Ebenezar hodinu ukončil znenadání, dal studentům jako domácí úkol k přečtení několik kapitol z učebnice a vypsání podrobných výpisků a poté se klidným krokem vrátil ke svému stolu a odložil tam zbytek křídy, která se mu rozdrobila v prstech. Když už seděl za velkým stolem a zrovna srovnával práce, které si od studentů vybral, donesl se k němu Patrickův hlas. Ač nezvedl hlavu ihned, překvapilo ho to, protože počítal s tím, že třída už byla dávno prázdná. Koneckonců, většina studentů se v téhle učebně s jeho přítomností moc nezdržovala, ale občas se našla nějaká výjimka. Odložil hromádku listů a natáhl se pro hůlku, s kterou mávl tak rázně, že dveře se s bouchnutím zavřely.
"Co prosím?" ozvalo se důrazné, když se profesor na Patricka znovu podíval a pohodlně se opřel v křesle. Přesvědčoval se, že slyšel dobře, protože tohle bylo snad poprvé, o co ho nějaký student žádal. Drobně vytáhl obočí. "Mám to chápat tak, že nedůvěřujete ve svou kolejní profesorku, že s tím jdete za mnou? Anebo, že tam chcete kvůli natolik závažné věci, že se nemáte paní Andersenové odvahu zeptat?" rýpavost, či posměch, to bylo v takových slovech u Ebenezara naprostým standardem.
Převzal si od něho pergamen a položil ho před sebe na stůl, nijak více se ale k podepisování neměl. Už pouze fakt, že by dal Patrick knihovnici povolenku s Rodwellovým podpisem by byl dosti zarážející. I to měl profesor na mysli.
"A co vše jste se zatím teoreticky naučil?" zeptal se profesor, zatímco před ním ležela omluvenka zcela nedotčena a v Rodwellových očích bylo zcela očividné, že by si měl dát chlapec záležet na odpovědi, protože se také podpisu nemusí dočkat. Podepsat takovou věc, to byla věru velká zodpovědnost a profesor Rodwell nebyl profesor Wells, aby povolenky do oddělení s omezeným přístupem rozdával jako čokoládu pro radost ostatním. U něho si to člověk musel zasloužit, něčím si ho získat, zaujmout ho a přesvědčit, to především. A i když profesor poměrně dosti kvitoval, že se Patrick do samostudia opravdu pustil, ať už mu odpověděl cokoli, ten lístek mu nepodepsal. Oddělení s omezeným přístupem schovávalo spoustu tajemných knih, spoustu druhů temné a nebezpečné magie, mimochodem s jedním druhem si Patrick právě zahrával a pokud profesor nechtěl, aby se to chlapci vymklo z rukou, nemohl ho nechat zkoušet nitrobranu a nitrozpyt stylem pokus omyl zcela samotného. Nehledě na to, že na tuto věc byli potřeba dva lidi a Rodwell ani nechtěl vědět, zda by byl Patrick schopen lézt někomu do hlavy bez jeho vědomí, proti jeho vůli. Dlouhým výdechem procedil vzduch mezi sevřenými zuby.
"Vemte si to," kývl k nepodepsanému papíru. "Zahráváte si, pane Caydene, s velmi nebezpečným druhem magie," zadíval se na něho zamyšleně, než si opřel loket o opěradlo svého křesla a podepřel si bradu. "Tohle není věc, kterou byste se byl schopen naučit sám, bez praxe, i z těch sebelepších knížek... tohle hraničí s černou magií," sykl k němu poslední slova s nakrčeným obočím, než se pomalu zvedl z křesla, čímž chlapce o dobrou hlavu převýšil a pozorně si ho prohlédl. Ebenezar očividně dosti přemýšlel, a i když se v hodině zdálo, že není dobře naladěn, jeho náhlý přístup s určitou smířeností musel chlapce překvapit.
"Seženu vám ty knihy, pokud mě přesvědčíte, že na to opravdu máte." Natáhl se po hůlce. "Dokáže to pouze pár kouzelníků, ovšem, že se to dá naučit, ale troufám si tvrdit, že to může být těžší, než vyčarovat patrona... umíte vyčarovat patrona? Jestli ne, můžete odtud vypadnout rovnou, někteří lidé zkrátka talent na kouzlení nemají," ušklíbl se posměšně a pozvedl hůlku, čekaje, co mu na to Patrick odpoví.

_________________

| +

"To rozhodně ne, pane profesore," odpověděl Patrick bez mrknutí oka, přestože mu začínalo být poněkud horko a zdálo se mu, že ho najednou škrtí límec. Zatím ale nic nedával najevo, ruce držel skoro křečovitě přesně podél těla, jako by před profesora astronomie nepřišel, ale někdo ho tam narýsoval.
"Měl jsem zkrátka dojem, že paní profesorka Andersenová má, jakožto kolejní, už tak mnoho práce a jistě by ji nepotěšilo, kdyby měla řešit studijní záležitosti, které se lektvarů nedotýkají ani okrajově," odpověděl hladce - přestože v učebně už nebyl ani jediný student -, jako by stále mluvil o astronomii.
Kradmo se ohlédl; ne že by pochyboval, že si Ebenezar nezkontroloval, že je v učebně prázdno, ale jistota je jistota, že? (Anebo za to mohl ten nepříjemný pocit dveří zabouchnutých za jediným únikovým východem. Zdálo se, že v tomhle si Rodwell vážně libuje.)
"Znám samozřejmě historii. Základní principy. Vývoj. Současnou legislativu," na moment se odmlčel. "Okrajově jsem narazil i na možná psychická poškození jak... ehm, oběti, tak kouzelníka samotného, způsobená chybou v provádění kouzla." Snažil se znít, jak nejklidněji dovedl, ale začínalo mu docela dělat potíže neuhýbat pohledem. Vědom si nicméně toho, že to je přesně to, na co Ebenezar čeká, zíral na něj téměř bez hnutí a bez mrkání a pomalu si nechal osychat oční bulvy.
Nebylo toho mnoho, když se to takhle shrnulo, ale bylo holým faktem, že jediné, co se ve studentům přístupné části knihovny dalo objevit, byly buď holé žvásty, anebo odkazy na knihy, jejichž tituly byly sepsané na papírku (pokud ovšem byl zdroj seriózní; existovaly i odkazy na knihy, ve kterých se daly najít věci stylu "potři si vlasy netopýřím trusem a nikdo se ti do hlavy nedostane).
Odpověď zřejmě Rodwella neuspokojila, neboť papír se přesunul po stole zpátky k Patrickovi. Zmijozel bezděky svěsil ramena; zklamaný povzdech se mu podařilo úspěšně zadržet.
Chvilku zaváhal, než si papírek převzal. Neřekl ani slovo, když mu profesor astronomie sdělil, co už věděl - neměl úplně ve zvyku být drzý. A jeho vážně zajímalo, kam tedy tohle vede, když ho tímto Rodwell vlastně poslal do háje... nechápal to. Předtím ho přece v tomhle skoro povzbudil, ne? Řekl mu, ať si to nastuduje... a teď?
Ani ho nenapadlo, že by snad mohl dostat další šanci - a jak tak sledoval, jak profesor vstává, okamžitě se mu vybavila ta výhružka ztrátou paměti. Hodlal to snad vážně udělat?
Patrickovi přes tvář přeběhl nejdřív trochu stísněný, a pak nefalšovaně překvapený výraz. "Já... ehm, ano, samozřejmě že umím..." Vážně ho tu Ebenezar nabádal, ať si na něm zkusí jen tak Nitrozpyt, jestli na to má nebo nemá vlohy?
Zmijozelův obličej se jen obtížně skládal do nějaké normálnější, nepřekvapené grimasy, ovšem ten dokonale klidný a ledový výraz, co měl na začátku, se mu už nepovedl.
Sáhl za hábit pro hůlku a bezděky si vybavil stříbřitý opar ve tvaru rejnoka, jak pluje učebnou.
Ano. Patrona už za sebou měl. I první pokus o přeměnu. Jak těžké mohlo být tohle, že ano? ...Hodně. Tohle muselo být vážně hodně, hodně těžké, jinak by to přece uměl každý... a jinak by tu nemusel žmundat povolenku z Rodwella.
Na moment odvrátil zrak ve snaze zrekapitulovat všechno, co o Nitrozpytu/Nitrobraně věděl. "Ehm... takže mám...?" ujistil se ještě ne zrovna odhodlaně. A jakmile dostal souhlas...
"Legilimens!"

+bonus talent/ročník, blablabla?

_________________

_________________

| +

Ebenezar si Patricka pozorně prohlížel, zatímco uvažoval, zda bude vůbec bezpečné zabrousit do takových vod a vyzkoušet na chlapci Nitrozpyt bez jakékoli opatrnosti. Pokud se tomu však chtěl věnovat, musel to zvládnout. Neúspěch, ať už v jakékoli podobě, chlapce neomlouval. Vráska mezi profesorovým obočím se prohloubila, ale nic neříkal. Vyslechl si chlapcovu odpověď, těžko mohl Patrick poznat, co si o tom profesor myslí.
"Vaše ohleduplnost vám šlechtí," pozvedl koutek s drobnou ironií a rýpavostí, když odpovídal na slova ohledně Andersenové, která nepochybně hodně práce měla, ale ani tak neviděl důvod, proč Patrick za ní nešel.
Bylo zcela předvídatelné, že si Patrick nastuduje všechnu možnou dostupnou teorii, kterou bude umět odříkat pozpátku i po náhlém probuzení uprostřed noci, ale ani tak to nebyla ta zásadní věc. Ebenezar znal také teorii míčových mudlovských sportů a beztak, kdyby si nazul kopačky, akorát by si nohy zlomil, než aby byl schopen udělat kličku a vstřelit gól. Tak to bylo ve všech věcech. Existovala teorie, existovala praxe, mezi nimi se někde pohyboval talent a nad vším držela ochrannou ruku síla vůle být pracovitý a neustále se zdokonalovat. Nespustil z Caydena pohled, když ho nechal, aby vytáhl svou hůlku a zamířil na něho, což Ebenezarovi nebylo ani trochu příjemné - sedm let v Azkabanu člověka poznamená, ale i tak to na sobě nedal znát a pouze se zpříma zadíval studentovi do očí. Z jeho očí sršel chlad, sršelo sebevědomí, sršel odstup nevídaných rozměrů. Ebenezar byl v tomhle vážně dobrý. Vlastně především na základě tohoto ta léta v Azkabanu přežil, kdyby se nenaučil dobře nitrobranu, mozkomoři by ho rozebrali za živa. Zešílel by. Ebenezarovi při těch krátkých vzpomínkách přeběhl mráz po zádech, než přísně semkl rty v úzkou linku a zakázal si na cokoli myslet. Svou mysl vyklidil tak pečlivě, jak to pouze šlo, protože, aby se mu Patrick přehraboval v hlavě, bylo to poslední, co vůbec chtěl.
A tak stál, svou hůlku zlehka svíral v levé ruce, jinak naprosto odevzdaně. Prostor se kolem něho vyprázdnil, pohltila ho hluboká tma, ve své hlavě, i všude kolem něho. Jediné, co před svými oči viděl, byla hlava s blonďatými vlasy a pár intenzivních očí. Neuhýbal pohledem, ani už se nesnažil Patrickovi dávat najevo, že může začít. Nechal to zcela na něm...
Ticho bylo přerušené Patrickovým hlasem, a aniž by Ebenezar uhnul pohledem, či dokonce mrkl, něco se mu otřelo o vlastní myšlenky. Cítil to tak znatelně, tak prudce mu to připomnělo temné vzpomínky na Azkaban, že sebou na vteřinu trhl, snad v tom nestřeženém okamžiku se Ebenezarova zeď kolem jeho myšlenek na vteřinu rozestoupila, ale profesor se naštěstí urychleně začal znovu soustředit. Kromě toho, protože nebyl hlupák a nehodlal nic podcenit, i když silně pochyboval, že by ho byl schopen náctiletý student překonat v nitrobraně, využil své hůlky v levé ruce, jejíž pomocí neverbálně - ano, i to stihl při svém soustředění - seslal Protego. Pokud měl před tím Patrick nějakou, byť teoretickou, šanci, teď neměl ani tu. Chlapcovo kouzlo se od Ebenzarovy zamčené mysli odrazilo jako hopík od zdi a vrátilo se přímo k chlapci, přímo do místa, odkud vzešlo. Ani Ebenezar tento průběh nečekal, ale nestačil zareagovat. Než si to vůbec stačil uvědomit, svět se kolem něho změnil. Od základů, každá věc, každá molekula kolem něho, zem pod nohama. Najednou to byl on, kdo se probíral cizími myšlenkami.

_________________

| +

"Děkuji," opáčil Patrick na Ebenezarovo prohlášení - a stal se tak pravděpodobně jednou z mála osob, které dokáží poděkovat za rýpnutí bez jakéhokoli drzého či vzpurného podtónu. Kdo ví, jestli to byla jen hra, nebo jestli to to dlaždičkoidní stvoření myslelo vážně, faktem bylo, že poznat se to nedalo.
Profesorův zpytavý pohled mu nebyl zrovna příjemný, ale jak už bylo řečeno - i kdesi ve vzorné duši premianta Caydena dřímal vzdor, takže se prostě kousl a kategoricky odmítl uhnout pohledem.
Když nedostal odpověď na svou otázku, zatvářil se trošku rozpačitě, chvilku čekal, a když na něj Rodwell nadále jen výhružně zíral... no, co měl dělat jiného, než si uspořádat v hlavě všechny náležitosti a vyslat kouzlo?
Patrick cítil, jak se důvěrně známé dřevo hůlky lehce zahřálo. Ořechové dřevo provede, co bude kouzelník chtít, má-li na to onen dostatečnou kapacitu, to se aspoň tvrdilo v manuálu pro hůlkaře-začátečníky, který si jednou ze zvědavosti vypůjčil v knihovně. Neměl tušení, jestli je to pravda.
Kouzlo nicméně vysláno bylo, to cítil. Zvláštní pocit - jako kdyby vám někdo napěchoval část vědomí do patrony a vzápětí se s ní pokusil někomu vystřelit mozek. Patrick ucítil překážku - což bylo divné, protože byla na omak přesně taková, jako kdyby to překážka nebyla; prázdno, takové nijaké nic, ale dřív, než se vůbec stihl rozkoukat, pomyslet si, že se kouzlo nepovedlo, z překážky se stalo něco, nerozuměl tomu, nechápal a ani nemohl se svými pouze teoretickými znalostmi chápat, jak vypadá v samotné své reálné podstatě surová myšlenka, ale ten okamžik byl natolik prchavý, natolik rychle zmizel do nebytí, že by byl Patrick zřejmě pochyboval, zda se mu to vůbec povedlo, kdyby nenásledovala defenziva, jejíž charakter ovšem nabyl poněkud ofenzivnějšího rázu, než by se komukoliv z přítomných zamlouvalo.

To, co Ebenezar viděl, připomínalo v mnoha ohledech knihovnu, nebo mnohem spíš archiv; každý kus prostoru kolem něj měl zřejmě své využití, každý byl pečlivě označen, ačkoliv na některé z kartoték vypadaly zastarale a nepoužívaně; na druhý pohled bylo znát, že kolem vedou mezi pomyslnými regály pěšinky, cestičky a schodiště nekonečného labyrintu. Všude pečlivě uklizeno. Srovnáno. Setříděno. Logicky opodstatněno.
Primární myšlenku absolutního zmatení, něco jako dunivé he?, prorostlé až do morku celým prostorem, vystřídalo rychle nepochopení. Rodwell viděl sebe (následoval zoom na jeden z šuplíků, náhle otevřených, ve kterém profesor astronomie stál, vychrtlý, kostnatý a za katedrou učebny astronomie), jak nehybně zírá do prázdna - někde se ozvalo plesknutí ryby a profesor měl na okamžik šanci zahlédnout její vypoulené, oschlé oči, za což mohla nepochybně některá z Patrickových asociací. (Totéž u o dost vzdáleného kostlivce a netopýra.)
Viděl Patrickovu ruku s hůlkou a slyšel docela zřetelně ono "Legilimens!", jak se zmijozelský zřejmě snažil pochopit, oč tu běží, a pak...
Bylo to něco jako rána, ačkoli slyšet nebylo nic. Čirý úlek, strach...
Bylo to, jako by se i ten nejtajnější šuplíček Patrickovy mysli náhle zbláznil a synchronně se spolu s ostatními pokusil zabouchnout, jak mysl pochopila, že se dovnitř dostal vetřelec, a snažila se ho odhalit. A místo toho, aby se zavřela, zdálo se, jako by se zákoutí rozhodla naopak vyzvrátit veškerá svá tajemství, jakmile se na ně zaměřila pozornost nikoli nutně návštěvníka, ale primárně jejich majitele.
A čím víc a čím zoufaleji se je snažil bránit, tím silněji a čistěji se před Rodwellem myšlenky zjevovaly.

...nesmí zjistit, nesmí zjistit! ...studentské zpravodajství, Bengál, Bengál - nesmí zjistit!

--Ne!

...-mento rebus in arduis servare ment-... caecus... aut nihil.. aut nihil...

...imperare sibi ... maximum... maximum.... mens agitat molem... imperium est... aut nihil...

...-tuje se poblíž blat, mokřad, bažin a rybníků. Aktivní je výhradně za tmy...
...byl tak vykreslen jako krvesajná pijavice...
...odvětví magie, které se zaměřuje na přeměnu formy či vzhledu objektu...

Vypadalo to, jako by se Patrick pokusil Ebenezara vyhnat zahlcením informacemi prostě tím, že se zaměří na poznámky k NKÚ. Myšlenky ale přicházely v rychlém sledu, míhaly se studentovou myslí jako blesk a bylo zatěžko říct, jestli označovaly její rychlost, nebo entropii.
Jisté ovšem bylo, že netrvalo dlouho a bílém na černém, zjevila se věta, která jako by se celou svou existencí zaměřila na vniknuvšího vetřelce.


Nevypadalo to, že by něco takového student dokázal. Těch pár pokusů vypadalo, jako když příboj omývá písek. Krátká chvíle, kdy snad část archivu zmizela za kamennou zdí bez jediné spáry nebo úplně, byla vždy vystřídána následným znovuobjevením. A nevypadalo to, že by se to mělo lepšit; naopak. Zdálo se, že ještě chvíli, a zmijozel se z opakovaných pokusů, které zjevně vzdát zatvrzele nechtěl, zblázní, protože racionalita ustoupila té kdesi zakutané emocionální stránce, jež se projevila jednoduchým, ač dosti neignorovatelným přáním.
...a teď VEN!
Patrickovy myšlenky ustoupily do pozadí. ven, ven, ven, ven, VEN VEN VEN VEN VEN!!!
Student se Rodwella ze svého mozku pokusil prostě hrubě vykopnout.

Mimo herně:
Vážně jsem nic nepil, přísahám.

...ahem, a doplňkové dotazy samozřejmě zodpovím.

_________________

Možná ono seslané neverbální kouzlo bylo moc unáhlené, rozhodně neměl v úmyslu bez varování lézt do myšlenek svému studentovi a listovat si tam nenuceně a klidně jako v knize. Ale přesně tak to teď bylo. Pro Ebenezara to nebyla skoro žádná námaha, Patrick měl s nitrobranou asi velmi omezené zkušenosti - měl by mít, co tušil Ebenezar ohledně vyučování těchto věcí v Bradavicích. A nemohl mu to mít v tuto chvíli za zlé, to spíše na profesorově straně byla chyba, když původně zamýšlené malé Protego nabralo zcela jinou podobu a z obrany se náhle stal útok.
Mohl se stáhnout ze své dobré vůle, pomyslet si něco o největším lidském soukromí a ukončit to, ale to by nebyl Rodwell. A už vůbec to nemohl udělat, když ho hned první myšlenka zaujala a on tím svraštil zaujatě čelo. Bengál... Nebelvírští... napjatá atmosféra... Ebenezarovi se stáhl žaludek, ale nepřestával se soustředit a každý detail si pečlivě ukládat do paměti, hluboko a pečlivě, aby na nic nezapomněl a mohl z těch informací těžit. Sheppard, Edwardsová... ale, ale, to je mi ale překvapení.
A pak se přesunul o kus dál. Zdálo se, že Patrick měl tajemství více, než by byl Ebenezar vůbec schopen předpokládat. Ale na rozdíl od zpravodajského rádia, v němž bylo zainteresováno více studentů, ho učení zvěromagie nepřekvapilo. Ebenezar tuhle magii v životě moc neuznával, sic s ní měl osobní zkušenosti, což byl asi hlavní důvod, proč se nad tou myšlenkou opovržlivě ušklíbl a víc se v ní nešťoural. Nezajímala ho. To rádio...
A pokud se do teď Rodwell v Patrickově myšlenkách pohyboval se značnou lehkostí, student během pár vteřin obrátil. Ebenezar ke svému setrvání v cizí hlavě už nemohl přistupovat tak uvolněně, i když se pochopitelně soustředil, z ničeho nic musel o své místo, o nově získané území bojovat. A neměl v úmyslu dnes Caydena poslat do úplného vyčerpání, a tak se pokorně stáhl. Zhluboka se nadechl, s tím úšklebkem na rtech, který mu tam visel od chvíle, co spatřil chlapcovu nepodařenou přeměnu, promluvil. "Ven?" zopakoval potichu slůvko, které se ještě před chvíli rozléhalo studentovou myslí.
"Ano. Ale z mé učebny. Hned," pokračoval polohlasem a ukázal rukou ke dveřím, s výrazem takovým, že nehodlal vyslechnout ani jednu námitku.
Tohle musel promyslet. Cayden nebyl úplně ztracený. Ale také si nevedl dvakrát světoborně, zkrátka, trénink dělá mistry a pokud se měl Patrick zlepšit, tréninku ho čekalo vážně mnoho.

_________________

| +