic jí napadla myšlenka, kdy se setká s Nathanielovými rodiči?
"Co vlastně dělá tvoje sestra?" zeptala se, možná trochu zvědavě ve chvíli, kdy nechali celý pokoj i s jejími rodiči a JD za sebou. Nervozita pomalu začínala opadat, i když to tak chvilkami nevypadalo. Jenže se jí nikdo nemohl divit, takhle na návštěvě u někoho byla vskutku poprvé. Vždyť ani Grušku ještě nikdy nenavštívila, a tu znala o něco lépe než Natha. "Máte to tady hezký," broukla po chvíli uznale sic toho zatím moc neviděla. Ale docela se jí tady opravdu líbilo, i když domov byl domov, no.

_________________

Překvapivě se mu podaří udržet kamennou, neprostupnou tvář, kterou jen chvílemi prozáří ten jeho menší a vševědoucný úsměv. Se všemi si potřese rukou a případně si s nimi ještě prohodí pár zdvořilostních frází, přičemž pohledem přelétne z jednoho na druhého. JD zřejmě onou návštěvou nebyla dvakrát nadšená, ale tím si Nate nijak nehodlal lámat hlavu. Sice byl pořád dost nejistý, na druhou stranu začínal být rád, že se u nich Udinovi zastavili, protože Daryu vážně viděl rád. V Bradavicích se s tolika lidmi nebavil - většinu probodával otráveným nebo naopak až moc povýšeným pohledem, dalších si ani nevšímal. Přesto se ale tak nějak nejvíc bavil s Rayem nebo právě s Daryou. Nevěděl, jestli o rok starší dívku brát za kamarádku, ale přesto k ní jistý vztah měl, a tak byl vždy rád, když se objevila. I když se o něj přitom dobývala nejistota z případného selhání.
Ještě chvíli zůstane v tichosti na místě, než se ozve JD. Překvapeně ji vyhledá pohledem, jakoby vůbec nečekal, že jej osloví, ale zřejmě nechce být považován za ňoumu nebo hlupáka, jelikož rychle přikývne a věnuje poslední úsměv k Daryiným rodičům. "Jistě, určitě ji tu moc rád provedu," řekne a s odkašláním udělá úkrok k Darye. Nad sestrou jen povytáhne obočí, když náhle úplně změní plán, ale přesto se nijak nesnaží do toho vstupovat. Většina jeho pozornosti se totiž rázem obrátí k Darye,která s ním nakonec zůstane samotná v místnosti. Vlastně ani nevěnuje pozornost sestře a jejímu varování, skoro jako by e dostal do nějaké bubliny, do které nic nemůže proniknout. S pokynutím navede Daryu pryč z obývacího pokoje, směrem do chodby, která vede k vchodovým dveřím, ale zároveň i do dalších místností. Pohledem překontroluje chodbu, všechny obrazy a případnou existenci, a když nezbystří jediného skřítka, s úsměvem se obrátí k Darce. "Jsem rád, že sem tvoji rodiče přijeli na návštěvu. Vlastně už jsem nemyslel, že bys sem přijela. Když jsem ti to ve vlaku nabídl, nevypadala jsi, že bys to přijala," upře k ní svůj pohled, načež prsty poukáže na jedny dveře. "Tam je kuchyně, můžeme se tam jít podívat a vzít si něco dobrého, i když už něco bude u mě v pokoji. Támhle za těmi dveřmi je jídelna a úplně vzadu je tátova pracovna. Dá se tam dostat i přes další chodbu za obývákem," prozradí s pokrčením ramen. "Pak jsou tu další pokoje, velké i malé. Pro návštěvy, ale i pro nás, když chceme mít klid. Dole je i knihovna, ehm, chceš se podívat?" zeptá se a trochu zalituje, protože... vůbec si není jist, jestli Darya tolik obdivuje knihy jako on sám. "Nebo můžem jít někam do zahrady, teď tam bude klid," pronese ještě jakoby nic a pokrčí rameny. Svůj pokoj ještě neuvádí, ale určitě ji tam během jejich návštěvy ještě stihne zavést. Času snad mají dost.

_________________

Darya se lehce pousmála. Nevypadala, že by jeho nabídku přijala? Také že nechtěla, ale proč by Nathovi přiznávala, že tuhle návštěvu vlastně vymysleli její rodiče, poté co se jim o tom jednou zmínila? "Já jsem také ráda," přiznala po chvíli krapet zamyšleně sic si tím nebyla zas tak jistá. Netušila co by měla od téhle návštěvy přímo očekávat a to jí děsilo ze všeho nejvíce. A více než cokoliv jiného by si právě teď přála slyšet o čem se její rodiče baví s těmi Nathanielovými. Jenže to bylo pasé, nemohli je přeci sledovat, ne?
"Můžeme tam zajít," potvrdila s úsměvem. Knihy sice nebyly zrovna její oblíbené, ale Nath je měl očividně rád a i když Darya byla většinu času sobecká a myslela jen na sebe, v tuhle chvíli jí něco říkalo, že by mohla myslet i na ostatní. Dělalo se to sice těžko, ale.. "Mohl by jsi mi ukázat svou oblíbenou knížku," zamrkala pak na něj nevinně a odtrhla od Nathaniela pohled, aby se mohla rozhlédnout po chodbě, po které zrovna šli. Další věc, která jí však upoutala mnohem více než knihovna, byla zahrada. Daryin úsměv se nepatrně rozšířil, po zahradách u nich doma se dokázala procházet klidně i několik hodin. "Tak první zahrada, a poté knihovny? Myslím, že na to budeme mít dost času," broukla poté rozradostněně, a vlastně i opravdu doufala, že stihnou jak zahrady, tak i knihovnu. A to ještě Nath nezmínil svůj pokoj, na který byla také nadšená, ale kdyby to nestihli teď tak možná.. Darya potřásla hlavou, odtrhla pohled od stěny, kterou skoro hypnotizovala a věnovala Nathanielovi úsměv. "Ale jestli máš jiný plán, nechám to na tobě," dodala smířlivě, protože Nath byl přeci jen jejím hostitelem, a tak měl právo říci kam a kdy půjdou. A Stephanie to pro jednou vůbec nevadilo.

_________________

Ačkoliv do Daryiny hlavy neviděl, sám by si také přál, kdyby měl po ruce něco, co by mohl nastražit do pracovny, aby tak slyšel každé slovo, pronášené z úst jeho otce a Udinových. Celá tahle návštěva byla hrozně zvláštní a on se bál, že by si třeba mohl uříznout ostudu, což by fakt nechtěl. Celý život je veden k tomu nejvybranějšímu chování a všechno a teď by si to ještě nějak zpackal. Své myšlenky se pokusí zapudit a s tím se pokusí nahodit i přijatelnější grimasu. (Jasně, knihovna, to je teda dobrá blbost) Hlas v jeho hlavě mu napoví, že si asi nevybral tu nejlepší věc. Knihovna je pro mnohé lidi ne moc zajímavá. On si vědomostí váží, ale... přeci nebude Daryu vodit do knihovny. Naštěstí si ale dívka rozhodne sama, kam by ráda šla, a tak rychle kývne hlavou. "Jasně, jdeme," řekne lehce přiškrceně a sám se pokusí zatvářit, že je vše přesně tak, jak on sám chtěl. "Víš, jak dlouho se tu chtějí tví rodiče zdržet?" zeptá se informačně, protože pro něj bylo skutečně důležité, aby tyhle detaily znal. Jen s tím může plánovat a rozmýšlet své další kroky. Jeho perfekcionismus jej k tomu zkrátka doháněl. Dlouhou chodbou, ozdobenou obrazy a drahým nábytkem, ji dovede až k velkým proskleným dveřím, vedoucím dozadu do zahrad. Když k nim dojde, rukou stiskne kliku, a pak dveře otevře a sám ustoupí, aby měla Darya dostatečný prostor projít ven. "Prosím," řekne slušně a povytáhne koutek rtů. Když dáma projde první, zamíří hned za ní a dveře zavře. Pohledem přelétne dlouhé zelené zahrady, plné keřů, květin a stromů. Po levé straně je mezi stromy a keři zamaskován skleník, na který ukáže prstem. "Tamhle jsou různé kouzelnické květiny a keře, o ty pečuje spíše máma. Otec má na starosti jiné věci," poznamená slečně vedle sebe. Pokud Darya nebude chtít vědět nic dalšího, prstem pomalu sklouzne k dalšímu bodu jejich zahrady - k rozložitému stromu, který se nachází tak nějak uprostřed. "Tenhle dub je už hodně starý, přes stovky let. Má rozložitý kmen, dá se na něj dobře lézt. Rodiče ho chtěli nechat pokácet, asi kvůli jeho rozložitosti, ale já jsem rád, že zůstal. V parných dnech se pod ním dá dobře ukrývat," poznamená s úsměvem a pokrčí rameny. Sám přitom pomalu vykročí ze zadní terasy domu dolů, k cestičce, vedoucí jak ke skleníku, tak i k zadním částem zahrady.

_________________

Stephanie zakroutila hlavou, protože opravdu neměla nejmenší ponětí, jak dlouho se tady asi její rodiče chtějí zdržet. Hodinu, dvě? Asi záleželo na tom, jak rychle proberou tu věc s rodiči Nathaniela. Mezitím se však rozhodla si tuhle návštěvu náležitě užít ač ji trápilo, že nezná pravý důvod tohohle setkání. Nevěřila totiž svému otci, že jí chtěl udělat radost, aby se přes prázdniny viděla s někým ze školy. Kdyby tomu totiž tak skutečně bylo, nenutil by jí celé prázdniny do schůzky s Rheinalltem a nechal by jí trajdat po Příčné. Jistě, Darya moc dobře věděla, že to tam je nebezpečné, ale kdyby sebou měla bratra..
"Děkuji," špitla, zatímco věnovala Nathovi menší úsměv a vešla do zahrad. "Takhle je to i u nás." Broukla s pokrčením ramen, otec vždycky měl na práci takových důležitých věcí, že všechny ostatní byl schopen zanedbávat i když poslední dobou se věnoval především jí a starému Nottovi a to se Darye vůbec nelíbilo, byla radši když jí kupovali dárky a nechávali jí na pokoji, to si alespoň mohla dělat co chtěla.
Stephanie si prohlédla strom, který jí Nathaniel ukazoval a neubránila se tázavému povytáhnutí obočí. Lézt na strom? Něco takového nikdy nedělala a vlastně.. ani nevěděla, jak se to dělá. "Je krásný," odtušila nakonec a následovala Natha. Zahrady se jí líbily celkově, protože taková místa se jí líbila. "Tak co, těšíš se zpátky do školy?" položila pak otázku, kterou moc lidí neslyšeli rádi, zvláště ne o prázdniny, ale Darya se tomu prostě neubránila, no. Ona se tam totiž těšila, měla k tomu své důvody.

_________________

Ani on nemá nejmenší ponětí, jak dlouho ta návštěva bude trvat. Je určitě nemožné, že by tu Udinovi strávili celé odpoledne. Spíše jen proberou ty své věci, vypijí si šálek kávy nebo něčeho víc dospěláckého, a pak se zase všichni rozejdou po svých. A možná to bude trvat tak hodinu nebo dvě. Víc asi těžko, tohle nejsou žádné přátelské schůzky... i když ani on sám neví nic o přátelských schůzkách. Źádného pořádného kamaráda nikdy neměl a ani rodiče nikdy neviděli v přítomnosti žádného dobrého přítele. Spíše jen lidí, které měli své místo vysoko ve společenském žebříčku, ale nikdy si nebyl jist, jestli tohle mají být ti přátelé. Myšlenky mu taky na chvíli zalétnout k Rayovi, ale toho raději rychle vypudí ze své mysli a pokusí se nahodit nějakou příjemnější grimasu. "No jo, nikdy jsem otce neviděl, že by se staral o zahradu. Na kouzelnické rostlinstvo je tu hlavně máma. Anebo já, pokud chci udělat nějaký ten průzkum, i když nemyslím si, že bych byl zrovna expert v oboru bylinkářství," prohodí s pokrčením ramen a pohlédne na Daryu. Vážně ho bylinky moc nebraly. Postupně objevil svůj talent na přeměňovací kouzla, ale většina dalších předmětů byla ovlivňována spíše tím, jak moc se na ně byl schopen naučit. A jemu to většinou skutečně šlo. Pohled mu pak znovu padne na strom a on se pousměje. "Chceš tam zkusit vylézt?" nabídne dívce, i když je dost možné, že dostane košem. Takové kažení mládeže, to svět neviděl. Ani maminka neviděla dvakrát ráda, když tam lezl on sám. Párkrát totiž hrozilo, že si vážně natluče, ale tak no co - nic dalšího nedělal. Žádné sporty ani nic takového, protože byl celkově trochu lama, ale ten strom byl něco jiného.
Otázka na školu jej rozhodně nijak nevyvede z míry, jelikož školu považuje jako nějaký pomyslný základ. Je důležité mít znalosti, i když je fakt, že jej trochu znervózňovalo vědomí, že jej vyučují profesoři mudlovského původu a pár dalších nečistokrevných kouzelníků. Asi všichni nebyli tak špatní, ale nebylo to nic pro něj. Oni sem nepatřili. "Docela jo, věřím, že druhák bude určitě zajímavější, než prvák, kdy jsme nemohli téměř nic a kolejní viděl problém i v koštěti. Jen doufám, že zmizí všichni ti otrapové, co na té škole nemají ani co dělat. Ani otec by nebyl rád, kdybych byl ovlivněn jimi a nějak to pokazilo mé výsledky. I když tomu moc nevěřím, ale sedět ve třídě s tlupou Nebelvírů dá fakt zabrat," prohodí jednoduše k Darye s pokrčením ramen. "A co ty, jak se chystáš na třeťák?" zeptá se slušně, aby debata jen tak nestála, a pak se zase rozhlédne po zahradě.

_________________