<<

Sven mířil k akvaparku společně s Andym. Tenhle výlet si domluvili přes dopisy a Sven se hrozně moc těšil, až Andyho zase uvidí - sice se trochu bál, jestli se od té pusy ve vlaku něco nezměnilo, ale nakonec tyhle obavy hodil za hlavu. Byl to Andy a Andy byl boží, jak by řekla Brianna. Navíc se momentálně děsil spíš toho, že ho Andy uvidí v plavkách a on zase jeho, uhm...
„Ty už jsi tady v akvaparku někdy byl?“ ptal se zvědavě, když vcházeli do hlavní budovy, a nepřestával po Andym pokukovat. Nemohl si pomoct a musel se na něj pořád dívat, protože mu to prostě neskutečně slušelo a Sven by ho nejradši objal a... dal mu pusu, no. Jenže k tomu se neodvážil, rozhodně ne tady na veřejnosti, kde je mohl kdokoliv vidět. „Já totiž ne. Vůbec nevím, jak to tam vypadá - jenom Bree mi něco vyprávěla, ta už tu byla,“ vysvětlil.
„A kruh s kachničkou jsem si nakonec nevzal,“ dodal po chvilce pobaveně. Byl z toho ale trochu nervózní, protože plavat prostě neuměl a přišlo mu to dost trapné. Na druhou stranu se ale zvládal alespoň neutopit a když přežil podvodní výpravu do jezera pod vedením profesora Wellse, přežije snad i tohle. „Budeš mě muset hlídat, abych se neutopil.“ Uííí, mám osobního sexy plavčíka!
Sven zaplatil vstupné na půl dne, protože pak chtěli jít ještě na oběd, tudíž tu neplánovali být do večera, a počkal na Andyho, s nímž se pak vydal do šaten. „Počkáme na sebe u východu z šaten?“ prohodil tázavě, když zamířil k jedné z volných kabinek, aby se převlékl do modrých plavek s plameňáky. Naštěstí tu byly kabinky, protože kdyby se měl převlékat před očima všech ostatních návštěvníků akvaparku, asi by omdlel. Nebo rovnou umřel.

_________________

<<<

Jestli jsem byl nervózní? To snad bylo očividné. Se Svenem jsme se totiž konečně měli vidět poprvé od té události ve vlaku. Těšil jsem se, to bylo snad jasné, ale taky jsem se toho všeho tak trochu obával. Celou tuhle schůzku jsme domluvili přes dopisy, které jsme si posílali hned od toho prvního dne. Tak trochu jsem se bál, že si to Sven třeba nakonec rozmyslí, ale nerozmyslel. Naštěstí. A jakmile jsem ho tedy vyzvedl na místě určení, společně jsme vyrazili k aquaparku.
"Tak to bude překvapení pro nás pro oba, ještě jsem tady nebyl," přiznal jsem s širokým úsměvem a pokrčil jsem rameny. I když jsem se chodil koupat rád, tohle místo mi zatím tak nějak vždycky utíkalo, protože jsem byl rád za společnost a nerad jsem chodil někam sám. Sice jsem se tam mohl s někým seznámit, možná i natrefit na pár známých tváří, ale stejně jsem byl radši, když se podobné akce domlouvali předem.
"Ne? To je škoda. Těšil jsem se na něj," prohodil jsem pobaveně, protože kruh s kachničkou by byl určitě fajn. No dobře, byl jsem trochu rád, že ho Sven nevzal, ale co.. sranda musela být, že. "Si piš, že si tě ohlídám," zamrkal jsem pak na něj laškovně a hned na to jsem se začervenal. Kdyby kolem nebylo tolik lidí, vzal bych ho nejradši za ruku, ale tak trochu jsem se bál, co by na to řekli lidi nebo tak něco.
Jakmile bylo vstupné zaplaceno, vydali jsme se společně do šaten. I já jsem byl rád, že tady byly kabinky, protože jsem si tak trochu neuměl představit, že bych se převlékal před tolika lidmi. "Jo, to je dobrej nápad," kývl jsem rychle, a pak už jsme zmizel v jedné z volný kabinet, abych na sebe mohl hodit duhové plavky.
Převlečený jsem byl, takže jsem šel neklidně přešlapovat k východu z šaten, abych počkal na Svena, který dorazil skoro vzápětí. "Pěkný plavky," pochválil jsem plameňáky než mi vlastně došlo, co jsem právě udělal, takže jsem se začervenal a pohled jsem rychle zabodl do země. "Tak.. jdeme? Kam chceš jako první? Rovnou nějaký tobogán nebo radši brouzdaliště?" vážně jsem se snažil nevnímat, že Sven je vedle mě polonahej, a protože mě bylo úplně fuk, kam půjdeme - a že tady bylo hodně míst - rozhodl jsem se to celé nechat na něm. Jo, to byl super nápad.

_________________

„Hlavně se tam nesmíme někde ztratit, Bree říkala, že je ten akvapark vážně obrovský,“ podotkl Sven, když se od Andyho dozvěděl, že v akvaparku také ještě nebyl. Trochu dost ho děsila představa, že by se mu Andy někam ztratil a on ho tam pak hledal a zoufale kvílel, protože by ho nemohl najít a bál by se, že se utopil, nebo hůř - že raději utekl, než aby s ním trávil den...
Sven se pobaveně zazubil, když se řeč stočila ke kruhu s kachničkou, a pokrčil rameny. „Tak já si ho příště vezmu, hm?“ uculil se na Andyho jako měsíček na hnoji, přičemž naznačil, že by byl rád, kdyby bylo i nějaké příště... a to do toho akvaparku spolu ještě ani nevlezli. Když mu pak mrzimor sdělil, že si ho ohlídá, Sven se začervenal a zatvářil se spokojeně, protože bylo dobré vědět, že na něm Andymu záleží a nenechá ho, aby se někde utopil.
V šatnách se Sven rychle převlékl, svoje věci zamknul do jedné ze skříněk a s sebou si vzal jenom osušku. Zamířil k východu, kde už na něj Andy čekal, takže se na něj pousmál. „D-díky,“ vykoktal, rudý až za ušima, když mu Andy pochválil plavky. „Nechal jsem se inspirovat výletem do Afriky,“ podotkl a myslel to v žertu, takže se taky hned uchechtl. „Tvoje plavky jsou taky hezký, takový barevný. Sluší ti,“ neodpustil si pochvalu a mrknul na něj. A snažil se neumřít rozpaky z toho, že vedle něj Andy stojí polonahý a na sobě má jen ty plavky...
„Nebude ti vadit, když půjdeme nejdřív na to brouzdaliště? Aspoň se tam to... nejdřív osvěžíme a pak to nebude takovej šok, až spadneme do nějakýho bazénu. Jako z toho tobogánu,“ navrhl a tázavě na Andyho pohlédl. A pokud nic nenamítal, zamířil společně s ním nejprve k brouzdališti, kde se snad nemusel obávat utopení.

_________________

"Jo? Tak to se musíme držet blízko sebe," souhlasil jsem i hned s úsměvem, protože jsem vážně nechtěl, aby se mi Sven někde ztratil. By přece taky mohla být možnost, že by jsme se už nenašli nebo tak něco, a to by bylo nejen trapný, ale taky pěkně pitomý, takže jsem si hodlal Svena hlídat.
Jakmile se hovor stočil ke kruhu s kachničkou, pobaveně jsem se uculil. Dokázal jsem si totiž živě představit Svena společně s ním a ta představa byla celkem vtipná. "Platí," souhlasil jsem tedy a trošku se začervenal. Taky jsem chtěl, aby bylo nějaké příště, i když dnešek ještě neskončil a my měli celý den před sebou.
Nad tím výletem do Afriky jsem se musel taky pobaveně zašklebit. "Hodláš zase letos jet na Survival? Já že bych jel taky," nervózně jsem si prohrábl vlasy, takže jsem si je rozcuchal, a pousmál jsem se. Se Svenem to tam bylo fajn, ale samotnému se mi jet nechtělo. Ne že bych ta byl úplně sám, ale prostě.. bez Svena jsem nechtěl jet. Tak. "By mohla být zase sranda," dodal jsem rychle a věnoval jsem mu široký úsměv. Ten výlet do Afriky jsme si podle mého parádně užili, i když tam byli chvíle, kdy jsem se celkem bál - ten požár a tak. Všichni jsme však ve zdraví přežili, žeano. "Díky," vydoloval jsem ze sebe nervózně, když i mé plavky dostaly pochvalu a pousmál jsem se.
"Nevadí, proto se ptám," mrkl jsem na něho, protože mi vážně bylo jedno, kam zamíříme jako první. A brouzdaliště taky znělo fajn, navíc jsem s tím osvěžením souhlasil. Vydali jsme se tedy jako první tam, voda byla taková akorát, a protože jsem si všiml opodál dvou prcků, kteří na sebe cákali, nenapadlo mě nic lepšího než se sklonit, nabrat trochu té vody do rukou a cáknout jí na Svena. Sranda musí bejt, žeano.

_________________

Sven by se nejraději držel tak blízko Andyho, až by to nebylo hezké a určitě by z toho oba umřeli rozpaky. Potřásl hlavou, aby se zbavil podobných pubertálních představ, kterých měl hlavu momentálně plnou, a přiblble se uculil. Snad ani nemusím podotýkat, že zase nabral barvu zralého rajčátka.
Když se Andy zeptal, jestli se Sven zase chystá na Finnianův kurz přežití, havránek zakroutil hlavou. „Ne, já... myslím, že mi to jednou stačilo,“ přiznal a cítil se přitom hrozně hloupě, protože určitě vypadal jako šílený srab. Výlet do Afriky byl skvělou zkušeností a zajímavým zážitkem, to nepochybně, ale Sven měl radši, když mu na výletě nehrozilo, že uhoří, a když nemusel večeřet živý hmyz. „Já bych klidně někam jel, Andy, s tebou, ale... někam, kde je bezpečněji a člověk se nemusí živit brouky a červy,“ zamumlal váhavě, načež se na svého společníka podíval a pobaveně se uculil, když si všiml jeho rozcuchaných vlasů. Sebral odvahu, natáhl ruku a vlasy mu alespoň trošku urovnal, i když ten rozcuch mu slušel.
Brouzdaliště vypadalo dobře, dokonce tu ani nebylo příliš mnoho dětí, takže se Sven necítil tak hloupě. A voda mu na kraji sahala sotva po kotníky, o kus dál maximálně do půli stehen, takže naštěstí nehrozilo, že se utopí. Když se tak brodil na kraji bazénku, napadlo ho něco o tom, že je ta voda nějak nepřirozeně čistá a chlór fakt hrozně smrdí, ale tu myšlenku si raději nechal pro sebe. Ze zamyšlení ho navíc vytrhl Andy, který na něj cáknul vodu a Sven sebou překvapeně trhnul. Pak se zazubil a sehnul se, aby nabral vodu do dlaní, kterou vzápětí chrstnul na provokujícího mrzimora. A pak znovu, snad dříve, než Andy stihl zareagovat a bránit se.

_________________

Chápavě jsem pokýval hlavou a věnoval jsem Svenovi široký úsměv. "Ale to je dobrý nápad, Svene!" nadšeně jsem pokýval hlavou, protože to co ho napadlo znělo vážně skvěle. A mě najednou napadla spousta míst, na které bychom společně mohli vyrazit. A brouky a podobnou havěť bychom tam určitě nežrali. Navíc by to znamenalo další společný čas a já si vážně Svenovu přítomnost náležitě užíval. "Můžeme se na něčem domluvit a někam společně vyrazit," mrkl jsem proto na něho, protože tohohle plánu jsem se vážně hodlal držet a doufal jsem, že nám to vyjde. Navíc jsem hned přemítal nad tím, kam by bylo nejlepší vyrazit a kdy.
I když brouzdaliště bylo především pro malé děti, očividně se u toho dalo zažít spousty zábavy, a když mi ten cákanec Sven oplatil, musel jsem se zasmát a oplatit mu to zase hezky nazpátek. "Dost," zahulákal jsem mezi salvou smíchu, protože jsem byl celkem brzo mokrý od hlavy až k patě. "Vzdávám se, vyhrál jsi," mrkl jsem pobaveně, ale musel jsem uznat, že tohle byla sranda. "Tak co, zůstáváme ještě tady?" optal jsem se pak s povytaženým obočím za předpokladu, že jsme po sobě přestali cákat jak malý děti. Ale zábava to byla, no ne?
"Příště bychom mohli vyrazit třeba k rybníku," zamumlal jsem po chvíli zamyšleně. Ne že by akvapark nebyl fajn, to byl, tobogány a tak, žeano, ale rybníky taky byly super a dalo se tam užít spousta zábavy. "Kam vůbec budeš chtít pak skočit na to jídlo? Do Duhy, k Drakovi? Kotel asi nepřichází v úvahu," ušklíbl jsem se zcela pobaveně, protože v Kotli jsem jedl jen v případech, že mi nic jiného nezbývalo a pokaždé jsem se bál o svůj život.

_________________

Sven se potěšeně zazubil, když mu Andy pochválil ten nápad se společnou cestou... někam. Sice vůbec netušil, co na to řeknou jeho rodiče a pořád tu bylo riziko, že ho nikam nepustí, dokud nebude plnoletý, ale to už nebude trvat dlouho. A beztak to riziko bylo opravdu jen minimální - O’Malleyovi byli dost na pohodu a navíc věděli, že je Sven vzorný a zodpovědný, takže nehrozilo, že by někde udělal nějakou hloupost. „Tak jo, to zní jako fajn plán,“ přikývl spokojeně. „A kam by ses chtěl podívat?“ zeptal se vzápětí zvědavě.
V brouzdališti primárně určeném pro malé děti se očividně dala zažít zábava a Sven na Andyho cákal vodu o sto šest, aby neskončil víc mokrý, než on. Ne že by na tom záleželo, když na sobě oba měli jenom plavky, že. Když Andy uznal prohru, Sven se potěšeně zachechtal a pak zakroutil hlavou. „Ne, půjdeme někam jinam. Nějaký tobogán?“ navrhl s úsměvem. „Měl by tu být nějaký, co vypadá jako duha,“ podotkl, protože ho zrovna tenhle tobogán opravdu zajímal. Náhoda? Nemyslím si.
Společně s Andym se tedy zřejmě vydal hledat ten zmiňovaný duhový tobogán a přikyvoval na jeho návrh. „Klidně můžeme zajít k rybníku,“ odsouhlasil ten nápad, protože rybníky ho přitahovaly daleko víc, než bazény, těžko říct proč. „Já nevím, kam bys rád ty? Drak by možná stačil... Nebo radši Duha? Já vážně nevím, Andy, něco vyber,“ zamrkal na něj a věnoval mu další úsměv. Trochu připitomělý. Zamilovaně připitomělý.

_________________

Sice jsem si nebyl jistý, co na náš společný výlet řeknou mí rodiče, ale byl jsem už plnoletý, takže by s tím, podle mého, neměl být sebemenší problém. Navíc sem sekal latinu, učil se, a pokud bychom vynechali lektvary, měl jsem ve škole i dobré známky. "Já nevím," přiznal jsem po chvíli a nevinně se uculil. Sice mě napadlo celkem dost míst, ale nepřemýšlel jsem zatím nad tím tolik. "Španělsko, Řecko.. něco takového asi. Kam ty?" Oplatil jsem mu s úsměvem otázku, protože jeho nápady mě opravdu zajímaly. A čím dříve se dohodneme na místě, tím dříve budeme moct probírat kdy vyrazíme, žeano. A já doufal, že to bude co nejdříve.
"Jo, to zní fajn. A o tom jsem taky slyšel," kýval jsem honem hlavou, protože tobogán alá duha zajímal a lákal i mě, proč asi.
Výběr jídla byl ponechán na mě, a tak jsem našpulil rty, jak jsem se usilovně snažil přijít na to, kde by bylo nejlepší si to jídlo dát. Drak i Duha zněli fajnově, v obouch dělali úžasné jídlo a já nevěděl na co mám větší chuť. "Tak uvidíme potom, na co budeme mít chuť." Zkonstatoval jsem nakonec s pokrčením ramen, protože mně to bylo konec konců celkem ukradené, hlavní totiž pro mě bylo, že na to jídlo máme jít společně.
"Páni! Ten je. Chceš jet první nebo mám já? Nebo společně?" zeptal jsem se, když jsme po několika minutovém hledání našli to, co jsme najít chtěli. Tedy ten tobogán s duhou. Byl suprovej a zamlouval se mi. A nejen kvůli tomu, že to byla duha, nope.

_________________

Sven se pousmál a kývnul hlavou na souhlas, protože Andyho návrhy na destinace, kam by mohli společně vyrazit, se mu docela zamlouvaly. „Španělsko zní moc dobře, tam bych se rád podíval. A Řecko taky určitě není špatné,“ brouknul a zatvářil se zamyšleně. „Já bych se možná rád podíval i někam dál, ale to až později, jsem si jistý, že mě rodiče moc daleko nepustí,“ přiznal a nepatrně se ušklíbnul. „A taky Francie by nebyla špatná,“ dodal, protože ho lákal pohled na levandulová pole v Provance.
Duhový tobogán byl odsouhlasen a co se jídla týkalo, Andy usoudil, že se rozhodnou až potom, což Sven považoval za dobrý a rozumný nápad. „Jo, to bude asi nejlepší,“ řekl a věnoval Andymu úsměv. Zkrátka si nemohl pomoci a musel se na něj neustále uculovat, poněvadž Andy byl boží.
Tobogán kluci nakonec našli a Sven se musel široce usmívat, protože vypadal vážně parádně. Jen se trochu bál, aby nekončil v nějakém hlubokém bazénu a on se neutopil, až sjede dolů. Ale kdyby jeli společně, tak by to riziko snad bylo minimální... „Společně,“ rozhodl tedy, i když se opět málem zadusil rozpaky. Na vrchol tobogánu vystoupal první a posadil se před Andyho, i když z toho, že by měl jet první, měl trošičku strach a nebyl si tak úplně jistý, jestli nebude zděšeně křičet.
A jakmile se rozjeli, Sven... no, začal křičet. I když nebyl to vyloženě jen zděšený křik, trochu té radosti v něm bylo taky, protože jízda na duze byla sranda, obzvlášť pro duhového mladíka, že. Dole na ně naštěstí čekal nepříliš hluboký bazén, kde Sven bez problémů vystačil, takže se nemusel ve vodě plácat jako umírající labuť. „To bylo hustý, dáme si to ještě jednou?“ zazubil se na Andyho nadšeně a rozverně na něj cáknul trochu vody.

_________________

Dobře, Sven s výběrem zatím moc nepomáhal, protože se mu očividně líbilo jak Řecko tak Španělsko. No, nevadí. "Ani kdyby jsi měl sebou takového skvělého ochránce?" zamrkal jsem na něj pobaveně, ale myslel jsem to opravdu vážně, protože jsem nechtěl, aby mu někdo ublížil, takže jsem byl rozhodnut ho chránit zuby nehty, kdyby to bylo potřeba. "Jo, Francie zní taky moc dobře. Mám pocit, že máme plány na pár let dopředu, hm?" zazubil jsem se vesele. Pochyboval jsem totiž, že by jsme všechny ty místa dali za jedny jediné prázdniny, ani ne časově, ale spíše finančně. Já sice měl peníze na šetřené, ale jestli jsme nechtěli spát v nějakém pajzlu, abychom si to mohli někde pořádně užít, potřeboval jsem ještě chvíli šetřit, no.
Jako Sven se culil na mě, já se culil vesele na něho celou dobu, protože byl úžasnej a já byl zamilovanej. "Společně? Bez problému," mrkl jsem na něho proto, a i když bych řekl, že jsem měl spíše jet první já - co kdyby tam byla hluboká voda? Nebo co kdybych na něj potom spadl?! - nechal jsem Svena nasednout jako prvního a já si zabral místečko za ním. A ne, vážně jsem nevnímal pohledy ostatních lidí, kteří na nás tak trochu divně koukali.
Zatímco Sven křičel, já se smál, ale ne rozhodně jemu, jen mi to přišlo na místě a navíc jsem si tu jízdu fakt užíval. Tenhle tobogán byl opravdu bezva, ale jízda na něm utekla děsně rychle, protože jsme se po chvíli ocitli v bazénu, kde naštěstí nebylo zas tak moc vody, takže jsme tam oba stačili. "To je jasný!" řekl jsem rozhodně načež jsem to cáknutí vody Svenovi oplatil, protože si to prostě zasloužil.
"Hmm, Svene?" zabručel jsem po chvíli, kdy už jsme na sebe necákali jako malí a měli jsme namířeno zase hezky zpátky nahoru na ten duhový tobogán, abychom se zase mohli svést. Zastavil jsem ho a nahnul jsem se k němu, abych ho mohl políbit. A že se tady dost možná o pár stupňů oteplilo? No a co.

_________________