IRL čas: Event začne cca 20. července a trvat by měl maximálně měsíc
RPG čas: Přelom července a srpna 1981, jedná se herně o jeden týden, my však budeme hrát pouze jeden den
Místo: Anglie, místo poblíž městečka Hastings. Palouk u lesa a jezera.
Pořadatelé aneb s kým se na táboře můžete vidět: Cassandra Lynch, Andrew Brown, Siobhan McAuley, Alexei & Joshua Udinov, Jordan McLarken (hrát aktivně se však bude za jednoho max. dva z nich, zbytek jest NPC)
Účastníci zájezdu: Heski Järvinen, Laurence Daviau, Marcus Forsyth, Billy Stone, Torunn Lillegard, Leah Carter, Simon Wilse, Christoff van Holsten
Kapacita budiž omezena na osm kousků. Nechci, aby se to zbytečně protáhlo. Ve stejnou dobu a na stejném místě probíhá i tábor lektvarový. Tím pádem postavu, kterou přihlásíte sem, nesmíte přihlásit tam.

Přihlášky, prosím, posílejte PMkou přímo mě, tedy na Cassandru Lynch. Pokud máte připomínky či dotazy, taky tak.
Prosím, aby se nepřihlašovali ti, kteří tuší, že nebudou mít čas na psaní (nějaká delší dovolená etc.). Samozřejmě chápu, že budou prázdniny a vy nebudete každý den sedět u počítače a počítám s tím, že bude nutnost občas na někoho počkat, nechci však, aby byl tohle jeden z těch nekonečných nebo nedohraných eventů.
Taky bych prosila, aby se na mě bral ohled, něco takového dělám poprvé a navíc budu teprve dva dny v bžum, takže si budu zvykat na nové prostředí a tak.

Event NENÍ určen pro předškoláky a byla bych radši, kdyby se hlásili ti, co hrají FAMFRPÁL. Za tento event se ZÍSKÁVÁ bod k létání a navíc to může sloužit jako "NÁBOR" pro ty, co se chtějí famfrpálu věnovat i po škole (neb tu máme Siobhan). Byla bych však radši, kdyby se přihlašovali ti, co nemají u létání 10. Event taky není určen jen školním postavám, přihlašovat se mohou i dospělí. Každý si smí přihlásit jen JEDNU postavu, v případě nenaplnění kapacity (pochybuji, že by se to stalo) je možnost přihlásit druhou, na to byste byli v čas upozorněni.

Jak bylo uvedeno výše, jedná se herně o jeden týden famfrpálového tábor, my si však odehrajeme pouze jeden den z toho. V mém prvním příspěvku bude souhrn, co se každý den dělo, a u každého vedoucího připsáno něco málo o tom, co na táboře byla přesně jeho funkce atd. Co budeme dělat ten den dít už mám tak nějak vymyšlený, ale případné návrhy, co bychom mohli dělat, vítám.
Popis místa bude v prvním příspěvku, zatím vám může stačit ta úvodní fotka.

Nahazuji to s dostatečným předstihem, abyste si uvědomili, na jaký z táborů chcete popř. aby jste se stihli v čas odhlásit, kdyby vám do toho něco vlezlo.

Výbava, bez které se nikdo na táboře neobejde:
• Potřeby k létání - rukavice, brýle a VLASTNÍ koště. Ostatní věci (pálky, míče,..) v táboře jsou.
• Svítilna/baterka.
• Plavky, peníze (výlet do mudlovského města Hastings i blízké kouzelnické vesničky zařízen!)
• Dobrá nálada, mrzouty neberu.
• možno vzít též: hudební nástroje, něco dobrého na zub, zvířecího kamaráda, knihu a celkově, co vás napadne.
• Hůlky zůstávají doma, možnost vyloučení z tábora, kdyby jí některý z vedoucích u vás našel. Neplatí u případných dospělých.
• Dostatek jídla i pití zařízen.

Odměna pro účastníky, krom bodu k létání, jistá!

_________________

Tábor je umístěn uprostřed lesa, nedaleko kouzelnické vesničky a městečka Hastings, a zatímco z jedné strany ho obklopuje zmíněný les, z té druhé je to obří jezero. Pláž u jezera je písčitá. Krom toho se zde dá najít i palouk, který je po tuto dobu část tábora upraven tak, aby se na ní dal hrát famfrpál, takže zde nechybí ani branky.
Účastníci tábora jsou ubytováni po čtyřech v dřevěných chatkách ve které jsou palandy, to neplatí o chatkách vedoucích - každý má svojí s velkou postelí. Krom chatek na spaní se zde nachází i jedna větší chatka, která je upravena tak, aby se v ní dali vařit lektvary a obsahuje vše, co je k vaření potřeba. Jídelna je spojená s kuchyní a je to největší chatka.
O účastníky se starají z větší části profesoři, které tak děti znají ze školy. Hlavním vedoucím je Cassandra Lynch, které oba tábory má na starosti a funguje zde jako táborová máma. Tzv. když někdo něco potřebuje, může si za ní zajít. Krom toho zajišťuje i stravu, dětem dokonce nabídla, že jí s vařením mohou pomoci, když budou chtít. Andrew Brown má společně se Siobhan na starosti tu část famfrpálového tábora, takže pro děti střídavě připravují program. Za to Jordan a Joshua mají na starosti zase tu druhou část, tedy lektvarovou.

1. den - příjezdový
Skupinku 16 táborníků přivezl společně s vedoucími autobus později odpoledne. Po příjezdu byli rozděleni na skupinu famfrpálistů a lektvaristů. Aby se děcka s Lairem lépe poznávala, každý vyfasoval pásku, kterou po celou dobu táboru měl mít na sobě - famfrpálisti světle modrou a lektvaristi zelenou. Každý z přítomných vedoucích se postupně představil, nezapomněl přidat svou táborovou funkci, a pak se šlo jíst.
Po jídle bylo dětem ještě ukázáno okolí tábora, zjistili, co by se v následujících dnech asi tak mohlo dít a byli ubytování v chatkách následovně - Chatka č. 1 Heski & Monty & Christoff & Fróði. Chatka č. 2 Sky & Raghu & Barry & Laurence. Chatka č. 3 Marcus & Billy & Simon & Lair. Chatka č. 4 Torunn & Leah & Caitlyn & Jasmine.

2. den - famfrpálový
Hned ráno všechny čekala společná rozcvička u jezera, ti otužilejší si mohli jít i zaplavat. Po společném jídle se obě skupiny rozdělily. Zatímco lektvaristi šli někam do lesa, famfrpálisti měli druhou rozcvičku, o něco menší než tu ranní. Na starost si je vzal Andrew a konal se famfrpálový trénink - v obou týmech bylo po čtyřech hráčích. Brankář, střelec, odrážeč a chytač. Hned na začátku měl štěstí tým A, který se skládal z Heskiho, Leah, Simona a Christoff. Tým B ve složení Laurence, Marcuse, Billyho a Torunn měl štěstí hned v kole druhém.
Po obědě si zahráli Aingingein kdy hráči museli s míčem proletět hořícími obručemi, takže to vypadalo skutečně nebezpečně, ale pokud se někdo odhodlal na plamen sáhnout, zjistil, že to vlastně vůbec nepálí. Nicméně pokud někdo někdo chytl, hořet začal, nicméně po uhašení měl maximálně tak zčernalé oblečení, což se dalo lehce vyprat.
Po večeři se konal táborák, opékalo se všechno možné, taky se zpívalo (převážně Cassandra a Siobhan, ale po pár flaškách vodky se přidal i Joshua), na návštěvu přijel Derek, a ti nejodvážnější mohli pod vedením jednoho ne moc opilého vlka spát pod širákem.

3. den - výletový
Po rozcvičce a vydatné snídani se účastníci famfrpálového i lektvarového tábora vydali do blízkého městečka Hastings, kde byli na chvíli rozpuštěni v blízkosti moře, ve kterém se mohli vykoupat, pokud chtěli. Cassie je následně vzala na prohlídku městem, pozvala všechny na městem známé fish & chips, pozdravili Heatcliffa Manninga a vydali se zase o dům dál. Přesněji do kouzelnické vesničky, kde také měli rozchod, o něco delší než ten v Hastings a s prohlídkou strašidelného hradu.
Večer je čekala bojovka, což po všech těch oživlých mumiích, bezhlavých rytířů a dalších strašidel bylo fakt fajn.

4. den - odpočinkový
Celý den pršelo. I když Cassie mohla změnit počasí, neudělala to, protože jí to nenapadlo a nikdo jí to neřekl. Na starost si je vzala Siobhan, kdy zodpovídala všechny otázky, které měli na profesionální hraní famfrpálu, zahráli si šachy a další společenské hry.
Po obědě byla upravena jedna z těch větších chatek tak, aby se mohlo uvnitř létat. Zahráli si na košťatech přehazovanou a pár dalších her, a protože k večeru vysvitlo sluníčko, tak šli všichni k vodě. Po večeři kdoví proč všichni začali zpívat, a i když se všichni vedoucí tvářili děsně andílkovsky, že to byl Joshua s Lucille, na to se nakonec přišlo.
Později čekal ještě všechny famfrpálisty noční výlet na košťatech pod vedením Siobhan i Andyho.

5. den - famfrpálový
Po vydatné snídani a rozcvičce si zahráli na košťatech strkanou. Zem byla opatřena polštářovým kouzlem a nehráli zase v takové výšce, takže se nikomu nic nestalo a každý minimálně jednou vyhrál. Do oběda si stihli zahrát ještě "opičí dráhu" kdy v týmech měli plnit různé úkoly v co nejrychlejším čase. U oběda se děcka vsadila s vedoucími, že je porazí ve famfrpále, což si zejména Siobhan nenechala líbit, a tak využili toho, že se na návštěvu stavil Heatcliff a dali dva zápasy, kdy si zahráli i lektvaristi s tím, že se trochu museli během zápasu prostřídat, protože tu měli o dva lidi více. Famfrpálisti prohráli, ne že by si z toho něco dělali.

6. den - zábavný -> ten hrajeme
Závody
Creaothceann
Táborák
Předání cen

7. den - odjezdový
Den předtím nastalo balení, ti, co to nestihli, na to měli ještě ráno. Po snídani si stihli zahrát ještě nějakou hru na košťatech a po vydatném obědě se vydali autobusem zase zpátky do Londýna, kde si je vyzvedávali rodiče, popřípadě byli puštěni domů samotní, pokud na začátku předali povolení od rodičů, že můžou.

_________________

Siobhan se původně toho tábora vůbec zúčastnit nechtěla, ale když už jí o to Jordan poprosila asi tak třikrát, nakonec souhlasila. A vlastně to ani tak špatný nebylo, i když se tábor z větší části skládal z nečistokrevných, ze kterých se jí sem tam dělalo špatně. Nicméně to zvládla a mohla být na sebe pyšná. Do konce tábora už moc nezbývalo, o to lepší to bylo.
Ráno si přivstala, protože tento den měla vést ona, nebo tedy minimálně tu ranní část, a tak si potřebovala připravit vše potřebné. Ne že by se s tím zase nějak tak předřela, ten mudlovský šmejd v podobně Andrewa Browna jí totiž dost pomohl. Musela seznat, že je celkem v pohodě, ale ani tak nehodlala svůj postoj k těmto.. lidem měnit. Minimálně ne zatím.
Zatímco tak měli všechny děti a Lair rozcvičku s Alexeiem, Cassie připravila snídani, JD kontrolovala svou přípravu, Siobhan se spokojeně culila na Andyho, protože jejich dráha už pomalu byla hotová. A jakmile jí dokončili, mohli si společně taky odskočit na snídani, kterou si oba zasloužili. Siobhan si neodpustila pořádný hrnek kafe, a pak už si vyzvedla svých osm krků, aby je odvedla na palouk. Společně s košťaty a dalšími potřebami k létání.
"Brý ráno. Tak jak se těšíte na zítra?" ušklíbla se, protože všechny mohlo napadnout, co tím myslela. Ano, už se blížil konec jejich tábora. Pomalu, ale jistě a minimálně ona sama se na to těšila. Zatím však teď se ledabyle opírala o své koště a prstem ukázala nahoru. "Nejdřív si dáme rozcvičku, Javi, ujmeš se toho? A kdo se bude flákat, bude muset pak za trest uběhnout dvě kolečka kolem jezera." Dle toho, jak se tvářila, to myslela vážně a sama by to běhání nikomu nepřála. Doslova, protože jezero bylo obří a jí to stačilo uběhnout jednou, natož aby to uběhla dvakrát. A opravdu kontrolovala, jak moc to děcka flákají, nebo neflákají a jakmile byla rozcvička za nimi, ukázala jim na trávu, aby se posadili. Ne, nehodlali ještě létat. "Při jednom dni jsme si povídali všechno možné o famfrpále. Vzpomene si někdo kdy a kde vznikl tenhle nejpopulárnější kouzelnický sport? Víte někdo, jak kdysi dávno vypadaly brankové obruče? A co míče, z čeho byly vyrobeny? Existovala vůbec zlatonka?" povytáhla tázavě obočí, přestala se opírat o koště a doufala, že to odvykládají rychle, aby se konečně mohli pustit na tu dráhu, kterou si pro ně připravila.

Mimo herně:
Další post čekejte v pátek ráno. Hned na začátku házím upozornění, že odměny, které vaše postavy dostanou na konci, se budou odvíjet od vaší aktivity. Vím, že jsou prázdniny a samozřejmě chápu, že ne každý má neustále čas, ani já ho moc nemám, ale vážně nechci, aby se to zbytečně protáhlo, sorry. Pokud však nebudete deadline stíhat, stačí se včas ozvat (ne ten den ráno) a já samozřejmě počkám.

_________________

Javi si tábor náramně užíval, protože nebyl žádná rozmazlený spratek, aby mu vadilo spát v chatkách a jíst z ešusů. Pravda, sdílet chatku s dospělákem, který tu byl bůhví proč, to se Javimu úplně nezamlouvalo, ale většinu času si Laira nevšímal a Lair si snad zase nevšímal jeho. A Javi navíc spával pod širákem, jak často to šlo - takže minimálně druhý den, kdy přijel profesor Fawkes.
Koupání v jezeře moc nedal, protože na jeho vkus bylo příliš studené, ale zbytek aktivit si náležitě užíval. A když měl zrovna čas, ještě stíhal kontrolovat Montyho, jestli žije, a házet očkem po Leah, které to pochopitelně neskutečně slušelo, i když se nacházela v poněkud bojových podmínkách tábořiště. Navíc si Javi užíval, že konečně dostal vlastní koště.
Nicméně tábor utíkal překvapivě rychle, což Javiho celkem mrzelo, protože se mu tu líbilo a domů se mu moc nechtělo, ale nenadělal nic a rozhodl se, že si ten poslední den alespoň pořádně užije.
Ráno absolvovali jednu rozcvičku, společnou pro všechny, ale pak ho Siobhan, která je měla očividně dnes na starost, požádala o další, a tak vrchní kokosák pokrčil rameny a uculil se. „No jasně,“ broukl, přičemž už zase zářil jako sluníčko, protože on to jinak ani neuměl. Rozcvičku nevedl ani dlouhou, ani krátkou, prostě tak akorát, a dbal přitom na to, aby si děcka protáhla všechny části těla. Teprve pak se s ostatními posadil do trávy.
Co se historie famfrpálu týkalo, tu měl Javi v malíku a nejradši by odpověděl na všechny Siobhaniny otázky, ale byl tak hodný, že se rozhodl dát prostor i ostatním a zodpovědět jenom část. „No, třeba takové brankové obruče byly nejdřív vyplétané koše zasazené do korun stromů... a zlatonka neexistovala, to je poměrně novodobý vynález - dřív totiž chytači pronásledovali zlatonosku, žlutého ptáčka s celkem dost kulatým tělem a rubínovýma očima. Zlatonoska byla totiž rychlá a uměla ve vzduchu skvěle manévrovat, takže bylo těžké ji polapit a zlatonka byla inspirována právě tímhle ptákem. Na scéně se objevila poté, co bylo chytání zlatonosek zakázáno, protože se drasticky snížil jejich počet. Teď jsou docela vzácné a chráněné, myslím.“

_________________

Billy se na famfrpálový tábor dost těšil. Tak hlavně znamenalo to vypadnout z domu, vzít si chvilku volna z brigády a ještě k tomu se zlepšit ve famfrpálu, což vítal, ale nebylo to to hlavní. To hlavní bylo si to užít. Vlastní koště byl problém. Nakonec však, před odjezdem nějaké vybrali. A Billy byl spokojený... Byla však jen škoda, že nejela i Kath. Ale byl tu Simon a Billy tak nějak doufal, že schytá chatku s ním a taky to tak dopadlo a Billy se jen v duchu ušklíbl. Nenapadlo vedoucí, že třeba dva nebelvíři v jedné chatce rovná se kůlnička na dříví místo chatky? Laira, dospělého na takřka dětském táboře raději nekomentoval stejně jako pásku. Ta se mu nelíbila a to hodně, skoro si připadal jako ve škole, až na to, že tohle bylo modré. Co se mu však hodně líbilo, bylo okolí. Les a voda. Ještě ten den skončil v jezeře, pokud to vedoucím nevadilo. A kdyby vadilo, asi by to bylo jedno, šel by tajně. Ta pláž k tomu lákala. A ranní koupel byla taky super. Celkově mu to docela rychle utíkalo.
„Brý ráno.“ Odvětil na pozdrav a usmál se. „Ne.“ Byla jednoduchá odpověď a pravdivá, neměl důvod lhát. Kdyby se to protáhlo o další den, byl by spokojený. I kdyby to znamenalo, že by musel pomáhat v kuchyni, jakože minimálně jednou tam se Simonem byli. Běhat se Billymu nechtělo, ale jako doplnění rozcvičky by jedno kolo klidně zkusil. Však tu taky byl od toho, aby něco dělal a ne aby se flákal. Ale ne že by se mu chtělo.
„Famfrpál vznikal postupně.“ Bylo složité vtěsnat hodně informací do krátkých vět, ale Billy byl mistr zjednodušení. Navíc nesnášel dlouhý výklad. „Něco z tehdejších her zůstalo. Jako strkaná nebo přehazovaná, strkaná je teď dětská hra, přehazovaná se stále hraje. Nejstarší doložená hra je… ze Švédska. Desátý století. Ale to byl závod. Zmínka o famfrpálu je… v nějakém deníku, o století pozdějc. Myslím, že šlo o močál.“ Asi. Ehm. „Dál byl famfrpál – tehdejší famfrpál v Irsku – čtrnáctý století a se dostal dál.“ Myslím. Dodal Billy v duchu. Protože klidně to mohlo vzniknout i někde jinde. „Později se pravidla upravovala. Koše nahradily brankovými stožáry v devatenáctým století.“ Doplnil Marcuse. Tohle už věděl, tedy snad. Billy měl famfr rád, ale spíše ho rád hrál, než studoval. Bylo s podivem, že tohle vlastně věděl.

_________________

Na tábor se Torunn těšila, protože famfrpál zbožňovala, i když jí to úplně dobře nešlo, na druhou stranu se tady mohla zlepšit. Šlo sice o pouhý týden, ale to rozhodně nevadilo, minimálně jí ne, protože to byl aspoň týden, který mohla strávit mimo dům. A že se tam v tuhle chvíli úplně šťastná necítila.. tedy, Julian byl v pohodě, fakt, že budou mít další mimčo.. to taky ušlo, ale bylo to celé prostě jiné. Výlet pryč i na ten pouhý týden uvítala.
První den uběhl rychle, už jenom kvůli tomu, že autobusem přijeli do místa tábora odpoledne, což vlastně ani moc nevadilo. Většinu času tak strávila s Barrym, protože se jí podařilo zjistit, že ani s jednou z holek, které jely, se moc nezná. I když všechny hrály famfrpál, jenže problém byl v tom, že to byly tři zmijozelky. I tak se nad to rozhodla povznést. Co kdo je z vedoucích zač si vyslechla, ale víc než to, jí zajímalo jídlo a rozdělení do chatek - chtěla totiž vědět, ve které bude spát Barry a ve které bude zas Heski a Chris, protože se s nimi sem tam bavila, byli to moc fajn kluci.
Druhý den ráno si šla s ostatními zacvičit, do jezera se odvážila taky a faktem bylo, že toho i hned litovala, a tak radši zas vylezla, teple se oblékla a zmizela s ostatními na snídani. Další rozcvička jí nedokázala rozhodit, protože už se nemohla dočkat, až bude ve vzduchu, což bylo rozhodně fajn, i když jejich tým vyhrál až v druhém kole. Po obědě ten Aingingein taky uvítala, stejně jako večer ten táborák, zpívání a spaní pod širákem. I když tam přespávala jen v případě, že tam zůstal i Barry.
Že se třetí den nesl ve znamení výletů jí vlastně vůbec nevadilo, Hastings bylo pěkné město a navíc mohli trávit čas s lektvaristy, což bylo fajn. Zjistila totiž, že si ve své skupině zase tak moc s nikým nerozumí, pokud nepočítala Heskiho a Christoffa, jenže ti byli většinu času spolu, takže tak. Co už vítala trochu méně byl ten strašidelný hrad, který ale přežila ve zdraví. To už se však nedalo říci o té noční bojovce, po které odmítala spát sama, a tak to odnesl Barry. Kde má chatku věděla, jaká postel je jeho taky, a protože ani moc neprotestoval (a i kdyby jo, měl by smůlu), spala v posteli s ním. Vymizela však brzy ráno, to aby si toho nevšimli třeba vedoucí, nebo tak něco.
Čtvrtý den pršelo, což byla rozhodně škoda, nicméně hraní společenských her jí vlastně ani tak moc nevadilo. Stejně jako fakt, že se po obědě lítalo v jedné z chatek, byla to celkem zábava. O to víc se těšila navečer, protože bylo pěkně, jezero nebylo ani moc studené, takže tam vlezla a pak s ostatními famfrpálisty vyrazila na noční výlet. Kdo by si to nepřál? Fakt, že po večeři nějakou dobu zpívala, přešla s pobaveným úšklebkem, protože to byla sranda. A protože z předešlé noci měla stále strach, i tuto si vlezla k Barrymu a vypadla zase o něco dřív.
Pátý den byla další zábava na světě neb hráli strkanou, po obědě pak opičí dráhu a k večeru se ukázal Heatcliff, ze kterého měla fakt radost a většinu času se od něho nehnula. Že sázku s vedoucími nakonec prohráli, to jí vlastně ani moc nevadilo, důležité bylo, že si to parádně užili.

Předposlední den byl tu a Torunn zjišťovala, že ten tábor utekl podezřele rychle a ona by nejradši tady zůstala ještě pár další dnů. Bylo tu hezky, až na ten jeden den co pršelo, a užila si spoustu srandy. Při ranní rozcvičce neprotestovala a to ani při té druhé, která je čekala po snídani se Siobhan. Naopak jí uvítala, stejně jako to, že si mohli na chvíli sednout než se vydají do vzduchu. Kam se už fakt hodně těšila.
"Původní potlouky byly kameny. Protože se kameny většinou roztříštily a hráče pak po hřišti pronásledoval létající štěrk, začalo se přemýšlet, čím by kameny mohly tak nahradit. Potlouky se pak dělaly z olova, ale to bylo moc měkké, takže se nakonec přešlo k železu, které se používá do dnes. Camrály pak měly často poutka či přímo jamky na prsty, aby se daly dobře chytat a házet jednou rukou. Až roku osmnáct set sedmdesát pět se camrály začaly vyrábět bez poutek a jamek, protože je někdo očaroval tak, že se s jednoduchostí dají chytnout i bez těchto pomůcek," zeširoka se zazubila. Tohle jí totiž šlo, teorii o famfrpále měla nastudovanou až moc dobře, nebylo divu, když jí to tolik bavilo a jeden z jejích bratranců dokonce hrál profesionálně. Víc než tohle jí však zajímalo to, co si pro ně nahoře Siobhan připravila, znělo to totiž jako mnohem větší zábava, než tu jen sedět a mluvit. Ne že by si tedy zrovna na tohle hodlala stěžovat, i to jí bavilo, ale létání bylo létání, žeano.

_________________

Simon famfrpál prostě miloval. A poté, co se vrátil do hlavní sestavy kolejního týmu a znovu si zkusil, jaké to je vyhrát famfrpálový pohár, snad ještě víc. Něco jako famfrpálový tábor si tak samozřejmě nemohl nechat ujít. Strašlivě se na něj těšil a ačkoli měl celkem vysoká očekávání, tábor nakonec vypadal přesně tak, jak si ho představoval. Prostředí bylo jednoduše kouzelné, jezero i les. Rozdělení do chatek taky dopadlo více než dobře, skončil s Billym přesně jak doufal, a ani mu moc nevadilo, že je tam s nimi krom spolužáka Javiho ještě dospělý Lair z lektvarové části tábora... A nevadily mu ani rozlišovací pásky, protože se je snažil vidět spíš jako sportovní pomůcku, kterou používali ještě na mudlovské škole při různých soutěžích, a nespojovat si je s páskami, které v současnosti vídal v Bradavicích. Zkrátka, nic mu nedokázalo zkazit náladu. Vzal s sebou dokonce i Grelot, nechtělo se mu ji nechat doma sestře na pospas. A Lot přece nebyla průšvihářka, tedy, většinou ne, takže by ani nemuselo nikomu vadit, že tu je...
Hned druhý den skočil Simon s Billym do jezera, s nadšením absolvoval jak famfrpálový trénink, tak i Aingingein, při kterém si samozřejmě nezapomněl "podpálit" rukáv, u táboráku se nerozpakoval zpívat z plných plic a tu jednu noc pod širákem si taky střihl. Když už měl tu možnost... Užil si i prohlídku města Hastings, večerní bojovku, zbombardoval Siobhan spoustou otázek ohledně profesionálního famfrpálu, na hlavu prohrál napínavou bitvu v kouzelnických šachách s Billym, strávil spoustu času na koštěti... No zkrátka dokonalý týden.
A pak přišel předposlední den. Po klasické rozcvičce se famfrpálisti shromáždili kolem Siobhan. "Dobré rááá-" pokusil se Simon o pozdrav, ale konec věty se ztratil v mohutném zívnutí. "Nic moc," odpověděl zcela upřímně - domů se vůbec, ale vůbec netěšil a kdyby to šlo, dal by si tu ještě aspoň týden. Následovala další rozcvička, tentokrát pod Javiho vedením, a Simonovi dost bodla, protože nepatřil k ranním ptáčatům a potřeboval se ještě trochu probrat. Rozhodně ji neflákal, byl sice sportovec (že ano), ale běhat kolem toho obřího jezera se mu opravdu nechtělo, to sebou na Siobhanin pokyn hodil do trávy a poslouchal, co má vedoucí na srdci. Následovalo cosi, co nápadně připomínalo zkoušení ve škole, takové to "co si pamatujete z předchozích hodin?" Simon na teorii nikdy nebyl, a i když to možná byly zajímavé informace, nějak se nedonutil si zapamatovat, kdy vznikl famfrpál nebo jak kdysi vypadaly brankové obruče. Naštěstí tu byli jiní machři na historii, kteří na dané otázky odpověděli, mezi nimi i Billy, jehož směrem Simon uznale pokýval hlavou. Sám neměl tak nějak co říct a docela mu to vadilo. "Nevím, kdy vznikl famfrpál, ale liga se hraje od 17. století," ozval se, i když se ho nikdo neptal, a pak už radši mlčel. Nemohl se dočkat, až sedne na koště.

_________________

| +

"Cože?"

Laurence neměl vyloženě v plánu se táboru zúčastnit, protože pokud nepočítal prázdninové výletování s Verunkou, podobným akcím moc nedal a radši se jako správný šprt zašíval doma, ale nakonec usoudil proč ne, zvlášť když se měla zúčastnit Siobhan McAuley, u které by třeba mohl nenápadně vysondovat, jak se to dělá, když by se mu třeba líbilo hrát famfrpál profesionálně a tak.
Prostředí tábora nicméně nevypadalo vůbec špatně, a co se spolutáborníků týkalo, větší problém měl jenom s Lairem, který mezi nimi působil prostě jako pěst na oko. Což si přirozeně jenom myslel, nahlas to neřekl. Podobně se zdržel i komentářů na Skye a jeho parťáky, protože nebyli ve škole a on tady nebyl prefekt, aby je napomínal. Navíc nebyl takový suchar, za jakého ho určitě měli, náhodou jako.
Rozcvičky absolvoval bez keců, dokonce si dal i pár temp v jezeře, a co se programu týkalo, docela se bavil. Že občas jeho tým prohrál nebo že mu při Aingingeinu malinko dýmilo oblečení, to mu vrásky nedělalo, stejně jako spaní pod širákem. Výlet i bojovka byly fajn, hraní uvnitř chatky bylo zajímavé a došlo taky na to nenápadné vyzvídání. Večer pro změnu došlo na nějaké podezřelé zpívání a pak taky na noční výlet, který se Laurencovi líbil dost.
A i když se to nezdálo, ten čas utíkal dostatečně rychle na to, aby si najednou uvědomil, že mají před sebou předposlední den a že se mu odsud moc nechce. Ale nedalo se nic dělat. Po společné rozcvičce si je Siobhan odvedla na palouk, kde posléze absolvovali další rozcvičku, ne že by mu to vadilo (a nejen proto, že nechtěl běhat dvě kolečka kolem jezera), a i když se nabízelo, že pak půjdou hned létat, nejdřív si měli ještě popovídat.
„Jak říká Billy, první zmínka o famfrpálu by se našla v jedenáctém století, ale tehdy ještě nebyl pojmenovaný famfrpál a neměl tak vyšperkovanou podobu. To přišlo až o století později z dopisu Goodwina Kneena, i když i tam byl název trochu překroucený a míče se také jmenovaly jinak. Už to ale byla organizovaná hra, existovaly pevné týmy, a tak se tehdejší famfrpál začínal pomalu podobat tomu dnešnímu.“ No, to by bylo k teorii a teď se snad mohli jít trochu hýbat, ne?

_________________

| +

I'll love you long after you're gone... ♪♫

Proč že Leah vlastně jela na famfrpálový tábor, když se mohla celý týden válet na pláži a užívat si sluníčka někde na Bali? Tak zaprvé ji famfrpál bavil a byla tu jistá šance, že tu potká slavné hráče, a za druhé se tak nějak doslechla, že by se tu mohl zastavit pan profesor Udinov. Audrey by ji asi za takové myšlenky zabila, ale Leah moc dobře věděla, že tady jde pouze o vztah koukat a nesahat.
Za složení v chatce byla ráda, protože minimálně s Jasmine si měla co říct, a neváhala s Torunn probrat kluky od hlavy až po paty, to celé samozřejmě při dobrovolné společné akci lakování nehtů a vůbec v ty volné chvíle považovala za svoji povinnost holky uvést ve svět těch hezkých slečen. A to včetně Caitlyn, protože čím mladší, tím tvárnější! A i když byl program docela nacpaný, vždycky se nějaké to volno našlo a pro rady rozhodně nechodila daleko. Mno, na konci tábora děvčata měla odjíždět obohacená i o ty informace, na které možná měla ještě pár let čas. Navíc byl na táboře Javi a že by jí zbývala nějaká volná minutka na nudu, to se vážně říci nedalo.
Leah tábor bavil, protože ona si na všem dokázala najít něco, co ji bavilo, takže když se jejich společný čas blížil ke svému konci, bylo jí to i docela líto. Ale jen trochu. Hned po návratu z tábora jí totiž čekal odjezd do sídla Morganů, aby pomohla Audrey s dětmi a možná i Jessemu s balením.
Co ale bylo na předposledním dni nejlepší? Už jen ten fakt, že rozcvičku vedl Alexei, jí vehnal na rty zářivý úsměv, který se jí nepouštěl ani pak. „Dobré ráno,“ pozdravila Siobhan a pak se taky ušklíbla. Na zítra se těšila, to ano, ale nevadilo by jí, kdyby tu měla zůstat ještě o týden déle. Druhou rozcvičkou pak Siobhan pověřila Javiho a Leah se vážně neflákala, ačkoliv by jí asi ta dvě další kolečka okolo jezera nijak nevadila. Rozhodně by jí vadila míň než fakt, že všichni okolo si pamatovali o famfrpálu hodně věcí, a ji už nenapadalo, co by k tomu doplnila.

_________________

Byl to docela oříšek, vyjednat doma povolení, aby se mohl i přes prázdniny vydat zpátky do Anglie. Jasně viděl v otcových očí ono nespokojení a plně chápal výtku mířenou na jeho stálou absenci na různých kouzelnických sešlostech, neboť byl celou dobu někde v trapu. Přimluvení macechy, která se jej chtěla zbavit, však pomohla dostatečně, a tak blonďák nejprve vycestoval ke strýci Byronovi a následně zamířil společně s ostatními na tábor. Samozřejmě se už zpočátku připletl ke klukům z vlastního ročníku a byl tuze rád, když s nimi skončil i v jedné chatce. Hned první večer v jejich rozkošném příbytku vytasil nějaké ty kouzelnické deskové hry a pochopitelně i pochutiny, a tak pokud chlapci nenamítali, brzy jim z uší šla pára, z nosů lítaly jiskřičky a jejich hlas se měnil podle toho, co zrovna jedli. Obešlo se to však bez nějaké té trvalé újmy. Další dny se pak nesly ve znamení famfrpálu, a tak Chris bezmezně žral každou věc, kterou mu kdo řekl. Sice si jeho rodina přála, aby se účastnil lektvarového tábora, Chris si stejně více užíval onen sportovní náboj. Snažil se nevyhýbat se různým aktivitám, takže zkoušel i otužování. Snažil se chodit běhat a vůbec všechno, co mu tábor nabízel. Od Siobhan navíc měl podpis, který mu (opět mu unikalo, jak se to vůbec stalo) opatřil jeho strýc Byron a tím si opět potvrdil statut záhadného strýčka, který umí získat snad cokoliv. V jeden moment si Siobhan zkusil odchytit, aby jí poděkoval za věnování a ještě se jí zeptal na pár famfrpálových otázek. Zajímal se o práci v takovém prostředí, a pak také na nějaké taktiky, aby věděl, nač si dát pozor. Co se týče koštěte, od otce získal nejnovější Nimbus, dle podoby zřejmě nepoužívaný kus, a prý to má k narozeninám. Na cenu se raději neptal, neboť co slyšel, novější Nimbusy stály pořádnou pálku, a i když jeho rodina jmění měla, stejně se Chris nedal přirovnat k chronickým rozhazovačům. Možnost spát pod širákem neodmítl, ještě se optal Heskiho, jestli nepůjde s ním, že můžou vzít nějaké bonbony a dlouho do noci rozmlouvat. Šestý den měl být více zaměřený na zábavu, na což se Chris moc těšil. Přesto jej Siobhan načala se záludnými otázkami. Bohužel se nepřihlásil včas, ale jakmile byla možnost, přeci jen zvedl ruku, aby doplnil informace. "Vše už bylo víceméně řečeno, ale s tou Zlatonkou... skutečně dříve neexistovala, hrálo se bez ní, ale slyšel jsem, že tento zvyk vznikl tím způsobem, že v nějakém zápase - neřeknu vám přesný datum - vypustil Ministr kouzel zlatonosku na hřiště a řekl, že vyhraje ten tým, který ji chytí. Jenže se to zvrhlo v to, že ji pronásledovali všichni a nikdo pořádně nehrál. Proto se do hry přidali chytači, kteří měli za úkol ji chytit... jenže, jak už víme, zlatonoska byla často rozdrcena, což vedlo k vynálezu Zlatonky. Ta je vlastně stejně velká, samostatně uvažuje a má paměť na dotyk kvůli případným neshodám. Dotknout se jí nemůže před zápasem nikdo, ani samotný výrobce," zakončil svá slova, aby tam jen tak nestál a nemlčel.

_________________