Autor |
Zpráva |
Julian Montpellier
|
Napsal: pát 18. bře 2016 9:42:30 |
|
Registrován: čtv 23. črc 2015 20:28:07 Příspěvky: 36
|
Julian pokračoval v tom, co praktikoval celou dobu - nechal se unášet proudem, odrážel se od stěn, občas skončil s hlavou pod vodou a občas se té vody trošku nalokal, takže pak asi bude mít běhavou a bude si, chudáček, myslet, že ho někdo proklel. Když ovšem Annie spadla ze svého člunu a on se jí začal vzdalovat, zatvářil se opravdu vyplašeně. „Annie!“ zahulákal, maje před očima vidinu, jak jde jeho kamarádka ke dnu a už se nevynoří. Julian to všechno zkrátka prožíval až moc. „Pvavfíku! Pvavfíku!“ snažil se dovolat plavčíka, ale marně - jednak jeho křik nebyl v hučení vody moc slyšet, a jednak všichni ostatní usoudili, že Annie pomoc nepotřebuje. „Umívá mi kamavádka, ona fe topí!“ kňoural Julek zdeptaně a pokoušel se plavat proti proudu, tudíž nechal Anniino plavidlo odplavat pryč, což mu, pochopitelně, vůbec nedošlo. Nicméně plavat proti proudu moc dobře nešlo, Juliana se začalo zmocňovat zoufalství a síly mu celkem rychle docházely.
|
|
|
|
|
Annie C. Frew
|
Napsal: pát 18. bře 2016 17:18:22 |
|
Registrován: čtv 20. srp 2015 16:52:32 Příspěvky: 99
|
Ann ani náhodou netušila, že po jejím neslavném skluzu mezi divoké vlny Julian tak zpanikaří. A co bylo divnější, i v této situaci cítila podivné dojetí, když spíš slyšela než viděla jeho snahu přivolat pomoc. Nepotřebnou, mimochodem, vlny byly sice zlé a kruté a kdoví co, ale ne smrtelně nebezpečné. Minimálně pro Anastasii ne. Dojetí ale v tuto chvíli spíš mělo počkat, protože takhle mohl třeba Julek zburcovat nějakého plavčíka pro nic za nic. Annie zabrala, jak jen mohla, a jakmile se dostala do rychlejšího proudu, šlo to už celkem samo. Čemuž možná Julian trochu pomáhal svou vlastní snahou se dostat zase zpátky. Takže nakonec vše dopadlo docela dobře, Ann se prostě chytila Chuliánova plavidla, ne moc, aby ho snad náhodou nestáhla ke dnu, ale co asi jiného měla dělat, když její nafukovací kruh odnesl proud pryč? "Klid, žiju, dýchám, v pořádku," funěla a trochu unaveně se zubila. Předpokládejme, že tímto byl problémům konec, a oni nakonec zdárně dorazili do cíle. Pokud možno bez dalšího topení. "Tak to bylo hustý," okomentovala Ann jízdu po řece, a roztáhla pusu do širokého úsměvu. Jako kdyby se vůbec nic nestalo. Protože, upřímně, ono se vážně nic nestalo. Jen troška adrenalinu navíc, nic, co by nějak měnilo svět, nebo tak něco. "Teď umělý moře? Nebo chceš třeba do vířivky nebo někam tam si trochu odpočinout? Nebo bysme mohli zkusit ten duhovej tobogán támhle..." začala vypočítávat na prstech všechny různé možnosti, co ji jen napadaly, a tvářila se tak spokojeně, že pokud snad v Julianově hlavě panovaly obavy o její zdraví, musely zákonitě odplout pryč jen při pohledu na ní. Snad.
|
|
|
|
|
Julian Montpellier
|
Napsal: sob 19. bře 2016 10:11:09 |
|
Registrován: čtv 23. črc 2015 20:28:07 Příspěvky: 36
|
Annie se nakonec ocitla u Julka, takže se mrzimorská hysterka mohla uklidnit, i když ještě nějakou chvíli vypadal, že začne hyperventilovat a nakonec se utopí. Váha spolužačky ho ponořila více pod vodu, ale protože měl kromě kachního kruhu ještě rukávky, nezahučel pod hladinu úplně a smrt utopením tím pádem snad nehrozila. „Jfem ftvafně vád, fe jfi v povádku, Annie,“ vydechl si Julek úlevně a věnoval jí úsměv. On to totiž prožíval daleko více, než ona sama. Když nakonec dorazili na konec řeky, která ústila do menšího bazénku, Julek byl poměrně rád, že se může vyškrabat na souš. A nebyl si úplně jistý, jestli odsouhlasit, že to bylo hustý, protože on si z toho málem nadělal do plavek. A ta voda mu navíc připadala docela řídká. Proto se taky zatvářil docela nechápavě, ale než se stačil inteligentně zeptat, jak to Annie myslela, začala spolužačka uvažovat nad tím, kam půjdou dál. Představa umělého vlnobití Juliana trochu děsila, takže se nakonec ohlédl k duhovému tobogánu. „Já bych chtěl fkufit ten tobogán,“ přiznal a kouknul na Annie, co ona na to. A jestliže nijak neprotestovala, nakonec společně zamířili po schodech nahoru, aby došli na začátek tobogánu. Tam se Julek zastavil a zadíval se na svou kamarádku. „A pojedeme kafdý fám, nebo fpovu?“ zeptal se - raději by jel s Annie na jedné hromadě, ale byl si celkem jistý, že přežije i sólo jízdu.
|
|
|
|
|
Annie C. Frew
|
Napsal: ned 20. bře 2016 18:28:06 |
|
Registrován: čtv 20. srp 2015 16:52:32 Příspěvky: 99
|
Zazubila se na Juliánka. "Jasně, jsem naprosto v pohodě," dodala ještě, a pak už, snad, nenastala žádná větší katastrofa, a oni dorazili do cíle. Když vylezla z bazénku, do nějž ústila divoká řeka, protáhla si Ann poněkud zkřehlé ruce. Ani jí nedošlo, že celou dobu se tak pevně držela Julianova plavidla. Asi tam přeci jen nějaký strach o holý život byl, a nebo prostě nechtěla kamarádovi přidělávat starosti tím, že by v průběhu posledních pár zákrut umělé řeky zase někam odplavala. To by určitě nebylo fajn. Nu a teď zbývalo jen rozhodnout se, kterým směrem se vydají dál. Možná se jí to zdálo, ale viděla při zmínce o umělém vlnobití stín děsu v kamarádově tváři? Rozhodla se, že to nebude nijak přehánět. Šlo přece o to, aby se bavili, a pokud Julian na umělé vlnobití nechtěl, nehodlala ho nutit. Tobogán vypadal taky fajn. "Tak teda tobogán," odsouhlasila s úsměvem, a následovala spolužáka směrem k tobogánu. A pak nahoru. Když se tam seshora rozhlédla, mohla vidět skoro celou divokou řeku, kterou spolu před chvílí procestovali, a i zbytek areálu. Pomalu se vylidňoval, což asi znamenalo, že tu strávili víc času, než to Annie připadalo. Ale jí se ještě nechtělo kazit všechnu zábavu. Julian si to zřejmě neuvědomoval, ne úplně, ale byl vážně dobrý společník. Když jste se přenesli přes to, že šišlá a je vlastně maličko jednodušší, bylo jednoduché v něm vidět kamaráda k nezaplacení. A Anastasia ho měla upřímně, kamarádsky ráda. A taky byla ráda, že si mohli udělat fajn odpoledne v aquaparku, než odjedou zpět do školy. "Nikdo neříká, že nemůžem jet jednou spolu a jednou sami, ne?" navrhla a s širokým úsměvem popadla Chuliána za packu, jako že první jízdu rozhodně sjedou pěkně na jedné mrzimorské hromadě. "Tak co, vezmeš mě na klín?" zakřenila se, a podle toho, co kamarád odpověděl, se taky zařídila. Každopádně první jízdu hodlala sjet společně s ním. Protože to určitě bude lepší, než jet jako každý druhý trapák sám.
|
|
|
|
|
Julian Montpellier
|
Napsal: ned 20. bře 2016 23:24:34 |
|
Registrován: čtv 23. črc 2015 20:28:07 Příspěvky: 36
|
Když Annie odsouhlasila Julianovi tobogán, zazářil Francouz jako vánoční stromeček. Očividně se mu ulevilo, že nebude muset bojovat s vlnami, a v očích se mu zase roztančily veselé, bezstarostné jiskřičky. I když se trochu bál, že se díky svému kachnímu kruhu v tom tobogánu zasekne. Navíc, on nebyl žádný drobeček. K tobogánu zamířil s dětským nadšením. Ačkoliv v difoké řece utrpěl menší trauma, vypadalo to, že si návštěvu akvaparku docela užívá a byl ve skutečnosti opravdu rád, že jej sem Annie vytáhla. Bylo to rozhodně lepší, než trávit volný čas doma, kde se musel koukat na bratrův otrávený obličej. Tedy, on měl Luciana opravdu upřímně rád, ale moc zábavy si s ním neužil. Asi proto, že Lucian obvykle plánoval, jak ho zabít, aby získal nemalé dědictví jejich rodu. „Tak jo, pojedem nejdvív fpovu a pak kafdej fám,“ zamrkal Julek na vrcholku tobogánu na Annie, načež se usadil a nechal ji, ať si sedne na něj. Ještě, že byl tak jednoduchý, protože s každým jiným klukem na jeho místě by zcela určitě třískala puberta. A nejeden by mu záviděl, že má na klíně pěknou holku. Ale popojedem, doslova. Jakmile dostali zelenou, což znamenalo, že v tobogánu nehrozí srážka s nikým dalším, Julian se odrazil a vzápětí společně s Annie zmizel ve zdánlivě nekonečné barevné rouře. Nadšeně hulákal jako malé děcko a tu jízdu si opravdu moc užil. Dole v bazénku na chvilku zmizel pod vodou, pak si vytřel vodu z očí a široce se zazubil. „To bylo fupev, viď?“ prohodil nadšeně. A už se hnal zpátky, aby tentokrát zkusil sjet tobogán sám - kupodivu se ani nebál. Dost možná se u tobogánu s Annie zdrželi déle, než měli v plánu, čas rozhodně rychle utíkal. „Fajdeme teď do vívivky?“ zeptal se Julek nakonec, když se na tobogánu vyřádili dostatečně. Chtěl si teď trošku odpočinout v teplé vodě. „A pak bych fi vád koupil něfo k jídvu, mám hvad,“ přiznal a v žaludku mu nahlas zakručelo. Mimo herně:Budu ti vděčná, když to dalším postem už nějak ukončíš, protože... další herní den, vlak, moc postav, málo času a tak...
|
|
|
|
|
Annie C. Frew
|
Napsal: pon 21. bře 2016 13:28:20 |
|
Registrován: čtv 20. srp 2015 16:52:32 Příspěvky: 99
|
Annie se naprosto bez jakýchkoliv postranních úmyslů (byl to Julian, pro Merlina!) usadila svému kamarádovi na klíně, aby se mohli vzápětí pustit do víru barev. Tobogán se zdál jako nekonečný psychedelický pád barvami, a Anastasia se brzy přidala k Chuliánovým veselým pokřikům. Bylo to prostě a jednoduše boží, a o to víc, že jeli společně. Byl v tom ten nádech sdílení radosti s jinou živou bytostí, který tak mrzimorsky potřebovala k úplné radosti. "Absolutně super," odsouhlasila, a nemusela se ani nechávat přesvědčovat, aby zase vyšplhala nahoru a tentokrát si celou tu super barevnou jízdu užila sama. "Jak je tvoje ctěné přání," odkývala s úsměvem, a pak tedy vyrazili na vířivku, a následně někam na dobré občerstvení. Tenhle den byl prostě skvělý, a Annie doufala, když se loučili, že si ho Julian užil stejně jako ona.
>>
|
|
|
|
|
Darrel Brewster H. Gall
|
Napsal: čtv 16. čer 2016 20:10:01 |
|
Registrován: pát 22. úno 2013 20:16:00 Příspěvky: 975
|
<< Darrel nadšeně poskakoval před bazénem s batohem na zádech a hlídal svou malou sestru, která kolem něho robotickou chůzí pobíhala a křenila se od ucha k uchu. Rebecce byl teprve rok a jedenáct měsíců, takže rozhodně ne věk na bazén se svým nezodpovědným bratrem, který se nezvládá postarat ani o sebe, natož o malé dítě, ale Darrel se překvapivě nebál. Byl schopen udělat cokoli, aby Rebecca nemusela trávit čas s rodiči v tmavém sídle. Kdyby snad bylo možné, aby s ním bydlela v Bradavicích, bez váhání by to udělal. Ta malá byla poklad, o který se hodlal postarat a u kterého nemínil dopustit, aby se mu dělo to, čím si musel projít on. Právě tím, že on si během svého dětství prožil spoustu věcí, rodiče na něho úplně kašlali a pouze ho upláceli hračkami a věcmi, předávali od jedné chůvy k druhé, nechtěl, aby se to u Reb opakovalo. Jeho to určitě muselo poznamenat, i když sám tomu moc nevěřil, protože se považoval za silnou osobnost, ale nejednou mu Donna řekla, že jeho lpění na svých přátelích a ní samotné je zkrátka problém, že mu nikdy v dětství nebyla dávána patřičná láska. A jeho hyperaktivita a potřeba být neustále ve středu pozornosti bylo zase tím, že doma si ho nikdo nevšímal. Takže pokud Rebecca neměla být druhý Darrel, konal správně. Nervózně se rozhlížel kolem a přemýšlel, jestli byl dobrý nápad napsat Jane. "Ne že to někomu vyžvaníš!" pohrozil s úsměvem děvčátku, které k němu zaklánělo hlavu. Na hlavě měla naraženou Darrelovu co nejvíc utáhlou kšiltovku, kterou nosil před pár lety. Nad spánkem byl Nebelvírský znak. Naprosto ji milovala, odmítala ji stáhnout z hlavy a dokonce s ní spala. Darrel tomu říkal kšiltovková úchylka. "Žižaním," smála se Rebecca a divoce šermovala rukama, takže si kšiltovku shodila na zem. Darrel věděl, že Donna by z tohohle určitě nadšená nebyla. No, ono by to možná připadal divné skoro všem. Takové jedno krásné odpoledne v bazéně s Jane a svou malou ségrou. Vlastně skoro jako dokonalá rodinka. Pobaveně se nad tím ušklíbl a měl nutkání vytáhnout si cigaretu, ale protože se snažil být ukázkový brácha, neudělal to. Rozhodně Jane nezval do bazénu kvůli tomu, že by ji chtěl vidět v plavkách. Což by určitě každého napadlo, pokud by ho alespoň trochu znal. Popravdě, kdyby chtěl Darrel vidět Jane odhalenou, dokázal by to udělat i jinak, než pozvánkou do aquaparku. Tenhle výlet měl v plánu už dlouho, do Londýna na prázdniny se vlastně vracel jenom kvůli Rebecce, protože Donn zůstala v Americe. Nechtělo se mu jít moc samotnému a popravdě, třeba Ginger nebyla zrovna dvakrát zodpovědná, za to Jane důvěřoval a byl si víc jistější, že to s ní zvládne. Až pozdě ho napadlo, že s dvouletým dítětem se bude muset máchat v bazénku, kde voda dosahovala výšky dvaceti centimetrů, ale s tím se nedalo nic dělat. Mrkl směrem na hodinky a potom k Reb přiskočil a se smíchem si ji hodil za krk. I když měla tu svou oblíbenou kšiltovku na hlavě, stejně mu strhávala tu modrou, kterou měl on a z které mu vykukovaly konce světle hnědých vlasů.
|
|
|
|
|
Jane Edwards
|
Napsal: pát 17. čer 2016 19:41:04 |
|
Registrován: sob 06. dub 2013 16:04:55 Příspěvky: 569
|
>>
Jane na tyhle prázdniny vyrazila domů. Na Vánoce byla v hradě a vzhledem k tomu jak často tam chytala rýmu… Vyměnila chladné podzemí za pár dnů strávených doma u krbu. Že jí přijde nějaká sova to tak nějak nečekala. A ještě k tomu od Darrela. Po nějaké chvilce zvažování přišlo i o dost delší vysvětlování, proč zase mizí do Londýna, když se doma stačila sotva ohřát. Nakonec však přeci jen skončila u babi a Londýn znajíc jako svoje boty mohla vyrazit. Jediný problém spočíval v tom, že si všichni mysleli, že do aquaparku jde s Gwen. Ono totiž Darrelovo jméno sebou neslo i jisté vzpomínky na to, jak pozdě se tenkrát vrátila a jak jí bylo. A to by se do Londýna nedostala vůbec. Což by byla škoda, protože Jane se těšila. Navíc jí Darrel přislíbil, že vezme i maličkou Rebeccu. Jane neměla sourozence, možná pár vzdálených příbuzných (a ti beztak byli starší), takže se vážně těšila a taky byla zvědavá. A že se nebála vzít malou k vodě? No jistě. Nebyl to úplně ten nejzodpovědnější nápad, ale protože koupaliště mívají malé bazénky pro děti (pro dospělé tak na omočení kotníků) a na Rebeccu měli být dva… Vše potřebné včetně ručníku a plavek měla sebou v té kouzelné tašce na rameno. Jediné nad čím chvíli přemýšlela, bylo něco nafukovacího. Jenže taky tu byl problém, že malá třeba neumí pořádně chodit a vůbec. Co kdyby se za něčím ve vodě rozběhla a uklouzla? Takže raději ne. Navíc se mohlo stát cokoliv jiného. Takže nafukovací něco bude muset počkat alespoň do té doby, než Jane zjistí, jak na tom malá je a co pro ni bude dobré. V určený čas se Jane přemístila na místo srazu. Tedy o jednu ulici vedle, aby nikoho nevyděsila. Darrela však zahlédla během chvilky. Darrela a Rebeccu. Maličkaté škvrně, které mu sedělo za krkem. Než k nim vydala, zamávala jim. „Ahoj.“ Pozdravila a mrkla nahoru směrem k rudé kšiltovce. „Ty jo, jak je možný, že někdo tak ošklivej má tak hezkou ségru?“ Neodpustila si popíchnutí, ale taky volila pobavený tón. Jen žertovala, to Darrel musel moc dobře vědět. „Měl jsi napsat, že dorazíte v kšiltovkách, vzala bych si nějakou sebou, takhle trhám partu.“ A pak se sehnula a podala mu modrou kšiltovku, kterou mu malá strhla v nestřeženém okamžiku. „Jinak nazdar Rebecco.“ Zazubila se na děvče, které měl Darrel za krkem. Pak sklouzla i k jeho tváři. „Tak vyrazíme?“ Nadhodila, protože to vypadalo na jedno milé odpoledne strávené s… Gwen no jistě. Promiň Gwen.
_________________ “Armageddon was yesterday, today we have a serious problem.” (Stieg Larsson)
|
|
|
|
|
Darrel Brewster H. Gall
|
Napsal: pát 17. čer 2016 21:41:14 |
|
Registrován: pát 22. úno 2013 20:16:00 Příspěvky: 975
|
"Čauu," zazubil se Darrel od ucha k uchu, když konečně přišla Jane, "haha, fakt vtipný," uchechtl se s protočením očí a úsměvem, zatímco ho Reb začala tahat za uši a opakovat oškivej, oškivej. "Jsi získala ňák sebevědomí za tu dobu, co jsi primuska, ne?" uchechtl se s povytaženým obočím a začal kroutit hlavou, protože ho Rebecca tahala za vlasy. Očividně byla stejně neposedná jako Darrel, takže byla schopná během pár vteřin mu ohmatat celou hlavu a prozkoumat v ní všechny otvory. "Ségra trpí kšiltovkovou úchylkou, s touhle, co má na hlavě, dokonce spí," zakřenil se, "nosil jsem jí ve třeťáku. No věřila bys tomu, že jsem měl tak malou hlavu?" zašklebil se nevěřícně a protočil očima, snaže se zahlédnout kšiltovku, kterou měla Rebecca na hlavně, ale samozřejmě se mu to nepodařilo. "Určitě se mi zvětšila od samého toho učení," uchechtl se a nastavil hlavu, aby mu Jane mohla kšiltovku vrátit rovnou na místo, kam patřila. "Reb, to je teta Jane," rozesmál se, když to vyslovil a ještě trochu víc, když to Reb zopakovala. "To zní strašně staře, že jo?! To je kámoška Jane, Reb, jde se s náma potápět, jó?" sundal si malou zpoza krku a postavil ji na zem. Usmívala se od ucha k uchu a mávala rukama. "Jane," očividně si na Donnu, jejíž jméno říkala dost často, protože byla zvyklá, že když byla s Darrelem, byla i s Donnou, ani nevzpomněla. Natáhla ruku, aby ji Jane chytla, druhou ruku vztáhla k Darrelovi a chystala se vykročit. "Jdem," souhlasil Darrel a zamířili dovnitř, zatímco přemýšlel, jestli si sbalil plavky. "Ještě nikdy jsem tu nebyl. Dokážeš si představit, že bych šel s mým otcem do aquaparku? Ten mě nevzal ani k rybníku," zašklebil se a zakroutil nad tou představou hlavou, než si u poklady nabral půl tuny všech brožurek. "On je tam i tobogán! A mořský vlny! A hele, ten kanál!" díval se nadšeně na papírky, které procházel, měl jich plnou náruč a Rebecca, která stála pod ním, chytala ty, které mu padaly na zem.
|
|
|
|
|
Jane Edwards
|
Napsal: sob 18. čer 2016 20:25:25 |
|
Registrován: sob 06. dub 2013 16:04:55 Příspěvky: 569
|
Jane se prostě nedokázala nesmát, zvlášť když ta to malá začala opakovat. „Náhodou celkem jo.“ Pak mrkla směrem nahoru k Rebecce. „Budu si muset dávat pozor na jazyk.“ Zhodnotila překvapeně, protože té malé žabce bylo poměrně dobře rozumět. Od kdy malé děti vůbec začínají správně žvatlat? Tak že jim je tak dobře rozumět? A vůbec kdy se to stane, že začnou šišlat? Vždyť Becca mluvila tak hezky. Na to kolik jí bylo. „Pozor odznak do toho nepleť, mám ho teď snad?“ Ohradila se vesele. Copak sebevědomí nemohla získat i bez odznaku? Mohla. Sice bylo faktem, že hůř, ale mohla. Jane znovu koukla na Rebeccu a musela schovat úsměv do dlaně, protože malá byla živá. Neskutečně. „Já měla medvěda, každý má něco.“ Oplatila mu široký úsměv. A taky… „Od učení?“ Zopakovala po něm mírně skepticky, jakoby říkala vážně? Ale zároveň mu kšiltovku opatrně nasadila na hlavu. Uličnicky zamrkala na malou (to nešlo, hej vždyť byla boží) a pak naklonila hlavu směrem ke straně. „Teta.“ Zamumlala. Darrelovi to možná znělo staře, ale Jane to znělo tak nějak mile. Vždycky si přála být tetou, leč jí to nemělo být dopřáno, sourozence neměla. „Máš pravdu, kámoška zní líp.“ Odsouhlasila to energicky. „Ráda tě poznávám Rebecco.“ Dodala jemně. A pak ta chvilka překvapení, když malá natáhla ruku. Ale nakonec ji Jane opatrně chytila za ruku, která byla tak malá! Bylo s podivem, že jí Jane jako někdo cizí nevadila. Možná, že stydlivé a podezřívavé začnou být malé děti až později. K rodinné situaci Gallových se nijak vyjádřit nemohla. Slyšela už od Darrela dost věcí na to, aby si stihla udělat obrázek. Sama si sem tam připadala sama a skoro jakoby ji rodiče nebrali vážně, ale Darrelova rodina byla tak trochu moc. Jenže jeho nadšení se jen tak nedalo zakalit. Jenže s malou na tobogan se jít jen tak nedalo. „A lázně… není tam někde zmíněný plácek pro prcky?“ zajímala se, když už ty letáčky měl, tak ať hledá. Jen tedy nenápadně sebrala spolu s malou těch několik letáčků, které mu spadli a zároveň dávala pozor, aby to byli jen letáčky co padalo k zemi. Jane Darrelovi nechtěla kazit radost, nedejmerlin, spíše šlo o to, že když je tam toho tolik, aby to nehledali bůhvíjak dlouho. „Tak za chvíli.“ Odpojila se opatrně po chvilce, když došlo na šatny, protože stěží budou spojené a malá by s Jane jen tak rozhodně nešla. Ale protože byla skutečně maličká, tak to takový problém zase být nemohl. Snad jen možná mohli Darrelovu sestřičku považovat za jeho vlastní, ale to už blo to nejmenší. O chvíli později už stála kousek od bazénu a čekala na ty dva, čekala, protože bylo jasné, že dostat malou do plavek může být složité. Janiny plavky byly dvojdílné a ve světle modré barvě. Kolem pasu měla uvázané modrozelené pareo s třásněmi. Mohlo to být nepraktické, ale přiznejme si to, pokud šlo o cachtací bazének, tak to nevadilo. Na vteřinku zauvažovala, že se někoho zeptá, jestli kde něco takového je, ale nakonec se rozhodla počkat na Darrela, moc lidí tu tak nějak nebylo, hlavní nájezd návštěvníků začne až v létě. A Jane si slíbila, že se sem v létě zase podívá.
_________________ “Armageddon was yesterday, today we have a serious problem.” (Stieg Larsson)
|
|
|
|
|
|
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník |
|
|
|
Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru Nemůžete odpovídat v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
|
|