Jednoho veselého listopadového večera zastihne Skye vypelichaná sova s obálkou v zobáku. Obálka voní po banánech a je na ní zřetelně vyznačeno, že je určena výhradně do rukou pana S. Cranea.
Po otevření na Skye vykoukne banánově žlutý papír, jemuž dominuje kresbička tančícího banánu. Pod ní následuje kostrbatým škrabopisem text:

_________________

Dopis a malý, zeleně proužkovaný balíček pro Patricka donesla zavalitá nakvašeně vypadající sova přímo na jeho učitelský stůl.

| +

Pro Eryho byla následně vyslána ta stejná sova, která nesla rozkošně růžový pytlíček se srdíčky a psaníčko.

| +

Pro Daníka ten den dopis společně s puntíkatým žlutým balíčkem donesla tučně vypasená perská kočka, která očividně byla naprosto mazlivá a hodná.

| +

_________________

| +

A protože balíčků poslaných pod vlivem větší než malé dávky euforie či jiných mňamek není nikdy dost, přišel ještě během pozdního večera jeden takový i novému bradavickému praktikantovi lektvarů. Nesla ho úplně obyčejná erární sova a kromě dopisu obsahoval i úplatek v podobě pytlíku s posledními kousky sušeného dikobrazího masa, z nichž jenom dva byly mírně nakousané.

_________________

Brzy ráno 25. prosince probudí Skye klepání na okno jeho nebelvírské ložnice. Jakmile rozlepí oči, zjistí, že to není ani Santa, ani Děda Mráz, ani žádná jeho jiná personifikace, nýbrž sova. Velká sova s šedým peřím a pronikavě oranžovýma očima, která nese v pařátech obdélný předmět zabalený do červeného vánočního papíru, převázaného žlutou stuhou. Moc hezky ten dárek zabalený není, ale odesílatel se podle všeho fakt moc snažil. Nechybí ani jmenovka, která jasně hlásá, že je dárek pro Skye Cranea, toho malého prevíta, a nese krátký vzkaz na druhé straně:


Pod balícím papírem se ukrývá zbrusu nová Kometa 220 s nebelvírsky červenou násadou, která se blýská novotou a voní leštěnkou na košťata.

_________________

Postarší sova pálená doručila krátký vzkaz z Bradavic těsně před slavnostním obědem na první svátek vánoční. Adresátem nebyl nikdo jiný než H. Nelson.
Vzkaz samotný byl naškrábaný a obtížně čitelný i proto, že autorce se při psaní zcela evidentně třásla ruka a zřejmě popadla první pergamen, který jí padl pod ruku. Na druhé straně listu bylo možné spatřit opravený úkol s astronomie se známkou M.

Dědo,
popřála bych vám pěkné Vánoce, ale asi by to působilo jako výsměch.
Zkoušela jsem kouřit na pozemcích školy, protože kouří i starší studenti a vypadají vždycky velmi drsně. Chytila mne jedna prefektka, dotáhla ke Dragomirovi a ten podal návrh na podmínečné vyloučení. A to jsem ani nekouřila cigarety, jenom pampelišky a podobně. Asi jdu skočit z Astronomické věže.
Grace

_________________

Vzhledem k jistému rozhovoru se nebelvír odhodlal napsat dopis s jednoduchou otázkou. Jako někteří jiní, i on měl problémy. První spočíval ve výběru správného papíru a správného ozdobení. Od Spencer věděl, že pozvánka by měla být nějak hezky zdobená, nejlépe květy, že přáníčko by mělo být veršované atd. Básnit neuměl a květy kreslit nechtěl. Nakonec se mu podařilo sehnat pergamen s ptáčky. Bylo to hezké, oběma sestrám se to líbilo, takže se zavřel do pokoje (aby mu nekoukali pod ruku) a napsal dopis. Jednoduchý a krátký. Netrvalo mu to dlouho jako třeba někomu jinému. Problém (další) byl jinde. Billy nenacházel odvahu jej poslat. Podvědomě tušil, že by se asi měl zeptat jinak, měl by lépe formulovat větu, nějaké lepší oslovení, prostě… Chvíli se na dopis díval, pak ho vložil do obálky, pak zase vyndal a hodlal hodit do koše. Avšak na poslední chvíli se zarazil, znovu si ho přečetl a znovu vložil do obálky. Nakonec to všechno s pokrčením ramen zalepil, připojil adresu a vyrazil na Příčnou, aby dopis poslal. V sovinci bylo poloprázdno, v létě sov lidé využívali snad častěji, na psaní si s přáteli. Takže chvilku trvalo, než se našla vhodná sova. Sova lesná, krásně zbarvená vyrazila i s osudným dopisem pryč a dal za to pár mincí. Těch několik okamžiků kdy se sova protahovala a roztahovala křídla i s dopisem připevněným na noze mu přišlo jako věčnost. Srdce mu nespokojeně tlouklo a měl pocit, že sovu sám osobně strhne k sobě a vzkaz nepošle. Protože jestli odpověď bude záporná, tak jak se obával, bude to zlé. Zlé to bude i v případě, že sova nedorazí (a on zjistí, že nedorazila). To by totiž někomu vytrhal všechna pírka. Hezky jedno po druhém, víme?
Z krámku vyklopýtal jako omámený. Udělal to, poslal to. Teď zbývalo jen počkat na odpověď. Odpověď, které se bál. A zároveň se cítil i podivně lehce, protože to bylo za ním. Jenže… Až Katherina otevře dopis, asi jako řada dalších lidí zjistí, že Billy by potřeboval lekci psaní dopisů nebo něco takového, protože na to jak si dával záležet a jak váhal, byl jeho vzkaz velice jednoduchý. Jednoduchý, výstižný a možná až příliš stručný.

_________________

Ve všem tom očekávání výsledků zkoušek NKÚ si Kath pro svou nervozitu na mistrovství světa ve famfrpálu skoro nevzpomněla. O to větší bylo její překvapení, když k ní jednoho dne zalétla sova, která jí místo obávaného dopisu z Bradavic předala zcela neúředně vypadající obálku. Když si dívka přečetla vzkaz psaný na pergamenu s ptáčky, musela si sednout. Chvíli nepřítomně zírala na nádherně zbarvenou sovu, která jí pohled upřeně opětovala, jako by čekala, co se teda bude dít dál. Kath si s divoce tlukoucím srdcem přečetla dopis ještě dvakrát, a když jí konečně došlo, co že to vlastně znamená, konečně se jí na tváří objevil ten známý rozpačitý ruměnec. Myslí to tak, jak si myslím, že to myslí? A co když to chápu úplně špatně? A co když čeká, že mu odpovím? U Merlina, on čeká, že mu odpovím! Co mu odpovím?!
Sova netrpělivě poposedla. Kath si nervozně kousala ret, přečetla si dopis ještě alespoň pětkrát, aby měla jistotu, že se jí to nezdá. Nikdy by ji nenapadlo, že by ji právě Billy Stone pozval na mistrovství... Třeba to neznamená to, co si myslíš, že to znamená... Třeba to neznamená vůbec nic.
Každopádně, když Kath brala do ruky brk, aby napsala odpověď, rozhodně měla pocit, že to něco znamená. O to těžší bylo vymyslet ty správné formulace vět, aby snad nenapsala něco, co napsat nechtěla... Vzkaz napsala až na několikátý pokus, ty nepovedené rozhodně zmačkala a strefovala se s nimi do koše. Finální verzi odpovědi s těžkým srdcem přivázala netrpělivé sově k noze a bez zaváhání ji pustila z okna ven. Věděla totiž, že kdyby zaváhala, ten dopis by se už nikdy neodvážila poslat. Přepisovala by ho pořád dokola...
Ať už pak text toho dopisu vyzněl jakkoli, znamenal, že Kath pozvání přijímá. Protože jak by mu mohla říct ne?

| +

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Ačkoliv do vánočního plesu zbývá ještě poměrně mnoho dní, Verunku Aldwincklovou stejně jednoho rána zastihne jedna ze školních sov, která jí předá obálku zdobenou stříbrnými zimními ornamenty. V ní se nachází úhledně složený dopis napsaný ne už tak úhledným písmem:

| +

Mimo herně:
Trololo? Let the war begin.

_________________

Při obědě se k Maeve zatoulá trochu opožděný dopis ve spárech Archimédových. Sovička je očividně ráda, že svůj úkol splnila, a vyčerpáním upadne do omáčníku, jen co dopis odhodí před adresátku.

_________________

Zhruba týden před plesem (snad) objeví Rose ve své školní brašně modrou obálku zdobenou vánočním vzorem. Uvnitř se nachází úhledně psaný krátký vzkaz, který voní jako vánoční cukroví:

Drahá Rose,
byl bych moc rád, kdybys mi letos dělala společnost na vánočním plese. Myslíš, že bychom tam mohli jít spolu?



Mimo herně:
Sori, mělo to mít šmrnc, ale já asi momentálně nemám dostatečnou mozkovou kapacitu

_________________