Říká se, že zdání klame, ale v případě Lucille je první dojem naprosto stejný jako dojem druhý nebo třetí. A jaký, že ten dojem vlastně je? Blonďatý. Nejde tu jen o dlouhé, lehce zvlněné pramínky téměř platinové barvy, ale také o celou řadu dalších příznaků, které k dojmu pravé blondýnky dokonale sedí. Pomineme-li pár nebesky modrých a téměř nevinných očí, které na okamžik všechny zmatou a donutí je zapřemýšlet nad tím, zda není třeba změnit na dívku názor, pak jsou tu třeba ty dokonale upravené nehty, jejichž zlomení se rovná živelné pohromě devastující celou planetu. Zlomený nehet je totiž vada na kráse a krása je přesně to, na čem si Lucille zakládá. Nedá se říct, že by byla v obličeji obrazem ženské dokonalosti, protože tu každý vidí v něčem jiném – pro ni je ale stejně nejdůležitější, že se líbí sama sobě. Co je jí do názoru ostatních, že.
V obličeji by se jí toho bez makeupu dalo vyčíst hned několik, třeba příliš malé oči blízko u sebe, nesouměrná ústa, příliš široká čelist a zbytečně protáhlá tvář. Když se to vezme kolem a kolem a přidá se na to pudr, řasenka, tvářenka, oční stíny, linky, rtěnka a dost možná i špetka vílího prachu, nakonec se i ty drobné nedostatky ztratí. Co jí do dokonalosti schází v obličeji, to dohání postavou. Sice dosahuje jen necelých sto sedmdesáti centimetrů, ale štíhlou linii by jí mohl kdekdo závidět.
Lucille má ohledně ošacení tu výhodu, že jí sluší téměř všechno, a že má téměř všechno. A všechno to čas od času nosí s nosem mírně nahoru, úšklebkem na tváři a hodnotícím pohledem v očích.

Cilla není zrovna z nejbystřejších a pokud se nenachází na společenském večírku, kde musí dbát na dobré vychování, tak není ani z nejslušnějších. Má pěkně prořízlou pusu, nebojí se sarkasmu ani ironie, a urážkami nikdy nešetří. Občas jimi ohodnotí i své přátele, kterých díky své povaze nemá zrovna moc, a valná většina z nich by se dala zařadit do kategorie „přátelí se se mnou, protože mám peníze a dobré postavení, jinak mě vlastně skrytě nenávidí“. Na tom zbytku, který ji má rád i přes její nesnesitelnost, však bytostně lpí, a pravděpodobně by se pro ně i rozkrájela, kdyby to bylo potřeba. Jen by si při tom nesměla zničit manikúru a rozcuchat vlasy.
Lucille má vlastně zlaté srdce, ačkoliv je jako pravý poklad zakopané pěkně hluboko pod povrchem, možná proto, že je snadno manipulovatelné, a to zlatovlasé slečně nehraje do karet. Zamilovat se totiž zvládá stejně rychle jako odmilovat, jedná impulzivně a většinou dřív, než se nad tím vůbec stihne zamyslet. Není divu, že se tak často ocitne v situaci, ve které se ani ocitnout nechtěla, a neví, jak z toho ven. Bez pomoci je v takové chvíli naprosto bezmocná.
Své společenské postavení si užívá a jen těžko říct, co by se stalo, kdyby se nenarodila do pohádkového luxusu čistokrevné rodiny. Je společenská, tak trochu drbna a nade všechno miluje tanec a večírky, ale velmi těžce nese, když není středem pozornosti. Rodina je pro ni na prvním místě a jednou by ráda měla svou vlastní, protože kdykoliv se v jejím okolí objeví malé dítě, dokáže se nad ním rozplývat a věnovat se mu dlouhé hodiny. Ideální tetička na hlídání.

Tinkerbellovi jsou jedna z těch starších kouzelnických rodin žijících v luxusu a bohatství, která dbá na přísnou sňatkovou politiku, a než aby někoho ze svého středu vyvdala či vyženila do rodiny bez náležité úrovně, to ho raději vhodně spáruje s bratrancem či sestřenicí. Což je ostatně případ i Cilliných rodičů Blanche Eleanor a Nicholase Ruperta, kteří během svého ponurého manželství splodili celkem dva syny, staršího Narcisse a o rok mladšího Lavinia, a dost později ještě dceru, Lucille. Pak lože manželské definitivně vychladlo, ale to nikomu nevadilo, protože na dědice bylo zaděláno.
• Narcisse je ženatý s Clarissou, se kterou má k Cillině údivu hned dvě dcery, starší Lenore, která se nedávno provdala za Leonarda McTavishe - nyní Tinkerbella - a mladší Aurelii, o jejímž osudu toho Cilla moc neví.
• Lavinius se nedávno stal ministrem kouzel, za což ho Cilla nesmírně obdivuje, a jako správná mladší sestra podporuje, aniž by vlastně věděla, co dělá. Je to její nejoblíbenější člen rodiny a z jeho zasnoubení s Annou-Marií Kingovou má upřímnou radost.
• Lenore je Cillina neteř, které neodmítne žádnou prosbu. Nakupování šatů? Návštěva kadeřnictví nebo kosmetického salonu? Stačí slovo a jde se.

Když už se zdálo, že se manželství Blanche a Nicholase naplnilo, stalo se něco, co nikdo z rodiny neočekával. Asi poslední záchvěv potřeby utvrdit se, že se spolu dokáží věnovat alespoň nějaké činnosti, nebo přemíra alkoholu vyústily v pozdní těhotenství, ze kterého se nakonec vyklubala blonďatá princezna. Žijíc v luxusu, Lucille měla dětství hodné opravdové princezny. Na co si ukázala, to bylo její, a kdekdo se mohl přetrhnout, aby jí splnil sebemenší přání. A protože konec rozmazlování byl v nedohlednu, z Lucille vyrostlo panovačné dítko, které si ničeho nevážilo, a všechny až na svého staršího bratra Lavinia považovalo za prach u svých popelkovských střevíčků.
Lavinius byl sedmileté Cille vším a kupodivu mu vůbec nevadilo, že se za ním neustále batolí blonďatý ocásek. Považoval to za svou výhru nad Narcissem, kterému se sestřiny pozornosti moc nedostávalo, a navíc mu lichotilo, že ho někdo miluje takovou měrou, že nevidí drobné chybičky v jeho povaze. Cilla tak bratra za každý projev náklonnosti zbožňovala víc a víc, a když jí v rukou zničehonic jednoho dne rozkvetly povadlé květy, byl Lavinius tím prvním, kdo o jejím magickém nadání věděl.
Když Lucille o něco později nastupovala do Bradavic, kde ji Moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu stejně jako kdysi její starší bratry, první roky strávené v kouzelnické škole neměla žádné kamarády. Samozřejmě všem těm, kteří ji díky její povaze neměli v lásce, tvrdila, že je jí to jedno, protože ona si vystačí sama, a nikoho vlastně nepotřebuje, což nebyla tak úplně pravda. Těžko říct, jestli to byla podvědomá touha mít alespoň nějaké kamarády nebo doprovodný projev puberty, ale její dětinská panovačnost nakonec ustoupila. To, že z panovačné princezny se stala rýpavá mrcha, to byl už nepodstatný detail, protože rýpavá mrcha nevyžadovala poddané, ale suitu naslouchajících přátel, což už nebyl takový problém.
Jakmile přišly na řadu OVCE a konec školního roku, Lucille se vrátila k pohodlnému životu v paláci, který opouštěla především ve chvílích, kdy se vytrácela na akci s kamarády nebo prostě jen na nákupy. Od té doby se pro ni víceméně nic nezměnilo, její život je jeden velký a nekončící večírek.

Přemisťování
Lektvary 8
Létání 2
Přeměňování +1 • OPČM +1