I když Cassie rozhodně slepá nebyla, některé věci se jí však povedly přehlédnout. Nebylo to rozhodně schválně, jen se jí něco zdálo zbytečné, takže to rovnou vypustila a nebo si jich nevšimla, jak byla občas roztěkaná. A že byla otravná, to opravdu byla.
Jeho první poznámku ledabyle odmávla, jakože to bere na vědomí, i když zrovna tohle považovala za zbytečnou informaci, kterou vzápětí vypustila. "S očima nemám nic," broukla s úšklebkem, i když odměřenost toho chlápka se jí ani zdaleka nelíbila. "Ale od vás bych se klidně vyšetřit nechala." Dodala jakoby nic a nevinně se uculila. Třetí patro. Když chvíli rozmýšlela, cože to je vlastně za oddělení, došlo jí to, protože když tady její bratr pracoval, byla tu skoro pečená vařená. Tedy, o něco více než teď. "Je to taky jak v bludišti, tak se omlouvám, že jsem vás obtěžovala." Zafuněla pak s pokrčením ramen, i když ona lidi otravovala velice ráda a většinou se za to neomlouvala.
"Nebožáka? Nechápu, jak někdo takový může pracovat s lidmi, když mu dělá problémy poradit cestu ven z nemocnice," založila si ruce na prsou a nespokojeně nakrčila nosík. Kdyby se Cassie trochu více zamyslela, možná by došla dokonce i k závěru, že tuhle tvář už asi někde viděla. Jenže pokud s tím člověkem Cassandra nic neměla, brzy ho vypustila z hlavy, takže tady to přemýšlení bylo zbytečné. "Ale děkuji, že jste se tedy uvolil k tomu, aby jste mi s tím pomohl. Jsem vám za to nesmírně vděčná, protože bez vás bych se asi ven nedostala." Zabručela nakonec, ale podle jejích úšklebků bylo poznat, že to nemyslela zas tak vážně. Prostě Cassie, no.

_________________

Už nějaký ten týden pracovala Blair v nemocnici, dokonce nejela na zápas a raději pomohla v nemocnici, když tu bylo méně lidí. Našla tu druhý domov, i když popravdě sem tam se bála zda něco neudělala špatně.
Zrovna došla do bistra v V. patře, aby si něco koupila na jídlo, dneska toho měla popravdě plny zuby, pomáhala spíše na třetím patře a tam to bylo o mluvení s klienty nebo vytírání podlahy pokud se jednalo o rychle uklizení čehokoliv. Koupila si bagetu a sedla někam do rohu kde byla sice vidět, ale ne hned na ráně, nechtěla se cpát na sesterně mezi sestrami a sestráky a už vůbec ne někde na chodbě, kde by dostala vynadáno od uklízečky. Měla přestávku, řekla si o ni tak je jedno kde sedí. Vytáhla list se službami a rozložila ho na volný stůl. Přejela celkem nabitý program a spokojeně ukusovala bagetu. Prstem jsem jezdila po službách, které jsem následně zapisovala do kalendáříku, který jsem vytáhla z kabelky, chvíli na to.

//Mimoherně: pokud má někdo zájem se připojit.

_________________

| +

[img]

http://media.tumblr.com/tumblr_macfy7Qs8x1rrsltx.gif

[/img]

| +

„Je ovšem otázka, zda bych se já uvolil vyšetřit vás,“ opáčil Lavern s úšklebkem, „nevypadáte, že by vás trápilo něco z mojí specializace.“ Že se jenom ženy dělaly rádoby nedostupnými, když se s nimi někdo pokoušel flirtovat? Lavern to uměl taky a náramně se přitom bavil. Pravda, tahle slečinka byla pěkná a hrát si s ní na doktora by mu snad ani nevadilo, ehm ehm, ale byl tu ten fakt, že si dovolila jej zdržet od důležitého… nicnedělání. Hej, odpočinek byl taky důležitý, no ne?
„To si ještě rozmyslím, zda vaši omluvu přijmu,“ odtušil, ale upřímně vypadal, že je mu to naprosto jedno. Ostatně ona taky nevypadala, že by to myslela zrovna vážně, že. Ale chtě nechtě jí v duchu dal za pravdu v tom, že nemocnice byla někdy jako bludiště, jemu taky ze začátku trvalo, než se pořádně zorientoval.
Lavern pokrčil rameny, když ta ženština začala mít pochybnosti o tom, jak někdo jako on může pracovat s lidmi. Upřímně nebyla první ani poslední, kdo se na něco takového ptal, a jeho to ani v nejmenším netrápilo a nějak na tom ani nehodlal nic měnit. „Možná to je můj talent, co se počítá,“ provokativně se ušklíbl. Ostatně, co jiného to taky mohlo být. Jeho láskyplná povaha těžko.
On se sice moc nezamýšlel nad tím, zda odněkud tu pomatenou slečnu znal, ale prohlížel si ji i tak. Její poslední poznámku přešel bez povšimnutí, ale nakonec povytáhl tázavě obočí. „Co tu vůbec pohledáváte?“ zeptal se posléze, protože mohla taky dost dobře z nějakého oddělení utéct a to už by si asi za rámeček nestrčil, kdyby se přišlo na to, že uprchlou pacientku nezachytil a neodvedl do bezpečí. I když je fakt, že kdyby slečna fakt utekla, asi by se mu s tím těžko svěřila, takže Lavern zúžil oči do podezíravého pohledu.

_________________

Jestli se Cassandry nějak dotklo, že si hrál ten lékouzelník na dostupného, to se rozhodně říci nedalo. Byla odhodlaná z tohohle něco dostat. Alespoň trochu, protože bylo jen otázkou času, kdy jí tohle přestane bavit. Cassie se často věnovala věcem a jakmile došla k tomu, že už jí to nebaví, jednoduše přestala. "Co není může být," mrkla na něho jednoduše a přidala k tomu i úsměv. "A jaká je vaše specializace?" Zeptala se rovnou, aby pro příště věděla, jaké zranění si má způsobit, aby byl ochotný jí ošetřit, i když bylo dost možné, že do té doby to zase zapomene. No, jako obvykle.
Cassie měla opravdu co dělat, aby se nezačala smát. Sice se snažila udržet vážnou tvář, ale koutky úst jí cukaly do pobaveného úsměvu. "A když vás pozvu na kafe, bude má omluva přijata?" povytáhla tázavě obočí, i když kdo ví, jak vážně to s tím pozváním na kafe myslela. Přeci jen, pozvat by jí měl on a ne ona jeho. I když zrovna tohle bylo Cassie jedno, byla zvyklá dělat první kroky. Nebyla totiž někdo, kdo by uměl čekat na něco hodně dlouho, a než se někteří chlapi rozhoupali, bylo lepší je prostě pozvat rovnou.
"Co by jste řekl, že asi tak člověk může dělat v nemocnici?" Vážně, tahle otázka jí připadala celkem hloupá, protože lidi většinou do nemocnice chodili ze tří důvodů. První byl, že zde pracovali. Ten druhý byl, že šli za někým na návštěvu a ten třetí, že zde z nějakého důvodu leželi. "Právě před chvílí mě propustili, ležela jsem teď pár dní v přízemí," pokrčila jednoduše rameny, protože zrovna s tímhle se neměla proč tajit.

_________________

Dobře, byla by lež, kdybychom prohlásili, že Laverna nepobavilo, když slečna víceméně prohlásila, že by si klidně nějaké zranění související s jeho specializací přivodila. A nejen proto jí celkem bez průtahů tu specializaci sdělil. „Zranění kouzelnými zvířaty,“ prozradil, „ale pokousání nějakým kouzelníkem se sem nepočítá, bohužel.“ I s tímhle sem jednou někdo přišel a pokoušel se nechat se ošetřit. Lavern to občas vytahoval jako vtipnou historku z natáčení.
„Možná,“ připustil ohledně pozvání na kávu a v duchu se začínal velmi dobře bavit, navenek to ovšem najevo nedával. Nečekal, že by se něco takového mohlo dnes naskytnout, ale tím líp. I kdyby z toho neměl vytřískat nic jiného než tu kávu a zábavu. A že možná měl na tu kávu zvát on? Hele, ona se chtěla omluvit, no ne?
„Člověk si nikdy nemůže být jistý, hm? Opatrnosti není nikdy zadost,“ utrousil Lavern, protože jí mohla přijít hloupá jeho otázka, u něj to zase bylo naopak. „Co já můžu vědět, klidně jste mohla utéct kolegům ze čtvrtého patra, kam vás dostalo přehnaně silné Confundo,“ pokrčil rameny a neodpustil si škádlivý dodatek, „to by totiž možná leccos vysvětlovalo.“ Nakonec se ukázalo, že slečna opravdu pacientka byla, ale nikoliv ze čtvrtého patra. „Hrála jste si s něčím, s čím jste neměla, co?“ uculil se pan lékouzelník pobaveně, ačkoliv neměl tušení, jaká byla ve skutečnosti pravda. Ne že by to bylo něco, co by ho až tak zajímalo.
„A co hledáte tady na patře? Většina propuštěných pacientů raději z nemocnice rychle vystřelí pryč, než aby se tu zdržovali další minutu.“ On se tu ostatně taky moc nezdržoval, když mu skončila směna a raději hned pádil domů. Kdyby měl být pacient, odešel by pryč snad ještě rychleji. On byl možná povahově hrozný doktor, ale jako pacient byl přímo nesnesitelný.

_________________

Protože Lavern jí sdělil bez sebemenších problémů patro, na kterém pracuje, Cassie se široce zazubila. Dobře, byla tu ta možnost, že si z ní třeba jen střílel a ve skutečnosti dělal něco jiného."Ne? Tak to si asi budu muset nějaké zvíře sehnat," zabručela naoko rozmrzele, ale on to pro ní vlastně ani tak problém nebyl. Když totiž pořádali s kamarády tábory pro děti, občas zařídili nějaké exkurze do různých rezervací.
Pozvání na kafe nebylo tak úplně odsouhlaseno, jak Cassandra předpokládala, ale i to nejisté možná mohlo znamenat cokoliv. Navíc, když se tady ještě chviličku zdrží, třeba to ano z něho nakonec vymámí, a když ne, hold se tu zase někdy mohou potkat. A třeba rovnou na jeho oddělení.
Cassandra se neubránila pobavenému zachechtání. Rozhodně jí nenapadlo, že by si o ní lékouzelník mohl myslet, že zdrhla ze čtvrtého patra. Zas až tak zmatená nebyla, ne? "To myslíte vážně?" vykulila na něj oči. Hold byla roztěkaná a některé věci zapomínala až moc rychle, se stává. Možná jí ta slova trošičku naštvala, ale to poznat nebylo.
"To já vždycky." Potvrdila s děsně vážnou tváří, i když koutky úst cukaly do pobaveného úculu. Vážně, Cassie si při jeho slovech představila.. no, to raději zmiňovat nebudeme. Rozhodně jí to však pobavilo a musela uznat, že s tímhle člověkem může být v některých věcech celkem i sranda, pokud se zrovna nechová tak jak se choval na začátku.
Cassandra ledabyle pokrčila rameny. I ona ráda vypadla z nemocnice co nejdříve, nehledě na to, že si to tady celkem oblíbila, ale co jiného jí taky zbývalo, když tady byla pečená vařená. "Byla jsem si na hoře pro něco dobrého na zub, a taky pro kafe. I když tomu, co se v bistru prodává, se moc kafe říkat nemůže. Spíš taková černá břečka." Sdělila s menším úsměvem. "Takže kdyby jste to pozvání přijal, rozhodně by jsme se stavili na něčem mnohem lepší." Dodala jakoby nic. Ano, bylo to děsně nenápadné pobídnutí k tomu, aby tu nabídku ještě jednou zvážil. A že by nakonec měl zvát spíše on jí? To jí bylo celkem ukradené.

_________________

„Tak si hlavně dejte pozor, aby to nebylo kousnutí jenom jednorázové,“ odtušil Lavern věcně. Jiní by možná Cassandru začali od podobného nápadu zrazovat a říkat, aby si dávala pozor, ale on ji svým způsobem přece taky varoval, no ne? Sice to mohlo znít stylem, že jinak se klidně nechat pokousat může, ale to je detail, že. Snažil se. Relativně.
Lavern se pobaveně uchechtl, když na něj slečna vykulila oči. „Možná,“ odpověděl na její otázku a tentokrát se nedalo popřít, že se mu pobavením zajiskřilo v očích. Tohle provokování ho očividně bavilo. „To víte, stát se může cokoliv. V jednu chvíli se můžete tvářit nevinně a v tu druhou…“ Lavern si zakroužil prstem u spánku, aby naznačil, že v tu další chvíli jí mohlo najednou hrábnout a třeba… ho tu pokousat. Co by si pak počal.
„To… je dobré vědět,“ neodpustil si Lavern úšklebek, když Cassandra zareagovala na jeho průpovídku tak, jak očekával. Inu, možná to s ní nakonec nebude tak marné, jak se na začátku mohlo zdát. I kdyby mělo jít jen o krátkodobé rozptýlení.
„Už jsem se chystal divit, že byste tu tekutinu, co prodávají v bistru, chtěla nazývat kávou,“ zavrtěl hlavou a následně povytáhl obočí. „Vy se mnou prostě chcete strávit delší čas, jen si to přiznejte,“ zamrkal na ni spiklenecky a pak ležérně pokrčil rameny. „Dobrá tedy, zdá se, že bych se tomu stejně nevyhnul a dobré kávě já popravdě neodolám nikdy.“ Možná by bylo vhodné dodat, že ani dobré společnosti, ale to z té krátké chvíle, co tu s Cassandrou postával, ještě nemohl dost dobře soudit, žeano. I když se jeho pohled na ni trošičku stačil vylepšit. „Lavern Xavier,“ představil se posléze, poněvadž když už měl jít s touhle slečnou do společnosti, asi by nebylo od věci, aby znal její jméno, že. „Co byste řekla na pozítří navečer, budete mít volno?“ nadhodil rovnou, aby se domluvili na určitém termínu, aby to jen tak nezametli pod stůl a nedohadovali to další měsíc.

_________________

"Dám." Kývla hlavou, že to jeho nenápadné varování bere na vědomí, i když zrovna v jejím případě se to nemohlo brát moc vážně. Na takové věci si totiž nikdy pozor nedávala, a podle toho to taky tak vypadalo. Lézt po skalách v dešti? Proč ne? To přeci pak byla mnohem větší zábava.
Cassie se neubránila pobavenému úšklebku. "Takže čekáte, že mi z ničeho nic hrábne a já vás třeba pokoušu?" zeptala se vážně a dokonce se u toho vydržela i nesmát se. "Ne že bych chtěla nějak předbíhat, ale i to se může stát." Nevinně se uculila, ale bylo jen otázkou, jak moc vážně tohle všechno myslela. Možná hodně a možná taky vůbec. Že by byl tenhle lékouzelník skvělým zpestřením pro dny nic nedělání a podobné, to si Cassandra uvědomovala opravdu dobře. Nevypadal špatně, to vůbec ne.
"Že by tady měl někdo moc veliké sebevědomí?" optala se s pobaveným úculem. "A nebo spíš mám jen chuť na něco, co se dá nazývat kávou a společností nikdo nepohrdne. Potkat někoho jiného, dost možná bych pozvala i jeho." Neodpustila si malé popíchnutí, i když byla pravda, že zrovna jeho společností by v některých směrech rozhodně nepohrdla. "Ale rozhodně budu ráda za to, když půjdete se mnou vy." Sdělila mu nakonec, laškovně na něho mrkla a široce se zazubila. Jo, Lavern rozhodně nevypadal jako špatná společnost, i když to po tomhle chvilkovém setkání nemohla s jistotou určit, no.
"Cassandra Lynch," představila se na oplátku zase ona, i když si byla jistá, že pokud se s Lavernem párkrát neuvidí, jeho jméno stejně nakonec zapomene. Na ty totiž měla opravdu špatného pamatováka. "Budu. A když ne, zvládnu si ho zařídit. Vás bych přeci nemohla odmítnout," mrkla na něho pobaveně. Byla si však jistá, že nebude žádný problém si to volno přinejhorším zařídit, v práci jí dokázali vyhovět.

_________________

Po jídle se zvedla pobrala pár věcí a koukla na hodinky, díky tomu, že tu skoro byla pečena vařená, si dneska brala konečně volno na nákupy do školy, taky potřebovala sehnat dárek pro otce na narozeniny, kde jinde než v mudlovském krámku, díky brigádě si Blair mohla konečně dovolit nějaké ty dražší dárky pro rodiče.
Musela si ovšem vyzvednout věci na sesterně kam musela projít přes mnoho chodeb. Vítězně se řítila k sestrerně, narazila na pár doktorů tak je vždy slušně pozdravila, popadla věci a vyřítila se ze sesterny, po cestě Xaviera s nějakou mladou pěknou dámou, ty slušně pozdravila a nakonec zmizela někde po cestě k východu.

>>> Příčná

_________________

| +

[img]

http://media.tumblr.com/tumblr_macfy7Qs8x1rrsltx.gif

[/img]

| +

Lavern jen koutkem oka zaregistroval nějakou mladou praktikantku nebo co to bylo, jak je zdraví, a tak jen trhl hlavou na pozdrav, aby se neřeklo, jinak měl pozornost upřenou ke Cassandře. Ta ho potěšila sdělením, že i kdyby čas neměla, tak si ho udělá, což jí přidalo pomyslné plusko v jeho stejně pomyslném žebříčku. Lavern se tedy usmál a přikývl. Následovalo upřesnění času a místa, aby se náhodou někde neminuli, žeano, načež se pan lékouzelník omluvil s tím, že bude muset jít něco dělat, jinak mu to paní ředitelka nedaruje, a Cassandra také určitě chtěla z nemocničního prostředí zmizet co nejrychleji.

>>

_________________