Alanovi se velmi často daří přitahovat pozornost, aniž by se o to jakkoliv snažil. Může to být buď tím, že se často projevuje poněkud teatrálně, tím, že bývá nepřiměřeně hlučný, nebo třeba tím, že má ve zvyku hodně gestikulovat. Zatímco jiným lidem stačí k vyjádření myšlenek slova a sem tam nějaký pohyb mimických svalů, Al mluví celým tělem a nejvíc rukama, kterýma během řeči divoce máchá kolem sebe, je tedy dobré dodržovat bezpečné rozestupy. Zpravidla ruce nedokáže nechat v klidu za žádné situace, takže ideální je zaměstnat je třeba drnkáním na strunné nástroje. Asi proto je v tom tak dobrý.
Jinak ale zas tak zajímavou bytostí není. Je sice o kousek vyšší, než bývá u průměrných Britů zvykem, ale to je asi tak všechno, jinak bychom jej možná označili dokonce za tuctového. Postavu má tak akorát – není vysportovaný svalnatec, ale zároveň to vypadá, že se na něm neukládají přílišné tukové zásoby. A to je dobře, protože by je jen těžko shazoval vzhledem k tomu, jaký antitalent na sporty je.
Jeho oválnému obličeji naprosto bez pochyb dominuje pár veselých očí, jejichž barva se blíží k syté chrpové modři. Ještě nedávno se pyšnil delšími vlasy, ale nově teď nosí na hlavě jakýsi klukovský rozcuch sčesaný na patku a jeho vlasy jsou úplně obyčejně hnědé. Pod maličko širším nosem se na svět culí hezky tvarované rty. Nebo bychom mohli říct pěkně proříznutá kušna, kterou Al jen málokdy zavře. Když na to přijde, rozdává americké úsměvy na všechny strany. Nemůže se chlubit ani sbírkou pih, ani žádnými viditelnými jizvami. Jen občas, když je hodně líný, mu tváře porostou krátkým strništěm, ale obvykle se téhle ozdoby zbaví, jakmile přemůže prokrastinaci.
Ani náhled do jeho šatní skříně není příliš zajímavý. Kombinuje mudlovskou módu s kouzelnickou a před profesionálním a šik vzhledem radši volí pohodlí.
fc: Joey Batey

Uchopit a popsat Alanovu povahu je poněkud obtížné, zřejmě proto, že má spoustu pomyslných vrstev osobnosti, které se různě překrývají a prolínají.
Budí dojem člověka, co neumí do pěti počítat, a může za to zřejmě fakt, že se velmi často projevuje jako roztěkaný element neschopný soustředění. Ve skutečnosti ale není hloupý a učí se snadno a rychle, i když mu koncentrace občas skutečně činí problémy; otázkou ovšem zůstává, kolik mu toho v té hlavě zůstane a na jak dlouho. Obvykle totiž mezi jeho vědomostmi uvízne jen to, k čemu má Al nějaký vztah, co ho baví, pro co chová určitou vášeň. A to je zejména hudba a umění jako takové. Všeobecný přehled má ale na překvapivě vysoké úrovni, opomeneme-li fakt, že v některých oblastech jeho znalostí zeje obrovská černá díra.
A pomalu se dostáváme k tomu, že je Al kreativní, umělecky založená duše, což jde ruku v ruce s tím, že se tu a tam projeví jako zhmotněná katastrofa a mnozí o něm prohlašují, že je v praktickém životě zcela nepoužitelný. To není tak úplně pravda, ale odněkud ten dojem vzejít musel, že. Alan občas dříve jedná, než přemýšlí, a s davem splývá asi tak, jako by splynul papoušek s hejnem holubů. Je ho zkrátka všude plno, i když se o to nesnaží. Stejně tak se nesnaží přitahovat problémy, ale prostě se to děje. Nemůže za to. Jenom občas.
Pokud ale lidé v jeho okolí pochopí, že to s ním nakonec není tak hrozné, jak to může na první pohled vypadat, získají v něm přítele k nezaplacení. Člověka, který nezkazí žádnou zábavu, vtipálka, s kterým rozhodně není nuda. Al je také dost tolerantní a chápavý, takže nad ledasčím přimhouří oči, sám ostatně všemožná nařízení nedodržuje úplně stoprocentně. Ale pozor, třebaže to může vypadat, že si lidi nechá skákat po hlavě, je to přesně naopak. Dokonce se umí i naštvat.

Táta Alfred Lettenhove
nar. 1930, kouzelník (Mrzimor), pracovník na MK, oddělení pro styk s mudly
Muž vysoké a rozložité postavy, ale vzhledově jinak úplně obyčejný. Jeho řídnoucími hnědými vlasy už prokvétá stříbro, ale energických jisker v jeho očích neubývá. Je vlídné, tolerantní povahy, takový kliďas, jenž se zajímá o mudlovské vynálezy a sám je takovou tvořivou duší. Většina jeho nápadů a vynálezů ale končí v troskách, což ho však nikdy neodradilo.
Alan má k otci poměrně silné pouto, protože když člověk většinu života žije jenom s jedním rodičem, to pouto si prostě vypěstuje.

Máma Margot Pankratz
nar. 1933, mudla, pracuje jako prodavačka
Oba synové svou matku poznali zejména z fotografií, takže ví, že to kdysi bývala štíhlá a sympatická bruneta. Jinak je jim ale matka poněkud cizí, protože od rodiny odešla, neschopná sžít se s vědomím o existenci kouzelnického světa, do kterého ona jediná nepatřila. Alan ani Cameron jí odchod nikdy neodpustili a Alan k matce hluboko ve svém nitru chová spalující zášť, třebaže ji téměř nepoznal. Matka pro něj zkrátka nikdy neexistovala. Většinu svého temperamentu však zdědil právě po ní.

Bratr Cameron Lettenhove
nar. 1960, Havraspár, kouzelnický novinář
Cam podědil hlavně otcův vzhled, a to zejména jeho mohutnou, medvědí postavu, díky níž působí jako slon v porcelánu. Má to ale svou výhodu - málokdo se mu staví do cesty. Je tmavovlasý a jeho oči mají modrou barvu. Nevyžívá se sice v bujaré společnosti, ale je přátelské a vlídné povahy. Hodně cestuje, takže se s ním Al vídá jen zřídka, mají spolu ale silný vztah; asi je semkl matčin odchod.

I když by se s ním možná pár lidí hádalo o opaku, Alan by tvrdil, že bylo jeho dětství docela normální a klidné. V rámci možností, samozřejmě. Narodil se jako druhý syn po o tři roky starším Cameronovi, u nějž se ale do Alanova narození neprojevilo žádné magické nadání. A rodina fungovala vesměs jako mudlovská, třebaže matka hochů Margot věděla, že je její muž kouzelník, ale protože se to v rodině nikoho dalšího netýkalo, zas tolik to neřešila. Do života jim to nijak nezasahovalo, alespoň do té doby, než se u obou synů ono spící magické nadání skutečně projevilo.
Pak se navenek ideální rodinný život začal pomalu drolit a rodina se rozpadala. Margot se zkrátka nedokázala smířit s tím, že žije v jedné domácnosti s kouzelníky, měla pocit, že patří do úplně jiného světa a svým způsobem měla pravdu, a nedokázala se s tím vyrovnat. A kdo ví, možná se ani moc nesnažila. A tak se po sérii napjatých rozhovorů a hádek jednou s Alfredem pohádala natolik, že to skončilo rozvodem a jejím odchodem od rodiny. Alfred tak zůstal se dvěma dětmi sám. Cameronovi bylo pět a Alanovi dva roky, takže z toho neměl moc rozum.
Minimálně pro otce to úplně veselé období nebylo - musel pracovat od rána do večera a dělat přesčasy, aby uživil sebe i oba syny a mohl jim zajistit chůvu, která se o ně starala, když byl v práci a když neměli čas prarodiče. I přesto se ale snažil klukům věnovat tolik času a lásky, kolik jen mohl, a oba k němu velmi přilnuli. O matce slyšel Alan naposledy, když mu byly tři, a přišlo mu od ní přání k narozeninám. Pak se po ní dočista slehla zem. A on se po ní příliš nepídil - jako malé dítě se občas vyptával táty, proč s nimi máma není, a když se později, už jako starší, dozvěděl, jak to všechno bylo, matka v jeho očích klesla na úplné dno; přestal se o ni zajímat úplně. Konec konců, nepotřebovali ji - s bratrem a tátou fungovali docela obstojně. Maličko chaoticky, ale zvládli to. Co jiného jim zbývalo, že.
Když Cameron nastoupil do Bradavic, Alan poněkud osaměl a snad se i maličko uzavřel do sebe, ale vyrovnal se se změnou situace po svém - propadl knihám a hudbě a vydupal si u táty, že se chce začít učit na kytaru. Tak se rozvinula jeho vášeň pro strunné nástroje, kterých se časem naučil ovládat hned několik. Ono se totiž ukázalo, že má na takové věci talent, a navíc se může pyšnit absolutním sluchem.
Nakonec se svého dopisu ze školy dočkal i Al a byl zařazen do Mrzimoru. Jako mrně byl docela šikovný a pilný student, ale s pubertou a přibývajícím věkem se u něj spíš než talenty začaly rozvíjet antitalenty. Kvůli hodinám létání byl na ošetřovně tolikrát, že si nikdo nepamatoval to konkrétní číslo, a lektvarovou učebnu museli profesoři tolikrát evakuovat a znovu dávat do kupy, že se ho pak báli dovnitř vůbec pouštět. A stejně tak ho radši skřítci nikdy nepustili do kuchyně. Jinak ale školou nějakým způsobem prošel, i když u jeho zkoušek z lektvarů museli profesoři hodnotit snad i podpis, aby mu mohli dát vůbec nějaké body.
Po škole se Al přimotal ke kouzelnické folkové kapele, která zprvu hledala kytaristu, ale Al se jim poté hodil i jako jediný člověk široko daleko, který zvládal hru na loutnu. A s nimi to táhne doposud - nejsou žádnou světoznámou kapelou, ale po kouzelnických pubech už si nějaké jméno zvládli udělat. Horší to bylo s narůstajícími nepokoji, kdy někteří členové kapeli odešli, protože byli mudlovského původu, a se samotným Alem to tou dobou bylo malinko nahnuté. A protože kapela tou dobou moc nefungovala a příjmy byly minimální, pracoval Al jeden čas jako výpomoc v jednom z obchodů na Příčné ulici. S revolucí ale padlo i to, takže na nějakou chvíli zažil dost krušné časy.
A když se jeho minimální úspory staly prakticky neexistujícími, ze zoufalství vzal práci v Bradavicích, jednoduše proto, že prostě nevěděl, kam se vrtnout. A tak dříve, než si rozmyslel, co vlastně dělá, vzal práci profesora Péče o kouzelné tvory, a to navzdory tomu, že k magickým zvířatům nemá prakticky žádný vztah a ze svých studií si pamatuje naprosté minimum. Takže ano, má v plánu se před každou vlastní hodinou naučit její látku, stejně jako se ji pak budou muset naučit studenti. Je však otázkou, jestli je bezpečné pouštět ho k praktické výuce...

Lektvary [-10/10] / Létání [-9/10]

A tohle si zaslouží komentář! Alan je ve vaření naprosto čehokoliv úplně neschopný. V písemkách z lektvarů pravděpodobně dostával body jen za to, že se správně a krasopisně podepsal. Stejně tak je neschopný cokoliv uvařit, aniž by přitom kuchyň zcela nezdemoloval. Nerad to ale přiznává. Na sporty je nadaný o něco více, ale to nadání pořád končí v mnoha antitalentových bodech. Zkrátka je lepší ho ke sportu nenutit a rozhodně ho nepouštět ke sportům potencionálně nebezpečným. Jenže Al dokáže nebezpečný sport udělat i z šachů. Nedá se mu ale upřít jakási zoufalá snaha.



Umí se však celkem spolehlivě přemisťovat a má talent na kouzelné formule (+2).

Lektvary Čaj Cuba libre Kafe

100% Accio Alohomora Expecto patronum (osel) Lumos/Nox Wingardium leviosa

3. úroveň Aresto momentum Bona hasamentu Expelliarmus Finite incantatem Klihando

2. úroveň Dolévací kouzlo Geminio Locomotor Pečetící kouzlo Pulírexo Reparo Ševelissimo Tergeo Zateplovací kouzlo Žer slimáky

Od Asbjorna dostal Alan koťátko, křížence norské lesní kočky a něčeho, co pobíhalo hradem, a pojmenoval ho Blyskáč. Je to zvířátko velmi skrytě inteligentní, které svého pána slepě následuje téměř všude. Je extrémně přítulné a není pochyb o tom, že z něj vyroste majestátní zvíře snadno zaměnitelné s přerostlým maguárem.