...poslední srpen

Navzdory prázdninám (anebo možná právě proto, že končily) se Amber vrací z práce pozdě domů. Unavená, ale přesto se přemístí až na začátek uličky, ve které se schovává její malý byt, aby se ve večerním vzduchu pomalu nadcházejícího podzimu trochu osvěžila. Před chvilkou nejspíš přestalo mrholit, dle vůně, která se ještě vznáší kolem, a přestože je už relativně chladno, Amber si z toho pranic nedělá a naopak se na její tváři objeví drobný úsměv. Podzim je rozhodně jejím nejoblíbenějším obdobím a tyhle jeho začátky jsou vůbec nejlepší. Takový příslib změny...

_________________

<<

Theodore měl opravdu v první chvíli zamířeno k sobě domů, ale jeho nohy si dělaly co chtěly a on nakonec došel úplně někam jinam, než plánoval. Na což si rozhodně nestěžoval, protože stál před dveřmi, které moc dobře znal a byl si jist, že osoba, která v bytě bydlela, ho uvidí ráda. Asi by ho viděla radši střízlivého, než maličko opilého, ale to Theovi vůbec nedošlo.
Zhluboka se nadchnul a zase vydechl a jal se klepat na ony dveře.. nikdo mu však neotevíral. Theodore se prohrábl mokré vlasy a byl opravdu rád, že konečně přestalo mrholit. Že by Amber už spala? Ta možnost tu byla a teprve teď si všiml, že se ani v jednom okně nesvítí. "Co teď?" mrmlal si pro sebe a jal se klepat znovu. Možná, že když zaklepe hlasitěji, Amber to uslyší a probudí se? To přeci bylo možné!
Že není doma, to Theodora vůbec nenapadlo, a když po několika málo minutách mu nikdo neotevíral, jednoduše se zády o dveře opřel (což by nedopadlo dobře, kdyby se doma rozhodl někdo otevřít) a povzdechl si. Možná bylo na čase jít domů? No.. to zatím v plánu neměl.

_________________

Jak bylo zmíněno, Amber nikam nepospíchala a ke dveřím se blížila skoro až loudavým tempem. Koneckonců – proč by měla pospíchat, když na ni doma nikdo nečekal? Leda tak ta lahev červeného… hmm, možná by si mohla jednu skleničku dát, zapřemýšlela. Jen tak, na spaní a na dobrou náladu, to ničemu neublíží. Jak se tak však přiblížila na dohled vchodu, ve světle pouliční lampy s překvapením zaznamenala, že se o ty dveře někdo opírá. Na chvilku zpomalila a pro jistotu sáhla do kabelky a sevřela v dlani rukojeť hůlky. Nikoho nečekala a ani popravdě netušila, kdo by mohl být na tak pozdní návštěvě. Udělala pár váhavých kroků vpřed… a posléze si vydechla. Ta osoba jí přece jen byla známá, byť stále nečekaná.
„Theodore?“ ozvala se Amber polohlasem, aby ho náhodou nepolekala. Pátravě si ho prohlédla od hlavy k patě a přemýšlela, jestli náhodou není opilý. „Co tu děláš?“ zeptala se nakonec, když se mermomocí snažila přijít na to, co za touhle návštěvou stojí.

_________________

Ono bylo dost možné, že kdyby se Amber neukázala, Theo by jí jednoduše usnul na prahu dveří. Přeci jen byl poněkud vyčerpaný po práci a alkohol, který vypil, té únavě moc nepomáhal. Když se však ozval hlas, na který Theodore celou dobu čekal, polekaně sebou trhl a i hned se narovnal. Chvíli zmateně mrkal mezi dveřmi a Amber, jako by se snažil přijít na to, jak se vzala venku, ale nakonec to nechal být. Byl si totiž vědom toho, že byla vyřčena nějaká otázka a on by na ní dle všeho měl odpovědět.
"Chtěl jsem tě vidět," pronesl, jako kdyby to byla ta nejsamozřejmější věc na světě a uchechtl se. Jo, byl maličko přiopilí.. V první chvíli se chtěl zeptat na to samé Amber, ale pak mu došlo, že vlastně stojí před dveřmi vedoucí k jejímu bytu, takže tu otázku z úst nevypustil. Na místo toho přišel s úplně jinou. "Jak se máš?" no, možná měl jít opravdu domu a ne se stavovat u někoho, kdo byl pro něj důležitý, protože si teď o něm musela myslet merlin ví co. Tos nemohl přijít na něco lepšího? Očividně ne.

_________________

No… byl celkem roztomilý, jak se tak zmateně rozhlížel, pomyslela si Amber, načež se sama nad sebou zděsila a zavrtěla hlavou. Ani netušila, kde se tam ta myšlenka vzala. Očividně bylo už vážně pozdě a byla opravdu unavená. A Theodore měl zjevně něco málo upito. Asi ne tak moc, ale bylo zřetelné, že není zcela střízlivý.
„Chtěl jsi mě vidět, aha,“ pokývala Amber hlavou, jako by to najednou bylo všechno jasné, a neslyšně si povzdychla. „A čistě náhodou sis k tomu nemohl vybrat třeba… já nevím, nějakou časnější denní dobu?“ povytáhla obočí, které pak vyjelo ještě o něco výše, když se jí zeptal, jak se má. U Merlina, kolik toho nakonec vypil? „Jsem unavená z práce, ale jinak dobře,“ zamumlala posléze a znovu si povzdechla. Na chvíli se odmlčela, jako by o něčem přemýšlela. „Chceš jít na chvíli dovnitř? Můžu ti natočit vodu nebo udělat čaj,“ broukla Amber posléze. Navzdory tomu, že se už těšila do své měkké postele, tak ho tu přece nemohla jen tak nechat, nedejmerlin aby se ještě přemisťoval někam do pryč.

_________________

"No, nemohl," pokýval děsně důležitě hlavou a i hned začal přemýšlet nad tím, proč vlastně nemohl. Neb to klidně mohla bejt Ambeřina další otázka, že jo. "Protože jsem pracoval. A ty určitě taky," zatvářil se naprosto vítězoslavně, protože dokázal vymyslet něco, co vlastně dávalo smysl.. a taky byla pravda, že celý den v té práci strávil, dokonce i pár hodin navíc. A tušil, že Amber se zrovna z práce vracel - proč jinak by se taky vracela takhle pozdě? - což mu následně i potvrdila. "To jsem moc rád, že se máš dobře," broukl pak s úsměvem od ucha k uchu (což možná mohlo být maličko děsivé, když uvážíme, že se Theodore usmíval málokdy) a jeho oči se o něco více rozzářila, když přišla ona nabídka. "Čajem bych rozhodně nepohrdl, nějak se mi podařilo zmoknout," ono totiž když vyšel z Duhy na sebe zapomněl uvalit kouzla proti zmoknutí.. možná mu ani v tu chvíli nedošlo, že vlastně celou cestu k Amber domu mrholilo. "Ale zas tě nechci otravovat, takže pokud jsi unavená, klidně se vydám domů.." Vidíte? Něco málo si i přes ten všechen alkohol uvědomoval. Bylo sice dost možné, že by doma neskončil a musel by se vyspat v nemocnici, ale ona by to asi žádná novinka nebyla.

_________________

Proti Theově odůvodnění, proč nepřišel v jinou dobu, vlastně Amber nemohla dost dobře nic namítat, a i kdyby to zkusila, byla si jistá, že by jí to stejně zvládl nějakým způsobem vyvrátit. A tak se jen drobně pousmála a pokrčila rameny. „Tak třeba příště pošli sovu, to bude možná jistější, než abys tu stepoval a já třeba nebyla doma,“ broukla a na konci větu zvedla trošku do otázky, jestli s tím jako Theodore souhlasí. I když těžko říct, jak moc její slova vnímal a jestli to tak skutečně příště udělá.
Úsměv na Theově tváři možná nepůsobil zrovna přirozeně, ale přece jenom se na něj Amber musela usmát na oplátku. „Nepovídej,“ utrousila pak, když se dozvěděla, že se mu asi podařilo zmoknout. „Kdybys mě otravoval, tak ti nic nenabízím,“ ujistila ho pak a byla to pravda pravdoucí. Kdyby na něj opravdu neměla nejmenší náladu, pošle ho bez jakéhokoliv slova domů (nebo kamkoliv jinam) a rozhodně ho nezve na čaj. „Tak pojď.“ A s těmi slovy ho trošku jemně popostrčila stranou, aby se dostala ke dveřím, které následně otevřela a nechala ho vejít dovnitř. Pokud by náhodou potřeboval pomoct vymotat se z kabátu nebo čekoholiv jiného, byla mu k dispozici, v opačném případě ho po odlehčení nasměrovala do kuchyně, resp. obývacího pokoje, který byl s kuchyní propojený, aby se usadil na pohovku.
„Hned to bude,“ broukla a dala se do přípravy zmiňovaného čaje. „Hlad nemáš? Ne že bych tady toho měla hodně, ale něco málo se tu najde.“ Když už ho pozvala dovnitř, tak ho aspoň hodlala dostatečně pohostit… v tomhle se začínala podobat své matce, jak si tak uvědomovala.

_________________

"Jo, to bych asi příště udělat měl," přikývl a maličko se zamračil neb ona slova mu vskutku došla. Dokonce si i uvědomoval, že kdyby Amber nepřišla, pravděpodobně by na prahu jejích dveří usnul a to by asi nebyla moc dobrá vizitka.
Když si Theo všiml úsměvu, který mu Amber věnovala, pěkně ho to zahřálo u srdíčka. Prvně pak chtěl odvětit, že to teda povídá, ale protože to bylo moc dětinské, radši nic takového nevyslovil. Na místo toho se jen nervózně pročísl vlasy. "Děkuju," pousmál se tak a slova 'jsi si fakt jistá?' si jen pomyslel, protože by si to mohla taky rozmyslet a on ten čaj fakt chtěl. Více než o čaj mu šlo samozřejmě o čas strávený s Amber, ale protože mu začínala být krapet zima, ten čaj fakt bodl. Nechal se tedy jemně odstrčit stranou, aby Amber mohl odemknout svůj byt, a pak už společně vešli dovnitř. Úspěch byl, že šel vcelku rovně a nemusel se opírat ani o zdi, aby mu pomohly s rovnováhou.
Rozhodně byl rád za pomoc se sundáním kabátu, i když by se po několika minutách z toho určitě vymotal i sám. Takhle to ale bylo mnohem lehčí a brzy už seděl na pohovce. "Díky," mrkl na ní a sledoval, jak se dává do příprav čaje. "Možná trochu? Ale tím se nemusíš zdržovat," mávl ledabyle rukou a jako kdyby se jeho žaludek rozhodl nesouhlasit, zakručelo mu v břiše, což následovalo nevinný úsměv. Vlastně si nebyl úplně jist, kdy jedl naposledy, ale minimálně pár hodin to už bylo, což už pro něho bylo dost. Zvláště, když pil. "Máš to tu hezky útulné," seznal po chvíli, možná aby řeč nestála. Pravdou ale bylo, že se mu tu líbilo více, než v tom přepychovém sídle, ve kterém bydlel on sám. Sice občas byl rád, že se mohl lehce ztratit rodičům z očí neb tam bylo tolik místností, že když chtěli, nemuseli se klidně vidět několik dní, ale tohle bylo prostě více.. rodinné.

_________________

Úspěšně se ocitli uvnitř, Theodore se ještě úspěšněji ocitl na pohovce a Amber se mezitím činila v kuchyňce. Na čaj už bylo postaveno, a když po Theově prohlášení, že se nemusí zdržovat s jídlem, mu hlasitě zakručelo v žaludku, Amber pochybovačně povytáhla obočí a s povzdechem mu začala připravovat… dejme tomu míchaná vajíčka, pro nedostatek fantazie. „Falešná skromnost se nenosí, víš? Kdybych se tím nechtěla zdržovat, ani ti to nenabízím,“ podotkla věcně a dlužno poznamenat, že asi chytila způsoby svojí matky, jelikož netrvalo dlouho a na stolku před Theodorem stál talíř s vajíčky a teplý čaj. „Jez, ať se tu nerozjede ještě hlasitější orchestr,“ instruovala ho, zatímco si se svým šálkem čaje přisedla taktéž na pohovku, jen na druhý konec, aby se náhodou necítil utlačovaný. Ano, mohla si sednout do křesla, jenže v tom si už hověl její koš s oblečením, které bylo potřeba vyčistit… a to byla přece strašná práce ho dát dolů.
„A víš o tom, že jsi to říkal už několikrát?“ vrátila se Amber ještě k tomu jeho prohlášení, že to tu má útulné. Však tu nebyl na návštěvě poprvé, věděl, jak to tu vypadalo. „Ale díky, snažím se. Důležité přece je, aby se člověk doma cítil příjemně, hm?“ broukla s úsměvem a opatrně se napila čaje.

_________________

"Já vím, ale nechtěl jsem tě moc zaměstnávat." Přiznal po chvíli s menším úsměvem - ostatně bylo přeci lepší, když si mohli povídat, než když mu vyvařovala. Připadal si tak trochu blbě, ale když před ním přistál onen talíř, hned to hodil za hlavu. "Voní to nádherně," hodil ještě po Amber úsměv, než se do toho jídla dal. Nu a chvíli na to to měl všechno v sobě - očividně ten hlad opravdu měl a vlastně ho v té chvíli ani nenapadlo, aby Amber nabídl. Čehož následně trochu litoval, ale už se s tím nedalo nic dělat. Navíc, kdyby Amber hlad měla, určitě si udělá pro sebe. Ne?
"Říkal co?" broukl nechápavě, ale pak se jen ušklíbl. "Dělám si srandu.. prostě mě to pokaždé dostane," krčil pak jednoduše rameny. Pravdou bylo, že v tuhle chvíli ho dostalo skoro všechno a možná vidět teď nějaký smutný film, asi by se i rozbrečel. "To je pravda!" kýval děsně horlivě hlavou a do rukou si vzal hrnek s čajem. Chvíli to vypadalo, že ho na sebe vylije, ale nic takového se naštěstí nestalo. "Proto v poslední době přemýšlím, že se konečně odstěhuju," přiznal po chvíli maličko váhavě. Žití v sídle mělo sice své výhody, ale Theovi se opravdu líbilo něco takového více útulného. Celé to sídlo působilo chladnějším dojmem, a i když to dříve Theodorovi vůbec nevadilo, teď to měl spíše naopak. Ne že by se s něčím podobným chlubil na potkání, ale Amber byla fajn a v tuhle chvíli měl potřebu jí říct úplně všechno.

_________________