Popravdě, JD nemohla uvěřit tomu, že udělali to co udělali a uvědomovala si, že to bylo konec konců špatné a mohla zato především ona, protože udělala první krok. Kdyby to nechala být, zvedla se a odešla, bylo by to pro ně všechno určitě snaží. Jordan věděla, že až na ně opět dopadne ta tvrdá realita, bude to mnohem horší, ale v tuhle chvíli se snažila na to nemyslet.
Když pohlédla na usmívajícího se Archibalda, její srdíčko zajásalo nadšením zatímco její rozum velel zvednout se a zdrhnout. No a i když Jordan ve většině případech poslouchala právě ten rozum, pro tuto chvíli si vybrala srdce, a tak se na Archieho také usmála jako sluníčko a přitulila se k němu blíže, jakoby tím snad mohla smazat to, co je stejně nakonec potká. V jeho náruči to však vypadalo všechno mnohem lépe než to ve skutečnosti bylo.
"Dala bych si vafle," zabručela po chvíli, protože byl přeci čas oběda a ona hlad opravdu měla, jen z té postele se jí zatím moc nechtělo, protože v tuto chvíli byla opravdu spokojená a všechny ty myšlenky, jako že tohle dopadne špatně, raději nevnímala.

_________________

Archibaldovi se upřímně ulevilo, když mu Jordan oplatila úsměv - trošičku se totiž obával toho, že raději vezme nohy na ramena s tím, že to byla chyba, a on už ji nikdy neuvidí. Což se sice ještě pořád mohlo stát, ale nestalo se to teď, takže si mohl užívat ten pocit spokojenosti a radosti.
Když se k němu Jordan přitulila, Archie ji objal a přitiskl těsněji k sobě. Tak, jako by ji už nikdy nechtěl pustit... a on ji vlastně už nikdy pustit nechtěl. Nechtěl se jí vzdát jen tak, bez boje, jenom kvůli tomu, že byla čistokrevná a on ne. Taková hloupost! V rámci možností potřásl hlavou, aby se zbavil nehezkých myšlenek, a Jordan políbil na čelo, protože byla úžasná a on si nemohl pomoci.
„Vafle?“ povytáhl obočí a zatvářil se pobaveně. „Tak já dojdu Alfredovi říct, ať to zařídí,“ pronesl ochotně. „Jenže se mi nechce z postele,“ dodal líně. Z teplého pelíšku opravdu vylézat nechtěl, navíc se mu ani nechtělo setkat se tváří v tvář s Alfredem, který by se určitě potutelně usmíval. A taky se trošičku bál, že zatímco bude shánět vafle, Jordan si uvědomí, co provedli, a raději vezme roha. Přiznejme si, že to riziko tu bylo a bylo docela reálné.

_________________

Jordan spokojeně zavrněla, když si jí Archie přitiskl více k sobě. Cítila se opravdu šťastně a doufala, že tahle chvíle nikdy neskončí, i když nebyla tak naivní. Jenže aspoň přát si to mohla. "Jo, vafle," její úsměv se ještě více rozšířil, když si vysloužila pusu na čelo, což zapříčinilo, že se k Archibaldovi přitiskla ještě blíže, pokud to vůbec ještě šlo. "To by jsi byl ten nejlepší na světě," mrkla na něho s úsměvem, jenže pak přišlo to, že se mu z vyhřátého pelechu nechce, takže si něco JD nespokojeně zabručela. Bylo jasné, že kdyby zdrhl pro to jídlo, dost možná by se Jordan skutečně sebrala a zmizela by, protože se na povrch hnaly myšlenky, že by to udělat měla. I potom, co se stalo, protože věděla, že když to neudělá teď, neudělá to asi nikdy.
"Tak ti tu asi umřu hlady," zahuhlala pak a nevinně se na Archieho uculila. "Ale abych pravdu řekla, tak mně se taky nikam nechce, takže tě zcela chápu," kývla hlavou a prsty mu přejela po ruce. Užívala si ten pocit blízkosti, i když na ní začínala doléhat realita. Proto potřásla hlavou a věnovala Archiemu další úsměv, snažila se myslet na to, že by to vlastně spolu mohli zvládnout, i kdyby na to.. ať už mezi nimi bylo cokoliv, přišel její otec.

_________________

Archiemu bylo dobře, když se k sobě tak tiskli a užívali si tu kouzelnou atmosféru, kdy mohli být spolu, nikým a ničím nerušeni. Bylo mu tak dobře, jak už dlouho ne. „To jsem rád, že mě chápeš,“ podotkl pobaveně a věnoval Jordan sluníčkový úsměv. Archie vypadal opravdu šťastně a spokojeně a oči mu zářily jako dítěti u vánočního stromečku. Prostě a jednoduše - byl zamilovaný až po uši, i když si původně zakazoval zamilovat se zrovna do Jordan, neboť věděl, že to nebude nic jednoduchého... Že to dost možná bude zapovězená láska.
„Ale nechci, abys mi umřela hlady,“ prohlásil, pohladil Jordan po tváři a políbil ji na nos. „Zkusím najít Alfreda,“ dodal v návaznosti na vlastní slova, načež se velmi neochotně vyhrabal z postele a v rychlosti na sebe natáhl trenky, červený až za ušima. Bosky přecapkal ke dveřím pokoje, otevřel dveře a vykoukl na chodbu.
A zamračil se, protože se Alfred velmi nenápadně ochomýtal po chodbě a tvářil se, jako že nic neslyšel a nic si nedomyslel. „Alfrede!“ houknul k němu, aby si získal jeho pozornost. „Donesl bys nám, prosím, vafle? A hrnek kávy, děkuju,“ mrknul na něj a dobře si všímal, jak se Alfred snaží potutelně neculit. Ono totiž stačilo vidět Archieho rozcuch a člověku muselo být jasné, co se za dveřmi pokoje dělo. „Jistě, pane,“ odvětil nicméně zdvořile a vyrazil za svými povinnostmi.
Archie tím pádem nemusel vystrčit nos z pokoje a hned zase zamířil do zahřáté postele. Cestou si prohrábnul rukou rozježené vlasy, což rozhodně neudělal úmyslně, aby nad jím Jordan začala slintat, a pak zahučel zpátky pod peřinu.

_________________

"Hmm," zabručela souhlasně, jakože ho opravdu chápe, protože kdyby měla vstávat ona, asi by se taky jen tak nevyhrabala. Navíc se tak trochu bála, že když na chvíli bude mimo dosah Archieho, realita na ní dopadne ještě hůře. Už teď pociťovala náznak toho, že by bylo nejlepší utéci, jenže Archibald tyto myšlenky zaháněl pryč a každý jeho úsměv činil Jordan šťastnou. Jenže rozum byl rozum.
"To je dobře, ale nezdržuj se moc dlouho, jo?" Broukla s úsměvem, a když dostala pusu na nos, spokojeně zavrněla. Když pak Archibald vstal, JD se uculila a odtrhla od něho pohled až v momentě, kdy otevřel dveře. Mezi tím na sebe Jordan hodila Archieho košili, protože to byla první věc, která se jí dostala pod ruku. S knoflíčky nebojovala zas tak dlouho, protože je stejně nezapínala všechny.
Jo, od Archibalda bylo rozumné, že snídani sháněl jen zpoza dveří pokoje, protože jen za tu krátkou chvíli, co v pelechu chyběl si JD uvědomila, že se tohle stát rozhodně nemělo a ona by zdrhnout skutečně měla, jenže se jí tak úplně nechtělo - moc dobře si uvědomovala, co k Archibaldovi cítí. "Hmm, Archie? A nebo víš co, nech to být." Mávla rozverně rukou a jakmile Archibald skončil zase v peřinách, zase se k němu hezky zpátky přitulila, snažíc se zapomenout na tvrdou realitu, kterou dříve či později budou stejně muset začít řešit. A Jordan si to uvědomovala až moc.

_________________

„Nebudu,“ přislíbil Archie přes rameno, když mířil k těm dveřím. Stejně neměl v plánu opouštět pokoj a měl štěstí, že vzápětí našel Alfreda prakticky za dveřmi, což bylo velmi neprofesionální a strašně moc nenápadné, opravdu. Ten chlap byl strašná drbna - ale Archie se mu moc nedivil, vzhledem k tomu, že byla v domě většinou nuda.
Když se pak vrátil do zahřátého pelíšku, zavrtal se zpátky pod peřinu a Jordan k sobě zase přivinul, protože zkrátka potřeboval cítit její těsnou blízkost. „Tys mi ukradla košili?“ prohodil s pobaveným úšklebkem, ale rozhodně jí to neměl za zlé. Navíc jí ta košile dost možná slušela více, než jemu samotnému. „Hm?“ povytáhl zvědavě obočí, když ho JD oslovila. Možná se trošičku bál, co mu řekne... Ale ona nakonec neřekla nic. Archibald nespokojeně nakrčil čelo a upřeně se na ni zadíval. Neměl rád, když někdo něco nakousl a pak si tu informaci nechal pro sebe. „Cos mi chtěla říct?“ zeptal se tedy, doufaje, že z ní nějak vypáčí odpověď.

_________________

Jordan se zatvářila jako svatoušek a přikývla. "Jo, líbí se mi. A přemýšlím, že si jí nechám.. Pokud by jsi tu košili chtěl zpátky, budeš si to muset zasloužit," zamrkala na něho děsně nevinně, protože to jí celkem šlo, a pak se nechala přitáhnout zase blíže k němu. V Archieho náruči se cítila bezstarostně.
Ani JD neměla ráda, když někdo neřekl to, co původně říci chtěl, jenže si nebyla jistá, jestli by svými slovy tuhle atmosféru nezničila. Což by bylo dost možné a velice reálné. "Jen jsem chtěla říci, že ať už tohle dopadne jakkoliv, nechci o tebe přijít," zamumlala tiše, ale myslela to zato opravdu vážně, protože byla do Archibalda zamilovaná a vzdávat se ho jen tak nechtěla. I když tušila, že nakonec bude stejně muset - otec na to nikdy nepřistoupí. "A tohle se dříve či později provalí, Archie." Takže bychom to měli utnout dřív než z toho budou problémy.. Jordan se přitiskla ještě blíže k Archibaldovi a majetnicky kolem něho ovinula ruce. Nechtěla se ho vzdát, ale měla by a to moc dobře věděla.

_________________

Archibald se pobaveně uculil, když mu Jordan sdělila, že pokud by náhodou chtěl svou košili zpět, musel by si to zasloužit. Sice chtěl nejprve podotknout, že má košil dost a JD si jí klidně může nechat, ale nakonec se rozhodl nebýt suchar a na hru přistoupit. „A jak si ji mám zasloužit?“ zeptal se zvědavě, laškovně na Jordan mrknul a ve tváři se mu usadil potutelný úsměv.
Když z Jordan vypadlo přiznání, že o něj nechce přijít, Archibaldův výraz změkl a zadíval se na ni opravdu láskyplně. „Já o tebe taky ne,“ hlesl, přičemž jí něžně pohladil po tváři. A pak si povzdechl a přikývl. „To si dobře uvědomuju, Jordan,“ zamumlal, protože nebyl hloupý a dávno si domyslel, že tohle nezvládnou držet v tajnosti věčně, i kdyby se hodně snažili. „A nechci, abys kvůli mně měla nějaké problémy, jenže... zároveň tě nechci ztratit,“ přiznal. „Je to sobecké, promiň,“ zabrblal vzápětí a zakroutil sám nad sebou hlavou. Bylo to sobecké. Archie se k JD ochotně přitulil, když kolem něj ovinula packy, a užíval si té chvíle, jak to jen šlo, protože se obával, že další taková už nebude.

_________________

"Pro začátek.." JD se na chvíli odmlčela, aby to mohla domyslet, protože popravdě to zas tak moc nepromýšlela a nebyla si jistá, čím by si to mohl tak Archie zasloužit. "Bude stačit pusa," andílkovsky se usmála, a pak se pro jednu natáhla. "A to další budu muset domyslet, moc na mě pospícháš," ušklíbla se pak pobaveně, protože byla celkem unavená a navíc z ní všechen kofein vyprchal, a tak, víme.
Když došlo na ty slova a Archie se na Jordan podíval tím svým roztomilým pohledem, nemohla v tuhle chvíli přijít se slovy, že je tohle tedy konec, i když vlastně ještě nic moc ani nezačalo. "Ne, sobecké je to ode mě, Archibalde." Zabručela, protože to tak i bylo. Věděla, že je tohle zakázané a stejně udělala to co udělala. A to jen kvůli tomu, že k němu chovala city a nechtěla ho ztratit, jenže tím pádem se netrápila jen ona, ale i on. Nic z toho by se nestalo, kdyby si už od začátku na všechno dávala pozor.
JD si položila hlavu na Archibaldovu hruď a povzdechla si. "Že dneska z té postele nemusíme?" zabručela po chvíli, protože se jí z vyhřátého pelechu nechtělo a navíc by se v tu chvíli museli opravdu zabývat všemi těmi věcmi, které pro tuhle chvíli chtěla nechat plavat, i když to moc nešlo.

_________________

Archie povytáhl obočí, když Jordan začala vymýšlet, jak by si měl vysloužit ukradenou košili nazpět. Když přišla s tím, že pro začátek bude stačit pusa, pobaveně se uculil a potřásl hlavou. Polibek jí samozřejmě ochotně věnoval, přičemž jí pohladil po tváři a nakonec se jí zadíval do očí. „Dobře, tak přemýšlej, já si počkám,“ broukl s přikývnutím a nezapomínal se tvářit pobaveně.
Archibald nesouhlasně zakroutil hlavou, protože JD za sobce nepovažoval, ale sebe rozhodně ano. Cítil se jako sobec. A rád by řekl něco víc - že nechce, aby to mezi nimi skončilo, že ji nechce ztratit... Jenže nesebral odvahu. A ta nevyřčená otázka, co se bude dít, až opustí bezpečí tohohle pokoje, nad nimi visela jako Damoklův meč.
Už se nadechoval, že odpoví, že z postele opravdu nemusí, ale ozvalo se zaklepání na dveře, což znamenalo jediné - dorazily vafle. Archie se proto vyhrabal z teplého pelíšku a došel ke dveřím, aby s poděkováním podnost s vaflemi a konvicí s kávou převzal od Alfreda, načež se i s občerstvením vrátil do postele. „Teď už vylézat vážně nemusíme,“ uculil se spokojeně, nalil do hrnku kávu a podal ho Jordan, protože tušil, že se na dávku kofeinu přímo třese.

_________________