Co to je osm let rozdílu, když jde o společenskou prestiž a spojení dvou mocných rodů? Cassiope bylo třináct, když ji rodiče zasnoubili za tehdy už jedenadvacetiletého Romula, a v den svých sedmnáctin už kráčela ve svatebních šatech k oltáři. O jedenáct měsíců později přišel na svět Atticus.
Atticovo narození neprobíhalo zrovna tak, jak by si to celá rodina představovala. Žádné bujaré oslavy a přípitky na zdraví malého dědice. Chvílemi hrozilo, že dítě ani matka porod nepřežijí, a jen díky trpělivé a neúnavné péči lékouzelníků se povedlo oba udržet při životě. Ale aby všechny zásluhy nenesla jen hrstka zkušených mediků – Atticus se už ten den projevil jako velký rváč a někdo, kdo se odmítá rozloučit se svým životem tak snadno. Přesto však tahle událost ovlivnila rodinu dost hluboce a nesmazatelně.
Atticus celý život vyrůstal jako jedináček a stejně tak mu bylo celou dobu připomínáno, že on je tím nejdůležitějším článkem rodiny. Že se od něj mnohé očekává, a že vlastně ani nemá na vybranou, a jednoho dne se stane hlavou uznávaného rodu. Jaké mohl mít s takovými nároky dětství? Jednoduše žádné. Prostou radost a odřená kolena nahradila v jeho případě důkladná výuka společenského chování a etikety ruku v ruce s nažehlenými košilemi a zlatými manžetami. Jeho otec nestrpěl protesty a všechny prohřešky svého syna trestal tak, aby Atticus neměl potřebu něco podobného provádět znovu. Jakoby Attica vlastně ani neměl rád.
Snad proto se nikdo nemohl divit, když z Attica vyrostl mlčenlivý mladík odsouzený ke studiu daleko od rodné země i rodiny, ale on na ta léta vzpomíná docela rád. Otec byl daleko a jeho vliv neměl v Kruvalu žádnou moc. Atticus konečně pocítil záchvěv volnosti, o které se mu ani nesnilo, a začal se na svět dívat vlastníma očima. A v těch jeho otec klesal hloub, než by mohl kdokoliv jiný klesnout. Atticus se ale za studia v Kruvalu přiměl nepřemýšlet nad tím, že jakmile opustí školu, bude se muset vrátit pod otcův dohled, protože taková myšlenka by jen otrávila všechno hezké, co na škole se svými přáteli zažil. Aby oddálil návrat domů, prodloužil si své kruvalské studium ještě o pár let nástavbou věnující se černé magii, kterou nedávno úspěšně zakončil.
A zpátky domů se mu věru nechtělo.
Aniž by po tom toužil, byl hned po návratu uvrhnut do kola večírků čistokrevné smetánky, kde se se svou milou povahou pokoušel odradit všechny potencionální manželky, na kterých by mohl spočinout pohled jeho otce. A docela se mu dařilo, alespoň co se odrazování dívek týkalo. Už méně šťastně dopadaly rozhovory za zavřenými dveřmi otcovy pracovny, ze které Atticus obvykle odkráčel v ne zrovna dobré náladě. Poslední taková diskuze zanechala vrásky hlavně na ministrově čele, protože mu syn se vší úctou oznámil, že přijal místo bystrozora, a na jeho vyhřáté místo v čele významného odboru se může Romulus dosadit třeba sám.
Atticus sloužil na ministerstvu poměrně dlouho a jeho nadřízený Lavinius Tinkerbell si jeho práce vždy považoval. Chtěl mít z Attica jednoho ze svých, což se mu i nakonec povedlo, když se postupně začal dostávat k moci. Atticus svého postavení však využíval k pomoci kouzelníkům, které by nově nastolený režim mohl poškodit, a to vlastně ani ne tak z vlastní dobroty srdce, protože on miloval svůj život v luxusu a systém takový život chránil, ale protože se zamiloval. Bohužel to nebylo do ženy, kterou mu otec vybral a kterou si nakonec musel i vzít. Malou rebelii si však neodpustil ani na své svatbě, za svědka mu šel jeho nevlastní bratr Charlie, který se mu stal velmi dobrým přítelem. A že se mu takový přítel později hodil. Události, které předcházely jednomu osudovému útoku rebelů na ministerstvo, vedly celkem neodvratně k jedinému a když se Romulus ve velmi vypjaté situaci odhodlal mučit jednoho z povstalců, Atticus tomu nedokázal s klidným svědomím přihlížet. A když se jeho otec nadechoval ke smrtící kletbě, sám jednu takovou vyslal. Záblesk zeleného světla však místo mladého rebela zasáhl ministra přímo do hrudi a co se dělo dál, to je pro Attica prakticky takovou rozmazanou šmouhou vzpomínek. Pořádně k sobě přišel teprve ve chvíli, kdy všechno vylíčil Charliemu, který mu ochotně poskytl alibi, podpořené i slovem Atticovy ženy Alasky. S tou si Atticus nakonec i docela porozuměl, ona o něj totiž nestála stejně tak jako on nestál o ni. Takové spojenectví však mělo v následujících letech své výhody, ačkoliv poslední dobou Attica stále častěji napadá, zda není čas udělat celému tomu cirkusu konec. Ostatně, je už trochu jiná doba, a jeho děti i žena, kterou miluje, by si zasloužily mít otce jen pro sebe, ne půjčeného. Prvním krokem k tomu, aby jim mohl všem být víc na blízku, se určitě stal fakt, že se z externího lektora seminářů a kroužků v Bradavicích přehoupl v plnohodnotného ředitele havraspárské koleje.

||Na tichý protest proti otcově potřebě mít o všem přehled a manipulovat s lidmi okolo sebe jako s figurkami na šachovnici, se začal na počátku svého studia v Kruvalu věnovat zvěromagii. A dává si velký pozor, aby se to nikdo nedozvěděl. Tak velký, že ještě než se rozloučil se svými kruvalskými kolegy, nechal je na celou záležitost ohledně své zvířecí podoby zapomenout.

||Zčernalá stříbrná brož ve tvaru růže, kterou dostal od matky, než odjel studovat do Kruvalu, má pro něj zvláštní význam. A právě pro to, co pro něj ta brož znamená, ji daroval té, jíž ve skutečnosti patří jeho srdce povinnosti navzdory.

||Umí velmi dobře tančit, hrát na klavír a co se týče šachů, i jeho otec míval potíže ho porazit.

L E K T V A R Y

doušek živé smrti
esence z třemdavy
veritasérum a protilátka k němu
protijed na běžné a málo běžné jedy
nápoj beznaděje
dokrvující lektvar
__________________________________________________________
_____________________________________________
_____________________