>>>

Donna, přesně jak Darrelovi řekla, včerejší večer měla jiné plány, a proto ho nechala jít do Duhy samotného. Koneckonců ona volnost ve vztahu propagovala od začátku, a neviděla důvod, proč si měnit předem domluvenou událost, když si to Darrel stejně tak mohl užít s přáteli. Na sebe měli ještě celý zbytek prázdnin. Kdyby věděla, že tam bude s Jane, možná by volila jinak, ale pravděpodobně ne. Na nevýraznou blondýnku sice žárlila, ale neznamenalo to, že ze sebe hodlala dělat harpii a hlídat si Darrela skoro jako vězně. Pokud měl svědomí, nic si s ní nezačne.
Předpokládala, že při takovém večeru nalijí komukoli, nebo že si Darrel alkohol dokáže obstarat od někoho staršího, a proto se dovtípila, že se dnes vzbudí s pořádnou opicí. Neměla ve zvyku na něj být nějak extra milá, ale když večer usínala, přece jenom si o něj dělala starosti a rozhodla se, že se na něj ráno přijede podívat. Kdyby mu bylo moc špatně, bylo lepší se o to postarat, než domů dorazí Jaren Gall, ať už to mělo být kdykoli. Moc se jí nezamlouvalo, že bude muset vstoupit do Gallovic sídla, ale dnes k ní Darrel dorazí asi těžko, a ona ho chtěla vidět co nejvíc, dokud mohla. Když spolu byli dva týdny v kuse, už jí to začínalo být trochu protivné, protože Darrel se svou neutuchající hyperaktivitou byl náročný na pozornost a nenechal ji rýpat se ve svých autech, což vyžadovalo plnou soustředěnost, ze které ji Darrel neustále něčím vyrušoval. Jindy to na něm milovala, koneckonců se jí díky tomu dostal k srdci a pomalu ji měnil v někoho, kdo kolem sebe nemá tak pevně udělané hranice.
Nevstala nějak závratně brzy, ale i tak tou dobou měli Darrel s Jane ještě půlnoc, v klidu se nasnídala (tedy do doby, kdy se vzbudila Hope), hodila na sebe džíny a šedé tričko bez nápisů, a nasedla do svého oblíbeného Buicku, aby vyrazila k Darrelovi. Protimudlovské bariéry na ni neplatili a na dané místo by se dokázala bez problému i přemístit, ale Donna svá auta milovala nade vše, a navíc se Darreloviz kouzelnického přemisťování a přenášedel vždycky dělalo špatně, takže kdyby jel zpátky s ní, bylo mnohem lepší naložit ho do auta. Samozřejmě za podmínky, že jí ho okamžite nepozvrací, protože to by mohlo vést mnohem dál než k jejich rozchodu.
Ještě když kráčela po cestě k domu sama sobě v duchu přeříkávala, proč že sem jde dobrovolně, a pár metrů od vchodových dveří už se dokonce mračila. Neměla ráda jak Gallovy tak jejich sídlo, a kdyby se nebála, že je Darrel v bezvědomí, pravděpodobně by se na to celé vykašlala. Upřímně měla největší chuť se otočit na patě a vrátit se ke svému autu, ale nakonec na dveře zaklepala i přes to, že jí naskočila lehká husí kůže, a že Donna se bála jenom velmi mála věcí. Gallovic výhružek se sice nebála tolik, jako ji celé jejich pokolení znechucovalo, ale i tak na tomhle domu bylo něco zneklidňujícího...
Poněkud odměřeně pozdravila dva domácí skřítky, z nihž jeden byl Vřískal, a kteří z její návštěvy a následného: "Dobré ráno, jdu za Darrelem, nijak nebudu obtěžovat, vím, jak se tam dostanu," byli tak vykolejeni, že ji Vřískal, informován o návštěvě svého oblíbeného pána, nestihl zastavit. Donna, nic zlého netuše, se proto vydala ráznými, ale tichými kroky, po schodišti do prvního patra, a automaticky zamířila k Darrelově ložnici, i když počet jejích návštev zde by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Orientační smysl měla vždycky dobrý, a pokud jste na velká čistokrevná sídla byli zvyklí od narození, nepřipadaly vám ani tak zmatená ani ohromující, a už vůbec ne okouzlující.
S klepáním se neobtěžovala, protože tak už to s Darrelem měli, navíc spolu sdíleli tolik, že jí představa klepání na jeho dveře přišla naprosto absurdní. I když už jeho pokoj viděla, i tak se musela kolem sebe rozhlédnout, protože ji stále udivovalo, čím vším ho má Darrel zaplněný, a vlastně se spíš mohla divit, že si sem nenechal dotáhnout i nějaké to auto. Dívčích šatů si všimla okamžitě, co zvedla zrak k Darrelově posteli, přesněji ke schodům, po kterých se na nich šlo, protože se odmítala snižovat k tomu, aby lezla po ořezaném sloupu jako Darrel. Překvapeně se zarazila v půlce kroku, a že nebylo moc věcí, co by Donnu dokázaly takhle zarazit. Zamrkala, zatímco se snažila si ty šaty nějak vysvětlit, protože její rozhodně nebyly (a že měla podezření, že jí Darrel minimálně jedny ze skříně ukradl, protože zas tolik jich tam neměla). Hned vzápětí ji však napadlo, že vůbec nemusí být její, a v tom okamžiku ji naráz píchlo u srdce a ztvrdl jí obličej. Pomalu se nadechla a vydala se znovu k Darrelově posteli, k níž začala stoupat ze schodů, na nihž ležely ony šaty, které Donna propálila naštvaným pohledem. Víc, než že by se bála, co nahoře uvidí, v duchu Darrelovi zvěstovala, že toho bude velmi litovat. Ona mu nebyla pro smích, ne po tom všem, co pro něj dělala.
Její obavy se naplnily, ale vůbec jí to nepřineslo radost. Pokud totiž očekávala, že vedle Darrela bude ležet cizí dívka, nepředstavovala si, že mu bude ležet pokojně v náručí, v jeho oblíbeném tričku. V Donně hrklo a na okamžik byla natolik šokovaná, že se musela zastavit a popadnout dech, neschopna od těch dvou odtrhnout pohled. Tohle se jí nikdy nestalo. Především proto, že nikdy nikoho nemilovala takovým způsobem, jako Darrela, kterému se po dlouhém přemlouvání rozhodla důvěřovat. Věřila, že ji nezradí, že toho není schopen, a když už, zůstane to u pusy, jako letos s Jane Edwardsovou. Na místo zraněnosti a bolesti ze zrady se však okamžitě dostavil vztek, a následně taková zuřivost, že se Donna skoro začala třást. Byla výbušné povahy, ne že ne, ale takhle už dlouho kvůli ničemu nezuřila. Věděla, že nic by ji nedovedlo ještě víc naštvat, než kdyby se ti dva neprobudili hned, co jim něco řekne, a proto si hůlkou přivolala Darrelův kovový model Saturnu a věc, co radši ani nevěděla, co má být, jimiž pak o sebe silou udeřila, čímž vyvolala velmi hlasitý zvuk, se zcela jasným cílem. Pokud bylo třeba, neotálela se tu ránu opakovat, a jakmile se tulící se hrdličky probudily, mrskla oběma předměty do rohu postele, kupodivu do jednoho ze dvou, u kterých Darrel s Jane neleželi. "Vidím, že večer jsi beze mě zvládnul bez problémů. Seznámíš nás?" nadhodila s povytaženým obočím a zdánlivě klidným hlasem, ale nejen Darrelovi, který ji znal mnohem lépe než Jane, muselo být naprosto jasné, že to v ní vře, a to že hodně.

_________________

Bylo by fajn říci, že se jí zdál nějaký sen, nebo alespoň, že neměla tak tvrdé spaní a tak, že to nebyl takový šok, ale ve skutečnosti spala Jane jako dřevo. To, že ve spánku někoho objímá, si neuvědomila, protože ještě v té době měla skutečně prakticky půlnoc. A i tak protože bylo příjemné být u zdroje tepla, ani náhodou by ji nenapadlo se nějak od Darrela vzdálit.
Z poklidné temné černoty jí vyrval zvuk, který zněl jako když o sebe zavadí dvě plechové pokličky nebo jinak, jako když s nimi někdo schválně třískne. V náhlém polospánku se zamračila. Démon? Shodil někde něco? Jestli to bylo v kuchyni, tak to muselo být fakt něco, když to slyší z přízemí… Temnota ustoupila, ve skutečnosti šero za víčky naznačovalo, že je den, možná, dosti pravděpodobně ráno. A pak se dostavila ta bolest. Nenápadná, ale vcelku brzy se ukázala jako něco, co Jane nedokázala dostat z hlavy. Přes rty jí uniklo tiché bolestné zasténání. Zavrtěla se. Třeba to přestane. Nepřestalo. A pak náhle došla k poznání, že to co svírá v náručí jaksi jakože nebude polštář. Na vteřinku se jí takřka zastavilo srdce a pak se strašlivým pocitem zvedla těžká oční víčka. Následovaly vteřiny kdy obraz (napůl?) spícího Darrela putoval do mozku a kdy se jí mozek snažil vyhodnotit o co vlastně jde. Pak se Jane prudce nadechla, vymanila se z jeho sevření a napůl si sedla. Pak se ozvala další šílená rána a Jane zjistila, že tohle ráno má ještě jednoho aktéra, někoho koho neznala. Zrzka se tvářila jako bohyně pomsty. Jane pomalu, ale jistě začala propadat panice. Na rozdíl od Darrela, kterému zbyly nějaké vzpomínky, i kdyby šlo jen o útržky, v její paměti byl snad možná byl poslední tanec a to by nad tím musela ještě chvíli uvažovat (na což teď nebyl čas), teď si tak akorát vybavovala oheň co předtím chrlila a pak no… bílo. Takže neměla páru kde je, proč je vedle ní Darrel a proboha to je nebelvírské triko. Zmateněji snad ani vypadat nebyla, v dlani sevřela rudé triko, které jí bylo veliké a o neznatelný kousek se od Darrela odtáhla a pak zkřivila obličej když jí hlavou projela další vlna bolesti a vlastně ani celkově nijak dobře jí nebylo. Hodila skoro vyděšený pohled na Donnu a pak zpátky na Darrela. Co? Kdo? Jak jsem se tu vzala? My… jsme…? Cožeco…?
„Co… se stalo…?“ Svůj dotaz směřovala k Darrelovi a upírala na něj oči ne podobné dvěma modrým tenisákům, hlavně proto, že to vedle něj se probudila, to jeho triko měla na sobě (nenápadným pohybem si trochu přitáhla deku k sobě, vždyť neměla kalhoty!) a zrzku neznala, ačkoli všechno nasvědčovalo tomu, že jde o Donnu, Darrelovu holku. Já měla za to, že je v Americe…
Jane těkala očima od Donny k Darrelovi čekajíc nějaké vysvětlení, protože v hlavě měla prázdno a zároveň se bála toho co uslyší. V duchu doufala, že se zakrátko probudí. Tohle musí být jen nějaká noční můra… Jen noční můra… Pro teď to byla jen jedna otázka, ale Jane měla v plánu pokládat další, dokud se nedostane k tomu, co tu vlastně dělá a co se vlastně stalo. Teda pokud ji Donna i s Darrelem nevezme něčím těžkým po hlavě, protože vypadala (a asi i byla) všehoschopná.

_________________

(Stieg Larsson)

Darrel měl v době Donnina příchodu hlubokou bezesnou půlnoc. Zlehka oddychoval, pokrývku měl přitaženou až pod krk a na hrudi mu klidně spočívala Jane, o čemž neměl sebemenší tušení a ač pravděpodobně trochu procitne, bude dívku považovat za Donnu, protože tak tomu poslední rok a půl bylo. Že se včera večer se svou bradavickou kamarádkou strašně opil a nakonec spolu skončili zde, samozřejmě pouze z důvodu, aby tu Jane bezpečně přespala a ráno se mohla za světla vrátit domů, si pravděpodobně uvědomí až ve chvíli, kdy se pořádně probere a zvládne se zorientovat v celé situaci. Teď však vypadal naprosto klidně, zbytečně se nehýbal a ofina rozcuchaných přeležených vlasů mu spadala do čela a částečně zakrývala bílou náplast. Pohyboval se někde hluboko ve svém podvědomí, kde byla nekonečná tma a jeho tělo se pomalu vypořádávalo s přehnanou alkoholickou dávkou a snažilo se co nejkratším způsobem zregenerovat na další den, času by potřebovalo mnohem víc, než mu bylo dopřáno.
Darrel sebou lekavě škubl, když se v místnosti z ničeho nic ozvala rána, nemilosrdně a bolestivě ho vytrhla do spánku a tím odstartovala nesnesitelná bolest ve spáncích, v zátylku a v neposlední řadě nevolnost žaludku, díky které okamžitě zezelenal a svraštil tvář nepěkným způsobem. Bylo mu špatně a odmítal otevírat oči, ať už spadlo ze stolu cokoli, pouze se chtěl přetočit a spát dál, jenže Jane na něm se zavrtěla a on byl nucen zamžourat k dívce vedle sebe očima. Už chtěl potichu zašeptat Donnino jméno, jenže společně s nesnesitelnou bolestí si uvědomoval, že ona s ním přece včera pít nebyla. Šok z blonďatých vlasů, které ho šimraly na hraně čelisti, mu málem zastavil srdce. Kdo? Neměl sebemenší tušení do okamžiku, co nezahlédl profil Jane tváře. S pootevřenou pusou na ní zůstal pár vteřin mžourat tak konsternovaně, že si ani nevšiml dalšího návštěvníka na okraji postele. Stočit pohled ho donutila až Jane, když se mu vymanila z náruče a prudce se posadila, což by velmi rád zopakoval, kdyby se neobával, že se na místě pozvrací. Nemusel se ale ani zvedat, aby tento pocit nabyl reálného rázu. Stačilo odtrhnout pohled od Jane. Šokovaně se zůstal dívat Donně do očí. "D-Donno?" zakoktal zmateně a nevěřícně a bolestivě se mu sevřel žaludek. Měl pocit, jako kdyby byl ve snu - možná spíš v noční můře, protože tohle se těžko mohlo dít v reálu. Kde se tu vzala? Co ona, ale kde Jane se tu vzala?! "Jane?" zadíval se nechápavě na svou spolužačku a pomalu se posadil, tudíž mu pokrývka sklouzla k pasu a odhalila jeho nahou horní polovinu těla. Několikrát mezi nimi přesunul pohled oněměle, jak to vůbec bylo možné. Nedokázal říct, čí přítomnost ho šokovala více.
To už však Donna mrskla věcmi do rohu a Darrel se okamžitě zděšeně přikrčil, jako kdyby počítal s tím, že to hodí přímo po něm. "Hlavně klid, v klidu. Donn," hlesl nakonec měkce její jméno, když promluvila, a nakrčil zamračeně čelo. Nadechoval se, že bude pokračovat, ale v tom se do toho vložila Jane. "Nic se nestalo," zadíval se své spolužačce přímo do očí, tudíž mohla vypozorovat, že to neví stoprocentně. Snažil se urychleně přemýšlet a vzpomenout si na těch pár zkreslených vzpomínek, ale v tak stresově náročné situaci, v níž neměl tušení, nad čím přemýšlet dříve, se mu vybavil pouze ten polibek.
Zhluboka se nadechl a s nakrčeným obočím se zadíval ke své přítelkyni, která se tvářila jako, kdyby ho chtěla na místě zabít. Přemýšlel, zda to s tím představením myslí vážně. Pokud by totiž měl Jane představit, určitě by to udělalo celou situaci horší, pokud to vůbec bylo možné, ani si v tom neuvědomoval, že dívčino jméno už nahlas padlo. Jako kdyby mu uletěly všechny včely, beze slov pozoroval zrzku před sebou a uvědomoval si, že za tuhle pitomou noc, během které se mimochodem vůbec nic zásadního nestalo, jak si pomalu více a více rozpomínal, může zaplatit neuvěřitelně vysokou daň. Byli spolu rok a půl a Darrel si nedokázal představit, že by se s Donnou kdy rozešel. Tak proč a co vůbec se tedy stalo včera večer a v noci?
"Hlavně v klidu, Jane za nic nemůže," obracel dlaně v obranném gestu, jako kdyby stál před rozzuřeným lvem. "Fakt se nic nestalo. Já ti to vysvětlím," pokračoval klidně, ale očividně dost nervózně a velmi si dával záležet na každém svém slově, protože věděl, že jediný krok vedle a mohlo by tohle celé dopadnout katastrofálně. Shodil ze sebe peřinu a pomalu se k ní začal přibližovat, i když věděl, že takové konání by mohlo být označené za ´na vlastní nebezpečí´.
"Vrátili jsme se s Jane pozdě, jenom tu přespala, aby se nemusela v noci přemisťovat sama. Bydlí v Londýně, víš, jak to tam bývá nebezpečný," zadíval se na ní a pomalu k ní vztáhl ruku, aby se hlavně uklidnila a nedělala tu před Jane žádnou zbytečnou scénu. Ostatně, Donna žárlivé scény moc dělat neuměla, ale v takové situaci se ještě v životě neocitli a Darrel neměl tušení, čeho by byla schopná.

_________________

Stačila jenom rychlá výměna vyplašených pohledů, aby se v Donně vzedmula nová vlna vzteku, pocházejícího přímo z jejího nitra. Nemusela ani vidět, jak si Jane přitahuje peřinu k sobě, aby viděla, že Darrel je nahoře bez. A dobře věděla, že nikdy nespí oblečený, takže s jistotou věděla, že na sobě bude mít jenom trenky. Ze všech sil se snažila udržet si tvář a nejít Darrela rovnou zabít, a Darrel to udělal mnohem horší hned prvním slovem, co vypustil z úst. Jane? Donna po dívce šlehla pohledem. Takže tohle byla Jane. Jane Edwardsová. Ta Jane. A přesně takhle Jane doteď ležela přitulená k Darrelovi, v Darrelově posteli, v Darrelově tričku. Donna zažívala jeden z mála momentů ve svém životě, kdy nebyla schopna slova, jak se zajíkala vzteky, a jakmile se na ni obrátil Darrel s něčím, co mělo být velmi chabou snahou o její uklidnění, posměšně se uchechtla. Na co si tu hrál? Klid?! Tak to sotva.
Semkla rty, když se Jane, ta křehká blondýnka, která se Donně každou vteřinou více protivila, roztřeseně zadívala na Darrela, a ten ji utěšoval. Vztek v ní doslova vřel a ona měla co dělat, aby se nezačala třást. "Samozřejmě," odtušila chladně, když vzal Darrel celou tuhle situaci na sebe, ale nejspíš si neuvědomoval, že tím to pro sebe dělá mnohem horším. Donna sama mu loni nabídla, aby svůj vztah přerušili. Že pokud to nevydrží, musí jí to aspoň říct. A věděla, že s Jane už se jednou políbil. Nespouštěla oči z Darrela, a znatelně se čím dál víc mračila úměrně k tomu, jak Darrel opatrně překonával vzdálenost, která je od sebe dělila. "Chápu. Je mnohem lepší mít se ke komu stulit do náruče," přitakala s tvrdou tváří, a jakmile se jí Darrel dotkl, prudce nasála vzduch nosem a vytrhla se mu. Nijak prudce, protože Darrel dobře vytušil, že nebude dělat scénu, ale momentálně se jí jeho dotyk protivil jako snad nikdy. "Pokud možno velmi spoře oděná," dodala a zdánlivě klidně přejela pohledem k Jane, kterou do té doby prakticky ignorovala, a do jejíž světlých očích se těma svýma zelenýma zabodla. Kdyby pohled mohl vraždit, byla by Jane minimálně ve smrtelném ohrožení.
Ať už se ti dva rozhodli zachovat se jakkoli, Donna se ze svého místa nehnula a pozorovala Jane, jíž hodlala dovést k takovým rozpakům, jaké ještě nikdy necítila. A pokud ji k tomu mohla trochu vyděsit, nebylo by to vůbec na škodu. Darrel byl její a Jane by si to měla co nejdřív bedlivě vštípit do paměti. Na Darrelovo naléhání nedala, a pokud se nedal odbýt a musel se jí dotýkat, stála jako socha, a ani omylem nepookřála. Vlastně se nepohnula od doby, kdy k Jane významně povytáhla obočí, a kdy se kolem ní Jane pokusila prosmýknout. V ten okamžik Donna natáhla ruku, aby dívku zarazila a pevně jí stiskla tenkou paži. Přesvědčila se, že se na ni Jane dívá a lehce se k ní naklonila, aby jí mohla tiše říct do ucha: "Zkus to ještě jednou a budeme si muset důkladně promluvit, pěkně mezi čtyřma očima." I když se stále držela, svůj stisk možná trochu přehnala a nedivila by se, kdyby Jane na paži večer naskočila modřina, to už však nebyl ani její, ani Darrelův problém. Na Darrela se jenom pevně zadívala, a ať už hodlal Jane vyprovodit nebo ne, nechala ho a chvíli zůstala stát na místě a snažila se trochu se vydýchat, i když to mělo spíš opačný efekt.

_________________

To ráno bylo děsivé. Navíc si s šokem uvědomila, že toho Darrel na sobě moc nemá. Vlastně kdyby neměl trenky tak vlastně… Navíc se do toho všeho musela vypořádat s tím, že jí není dobře, že se svět strašidelně houpe a odolávala pokušení se těch dvou zeptat kde je koupelna s dodatkem, že asi bude to no… blinkat. Nevolnost se odrazila i ve tváři, která lehce zezelenala. A to bylo ošklivé. Zelená k blond vlasům prostě nejde. Prostě si asi neměla sedat tak prudce. Možná, nebo spíše určitě, tu neměla co dělat.
„Darrele?“ Oplatila mu stejně nechápavě a navíc i s lehkým podtónem paniky. Bylo by fajn říci, že kdesi v jejím mozku se ozvala ironie, která se drala na povrch a která hodlala dodat Dobré ráno, ale to se v současné situaci moc nehodilo. Zvlášť když tu byla ona. Donna. Někdo koho Jane tak nějak podvědomě nemusela, ale zároveň respektovala, když viděla jak o ní Darrel mluví. Pokud se měli někdy setkat, tak si Jane nepředstavovala, že to bude zrovna takhle. Bohové jsou šílení…
Klid? Hodila po něm nevěřícným pohledem, protože tohle rozhodně nebyla situace kdy mohl někdo zachovat klid. Minimálně Jane panikařila, což se zatím výrazně neprojevovalo hlavně díky šoku a nevolnosti. „Dobře…“ Vydechla když se jí zpříma podíval do očí, tohle vždycky znamenalo, že dotyčný není lhář. Problém byl spíše v tom, že se nemohla zbavit pocitu, že ani on si není moc jistý. Ona měla okno, totální. Bude to chtít čas, aby si něco málo vybavila, alespoň si to myslela. Hlava se podobala jednomu úžasnému střepu, au. Všechno vzal na sebe. To bylo neuvěřitelně… galantní. A Jane nedokázala nic říci. Prostě měla v tuhle chvíli v hlavě absolutní prázdno. Nenapadalo ji nic čím by mu oplatila, nic co by mohla říci, aby situaci ještě nezhoršila. O tomhle brožurky správného etického chování nemluvily. Někdo by měl udělat rozšířené vydání. To mlčení však byla zbabělost a ona to věděla. Přesto zvládala tak akorát koukat jak se Darrel přibližuje k lvici – totiž Donně. Krocení dravé zvěře, no aby to nebylo spíše krmení…
Naproti všemu lehce zrůžověla, když padla slova o lehkém oděvu. Na chvíli otevřela ústa k protestu, ale pak je zase rychle zavřela. Nebylo co na to říci a i kdyby ji něco napadlo, tak ji to napadne za chvíli. Navíc kdyby odporovala, odnese to Darrel a nebyl důvod zhoršovat situaci, ne to skutečně nechtěla. Pokud Donna chtěla docílit, aby se Jane cítila v rozpacích, nejenže se jí to povedlo, ale povedlo se jí to na jedničku s hvězdičkou, Jane se doslova topila v rozpacích.
„Přespat tu nebylo v plánu.“ Hlesla nakonec mdle. Jenže proč spala tady u Darrela? Proč ne v nějakém jiném pokoji? Vždyť Gallovic sídlo musí být obří ne? Jane si nepamatovala příchod dovnitř, ani šílejícího skřítka, který by jí teď asi přišel třeba i vtipný. „Moc jsme pili. Jak říká Darrel nic se nestalo.“ Snažila se zrzku přesvědčit opakováním Darrelových slov a vlastně i sebe sama, to byl také důvod proč opětovala její vraždící pohled, takže se střetly dva, smrtící zelený s kajícným modrým. Pak Jane sklopila zrak k přikrývce. Možná i lehce provinile. Nezhoršila jsem to? Otázkou stále bylo proč jsem v jeho pokoji, proč mám jeho triko a…! Jenže teď si nemohla dovolit šílet. Jak řekl klid. Klid… Dýchej. Já si doprkna nic nepamatuju. Moje hlava…
„Bude lepší, když půjdu.“ Hlesla prázdně Jane. Zdrhnout. Jo… to nebyl špatný nápad. Jenže vzápětí se cítila hrozně, že tu Darrela nechává samotného s… Pořád je to jeho holka. Avada je nelegální, je za ni Azkaban, klid. Jenže i tak. Ale pořád je to jeho holka, bude lepší, když si to vyříkají sami mezi sebou. Jo. Takže se skutečně pokusila projít (podotýkám velice obezřetně) kolem Donny, ale zase tak snadné to nebylo, protože ji chytila za paži. A příjemné to rozhodně nebylo, zatímco ji zaplavila záplava rudých vlasů a u ucha slyšela její hlas, musela taky vyrovnat se stiskem, o kterém by Jane byla schopná říci, že patří spíše do mužské kategorie. Tohle bylo jen mezi nimi.
„Nic jsem nezkusila.“ Použila podobně tichý hlas i tón. Že to nebyla pravda prostě nevěděla. Okno, chápejte. A možná, že se topila v rozpacích, ale najednou byla vzhůru a to dost na to, aby si nechala vyhrožovat. To jako ne. Svým způsobem Donnu chápala, ale taky nepatřila mezi lidi, kterým by se něco takového líbilo. Možná se to odrazilo i v jejím náhle tvrdém pohledu.
„Mrzí mě, že jsme se potkali zrovna takhle.“ Teď Jane změnila tón, skutečně tohle nebylo ono. Prostě to v duchu viděla úplně jinak. Třeba další Vánoce až bude zase převádět děcka do Prasinek, Donna určitě přijede. Setkání kdy je Darrel představí, jen letmé nad máslovým ležákem, nějaké ty zdvořilé fráze a pak (sama) návrat do hradu. Takhle nějak vypadala jednoduchá scéna, kterou si v duchu vytvořila. Vidět se s Donnou v téhle situaci bylo… šílené. „Nedávej mu nic za vinu, prosím. Vážně jsme hodně... pili.“ Je to i moje vina. Pokusila se nakonec Darrela omluvit. Netušila, že snad právě tímhle přilila olej do ohně. Pomalu slezla dolů po schůdkách a odchytila si nějakého skřítka (určitě tam nějaký někde byl) a zeptala se ho na koupelnu. Po nezbytné ranní hygieně a převléknutí se do šatů zaváhala, ale nakonec nechala Darrelovo triko v koupelně, úhledně přehozené přes nosič na ručníky. Nehodlala se k páru vrátit, vlastně jediné po čem toužila bylo skrýt se pod deku, možná ještě chvíli spát a dostat se z kocoviny a hlavně a to především, vyhrabat se z toho šíleného pocitu, že zase něco strašlivě zvorala. Takže ze sídla se dostala díky skřítkům (předpokládejme, že Darrel s Donnou měli teď co řešit) a s tichým prásknutím se přemístila do Londýna, ještě si však stihla pomyslet, že vevnitř je to úplně, ale úplně odlišné jak venku, zvenku sídlo vypadalo na spadnutí. To co ji pak čekalo v Londýně bylo dosti podobné Donnině vystoupení, protože bábi se ráno vzbudila a Jane nikde…

>>

_________________

(Stieg Larsson)

Darrel pozorným pohledem sledoval Donnu a snažil se vydedukovat, co si o tom vůbec myslí a zda mu alespoň trochu věří. Merlinžel to tak nevypadalo, protože měla očividně co dělat, aby se netřásla vztekem. Darrel byl v tom okamžiku dost rád, že všichni tři sedí nahoře na posteli, kde kromě polštářů a peřiny nebylo nic dalšího, čím by po něm mohla začít házet.
Zdálo se, že Jane nemá žádné tušení o tom, co se tu v noci událo, ale Darrel nebyl hlupák, aby tu začal všechno popisovat a dospěl od přemístění až k tomu, jak se tu políbili. O tom se Donna nemusela dozvědět, respektive se o tom nesměla dozvědět, protože věděl, že i to by stačilo k tomu, aby ho něčím praštila a rozešla se s ním. Tenkrát působila docela nevzrušeně, když se dozvěděla o těch umývárnách, teď to však bylo něco naprosto odlišného a Darrel se neuvěřitelně děsil, že by byla schopná to s ním celé skončit. Jenom za tuhle pitomou noc, ztráta skoro dvaceti měsíců kvůli osmi hodinám spánku vedle Jane Edwardsové. Sevřel se mu tou myšlenkou žaludek, alkohol v něm tomu dopomáhal a Darrel začínal ve tváři zase nabírat zelenou barvu.
Tak trochu doufal, že teď promluví blondýnka vedle něho, protože on neměl slov. Pokusil se Donnu uklidnit, řekl, že se nic nestalo, ale nic z toho očividně nezabíralo a on začínal propadat panice, že Donně utkvělou myšlenku, že měl něco s Jane, nedokáže vyhnat z hlavy. Nepřítomně přikyvoval, když padlo v hrobovém tichu to, že Janino přespání rozhodně nebylo v plánu. A že se hodně opili, vážně dost a Darrelovi kvůli tomu teď praskala hlava.
Jeho pokus Donn uklidnit dotykem vyšel vniveč. Naštěstí okamžitě pochopil a radši to nezopakoval, stáhl se zpět na své místo a přitáhl si k pasu přikrývku. Radši si všechna slova nechával, až se s Donnou ocitnou v soukromí, protože měl strach, že by na něho začala být sarkastická a nepříjemná a nechtěl, aby toho byla Jane svědkem. Strašně se občas styděl za to, jakou měl pro Donnu slabost. Že na ní mohl oči nechat, že si kolikrát spoustu věcí nechal líbit, že by pro ní udělal skoro všechno. Jak moc k ní cítil lásku, kolik pro něho znamenala... stal se kvůli ní z něho takový slaboch, že nechtěl, aby to někdo věděl. Věděla to Donna a to bohatě stačilo. Teď se mu svíraly útroby bolestí a úzkostí, nedokázal ze sebe vypravit ani hlásku. Dokonce ani neodlepil pohled od pokrývky před sebou, když se Jane zvedla a rozhodla se slézt dolů z postele.
Jenže v tu chvíli udělala Donna něco neuvěřitelného. Darrel si toho všiml s několikavteřinovým zpožděním, takže si děvčata stačila vyměnit těch pár slov, každopádně ihned, co to zaznamenal, vyděšeně zvýšil hlas. "Donno!" už měl před očima, jak Donna hází Jane z vysoké postele dolů na zem, nebo jak se obě začnou prát, nebo se hádat. Zkrátka měl před očima katastrofální scénář a vzhledem k tomu, že nedokázal Donny chování momentálně odhadnout, okamžitě k holkám přiskočil. "No tak přestaň," pokračoval, "tohle snad není nutný. Pusť jí, Donno," vzal Donny ruku za zápěstí a zamračil se na ní. Možná udělal chybu, ale rozhodně to neznamenalo, že by si měla vyskakovat na Jane. Omluvně se na blondýnku podíval a trochu se zamračil. V žádným případě tím svým dobrým a džentlmenským skutkem nechtěl, aby to dopadlo takhle. Lítostivě ho píchalo v hrudi, když se na pár okamžiků vžíval do Jane kůže.
Darrel svou spolužačku doprovodil až ke dveřím. Ani se s ní radši nerozloučil, ale měl v plánu, napsat ji dopis. Když osaměli, váhavě se zadíval Donně do očí. "Promiň, vážně jsme spolu nic neměli," zopakoval znova a kývl směrem k pokoji za ní. "Pojď dolů," promluvil po chvíli a počkal, až Donna sleze po schůdcích, aby se mohl jen v trenýrkách vydat za ní. Vzal si červené kraťasy a zelené proužkované tričko a podrbal se na čele hned vedle té náplasti, pod kterou ho začínala svědit kůže. "Nezlobíš se, viď žene? Když já vážně nechtěl, aby se přemisťovala sama, stačilo, že mě musela přemístit sem a už takhle jsme se oba málem pozvraceli a... pak Vřískal - nebo to byl Bačkora? Udělal scénu, že o návštěvě nevěděl a nemají připravený pokoj pro hosty. Málem tím vzbudil celý dům, takže jsem nakonec řekl, že bude spát u mě, no a pak... jsme hned usnuli," pokrčil rameny a zadíval se na ní, zda se stále tváří tak nevraživě. "V životě jsem se takhle neopil, nechápu, jak se to stalo, moc jsem toho zase neměl, ale možná v kombinaci s tím lektvarem, co mi dali v nemocnici..." krčil rameny a snažil si to nějak vysvětlit, protože opravdu nechápal, jak se tohle všechno seběhlo.

---

_________________

<< večer v den příjezdu bradavického expressu

Když Darrel dorazil domů, vítalo ho prázdné sídlo s laskavým skřítkem Bačkorou, který Darrelovi bez většího přehánění skočil nadšením kolem krku. "Pane Darrele! Bačkora vás tak rád vidí!" usmíval se skřítek od ucha k uchu a když ho Darrel ze sebe setřepal, předal mu svá zavazadla.
"Asi to nemusíš ani vybalovat," zamračil se Darrel směrem ke kufrům a skřítek se náhle jako zmáčknutím kouzelného knoflíku zatvářil naprosto zdrceně.
"Bačkora slyšel to neštěstí. Pan Jaren se strašně vztekal. Bačkora si nemyslí, že by měl pan Darrel bydlet v kanálech, jak pan Jaren říkal," zakýval hlavou, čímž zamával ušima a slabě se pousmál, když ho Darrel lehce poplácal po rameni a bez dalšího slova se vydal nahoru do patra, aby si zabalil své věci. Předpokládal, že bude bydlet přes léto u Osbornových, a když už na to myslel, rovnou sedl za stůl a napsal Donně dopis.

Čau Donn, už jsem doma. Nikdo tu není. Stavíš se?

Byli domluvení, že ho na nádraží vyzvedávat nebude, protože to pro něho byla poslední cesta, chtěl se rozloučit s kamarády a naposled si vychutnat tu atmosféru příjezdu z Bradavic domů, když tohle však domlouvali, ani trochu netušili, že pro Darrela to nakonec poslední cesta nebude.
Vůbec neměl tušení, jakým způsobem to Donně podá, když měli koupené lístky na loď, kterou se měli dostat do Kalifornie a tam začít nový život. Společně.
Ani nevěděl, zda to své přítelkyni řekne dnes, nebo s tím počká. Možná čím déle, tím lépe. Nedovedl si však představit, že by Donně do očí dlouhodobě lhal. Obzvláště potom, co pro něho udělala, když vedle něho na ošetřovně seděla téměř pořád a pomáhala mu se uzdravit.
Nakonec to hodil za hlavu, přelepil obálku a poslal sovu směrem k Osbornovým. Mezitím vytáhl další kufr a začal do něho pomalu dávat věci, které bude potřebovat, především oblečení. Bylo mu jasné, že polovinu pokoje tu bude muset nechat, ale když se tak rozhlížel, uvědomoval si, že mu na těch věcech beztak moc nezáleželo.

_________________

>>>

Donna dorazila do Anglie až zhruba před týdnem. Letní zkoušky si naštěstí nemusela protahovat nebo odkládat, na rozdíl od těch, co skládala v zimě, protože hodně školy i část času na zkoušky zmeškala kvůli tomu, jak Darrel málem umřel. Tentokrát mu to však ani ona nedokázala dávat za vinu. Několik zkoušek si musela nechat na další semestr, nějaké dala jenom o fous, ale ona na stipendium nejela a průměr brala s velkou rezervou. Nejdůležitější bylo, že byl Darrel v pořádku a že po prázdninách se konečně budou moct pořádně vídat. Ne, že by si Donna byla jistá, že ho po tak dlouhé době, kdy si od něj mohla odpočinout, bude zvládat, zvlášť kvůli tomu, že si byla stoprocentně jistá, že Darrel nebude vědět, co po škole se sebou. Co se Donny týkalo, ředitel zoologické zahrady se z něj rozhodně stát neměl, pokud s ní chtěl být ještě někdy viděn na veřejnosti. Ale aspoň ho přesvědčila odjet s ní na nějakou dobu do Ameriky, kde se mu líbilo a Donna doufala, že otočí a nebude už trvat na tom, aby se s ním vrátila natrvalo do Anglie. Zatím se kromě pár vyhrocených střetů nic očividného nedělo, ale Donna nemusela ani absolvovat vážný noční rozhovor, aby věděla, že momentální situace je jenom ticho před bouří, a že v Anglii nebude bezpečno. A že ona tam být nechce.
Dopis od Darrela obdržela ve svém pokoji, kde si nepříliš šetrně balila věci, které si chtěla vzít na vyjížďku, na kterou plánovala romanticky unést Alasku a vyvézt tu maminu na čerstvý vzduch, ale to beztak měla udělat až večer, protože momentálně bylo dost parno. Když spatřila Darrelův dobře známý škrabopis, koutky rtů jí automaticky vyletěly vzhůru. Odhodila kousek pergamenu na postel, popadla svoji koženou bundu, kterou tahala v autě, i když ji nepotřebovala, jako dnes, kdy obloha byla vymetená a nehrozilo ani, že by byla večer přehnaně zima. Do džínových šortek si zastrkala obyčejné bílé tričko s krátkými rukávy, z poličky sebrala se zazvoněním klíčky od auta a za chodu si svázala vlasy dorostlé po ramena do lehkého culíku, aby jí za jízdy nepadaly do obličeje.
Matce, která právě nespokojeným hlasem rozdávala pokyny jejich zahradníkovi, jenom rychle oznámila, že jede za Darrelem, a pak už nasedla do svého oblíbeného červeného kabrioletu se stáhnutou střechou, vsunula klíč do zapalování a za rachotu štěrku, který odlétal od točících se pneumatik, vyjela na cestu.
Užívala si, že může zase nerušeně řídit a nadýchat se čistého vzduchu, tolik rozdílného od dusivé neměnnosti v rodinném sídle, poposunula si módní sluneční brýle z nové kolekce Moreen VH, které dostala dopředu k narozeninám od Alasky, a přidala plyn.
Zaparkovala bez cavyků Gallovým prakticky před dveřmi, protože Darrel jí psal, že rodiče nejsou doma, a i kdyby byli... Donna se Jarena Galla nebála, pokud nevyhrožoval, že něco udělá Darrelovi. Chápala, že je rozumné se toho člověka děsit, ale nehodlala mu udělat tu radost. Ležérně si protočila kroužek klíčků kolem prstu, než je schovala do kapsy, posunula si brýle do vlasů a zamračila se na vchodové dveře. Neměla moc příležitostí Darrela navštívit v jeho domě, aniž by se musela dostavit v náležitém oblečení na hromadnou večeři, a pořád ony dveře považovala za zakleté - Darrel jí vyprávěl, jak kdysi vlezli s Ginger Olssonovou do podzemí pod pracovnou jeho otce a Donna v tomto ohledu Jarena nepodceňovala. Nakonec se rozhodla pro kompromis, což samo o sobě byl z její strany diplomatický ústupek, a zaklepala, načež vešla dovnitř, aniž by čekala na to, až jí někdo otevře. Ve vstupní hale se rozhlédla, napůl zvědavě, napůl jako by si měřila katakomby, než jí pohled vystoupal po schodišti, kde věděla, že má Darrel své hnízdo. Prozatím se rozhodla chvíli tiše vyčkat, pokud se k ní vrhne nějaký z domácích skřítků, popřípadě Darrel, než si rezignovaně povzdechla a vydala se po schodech nahoru do patra. "Darre?" zavolala spíš věcně než co jiného, protože si pamatovala, které dveře jsou jeho, ale neměla v povaze k němu rovnou strčit nos. Na rozdíl od jejího milého totiž ctila jisté hranice soukromí, i když byla pravda, že si svým způsobem přišla strašně nepatřičně, když jí doma v Osbornovic hlavním sídle do pokoje nevbíhala ani Alaska, ani Maddison, ani Darrel. Padlo na ni, jak je dům bez jejího dvojčete prázdný, i když tam stále byly sestřenice s Hope, a o to víc prázdně na ni působilo opuštěné sídlo Gallových.

_________________

Darrela balení v životě nebavilo, hlavně balil včera v Bradavicích, takže tím vyčerpal všechnu svou trpělivost a teď už věci do kufru doslova házel a neřešil, že si třeba všechno oblečení zmuchlá. Když vyklidil šatní skříň, následovala hromádka komiksů a potom sada famfrpálových postaviček. Měl štěstí, že byl kouzelník a mohl si kufr zvětšit a prohloubit, protože jinak by potřeboval minimálně deset mudlovských kufrů a kdo ví, zda by i tohle byl dostatek. Sice polovinu věcí nechával doma, ale i tak měl neuvěřitelné množství krámů, které zabíraly tak třikrát víc prostoru než oblečení, kterého tedy také neměl zrovna málo.
Když Donna o patro níž zrovna vcházela dovnitř, Darrel už měl skoro všechno sbalené a kolem kufru se válely poslední věci, které zbývalo uložit. V Darrelově pokoji odjakživa panoval chaos a nepořádek, takže teď, když poličky byly prázdné, když šatní skříň byla vyklizená a na stole nic neleželo, to vypadalo až prapodivně zvláštně a Darrel cítil, že se mu mění život doslova pod rukama. Všechno, co pro něho určitým způsobem znamenalo, dával do kufru a tím se odpoutával od domova, ač pro něho to domov v životě nebyl v tom pravým slova smyslu. S rodiči nevycházel, nemuselo ho mrzet, že odtud odchází, ale i tak v něm leželo něco divného, protože tenhle pokoj pro něho znamenal útočiště, trávil v něm nejvíce času a najednou se ho měl vzdát. Možná by z toho začal být dost na měkko, protože si uvědomoval, že navzdory přes to všechno odtud úplně nechtěl, i když ani bydlení u Donn nebylo špatné. Ale neměl čas nad tím začít přemýšlet víc, protože se z chodby ozval hlas a on rychle vyskočil na nohy a vydal se ke dveřím.
Zvědavě s rozcuchanou hlavou vykoukl ven směrem ke schodišti a když tam spatřil Donnu, od ucha k uchu se spokojeně usmál. "Ahoj," vylezl ze svého pokoje a vydal se k ní, docela překvapivě klidně na jeho zvyky, ale to se změnilo hned ve chvíli, kdy se k ní natáhl pro polibek.
"Jak se máš? Co doma? Cesta v poho? Kdys vůbec dorazila do Anglie?" vychrlil na ní potom několik otázek, protože za poslední měsíc si dopis nenapsali, takže vůbec nebyl informován. Tak strašně moc rád ji viděl, že se na ní chvíli s přiblblým úsměvem díval a případně si vyslechl odpovědi, než ji objal. Tudíž měl i příležitost prohlédnout si Donny culík. "Ty jo! Tobě vyrostly vlasy," zatahal ji za konečky vlasů a pobaveně se zakřenil, než vzal Donnu za ruku a začal ji táhnout do svýho pokoje. "Pojď, pomůžeš mi dobalit, už to mám skoro hotový. Pojedeme pak někam na výlet?" ani si neuvědomil, že s tím balení to celé prozradí, každopádně případně nemusel říkat celou pravdu. Ještě se nerozhodl, jak to Donně opatrně sdělí, pokud to tedy nevěděla od svých sester nebo Alasky, ale Darrel psal Donně záměrně hned, co dorazil domů, aby se s Hope doma nestačila potkat. "Mohli bychom se zajet někam vykoupat, jsem z toho vlaku strašně převařenej," vysvětlil to logicky, ale samozřejmě, že chtěl také vidět Donnu v plavkách.
Pohledem, kterým se na ní podíval, musela jeho druhotnou myšlenku okamžitě poznat, takže se pobaveně zakřenil a na chvíli ji vzal kolem ramen. Taky ji nezapomněl rukou rozcuchat její dokonalý účes, protože věděl, že to nesnášela. Stejně se mu líbila víc, když měla vlasy rozpuštěné.
Když si sedli zpět ke kufru, začal do něho dávat poslední věci. Nabízela se otázka, jak Donna zvládla zkoušky a školu vůbec, ale nechtěl tím dávat indicii, aby se začali bavit o jeho zkouškách, které nedělal, takže o tom takticky pomlčel a pouze se podél kufru k Donně přisunul, aby k ní byl blíž, když už se tak dlouho neviděli. Necítil se zrovna dvakrát ve své kůži, protože, když ji tak viděl, uvědomoval si, že spolu od teď měli být na pořád. Měl kvůli tomu černé svědomí a nedokázal si představit, jak to Donně vysvětlí.
"Taky ti ten půl rok přišel tak nekonečnej?" zeptal se pak mimoděk, protože těchle šest měsíců mu připadalo delších, než jakákoli jiná doba odloučení, kterou prožili, a že už toho měli za sebou docela hodně. Ale i když se očividně snažil, fakt, který v sobě tajil, ho ovlivňoval až moc a bylo na něm poznat, že není úplně v pohodě. Ale třeba se to dalo přisuzovat tomu, že dnes skončil školu a rozloučil se se svými kamarády.

_________________

"Ahoj," opětovala pozdrav Donna a potutelně se na Darrela usmála, načež ignorovala, že si ji Darrel prohlíží jako osmý div světa a nepříliš vzrušeně řekla: "Jde to, ale už se docela těšim na Hope, i když mi do deseti minut poleze krkem. A cesta byla lepší než jsem očekávala, vzhledem k tomu, jak už je v Kalifornii horko. A přijela jsem zhruba před týdnem - věřil bys, že na mě matka vyrukovala s tím, že teď, když už se nebudeš vracet do Bradavic, tak s tebou zůstanu v Británii?" Nespokojeně se ušklíbla, nicméně rty se jí roztáhly do úsměvu, když ji Darrel objal. Lehce obtočila paže kolem jeho torsa a spojila je na jeho bedrech, zatímco si na pár okamžiků dovolila si plně užívat toho, že má obličej schovaný v Darrelově hrudníku a že ho zase po dlouhé době cítí. Nebyl by to ale Darrel, kdyby hned takový okamžik přerušil, ale Donna rozhodně nepatřila mezi dívky, kterým by to vadilo, to spíš naopak.
Nechala se dotáhnout do jeho pokoje, kde ji okamžitě praštila do očí prádznota. Oči jí automaticky sjely rovnou k otevřenému kufru rozloženému na podlaze a obočí se jí nechápavě nakrčilo. "Darre, doufám, že si uvědomuješ, že tohle je i na tebe moc věcí na týden," řekla a zamračila se jak na kufr, tak na Darrela, který k nim měl klasicky jet na týden. "Auto s sebou mám," pokrčila Donna rameny, jako že není problém, a beztak by Darrela vytáhla na čerstvý vzduch, protože v jeho domě se... nedalo tak úplně volně dýchat. "Aha a plavky v tom tvém plánu najdu kde?" povytáhla obočí, ale na rtech jí zase pohrával pobavený úsměv. "Mám je v kufru. Otázkou je, jestli je v tomhle všem najdeš ty..." řekla a poukázala na celý pokoj a halabala naházené věci v kufru, který byl očividně očarovaný a Donna přemýšlela, jak moc do hloubky.
"Darrele!" ohradila se, když jí rozcuchal vlasy, než nad tím protočila očima a rozpustila si je úplně a gumičku si navlékla na předloktí, načež se usadila vedle Darrela do pohodlného tureckého sedu. "Proč sis sbalil i figurky?" zeptala se, protože Darrelových famfrpálových modýlků si vždycky všímala nejvíc a jejich absenci postřehla. Zkoumavým pohledem si prohlížela jeho profil a snažila se v jeho tváři a řeči těla cokoli rozluštit, ale Darrel byl nervózní a pořád sebou šil, a tak toho musela nechat. Když byl v tomhle stavu, nedokázala v něm určit absolutně cokoli, a to už normálně nebyla odborníkem na lidi, především z toho důvodu, že nechtěla.
"Upřímně řečeno jsem toho měla tolik, že jsem na konci divže neodškrtávala dny," vydechla si a sáhla po vedle se povalujícím tričku, které mimoděky mnula mezi prsty. Pak se líně převážila a položila se Darrelovi do klína tak, že měla hlavu opřenou o jeho stehno, a přehodila mu tričko přes hlavu, aby si ho následně přitáhla blíž a trochu se vytáhla, aby mu vtiskla polibek na rty. "Jaká byla cesta?" zeptala se poté, když se položila zpátky a tričko hodila tak jak bylo do kufru a položila si ruce uvolněně na břicho zatímco zakomíhala koleny a zaklonila hlavu k Darrelovi. Věděla, že to pro Darrela nebylo lehké, vždyť i ji poslední cesta z Bradavic málem dohnala k slzám, a to, že Alaska vedle ní brečela zcela neskrývaně, jí moc nepomáhala. "Odškrtával si vás někdo, abyste náhodou neplánovali revoltu proti Ministerstvu?" nadhodila s lehkým úšklebkem, ale myslela to jenom jako nepřímé odvedení tématu k něčemu, co bylo zároveň vtipné, a zároveň až příliš reálně možné. Ministerstvo kouzel si Bradavice hlídalo čím dál víc, a Donna tušila, že ještě zdaleka neskončilo.

_________________