Henry se zazubila tak, jak to snad uměla jenom Henry - bylo jenom dobře, že odložila brýle, protože s nimi většinou její nadšený úsměv vypadal ještě znepokojivěji, než bez nich. Možná na tom mělo svůj podíl to, že takhle široce vyceněné zuby si lidi představovali u šíleného doktora, který k sobě sešívá tělesné části, které by sešity být neměly, a k takovému individuu zákonitě patřily i obroučky. V obraně Henrietty musíme říct to, že sešívat lidi dohromady ji napadlo jenom jednou, a rychle se toho zase pustila, protože zas takový doktor Mengele nebyla. Hodně lidí pomýšlí na vykonávání ošklivých věcí - otázka je, jestli své myšlenky také realizují.
"Všechno je v zájmu vědy, když se na to člověk dívá z toho správného úhlu," zacvrlikala Henry a zamávala rukama prostopášně ve vzduchu, a udělala nadšené óóóó, jakmile se Aveline zmínila o tom, že někde prý uvolněné pláty tobogánu řezaly lidi na kusy. "Kde to bylo? To musím vidět!" zaradovala se a hned přemýšlela o tom, jestli by se na to téma dal napsat nějaký kousavý článek o bezpečnosti na veřejných prostranstvích, kterým by vyplnila příští číslo. Henrietta si ostatně poslední dobou dávala záležet na tom, aby bylo pomalu v každém jejím článku rýpnutí do hlav kouzelnické společnosti - pochopitelně napsané mezi řádky. Všechno se dalo napsat jako nenápadné zrcadlení současného stavu společnosti, a Henry vážně dost neměla ráda současného ministra kouzel. Dost už ale o názorech, když na objevování čekal akvapark!
Štěkavý smích, který následoval po Avelinině předvádění nemrtvé rusalky, zněl sice trochu jako skřípění drápu po tabuli, Henrietta se ale smála v dobrém. "Ta je skvělá," ohodnotila nakonec rusovlásčin přednes a ukázala jí zdvižené palce, tentokrát s úsměvem, který byl spíš široký než cvokatý.

_________________

| +

AU
Aveline a Henry sledující Happy Tree Friends

Co se Avy týkalo, když se někdo usmíval, neviděla v tom nic špatného do doby, dokud by si nevšimla sekery schované za zády. Zazářila jako vánoční světýlka.
"Takže ty jsi něco jako... neortodoxní vědkyně? Badatelka? Patoložka?" zkoušela uhodnout zaměstnání. Bylo nasnadě, že Henry není žádná žena za pultem. Na dotaz k místu činu byla ale nucena naneštěstí jen zavrtět hlavou.
"To se jen tak říkalo, asi to nebyla pravda... Pár takových legend už jsem slyšela i o Londýně - dveře metra někomu utrhly hlavu, zavražděná hradní stráž se ani nepohnula a to, že je ten muž mrtvý, zjistili až při střídání, když se odmítal pohnout, ve stoce ukryté příšery, spatření dvojníci, duchové ve fotoateliéru, tiskařský lis, který tiskl do novin usvědčení vrahů, na které nikdo nepřišel..."
Aveline se na arkádách opravdu činila. Měla ráda příběhy a její zděšený výraz přiměl velkou část tamního osazenstva, aby vylovili z paměti ty nejlepší zkazky.
"Nemají tu nějaký hororový tobogán?" napadlo najednou Aveline.

_________________

„Ale mě rád máš, že jo?“ zarazila se Bree na okamžik, protože tohle byla otázka života a smrti. Byla blázen a mít růžovější vlasy, asi by si ji člověk snadno spletl s Pinkie Pie, ale kdyby ji kvůli jejím vylomeninám někdo neměl rád, asi by ji to ranilo. Až by se jí z toho i vlasy narovnaly.
Nápad s vodními děly byl boží, Cassův návrh taky, i když o poznání méně adrenalinový, nicméně to Bree nevadilo. Ona byla chodící adrenalinová bomba, co dokázala ztropit katastrofu i se lžící vody, natož s celým bazénem a lidmi v něm. „Taky jsem nikde nebyla, protože u nás v rodině se skoro všichni okamžitě spálí, když vylezou na sluníčko. Takže vlastně ani nikam nejezdíme a hlavně by se nám neměl kdo starat o ovce,“ oznámila obsáhle a rozkošnicky se protáhla v celé své délce jako kočka na okně. Až to na pár místech v kloubech zakřupalo.
Bree bylo jedno, co nakonec zvítězilo na plán, jestli A nebo B, protože si beztak vyzkoušeli obojí, jinak by nedokázala z bazénu odejít. Dost možná se Cass na konci dne cítil jako vymačkaný citron bez špetky energie, ačkoliv Bree dál švitořila a akčně navrhovala ty největší pitomosti, co ji stihly napadnout. Nakonec se s ním domluvila, že si ve škole dají hned z kraje sraz v prázdné učebně, aby domluvili detaily lukostřeleckého spolku, a vrazila mu na rozloučenou jednu breeovatou pusu.

>>

_________________

Nazdááár, kámo, bylo to poslední, co chtěl Ethan slyšet. Ne, ten ne, u Merlinových děravých ponožek, zrovna on! Ethan se zhluboka nadechl a otočil se směrem, ze kterého k němu mířil Lofty. Koukám se, jak svět umírá. „Nevím, jsem v aquaparku, asi jsem sem přišel lovit slony,“ zamumlal Ethan neurčitě a o krok od Loftyho nenápadně ucouvl. Pořád si nebyl jistý, jak se má v jeho společnosti vlastně chovat, a o co mezi nimi jde, ale to teď bylo vlastně nepodstatné. Ethan byl ženatý, i když bez prstýnku na ruce, a to vědomí mu stačilo k tomu, aby si od Loftyho držel odstup. Možná, že jeho tetování nebylo vyloženě špatným tématem, i když se k němu nerad vyjadřoval. „Jo, hm,“ vypadlo z něj stručně. Nevěděl, co říct. Že to nebylo příjemné, když si ho nechával dělat? Že když ten drak chrlí oheň, že ho svědí kůže, ale že už si na to zvykl? Ethan neměl takové tlachání v povaze. „Já jsem byl vlastně na odchodu, takže… asi půjdu,“ zamumlal pak zničehonic a chystal se zmizet ze spolužákova dohledu. Ono mu totiž z toho vědomí, že má na sobě Lofty jen plavky, nebylo zrovna dobře.

| +

Mimo herně:
Nope. Lepší už to dneska nebude.

_________________

Lofty se zatvářil jako nakopnuté štěňátko, protože čekal trošku vlídnější přístup. Ne vyloženě přátelský, protože Ethan byl tak trochu studený čumák, ale tohle chování se ho vážně dotklo. Dal to na sobě ale znát jenom na okamžik, jelikož nechtěl působit jako ta největší bábovka pod sluncem.
Ethan udělal zásadní chybu, že zmínil zrovna slony, protože Loftyho pubertální mozek okamžitě napadlo cosi o lovení chobotů, a tak na spolužáka vrhl významný Pohled* a potutelně se zašklebil. Tahle rozverná nálada mu ale vydržela jen do chvíle, kdy Ethan prohlásil, že je vlastně na odchodu a měl by jít. Loftyho to zamrzelo víc, než by mělo. „Ty se mi normálně vyhejbáš a chováš se pěkně hnusně, abys věděl,“ zahučel k němu pohoršeně a probodl jej ublíženým pohledem, hysterka jedna. „Tak běž lovit choboty, když tak nutně potřebuješ odejít,“ dodal, trhnul rameny a otočil se na patě, připraven předvést drama queen odchod.
Jenže to by mu na mokrých dlaždičkách nesměla podjet noha. Kelímek s ledovou tříští vylétl do vzduchu a dopadl o pár metrů dál. Lofty se skácel na zem a z kolene mu začala téct červená. Jinak to nevypadalo, že by si něco udělal, ale jeho nálada, jindy tak sluníčkovská a veselá, momentálně klesla pod bod mrazu. Choval se tak trochu jako holka, co má své dny. „Výborný,“ zahučel kysele, a nemaje po ruce hůlku, nezbývalo mu nic jiného, než nechat krev téct a ošetřit se až v šatně. Ještě než se pokusil zvednout, ale vrhl na Ethana pohled „za to můžeš ty, kámo!“ a pak se uraženě zadíval jinam.

* | +

_________________

"Novinářka," opravila Henry Aveline, ale v očích jí svítily jiskřičky, jako by jí sdělovala minimálně to, že každý druhý den něco pitvá a přebytečné části těla si skladuje v lednici. I když, byla to Henry. Kdybyste u ní v lednici našli plnou zavařovačku uší, vlastně by to ani nebylo divné.
Když ale z dívky vypadlo, že krájecí tobogán bude zřejmě jenom kachna, Henrietta náležitě schlípla. "Óch. Škoda." Bylo na ní poznat, že se skutečně těšila na prozkoumávání krvelačných atrakcí, a jejich náhlá absence jí po chuti zrovna nebyla. Určitě se muselo najít něco podobně zajímavého, co by se dalo řádně pročenichat! Henry se nevzdávala tak snadno.
"Ten tiskařský lis zní úžasně, něco takového si budeme muset pořídit," zašklebila se hned v příští minutě jako hyena, nedbaje na to, že onen lis, který byl předmětem Avelinina vyprávění, měl být zřejmě hrozně tajemný a hrůzný. Henry měla ráda tajemné a hrůzné věci. Ostatně, proto o nich psala. Aveline ale měla skvělé nápady, které Henriettu velice rychle odváděly od věcí, které by při delším promýšlení mohly skončit dosti neslavně. "Ty jsi génius, určitě mají!" zatrylkovala Henrietta, což v podání modrovlasé, potetované člověčiny s jednou zlomeným nosem a úsměvem jako Mackie Messer asi vypadalo dost prapodivně. Nenechala na sebe dlouho čekat, popadla Aveline za předloktí stiskem vpravdě železným, a bylo-li třeba, samým nadšením ji málem odvlekla z vířivky směrem, kterým se dal tušit nějaký typ hororového tobogánu.

>>

_________________

"Tebe mám děsně rád," ubezpečil jsem Bree bezstarostně, "ale příště mě takhle neděs, protože jinak se jednou leknu moc a ještě z toho umřu." Takhle asi infarkt myokardu úplně nefungoval, ale co jsem byl, lékouzelník? "Máš ale povoleno děsit ostatní. Na tom se klidně budu i podílet," zazubil jsem se nakonec, čímž jsem asi definitivně potvrdil, že v tom Mrzimoru nemám co dělat, a Arsen měl celou tu dobu pravdu, když mi to předhazoval.
"To mi povídej, mně k tomu o prázdninách stačí i Londýn a nedostatek deště," ušklíbnul jsem se, když Bree zmínila pomstu matky Přírody, tedy spáleniny od sluníčka. "Člověk by čekal, že když máme ty zrzavý vlasy, tak jsme si svoji povinnou dávku červený vybrali, a ono kulový." Kdybych byl jenom o něco obeznámenější s politickou situací ve střední Evropě, pravděpodobně bych zavrčel, že v létě vypadám jako komunista; byl jsem ale duše černou magií nedotčená, tudíž mě něco takového ani nenapadlo. Částečně taky proto, že v tu chvíli bylo fakt na co koukat. Dokonce ani to křupání kloubů tomu neubíralo.
Nakonec se nám povedlo realizovat plán A, plán B, i plány C, D, E a F, které vznikly v průběhu - vypadalo to tedy tak, že jsme zběsile proběhli křížem krážem minimálně polovinou akvaparku a prakticky si u toho vyřvali hlasivky. Navzdory očekávání jsem nebyl zas tak unavený, abych nějak markantně zaostával za Bree - naopak jsem ale byl o něco nemluvnější, než obvykle, na čemž mělo svůj podíl i to, že mě trochu bolelo v krku. Na Breein nápad se schůzkou ohledně lukostřelby jsem ale kývnul velice ochotně, a vlastně ještě ochotněji jsem jí taky vlepil jednu rozlučkovou pusu, to abychom si byli kvit.

>>>

_________________

Ethan těmi slony vážně nic nemyslel a ani ho nenapadlo, že by si to mohl někdo přebrat jinak, ale stačil mu jediný pohled Loftyho směrem, aby pochopil, že udělal chybu. Protočil nad tím očima, protože tohle bylo to poslední, co teď chtěl rozebírat. S kýmkoliv. Lovení chobotů s chomoutem na krku se provádělo špatně. Když se Lofty ublíženě ohradil, že se k němu chová hnusně, pomyslel si něco o tom, že je to pro spolužákovo vlastní dobro, a dokonce mu to i chtěl říct, ale po nádechu se rozmyslel. Bylo to jedno, situace se změnila a on Loftymu jednou nechtěl ublížit ještě víc, než mu ubližoval teď.
Opravdu se otočil k odchodu a opravdu udělal pár kroků směrem ke sprchám, jenže drama queen za jeho zády se rozplácla na kachličkách, a rozbila si koleno. Stačilo jen krátké zaváhání, které bylo vlastně jen naoko, protože Ethan by nedokázal zmizet do sprch ve chvíli, kdy se zrovna Lofty pokouší vykrvácet uprostřed bazénu jako v nějakém laciném mudlovském hororu. „Jsi trouba, Doriane,“ zamumlal, když se k němu přiblížil, aby mu pomohl na nohy. Že na něj Lofty vrhal pohledy vrtající do svědomí, ho nezajímalo. Sám ale neměl po ruce hůlku, aby Doriana ošetřil, takže vlastně netušil, co s ním. „Můžeš chodit?“

_________________

Lofty trucoval i nadále, takže když se Ethan nakonec objevil u něj, ani se na něj nepodíval. Proč by měl, když se k němu choval tak nepěkně? Jestli se to teď snažil vyžehlit, tak měl tedy ohromnou smůlu. Lofty po něm střelil pohledem jen ve chvíli, kdy zaznělo jeho jméno, na které skoro vůbec neslyšel. Doriane mu říkali akorát doma a taky ne vždycky - třeba takový táta už si zvykl na to, že syn slyší hlavně na svou ujetou přezdívku. Jen ten trouba Caleb ho otravoval tím, že ho oslovoval Dori, což Lofty ze srdce nesnášel.
„Proč se najednou staráš?“ ozval se po chvilce ublíženě a konečně se na Ethana zadíval, nicméně mračit se nepřestával. Nechtěl, aby si Zmijozel myslel, že mu hned odpustil. „Nic mi není, je to jenom rozseknutý koleno,“ zabrblal pak a nedodával, že to bolí jako blázen. Hrdinně vstal bez Ethanovy pomoci, ačkoliv noze nepřestával odlehčovat. „Půjdu do šaten, mám tam hůlku,“ oznámil, stále ještě dotčeně, i když vztek už z něj z větší míry vyprchal. Pak se otočil a zamířil k šatnám, kráčel však pomalu jako šnek a zraněné noze notně odlehčoval, protože to vážně dost bolelo a krve z něj pořád teklo jak z vola.

_________________

„Protože…“ začal Ethan bezmyšlenkovitě, ale brzy se zarazil. Že by mu řekl, že mu na něm záleží? To nepřipadalo v úvahu. Ženáč, ženáč! Posmíval se mu dotěrný hlásek, který by Ethan nejraději zaškrtil, protože teď mu vážně připomínal jeho sestru, která z jeho sňatku s Hillary musela mít druhé Vánoce. „Pokud cestou nevykrvácíš a nezhroutíš se,“ zabrblal směrem k Loftymu, který se pokoušel hrát uraženého drama king hrdinu. „Hele, nemusíš mi odpouštět, ale dovol mi, abych ti pomohl,“ povzdechl si a pokud mu to Lofty nezakázal, přehodil si jednu jeho ruku okolo ramen, aby ho podepřel a pomohl mu odlehčit zátěž na zraněné koleno. Krev teď neměl čím zastavit, pokud by na to neobětoval své vlastní plavky (neobětoval), takže za sebou nechávali krvavou cestičku, po které se dali snadno vystopovat.
Ono to vypadalo naprosto nevinně. Kamarád podpírající zraněného kamaráda. Jenže to by Ethanovy myšlenky nesměly nabírat díky vzájemné blízkosti takový směr, že z toho mladý Harrington rudl ve tvářích, ve spáncích mu bolestivě tepalo a jeho tepová frekvence se dala přirovnat k tepové frekvenci maratonce po doběhnutí závodu.

_________________