Elijah, jak se většina jeho rodiny usnesla ještě v době, kdy okupoval peřinky v dětské postýlce, je vzhledově spíš po matce než po otci, ačkoliv ostré rysy v obličeji musel podědit po někom generačně vzdálenějším. Jeho obličej je hranatého tvaru s výraznější bradou, kterou uprostřed zdobí malý důlek. Zatímco jeho otec se může pyšnit očima modrýma jako vymetená obloha a čupřinou v barvě tmavé blond, Elijah zdědil matčiny tmavě hnědé vlasy i oči skrývající se pod hustým a přísně vyhlížejícím obočím. Vlasy si obvykle nechává střižené nakrátko, aby s nimi neměl příliš práce, a snaží se chodit hladce oholen, ačkoliv tváře sametově jemné jako dětská prdelka mu i přes velkou snahu nikdy příliš dlouho nevydrží. Nos má mírně zakřivený, široký a z profilu zašpičatělý, a pod ním úzká růžová ústa, často ponechaná v tenké lince, snad aby ještě víc umocnil dojem zamračeného a nepřístupného člověka. Stačí ale jen malý úsměv a celá přísná iluze se zbortí jako domeček z karet, aby ji nahradil výraz pohodového sympaťáka působícího přátelským dojmem. Postavu má atleticky stavěnou a dosahující svou výškou těsně nad sto osmdesát centimetrů.

Nedá se říct, že by Elijah na sebe neměl nic jiného než obleky a společenské hábity, ale většinou se uchyluje právě k nim, ačkoliv by se to někomu mohlo zdát nepraktické. S oblibou si marnivě kupuje nové košile, kterých má úctyhodnou sbírku, a neustále ji rozšiřuje o nové a nové kousky. Zatímco jiní si z dovolené vozí sošky, obrázky nebo jiné lapače prachu, on si radši koupí košili.

Povahu má mladý pan Morgan velmi zvláštní a dá se říct, že záleží hlavně na úhlu pohledu toho, kdo se ho zrovna pokouší posuzovat. Pro mnoho lidí je pokrytec, který káže vodu a pije víno, protože mu nevěří, že jsou jeho úmysly zcela nesobecké. Že dává jen takové sliby, které jsou výhodné jen pro něj, a že mu za každých okolností, ať už se tváří jakkoliv přátelsky, jde vlastně jen o jeho vlastní blaho. Nedá se říct, že by tito lidé neměli alespoň zčásti pravdu, ale v jádru duše je Elijah člověk, který nejdřív myslí na ostatní a pak teprve na sebe. Své sliby, které nerozdává na potkání, vždy do puntíku dodržuje, a pokud ho něco donutí slib porušit, pak se s tím jen těžce smiřuje. Před násilím upřednostňuje diplomacii a veškeré nezdary si bere velmi osobně, ať už za ono selhání může kdokoliv. Když ale diplomacie selže, není tak ušlechtilý, jak by se zprvu mohlo zdát. I on si dokáže prosadit svou za pomoci násilí bez větších výčitek, ačkoliv se k němu snižuje opravdu nerad, a byl by raději, kdyby si všichni podali ruce, a žili spolu v dlouhodobém míru.
Elijah je džentlmen nejen od pohledu, ale také i svým chováním, a to i v případě, že je vhozen mezi smečku neandrtálců. Má rád umění, hudbu a sám hraje na housle, protože ho to baví a také uklidňuje. Je považován za výborného tanečníka a zábavného společníka a to nejen na elegantních sešlostech čistokrevné smetánky. Za zábavu považuje i obyčejné setkání s přáteli, kde povětšinou zůstává stát na vlastních nohou jako poslední jen díky tomu, že alkoholu ve větší míře zrovna neholduje. Možná na první pohled působí nepřístupně a nepřátelsky, ale ten druhý už na něj vrhá mnohem lepší světlo. Ti, kteří ho doopravdy znají, ví, že jim málokdy něco zatají, a hovoří o něm jako o ušlechtilém zmetkovi, který má velmi rád svou rodinu.

Starší bratr, dědic, povahově i vzhledově hodně podobný Elijahovi, ale víc chladný a sebestředný. Ačkoliv ho rodiče nechtějí do ničeho nutit, je poměrně nasnadě, aby se ze všech jejich dětí oženil jako první, a zajistil tak pokračování rodu pokud možno po boku manželky z čistokrevné rodiny. Sám by se tomu ani nebránil, ale přeci jen by byl rád, kdyby v jeho vztahu s manželkou byla špetka citu.
spíš jen pro představu - fc: David Boreanaz

Ellie má Jesseho rád, i když to tak někdy nevypadá. Jen by prostě byl raději, kdyby mladší Morgan oplýval taky nějakými ctnostmi jako jeho starší bratři, a nechoval se jako pubertální hulvát. Kdyby ale šlo do tuhého, Ellie by pro Jesseho nasadil i vlastní život.

Je pravda, že Elijah se s Faye vždycky bavil o něco méně než Wyatt, ale rád ji rozhodně má. Je to malá sestřička, která potřebuje podporu všech svých starších bratříčků, a Elijah by jí nikdy neodmítl pomoci, kdyby ho o to požádala.

Jako druhorozený syn by to měl Elijah poměrně jednoduché, kdyby býval nebyl tak ambiciózní, aby se ve všem vyrovnal nebo ještě lépe přímo přeběhl svého staršího bratra. I když mohl místo praktické výchovy k rodinným tradicím, disciplíně a vzornému chování chytat lelky, zatímco jeho bratr se připravoval na úlohu budoucí hlavy této rodinné větve, seděl Wyattovi věčně za zadkem, a hltal rodinnou historii s větším zájmem než nedělní oběd. I tak však prožil hezké dětství plné rošťáren, sourozeneckých potyček a zábavy, protože kromě disciplíny, kterou jeho otec bezpodmínečně vyžadoval od každého ze svých potomků, to byl také parťák pro lumpárny k nezaplacení. Když pak do rodiny přibyl ještě jeden bratr a po něm rodiči vytoužená holčička, dostávalo se mu už sice méně pozornosti, ale nikdy si nepřišel odstrčený stranou. Navíc, už byl přece velký kluk, co chodil do Bradavic.

Elijah na svá školní léta vzpomíná rád a často, protože je považuje za jedno z nejhezčích období svého života. Bradavice se mu navzdory rodinné soudržnosti staly domovem a rád se do školy vracel, možná i proto, že s učením nikdy žádné velké potíže neměl. Jen přeměňování a věštění si nikdy jeho srdce nezískaly. Moudrý klobouk Elijaha jako jedenáctiletého zařadil do zmijozelské koleje, kam se podle bratra pro své dobré srdce nehodil, ale Elijah byl i jako velmi mladý ambiciózní a vychytralý, takže si se spolužáky vždycky rozuměl, a mezi háďaty se cítil jako doma. Samozřejmě měl i několik zarytých nepřátel jako každý, kdo byl svým způsobem pro něco populární, ale moc velkou hlavu si z nich nedělal. Možná i proto, že ji měl plnou o rok mladší mrzimorky, která pobláznila jeho pubertální já. Nesmělost nikdy nebyla jednou z Elijahových dominantních vlastností, takže nezůstalo jen u kradmých pohledů, které si s ní vyměňoval, když ji zrovna potkal na chodbě, ale brzy se ruku v ruce procházeli po školních pozemcích. Kdyby se ho někdo někdy zeptal, co mu z Bradavic schází nejvíc, asi by to byly ty dva poslední ročníky, které strávil po boku Aud.

Jejich cesty se ale nakonec v polovině jejích posledních prázdnin rozešly. Elijah odcestoval studovat démonologii a paměťovou magii do Ameriky, kde si udělal pár nových přátel a i když se mohlo zdát, že na Aud naprosto zapomněl, nebylo tomu tak. Jen mu přišlo sobecké trápit ji dopisy plnými rozradostněných slov o tom, jak se má báječně a jak plánuje na nějakou dobu v Americe zůstat, což se nakonec i stalo. Společně se svým spolužákem ze studií a nejlepším kamarádem v jedné osobě Joshuou začal pracovat pro americkou obdobu britského ministerstva kouzel jako obliviator, ale dlouho bez své rodiny a rodné země nevydržel. V létě roku 1978 se vrátil do Anglie, aby ve své práci pokračoval pro britské ministerstvo.