„Ne, neměl. Když nic jiného, můžeme si za to oba, ale… není to úplně standardní situace, že?“ povzdechla si Amber. Ona se třeba zlobila sama na sebe, že na to, jaká byla obvykle uvážlivá, tak do tohohle skočila rovnýma nohama, ale asi ji ani nenapadlo vinit Thea. Jen se tak na chvíli zamyslela nad tím, jak se na to budou tvářit její rodiče (kterým tedy doteď ani neřekla, že s někým už na svoje poměry 'celkem dlouho' randí, a tak trochu se obávala o Theovo zdraví… ale Atticus to taky přežil, tak co), a dovedla si docela živě představit, že třeba taková Scarlet se tomu od srdce zasměje. Od myšlenek na rodinu se Amber odpoutala ve chvíli, kdy se Theodore postavil a přešel k ní. Svraštila obočí, protože čekala třeba objetí nebo něco podobného (koneckonců sama cítila, jak jí pomalu skelnatí oči a že dost možná nemá daleko k pláči), ale nebylo jí dopřáno schovat se v Theově medvědím objetí. K čemu se schyluje, to jí došlo samozřejmě už ve chvíli, když před ní poklekl, ale… měla problémy uvěřit tomu, že se to skutečně děje. „Co…?“ div nevypískla poněkud nakřáplým hlasem, přičemž po tvářích jí už regulérně kanuly kapky slz. „Jsi… jsi si jistý?“ hlesla plačtivě, ale zároveň s těmi slovy celkem výmluvně přikývla. Jako by to ale nemělo dostatek dramatičnosti, asi že toho tlaku už byla na Amber příliš, tak jen pár vteřin po tom souhlasném kývnutí protočila oči v sloup a svezla se ze židle na zem. Nebo Theovi do náruče, pokud ji stačil zachytit.

_________________

"No, standardní situace to rozhodně není," souhlasil Theo jednoduše, protože co jiného měl taky dělat? Však Ambet v tomhle měla pravdu. "Ale vrátit to už nejde, takže.." krčil jednoduše rameny zatímco si nervózně prohrábl vlasy rukou. Rozhodně ho nenapadlo nic o tom, že by se toho měli vzdát, nebo tak něco. On si to dítě skutečně přál, jen ne takhle brzo, ale už měl věk na to, aby se otcem stal.
Theo se konejšivě usmál, když si všiml Ambeřiných slz a natáhl tu ruku, ve které nedržel onu krabičku, aby jí je jemně otřel. "Mám pocit, že ničím jsem si nebyl tak jistější, jako tímhle, Amber." Přikývl následně a ze široka se usmál, když si všiml jejího výmluvného přikývnutí. Co ale nečekal bylo to, co se stalo následně, ale protože byl pohotový a podobné věci se mu v práci stávaly dost často (to omdlévání, ne že by někoho žádal o ruku), Amber chytil dřív, než stihla třeba z takové židle sklouznout na zem. Co by to byl taky za chlapa, kdyby svou snoubenku nechal spadnout na zem? "Amber?" oslovil jí, zatímco jí svíral v náručí a maličko s ní zatřásl. A pokud to nezabralo, měl v záloze ještě rennervarte.

| +

Mimo herně:
Rennervarte +5

Theodore McLarken rolled 1d10:
4

_________________

Kdyby Amber někdo před měsícem (nebo teď už spíše dvěma) řekl, že nebude trvat dlouho a bude zakládat rodinu, asi by se tomu dotyčnému dost zasmála. Ještě před dvěma měsíci byl Theo kamarád… sice velmi dobrý, ale pořád tam byla ta přátelská hranice. Teď zjevně čekala jeho dítě a bude si ho brát. Ne že by samozřejmě až tak protestovala, ale uznejte, že v tak krátké době to zkrátka bylo na její nervy už moc, a tak nebylo divu, že jen chvilku po tom emocionálním vypětí se její mysl a tělo rozhodly na čas vypnout. Naštěstí měl Theo svižné reakce, a tak Amber nesklouzla v bezvědomí zcela na zem. To by nejspíš nebylo úplně příjemné. Na potřesení každopádně nereagovala, a teprve když Theodore použil rennervate, slabě se jí zatřepotaly řasy a pak pomalu otevřela oči. Nejdřív zamumlala cosi nesrozumitelného a pak se pokusila sama podepřít, ale bez úspěchu. „Theo…?“ hlesla poněkud vyčerpaně a pátravě (no, vyloženě zaostřeně to nebylo) přejela očima po jeho tváři. „Co… jak…?“ zamumlala zmateně a zhluboka si povzdechla.

_________________

Oslovení nepomohlo, stejně jako menší zatřesení, a tak se jal Theo vytáhnout svou hůlku, aby mohl seslat ono kouzlo. Chtěl totiž svou drahou snoubenku probrat co nejdřív a ještě štěstí, že byl tak zkušeným lékouzelníkem, protože kouzlo se povedlo na první pokus a Amber se mu v náruči konečně probrala.
"Opatrně," zazněl starostlivě, když se Amber pokusila sama podepřít, ale moc jí to nevyšlo. Sám se jí jal pak pomoci do sedu, i když jí stále svíral ve své náruči. Co kdyby se rozhodla, že zase omdlí? Nerad by, aby spadla na zem a příště by tak pohotový být nemusel. "Jak se cítíš?" optal se pak, zatímco si jí starostlivě prohlížel a byl rozhodnut, že minimálně zítra zůstane Amber doma a on taky. Aby se o ní mohl pěkně postarat. Byl by totiž fakt nerad, kdyby se tahle epizoda s omdléváním opakovala. "Myslím, že tuhle noc si budeme dlouho pamatovat," broukl pak, mírně pobaveně a líbl Amber do vlasů. Stále jí však pozoroval kapku ostražitě, protože i když rennervate posilovalo, nemohl si být jist, že mu tu opět neomdlí, žeano. "Jestli jsi unavená, odnesu tě do postele," pousmál se, a pokud Amber skutečně chtěla (i když on by to asi udělal i proti její vůli), nakonec vstal, aby jí následně mohl vzít do náruče a odnést ji do postele, protože si musela po tomhle pořádně odpočinout. A kde lépe si člověk odpočine, než tam? Sám se pak posadil na kraj postele, zatímco si pohrával s krabičkou. "Půjčíš mi svou ručku?" povytáhl tázavě obočí a z krabičky vytáhl onen prstýnek, který jí následně nasadil tam, kam patřil, pokud mu tu ruku teda podala, že.

_________________

Navzdory mírně posilujícím účinkům rennervate se Amber stále necítila dvakrát nejlíp a asi to na ní bylo dost vidět. Zlehka se s Theovou pomocí posadila (přičemž se o něj stále opírala) a zhluboka se nadechla. Tak, teď to bylo trošičku lepší. Pomalu zvedla ruku a promnula si čelo. „Jako by přese mě přešlo stádo testrálů,“ hlesla popravdě, protože se přece nebude vykrucovat a tvrdit, že je v pohodě, když očividně není. Amber by se Theově poznámce, že na tuhle noc nezapomenou, snad i zasmála, ale nakonec jen mírně pozvedla koutky úst do úsměvu. Nezapomenutelná, no to jistě. Do postele si ráda nechala pomoct, protože momentálně měla pocit, že by se tam doplazila jedině po čtyřech, ale do peřin se každopádně hned nezavrtala. Hlavně taky proto, že konečně došlo na to, na co mělo dojít předtím, než tak dramaticky omdlela. Totiž na navléknutí prstýnku, jakmile Amber k Theovi natáhla ruku. „Je nádherný,“ broukla už s o něco větším úsměvem než před chvílí. Na chvilku se ke svému snoubenci přitiskla, ale pak ho vyhnala se najíst, že přece kvůli ní nebude hladovět, že ona teď už je v pohodě. Relativní. Každopádně ať už to přemlouvání trvalo jakkoliv dlouho, nepochybně ho nakonec donutila (možná u toho zahrála trochu na city), aby si tu večeři dal. Ona se mezitím převlékla do spacího a než se Theo stačil vrátit, už spala jako dudek. Dalšího dne dokonce ani moc neprotestovala proti tomu, že by měla zůstat doma. Aspoň mohli dořešit takové ty drobnosti, jak s tím vším obeznámí svoje rodiny, kde se usadí a tak dále.

_________________