Bree si protřela svůj nosík mezi prsty a zatvářila se mírně zachmuřeně, protože svůj nos považovala za naprosto dostatečný i na Julia. „Na to bude určitě nějaké kouzlo,“ prohlásila nakonec, což nevěstilo nic dobrého, protože představa, že si Bree nechá přičarovat skobovitý frňák, to nebylo nic hezkého.
„Samozřejmě, že mě máš brát za slovo!“ Oznámila mu a zavrtěla hlavou nad tím, že by ho snad napadlo nepřijet, když ho pozvala. Kdyby zvala Finniana, asi by se to doma nesetkalo s nadšením, ale byla si jistá, že by O’Malleyovi ani takového hosta neodmítli. „Musíme se někoho zeptat, ale určitě začneme Finnianem!“ Když Bree měla plán, bylo jedno, jak moc je utopický a nesplnitelný, ona se o to vždycky alespoň pokusila. A obvykle to dopadlo ještě katastrofálněji, než původně mělo.
Bree kupodivu nenaběhla na tobogán hned ve chvíli, kdy se vyšplhali nahoru, ačkoliv se nedalo říct, že by na to neměla chuť. Už v tu chvíli se jí rozzářily oči jako baterky a neposedně poskočila na místě jako hopík. „Na tři,“ odsouhlasila a hned vzápětí zahulákala: „Tři!“ Ať už to Cass čekal nebo ne, Bree se ho zachytila okolo pasu a pokud se jí nevysmekl, vlítla s ním na skluzavku jako uragán. Pevně se přitom držela jeho pasu, aby jí neujel moc dopředu a celou dobu jásala a výskala, prostě takové ty běžné breeovaté zvukové projevy.

_________________

<<

Lofty byl jedním z těch lidí, které stresuje jen hodně málo věcí. Pomyšlení na to, že se blíží škola, to rozhodně nebylo – navíc měl kvůli rodičům, kteří trvali na včasných nákupech, všechny školní věci už vyřízeny. Všechno nakoupeno, hábity vyspraveny, kufr připraven. To znamenalo, že měl teď Lofty několik dní volna – nějaký čas strávil toulkami divočinou, dalších pár dní s květinovými dětmi... a teď tak nějak nevěděl, co by měl dělat. A tak vyrazil do Londýna, vyblbnout se do vody, nehledě na to, že v Americe mohl na pobřeží blbnout kdykoliv se mu zachtělo, obzvlášť teď, když už se mohl legálně přemisťovat sám.
Momentálně tedy bloumal po areálu aquaparku v retro plavečkách s květinami na zadku, nezaujatě se rozhlížel kolem sebe a usrkával ledovou tříšť, kterou si koupil u okýnka s občerstvením. Namířeno měl totiž do venkovní části, kde bylo momentálně celkem horko. Na britské poměry rozhodně.
Jakmile prošel ven, nechal sluneční brýle sklouznout z vlasů na nos a zamžoural kolem sebe. Nevypadalo to, že by se tu vyskytoval někdo známý, a tak Lofty zamířil k nejbližšímu bazénu, posadil se na jeho kraj a nechal nohy ve vodě, zatímco usrkával ledové tříště a snažil se nevnímat, jak ho začínají sluneční paprsky péct zaživa. Naštěstí byl ale díky životu v Americe na horké letní počasí daleko zvyklejší, než většina obyvatel britských ostrovů.

| +

Tentokrát na někoho čekám, ehm :angel:

_________________

Aveline navzdory úsměvu semkla rty, nafoukla tváře a rozhodně zavrtěla hlavou, aniž by jí vadilo, že se Henrietta tak přiblížila. Ona z Anglie nebyla. "O tom opravdu nevím, ale když jsem byla malá, v Bastie mě na pláži naučili první pomoc, takže utopit bych vás nenechala," prohlásila zarputile. "Takže žádné odlupování a rozkládání, co kdybyste přišla o to tetování?" Znělo to, jako by právě tohle Aveline považovala za to nejhorší, co se mohlo přihodit. Zapáleně zašermovala rukama, až voda začala stříkat. Se zanedbatelnými rozpaky zauvažovala, jestli by měla jakože jako tykat, nebo zůstat u vykání. Žena vypadala o něco starší než na školní věk.
"Jenom vážně nevím, jestli bych si vybavila, jak se to dělá správně," zamyslela se Aveline spíš sama pro sebe a pak si pomalu uvědomila, že kolem je spousta místa, a ony se s Henriettou drží namáčknuté na jednom místě jako sardinky. "Už jst-... už jsi tu někdy byla? Mimochodem, já jsem Aveline. Aubrey," dodal její vnitřní hrdopýšek, aby věci uvedl na pravou míru.

_________________

Henry zcela přešla ten kousek o první pomoci, protože to ne zcela zapadalo do jejího nadšeného výbuchu nad rozkládajícími se těly utopených lidí. Zato poznámka o tom, že by mohla přijít o tetování, ji už k nějaké té reakci přinutila, i když pravděpodobně nebyla úplně taková, jakou od ní mohla Aveline čekat. "Pro vědu všechno!" zahromovala Henrietta a zamáchala pěstí ve vzduchu jako Enjolras na barikádách, aby všechno kolem pocákala kapkami chlorované vody. "Myslíš, že by se hýbalo dál, i kdyby bylo odlouplé od těla?" zvážila rychle možnost, a oči se jí zablýskaly nadšením. Jenom pud sebezáchovy jí zabránil prohlásit něco ve stylu, že by to moc ráda vyzkoušela. I když... s Henry jeden nikdy nevěděl.
Zamyšleně se odsunula od Aveline o kousíček dál - stále ještě ne natolik, aby se průměrný britský občan přestal cítit ohrožen na těle i duchu, ale aspoň už jí nemohla spočítat chlupy v obočí - a chvíli pozorovala převislou květinu, která ji šimrala na rameni. Pak se rozjasnila, náhle a neočekávaně, trochu jako blesk z čistého nebe. "To nevadí, můžeme to vyzkoušet, když se tady někdo bude topit! Ale málokdo se topí v akvaparku... Co takhle někoho přinutit, aby se topil? Jaké jsou právní následky topení v zájmu vědy? Musíme to prověřit," zadrmolila jako o překot. "Samozřejmě, že jsem tu byla, je tu voda a spousta barev a lidí a skluzavek a vody!" jásala Henrietta, když Aveline poskytla další téma k hovoru - i když, zrovna v případě Henry by to téma ani nepotřebovala k tomu, aby nadšeně mlela dál. "Já jsem Henry," představila se, zachechtala se, jak tomu její povaha velela, zeširoka se usmála a nastrčila k Aveline přátelskou ruku k potřesení. Příjmení Aubrey s ní ani nehnulo, ačkoliv věděla, že se jedná o nějaký malý, bezvýznamný čistokrevný rodík. V rámci svého povolání operovala v kruzích, kde se vytahovala špína na mnohem větší ryby.

_________________

Když Bree zauvažovala nad tím, že by si velký nos skutečně nějak přičarovala, jala mě hrůza. "Pro Merlina, ne, nech nos nosem, máš ho pěknej tak, jak je," zalomil jsem rukama v kontrastu s předchozím veselím, a i když mi bylo jasné, že jakmile se Bree pro něco nadchne, nikdo jí to nevymluví, taky jsem doufal, že ještě zas tak nadšená není.
Nos se zvládl rychle zamluvit tím, že jsme začali probírat návštěvu. Sice jsem si nebyl jistý, jak zabít čas na samotě uprostřed Skotska, kde snad nemají ani pořádný přípoj k letaxové síti, ale byl jsem si jistý, že něco dřív nebo později vymyslíme - minimálně ta lukostřelba a ovčí zápřah stály za pokus. "Fajn, zrovna u něj mám dojem, že by nás ani nemusel poslat k šípku," podotkl jsem, dost tiše na to, aby poznámka mírně splynula s šumem okolní vody. "To by ale pak mohl rovnou učit víc lidí, a pak bychom si mohli udělat další Kamelot," hodil jsem do éteru z hecu, ačkoliv jsem vlastně neměl nutkání shánět dohromady tolik lidí, a už vůbec ne dávat jim do rukou zbraně. "Nebo jít na radioaktivní divočáky."
Skluzavka byla na druhý pohled stejně vysoká, jako na pohled první, a já naivně čekal, že Bree bude skutečně počítat do tří. Ona se místo toho zachovala jako školená španělská inkvizice. Nevím, co jsem si u toho myslel, ale když se po mně vrhla, že jako tři, vydal jsem zvuk chcípající vrány a parádně si natloukl zadek, protože ten jednoduše nebyl stavěný na to, abych mohl skákal s rozběhem na skluzavku. Žaludek se mi zhoupnul ještě hůř, než při přemísťování, a já celou cestu dolů vlastně hrozně panikařil. Bree se mi chechtala do ucha. Upřímně jsem její nadšení zas tolik
nesdílel.
Bylo jediné plus, že skluzavka nebyla krátká a v jednom místě se dost vlnila, takže mě přešel pocit, že budu zvracet, a rychle ho zastoupilo dosud chybějící nadšení. Když jsme na konci zahučeli do vody, výskal jsem už taky.
"Bree, ty potvoro," prskal jsem vodu na všechny strany a zvládal se u toho ještě zubatě šklebit, "tos mě nemohla varovat?"

_________________

Byl ženatý. Jestli Ethana nějaká myšlenka pronásledovala v noci i ve dne, pak to byl fakt, že byl oženěn se svou sestřenicí, která občas ani nevěděla, že je jeho sestřenice. Hlasy jí totiž našeptávaly něco jiného a Ethan se bál dne, kdy se Hillary rozhodne, že ji Ethan chce vlastně zabít, a že celé to spiknutí musí skončit jeho smrtí.
A pak tu byla ta záležitost s plozením potomstva.
Ethan nevěděl, kam utéci, aby na chvíli zapomněl na všechny svoje starosti, ale kdosi z rodiny mu poradil, že si má jít zaplavat. Že voda všechny jeho problémy odplaví… pravděpodobně to stejně byla jen rada šíleného blázna, kterých byla jejich rodina plná, nicméně Ethan si řekl, že mu to plavání ublížit nemůže, takže teď stepoval u jednoho z venkovních bazénů, a tvářil se nejistě. Špičkou palce při tom zkoumal, jak je voda studená, a vytetovaný drak mu při tom málem odlezl ze zad, jak se mu nelíbila představa, že do toho bazénu jeho nositel brzy hupsne. Nervózně chrlil oheň na všechny strany a tvářil se nevraživě, což nebylo nic moc nového.

_________________

Ve chvílích, kdy se zaobíráte depresivními myšlenkami na to, že jste ženatý se svou sestřenkou, je „nazdááár, kámo!“ asi to poslední, co chcete slyšet. Ethan měl ale tu smůlu, že se Lofty nudil, tudíž se rozhlížel kolem sebe a přemýšlel, co vlastně podnikne, a ta smůla se násobila Loftyho potřebou přehnaně moc projevovat náklonnost. Obzvlášť lidem, kteří o to podle všeho moc nestáli. „Nazdááár, kámo!“ zaznělo proto z Dorianových úst, jakmile si Ethana všiml, a rázem byl na nohách.
S kelímkem tříště v ruce svižně zamířil k místu, kde kamaráda spatřil, a zastavil se až těsně u něj, div že ho do toho bazénu omylem nestrčil. „Tebe bych tu nečekal, co tu děláš?“ vyhrkl hned přehnaně nadšeně. Jenže Lofty Ethana nějaký ten pátek neviděl a kupodivu mu to celkem vadilo. Ethana si totiž tak nějak přivlastnil do svého okruhu lidí, na kterých mu záleželo, a s kterými rád trávil svůj čas. „Ty bláho, hustý tetování, čéče!“ usoudil vzápětí uznale, když si všiml draka na prchajícího z Ethanových zad, který navíc chrlil oheň. Štěstí bylo, že ten oheň nemohl plivnout někam pryč, i když... tady bylo riziko požáru asi minimální. Lofty se na Ethana upřeně zadíval a v očích mu přeskočily nefalšované jiskřičky radosti. Byl zkrátka moc rád, že spolužáka zase vidí.

_________________

Aveline si nadšeně potřásla rukou a na chvíli ztratila pojem o tom, že už bude pomalu rok v té upjaté Anglii, kde se lidé tvářili dost zrůzněně na francouzské zvyky. Naznačila polibek na obě tváře a jenom zářila. "Ke skluzavkám jsem se ještě nedostala! Taky jsou tu v zájmu vědy? Já bych tu životnost tetování po rozpadu toho, na čem by mělo držet, nerada zkoumala zrovna dnes, ještě se může pořádně odřít na těch spojích v tobogánu, n'est-ce pas? Víte, že o nás kolovala městská legenda, že se někdo o špatně postavený tobogán rozřezal a dolů sjel naporcovaný na plátky?" pokusila se Henry postrašit černou půlhodinkou hororů. Henry se jí zdála poněkud morbidní, na druhou stranu mohla trochu popustit uzdu a sama čekat, kdy ji nějaká její poznámka vykolejí natolik, že se otřese hrůzou nebo znechucením. Aveline takové vyhlídky docela nadchly.
"Mimochodem, umím udělat zombie rusalku," pochlubila se dětinsky a okamžitě obrátila oči v sloup, že bylo vidět jen bělmo, ponořila se a jako skutečná mokřadová příšera se slepenými pramínky vlasů přes obličej se bez mrknutí oka začala z vody jakože po Henry sápat. "Bwaaahaha!" zabublala a až dodatečně na ni dolehla lehká obava, jestli to nepřepískla a Henry uraženě neodejde, že na takové prkotiny nemá čas. Omluvně se uchechtla a trochu napjatě vyčkávavala, jestli se jí podařil děsivý kousek.

_________________

Bree byla z vidiny lukostřelby nadšená, obzvláště co se týkalo toho nápadu s Finnianem, a hodlala ho o to požádat při první příležitosti, která se jí naskytne. Bylo to přeci v rámci přežití a Kamelotu, a taky se při tom určitě daly učit i runy, kdyby měl profesor nějaké připomínky. Něco jako vystřílejte do stromu svoje jméno za pomoci run nebo tak podobně. Na to se nejdřív přece museli naučit střílet, no ne?
Že bylo Cassovi z jejího přepadení špatně a úzko, to Bree moc nevnímala, protože se smála jako vyšinutý magor, co se právě chystá zničit celou planetu a hladit při tom koťátko na klíně. Zatvářila se jako andělíček s měděnou svatozáří uvolněných pramínků kolem hlavy, a pokrčila rameny. „To by nebylo tak boží, kdybys to čekal! Půjdeme vyzkoušet vodní bitvu? Je to superózní! Jsou to takové gumové kruhové lodičky, vznášejí se kousek nad hladinou a mají vodní děla a těma se trefuješ do protivníka a pokoušíš se ho shodit do vody.“ Vysvětlila mu, jak to funguje, a zářila při tom jako vánoční stromeček. „Nebo můžeme jít třeba do vířivky, mají tu jednu, co vypadá jako hrníček na kafe.“

_________________

Byli jsme zmoklí jako myši, vyděšení jenom z jedné čtvrtiny, a měli jsme v plánu naučit se střílet z luku - to nebyly úplně podmínky, za kterých bych mohl mít špatnou náladu. Koneckonců jsem se taky smál, což bylo rozhodně dobré znamení.
"Hele, odrážeči mi taky nedávají vědět, kdy na mě pošlou potlouk, a rád je za to zrovna nemám," žulil jsem se trochu v protikladu se svými slovy a chvíli uvažoval nad Howellsem juniorem, který mi tenkrát nechal, po jehož přečtení jsem netušil, jestli mu dát do zubů, nebo mu tu ránu odpustit. Vzhledem k tomu, že jsem ale psaníčko pro druhou inspekci znovu nenašel, bylo dost možné, že se mi to celé jenom zdálo.
Bree se asi chytila tématu "dostaň ho z koštěte" a nadhodila, že bychom po sobě mohli pálit z vodních děl, nebo aspoň vyzkoušet nějakou vířivku. Znělo to fajn. Na druhou stranu, to zněl i můj plán b. "Nebo můžeme vyzkoušet ten bazén s vlnama. Bylas někdy u moře? Protože já ne. Rozhodně ne u žádnýho, ve kterým bych se mohl koupat," přiznal jsem nakonec, protože jsem jednou vlny skutečně viděl, když jsme byli na výletě v Irsku. Tehdy byla moc velká zima na to, abych si risknul šipku do vody - a to bylo co říct, protože to bylo v době, kdy jsem ještě ochotně šťouchal do třaskavých skvorejšů a čekal, co to udělá.

_________________