Hůlka
dub • jednorožčí žíně • 10,5 palce • zcela nepoddajná

Stejně jako ostatní členové klanu, ani Finnian neměří víc jak metr osmdesát. Tmavé vlasy si nechává krátce ostříhané, aby mu nepřekážely a aby si je nemusel moc česat, a nezřídka je ho vidět s několikadenním strništěm, zejména když je dlouho v divočině. Odtamtud se rovněž často vrací trochu nezdravě opálený s výjimkou okolí očí, které zodpovědně kryje pod dobové sluneční brýle. Obě oči jsou nudně šedomodré, takže kromě lehce unikátního šklebu je nějakým způsobem výjimečný až od krku dolů, kde je vybaven svalstvem pro učitele dost nadstandardním. Vlastně celkově působí spíš dojmem vojáka ze zvláštních jednotek, což není náhoda.
Oblečený chodí vysloveně prakticky v první košili, kterou po ránu nahmátne, a nebojí se ani maskáčů. Co se kalhot týče, kraťasy odkládá jenom v době největších islandských mrazů, v Irsku a Británii je nosí celoročně. Ačkoliv mu manželka upletla celou řadu svetrů s norským vzorem, po vyzkoušení je většinou už neoblékl. Pro zvláštní příležitosti má kilt, schoval si armádní uniformu a kdesi ve skříni se mu válí i jeden formální oblek s motýlkem. Za posledních patnáct let ho na sobě ovšem měl jenom dvakrát, pokaždé během návštěvy britského ministerstva kouzel, kde něco potřeboval a musel tedy vypadat civilizovaně. Promoci si odbyl ve školní uniformě a svatbu v maskáčích. Během studií na vysoké druidské nosil v levém uchu náušnici, ale už od toho dávno upustil, jediným šperkem mu je přívěsek z dubové kůry s vyrytou runou Uruz.
Faceclaim: Bear Grylls

Stejně jako všichni ostatní druidi v klanu se i Finnian přeměňuje do lasicovité šelmy, byť poněkud méně tradiční – do rosomáka. Ačkoliv se tak docela nejedná o zvěromagii známou západnímu světu, je tam dost analogií na to, aby ji tak šlo zjednodušeně chápat: ani Finnian si podobu nevybíral a přeměňuje se do šelmy, která s ním sdílí velkou část povahových rysů. I jako zvíře je Finnian obranář s velkým teritoriem, nevadí mu extrémní počasí, ochotně se porve s dvakrát větším medvědem a sežere i zmrzlou mrtvolu, pokud v ní nebudou rozinky. Rozpoznávacím znakem je náprsní kresba, která i u divokých rosomáků funguje jako lidský otisk prstů: ta jeho je světle hnědá a připomíná lehce povadlý, ale pořád dokonale osově souměrný shamrock. Jeho kožich je trochu světlejší než rosomáčí průměr a má na něm spíš tmavé fleky než obráceně, ale vzhledem k tomu, že drtivá většina evropských kouzelníků nikdy v životě divokého rosomáka neviděla, si nejspíš rozdílu ani nevšimnou.
Zatímco v mládí a v armádě se přeměňoval spíš v nouzi nebo jenom částečně, od přestěhování na Island využívá plnou zvířecí formu mnohem častěji. Jednak si tím připomíná kulturní dědictví, ale hlavně se na ostrovním sněhu fakt hodí mít tlapy suplující sněžnice, nejhustší kožich ve zvířecí říši a čich, díky němuž najde kus masa i pod dvěma metry ledovky.

Zákonně neutrální cholerik, což si asi zaslouží trochu vysvětlení. Finnian je sice od přírody poněkud vznětlivější a nechá se hodně ovládat emocemi, ale dlouhé studium, výchova v tradiční rodině a armádní dril na něm přece jen zanechaly následky a už se dokáže před každým rozhodnutím zhluboka nadechnout. Zákonná neutralita pak značí, že nemá problém změnit strany ve chvíli, kdy ta, pro kterou donedávna pracoval, získá navrch a začne se kazit. Pořád je ale velmi teritoriální a má tendence být občas trochu nabručený, ovšem to z krve prostě nedostane.
Kouzelnické i mudlovské autority respektuje v jejich přirozeném prostředí víceméně stejně, ale rozhodně nepatří k zastáncům čisté krve, naopak považuje míšení za něco vítaného. Jakkoliv je převážně samotář, který s oblibou tráví dlouhé dny v lese nebo v horách, rozhodně nevydrží dlouho bez lidí. Nemá rád přetvářku a byrokracii a jakkoliv docela dlouho uznával, že v Británii už je oboje příliš zakořeněno na to, aby mohla proběhnout jakákoliv výrazná změna, teď už je i on pro řádnou revoluci. Nejvyšší autoritou je pro něj příroda, což je ostatně důvod, proč se přestěhoval na Island. Dnešní společnost by ho měla minimálně za ekologického aktivistu, někteří zlí jazykové rovnou za ekoteroristu. A je pravda, že několikrát už při obraně svého teritoria po zbrani sáhl, protože jeho ohrožení bere velmi vážně. Jeho les je jeho hrad, přesně jak ho to učil otec, a svědomitě ho hlídá proti zlotřilcům, mudlovským i jiným.
Jedinou věcí, která ho vždycky spolehlivě uklidní, ať už se předtím rozohnil jakkoliv, je výlet do přírody. Ne však takový ten klasický s dekou a piknikovým košem, jaký si představuje většina anglické smetánky, nýbrž na vlastní pěst, pouze se škrtadlem a čutorou, a to do té největší divočiny, jaká ho zrovna napadne. Je expertem na přežití v těch nejhorších podmínkách, částečně kvůli své specializované magii, ale hlavně díky zkušenostem. Je schopný se na týden zakopat uprostřed nejnehostinějšího lesa, jíst kořínky, brouky a hady, a vydat se na cestu domů až tehdy, kdy ho to tam přestane bavit. Ani tehdy ale přírodu neplundruje a jenom využívá jejích darů, načež pro ni na oplátku zase něco udělá on.
Ačkoliv by někdo mohl říct, že je Finnian díky své neskrývané zálibě v pivu, medovině a whiskey alkoholik, ve skutečnosti je jenom Ir.

Finnian je nejmladší dítě plodného (i na irské standardy) páru z Dungloe v hrabství Donegal. Jeho otec, Séamus Mac Fearradhaigh, je uznávaný druid, který si v souladu s druidskými tradicemi vzal prostou ženu bez jakýchkoliv magických schopností a měl s ní jedenáct dětí, z nichž devět se dokonce dožilo dospělosti. Jakožto nejmladší dítě měl Finnian vždycky velký respekt jak z otce, tak ze starších bratrů, a dost se to projevilo na jeho vztahu k autoritám: na rozdíl od svéhlavějších sourozenců s nimi prostě chce vycházet v dobrém a občas i trochu podlézá.
Od založení vlastní rodiny se primárně věnuje té a v Irsku ho je vidět tak maximálně během větších druidských slavností a na tradiční klanové sešlosti souběžně se svátkem Lughnasadh na přelomu července a srpna.

Finnian se narodil během druhé světové války jako jedenácté dítě ve svobodném Irsku, což by každému mělo nastínit, v jakých podmínkách asi žili. Dětství trávil převážně v lese mezi srnami a svými sourozenci, takže asi nikoho nepřekvapí, že když se u něj projevila schopnost ovládat magii, šel ji studovat na nedalekou druidskou školu společně se třemi bratry. Bratr čtvrtý, o deset let starší, upřednostnil Bradavice, což mu sice rodiče víceméně tolerovali, ale nadšení rozhodně nebyli. A Seamus brzy zahodil i poslední zbytky tradice, když se po dostudování odstěhoval do Severního Irska, vzal si katoličku a poangličtil si jméno.
Finnianovo studium naproti tomu probíhalo bezproblémově, byl ostatně stejně jako jeho bratři na spoustu věcí připraven už z domova. V nižších ročnících ho nejvíce zaujalo bylinkářství a botanika obecně, později k tomu ještě přidal studium Oghamu a výcvik v tradiční druidské disciplíně, přeměně sebe sama na zvíře. Tehdy netušil, že se jako disponent touto schopností bude po promoci v roce 1958 muset registrovat, ale vlastně s tím neměl až takový problém a na příslušném úřadě viděl náborový leták Sciathán Fiannóglaigh an Airm, organizace, z níž se o dvacet let později stanou irští rangers. Tehdy šlo o trochu specializovanější mudlovskou domobranu a Finnian se k nim přidal vysloveně ze zvědavosti, protože nabízeli spoustu cestování a výcvik přežití v přírodě. Asi by se u nich brzy ukousal nudou, ale na jednom z přijímacích testů si ho všiml přizvaný konzultant od britských SAS a nabídl mu poněkud větší výzvu na vedlejším ostrově. Finnian váhavě přijal, podstoupil nejprve základní výcvik u královských výsadkářů a později se přihlásil přímo k 22. regimentu SAS, což obnášelo specializovaný trénink přežití v nejrůznějších podmínkách. Během následujících let procestoval na náklady britské armády kus světa od ománské pouště po deštný les na Borneu, účastnil se konfliktů v Kuvajtu a Malajsii a několika přísně tajných operací v Severním Irsku a na Falklandech. Všechny ty zbraně mu ale nedělaly moc dobře, tajnosti jakbysmet a při misích vyplavený adrenalin z něj dělal ještě větší zvíře než přeměna, takže z armády koncem roku 1965 v hodnosti kapitána vystoupil a uchýlil se na Island, kde probíhalo jedno z předchozích cvičení přežití v divočině. Ta země mu natolik učarovala, že se domů nevrátil, protože druidů z jeho klanu už bylo v Irsku plno. Vyhlédl si teritorium na úpatí sopky Krafly, kde kromě místních klečí a křovin rostly i nějaké ty stromy, a začal se stavbou srubu, který pak po rosomáčím vzoru s pomocí několika skřítků trochu rozšířil směrem dolů. Pomalu ale jistě se asimiloval do ostrovní kultury a brzy propadl magii další, magii runové. Přes den obcházel rajón a přes noc si nejdřív četl, později i psal a prováděl rozličné experimenty. Bezútěšný stav ostrovní vegetace jej několikrát přivedl do styku s islandským ministerstvem kouzel, pro nějž vypracoval ambiciózní projekt znovuzalesnění ostrova. V následujících třech letech rozšiřoval svůj háj, sázel břízy a další vhodné, rychle rostoucí stromy a hnal od nich každého, kdo s nimi měl nekalé úmysly. S místním ministerstvem (a ministrem) od té doby vychází velmi dobře a má díky němu kromě několika alkoholových oken i islandské občanství.
Kvůli rozličným jednáním, z nichž velká část se odehrávala v hospodě, často navštěvoval Reykjavík a v tamní knihovně se seznámil s Árný. Hodně toho spolu přečetli, zorganizovali kroužek psaní run pro děti a na svatbu pak nebylo záhodno dlouho čekat, protože Fróði už byl na cestě. Árný se bez odmlouvání přestěhovala do srubu ve stínu Krafly a zatímco Finnian s několika pomocníky lomeno učni obcházel revír, sázel stromy a psal knihy o runách, ona se doma starala o syna a ovce a sem tam něco přeložila. Roky plynuly, les se rozrůstal a Finniana náhle kontaktoval starší bratr Seamus.
Podle všeho se on a Aengus, bratr nejstarší, vydávali na vysloveně podezřelou křížovou výpravu proti korupci v řadách ministerstva a kouzelníků vůbec, a bylo potřeba zajistit jeho syna proti případné perzekuci a ztrátě otce. Finnian toho kluka sice neviděl nikdy a Seamuse naposledy na své promoci, z níž si toho moc nepamatoval, ale jeho vztahy s ministerstvy obou zemí byly v podstatě příkladné a s výchovou už jisté zkušenosti měl, takže souhlasil, že se chlapce ujme. A ještě téhož dne mu do Bradavic poslal knihu Druidry for Dummies, ať se kouká vzdělávat správným směrem.
Jenže to nebylo všechno, vzápětí přišel ještě dopis od otce, který se obával o rodinné jméno. Finnian měl tedy zároveň zajistit, aby byly akce těch dvou pošuků brány jako jejich vlastní iniciativa, a dokázat ministerstvu, že klan dědy Fearradhaigho je v podstatě na jejich straně. Finnian nelenil, nahodil oblek a zamířil do Londýna, kde oficiálně podal žádost o opatrovnictví malého Flanna, aby ho ušetřil rebelantských choutek jeho otce a vychoval z něj správného kouzelníka podřízeného ministerské vůli. Což se povedlo, ale jako drobný bonus, na jehož detaily se příliš nepamatoval on ani profesor Winnfield, se ještě upsal jako pomocná síla do školy čar a kouzel v Bradavicích.
To samozřejmě znamenalo opustit ženu, syna i ovce a nechat rajón nehlídaný. Naštěstí souběžně s tím přišla Árný k překladu hromada balvanů popsaná runami, takže to vypadalo, že se na nějakou dobu zabaví i bez něj, a hlídání revíru si rozdělili žáci kurzu runopisectví, takže přeci jen mohl balit.
Ovšem než to udělal, vypadl na týden na Shetlandy, trochu si vyčistit hlavu.

1975/76
První rok v Bradavicích utekl rychleji, než čekal. Hned na začátku roku vzal na Sibiř tlupu dobrovolníků, takže si záhy udělal představu o tom, kdo není tintítko, a u většiny se ani moc nespletl. Na vánočním plese hrál na dudy a snažil se hlídat Flanna, ale zdá se, že si výběr princezny nenechá rozmluvit. Jakožto praktikant odučil starověké runy beze ztrát na životech, ačkoliv byl v pokušení, a chvíli před prázdninami se mu dostalo druhého dítěte. Každý lichý víkend se vracel domů za rodinou a každý sudý trávil z větší části s Nicholasem Winnfieldem v Prasečí hlavě.
O prázdninách se začal zajímat o osud svých dvou revolucionářských bratrů, dozvěděl se o smrti staršího z nich a společně s Flannem se účastnili symbolického pohřbu v Irsku. Následně spolu chvíli bloudili pouští v Namibii, koupil mu osla a zbytek volna se věnoval rodině a hájku, aby v září mohl bez výčitek zase nastoupit do Bradavic.

1976/77
Druhý rok učení v Bradavicích, tentokrát už na postu plnohodnotného profesora, a druhý ročník kurzu přežití, tentokrát na Floridě. Z neviditelného útočníka, jenž jim už tak nebezpečný výlet ještě trochu okořenil, se nakonec vyklubala dokonale zmatená pravnučka bradavického profesora přeměňování a všechno dobře dopadlo, ovšem to se děti dozvěděly až v září následujícího roku. Během klasické výuky run uspořádal improvizované studentské utkáni v tlämkoppu a osobně se účastnil profesorského famfrpálového zápasu, po němž následovala teambuildingová pitka U Tří košťat. Stejně jako loni navštěvoval o víkendech rodinu, celé vánoční prázdniny strávil na Islandu a nemohl tedy zabránit Flannovu plesovému dostaveníčku na ošetřovně. Nenápadné snahy dohodit mu místo Aurory Gweeny pomalu ale jistě nahradil snahami dohodit mu Briannu, s vesměs stejnými výsledky.
Začátkem roku si odskočil do Kanady pro sekvojovou šišku, uvedl Maeve do tajů irské verze zvěromagie a začal ji připravovat na její vlastní, ortodoxnější proměnu; o necelý rok později poskytl teoretický základ i Flannovi, protože nevyužít toho potenciálu by mu přišlo jako svatokrádež. Z téhož důvodu ho o prázdninách vzal na výlet do jižního Pákistánu, protože měl takové tušení, že právě tam najdou ideální centrální strom pro jeho vznikající hájek.

1977/1978
I jeho další rok ve škole čar a kouzel se nesl ve znamení povýšení, tentokrát na post kolejního ředitele Nebelvíru. Přijal s tím, že je to jenom dočasné, Flannovi nic neřekl a během roku se snažil své svěřence vycepovat a zároveň nezabít, což bylo místy opravdu těžké. Uspořádal přežívací výpravu do Osvětimi, kde se všichni moc nasmáli, pomáhal při organizaci hladových her kolegy Aubreyho, a i když se s Briannou stihl účastnit plesu, Flanna a tu bleduli od sebe odtrhnout nezvládl, protože musel domů, pořešit cosi na islandském ministerstvu. Když mu žena o dva měsíce později oznámila, že je s největší pravděpodobností opět v jiném stavu, vůbec ho to nepřekvapilo, ale než začal rozšiřovat ohradu pro ovce a stavět další patro srubu, vypadl nejdřív se svou létající větví do Finska na nelegální závod košťat. Nevyhrál, vlastně ani nedoletěl, ale přežil, což mu ke štěstí bohatě stačilo. Zbytek roku proběhl relativně v klidu, když nepočítáme nutnost řešit každý týden nový Darrelův přestupek, a i když pak čistokrevná diktatura kvůli jedné akci povstalců trochu přitvrdila, Finnian se na prázdniny nerušeně vrátil na Island a připravoval statek na přílet třetího čápa. Odskočil si jenom jednou a ne na moc dlouho, s Flannem do Etiopie.
A protože se za celý rok nenašel jiný mentál, co by byl ochoten dělat ředitele Nebelvíru, tak nějak předem počítal s tím, že se mu nová pozice na chvíli protáhne.

1978/1979
Nebelvíru se skutečně nikdo jiný neujal, takže Finnian pokračoval ve funkci a vlastně mu to ani moc nevadilo. Opět vzal děcka na výlet, tentokrát do subsaharské Afriky, dál vyučoval runologii a přijal další dva studenty na soukromé lekce zvěromagie. Sourozenci O'Malleyovi dostali svoje stromy a když pak Sven z toho svého udělal vývar, převelel ho Finnian pod kompetentnější křídla svého bratrance Troightheacha. Nejen kvůli dalšímu přírůstku do rodiny pak na Islandu trávil ještě více času než loni, nicméně tu další zamýšlenou knihu zatím nedopsal. Konzultoval s Darrelem jeho hrozící propadnutí, dost možná psal dopis Donně Osbornové a během výuky oghamové hortikultury pak úplně omylem permanentně pozměnil ráz učebny, v níž od té doby roste dospělý baobab. A taky fandil jako zjednaný a ten kostým lva ještě nevrátil...

1979/1980
Další rok ve funkci kolejního ředitele a tak dále, tentokrát odstartovaný výletem na jeden malebný ostrůvek v Tichém oceánu. Navzdory pirátům a sopce to tam všichni přežili relativně ve zdraví, vrátili do přírody zajatého orangutana a mohli vesele zpátky do Bradavic, učit se a tak všelijak podobně. Nebelvíru se letos vedlo až překvapivě dobře, asi zásluhou propadnuvšího Darrela Galla, který z nějakého důvodu sekal dobrotu, a možná vyhrál i školní pohár. Určitě vyhrál ten famfrpálový, a to pro Finniana tuze vtipně: v semifinále, kde se červený tým potýkal s jasnou převahou havraspárských, se s Jane Edwardsovou vsadil o pivo a vyhrál, na finálový zápas ani nestihl doběhnout a Sky už držel zlatonku. Tady si tedy kolejní neměl na co stěžovat a ani Flanna už moc nebuzeroval, protože se tento rozhodl postavit na vlastní nohy trochu dřív a protože mu měl příští rok do školy nastoupit vlastní syn, trochu lepší materiál na druida.
Syn další, mnohem starší, už ho pak už několikrát potkal na chodbách, neboť v Bradavicích začal učit přeměňování, ale o své příbuznosti nemají ani tušení.

1980/1981
Další rok v pozici kolejního ředitele, ovšem s podstatně menší náloží práce, protože Darrel už školu opustil a Grace se podezřele uklidnila. Trochu to kompenzoval fakt, že do Bradavic nastoupil Fróði a občas bylo potřeba mu něco názorně vysvětlit, ale začlenil se bez větších problémů a zatím nemá ani moc malérů. Finnian ho spolu s dalšími zájemci vzal na malý zmrzlý ostrůvek u Antarktidy, kde zažili další žůžo dobrodrůžo, a pomáhal i profesoru bylinkářství s přípravou jiné bojovky. Během roku začal učit dalšího zájemce o zvěromagii, volný čas tradičně trávil buď s rodinou nebo s Nicholasem v Prasečí hlavě a nebýt toho, že ministerstvu začalo definitivně hrabat, asi by si tenhle rok docela užil. Nebelvír se sice ve školním poháru vrátil na ty tradičnější, méně prestižní příčky, ale fafrpálový opět vyhrál, a to dokonce dřív, než se Finnian s někým stihl vsadit.
O prázdninách vyrazil s Fróðim na výlet po Austrálii a na klanové sešlosti se strašně opil, když s příbuznými vymýšleli, jak těm kokotům z vedlejšího ostrova vysvětlit, že mudlové nejsou jejich nepřátelé.

1981/1982
Hned z kraje školního roku vzal skupinu odvážlivců do Ameriky, kde při průchodu Grand Canyonem narazili na Indiána s nemrtvým kojotem, a opět to přežili úplně všichni. Ve škole pak kromě obvyklých administrativních věcí trávil hodně času výcvikem Marcuse Fornea, který se pod jeho vedením začal učit zvěromagii, a i když to občas skřípalo, vlastně se tím docela odreagoval od myšlenek na politiku. Taky vedl jednu hodinu bylinkářství za stále senilnějšího profesora Radagalskiho a vzal studenty na sklizeň jmelí, které začínalo ve školních potřebách povážlivě docházet. Jinak to byl rok vesměs nudný, když samozřejmě pomineme situaci tam venku a Fróðiho první průsery, a i když oba poháry vyhrál Havraspár, Finnianovi to žíly netrhalo.
O prázdninách učil Iggyho doma na Islandu zvěromagii, se synem absolvoval výlet na Mostecko a také se s celou rodinou podíval na Flannovu svatbu. Auroru mu sice pořád moc neschvaloval, ale obřad nevyrušil, a tak ho synovec nemusel zabít, což bylo fajn.

1982/1983
Rok plný dramatických událostí. Hned v září musel z výletu na Novou Zemi přenášet Fróðiho do nemocnice, protože se tam, blbec, vystavil nebezpečné dávce záření z reaktoru havarované jaderné ponorky, ale naštěstí to přežil, zatím bez zjevných následků. Jeho suplování kouzelných formulí zas přežila ta spousta víl, kterým jeho svěřenci trhali křídla, a v neposlední řadě přežil Finnian to, že přišel o chlastacího parťáka v podobě Nicholase Winnfielda, který pod vlivem strašlivých vizí vyklidil pole a někam zmizel.
Nástup ministra k moci nevzal moc dobře, ale jakkoliv měl chuť mu jít nakopat zadek, věděl, že by to nedopadlo dobře. Místo toho zvažoval, že by politickým odpůrcům nového režimu nabídl azyl na Islandu, a s hrůzou pak poslouchal hlášení o masakru na famfrpálovém finále. Zejména tu informaci, že se k povstalcům přidal Flann. Ten ho později kontaktoval s tím, že je v bezpečí, ale že uvedl do chodu záložní protokoly a že pokud se na pozemku jeho srubu v Prasinkách objeví smrtijedi, přemístí se celý barák k němu na ostrov. A že se za to předem omlouvá, ale jinak to prostě nejde.
V posledních dnech školního roku se převážně snažil uklidňovat rostoucí paniku a taky prohlížel opevnění, jestli jím náhodou nepronikla nějaká další svině kromě toho nadutého Australana, a byl zvědavý na ředitelův projev. Když se dozvěděl, že Brumbál chce celou školu opevnit a bránit se v ní zlu, v hloubi duše to schvaloval, ale zároveň se musel na nějakou dobu vrátit domů za ženou, aby tam všechno zabezpečil. A tak ve škole nechal Fróðiho, který o to prosil, a zamířil domů s tím, že kdyby něco, vrátí se co nejrychleji.

Schopnosti
Vrozený talent
Přeměňování +1
Runy +1
Lektvary 5
Létání 6
Zvěromagie (rosomák)