Náhlá atmosféra po tom jejím ale byla tíživá a JD se to nelíbilo, jenže to byla věc, na kterou oba museli myslet. Jordan se prostě nemohla bezhlavě zamilovat do nečistokrevného kouzelníka, protože si moc dobře byla vědoma toho, co by jí čekalo. To všechno ostatně probrala den předtím se svým otcem, a přesto souhlasila s tímhle tím. Cítila se vůči Archibaldovi špatně, protože jí samotné to lámalo srdce, jenže si nemohla pomoci. Něco k němu cítila a to něco bylo podle pravidel jejího otce špatně, a ona se musela řídit jeho pravidly nebo.. Potřásla hlavou a radši stočila pohled od Archibalda jinam.
"Mám pocit, že měsíc by mi v práci neprošel," Jordan vykouzlila menší úsměv. Musela však uznat, že by to bylo opravdu úžasné, strávit takovou dobu po boku Archibalda, protože jeho společnost prostě a jednoduše měla ráda. A nechtěla, aby jí zmizel z jejího života, i když to tak bohužel vypadalo. "Pro jistotu si volno vyžádám na deset dní, kdyby něco, vrátím se hold o pár dní dříve," mrkla pak na něho, protože jí to bylo vážně ukradené a navíc, čím déle, tím lépe, že.
Zahrady sice zněly fajnově, ale JD se tam zatím moc nechtělo, protože by musela vstát, a tak.. Jakmile odložila hrnek zpátky na tác, narovnala se a na chvíli zavřela oči. Nechtělo se jí vůbec nic, nejradši by vedle Archieho seděla ještě nějakou dobu, ale jeho přítomnost jí jistým způsobem ubližovala. Věděla totiž, že až bude muset odejít, a že ten čas nastane, bude jí to lámat srdce. A jemu taky. Na chvíli jí napadlo, že by to všechno měli hned hodit za hlavu a ona by se měla zase sbalit a odjet, jenže na to byla až moc velký srab.
"Nemusíme hned," broukla nakonec a pomalu pozvedla ruku, aby mohla chytit tu Archibaldovu. "Archie, je tu něco, co jsem ti neřekla," zabručela po chvíli a trochu neklidně se zavrtěla, Archibaldovu ruku však nepouštěla, naopak jí ještě o něco pevněji stiskla. "Jestli na tohle můj otec přijde, tak.. mě vydědí," posunkem ruky naznačila co tím všechno myslí a podle toho jak se tvářila to myslela vážně. A taky že jo.

_________________

Archibald souhlasně pokýval hlavou a blýsknul po Jordan menším úsměvem. „Tak dobře... Zkusím to naplánovat tak, abychom pokryli těch deset dní. Což určitě nebude tak těžké,“ usoudil zamyšleně. Zamyšleně proto, že už si v hlavě řadil místa, kam by se s JD určitě měli podívat.
Výlet do zahrad byl odložen na neurčito a Archie si nebyl jistý, jestli je rád, nebo naopak ne. Jako propast tu mezi nimi visel jejich původ a fakt, že kvůli němu měli zakázanou jakoukoliv náklonnost, kterou Archibald stejně cítil. Víc než obyčejnou náklonnost a jednoduše si nedokázal pomoci. Když ho JD chytila za ruku, zvedl k ní pohled a snažil se tvářit vyrovnaně, což se mu moc nedařilo.
Archibald nebyl naivní a zhruba věděl, jak to v čistokrevných rodinách chodí, takže si také domyslel, co by Julius McLarken udělal, kdyby věděl, že se jeho dcera tahá s nečistokrevným kouzelníkem a několik dní bydlí pod jeho střechou. Moc ho tedy Jordanina slova nepřekvapila. I tak si ale dlouze povzdechl a sklopil pohled k jejich rukám. „Mrzí mě to, Jordan,“ hlesl. „Nechci, abys kvůli mně měla nějaké problémy.“ To byla naprostá pravda - Archie nechtěl Jordan způsobit nic zlého, všechno myslel dobře. A ona určitě věděla, jaké riziko podstupuje, když přijala jeho nabídku dočasného azylu. „Jsi si jistá, že tu chceš zůstat?“ zeptal se pro jistotu, protože bylo klidně možné, že dostala strach a rozmyslela si to. Bylo by jednodušší pro ně oba, kdyby odešla, ale Archibald přesto doufal, že zůstane.

_________________

JD se spokojeně uculila, když Archibald sdělil, že se bude snažit tím jejich výletem pokrýt celých těch deset dní. Za to totiž byla skutečně ráda, znamenalo to totiž, že společně stráví celkem dlouho dobu, a taky si to náležitě užijí. Snad. "To je super, jsem zvědavá, co vymyslíš," mrkla na něho s úsměvem.
Ani Jordan si nebyla jistá, zda byl dobrý nápad zůstávat takhle o samotě v pokoji, když cítila to co cítila a možná by bylo mnohem lepší, kdyby se prostě sebrali a do těch zahrad šli. Tohle všechno dost možná byla chyba, stejně jako to, že Archibalda chytila za ruku, ale ona si prostě nemohla pomoci. A bolelo jí u srdce jen z myšlenky na to, jak Archiemu ubližuje. Nic z toho nechtěla, jenže to přišlo a ona si moc dobře uvědomovala, že je zamilovaná. Dlouho od té doby s jejím snoubencem..
"Mě taky, Archie." Opravdu jí to děsně mrzelo a nemohla se stále vzpamatovat z toho, že se nakonec pro dobro všech bude muset Archibalda vzdát. Nejpsíš..Unaveně si protřela oči. "Ty problémy si způsobuju sama," zabručela pak. "J-já nevím, Archie. Asi by bylo lepší, kdybych zase šla," přiznala po chvíli, protože mozek jí radil sbalit se a zdrhnout, zatímco srdce velelo zůstat. Uvědomovala si totiž, že Archibalda ztratit nechce, a že je pro ní opravdu důležitý, jenže to stejně bylo jedno, protože spolu nemohli být a chodit spolu tajně.. to by stejně nevydrželo dlouho, nehledě na to, že by nakonec jednoho dne stejně byla s někým zasnoubena.

_________________

Archibald se cítil rozpolceně a docela zoufale, ale srdnatě se snažil nedávat to příliš najevo. Z jeho tváře ale zmizelo to obvyklé veselí a z očí se mu vytratily ty živé, veselé jiskřičky, které k němu neodmyslitelně patřily. Minimálně v Jordanině společnosti zářil jako sluníčko, což se teď rozhodně tvrdit nedalo.
Když JD prohlásila, že by asi měla zase jít, Archibald k ní zvedl pohled a zatvářil se nešťastně. „Nechoď,“ zaprosil dříve, než stihl zapřemýšlet nad tím, co říká - a to se mu moc často nestávalo. Jenže teď srdce prostě předbíhalo rozum. „Totiž... Promiň. Já jen... Nechci, abys šla, a je to ode mě sobecké. Omlouvám se,“ zamumlal potichu, povzdechl si a raději zase uhnul pohledem pryč, aby nebylo vidět, jak se trápí. Neměl právo ji tu držet a už vůbec ne kvůli sobě.

_________________

Ani JD se už nemohla více usmívat, protože by to musely být hrané úsměvy, a to nechtěla. Tohle všechno jí neskutečně trápilo, o to víc, že si moc dobře uvědomovala, jak Archiemu ubližuje. A pak se ozvalo to nechoď. Jordan si nepřála odejít, skutečně ne, ale věděla, že by to tak pro oba bylo nejlepší. Na všechno zapomenout, dělat, že se nic z toho nestalo, dříve než by se vlastně něco stát mohlo. "Archie," zaúpěla ztrápeně a pustila jeho ruku. Musela to udělat. "Já nechci odejít, chci být tady. S tebou, jenže to nejde." Řekla rozhodně, protože to přeci byla pravda. Tohle jim nikdy v životě nemohlo vyjít, ne bez toho, aby na to přišel někdo z její rodiny a ona si nebyla jistá, jestli by ty následky zvládla. Odloučení od rodiny? Vydědění? Své rodině by udělala ostudu, to věděla až moc dobře. A stejně jí její srdce zradilo a chtělo, aby tady zůstala.
Oči se jí zalili slzami, tohle bylo totiž těžké rozhodování. "Archie?" zamumlala po chvíli a pozvedla svou ruku k jeho tváři, aby ho mohla pohladit těsně předtím než se k němu natáhla pro polibek. Dělala chybu, uvědomovala si to až moc dobře, ale prostě si nemohla pomoci. Byla zamilovaná až po uši.

_________________

Archibald složil ruce do klína, když ho Jordan pustila, a tvářil se přitom, jako by mu spadly hračky do kanálu. Ty tam byly všechny úsměvy, teď na ně neměl ani pomyšlení. A to den začal tak slibně a vypadalo to, že všechno bude fajn... Že tu JD pár dní zůstane, užijí si společně příjemné chvíle, i kdyby bez romantického podtextu. A teď? Teď se to všechno zhroutilo jako domeček z karet. A Jordanina slova tomu nijak nepomáhala. „Já přece vím, že to nejde, ale to neznamená, že dokážu ignorovat fakt, že tě mám rád, Jordan,“ hlesl upřímně a pokrčil rameny.
Když ho pak oslovila, zvedl k ní pohled a tázavě vyklenul obočí. „Hm?“ brouknul, očekávaje další bolestivá slova, možná dokonce definitivní sbohem. Nebylo tedy divu, že byl naprosto vyveden z míry, když ho Jordan pohladila po tváři a pak mu věnovala polibek. Něco takového opravdu nečekal a překvapilo ho to skutečně mile, i když tušil, že rozchod pak bude bolet o to víc.

Radši | +

Archibald zavřel oči, aby si ten polibek vychutnal se vším všudy, a poté ho hodlal Jordan oplatit i s úroky, pokud tedy neucukla a nedala se na útěk. Jeho ruka si přitom automaticky našla cestu k Jordanině tváři, kde ji zlehka pohladil bříšky prstů a mezi polibky se spokojeně pousmál. Aspoň na chviličku - nechal se totiž unést kouzlem okamžiku. A že to dle jeho mínění byl okamžik vskutku kouzelný.

_________________

Jordan se nervózně kousla do rtu a na chvíli odvrátila od Archibalda pohled, protože kdykoliv se na něho podívala, bolelo to. Bylo vcelku vtipné, že spolu vlastně ještě nic neměli, a stejně se jim všechno zhroutilo, protože ona byla čisté krve a on ne. JD čím dál tím více nechápala tu posedlost čistotou, kterou spousta lidí v jejím okolí propagovala. "Já to taky nedokážu ignorovat, Archibalde. A proto bude nejlepší, když půjdu," zahuhlala, protože to pro oba bylo to nejlepší. Nebo ne?
Samozřejmě, že si JD někde v koutku mysli uvědomovala, že to co dělá je chyba, ale její srdce volilo tak jak volilo a ona tomu dala přednost. Byla si sice vědoma toho, že to potom bude bolet ještě více, než kdyby to definitivně rozsekli teď, ale ona si prostě nemohla pomoci. Navíc věděla, že ho nechce ztratit, i když nebyla jiná možnost.

| +

I když Jordanin rozum velel okamžitě se zvednout a zdrhnout, udělat to nemohla, na to měla Archibalda až moc ráda a byla si toho vědoma. Také si uvědomovala, že je opravdu šťastná a měla na tohle právo, i když tím trápila sebe i jeho. Jenže si nemohla pomoci, a když jí navíc polibek oplatil i s úroky, byla si jistá, že tady zůstane. Alespoň pár dní.. Asi.
Jordaniny ruce si nakonec našli cestu k Archieho pasu, aby si ho tak mohla přitáhnout o něco blíže k sobě a možná to byla i pojistka proti případnému úprku. Ano, JD se bála, že Archibald dostane rozum a bude velet k ústupu, což by vlastně bylo lepší, ale v tuhle chvíli to tak JD nepřipadalo.

_________________

Archiemu naprosto vyschlo v hrdle, když Jordan trvala na tom, že bude nejlepší, když se sebere a půjde. Byl si jistý, že kdyby teď promluvil, třásl by se mu hlas, jako školákovi, který byl načapán při něčem špatném a teď se mu chce brečet. Archie byl zoufalý a bolelo ho u srdce.
Nezmohl se na další slova a další slova ani nebyla potřeba - protože rozum šel naprosto stranou a jednat začala jejich srdce. A Archibaldovi se to zcela zamlouvalo a všechno ostatní, kromě Jordan, okamžitě pustil z hlavy. Přestal přemýšlet nad tím, že mají ten vztah zapovězený, nad Jordaniným případným vyděděním... Všechno špatné se najednou rozplynulo. A byl tu jen ten fantastický, opojný pocit a radost z toho, že si s Jordie jsou tak blízko.

| +

Když ho Jordan objala kolem pasu, posunul se celkem ochotně blíže a ani na vteřinu se přitom nepřestával věnovat jejím rtům. Prostě se tím okamžikem nechal zcela pohltit a rozum už vůbec neposlouchal. A že by měl přestat, to ho ani na chviličku nenapadlo.
Archie věnoval Jordan ještě jeden delší, procítěný polibek (a že líbat uměl skvěle!), a pak se na chviličku odtáhl. Ale jen proto, aby se JD mohl zadívat do očí - v tu chvíli se tvářil naprosto spokojeně a šťastně. Dříve, než stačila třeba něco namítnout, si její rty zase přivlastnil, protože ty polibky byly návykové.

_________________

Ne, JD rozhodně nebyla z těch, kteří se rozhodovali srdcem, u ní vždycky vítězil rozum. Až do teď. V tuhle chvíli totiž stíhala vnímat jen Archibalda a fakt, že nechce, aby to skončilo špatně, a že by možná i kvůli němu byla schopná vzdát se tak nějak všeho, pokud by to její otec nepřijal. V tuhle chvíli se tím však zabývat už nehodlala, protože všechny podobné myšlenky šly stranou, teď tady byla jen jedna důležitá věc a tou byl Archie.

| +

Protože se Jordan nechala dokonale pohltit momentální situací, nepřemýšlela vůbec nad tím, že tohle by vážně neměly, i když jí maličký červíček někde v dálce nahlodával, nevšímala si toho. Archibald byl pro ní důležitý, což si uvědomovala možná až moc. Byla tedy jen ráda, když se posunul blíže k ní a naopak se nespokojeně ušklíbla, když se odtáhl.
Na těch pár vteřin jí v hlavě prolétlo hned několik myšlenek, a bylo tedy jen dobře, že si Archie její rty zase přivlastnil, protože se chystala říci, že tohle celé vlastně byla chyba, že se omlouvá a raději už půjde. Takhle na to nedostala prostor a to bylo dobře. Tedy, v tuhle chvíli. Byla si totiž vědoma toho, že až tohle všechno pomine, realita na ně tvrdě dopadne.
I tohle všech odsunula stranou, protože si užívala Archieho přítomnosti. Jednou rukou dokonce vnikla pod jeho triko a prsty přejela několikrát po jeho zádech, zatímco tou druhou prohrábla jeho vlasy.

_________________

Archie už nedal Jordan sebemenší příležitost, aby dostala rozum a začala protestovat, že by tohle neměli dělat, a pečlivě se jí věnoval i nadále. Tak, že z toho ztrácel rozum i on sám. A v tuhle chvíli bychom jim asi měli nechat trochu soukromí, protože...

| +

Alfred se někde za dveřmi určitě hrozně moc bavil. Ale popojedem.
Nehledě na to, že bylo sotva poledne a oni dva před sebou ještě měli část exkurze po sídle Forsythů, Archibald se spokojeně povaloval v posteli vedle Jordan, napůl pospával a culil se přitom jako sluníčko, protože nepříjemná realita na něj ještě nestihla dolehnout. Pořád ještě měl hlavu plnou Jordan a neuvědomoval si, že to, co provedli, byla chyba. Tedy rozum říkal, že to byla chyba, srdce to jako chybu nevidělo, spíš naopak.
V tom polospánku se Archie převalil na bok a bezmyšlenkovitě hodil ruku majetnicky přes Jordan, na kterou vzápětí zamžoural a věnoval jí sluníčkovský úsměv, pokud se tedy netvářila moc nabručeně nebo ustaraně. Nic neříkal, protože slov nebylo třeba, jen si užíval její blízkost.

_________________