• Daniel Sherwood & Spencer Woodsová (+ Sherwoodovi NPC)
• Červenec 1977
• Londýn / Sherwoodovic domek na Jackdaw Street, na poklidném Londýnském předměstí

Daník Sherwood ví, že celé prázdniny bez kamarádů z Bradavic zkrátka nepřežije. Proto už na konci dubna vyslal domů sovu se spěšnou zprávou a prosbou k rodičům. Sherwoodovi jsou samozřejmě na tu jeho slavnou Spencer Woodsovou zvědaví, a tak se vše zorganizovalo - Mzimorské duo bude v červenci pohromadě! Alespoň tedy těch pár dní, kdy bude Spencer na návštěvě. Daniel už dva týdny dopředu pečlivě naplánoval program i s náhradními alternativami, aby žádný čas nevyšel nazmar - má v plánu seznámit svou kamarádku z Cardiffu s krásami mudlovského Londýna, vzít ji podívat se na to, jak funguje orchestr a samozřejmě i někam za kulturou.

Domek Sherwoodových

| +

leží v klidné čtvrti na předměstí Londýna - do centra tu jezdívá několik autobusů denně, všude kolem je spousta pečlivě zastřižených keříků a pěstěných anglických trávníků. Příslušný dům je jedním z dlouhé řady stejně vypadajících. Na nízkém bílém plotě je připevněná plechová schránka na dopisy s nápisem "Sherwood" ozdobně vyvedném z oranžového kovu. K samotnému domu se táhne pěšinka kolem malé předzahrádky s barevnými květinami. Vzadu za domem je možné najít barevně pomalovanou dřevěnou psí boudu i jejího obyvatele, čtyřletého zlatého retrívra jménem Collin. Jedná se o velice líné a přátelské stvoření. Ve stínu velkého dubu v rohu pozemku visí z větve i stará dětská houpačka.
Samotný dům není moc velký. V přízemí se kromě garáže, malé nepoužívané dílny a předsíně nachází obývací pokoj s velkou pohodnou pohovkou a kuchyň spojená s jídelnou. V patře i přízemí je samozřejmě koupelna. Z chodby v patře vedou čtvery dveře - do Maryina pokoje, do ložnice rodičů, do ateliéru (největší místnost v domě, kde jsou vystaveny veškeré hudební nástroje všech členů rodiny, čítá i tatínkův pracovní koutek pro literární tvorbu) a do samotného Danielova pokoje. Jedná se o malou, perfektně uklizenou místnost s výhledem dolů na ulici. Na stěnách jsou police s učebnicemi, knihami a hlavně notami zasunutými v různých složkách a obalech. Pod oknem se nachází pelíšek pro Sherry, která se jedině v této místnosti cítí v bezpečí. Pokoj je vyzdobený v Danielových obíbených barvách - tmavofialové a mrzimorské žluté. Jinak se v pokoji nachází ještě masivní psací stůl, postel a velká šatní skříň.

(NPC a rodina Sherwoodových v kartě).

Domek hrubě orientačně:

| +

_________________

18. červenec 1977, pondělí
Dům Sherwoodových
Jackdaw Street 762, Londýn

Všechno bylo připraveno.
Daniel Sherwood totiž nehodlal nechat nic náhodě, a tak jako správná hospodyňka, tedy, hostitel, na příjezd návštěvy vše chystal již pár dní dopředu. Od tetičky bydlící o několik bloků dál si na kárce přivezl rozkládací kanape, které si i s matrací ustlal ve volném růžku ateliéru. Místnost plná uměleckého harampádí totiž byla právě na místě prapůvodního pokoje pro hosty, takže Sherwoodovi nyní neměli žádný k dispozici. A Spencer nemohla přeci v žádném případě spát na pohovce v přízemí! Proto byl Daník rozhodnutý přenechat jí svůj pokoj. Rozložil by si kanape tam, ale to mu připadalo poněkud nevhodné.
Pak přišel den D, ačkoli žádní Amíci se ve Francii nevylodili. Bylo pondělí osmnáctého července a celá rodina - kromě Mary pochrupující do odpoledních hodin - byla na nohou. Pan Sherwood si dopřál ranní kávu, načež nastartoval auto a vyjel z garáže na ulici. Už kolem dvanácté měl totiž přijet vlak s Cardiffu, ve kterém neměl sedět nikdo jiný než Spencer Woodsová. Proto paní Sherwoodová zašla do krámu pro něco na zub, pan Sherwood volnou chvíli trávil u puštěného televizoru a Daniel šel hrát na klavír něco velmi energického, protože jinak by si začal nedočkavě kousat nehty. A pak nastal ten správný čas. Daník s předstihem a prozíravě ukázal Spenc fotku své rodiny, takže neviděl problém v tom, že by na nádraží jeho tatínka nenašla. I Scott Sherwood byl ale vybaven fotografií zachycující Mrzimorskou čtvrťačku, a tak Daniel doufal, že se nic nepokazí.
Když jeho tatínek s autem zmizel za rohem ulice, nedočkavý Mrzimor se vřítil zpět do domu, aby přichystal uvítací občerstvení a poklidil v už dost uklizeném pokoji. Sherry to sledovala poměrně neklidně, protože tušila, že její klidný kočičí život bude opět něčím narušen, i když na Bradavice byl ještě čas...

... mezitím na nádraží

Pan Sherwood si poklepával přehnutou fotografií o stehno a v dobré náladě a naprosto pokojně vyhlížel vlak z Cardiffu, který měl přijet každou chvílí. Matně vzpomínal, kdy se takovou dálku po kolejích naposledy kodrcal on, a nechápal, jak se jeho syn může na takovou cestu každoročně těšit. Po dvou letech Danielova studia v Bradavicích se tak nějak již zkrátka smířil se skutečností, že kouzla existují, ale dělalo mu vrásky dění v té jejich podivné společnosti. Tak docela nebyl s to pochopit všechny okolnosti. Ale celé to kouzlení se mu pořád nelíbilo. Nikdy o něčem takovém neslyšel, a najednou...
Pak konečně zaskřípaly brzdy a vlak zabrzdil. Dveře se otevřely a na perón se začali hrnout lidé... Tehdy Scott Sherwood postoupil trochu dopředu, naposledy pohlédl na fotografii a zamával rukou ve vzduchu. "Spencer Woodsová?" zavolal tázavě do davu. Na tomto menším nádraží mimo centrum naštěstí nevystupovalo tolik lidí jako například na King´s Cross, takže s hledáním velšské blondýnky neměl moc práce.
"Dobrý den, Scott Sherwood, Danielův otec, rád tě poznávám," potřásl jí s úsměvem rukou a krátce si ji přeměřil přes své masivní brýle. Vypadala jako sympatické děvče, nic jiného ale od Daníkových kamarádů nešlo čekat. Na to popadl dívčiny kufry. "Byla to dlouhá cesta, že? Pojď, pojedeme domů, ten mumraj tady se mi vůbec nelíbí," pokývl potom naprosto pohodově a zamířil zpět k zaparkovanému vozu. Naložil objednané zboží i s jeho zavazadly a bylo na čase jet zpět domů...



Daniel nenápadně hladově vyhlížel návrativší se tatínkovo auto venku na trávníku, kde nechal Collina aportovat okousanou větev. Retrívr v tom neviděl žádný postranní úmysl a naprosto nadšeně běhal sem a tam, rád, že má páníčka po roce zase doma. Potom zasvítila světla, Collin zaštěkal a pan Sherwood i s vozem vjel na příjezdovou cestu. Pes se jal obíhat kolem auta, zatímco Daník potlačil pokušení otevřít Spencer dveře. Jejich auto ale přeci jen nebylo kočár.
Přesto se v mladém hudebníkovi probudilo získané Mrzimorské chování, protože jakmile jeho kamarádka vystoupila, s veselým: "Ahoj!" jí padl kolem krku. Dbal ale na přítomnost svého tatínka, který nebyl zvyklý na tak kontaktní přátelství mezi chlapci a děvčaty, a tak se odtáhl. "Jaká byla cesta?" vypadlo z něj potom. Paní Sherwoodová už vykukovala z okna kuchyně, protože na návštěvu z Cardiffu byli všichni náramně zvědaví.

_________________

18. červenec 1977, pondělí

Zatím ještě Cardiff..

A bylo to tady. Konečně. Nemohla jsem se dočkat osmnáctého července, protože kam jsem dneska měla jet? No kam jinam než za Dannym! Bylo o kolo osmé ráno, což bych jindy za žádných okolností nevstala, ale za svým mrzimorským kamarádem jsem se těšila tak, že jsem po domě létala sem a ta už v šest, kontrolovala jsem si, jestli mám opravdu všechny věci a jestli mi náhodou něco nechybí. A i když jsem zjistila, že mi nic nechybí, nebránilo mi to můj kufr vyházet ještě několikrát a přeci jen to zkontrolovat, protože by mě vážně mrzelo kdybych si třeba zapomněla nějaké ze svých oblíbených šatů.
Nebylo divu, že rodiče byli nadšení když nastal čas mě odvést na nádraží, dokonce i brácha už se těšil až se mě zbaví, ale i tak jel na nádraží se mnou, možná to bylo kvůli tomu, že stejně do města potřeboval. Vlak neměl naštěstí žádné zpoždění, takže do stanice přijel přesně na čas. Kdyby nevěděla, že se za pár dní vrátím, nejspíše bych rodiče objímala tak dlouho, dokud by mě do vlaku nestrčili. Takhle jsem tam vpochodovala sama a dobrovolně, ani jsem se pořádně s nimi nestihla rozloučit. Než vlak zmizel ze stanice, ještě jsem jim stihla zamávat a chvíli na to už z rodičů byla jen černá šmouha..


Ty dvě hodiny cesty mi vůbec neutíkali, možná proto že jsem jela sama a neměla jsem si tak s kým povídat. Sice jsem sem tam otravovala průvodčího, ale toho jsem musela nechat v momentě kdy mi hrozil, že mě vyhodí na nejbližší stanici. A já přeci potřebovala až do Londýna, že. Litovala jsem, že jsem si nezabalila knížku, jenže kdo mohl vědět, že pojedu až tak dlouho? No dobře, kdybych se zeptala, asi by mi to rodiče řekli, ale tak.. mi to taky mohli říci sami, že jo.
Konečně vlak přijel do stanice, na které jsem měla vystoupit a mě tak nějak došlo, že vlastně vůbec nevím, kdo si mě nakonec vyzvedne. To se však vyřešilo samo, protože se ozvalo moje jméno, a tak jsem s veselím hopskáním (a kufrem, samozřejmě) dorazila k onomu pánovi, který mé jméno vyvolával. "Dobrý den, velice mě těší," broukla jsem vesele a s širokým úsměvem jsem stiskla ruku pana Sherwooda. Nechala jsem si vzít kufru, za což jsem poděkovala a následovala jsem tatínka Dannyho k auto. "To tedy ano," kývla jsem hlavinou, protože pro mě to opravdu dlouhá cesta byla. Svou osobu jsem následně hodila do auta a mohlo se jet.

Na Jackdaw Street..

Cesta z nádraží k Dannymu domu utekla poměrně rychle. Musela jsem uznat, že Sherwoodovi mají opravdu nádherný domek a.. psa! Jakmile auto zastavilo, na nic jsem nečekala a vyběhla jsem z vozu, s širokým úsměvem a hlasitým: "Ahoj," jsem objala Daniela, který mi i za těch pouhých osmnáct dnů pořádně chyběl. "Dlouhá, ale jinak to docela šlo. Příště si však budu muset vzít sebou nějakou knížku," broukla jsem v odpověď s veselým úsměvem a podrbala jsem pobíhajícího retrívra jsem podrbala za ušima. "Dobrý den," teprve po několika minutách co jsme stáli na příjezdové cestě jsem si všimla paní Sherwoodové vykukující z okna kuchyně. Oba dva rodiče Dannyho vypadali strašně sympaticky a já tak nějak tušila, že tohle bude prostě bezvadný týden a jen z představy, že budu muset nakonec zas nasednout na vlak a odjet pryč mi bylo smutno.

_________________

Daník se připravoval na Spencin příjezd tak dlouho, odškrtával si dny v kalendáři, ale když tu teď byla, nemohl tomu uvěřit! Opravdu jim to klaplo a stráví spolu o prázdninách skoro celý týden! Sherwood si byl jistý, že tohle budou ty nejbáječnější prázdniny, co kdy zažil. Možná dokonce lepší než ty před nástupem do prvního ročníku!
"Já si většinou knihy taky neberu, ale cesta je potom opravdu dlouhá," kývnul hlavou Daník. "Ale jsi tady, tak super! Pokud budeš chtít, až pojedeš domů, půjčím ti něco ke čtení," slíbil potom Mrzimor své kamarádce jako pravý žentlmen. Pan Sherwood mezitím, co se malí jezevci vítali, vytáhl kufr z auta, znovu nasedl a zajel do garáže zaparkovat. Daniel se tedy chopil Spencina zavazadla (jak by to vypadalo, kdyby ne) a upřímně doufal, že ho sám zvládne vytáhnout nahoru do schodů. Jeho maminka mezitím oplatila slečně Woodsové pozdrav zamáváním a zase se ztratila uvnitř domu. Daník si byl jistý, že jakmile vejdou dovnitř, bude ještě pořád něco upravovat a vylepšovat. Jako kdyby u nich nebylo uklizeno!
"Tak pojď, ukážu ti dům, a kde budeš spát," zavelel Sherwoodík s úsměvem a vyrazil po pěšince k domu. Collin se kolem nich pořád ochomýtal, a když ho Spencer podrbala, potěšeně vyplázl jazyk a zavrtěl ocasem. "To je Collin, neboj, nic ti neudělá," představil čtyřnohého obyvatele domu Danny. Potom už vzal za kliku a ocitli se v předsíni. Odkudsi z hlubin domu se ozvala paní Sherwoodová.
"Danny, vezmi prosím slečně kufr nahoru a vraťte se do kuchyně, kamarádce určitě vyhládlo! A otevři si v pokoji okno!"" obdržel synek instrukce. Daník kývl na Spenc, ať pokračují, a statečně vynesl kufr do schodů. Nahoře se sice musel trochu vydýchat, protože na takovou fyzickou aktivitu nebyl tak docela zvyklý, ale zvládl to. Chvíli nechal zavazadlo zavazadlem a začal ukazovat na jednotlivé dveře. "Tady má pokoj Mary, moje starší sestřička, ale nevím, jestli je právě doma. Tady je ložnice mých rodičů, tady ateliér - tam se určitě ještě podíváme - a tady můj pokoj," obeznámil Spencer stručně a otevřel dveře. Kufrem napřed najel do svého království. "Ty budeš spát tady, já přes noc budu bývat v ateliéru."
Na to Danny otevřel okno, jak mu maminka nakázala, a položil kufr na vyhrazené místo vedle postele. "Máš tedy hlad? Že bychom se vrátili dolů," usmál se potom. Maminka si určitě bude se slečnou Woodsovou chtít také pár slov vyměnit.

_________________

"Jé to by bylo moc super! Já bych ti jí pak poslala.. a nebo přivezla do Bradavic," vesele jsem se na Dannyho zazubila, byl prostě super a já byla nesmírně ráda, že nám společné prázdniny vyšli. Chtěla jsem se natáhnout po svém kufru, ale ten už měl v držení Daník, takže jsem mu věnovala jen další úsměv a s přikývnutím jsem ho následovala do jeho domu, připravená mu kdykoliv s kufrem pomoci, protože přeci jen, byl docela těžký.. Ne, že by byl Danny slabý nebo tak, ale.. radši popojedem.
Colina jsem ještě jednou podrbala na hlavině, načež jsem svého mrzimorského kamaráda následovala dovnitř. Jakmile se ozval hlas jeho maminky, rozhlédla jsem se kolem, jestli odněkud náhodou nevykukuje, ale nikoho jsem nespatřila, a tak jsem to nechala být a následovala jsem Dannyho, který mi ukazoval jejich domeček.
Daník se ukázal jako kus chlapa, když se mu podařilo kufr vynést až na horu. Co na tom, že se musel vydýchat, já bych se zastavila už v polovině schodiště. "Páni," broukla jsem, jakmile jsem nahlédla do ateliéru. Krapet mi to připomínalo náš obývák doma, takže ona místnost se i hned stala jednou z mých nejoblíbenějších, no a to už jsme pokračovali k Dannymu do pokoje.
"Je to tady vážně moc pěkné," zhodnotila jsem kamarádův pokojík, který byl vyzdoben dokonce i v mých oblíbených barvách, akorát ta růžová trochu chyběla, ale.. to jsem rozhodně Dannymu neměla za zlé. I výhled ven na ulici se mi moc líbil. A to, že tady klidně mohl zůstat, protože bych se spokojila klidně ze zemí jsem neříkala, Danny byl džentlmen, ten by mi to stejně nepovolil, že.
"Mám, jako vlk," kývla jsem hlavinou s úsměvem, na Danielovu maminku jsem byla na víc nesmírně zvědavá, takže.. proč ne? "A jak si zatím užíváš prázdniny?"

_________________