"Česnek? Ah... aha. Jo česnek! Na tohle... uhm. Jakože na TO? Jakože na tamto?! FŮJ! Ale to- fůj!" vyjeknu na mé poměry hodně hlasitě a jako by od Arsena uskočím, ale jen trošičku. Samozřejmě já kretén si to vyložila daleko úchylněji než to asi myslel, prostě můj retardovaný, hormony řízený mozek myslí rovnou na postel. ÁÁ, naklání se, naklání se, tohle je fakt nejhorší den mýho života, přestaň se naklánět, okamžitě přestaň... uf. Vrhnu na Arsena nechápavě odtažitý až zlomený pohled, jako kdyby mě právě morbidně zklamal, i když co si budem namlouvat, zároveň je tohle nejlepší den mýho života, ale chápeme se.
Oukej. Takže si to shrneme. On něco řekne, já to pochopím špatně. Já něco řeknu, on to pochopí blbě a já zdrhnu. A takhle jako chci něčeho dosáhnout. Ano, Ariano, bravo. Hlavně klid. vydýchej se z toho, to bude dobrý. Klid. Koukej na tu krásnou zakonzervovanou packu, no, to je nádhera. Určitě tady budou mít cihly v lahvi, jako na výzdobu a tak, najdeš něco hezkého, hlavně se neotáčej - ne. Ne, on jde ke mě. Slyším ho. O můj Salazare, chce mě zabít. Ne, chce udělat něco jiného. Doufám, že nebude navazovat další konverzaci, já se ještě nevzpamatovala! Tyhle pocity ale v knížkách nepopisujou! Panický záchvat žádná z těch holek z kluka neměla! Je to jedna velká lež! A pak fakt promluví... a to mě tak trochu vrátí zase na začátek panického záchvatu. Co mu mám říct? Že ne, že budu sedět v pokoji a brečet, že mě nikdo nepozval? No jasně. Nebo mu budu vykládat, jak mě v tom Ezra nechal a raději si šel s Riley nebo s kým to? Nebo že doufám, že mě pozve Darrel, i když to je krajně nepřípustné a asi bych musela pak spáchat sebevraždu? A nebo že pojedu domů abych nemusela jít na ples s někým, koho vůbec neznám... Co já vím. Klid. Pomalu se otočím a hrdě pohodím lehce ladně hlavou, abych si z tváře odhodila neposedné pramínky vlasů. "No vlastně mi přijde ples jako totální kravina, minulej rok jsem strávila zavřená v podzemí protože samotnou mě tam nepustili. Takže vlastně na takovýhle stupidní akce nemám moc zájem chodit, jako by systém nepočítal s lidmi, kteří prostě nejsou Ginger Olssonová je na ples zvala celá škola." odvětím trochu víc kousavě než jsem chtěla a pokrčím lhostejně rameny, ovšem na mé tváři a v očích, které teď upírám zprudka do Arsenových, jde jasně vyčíst, že vlastně nemám ples ráda proto, že jsem forever alone, nemám kamarády a jedinej, kdo by tam se mnou šel, je asi Hagrid a to jen ze soucitu. Ale víte co? I když mi to nejde, budu se tvářit hrdě, protože v jiný knížce ta holka taková byla a dopadlo to dobře, víte, s tím klukem byla pak napořád... Naivka jsem. Samozřejmě notná dávka nenávist v hlase při zmínění Ginger asi není třeba vůbec přiznávat, víme, že to tam je i když nechci. "Totiž, proč se ptáš? Já už se s Jane nebavím, musíš se jí zeptat sám..." vypadne pak ze mě trochu nekontrolovaně a zase si zpět obleču plášť, jako by ze mě to horko opadlo, i když nechápu, co to tu vyvádím, v Krucáncích jsem se chovala všelijak jen proto, aby se mě na něco podobného Arsen zeptal... jsem divná. Kill me. Pozvi mě, pozvi mě, pozvi mě, pozvi mě, dělej Quinne, pozvi mě... začnu ho mentálně nutit, i když to nikdy žádný vliv nemá, přičemž se snažím tvářit co nejnormálněji to jde. A pak se divím, že nemám kamarády, vždyť se chovám jako naprostej magor! Když já si nemůžu pomoct! A to... moje nervy, chjo. Dala bych si čokoládu - já čokoládu nejím... vidíte? Nejsem normální! Někdo mě rozbil! Pomoc..!

_________________

Arsena (naštěstí) vůbec nenapadalo, co je "tamto", nad čím se Ariana tak nevěřícně kroutila, a když na něj najednou nečekaně upřela zelenomodré oči přímo, polkl, zachoval taktické ticho a v ruce za zády sevřel pohrabáč pevněji.
Arsen Quinn měl za sebou Historii, co se týkalo vánočního plesu. Jednak to byla tradice, že každý rok šel na ples s jinou holkou. Tenhle faktor sám Arsen moc nepitval, protože i on věděl, že obhajovat to slovy "on by s tebou nikdo jiný nešel" by mohlo způsobit vraždu v afektu na místě, "nikdo jiný by nešel se mnou" či "my si vás prohazujeme" rovněž - a vedle toho jsou ty tu malé nezdary v začátcích, totiž nedostatek sebedůvěry, Petrificus totalus a taky samozřejmě prapůvodní důvod, proč se vůbec chtěl na ty plesy dostat, totiž jídlo.
Přesně z toho důvodu ho maličko bodlo u srdce, když ho Ariana odbyla s tím, že ples vlastně nesnáší, a ještě ho toho stihla zahrnout zmínku o Ginger, se kterou Arsen jednou na ples šel. Rozpačitě zašoupal nohama a zauvažoval o tom, jestli obhajoba, že Ginger určitě taky nezve každý (protože si je v nejhorším pozve sama), nebude spíš přitěžující okolnost. Mimo jiné bylo dost kuriózní uvažovat nad takovými věcmi pod odporným začernalým lustrem, ze kterého dost možná viselo nějaké zahnilé zbytky jmelí.
Každopádně to celé spočívalo v sebedůvěře. Arsen už na tom byl líp, než když mu bylo jedenáct, a navíc se rád považoval na dospělého, který nepotřebuje seslat ten Petrificus, aby ho náhodou někdo neodmítl (kupodivu si byl nejistě jistý i tím, že kdyby Tamsin by ho neodehnala, alespoň dokud neznala jeho malé chlupaté tajemství). To byl tehdy velký krok kupředu. Letos zbývala otázka, jestli se Arsen na ples vůbec podívá - ještě se nestihl podívat na lunoskop, jestli nebude muset prchat z párty před půlnocí jako Popelka (což bylo k nakrknutí, když konečně dosáhl věku, kdy mohl na plese zůstávat i po večerce).
Zmateně zamrkal, když ho Ariana odkázala na Jane, a chtě nechtě ho napadlo, proč by zval zrovna Arianu. Byla pošahaná, chodila převlečená za toustovač a ještě poměrně nedávno vypadalo, že umře na hlad. Možná to bylo právě tím, jak ublížený pohled na něj před chvilkou vrhla.
"No, víš, jen jsem myslel, že jestli nejdeš s Ezrou..." Zadrhl se mu hlas. Jakmile mu tedy přestaly skřípat hlasivky, radši to vyklopil rychleji a na rovinu. "Šla bys se mnou?"

_________________

Co dalšího z Arsena vypadlo, to mi totálně omlátilo mozek o lebku. What the shemuuuur... Oukej. Tákže, rychle, vybav si nějakou knížku, nějakou důvěryhodnou, potřebuješ jasný a jistý vzor. Třeba... jo, tahle bude dobrá. Tak jo, tohle zvládneš Ariano, nedej se hned, nedej se hned. Ooo Salzare Arsen Quinn mě pozval na ples. Tadadadaddá... Dýchej Harringtonová. A přestaň na Arsena upírat ten zasněný pohled, nic z toho nebude! Ach bože ty si nemožná. Uklidni se. Nehihněj se! Harringtonová, ty ses na něj právě poblble zahihňala, hned něco řekni, nebo si bude myslet, že si narušená! Key, to zvládnu. "No..." začnu krapet nejistě a ztěžka polknu. Do veselých a růžových představ o tom, jak spolu po naší romantické svatbě odplouváme na velké lodi kamsi do ciziny se mi vkrade taková hnusná myšlenka, která mě docela zchladí - proč by mě zval? Jo, proč mě, nejsem Ginger nebo tak... nebo třeba Gwen, nebo Maeve. Leda že...! OMFŽ. Veškeré moje orgány zase začnou radostí tančit - žaludek stepuje, támhle ledvinky si dávaj valčíček, srdíčko si mezitím hraje na infarkt, znáte to. On mě má určitě rád! Wait, ne, to by musel mít rád každou se kterou byl. Von je vlastně střídá. O bože Quinn je nějakej úchyl... Agh. Tohle je tak komplikovaný! "Já nevím, mě už pár lidí..." začnu dost inteligentně a hned se za to mentálně zmlátím. Pár lidí? Ty tady hodláš lhát, že tě na ples v SRPNU pozvalo už pár lidí?! Tomu by nevěřil ani cizí! "Totiž někdo mě už... Víš co, já si to rozmyslím." vypadne ze mě nakonec trochu nejistě, dívajíc se na Arsena nedobrovolně dost vyděšeně. "Jakože víš co, aby to nebylo divný, totiž kvůli Patrickovi, víš co, vy dva... eh..." začnu cosi brblat dost ztraceně, doufajíc, že Arsen v tomhle umí chodit a řekne něco, po čem budu moct jakože zázrakem najednou souhlasit protože mě tím přesvědčí, protože s ním chci jít snad víc než s Darrelem a nenapdlo mě nic lepšího, než říct že mě pozvalo pár lidí, pak jeden, pak že mi Patrick brání a pak to nakonec hodit na jejich přátelství, jestli nějaké je. Yeeeah. Geniální, Ariano. Takhle to v tý knížce nebylo. Tyhle romány asi fakt musej bejt kraviny, proč mi nikdo neřek, že to není tak jednoduchý jako v knížkách, už nikdy nebudu číst! "Jako ráda bych, teda ne ráda jako ráda, .kože to není špatnej nápad, ale hem... je to přece 'jen ples', co se tam může dít..." vypadne ze mě další bullshit. Za své ignorantství bych se nejradši zmlátila. Ne jen mentálně. Ale uvidíme, jak to půjde dál.

_________________

Arsenovi pomaličku docvakávalo, jak neadekvátní je svírat za zády pohrabáč, a tak ho spěšně odložil, pročež mu naštěstí utekl význam nelogického nakousnutého "pár lidí", zato ten zbytek už vnímal velmi pozorně, a tak trochu při tom zadržoval dech. No tak, nikomu přece není příjemné odmítnutí, když už se odhodlá... ale tohle bylo nejspíš ještě horší.
Rozmyslí se. Což znamená, že asi musí jít s někým čistokrevným, napadlo ho a mírně rozmrzele zazíral na Neidentifikovatelnou věc v láku, jako by za to mohla. Jestli Ariana doufala, že v tom "umí chodit", pak by musela nejmíň pár dalších let počkat. Bonusově Arsena rozhodila zmíněním Patricka a raid argumentů završila + 5 obratným zmatením, kterým předčila i kyselé okurčičky.
Urychleně uvažoval, co mají on a Patrick společného, a zároveň si zkoušel představit, jaké hrůzy na plese číhají, tedy kromě punče, který šel špatně vyprat. "Myslíš, že Patrick by si mohl myslet, že mu ohrozím chytačku? Zkusil ji umluvit, aby proti nám zase nenastoupila?" zkusil uhodnout. Famfrpálové pako se nezapřelo, ale koneckonců, zatím šel až na prvák vždycky s někým od košťat... Povzdechl si. "Ty nechceš jít."

_________________

Co vypadne z Arsena mě dokonale zmate na desátou. Wat? Famfrpál? Ohrozit chytačku? Co sem motá tohle! Však počkej Quinne, já ti to vrátím, takhle mě mást, myslí si, že to může, když holka jsem tu evidentně já?! TSAH! Už už se nadechuju, že mu hezky řeknu, že o famfrpál nejde, jenže on to pak doplní a tím mě jakože vyřadí z provozu totálně. "Já-" vypadne ze mě zmateně a zatěkám pohledem po obchodě, zrajíc chvíli na jednu naloženou packu, jako bych čekala, že si vykouzlí pusu a z té lahve mi sakra řekne, co mám dělat. Takhle ten kluk v knížce vůbec nereagoval! Lhali mi! Ghhrr... "Tak sem to nemyslela." odkašlu si a na chvíli se zase odmlčím. Pár sekund, minutu nanejvýš mi trvá, než si ujasním, na co to celé svedu. Arsen je prkno, takže to svedu na svou neexistující emocionálně zničnenou stránku, aby se cítil divně a provinile, že mě takhle vystresoval a... jo, to je dobrej nápad. Donutím ho si myslet, že za můj emocionální stav může on. Že mě rozbil. Tak jo, mysli na rozbitou zeď, to je ono.
Během pár sekund se mi do očí vhrne pár slz, nahodím svůj nejvíc zlomený výraz, obejmu se rukama a nakrčím ramínka, abych vypadala jako nakopnuté štěně, zamrkám na Arsena a tiše potáhnu. "Já totiž myslela, že mě pozve jeden kluk a ještě jsem se nevzpamatovala z toho, že ne," přestávka na vzlyknutí, "a ty se mě tady teďka ptáš a pak po mě křičíš, že tam vůbec nechci jít když jsem řekla, že chci a...a!" přestávka na další vzlyknutí. "A pak tu vytahuješ můj odchod z týmu, tak se nediv, že jsem prostě zmatená! Kvůli tobě!" dokončím své hroucení a z pod docela slušně uslzených řas na něj několikrát mrknu, tváříc se co nejvíc zmateně a ublíženě a rozbitě. Nevím kolik holek Arsen zvládnul rozbrečet. Ale nějak mám tušáka, že takhle se mu ještě žádná nezhroutila. Tak ať si to užije, když nereaguje tak, jako kluci v knížkách, prostě to je proti přírodě a vůbec se takhle nechovám proto, že nevím, jak zamaskovat své trapné pokusy, jak funguje celá tahle věc s mrkáním a tak. Jinak tohle je ta chvíle, kdy by se Arsen měl přidat do party k Flannovi a Ezrovi a jít s nimi hned na pivo, protože se stal obětí Ariana-logic.

_________________

Skoro už to vypadalo, že z Ariany dostane jednoznačnější odpověď, i kdyby to mělo být "ne", když se to celé rozhodlo mu to všechno v duchu hejna holubů pěkně vybělit. Arsen zůstal opařeně civět na Arianu, která se mu tam dávala do breku, a provinile zatěkal k pultíku, odkud už po shozené sošce a Arianině výjeknutí čekal co nevidět belhajícího se majitele starožitnictví.
"Co, jaký kl-...? Já přece nekři-... Tys neřekla, že..." Několikrát se mu podařilo málem si naběhnout ještě víc. Pár vlekoucích se sekund prostě zíral a bylo znát, že v hlavě mu to šrotuje, ale mechanismus tím zároveň postupuje nevratnou poruchu. Jinými slovy Arsen byl ze zmatené Ariany ještě zmatenější, a protože v téhle fázi už slovu "zmatený" chybí další stupeň v komparaci, řekněme, že Arsen upadl v oblasti rozbrečování holek do rezignace.
"Tak promiň. Nechtěl jsem tě tím až tak rozladit," zahučel a přesvědčený o tom, že za to může jeho pozvání, začal o překot couvat pozpátku k východu.

_________________

Nebudu se tvářit, jakože mě netěší, že jsem dostala to, co jsem chtěla a už vůbec nebudu tvrdit, že jsem nevěděla, že tohle zabere, protože to zabírá prostě i na Patricka. Asi bych na sebe neměla být hrdá, že takhle hezky s ostatními manipuluju, víte, nutím je cítit se zodpovědně a tak, ale já si nemůžu pomoct. Nějak jsem asi škodolibá, co já vím. Těžko tohle pochopit, sama jsem to dřív nechápala. Nicméně teď není třeba to řešit, Arsen chudák to teď schytal a já bych to měla nějak rozseknou. Takže když domluví, slzy jako kdyby tam nikdy nebyly, tvářička se v rámci možností rozzáří a já spokojeně spustím ruce a vrhnu na něj něco jako vděčný pohled. A je mi jedno, že takhle Arsen pochopí, že jsem to asi nemyslela úplně vážně - jsem divná, mám divnej smysl pro humor, šatap. "Fajn. Tak se hádám uvidíme před Síní." pousměju se na něj a úspěch mi dodal dokonce tolik sebevědomí, že ho pobaveně plácnu packou do lokte, jak kolem něj projdu, naprosto ignorujíc jeho couvání, přesunu se klidně na opačnou stranu obchodu a začnu se klidně dívat na vystavené předměty, sama sebe při tom plácám hrdě po hlavičce, samozřejmě v hlavě, jak jsem hrdá na to, jak jsem tuhle situaci zvládla. Kam se hrabou románové hrdinky, o tom snad napíšu vlastní knihu. Není nic lepšího než úspěch, co si budem povídat, alespoň teda pro mě. Což mě přivede samozřejmě zpět ke zmíněnému famfrpálu a tak nějak nepředpokládám, že by Arsen odešel, přece si ještě nic nekoupil, navíc teda je mi to tak trochu jedno. Ať tam je nebo ne, nahodím nové konverzační téma. "Takže ty si myslíš, že bych se nechala jen tak překecat k tomu vzdát se šance všem na zápase natrhnout zadek?" ozvu se krapet pobaveně a prstem šťouchnu do nějakého vystaveného svícnu, který vypadá, jakože s ním někdo někoho zabil. Téda, to by bylo hustý, kdyby tím někdo někoho zabil a já to vystavila ve spolce nad krb vedle těch lebek... Asi to vezmu. Teda jako koupím. A nebo raději ne, myslím, že by mě za to některé slabší povahy neměly rády, třeba... někdo. Florence by to složilo, taková dívenka to je. Pohledem těknu po obchodě, jestli se tu ještě někde nachází Arsen a popojdu. Zatím jsem bohužel na nějaké supr cihly nenarazila, ale věci tady jsou tak krípy, že to je prostě naprosto úžasné! Tohle místo... musím to přiznat, tohle místo ve mě budí jakýsi pocit štěstí. Asi tu budu chodit častěji.

_________________

Jestliže se tu Arianě líbilo, pro Arsena se z Borgina a Burkese stalo hnízdo nočních můr.
"Takže, to bylo jakože ano?" pokusil se přeložil si její výkyvy nálad i protiřečící si odpovědi a škubl sebou, když ho plácla do ruky. No, taky to mohlo být jinam, a to už by se asi pro změnu složil Arsen... Kupodivu až teď ho napadlo, jestli to celé nebyl hodně špatný nápad, ovšem v taktickém couvání neustal, ani když se Ariana docela krvežíznivě dala zase do řeči a při tom si prohlížela místní pochybné svícny, o kterých si i Arsen shodou okolností myslel, že vypadají jako ideální vražedná zbraň.
Volky nevolky došel k závěru, že na tomhle místě lék na lykantropii nenajde, zato by tu mohl přijít k nějakým jiným doživotním následkům.
"Mf, tak se uvidíme," přisvědčil neslyšně a za dveřmi se ocitl tak rychle, ze za ním zůstala jen rozhoupaná cedulka otočená směrem do obchodu na "zavřeno" Zvenčí zůstal na dveřích ještě chvíli nalepený jako pavouk, než to rozdýchal, a dost vratce se vydal pližmo k nejbližšímu lokálu.

>> Irská hospůdka

_________________

"No jo, tak mi prostě říkej, jak uznáš za vhodný." podotkl, když shledal jeho nechuť ke zkrácenině jména, kterou slyšíval taky docela často. Ono mu totiž bylo fakt zcela upřímně jedno, jak na něj kdo volá.
"To je ten... jak se tomu správně říká? Jo, bratranec." podotkl Bastien a zatvářil se nevěřícně. Nikdy by netušil, že to lidi normálně nepoužívaj, pro něj to totiž bylo absolutně normální slovo. Jeho bratranci byli navíc taky trochu zvláštní, díky čemuž sám sebe považoval za poměrně tolerantního. Vtip byl v tom, že jen poměrně.
"To mě pak bude zajímat, co sis to s ním vlastně vybral. Stejně si myslím, že dospěláci prostě nerozumí našim potřebám. U nás doma máme jednoho psa, ale třeba takovou halucinogenní ropuchu, to mi nechtěj dovolit! Děsný! Vždyť je tak padesátkrát menší a zežere toho mnohem míň!" postěžoval si, jako by to bylo něco nepochopitelného. Možná si myslel, že je ten problém právě v krmení a chování, nikoli v tom, že by z ní fakt mohl mít halucinace. Možná by si taky měl najít, co že to jsou halucinace - asi by to pomohlo v pochopení. A nebo taky podnítilo k nedovolenému pořízení té žáby.
"Nikdy nic není tak zlý, jak se o tom povídá. Ženský z toho vždycky udělaj dráma." řekl Bastien a pokrčil rameny. Bylo fajn, že Iggymu strýc věřil, aspoň měl s kým podnikat cesty k Borginu a Burkesovi. Navíc, Bastienovi ti lidi v pláštích přišli jak netopýři na rozkvětu. Ti taky straší leda v noci, že jo. Nakonec si i on objednal tu dýňovou šťávu, když už čekal na pití i Iggy a pak vyrazil společně s ním k tomu tajemnému království na Obrtlé.

Borgin & Burkes

Když už se blížili k místu a kolem začínaly být stále pochybnější a pochybnější lidičkové, kterým Bastien dával jen milé úsměvy. Fakt asi ještě nezjistil, co že jsou to smrtijedi a nějak ho to nezajímalo, dokud na ně házeli jen ty podivné pohledy místo kleteb.
A pak dorazili k takovému poloopuštěnému místečku. "Tak fajn, chvilku počkáme, až odejdou tamti dva a pak .. já nevím, půjdem dovnitř a oživíme jim to tam? Nebo to zvládnem nějak zvenku, co myslíš?" optal se Bastien tiše k Iggymu. Uvažoval nad tím, jestli vyrazí jednu z okenic a pustí petardy přes ně, nebo zvolí tu mírumilovnější cestu. Nechtělo se mu do toho krámku moc lézt, ale pokud by to Iggy chtěl provést až uvnitř, tak si zahraje na hrdinu a půjde tam.
"Hele a sirky mám jen jedny, stačí to ?" optal se ještě a prohrábl kapsu, ve které byla napůl plná krabička sirek.

_________________

| +

← Hladový drak

Iggy moc dobře nechápal, proč Bastien říká místo bratranec bráchanec, ale rozhodl se, že to nebude víc komentovat, protože by asi musel být hodně drsný. A jelikož to vypadalo, že by se z Bastiena mohl vyklubat fajn komplic, Ignác se rozhodl, že ho prozatím nebude odrazovat a děsit.
„Náhodou, strejda je fajn a určitě mi dovolí nějaký drsný zvíře. On se totiž o zvířata dost zajímá, zkoumá je v terénu, víš. Jako ty kouzelnický,“ vysvětlil Iggy pyšně a zazubil se od ucha k uchu. Strýček Peter byl prostě neskutečný týpek a Ignác ho hodně obdivoval. „A halucinogenní ropucha... To jako že z toho máš halušky ty, nebo ona?“ povytáhl pak tázavě obočí a podrbal se v rozježených vlasech.
„Já třeba nevím, jestli ženský dělaj dráma, protože doma žádnou nemáme,“ dodal s úšklebkem a pokrčil rameny. Iggymu to ovšem ani trošku nevadilo – soužití s tátou a strýčkem mu naprosto vyhovovalo.


Obrtlá ulice byla úžasným místem pro lidi, jako byl Ignác. Jediný háček to mělo – jeho zářivě zrzavé vlasy svítily v přítmí a přitahovaly k jejich dvojici více pozornosti, než bylo vhodné. Iggy by rozhodně byl raději, kdyby si jich nikdo nevšímal – kolem nich se totiž pohybovalo temnotou až moc podivných individuí, z kterých mu lezl mráz po zádech. Nepřiznával to však, tvářil se odhodlaně a odvážně, ačkoliv si dobře uvědomoval, že by raději vzal nohy na ramena. Rozum mu velel, aby odtud co nejrychleji oba vypadli, než se jim stane něco ošklivého. Ale zrovna před Basťou nechtěl zrzek vypadat jako máslo.
„No, podle mě by stačilo připlížit se ke dveřím – jeden je otevře, druhej dovnitř rychle hodí petardu a pak oba rychle zdrhneme,“ zamyslel se Iggy nahlas a pokrčil přitom rameny. Ani jemu samotnému se totiž do obchodu nechtělo, neboť ho odvaha opustila už dávno. A ten krámek vypadal dost zlověstně sám o sobě, natož pak ten, kdo tam prodával. Iggy ho sice nikdy v životě neviděl, ale byl si jistý, že to bude nějaký obluďák.
„Snad jo, proč by nemělo? Navíc nemusíme hned vypatlat všechny petardy, ne?“ Iggymu se v očích nebezpečně zablesklo. „Mohli bychom jich pár hodit pod nohy těm divnejm lidem ve tmě,“ navrhl a kývnul hlavou ke skupince podivných individuí, které míjeli cestou sem.

_________________