Mei zrovna zuřivě uvažovala, co říct, a přitom se prala s rozpaky, díky kterým jí zrůžověly tváře, což snad nebylo v tom přítmí vidět, když Larry začal dovádět. Mei prvních pár okamžiků netušila, která bije, a tak se pouze zmateně zeptala: "Cože? Co mám dát pryč?" Rozhlédla se kolem dokola, ale nic hodného Larryho vyděšené reakci neviděla. Naštěstí se pak Larry vymáčkl, a když věděla, co má hledat, pavoučka vskutku spatřila. Nebyl velký ani jako její nehet a tvářil se výhružně zhruba stejně jako beruška. Mei po Larrym hodila překvapený pohled, protože její milý se právě nacházel tak daleko od ní, jak to šlo, a tvářil se jako by měl v příštím okamžiku omdlít hrůzou.
"Ale no tak, zlato, vždyť je naprosto neškodný!" broukla k Larrymu a snažila se udržet pobavený úsměv, který se jí rozbíhal po rtech. Dospělý muž a bojí se malého pavoučka! "Zůstaň v klidu, já ho vynesu ven," řekla poté chlácholivě, klekla si, bez obtíží chytila pavoučka do dlaně, a pak vstala, našla zip a otevřela si ven. Na plošině pak došla o několik metrů dál, tak daleko, že mezi místem, kam odložila to nebohé zviřátko, a jejich stanem se zajísté nacházelo minimálně pět takových, a pak si demostračně oprášila ruce, aby Larrymu dokázala, že pavouk je jednou provždy pryč, a vrátila se zpátky do stanu.
"Takže...ty se bojíš pavouků," zkonstatovala po chvilce ticha a s pobavenýma jiskřičkama v očích se na Larryho zadívala. "Pojď dál od té stěny, nebo se nám sem dostane rosa a budeme spát v mokru," broukla poté a natáhla se pro Larryho ruku, za níž si jej přitáhla blíž k sobě, načež ho druhou rukou pohladila po tváři a něžně jej políbila. Rozpaky byly ty tam (nebo aspoň většinově), protože ji Larry opět ujistil v tom, jak moc ho miluje...

_________________

Larry si připadal jako naprostý idiot. Udělal scénu kvůli maličkatému pavoučkovi, a kdyby to viděl někdo jiný, než Mei, pravděpodobně by se mu ten někdo vysmál. Jenže Larry si nemohl pomoct – z pavouků měl odjakživa příšernou hrůzu a ať dělal, co dělal, nedokázal se svého strachu zbavit. „Ž-žádný pavouk není neškodný!“ rozhodl se protestovat proti Meinu prohlášení, zatímco mu srdce bušilo jako splašené a na čele se mu zaperlil pot. Zůstat v klidu nedokázal ani omylem.
Zhrozeně sledoval, jak jeho drahá hrdinně vynáší drobného netvora ze stanu ven, a teprve když s pavoukem odešla dostatečně daleko, se začal uklidňovat. Zhluboka vydechl, rukávem košile si otřel pot z čela a nahmátnul svou hůlku válející se mezi spacáky, aby tichým „nox“ zhasnul světlo na její špičce. Nechtěl totiž omylem zahlédnout, co dalšího se ve stanu nachází. To by totiž nemusel přežít bez psychické újmy.
Ach bože, Larry… ty jsi takový trouba, zakroutil nad sebou hlavou a do tváří se mu nahrnula krev. „Promiň, Mei. Nedokážu se toho strachu zbavit,“ přiznal s povzdechem trochu sklesle. Připadal si vážně strašně hloupě. Když ho Mei upozornila, že by se neměl tisknout na stěnu stanu, popolezl blíž k ní a pousmál se, když ho pohladila po tváři a věnovala mu polibek. To ho uklidnilo úplně – nebylo nic víc uklidňujícího, než vědět, že tu je s osobou, na kterou se může spolehnout a se kterou se nějakých podělaných pavouků nemusí bát. Obrazně řečeno, protože Larry se bál stejně.

| +

Polibek jí po chvilce něžně oplatil, načež se posunul ještě o kousek blíže, aby mezi nimi smazal zbývající vzdálenost. Na chvilku se jí s úsměvem zadíval do očí, ale pak se opět začal věnovat jejím rtům a rukou se rozhodl prozkoumat záhyby jejího těla. Ačkoliv Larry ani trošku nespěchal a hodlal si tuhle chvíli vychutnat vteřinu po vteřině, stejně nakonec skončil společně s Mei zamotaný mezi spacáky ve vášnivém objetí.

Ráno bylo pro Larryho těžší, než si troufal představovat. Pomaličku otevřel oči, jen aby zjistil, že má úžasný výhled na strop stanu, po němž už tancovaly sluneční paprsky. Hrklo v něm – doufal, že nevyspávali moc dlouho – ale když stočil pohled k Mei, kterou jednou rukou zlehka objímal, hodil veškeré starosti a plány za hlavu. Vždyť přece nikam nespěchají.
Jestliže jeho drahá ještě spala, neměl v plánu ji budit. Jen pomaličku zvednul ruku, zlehka jí prsty pohladil po tváři a natáhl se, aby jí letmo políbil na nosík. Pak se uvelebil zpátky v jejich vyhřátém pelíšku.

_________________

| +

Mei spala spokojeným spánkem a tulila se k Larrymu, jehož tlukot srdce pro ni byl dokonalou ukolébavkou kdykoli se v noci probudila. Když ji pak probudila Larryho pusinka na její nos, láskyplně se na něj zadívala a ospale se zavrtěla. "Dobré ráno, lásko," broukla a políbila svého milého na rameno, načež se k němu opět přitulila. Teprve tehdy jí došlo, k čemu došlo minulé noci a zrudla až po uši. Takže takovýhle je to pocit, být "doopravdy ženou"... Každopádně se s tímto faktem nejprve musela sžít, a tak se Larry mohl těšit na dalších pár stydlivých pokusů. A Mei nepochybovala, že si to ještě zopakují. Stále jí nešlo na mysl, jak jí může být tak dobře s někým, koho zná sotva rok, ale nijak proti tomu neprotestovala. Proč taky - Larry jí dával pocit bezpečí - i když někdy byla ona tou odvážněšjí z páru. Chtěla s ním trávit co nejvíc času a byla ráda, že spolu učí na škole. Jinak by se tak často vídat nemohli a jí by se určitě strašně moc stýskalo.
"Ehm, možná bychom měli pomalu vyjít..." nadhodila opatrně a tázavě se na Larryho zadívala, načež její tváře opět nabyly lehký rumělec. Její cestovatelské já jí totiž našeptávalo, že spali déle než je vhodné a že ten den moc daleko neujdou. A ačkoli by se nejradši celý den válela s Larrym ve stanu nebo venku na sluníčku, proto tu nebyli.
Pokud Larry souhlasil, rychle a stydlivě se oblékla, sbalila si svůj batoh, načež společnými silami sbalili stan a mohlo se pokračovat v chůzi. Pokud nesouhlasil, umluvila ho k tomu přesvědčivými argumenty, přičemž hlavním bodem bylo to, že by tím pádem nestihli přejít horský hřeben a podívat se k moři.
Když se potom vydali na cestu, Mei se chytila Larryho za tlapku a vtiskla mu polibek na tvář, načež se usměvavě rozhlížela po okolí. A že tu bylo překrásně! "Ty, Larry...cos chtěl dělat, když jsi byl malý? Myslím ještě před tím, než ses dostal do Bradavic. Já jsem chtěla být dobroružkou. Ze všeho nejvíc jsem chtěla najít kostry dinosaurů a mít s nimi fotku v novinách," řekla zničehonic a úsměv se jí ještě rozšířil. "Od páťáku jsem chtěla pracovat v Denním Věštci, i když teď jsem ráda, že jsem zůstala učit v Bradavicích, protože bych stejně musela dříve či později odejít... Je zvláštní, jak si člověk v Bradavicích připadá v bezpečí a odtrhnutý od všeho zla světa - a za všechno může Brumbál. Vždycky jsem ho obdivovala," dodala a lehce omluvně se na Larryho uculila, protože se nechala trochu unést. Doufala, že se Larry nezarmoutí kvůli tomu, že mu opět připomněla Věštce, a pro jistotu mu stiskla ruku a na okamžik se k němu přivinula.

_________________

Larry se široce usmál, když se Mei probudila, zadívala se na něj a přidala k přání dobrého rána to hezky znějící oslovení. Na něco takového sice nebyl ani trošku zvyklý, ale nemohl popřít, že se mu to líbí. A že by si zvládnul zvyknout celkem rychle. „Dobré ránko,“ šeptnul a uculil se. „Jak se ti spalo?“ optal se, přičemž nespouštěl oči z Mei. Byla dokonalá a Larry se na ni nemohl vynadívat. Nedokázal pochopit, jak je možné, že zrovna on má tak báječnou přítelkyni.
Když jeho drahá podotkla, že by možná měli pokračovat v cestě, Larry se na zlomek vteřiny zatvářil nesouhlasně. Nechtělo se mu z jejich spacákového království a hlavně se mu nechtělo pouštět Mei ze svého objetí. Nakonec ale usoudil, že tu jsou kvůli cestování a měli by tedy zvednout kotvy, pokud chtějí z Nového Zélandu spatřit více, než stěny stanu. „Máš pravdu, půjdeme,“ brouknul a v hlavě mu zařinčel varovný signál – hlavně nezapomeň na snídani! Bez snídaně byl totiž pan profesor Bell naprosto nepoužitelný.
Po chvíli se tedy oblékl, pomohl Mei sbalit stan i ostatní věci, a hodil si krosnu na záda. Musel se ušklíbnout, když opět pocítil tíhu batohu, ale přišlo mu, že batoh už není tak těžký, jako včera. Asi si na jeho váhu pomalu začínal zvykat. Ohlédl se, aby zkontroloval, že tu po nich v jinak nedotčené přírodě nic nezůstalo, a poté společně s Mei vykročil na cestu.
Když chytila jeho ruku, usmál se a schoval její tlapku ve své dlani, po chvilce jim propletl prsty. Cestou se rozhlížel kolem sebe a kochal se tou nádhernou přírodou. Byl tu úžasný klid a občas došli na místo, kde byl krásný výhled. Na takových vyhlídkách se Larry zdržel o něco déle, aby si obrázky krajiny vryl hluboko do paměti. A protože byl duší částečně botanik (nebo ho flora minimálně dost zajímala), neustále poukazoval na zajímavé stromy a úžasně kvetoucí květiny a byliny na svazích hor i vedle cest. Když ho po chvíli Mei oslovila, zadíval se na ní a s úsměvem pokrčil rameny. „To se měnilo každou chvíli,“ brouknul v odpověď. „Hodně jsem četl a vždycky jsem si přál být nějakým knižním hrdinou. Žít v těch zajímavých příbězích, a tak. Což se mi v den jedenáctých narozenin víceméně splnilo,“ pousmál se. „Kromě toho jsem občas chtěl být doktorem, občas kuchařem… a nejvíc asi spisovatelem,“ přiznal pobaveně. „Nakonec jsem nikdy nic nenapsal. Jenom pár povídek a tenkou knížečku. Všechno to skončilo někde v šuplíku.“ Zadíval se na Mei a lehce jí dloubnul do boku. „Být dobrodružkou, to zní náhodou skvěle,“ uculil se. „Ve škole jsem začal propadat zoufalství, protože jsem vůbec nevěděl, co bych chtěl dělat. Jenom jsem věděl, že mě baví lektvary. Neměl jsem nějaký vytyčený cíl, vysněné povolání,“ pronesl a pokrčil rameny. A jak to dopadlo, to už Mei věděla – že před nástupem do Bradavic, než přijal místo profesora lektvarů, vystřídal nejednu práci. Ale uživil se, to bylo hlavní. Jenom ho nic z toho, co dělal, pořádně nebavilo.
Když Mei zmínila, že se v Bradavicích díky Brumbálovi cítí bezpečně, Larry si povzdechl. Rád by jí dal za pravdu, ale tušil, že ani Brumbál nezmůže nic s Ministerstvem, až se rozhodne vystrnadit profesory mudlovského původu. A taky věděl, že on bude jeden z prvních, kdo opustí školu, pokud k tomu dojde. Rychle potřásl hlavou, aby zahnal znepokojivé myšlenky, a znovu se rozhlédl kolem sebe. „Páni, podívej na ty stromy!“ zahlásil, když se před nimi v menším údolíčku vyrýsoval sice malý les, ale zato plný prastaře vypadajících stromů.

_________________

| +

"Víš, celkem se divím, že jsi neskončil v Havraspáru," poznamenala Mei a pobaveně se na Larryho usmála. Většina lidí, co hodně četli a měli bujnou fantazii byla totiž zařazena právě do mordé koleje. Ale Larryho mrzimorství se rozhodně nedalo popřít, stejně jako to její. "A taky že by to bylo skvělé! Jenom si člověk dobrodružstvím moc nevydělá," prohlásila se smíchem a lehce pokrčila rameny. Touhu po cestování si však dostatečně vynahrazovala o prázdninách, a tak si neměla na co stěžovat.
Poté si Mei uvědomila, že asi opravdu měla radši držet jazyk za zuby, a tak jenom provinile stiskla rty a se svraštěným obočím chvilku pozorovala ubíhající krajinu. Ani si neuvědomila, že došli k dalšímu údolí a po Larryho ponouknutí si prohlédla stromoví pod nimi. "Vypadají strašně moc staře," podivila se Mei a oddělila se od Larryho, aby mohla dojít co možná nejblíže k okraji srázu a prozkoumat ony prastaré stromy. Musely už tu být několik století, tak byly vrásčité a vysoké. "Poznáš, co je to za druh? Nemyslím si, že bych je viděla kdekoli v Británii - ah!" začala, zatímco si fascinovaně prohlížela rozvětvené koruny stromů, když se jí náhle smekla noha, podjela jí na směti písku a kamínků a Mei si ji pořádně sedřela o ostré výběžky kamení. Bolestivě sykla, srdce jí bilo jako splašené kvůli šoku a navíc se momentálně nacházela nebezpečně blízko strmému srázu. "Larry?" zvolala na svého milého a snažila se vlastními silami dostat zpátky do bezpečné vzdálenosti, doufaje, že jí s tím Larry pomůže. Ta moje zatrolená nešikovnost! pomyslela si rozčileně Mei a jakmile seděla v bezpečí, pozorně si prohlédla krvácející šrám, který se jí spolu s menšími škrábanci a odřeninami táhl přes celou holeň. Bolestivě skřivila tvář, avšak neztrácela hlavu a z krve se jí taky nikdy špatně nedělalo, a tak shodila ze zad batoh a našla v něm svou hůlku. "Bona hasamentu," vydechla přes zatnuté zuby a namířila špičku hůlky na své zranění.

Mimo herně:
Hod na Bona hasamentu (+6)

Mei-Xiang Bell rolled 1d10:
3

_________________

Larry se pobaveně uculil, když mu Mei sdělila, že by se docela hodil do Havraspáru. Pokrčil rameny. „Moudrý klobouk uvažoval, že mě tam zařadí, ale nakonec usoudil, že do Mrzimoru se hodím daleko víc,“ prohlásil s úsměvem. Dobře si pamatoval, jak kouzelná hučka tehdy váhala, do které koleje ho zařadit. Ale Mrzmor nakonec zvítězil a Larry věděl, že lepší kolej si za svůj druhý domov přát nemohl. „A navíc, chytře jenom vypadám. To všechno jsem se dočetl v knihách… Většinou kvůli přísadám do lektvarů,“ vysvětlil skromně a hlavně upřímně. Rostliny ho zajímaly, především ty, co byly potřeba do lektvarů, nebo měly léčivé účinky, o těch ostatních si zkrátka přečetl něco navíc.
Flora ho tak trochu fascinovala, proto zůstal oněměle zírat na prastaré stromy, které se objevily v údolí pod nimi. „Určitě budou strašně moc staré,“ přitakal na Meina slova a letmo se pousmál. „Musí toho pamatovat vážně hodně,“ dodal zamyšleně, načež zakroutil hlavou. „Ne, takhle na dálku to určitě nepoznám, protože jsem slepý jako patrona a brýle mám v batohu,“ odvětil trošku poníženě a nepatrně se ušklíbl. Byl by se ještě chvíli kochal tou nádherou, kdyby Mei nepřešla ke kraji srázu a nepodjela jí noha.
V Larrym by se v tu chvíli krve nedořezal. Viditelně zbledl ve tváři a vrhnul se k místu, kde ještě před chvilkou stála jeho drahá. Pořádně se zapřel nohama o nějaký naštěstí pevný skalní výběžek, a natáhl k ní obě ruce. Pevně jí chytil, i když měl pocit, že se mu ruce z ničeho nic začaly nějak moc potit, a pomalu ji vytáhl zpět, na pevnou půdu. S úlevným vydechnutím ji krátce sevřel v náruči, načež se na ni starostlivě zadíval. „Jsi v pořádku?“ zeptal se, přičemž si jí zkoumavě prohlédl. Až na ten šrám vypadala zdravě, díky bohu. A i ten šrám Mei rázem ošetřila kouzlem, takže nakonec všechno dobře dopadlo.
Larry sledoval, jak se škrábanec na její noze zaceluje, a srdce mu konečně přestávalo bušit jako splašené. „Měli bychom najít nějakou schůdnější cestu,“ podotkl, načež se naklonil a vtisknul Mei pusu na čelo. Vážně o ni měl příšerný strach.
Víceméně dobrou půlku dne zabili hledáním nějaké přijatelné stezičky, po níž by slezli do údolí se stromy, a když se tam dostali, Larry strávil nějakou chvíli jejich prozkoumáváním, přičemž tipoval, co za druh dřeviny to asi tak může být. Ve skutečnosti neměl tušení – o zélandské floře toho příliš nevěděl a nestihl si toho moc načíst před tímhle výletem. Večer se utábořili na druhé straně údolí, dopřáli si studenou večeři a zalezli do spacáků. Larry toho měl po celém dni tak akorát a usnul během chvíle, jako když ho do vody hodí.

Během následujících dní pokračovala naše dvojice přes hřebeny hor i horská údolíčka, aby se společně dostali k pobřeží. Když si Larry zvykl, že je celý den na nohách, nepřišlo mu to nakonec ani tak namáhavé, jako zpočátku, a energii ztrácel stále pomaleji. Přesto už se docela těšil, až dosáhnou svého cíle, tedy pobřeží, a pak se vydají zpátky domů. Tam na něj čekala horká sprcha, měkká postel, čaj a sušenky.
Když jednoho dne vyšplhali na hřeben jedné z nižších hor, konečně spatřili pobřeží a hladkou plochu oceánu. Larry se široce usmál, objal svou drahou kolem pasu a zadíval se k obzoru. „Nádhera, co?“ prohodil zasněně. „Myslíš, že zvládneme dojít k moři ještě dnes?“ optal se váhavě, protože sám nedokázal odhadnout vzdálenost z horského hřebene k moři. Vypadalo to, jako by měl celou krajinu na dlani, ale Larry si byl celkem jistý, že než dojdou k moři, ještě nějakou chvíli to potrvá. Alespoň den.
Navíc se začala zatahovat doposud polojasná obloha a zvedl se vítr, který byl předzvěstí pěkného lijáku. „Možná bychom se měli někam schovat,“ podotkl Larry po chvilce a nepatrně se zachmuřil.

_________________

| +

"To tedy," vydechla Mei, když se spolu se svým milým dívala na tu krásu - a že na Novém Zélandu se jí vyskytovalo hodně. "Těžko říct...jestli začne pršet, mohly by nám začít klouzat nohy a museli bychom postupovat pomaleji, takže dnes to asi nestihneme," řekla zamyšleně, načež se k Larrymu přitulila, ovinula si kolem něj paže, líbla ho na tvář a na krk, a pak se natulila tváří na jeho hruď a chvilku tak zůstala a užívala si jeho přítomnost, čerstvý vzduch a překrásnou přírodu.
Když nadhodil, že by se měli někam schovat, zachmuřeně přikývla, ale ještě chvilku se nehnula, a pak ho s rezignovaným tichým povzdechem pustila a rozhlédla se kolem nich. Nikde nebyla k vidění žádná jeskyně ani jiné krytí. "Budeme muset slézt o něco níž a snad tam něco objevíme. Přinejhorším se musíme dostat alespoň někam do závětří," dodala a zamračila se na černá mračna, rychle se blížící k nim. Následně se pohledem vrátila k Larrymu a láskyplně se na něj usmála, a pak neodolala a vtiskla mu polibek na rty, načež jeho spodní ret stiskla mezi svými a jejich polibek prohloubila, zatímco se prsty propletla mezi jeho vlasy. Po chvilce se od něj s širokým úsměvem odtáhla a zahleděla se mu do očí, přičemž ho pažemi volně objímala kolem krku, a potom jej ještě jednou krátce políbila a oddělila se od něj s finální platností, protože déšť na jejich projevy náklonosti nedbal a na hlavy jim ostýchavě dopadly první kapky.
Jakmile sešli o něco níže, ukázal se jim výklenek ve skále, který sice netvořil tak úplně jeskyni, ale nefoukalo tam a Mei usoudila, že by tam měli být v bezpečí před deštěm i bouřkou, kdyby se rozhodla přijít. A jako na zavolanou se v dálce, kde byla mračna skoro úplně černá, zablýsklo. "Larry, nebojíš se náhodou i bouřek?" zeptala se Mei a s pobavenou jiskřičkou se na Larryho uculila. "Erecto!" přikázala poté stanovým součástkám, když je s Larrym vyndali ze svých batohů, protože na ruční stavění už neměli příliš času, i když se v tom za dobu výletu zlepšili - tedy Larry se v tom zlepšil. Mei se zase přiučila něčemu úplně jinému...
Když byl stan postaven, Mei na Larryho šibalsky mrkla a vlezla si dovnitř a už naučeným pohybem posunula svůj batoh na svou stranu. "Měli bychom se nějak zabavit, dokud prší, co říkáš...?" broukla k Larrymu a naklonila hlavu malinko na stranu. Samozřejmě byla nejspíš tak nervózní jak jen to šlo, ale toho muže milovala, z jeho přítomnosti a blízkosti se těšila a po tomhle výletě už nebudou moct být takhle úplně sami.

Mimo herně:
Erecto (+6)

Mei-Xiang Bell rolled 1d10:
8

_________________

Larry souhlasně pokýval hlavou na Meina slova – jako vždycky měla pravdu. Za deště by se jim pokračovalo dost obtížně, protože tu nebyla žádná zpevněná stezka a půda začala zákeřně klouzat, jakmile trochu navlhla. Spokojeně se usmál, když se k němu Mei přitulila, pevně jí objal a políbil do vlasů. Stát uprostřed nedotčené přírody v těsné blízkosti své milé, to byl dokonalý pocit a Larry by tak dokázal postávat klidně až do večera.
„Dole určitě nějakou schovku najdeme,“ prohlásil přesvědčeně, když ho Mei pustila a začala se rozhlížet kolem sebe. Ani on blízko žádný úkryt nezahlédl, ale byl optimista a věřil, že dole najdou alespoň nějaké místo, kam nefouká. S přicházejícím deštěm se totiž zvedl vítr a citelně se ochladilo a nebylo to nic příjemného. Obzvlášť pro Larryho, zvyklého na teplo krbu a pohodlí. Nutno ale podotknout, že si za těch pár dní na nepohodlí celkem zvyknul a nikdy si na nic nestěžoval. Jen na pavouky. Když ho Mei políbila, tváří mu prokmitl letmý úsměv a v očích mu přeskočily jiskřičky. Na okamžik zapomněl, že existuje nějaký Nový Zéland, a užíval si polibek se vším všudy. Poté, co se od něj Mei odtáhla, se na ni zadíval a široce se usmál.
Na hlavy jim začaly dopadat první kapky, a ačkoliv zatím nepršelo nijak hustě, Larry raději přidal do kroku. Nechtěl promoknout skrz naskrz. Jistě, mohli tenhle malý problém snadno vyřešit kouzly, ale Larry je užíval co nejméně, protože když už byl v přírodě, nechtěl se spoléhat na žádné vymoženosti, jako byla například kouzelnická hůlka. „Ha, ha,“ zabručel pobaveně na Meino rýpnutí, a potřásl hlavou. Bouřek se naštěstí nebál, protože to už by teď jistě slušně panikařil. Dospěchal k výklenku ve skále, a sledoval, jak Mei pomocí kouzla staví stan.
Vlezl dovnitř za svou drahou, shodil ze zad batoh a odložil ho někam ke straně, aby nepřekážel. Ve stanu bylo naštěstí místa dost. Překvapeně zamrkal, když Mei prohodila, že by se měli nějak zabavit, a jakmile si všiml jiskřiček v jejích očích, pobaveně se uculil. „Myslíš třeba hraním Člověče nezlob se?“ prohodil a andělsky přitom zamrkal. Koutky úst mu zacukaly do úsměvu, a ačkoliv se rozhodl Mei trošku potrápit, nakonec neodolal a natáhl se, aby jí dlouze políbil. Jestli byl před tímhle výletem zamilovaný, teď v tom byl ponořený až po uši a věděl, že by lepší ženu, než Mei, nikde nenašel.

_________________

| +

Když Larry zmínil Člověče nezlob se, Mei opustila všechna troufalost a ze svůdného pohledu se stal čistě zoufalý. Byla si skoro jistá, že jí to Larry dělá naschvál, ale taky to mohl myslet naprosto vážně, což by znamenalo, že Mei není dostatečně svůdná a že po ní Larry netoužil, což by bylo špatné, no ne? Naštěstí se však její milý nedokázal dlouho tvářit vážně a natáhl se k ní pro polibek, který mu opětovala, ale když se od sebe na okamžik odtáhly, hodila po něm káravý pohled. Takhle si z ní utahovat! Nakonec v ní však převládla láska a to, že zmoklý Larry byl nějak moc přitažlivý, a tak si jednu ruku opřela o jeho stehno a druhou pomalu zajela pod jeho košili, přičemž své rty něžně přitiskla na ty jeho. A pro dodání atmosféry jim na střechu stanu rytmicky dopadaly dešťové kapky, doprovázené hrměním z dálky.
Druhého dne se probudily do prosluněného dne, kdy o předešlé bouřce svědčila jenom mokrá tráva a kamení; na obloze nebyl skoro žádný mráček a vítr příjemně pofukoval. Mei spolu s Larrym sbalila stan a vydali se dolů k úbočí hory, kde na ně po krátké cestě lesíkem čekala překrásná kamínková pláž a azurové moře, které však vlivem včerejšího nečasu nebylo tak úplně snové, vzhledem k různým naplaveninám. Každopádně koupat se v něm dalo a Mei neotálela ani chvilku - v mžiku ze sebe shodila batoh i svršky a s radostním smíchem se rozběhla vstříc vlnám, načež vesele zavolala na Larryho, ať se k ní připojí. Když byli vykoupáni a oschli na pláži v paprscích slunce, byl čas na to, aby se vydali domů, kde jim zbývalo už jenom pár týdnů do začátku školního roku a návratu k povinnostem. (A to ještě netušili, že těch povinností bude o jednu víc...xD)

_________________