"No to budeš muset," zasmál se Darrel, protože to moc dobře znal ze své vlastní zkušenosti. Občas nemluvil zrovna slušně a když to po něm Reb párkrát zopakovala, uvědomil si, že se bude muset před svou malou sestrou hlídat. A hlavně, neuvěřitelně si pamatovala všechno, co slyšela a zažila, takže občas i jedním slůvkem byla schopná vyžvanit věci, které se nikdo nesměl dozvědět. I proto Darrel zvažoval, zda napsat Jane, ať jde s nimi do bazénu, je dobrý nápad. Ale spoléhal na to, že Donnu uvidí až v červenci a do té doby na tohle zapomene.
"Nikde ho nevidím, ale vsadím se, že ho máš schovaný někde v kapse!" zakřenil se pobaveně, protože předpokládal, že i Jane potkala klasická primuská hrdost a důležitost, kterou tuhle lidi měli, když odznak dostali. Navíc si do ní nemohl nerýpnout, protože bylo známo, že jakýmkoli odznaky a těmihle postavy pohrdal. Ale Jane to samozřejmě přál, bylo mu jasné, že spousta lidí - nenebelvírských na to má jiný pohled.
"Medvěda? Fakt?" usmál se pobaveně, "a máš ho do dneška? Protože Ginger ještě pořád spí s plyšovou zlatonkou, kterou jsem jí jednou dal," zakřenil se nad tou představou velké žluté koule, kterou zrzka milovala. Ani už si nevzpomínal, kdy to kamarádce dal, ale určitě to přivezl z nějakého mistrovství.
Když se Jane Rebecce představila, dívka se na ní zazubila skoro stejně, jako to dělával Darrel. Pak už se zase věnovala tahátí bráchových vlasů do chvíle, dokud nebyla vrácena na zem.
"Jo, je!" zamával hned lístečkem, když se Jane zeptala na plácek pro děti. Což nebylo žádným překvapením, to byla povinná výbava snad všech takových bazénů a aquaparků. "A hele, je tu i dětský koutek!" Pronesl hlasem, jako kdyby nahlas říkal: můžeme se jí na chvíli zbavit. Ale to samozřejmě nevyslovil a pouze letáčky vrátil zpět na místo, protože neměli čas to pročítat. Už chtěl být uvnitř. U šaten se rozdělili, Darrel vzal Reb do náruče a skopl si boty.
Oblečení byli během deseti minut, protože jednou mu Rebecca zdrhla ze šaten pryč, ale jinak žádné komplikace neproběhly, takže po několika minutách vyšli do bazénu tak, jak vešli dovnitř. Darrel držel malou v náručí, akorát s tím rozdílem, že měl na sobě své červené plavky a holčička měla celé růžové.
"Tak co, už si to tu okoukla?" přikradl se k Jane a nevěřícně vyvalil oči na celý prostor, který se před ním ocitl. "Páni, to je hustý! Jdeme!" rozhodl, aniž by čekal na odpověď a rozhodně vykročil vpřed. Rebecca sebou po čase začala mrskat, a tak ji položil na zem a vedl ji za ruku. "Tamhle to vypadá na brouzdaliště. Co vůbec doma? Bábi byla ráda, žes přijela na prázdniny, ne?" pozvedl obočí a nenápadně sondoval, protože věděl, že tenkrát potom pozdním návratu měla Jane malér.

_________________

„Chápu, chápu, prostě žádná sprostá slova.“ Uculila se pobaveně Jane. Na něco podobného ji neužilo, ale mimoděk ji napadlo něco podobného, totiž aby se od Beccy někdo nedozvěděl, že byli spolu v akvaparku. Jane však na mysli přišli spíše Darrelovi rodiče, jak by se tvářili na to, že jejich syn se stýká s nečistokrevnou?
„No jasně a připnu si ho na horní díl plavek. Případně ho přendám z jedné kapsy do druhé a ztratím…“ Nadhodila a tentokrát to byla ona, kdo zakoulel očima. Byla na něj hrdá (jakože na odznak v tuhle chvíli ne na Darrela), takže to že by ho měla sebou, nebylo tak úplně od věci, ale taky by ho mohla ztratit. A spíše co s ním? V akvaparku? Ale taky věděla, že si ji Darrel dobírá (však si začala).
„Nemám, zmizel při jednom stěhování, ale víš, to ti byla paráda.“ Jane jakoby se vrátila zpátky o několik let. „Byl to takový… tichý strážce. Vždycky jsem koukla na noční stolek a byl tam, takže jsem v pokoji nebyla sama.“ Takže jsem se nebála tmy. Ničeho. „Vždycky se tvářil tak nějak…“ Jane napodobila děsně vážný obličej, ale cukaly jí koutky. „Myslíš s takovou tou obří?“ Došlo jí, protože Ginger s ní tehdy viděla, když nastupovali do kočáru.
Úsměv malé Rebeccy Jane dostal. Jakoby viděla Darrela, prostě tu byla podobnost a ne že ne. Jako rodina… To jí proletělo hlavou jen na okamžik. Stejně jako teď pomalu získávala úžasné (později snad i nostalgické) vzpomínky, tak stejnou měrou ji tohle bodlo. Nikdy rodina nebudou, protože Darrel si vezme (dřív nebo později) Donnu a zmizí mezi svými. Čistokrevnými. A Jane zase pro změnu zmizí v propadlišti dějin. Dva odlišné světy kde náhle neexistovalo místo pro ‚ty napůl‘. Buď kouzelník a tedy čistokrevný nebo mudla.
„Tak to je super, vezmeme ji tam, až se v bazénku začne nudit.“ Usmála se Jane a temnější chmury byly zažehnány. Na rozdíl od Darrela ji však nenapadlo, že by Beccu opustili. Na to měla příliš čisté svědomí, které se navíc zatoulalo někam mimo. Po rychlém převléknutí na ně počkala kousek od bazénu.
„Páni... Sluší ti to! Růžová je hezká barva.“ Pochválila Jane plavky maličké Becce a uculila se na ni. To nešlo. A pak... „No koukni! Támhle je tobogán, duhový a támhleten je úplně naruby, prostě, že by fungovala gravitace, jako vůbec!“ Nadšení se jí odrazilo nejen v hlase, ale i očích. Přesto počítala s tím, že tam nezavítají, však taky jak s mrnětem jako byla roztomiloučká Rebecca? „Jo, jdeme.“ Jane natáhla ruku, tentokrát tolik neváhala, čekala či spíše doufala, že se jí Rebecca chytí. Pokud se tak nestalo, Jane stáhla ruku a tvářila se jakoby nic. Byla to sranda. Jane sama neměla sourozence a tak jí tohle všechno, včetně toho, že na ní někdo visí, přišlo nové.
„No… naši byli rádi. A babi nakonec taky.“ Pokrčila rameny Jane. A pak se potměšile usmála. „A všichni si teď myslí, že jsi Gwen… Promiň.“ lehce omluvný výraz. Počítala s tím, že to Darrel tak nějak pochopí. Jeho jméno totiž fungovalo tak nějak jako červený hadr před býkem. Jenže nebyl důvod to před Darrelem skrývat, ostatně proč taky. Navíc Jane se cítila... provinile a zároveň v tom byl kus svobody, nadšení. "Podívej," začala "je mi sedmnáct a jim může být úplně jedno kde a s kým jsem, ale... no prostě tohle to je lepší. Zlobíš se?" Naklonila tázavě hlavu ke straně. A pak dorazili k brouzdališti...
Jane vstoupila do chladivé vody a na nohou se jí okamžitě utvořila husí kůže. Přesto s úsměvem lákala Beccu. Člověk si za chvíli zvykne a navíc… „Neboj, držíme tě.“ Povzbuzovala ji s úsměvem a zároveň dávala dost dobrý pozor, aby dívka neuklouzla. „Pocákáme Dáju?“ Navrhla pak Rebecce a bylo jedno, že je Darrel slyší. Prostě jen namočila dlaň a cákla na něj pár kapiček jako když si člověk suší ruce, nic co by mu ublížilo a co by se Rebecce nelíbilo, přestože s tím tak trošku počítala.

_________________

(Stieg Larsson)

"Správně," zaculil se rovněž Darrel a důležitě přikývl, protože hlídat si sprostá slovíčka bylo před Rebeccou základem. Dívenka se tomu pobaveně zaculila a párkrát na svém místě povyskočila, protože nesnášela, když musela někde čekat a stát na místě. S Darrelem si byli v mnoha ohledech podobní. "Já bych se tomu ale nedivil," zakřenil se pobaveně, ale dělal si samozřejmě srandu. Jen zavrtěl hlavou a volnou rukou si odsunul ofinu z čela. "Ale jsem na tebe náhodou pyšnej, žes ten odznak získala," podíval se na ní potom vážně s opravdovým uznáním, než to musel zase zazdít něčím jako: "i když v našem ročníku to asi nemůže být tak těžký."
Spokojeně se usmíval, když vypravovala o svém tichém strážci a sám vzpomínal na své dětství a místnost plnou hraček. On měl také spoustu plyšáků a spoustu neužitečných krámů, které mu akorát zabírali místo v pokoji a Darrel si s nimi hrál třeba jenom jednou. Ostatně, to Jane viděla sama na vlastní oči, protože Darrel svůj pokoj zrovna dvakrát neaktualizoval. Nejspíš proto, že dokud měl v pokoji všechny hračky, stále věřil, že je dítě a nemusí přijímat těžká rozhodnutí, která s dospělostí přicházela.
Pobaveně se zakřenil, když Jane napodobila výraz svého medvěda. "Jo, přesně s tou," odkýval potom zlatonku.
"Tak jo," souhlasil, než zmizeli v šatnách. Jakmile vyšli ven, Rebecca byla ve svém živlu, protože v akvaparku byla poprvé v životě, ostatně poprvé tu byl i Darrel a oba reagovali dost podobně, když spatřili duhový tobogán. Vytřeštili oči a několikrát nadšeně povyskočili, Darrel na tobogán ukazoval a Reb mávala rukama, aby neztratila rovnováhu. "Tak tohle je paráda! To je to nejlepší místo na světě! Tady chci bydlet," chrlil Darrel s úsměvem od ucha k uchu a nepřestával maličkou držet za ruku, "škoda, že tu nemám toho gumovýho žraloka, co jsem si koupil na pláži v LA. Nechal jsem ho u Donny," uvědomil si zamračeně, protože teď by se mu hodil, přitom Donna si ho tenkrát pobaveně prohlídla a sarkasticky, jako většinou, promluvila: a co s ním budeš v Británii jako dělat? Vezmeš si ho do bázénku v Bradavicích? Zlehka se ušklíbl nad tou myšlenkou, z přemýšlení ho vytrhla Rebecca.
"Donnaaa," vyhrkla hned, když zaslechla známé jméno a hned si vybavila zrzavou kamarádku, která, když ona byla s Darrelem, byla skoro neustále s nimi. Rebecca Donnu milovala, možná proto, že Donna neměla zrovna dobrý vztah k dětem, ale o to víc se snažila, když s Darrelem hlídali Beccu. A hlavně, Donn pomohla sestavit super speciální kočárek, který lítal na košťatech.
Darrel krátce k Becce zamrkal. "Ta tu není," prohodil nakonec zamračeně a když zvedl hlavu k Jane, znova se usmíval od ucha k uchu. "Ty tobogány musíme zkusit!" netušil, co udělají s tím dítětem, ale neopustí tenhle akvapark, dokud všechno nevyzkouší. V tom měl naprosto jasno.
"Gwen?" zopakoval po ní překvapeně, než pobaveně vyprskl smíchy. "To kdyby tvá bábi věděla," zachechtal se a cupital vedle malé, která šla dost pomalu, takže Darrel brzo ztratil trpělivost a popadl děvče do náruče, "jasně, že se nezlobím. Vždyť víš, že se za holky vydávám úplně běžně," reagoval se smíchem odkazujíc se na to divadelní představení. "Fakt mě tvá babi tak nesnáší? Tys jí řekla, co se tenkrát stalo?" zeptal se potom s lehce zvednutým obočím. Darrelovi vlastně bylo jedno, jestli to Jane babi věděla nebo ne, ale určitě by mu bylo příjemnější, kdyby nebyl vedený jako rodinný nepřítel č. 1.
Když konečně došli k brouzdališti, opatrně Reb pustil a nechal, ať dojde k Jane sama. V tu chvíli měl taky pár vteřin na to pozorovat, jak to Jane s dětmi umí. Byla... přirozená. Jako kdyby se o malé děti starala pořád. Nechápal to. Chvíli Jane upřeně pozoroval, navzdory tomu, že před ním stála jenom v plavkách, sledoval její tvář. Mimiku, jak se usmívala, když Reb konečně vešla do vody, její oči, jak zářily... a pak sebou trhl, když na něho dopadla ledová voda. "Ahhh," zavrtěl sebou a zadíval se na Reb přísným pohledem. "Já vám dám!" přiskočil k malé, popadl jí za pas a vyhodil si ji do náruče, než si suverénně dřepl na zadek, takže mu voda byla tak pod pupík a malou pocákal vodou. Ta zaječela, rozesmála se a snažila se co nejrychleji dostat k Jane.
"A ty se nekoukej, tebe to čeká ve velkým bazénu taky," zakřenil se a pak hodil záda, zmizel pod hladinou, která měla asi třicet centimetrů, z vody mu koukal jenom nos, hruď a palce na nohou.

_________________

Darrel stejně jako Rebecca měli v obličeji jeden a týž výraz. Naprosté nadšení, byli si podobní víc než by ty dva napadlo. A Jane se mimo jiné i povedl záměr ne úplně čistý. Totiž duhovým tobogánem odvedla pozornost od jiného. Toho průhledného. Ten vypadal nejvyšší a Jane výšky moc nemusela. Ne že by se bála, ale prostě… takhle šikovně odvedla pozornost. Čím byla starší, tím více výšky nemusela. Ale kdyby na to došlo, tvářila by se jako hrdinka, když už jí pochválil ten odznak (a vzápětí to zcela v jeho stylu pokazil) tak si přece nemohla dovolit být vyklepaná jako želé z nějakého pitomého tobogánu.
„Hmmm vážně?“ Koukla na něj skepticky. „Neustálý hluk, pach chlóru, všude vlhko…“ Pokývala znalecky hlavou. „Bezva místo na žití.“ Okomentovala to a po očku koukla na Darrela. A aby to neznělo tak úplně děsně ironicky nebo sarkasticky nebo nedejbože obojí dodala vzápětí: „Ale souhlas s tím, že to tu je úžasný.“ A pak přišla řeč na Donnu. Drobná, malá skutečnost, která ji pronásledovala jako stín. A Rebecca ji podle všeho milovala… Au. Bolestivé, ale dobrá lekce. Bylo fajn si uvědomit, že Donna tu bude vždycky. K tomu nebylo co dodat.
„Ten duhový určitě.“ Přikývla (nenápadné navádění směrem, který si přála), i když netušila jak to Darrel hodlá udělat. „Kdyby věděla, tak mi dalo daleko větší práci ji přesvědčit.“ Nebo taky ne. Tady by nebylo místo pro diskuzi. „Tak musela jsem vysvětlit, kde jsem v noci byla.“ Když se s ní ráno srazila ve dveřích, tak to bylo hodně zajímavé. „Padlo i tvé jméno, promiň prostě…“ Hluboký nádech. „To bylo ostré, byla ráda, že jsem v pořádku, ale… na druhou stranu…“ Krátký ostrý pohled. „Jsme neměli tolik pít. Myslí si, že to byl tvůj nápad.“ A to přestože se jí to Jane pokusila vymluvit. Jenže Jane, světlovlasé stvoření s nevinnýma očima se takhle nechovalo. Takhle tím bylo myšleno vracení se pozdě k ránu a ještě s kocovinou. Jasně, že to bylo svedeno na někoho jiného. A to i přestože na tom všem měla Jane naprosto stejný podíl. „To že jsem u tebe spala, pochopitelně v hostitelském pokoji nebyla moc polehčující okolnost.“ Jane se lehce zamračila a po tváři jí přelétl zamyšlený výraz. „Skoro bych bývala řekla, že tahle okolnost ji pak nakonec... emm zklamala.“ Jane se skoro nervózně zahihňala, ale Darrelovu pohledu se vyhýbala. „Ale prý lepší než lavička v parku a… prostě řekněme, že zrovna v tuhle chvíli nejsi moc důvěryhodná osoba.“ Zakončila opatrně. „Ale naši o ničem neví.“ Dodala spiklenecky a uculila se. Bábi si celou záležitost nechala pro sebe. „Prostě to skončilo dohodou. Ale Gwen… no řekněme, že takhle bylo všechno tak nějak jednodušší… mimochodem mohla bych se někdy přijít podívat na zkoušku? Prostě… ty a šaty…“ Zašklebila se, protože si to nedokázala představit. Darrel byl prostě… moc mužský na to, aby byl křehká dívka (což se na hraní zrovna nehodí, ale jinak je to kompliment).
Jane si sedla na okraj bazénku a nohy si cachtala v chladivé vodě. Když jim pak Darrel hrozil, jen se krátce zasmála. „Tak bys mě musel nejdřív chytit.“ Zahlásila pobaveně a chytila zdrhající Rebeccu do náruče. Nepochybovala o tom, že ji pak (jak pak?) hodlá do bazénu hodit nebo něco podobně Darrelovského. Ale taky se nehodlala nechat, buď do bazénu skočí sama, nebo ho šikovně stáhne sebou. Becca vypískla a Jane po ní hodila překvapeným pohledem, ale pak se jí ve tváři objevil mírně šibalský úsměv.
„Že ty jsi… lechtivá.“ Jane se zlověstně usmála, ale to trvalo jen chviličku, pak se smíchem začala Beccu lechtat. Malá se kroutila, ale Jane ji nedržela tak, že by nemohla utéci – jen tak, aby si dívka neublížila. Takže se jí za chvíli vytrhla a brala to rychle zase zpátky k Darrelovi. Ten se v tu chvíli potápěl, ale to nemohlo trvat moc dlouho, protože maličká (nechtěně?) cákla zrovínka na ten jeho koukající nos…

_________________

(Stieg Larsson)

Darrel si průhledného tobogánu vůbec nevšiml, ale pravděpodobně to byla pouze otázka času. V akvaparku bylo tolik věcí, že nevěděl, kterým směrem se dívat dřív a z čeho se radovat dřív, protože by všechno nejradši okamžitě vyzkoušel. Problém byl, že spolu měli malou Rebeccu, která zvládla maximálně třiceticentimetrové brouzdaliště. Každopádně si zapamatoval, že sem někdy musí vzít Donnu, i když ta bude nad jeho nadšením protáčet očima a na tobogán se vytáhnout nenechá.
Pobaveně se ušklíbl, mávl rukou. "Drobnosti," označil chlór, hluk a vlhkost. "Možná bych chtěl mít takový tobogán na zahradě," zašklebil se potěšeně. Vzhledem k tomu, že už nějakou dobu prohlašoval, že chce mít hrad, ne normální dům, začínala se Darrelova představa o budoucím bydlení rýsovat dost zajímavě. Hlavně, pokud se k tomu připočte, že chtěl mít minimálně sedm dětí, aby z nich složil famfrpálový tým. Plus jedno dvě navíc, aby bylo na střídání.
Pak už se zaposlouchal o vyprávění o babičce. Darrel tu ženu viděl možná jednou v životě, ale i tak měl v hlavě zafixováno, že to je přísná ženská, s kterou není radno si zahrávat. Netušil, kde tu představu vzal a zda to je vůbec pravda, ale vůbec by mu nedělalo problém přirovnat jí k Baneové. Možná trochu mírumilovnější by být mohla. Otočil k Jane tvář, když řekla, že si myslí, že to byl jeho nápad a na vážné tváři se mu vytvořilo pobavené uculení. "To je v pořádku, myslím, že i kdyby to můj nápad nebyl, tobě by to nikdo nevěřil," zašklebil se pobaveně s nakrčeným nosem. Darrel byl za ta léta zvyklý, že mu byly připisovány i věci, na kterých neměl žádný podíl. Ale tady s tou myšlenkou opravdu přišel on, nebyl důvod se z toho vykrucovat.
Pobaveně se usmíval, dokud Jane nedomluvila a on na ní překvapeně zamrkal. Zklamala? Řekla zklamala? Cítil, že zrozpačitěl. Nenapadlo ho, co k tomu říct, a tak radši přesunul pozornost k Rebecce, která byla z vody úplně nadšená a neustále máchala ručičkami.
"To já nejsem nikdy, ne?" usmál se pobaveně a zvedl Beccu do vzduchu, aby se s ní otočil kolem dokola, dívka nadšeně zavýskla a potom ji vrátil zpět do vody. Bylo mu hloupé Jane odmítnout, když chtěla dorazit na zkoušku, ale věděl, že nechce, aby ho tak viděla. Co na tom, že ho tak beztak uvidí, pokud konkurz vyhraje a bude hrát hlavní představení. Vzpomněl si na to, jak mu Ginger zapínala podprsenku, malovala rty a šněrovala šaty. Ztěžka polkl, když skláněl hlavu k vodě, protože se nechtěl na Jane podívat.
"No... nevím, jestli to šéf - jako Zack dovolí. Civilisty na zkoušce. Ale můžeš se ho zkusit zeptat," pousmál se slabě a zadíval se na ní, doufaje, že to neprokoukne. A pak už se radši začal věnovat Rebecce, která si vyžadovala jeho pozornost plácáním ho se smíchem do nohy. Zašklebil se na ní, chytl je jednu ručku a pocákal ji vodou, než začala zdrhat směrem k Jane.
"To nebude problém," zakřenil se a lehl si do vody, zatímco Reb došla k Jane a když jí dívka začala lechtat, začala se hlasitě smát a cukat sebou. "Dádo, dado!" začala cupitat rychle k Darrelovi, kterému z vody teď koukal jenom nos. Sklonila se a zanořila ruce do vody, aby mu sáhla na obličej, hned vyskočil do sedu. Setřel si vodu z očí a natáhl se po Becce, která sebou zase cukala, aby si ji posadil do klína a vlepil jí pusu na tvář, než kývl směrem k většímu bazénu. "Jdeme?" zajiskřilo mu v očích a vyskočil hned na nohy. Vzhledem k tomu, že byli v kouzelnickém akvaparku, Darrel si mohl pro malou vzít nafukovací kruh, který byl přesně pro ní a kouzlem tak zabezpečený, že z něho nemohla vyklouznout, ani se překlopit, ani nic dalšího. Vylezl z brouzdaliště, došel k většímu bazénu a dal do kruhu opatrně Rebeccu, která z toho byla celá nadšená, že se sama drží ve velké vodě a ještě kolem sebe má nějaký gumový kruh, který měnil barvy, než se otočil k Jane. "Půjdeš dobrovolně?" pozvedl obočí se smíchem, dávaje jí možnost vlézt tam sama, jinak dojde na jeho slova.

_________________

Drobnosti? Jane nad tím jen zavrtěla hlavou. Voda, vlhkost způsobovala plísně, nehledě na fakt, že pak nikdo nedokázalo uschnout prádlo a co se týkalo dřeva, tak to taky nebylo úplně ideální a… Ale dobrá. To se dalo vyřešit kouzly, podobně jako hluk, ale už tu byla potřeba to řešit kouzly. Jane svůj budoucí domov viděla v odlišných barvách. Když domov, tak klidné útočiště… Už už měla na jazyku, co tomu říká Donna, ale na poslední chvíli se zarazila. Bylo jasné, že Donna má (stejně Jane) pro Darrela pochopení, ale některé věci jako ne no.
„Já vím, ale měli jsme na tom podíl oba.“ Nenechala si to vymluvit. Kdyby pít nechtěla, nepije. Jenže… to by jí to pití nesměl přinést a nesměl by to být Darrel. Někdo koho měla Jane ráda a komu věřila. „Taky že mi nevěřila.“ Broukla a protočila oči ke stropu. Následně překvapeně zamrkala, když… „Nech si to.“ Zamumlala. Jasně byly doby, kdy se mu vyhýbala. Byl to průšvihář, a když nespadl do problému on, tak zaručeně někdo v jeho okolí. Ale taky měl své kouzlo. A to byl problém.
„Dobře.“ Přikývla. Neznělo to špatně, jen si na to bude muset najít čas. A taky najít Zacka, kterého moc osobně neznala. Prozatím si nevšimla, jak se Darrel zatvářil. Tak nějak zamyšleně. Veškerá pozornost se totiž strhla k Rebecce, která byla jako neposedný čertík. Tedy… vodník. Pokud by ovšem anglické pohádky měli paralelu k našim českým a to neměli, takže… Ehm. Přesto se nemohla přestat pobaveně uculovat, když sem tam sledovala ty dva. Darrel to s Rebeccou uměl, byl úžasný. Prostě věděl jak na ni a pokud si všimla, dával na ni pozor, takže pokud se s ní bál jít do bazénu, nebyl důvod. Celé to perfektně zvládal, až mu to skoro Jane záviděla.
„Jdeme.“ Souhlasila opatrně, protože počítala s tím, že zůstane u cachtání se v bazénku pro Beccu. V jednom okamžiku pak Darrela nevěřícně sledovala, když malou dal do kruhu, protože možná by bylo lepší, kdyby zůstalo jen u cachtání. To bylo bezpečné a vůbec… Jenže tenhle kruh vypadal jinak. Stabilně. Navíc měnil barvy. Jane se jen zamračila. „Darrele, počkej, nevypadne z toho?“ Otočila se s otázkou, když ji Darrel překvapil tou jeho.
„Co?“ Zamrkala očima. Jasně, něco řekl, ale že by to vzal vážně… Couvla. Tak nějak nenápadně. Nevypadal, že si dělal srandu. Vážně ji do toho bazénu hodlal hodit! Opatrně o další nenápadný krůček couvla. „Neblázni.“ Nechtěla skákat. Teď se jí pareo směšně omotávalo kolem nohou a spíše než ozdoba, něco co by normálně v brouzdališti nevadilo, to bylo překážkou. Takhle nemohla smysluplně utíkat. Protože on vážně vypadal… že ji tam hodí. Po počátečním překvapení ji však napadlo něco jiného. Uculila se jako by hrozba náhlého zmáchání náhle nevypadala tak špatně. „Půjdu.“ Slíbila s tím zvláštním úsměvem, který by se dal nazvat uličnickým. Ale ne sama. No a na to to byli dva rychlé kroky kupředu a pád do vody, samozřejmě jak jen to bylo možné, co nejdál do Rebeccy. Darrela Jane vzala sebou. Minimálně se o to pokusila, protože do něj nejenže strčila, ale a i ho pevně chytila za ruce. A pokud to nečekal a ztratil rovnováhu, pak měla vyhráno…

_________________

(Stieg Larsson)

Darrel pokýval hlavou, protože podíl na tom oba opravdu měli, ale u něho se zkrátka vždycky tak předpokládalo, že má ten malér na svědomí on, tak proč ostatní vyvádět z omylu, když to Jane ve výsledku pomohlo?
Pobaveně se ušklíbl a stočil zrak zpět k malé Rebecce, která se dožadovala pozornosti a přebíhala mezi Darrelem a Jane a vypadala maximálně spokojeně. Ostatně, jaké dítě by nebylo spokojené, když by mu někdo konečně věnoval pozornost na rozdíl od egocentrických a zaneprázdněných rodičů? "Nevypadne, je to určitě zajištěný," podíval se na kruh. Normálně by mávl rukou, ale teď v tom kruhu seděla Becca a kdyby se snad propadla, mohl by z toho být malér. Ale vzhledem k tomu, že ty kruhy byly přesně pro tento účel, muselo to být kouzlem opatřené. "Nemám tu hůlku, jinak bych to ještě ošéfoval, ale znáš moje kouzlení," pohlédl na Jane výmluvně a pobaveně se zašklebil, než maličká začala kopat ve vodě nohama a tím se v kruhu posouvat dál od okraje bazénu.
"Becco počkéééj!" houkl na ní se smíchem Darrel a otočil se rychle k Jane. "Vždyť je to jenom voda, ta ti neublíží," uchechtl se a chytl normálně Jane za ruku, aby ji mohl do bazénu shodit, ale ona nakonec souhlasila, takže ji zase pustil a spokojeně se zašklebil na svou malou ségru, která byla v kruhu a lomila rukami. Pořád něco nesrozumitelného výskala. Jenže sotva se stačil otočit na Jane zpět, její ruka ho pevně chytla a než se stačil jakkoli vzepřít, letěl s ní přímo do vody. Překvapeně zmizel pod vodní hladinou. Ledová voda se mu zakousla do těla.
Rebecca v kruhu překvapeně zamrkala. "Dada?" nechápala, kam se Darrel zničeho poděl a proč se nevynořoval, "Dadááááááááááááááá!" dala se potom do křiku, ne do breku, protože si myslela, že se Darrel už nikdy neobjeví.
Ten díky váze svého těla dopadl skoro až ke dnu, stačil však chytnout Jane za ruku a táhnout jí sebou dolů, ač ona by se určitě vynořila o pár setin dříve než on sám. Oči pod vodou měl do široka otevřené, pobaveně se zakřenil, až mu od pusy ušlo pár bublinek, než vylétl nad hladinou.
"Ty podvodnice!" vydechl se smíchem a vrhl se po Jane, zatímco za ním pořád hulákala Rebecca. Stačila se mezi tím nadechnout a spustit nanovo. "Dááááááá."
Darrel se vrhl po Jane, dal ji ruce na ramena a ponořil se s ní znovu pod vodou, protože ona mu rozhodně nemohla, co se síly týkalo, vzdorovat. Pokud se s ním přetahovala, neměl problém s tím se s ní pod vodou prát, i když si dával pozor, aby tam Jane nenechal moc dlouho, nebo aby ji omylem neublížil. Když se znovu vynořili, pobaveně se smál a utíral si vlasy, které měl nalepené na čele. Pak se konečně otočil k Rebecce.
"Vždyť už jdu," zachechtal se a rozplaval se k ní. Jen co dívenka viděla Darrela živého a zdravého, viditelně se uklidnila a zazubila se na něho od ucha k uchu, protože na ní vyplazoval jazyk a dělal škleby.

_________________

Pochybovačně na kruh mrkla. Ono se to moc podezřele podobalo takovému tomu… Tady vlak zaručeně nejezdí a tak. „Víš to určitě?“ Věnovala mu dlouhý pohled, protože tady nešlo o to, že by mu nevěřila, tady šlo o Beccu a její zdraví a jestliže se člověk může ještě jednou ujistit, že je vše v pořádku, proč to neudělat? Nemůže to být na škodu, lepší problém najít hned než si pak… I když to už trochu zavání fanatismem, popojedem.
„Tvoje kouzlení znám a není tak strašný.“ Smetla jeho omluvu ze stolu jedinou větou. „Si trochu víc věř.“ Broukla a žďuchla do něj pěstičkou. Jane byla optimista a ne že ne. Navíc měla pravdu, Darrel vůbec nebyl špatný kouzelník.
„Ale je mokrá.“ Neodpustila si poznámku. Jasně voda jí neublíží, Jane se nelíbilo něco jiného. Ultimátum. Že by jí někdo říkal, kdy má jít nebo nemá do vody a ještě nepřímo vyhrožoval, že jí tam hodí, když nepůjde. Muhahaha tak to ani náhodou. To ho raději vzala sebou. Když už věděla, že má vyhráno, že Darrel spadne s ní, stihla si i ucpat nos.
Náraz do vody nebyl tak strašný, jak si myslela. Během chvilky je obklopil tichý vodní svět. Voda byla studená, ale ne moc. Darrela pustila, už když dopadali. Co však nečekala, bylo, že pro změnu to bude on, kdo ji chytí. A stáhne ke dnu. V okamžiku kde se kolem její ruky sevřela ta jeho, překvapeně pod vodou otevřela oči. K hladině vyletělo několik bublinek němého protestu. Nakonec ji však pustil a vyletěl k hladině. Jane zakopala nohama a následovala ho. Nahoru směrem k hladině, na vzduch. Prorazila hlavou vodní hladinu a na rtech se jí usídlil pobavený úšklebek. Ještě se stihla zazubit na malou a rychle uhnout před prvním Darrelovým skokem, ale ve vodě se moc zdrhat nedá a pak už to bylo ošklivé. Na ramena jí dopadly jeho ruce a Jane se jen tak tak stačila nadechnout, než spolu zase zmizeli pod hladinou. Počkej, co to…?! Ani nestihla nic říct. Namísto toho se během chvilky musela vypořádat s tím, že se jí dostala voda do nosu, že se navíc nemůže nadechnout, protože ji Darrel drží. Jane si to nehodlala nechat líbit. Škubala sebou ve vodě slušně, ve snaze se mu vysmeknout. Nebo se alespoň nějak přetočit a dostat ho do nevýhodné pozice, prostě cokoli. Chviličku ta vodní bitka trvala. Jenže co ze začátku vypadalo jako klasický žert, začalo být dost nešikovné. Jane docházel dech. A nadechnout se nemohla. A v jednu chvíli, jen na kratičký okamžik se dostavila i panika. To když jí došlo, že na něho nemá. Rozhodně ne, co se síly týkalo. A na to, aby se vysmekla, ji držel přeci jen pevně.
A přesně v ten okamžik, kdy už měla z to, že se z toho nedostane, ji Darrel vytáhnul. V tu chvíli kdy byla na vzduchu, lapla po kyslíku jako ryba vytažená z vody, jen tady to bylo trošku naopak. Měl to vypočítané tak akorát… Na pár vteřin se a i rozkašlala, protože si pod vodou snad a i lokla. A chlórovaná voda je tfuj.
„Ty pitomče!“ Tolik k následující reakci. Slova byla mimo jiné i podpořená vodou, kterou mu stříkla do obličeje. Což nemohlo být nic příjemného, když se vezme v potaz, jak k němu byla blízko. Jindy jí to nevadilo, ale to byla jiná situace. „Chceš mě utopit? Možná jsem podvodnice, ale ty jsi ďasovec.“ Poslední věta už nebyla tolik podbarvená vztekem jako trucovitostí. Úderem k němu poslala další studenou sprchu. Snažila se tak zahnat ten příšerný pocit, který v ní na okamžik pod vodou převládl. Pocit naprosté bezmoci. A paniky. Nakonec na něj ještě v tom rozčarování vyplázla jazyk, skoro jako by si říkala o další potopení. Ale to by se nesměl podívat do modrých očí, které byli rozevřené doširoka šokem.
Pohodlně se opřela o bazénovou zeď, zatímco Darrel zamířil k Becce. Ta doplula v nafukovacím kruhu podstatně daleko od kraje. A zatímco se Darrel věnoval maličké sestře, měla Jane čas se vydýchat, uklidnit se a taky si Darrela pořádně prohlédnout. Jen jinak než předtím. Od doby co byl na ošetřovně, už nějaký čas uběhl. Vše co v bezvědomí ztratil, nabral zase zpátky. Měl sílu. A v jeden děsivý moment Jane napadlo, že kdyby chtěl, tak ji utopí. A netrvalo by mu to dlouho. Zahnat tyhle myšlenky bylo náhle kapku složité.
„Vezmeme ji na okružní jízdu?“ Jane připlavala směrem ke kruhu a našla úchyt, které některé kruhy mají a jiné ne. Tenhle se však dal poslušně vézt vodou. Na Darrela se mrkla, ale pak rychle sklopila zrak k malé, na kterou se uculila. Ta na ni na oplátku vyplázla jazyk jako Jane před chvíli na Darrela. Učila se rychle. Jane jen mrkla a pak se zašklebila podobně jako Darrel. A snad možná došlo i na to vláčení kruhu, nejdříve v tomhle bazénku a pak v dalších. Čím rychleji člověk plaval, tím rychleji za sebou táhl kruh a bylo jasné, že čím rychleji plavali (ono to moc dobře nejde, když se v jedné ruce něco drží a tak spíše než plavali, tak šli pod vodou, pokud tam nebyla hloubka), tím rychleji jel kruh, který táhli za sebou. Rebecca vískala a nadšeně rozhazovala rukama. Jasně, že se jí víc líbilo, když kruh jen rychleji...

_________________

(Stieg Larsson)

Samozřejmě, že to nevěděl určitě, ale věděl to tak na devadesát osm procent a neviděl důvod, proč by nad tím měl pochybovat, když v kruzích byli i ostatní a tohle byl kouzelnický akvapark.
Pobaveně se zašklebil, protože mu šla možná kouzla v obraně proti černé magii, ale rozhodně mu nešla ta kouzla víc praktická.
Pak už se začal s Jane ve vodě přetahovat a opravdu si dával pozor, aby dívku nedržel pod hladinou příliš dlouho, protože neměl v plánu ji tu utopit a potom psát Ginger, ať mu pomůže zakopat bezvládné tělo. Dokonce i na stisku svých dlaní si dával záležet, ale očividně to k ničemu nebylo, protože když se děvče konečně dostalo nad hladinu a on se už pobaveně smál, vynadala mu. Úsměv mu trochu křečovitě zamrzl na tváři.
"Vždyť to byla jen sranda," zadíval se na ní obezřetně, protože nevěděl, jestli to náhodou jenom nehraje a nechce mu to tímhle stylem oplatit. Nevypadalo to tak. "Tak fajn," zamumlal si něco pod vousy, protože byl docela zaskočený tou reakcí, hlavně když si tolik dával pozor. Ginger topil několikrát a držel ji pod vodou klidně i dýl. Jenže to nebyla hysterka - teda vlastně byla a pořádná, každopádně věděl, že u ní to bude vždy v pohodě a maximálně ho zmlátí svými pěstičkami, od kterých to občas někdy dost bolelo, ale které dokázal hravě odrazit. Naštvaná Jane, to bylo něco, s čím vůbec neuměl pracovat.
"A ďasovci jsou náhodou děsně sexy," otočil se od ní na oko uraženě a vyrazil za Beccou, která začala opakovat slovíčko sexy a Darrel se tomu začal smát a učit Beccu pořádný přízvuk. Jane za sebou ignoroval, protože na něho byla asi naštvaná a on nechtěl čelit rozzuřené primusce.
A než se stačil nadít, výše zmíněná byla u něho. "Jasně," přikývl Darrel a začal spolu s Jane tlačit kruh před sebou, takže Rebecca nadšeně výskala, mávala rukama a křičela něco na styl "jichjejc, jichjejc!"

Nakonec strávili v bazénu něco přes tři hodiny, přičemž na poslední půl hoďku Darrel bez černého svědomí vrazil malou ségru do dětského koutku, protože chtěl oběhnout všechny tobogány, divoké řeky a kanály a Jane táhl sebou, i když možná byla ještě trochu dotčená, že ji topil.
Potom si Rebeccu vyzvedli a už zamířila do rozdělených šaten, aby se převlékli zpět do suchého, a když Darrel vycházel ven s bazénu, spící Rebecca už mu ležela v náručí, rukama se ho držela kolem krku a nevěděla o světě.
"Fakt díky, že jsi s náma šla. Bylo to super. Chceš někam doprovodit?" zeptal se Darrel a pokud Jane chtěla, klidně s ní někam došel, než se sám se sestřičkou přemístil domů.

>>

_________________

Dohra...

Sranda? Pohled, který mu Jane věnovala, nejspíše stačil. Možná to byla sranda, ale jí to v tu chvíli tak nepřipadalo. Možná, že Darrel takhle mučil Ginger nebo někoho jiného, jenže potíž byla v tom, že Jane byla jedináček. Neměla s kým blbnout a tak její pojem srandy byl možná malinko někde jinde. Možná kdyby zmijozelští byli víc energičtější, měla by šanci to nějak napravit, ale takhle měl Darrel smůlu. Logicky tak nemohla ocenit, že k ní Darrel byl opatrný. I v dalším odhadu se Darrel spletl. Nebyla naštvaná, rozhodně ne hned. Jemu se ji povedlo prostě vyděsit. Možná, že bylo dobře, že to nevěděl. Jak by reagoval, kdyby zjistil, že na drobný, nepatrný okamžik ji zaplavila (iracionální, Darrel by jí přeci neublížil) panika z toho, že se utopí? Že on ji utopí. A pak jen nevěřícně zamrkala. Sexy? Ani nestačila vypláznout jazyk, protože se hned otočil zády. „Leda pro žáby.“ Zabrblala. Jako odpověď nic moc. Tohle bylo jedna nula. Pro Darrela.
Opřená o zeď bazénu měla možnost rychle přemýšlet a také nekriticky hodnotit. A zírat ehm. Tak byl k ní rozpačitě zády, takže si to mohla dovolit. A bylo na co zírat. Zatímco se snažila uklidnit (to známé počítání do deseti – nehodlala přeci Becce kazit den tím, že se urazí!) sledovala Darrela. Nešlo jen o to, že nabral vše zpátky. Šlo i to pitomé slůvko, které Rebbecu učil opakovat. Měl rozčepřené vlasy, mokré a rozcuchané do všech světových stran. Svaly na krku, rozložitá ramena, o která se dalo klidně opřít (hmmm?) a napínající se svaly na rukou. Rovná a pihovatá záda. Ten zbytek byl pod vodou, která detaily schovávala a dobře že tak (jo to mi připomíná tu scénu z jednoho filmu, kdy pacientka své terapeutce vysvětluje, že s kamarádkami hodnotí mužské zadky, protože kam taky jinam koukat, žeano). V další vteřině si Jane promnula oči gestem, které připomínalo facepalm a vydala se za Beccou, protože zaměřit se na malé škvrně bylo bezpečnější. Už i jen proto, že se člověka nepokoušelo utopit a Darrel vyrazil do aquaparku hlavně kvůli ní, tak by bylo fajn se jí věnovat. A přestat střídat emoce jednu za druhou, to totiž dělají hysterky.
Jane se sice omotávalo pareo kolem nohou, někdy překáželo, jinde kde bylo víc se kolem ní nadouvalo jako plápolající sukně, ale to bylo jedno. S Darrelovou pomocí Rebeccu protáhli celým areálem. Co se týkalo dětského koutku, Jane kupodivu neprotestovala. Měla děti ráda. Taky byla na zodpovědnost zvyklá, mimo to Becca byla kouzelná, ale i tak toho bylo dost a Jane si ráda vydechla, přeci jen jí chyběla zkušenost správného se starání o mladšího sourozence a děcka v Bradavicích přeci jen byla o dost větší. Navíc si takhle mohla Darrela užít o něco víc. A že byla zamlklá? Možná se přeci jen ještě zlobila. Možná přemýšlela nad jinými věcmi, třeba nad tím, že ten vysoký tobogán ne prosím a tak. Ke konci ji však rozmrzelá nálada opustila úplně. Na nebelvíra se nešlo tak úplně zlobit, rozhodně ne na dlouho.
„Ne, počkej. Já díky za fajn odpoledne.“ Zavrtěla hlavou, když už byli venku na ulici. „Jsem ráda, že jsi mě vytáhl.“ Zariskovala pohled do jeho očí a pak zrak stočila k malé. „Je úžasná, když spí.“ Nebylo to myšleno, jakože není úžasná, když je vzhůru, spíše tak bylo neobratně vyjádřeno, že spící Becca byla takový malý andílek. Malý spící poklad. „Jestli se ti chce, tak jen kousek k támhleté uličce, dál už se přemístím.“ Spojovací temná ulička byla ideální, skrytá před zraky mudlů se s klidem mohla přemístit, ale ulička také byla dostatečně temná na to, aby ji někdo klepl třeba kvůli hodinkám, které Jane ještě k tomu navíc neměla. Nechtěla po Darrelovi, aby tam vyloženě chodil, stačilo jí, že jí k ní doprovodil. „Tak se mějte pěkně.“ Popřála předtím, než se přemístila, ale pak si to rozmyslela, pár kroků se k Darrelovi vrátila. Vytáhla se na špičky a dala mu letmou pusu na tvář. „Ahoj.“ Zamumlala a teprve pak se přemístila pryč.

>>

_________________

(Stieg Larsson)