Účastníci: Gweeny & Mickey
Čas: polovina července 1980
Místo: přírodní památky Irska

Smělé plány se staly realitou. Gweeny a Mickey letos o prázdninách chtěli společně podniknout pořádný výlet - jen oni dva, stan a pár dní nerušeného klidu. Jako cílovou destinaci nakonec nezvolili žádnou exotiku, ale Gwenino napůl rodné Irsko, kam míří hlavně za přírodou - s tím, že i nějakého kouzelného tvora by po cestě mohli zahlédnout. Určitě plánují podívat se na Moherské útesy, monument Newgrange a do údolí Glendalough. Hlavně si ale chtějí užít čas strávený jen spolu, mimo školu a zkouškový stres. Nezbývá nic než doufat, že si pro ně Smaragdový ostrov schovává hezké počasí - i když kouzelnické stany nemívají problémy v žádných podmínkách.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Den 1. - pondělí 14. července 1980

Den D si Gweeny samou nedočkavostí málem odškrtávala v kalendáři. Čekání do poloviny července, kdy měli s Mickeym uskutečnit svůj výlet pod stan, se zdálo jako hotová věčnost. Ne, že by během té doby neměla co na práci – v první řadě sháněla opravdu dobrý stan, s velkým prostorem a vysokou odolností proti nepřízni počasí. Také bylo potřeba naplánovat si trasu a alespoň přibližně si pozjišťovat detaily o místech, kde by teoreticky mohli zakempovat. Nic to neměnilo na faktu, že plánovali cestovat spíš tak nějak „na náhodu“ a že to bude takové malé dobrodružství.
Ne, že by se Gweeny před rodinou Sheppardových styděla, přesto Mickeyho poprosila, jestli by si nemohli dát sraz spíš na Příčné – byla to příležitost sehnat ještě různé potřebné věci, včetně speciálního ochranného spreje na stan. S ním, zabaleným v „bezedné“ krosničce spolu s horou jídla a oblečením, vyčkávala Gwen se širokým úsměvem před Děravým kotlem. Hůlka jí čouhala z kapsy, protože se ji brzy chystala použít. Museli se přemístit, pokud až do Irska nechtěli vlakem.
Gwee s sebou měla sice dost jídla, ale většinou to byly různé mudlovské trvanlivé blbůstky. Plánovala tradiční opíkání k večeru, a až dojdou k jedné z plánovaných památek, určitě se museli stavit na obědě. Už jen představa nadcházejících dní byla úplně famózní a ona až nemohla uvěřit tomu, že to opravdu klaplo. Jedou!

| +

Mimo herně:
To datum je tam spíš na okrasu, ono je to stejně úplně jedno

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Gweeny si den D odškrtávala jenom málem, Michael to tak skutečně dělal. Na těch pár dní se nesmírně těšil, a tak nebylo divu, že se snažil být co nejvíce připraven. Ačkoliv mu přišlo, že nejvíc toho oddřela Gweeny, protože sehnala stan plus i přibližně i naplánovala trasu. Na něj zbylo… určitě nějaké vychytávky, kdyby si chtěli večer zapálit oheň, a tak dále, včetně nějaké zásoby jídla, které mu spíš vnutila máma. Batoh měl tedy relativně nabitý, ale ne přehnaně. I když měl pocit, že se mu tam snažil nacpat Liam od chvíle, kdy se dozvěděl, že Mickey s Gweeny plánují samostatný výlet. Naštěstí mu to Susan zatrhla, za což jí byl Mickey vděčný.
Míša byl tedy vlastně rád, že se Gweeny nepřemisťovala k nim domů, protože si naprosto dokázal představit, že Lee by si našel nějakou záminku, aby tam v tu chvíli oxidoval. Do Děravého kotle se Mickey dostal letaxem a pak už bylo jen otázkou několika vteřin, aby vyšel ven, kde už na něj čekala Gweeny. „Ahoj!“ blýskl se úsměvem, jakmile ji spatřil, načež ji přivítal i krátkým políbením na tvář. „Těšíš se? Já děsně. Táta mi s sebou půjčil jeho termosku s čajem, kterou používá, když je někde venku víc dní – má totiž zařízené, aby v tom ten čaj jen tak nedošel,“ jo, samodoplňovací kouzla byla fajn, zvlášť na takovéhle výlety. Ale zase se to s těmi kouzly nesmělo přehánět, protože jinak by to nebylo dobrodružství, že. „Budeme ještě něco shánět?“

_________________

Když se dveře Děravého kotle konečně otevřely, Gweenin už tak široký úsměv se ještě rozšířil a vykreslil jí na tváři radostné dolíčky. Tak je to tady, vážně jedou kempovat! Mickey u ní byl sice téměř okamžitě, co z pověstného podniku vyšel, ale i tak mu pár kroky téměř přitančila vstříc. „Ahoj!“ opětovala mu nadšeně pozdrav. Jako malé dítě… Ale co, vadilo to někomu? Spokojeně se nechala líbnout na tvář, přičemž ho už snad instinktivně chytla za ruku. „Jasně že jo, strašně moc! Těhle pár dní si plánuju dokonale užít,“ zazubila se s evidentním nadšením. Takhle vypadají uvolněné endorfiny! „To je parádní nápad, mohla bych to zkusit nějak aplikovat na kakao,“ broukla potom neméně vesele. Co dodat, její vlastní zásoba jídla byla spíš mudlovská než kouzelnická, až na takové drobnosti jako sirupové košíčky, nechutně geniální fazolky, bonbony a další kvantum cukru. Ne, že by bez nich nemohla fungovat, ale nemohla.
„Myslím, že už ne,“ zavrtěla posléze hlavou a ještě se krátce zamyslela, jestli opravdu nebudou hned po rozdělání stanu něco životně důležitého postrádat. Byla pravda, že organizaci jejich společného výletu si víceméně bez ptaní vzala na starost, ale Mickey si nijak výrazně nestěžoval – každopádně, pokud by jim mělo něco chybět, aspoň budou vědět, čí to je chyba. „No, až budeme něco potřebovat, zjistíme to,“ mávla se smíchem světácky rukou. Člověk by měl umět improvizovat. Každopádně, sprej co chtěla už koupila a Mickey úspěšně dorazil, tudíž to vypadalo, že by mohli vyrazit. Ne, že by byla tak strašně nedočkavá (teď už ne) a potřebovala se držet nějakého časového plánu či podobně, ale na druhou stranu, nač čekat? „Vyrazíme?“ nadhodila tedy s úsměvem a jemně zmáčkla Míšovu ruku. Pokud souhlasil, bylo na ní, aby se do Irska dostali. Pokud možno i v jednom kuse.
Jelikož šlo ale o event, osud byl hodný a při přemisťování zaláskované výletníky žádná patálie nepotkala. První lokaci měla Gweeny namyšlenou, aby se právě při přemístění měla čeho chytit – a protože Moherské útesy opravdu chtěla vidět. Samozřejmě ale při kouzlení necílila přímo na samotné útesy, protože koupačka v moři by na úvod nebyla úplně ideální. Aspoň ne taková, k jaké by došlo. Vytipovanou měla nedalekou vesničku, která nebyla turisty úplně okupovaná, ale od hlavní atrakce nebyla daleko. Stačilo tedy jen jedno škubnutí v žaludku a místo uličky před Děravým kotlem se před nimi objevila nízká zídka na hranici pastviny a docela obyčejná vesnička, kterou tvořil shluk domů. Kousek od nich se táhla cesta doplněná příhodným ukazatelem, takže se nemuseli bát, že zabloudí.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

„To si piš, že si to užijeme,“ přikývl Michael na souhlas, protože on si to rozhodně nechtěl nechat nikým a ničím zkazit. Bude to několik skvělých dnů. „Aha, tak že bych už měl nápad na dárek k Vánocům?“ zazubil se pak, když Gweeny prohlásila, že tu bezednou termosku by mohla využít na kakao. Ono vůbec tyhle bezedné věcičky, ať už se jednalo o pití, jídlo nebo tašky byly šikovné věcičky. Každopádně zjevně byli dobře zásobení, protože Gweeny netoužila po ničem, co by mohli ještě doplnit. „A na druhou stranu, kdyby to něco bylo fakt důležitý, tak bysme to asi jen tak nezapomněli,“ usoudil ještě zamyšleně, ale pak už myšlenky na to, jestli jim ještě něco chybí, pustil z hlavy. Momentálně před sebou měli zábavnější věci. „No jasný, jdeme na to,“ přitakal s veselým úsměvem, který mu ovšem z tváře trochu smazalo to asistované přemístění. Mickeymu se sice při podobném přenášení nedělalo vysloveně špatně, ale ten pocit protahování úzkou trubicí zkrátka nebyl moc příjemný, a tak po přistání pustil Gweeninu ruku, aby se zapřel o kolena a trochu se vydýchal. Alespoň že se nemuseli dívat na to, co měl dnes ke snídani. Netrvalo to dlouho a Mickey zase ztracenou jistotu nabyl. „Jako, neříkám, že co se týče rychlosti, je přemisťování bezkonkurenčně nejlepší, ale při jízdě vlakem se aspoň člověku nedělá šoufl,“ ušklíbl se pak, když se zase narovnal a konečně se porozhlédl kolem. „Tak jo, zatím to tady vypadá pěkně,“ usoudil. A to byli teprve na začátku.

Mimo herně:
Se moc omluvuju za takový zásek hned na začátku, ale tenhle týden mi nepřál, v práci jsem musela pracovat a večer doma se mi blbě psalo. A pořád to teda není nejlepší.

_________________

„Do Vánoc to bez toho hrnku nepřežiju!“ protestovala naoko zoufale Gweeny. I když její posedlost kakaem možná byla patřičné úrovni, samozřejmě to byl vtip. „Ale v tom případě jsi mi zkazil překvapení,“ dloubla si ještě se zářivým úsměvem. Toliko k tomu, že by toho špičkování mohla během výletu nechat. Technicky ale zatím na výletě nebyli. Sumasumárum to ale vypadalo, že mají všechno potřebné, a jak Mickey správně podotkl, kdyby jim chybělo něco zásadně důležitého, snad by si to alespoň jeden z nich vzpomněl. „Budeme doufat,“ broukla Gwee, čímž to bylo vyřešeno a pokud by něco postrádali, tak si zkrátka poradí. Hlavně že měla hůlku – bez ostatních věcí se už nějak přežít dalo. To koneckonců i bez té hůlky, jak je Finnian už dávno naučil.
Ačkoli se předem na nevolnost z přemisťování připravila, stejně byla (a hlavně její žaludek byl) překvapená z toho, když se to stalo. Zatímco se Míša předklonil a snažil se udržet snídani na svém místě, Gwee se opřela o nedalekou zídku a jen krátce se vydýchala. Trocha tréninku a určitě se to ještě zlepší. „Dobrý?“ vrátila se zpátky k Mickeymu a zlehka mu položila ruku na záda. „No, když sebou metro škubne, kolikrát z toho člověku šoufl je,“ poznamenala potom s úsměvem. Ale naprosto jeho slova chápala. Vzápětí přikývla a potlačila pokušení vytáhnout z kapsy mapu. Zatím věděla, kam jít, tak nemusela nutně vypadat jako turista puntičkář.
Ukázala směrem k nedalekému ukazateli a cestě vinoucí se od středu vesnice mezi pastvinami za kopec. „Cesta přímo k útesům. Nemělo by to být daleko,“ zaradovala se a se svým typickým elánem vystřelila vpřed. Energicky se přehoupla přes blízkou zídku, která nemohla mít více než metr na výšku, ale po pár krocích se zastavila, aby počkala na Mickeyho a mohla ho čapnout za ruku. „Na venkově je v Irsku moc hezky,“ přitakala po cestě. Na tichou chůzi a koukání kolem byl čas později. „Mamka taky bydlí v podobné vesničce. Po mudlovsku, s dědou.“ Už to zase byla nějaká chvíle, kdy je navštívila. Jak už ale bylo řečeno, neplánovala to zahrnout do tohohle výletu. Těhle pár dní patřilo jenom jí a Mickeymu. A bezedné termosce s čajem!
Cesta, po které šli, byla obyčejná, nenápadná pěšina vysypaná pískem a štěrkem. Mezi zelenými plochami pastvin se vinula něco přes kilometr. Nejdřív se do nich začal opírat silnější vítr od moře a potom, po zdolání malého kopečku, je už čekal výhled na samotné útesy a okraj ostrova.

Mimo herně:
Pohodička, však nikam nechvátáme

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

„No, tak v tom případě dostaneš možná ještě nějaké jiné překvapení. Když budeš hodná,“ rýpl si Mickey do drahouška na oplátku a potutelně se uculil, než to téma raději ještě pořád bezpečně opustil. Sice to bylo jenom neškodné kočkování, ale co kdyby to náhodou přerostlo do většího dohadování. I když o tom se dalo docela zdravě pochybovat. Nicméně zanedlouho měl úplně jiné starosti než tohle popichování, protože se přemístili na místo určení, a i když mu nebylo vysloveně zle, potřeboval chvilku na vydýchání.
„Hm, jo, asi máš pravdu. A každý na to navíc může reagovat jinak, někomu je blbě z toho, někomu z něčeho jiného,“ přitakal a posléze pokýval hlavou na znamení, že už to je dobrý a můžou se klidně vydat na cestu. Tu jim naznačil nedaleký ukazatel, na který poukázala Gweeny, která vzápětí vystřelila dopředu na cestu. Michael se nepatrně zašklebil, ale Gweeny se jen chvilku poté zastavila, aby na něj počkala. „To je od tebe hezký, žes na mě počkala,“ rýpl si do ní žertovně, než ji chytil za ručku a zlehka ji stiskl.
„Ono když si to tak vezmeš, tak na venkově je hezky prakticky všude, protože všude kolem máš přírodu a člověk není utlačovaný betonem a cihlami. Neříkám teda, že město nemá svoje kouzlo, to bych byl sám proti sobě, když tam bydlíme, ale… asi bych se někdy v budoucnu radši přestěhoval právě na vesnici,“ pokrčil Michael rameny a loupl pohledem ke Gweeny, co ona na to.
Každopádně procházka to zatím byla víc než dost pěkná, koukání kolem bylo fajn, i když k nim brzy zavanul vítr od moře, nicméně i to bylo svým způsobem příjemné, protože to předznamenávalo, že nebude trvat dlouho a stanou na okraji ostrova s výhledem na útesy. „Páni. Tak takový výhled bych si nechával líbit každý den. Možná bez toho větru, ale koneckonců k tomu patří i to,“ odtušil Mickey, když se zastavili, aby se pokochali, načež při té příležitosti pustil Gweeninu ruku, ale jen proto, aby si ji mohl obejmout kolem ramen.

_________________

Gweeny byla přece hodná pořád, což Mickeymu naznačila lehce dotčeným výrazem, ale dál se v záležitosti nerýpala. Přistoupila na jeho příměří, protože si přeci chtěli užít trochu zábavy a romantiky, přiznejme si to, tak se nemuseli pořád popichovat. Z přemisťování se McGrathová vzpamatovala velice rychle a s ustupující nevolností se jí do žil opět vlil elán a neomezené množství energie. Klidně by si teď zaběhla kolečko kolem bradavických pozemků se zbytkem týmu na zádech. Bylo tedy pochopitelné, že na cestu vystřelila jako šíp. „No, vidíš, jak jsem hodná,“ vyplázla na něj jazyk a spokojeně ho chytila za ruku. Nebylo to vyloženě tak, že by potom začali řešit společné bydlení, ale otázka místa k životu byla zajímavá a koneckonců, vždycky aktuální. „To je pravda,“ souhlasila s jeho názorem, že venkov je hezký prakticky kdekoli. „Já bych ve městě delší dobu nevydržela. Jsem na venkov zvyklá, ale není to jen tím. Nevím, města jsou taková uzavřená, bez prostoru. Vesnice mi zní líp. Koneckonců, dost možná budu dědit takové pěkné venkovské sídlo, do kterého by se bez problému vešly tři rodiny,“ zasmála se potom. Co na tom, že Dearhill se pomalu ze sídla měnil ve farmu. Mělo to tam mnohem domáčtější ráz.
I když se do nich začaly opírat poryvy mořského větru, bylo pořád dobře, protože počasí jim naštěstí přálo. Od vesničky, do které se přemístili, to k samotným útesům skutečně nebylo daleko. A ačkoli Gweeny pořád ještě měla trochu strach z výšek, když pod sebou zrovna neměla svůj Nimbus, výhled, který se jim naskytl, byl opravdu famózní. Ačkoli sami stáli na okraji útesů, pobřeží vykousané stálým větrem a vlnobitím se klikatilo různě, takže měli na sráz a křídové stěny skvělý výhled. „Je to parádní,“ souhlasila Gwee, která se v duchu rozplývala. Když ji Míša chytil kolem ramen, přitulila se blíž k němu a zlehka se o něj opřela hlavou. „Vážně myslím, že na kempování máme všechno,“ prohlásila pak najednou. „Ale mohli jsme si sehnat foťák,“ povzdechla si potom a zlehka se zasmála. Ale i když ho neměli, byla si jistá, že tenhle výjev jí v paměti zůstane ještě hodně dlouho. „Jak to vidíš? Na procházku po útesech, na piknik, nebo se budeme kochat a vyrazíme dál?“ nastínila po chvíli kochání se krajinou jejich možnosti. Ruku přitom Mickeymu zlehka ovinula kolem pasu, aby se k němu mohla víc přitisknout. Nebylo to větrem, ale ačkoli si to přiznala trochu rozpačitě, bylo to docela romantické. Mnohem víc než takové kupé ve vlaku.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

„Já mám docela rád ve městěch tu architekturu, zvlášť tu fakt starou z merlinví jakého století, ale kdybych si měl vybrat, jestli se půjdu podívat do starověké katedrály anebo si vylezu tamhle v lese na skálu, ten les to vyhraje,“ rozvinul Mickey nepatrně svoji myšlenku, kterou defacto odsouhlasil tu Gweeninu, načež se musel pobaveně zasmát tomu, že do McGrathovského sídla by se pohodlně vešly tři rodiny. „A počítáš to i se zvěřincem nebo bez?“ poškádlil ji, poněvadž dobře věděl, jakou slabost měla jeho drahá pro žvížátka. On tedy ostatně taky, takže ne že by to myslel jako výčitku, že.
Míšovi se ten výhled z útesů líbil náramně, a ještě víc, když k tomu měli pěkné počasí. Déšť by byl na nic. (Pisatelka se tomu při vzpomínce na real life survivaly a srazy zasmála.) Zlehka líbl Gweeny do vlasů, když se o něj tak pěkně opřela, načež stočil pohled zpět k moři. Ta výška byla pořádná, i když některé zlé jazyky by mohly namítnout, že on na to přece musí být zvyklý. „Já ho chtěl vzít,“ poznamenal ohledně fotoaparátu a mírně přitom svraštil obočí, „jenže se nám porouchalo navíjení filmů, takže momentálně máme smůlu celá rodina.“ Mickeyho to mrzelo, protože chtěl mít památku, ale koneckonců… „Tak máme alespoň důvod to příští rok zopakovat,“ usmál se, protože plán to byl pěkný, ale taky to bylo až za rok. Kdo ví, co do té doby ještě bude nebo naopak nebude. „Ale víš co, spousta lidí foťák nemá. Hlavně že budeme mít pěkné vzpomínky, hm?“ O ty šlo totiž především.
„Piknik bych asi ještě neriskoval, pokud tedy nemáš hlad, potom tedy samozřejmě neprotestuji, ale procházka nezní špatně?“ Mickey se zatvářil tázavě, protože jemu by vůbec nevadilo, kdyby se ještě trochu prošli a přitom se kochali.

_________________

I když se spolu (zatím) nikam nestěhovali, bylo pěkné, že se na místě k životu docela shodli. Za zmínku o architektuře měl Mickey bod, protože stará města měla skutečně něco do sebe, oplývala tím kouzlem, které nová zástavba kriticky postrádala. Koneckonců, McGrathovic sídlo možná kdysi taky bývalo pěkným slohovým kouskem, než nad fasádou zvítězil břečťan a zub času. Nemusí být vše dokonalé, aby to bylo hezké. „Dost možná budu dědit pěkné venkovské sídlo, do kterého by se vešly dvě rodiny,“ poopravila své předchozí prohlášení posléze s přikývnutím. Zvížátek měli doma totiž, no, opravdu hodně. A podkroví kromě zvížátek nikdo jiný nepoužíval, což v podstatě platilo i o sklepě…
I když obvykle nebyla Gwen nijak zvlášť sentimentální a neujížděla na různých romantických kýčích, tichou tulivou chvilku na vyhlídce na útesy si opravdu užívala. Mickey měl pravdu. I když neměli foťák, pěkné vzpomínky jim zůstanou. Tyhle vzpomínky totiž Gwee hodlala pečlivě opatrovat až do konce života, dost možná i jako pobídku pro svého morčecího patrona. „Škoda, ale nevadí,“ pokrčila nad absencí fotoaparátu rameny. Míšův následný návrh tento fakt totiž plně kompenzoval. „Určitě,“ mrkla na něj nahoru spokojeně. No, a k samotnému programu: „Hlad ještě nemám, bez obav,“ zatvářil se naprosto světácky. Ale známe svoje lidi, něco uždibovala docela často. „Nezní špatně, dokud mě nezatáhneš úplně ke kraji. To bych ti asi utekla,“ zatvářila se poměrně vážně a s naprosto nevinným kukučem se od něj znovu odtáhla, jen aby ho mohla chytnout za ruku. Ale byla pravda, že její závratě by bezprostřední blízkost hrany útesu asi nenesly zrovna nejlépe. „Divím se, že se to tu nehemží turisty. Ale ne, že bych si stěžovala,“ zamyslela se, ale že mají soukromí, to jí opravdu nevadilo. „Myslíš, že bychom mohli zkusit malý výlet na loďce? V programu ho nemám, ale kdybychom se dostali kousek dál, kde není moře tak divoké, mohlo by to být super,“ nadhodila, a neodpustila si ani následné: „Samozřejmě, pokud bys jako gentleman vesloval.“ Mickey věděl, že ho jenom škádlí. Její krátký stisk to dával najevo.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080