Ač měla Radella svou tvář bezchybně kamennou, oči bez většího náznaku hlubších emocí a stála, či chodila stále klidně a rozvážně, jako kdyby pochodovala po chodbách samotného ministerstva, rozhodně dnes nebyla v nejlepším rozpoložení. Ani taková mistryně přetvářek a pokrytectví, jako byla právě ona, nedokázala skrýt hmatatelnou nenávist, která teď pulzovala celým jejím tělem.
Manželství s Jarenem bylo různé, rozhodně ne dokonalé. Ale v životě Radella za svého muže nežehlila přešlápnutí, která svým neunáhleným chováním, špatným obchodováním nebo lhaním udělal. Dnes to očividně bude muset udělat a ani trochu tím nebyla nadšená. Ve skutečnosti byla do morku kostí znechucená a pohoršená nepoučitelným dětinským chováním svého muže, kterého za posledních pár týdnů už měla tak akorát tak dost. V životě si na život na vysoké noze nestěžovala. Milovala luxus, milovala peníze, milovala moc, a to vše s Jarenem měla. Užívala si to a byla si plně vědoma toho, že se ocitá na špici ledovce a že hluboko pod nimi se ocitá zbytek populace, který žil s pár librami, respektive srpci na den, řešil problémy s placením bytů a zabýval se starostmi, které Radella nikdy ve svém životě řešit nemusela. Ale poslední dobou se začala pod manželovou nadvládou cítit až moc stísněně, chtěla se zaměřit víc na sebe. Mít vlastní kariéru, vlastní pověst, vlastní opravdickou moc. Přestalo ji bavit ukrývat se v manželově stínu, dělat doprovod na všech důležitých akcích plných přetvářek a hrát si na perfektní pár. Byl čas svého postavení využít.
Přísně semkla tenká ústa zvýrazněná rudou rtěnkou, když Elin křikla Jarenovým směrem a muž se ani neotočil. Očividně nevěděl, jaká osobnost mu právě kráčí do zad. Zlehka položila Elin ruku a rameno. "Nechte to na mě," promluvila neutrálně, než ženu obešla a zamířila ke skupince, která byla nedaleko od lesa.
A Radella se ke svému muži očividně blížila právě včas, protože když se před Darrela postavila mladá Olssonová, starší Gall se doslova zatřásl vztekem. "Uhni. Víckrát to opakovat nebudu," sykl s pevně zaťatými čelistmi, trochu se nahrbil v zádech, aby se k dívce naklonil, ale to už Radella udělala poslední krok a vztáhla k Jarenovi ruku. Dluhými prsty mu drtivě obemkla paži.
"To rozhodně nebudeš. Máš minutu na to, aby sis promyslel, jak mi tohle vysvětlíš," zasyčela k němu, když se na ní Jaren překvapeně s rozšířenými zorničkami otočil, vytrhl se z toho nepříjemného sevření a už se nadechoval k protestům a pravděpodobně i urážkám, ale Radella si ho dál nevšímala. Namísto toho se otočila ke slečně Olssonové, kterou si krátce prohlédla, ani s drobným náznakem úsměvu, ale přeci jen v jejích očích bylo něco jinak. Něco, co nebylo tak nepřátelské, jak by se v tuhle chvíli čekalo. A potom padl Radelle pohled na jejího nejmladšího syna, poslední zbytky kamenné masky během několika vteřin úplně povolily a ona se k němu vydala. "Darrele..." vydechla potichu, než se bez většího zaváhání ke chlapci natáhla a objala ho, zatímco on stál jako kamenný sloup a nevěděl, která bije. Tohle bylo poprvé za patnáct let, co ho matka objala? Šokovaně přes matčiny rameno zazíral na Ginger, nevědě, co dělat. "Cos to udělal. Vždyť tyhle věci se dají řešit i jinak, než útěkem. Jsi v pořádku? Ukaž tu tvář," urovnala mu ofinu rozcuchaných vlasů a zadívala se mu do tváře, aby se ujistila, že se Darrelovi nic vážného nestalo.
"To není má krev," odvrátil pohled od matčiných očí a zadíval se na Ginger, která snad jako jediná mohla rozeznat momentální Darrelův vnitřní zmatek.
"Takže se konečně můžeme vrátit domů?" ozval se po chvíli nesympatickým hlasem Jaren, když se v celé situaci zorientoval a nabil ztracenou sebejistotu. Radella ale dnes působila, že má vše dopředu perfektně naplánované a připravené, ač to nebyla pravda, a pouze uměla perfektně jednat a argumentovat za pochodu.
"Ty se dnes domů rozhodně nevrátíš. Sbal si svého bratra a vypadněte odsud. Doma tě nechci ani vidět," pozvedla k němu modré přísné oči.
"Těžko mě můžeš vyhazovat z vlastního domu, Radello," ušklíbl se Jaren výsměšně, ovšem ani to nedonutilo ženu změnit výraz ve tváři a snad dát najevo svému muži strach.
"Jsem si jistá, že tě Sincere u sebe ubytuje, a já ti večer pošlu sovu s předmanželskou smlouvou, aby sis ji mohl po těch letech znovu oživit, protože z našeho domu tě vyhodit můžu," a potom, aniž by čekala na Jarenovu odpověď, otočila se k Ginger s Darrelem a krátce přikývla. "Tak pojďte."

Jaren se nakonec sebral, vrátil se do domu, kde zrovna ne moc ohleduplně probral Sincera a zatímco byl pravděpodobně podroben Tovinýmu pohledu, svého zmateného bratra sebral, dotáhl ho na kopec a vztekle se přemístil zpět do Londýna.
"Vám se nic nestalo?" stočila svou pozornost Radella k Ginger a zkoumavě se na ní podívala. Možná se to nezdálo, ale nebyla ani trochu nadšená, že se Jaren málem pokusil ublížit celé rodině pouze kvůli tomu, aby dostal svého syna domů. A kvůli tomu teď před ní stál další úkol, z kterého nebyla ani trochu nadšená. Jakmile se vrátila zpět do domu, pobídla Darrela, ať si vezme věci, které tu má, a ona se zatím přesunula k Elin a Tově.
"Veškerou způsobenou škodu vám samozřejmě zaplatíme, pošlete mi sovu, až vše vyčíslíte, zašlu vám obratem šek. A omlouvám se za tyhle nepříjemnosti a vážím si toho, že jste se o Darrela postarali, opravdu," snažila se dát důraz na svá slova, protože předpokládala, že po téhle události v jejích slovech budou všichni hledat faleš, nebo neupřímnost. Tentokrát tam však nebyla, ani na chvíli.

_________________

Elin chvátala skrz les a Medvěd běžel o pár metrů před nimi, a k jejímu dalšímu děsu Jaren na její zvolání vůbec nereagoval. To už byl pes skoro u něj, ale během okamžiku, kdy se toho mohlo stát mnoho, protože Jaren se tyčil nad Ginger, která bránila svým tělem Darrela, a Medvěd hrdelně zavrčel, se do toho vložila Radella Gallová. Elin se na ni s vyplašenýma očima zadívala a na okamžik ztuhla na místě, protože ženino pevné odhodlání do situace, kde ve všech převládal vztek, děs, nebo obojí najednou, vůbec nezapadalo. Radella vypadala naprosto klidná, i když i v jejích očích se dal spatřit vztek, který byl mířený na jejího manžela. Když se Elin vzpamatovala z dalšího lehkého šoku, následovala ji, poněkud klopýtavě, k oběma dětem a křikla na Medvěda, který už se málem vrhal Jarenovi po noze. Pes i proti zjevné nevoli zastavil, nicméně nepřestával temně vrčet, ohrnoval pysky, a nervózně přešlapoval.
Ginger matčin hlas zaregistrovala jenom okrajově, protože ani ne metr od ní stál Jaren, který se ještě o kus přiblížil, a ona zažívala strach jako nikdy v životě. Viděla, co Darrelův strýc udělal její babičce, a věděla, že stoupenci Ministerstva zabíjejí lidi. A ona nechtěla umřít, ne dnes, ale ještě víc nechtěla, aby umřel Darrel, a proto se nehnula z místa a jenom propalovala Jarena Galla pohledem. Po chvilce však spatřila ladnou ruku, která sevřela Jarenovi paži a překvapeně stočila pohled ke stoicky klidné a vážné Darrelově matce. Netušila, kde se tu Radella vzala, na okamžik jí blesklo hlavou, že něco udělala matce a babičce, ale to už si všimla i Medvěda a Elin. A Elin by se takhle jistě netvářila, kdyby se babičce přihodilo něco dalšího. Nevěděla, co bylo s Kallem, o kterého ji náhle přepadl strach, ale to nebylo něco, co mohla přímo ovlivnit hned teď, kdežto Darrela měla za zády. A to už proběhla krátká výměna názorů mezi manželi Gallovými a Radella se na Ginger zadívala způsobem, který dívce na chvíli kompletně sebral vítr z plachet, a než se stihla vzpamatovat a couvnout spolu s Darrelem v ochranářském gestu, jeho matka ji obešla a Darrela pevně objala. Ginger zachytila Darrelův pohled a vrátila mu ho stejně šokovaně, protože chování Gallových ji naprosto zmátlo, byla vyčerpaná a čím dál víc se začínal ozývat bolavý bok a palčivé pulsování poškrábané tváře.
"Ginger!" zvolala vyplašená Elin, zrovna, když se Gallovi začali dohadovat, kdo koho může vyhodit z domu a Ginger nevěděla, jestli ustoupit a nebo se naopak pro jistotu od Darrela nevzdalovat, a i ona Ginger pevně stiskla v náruči a starostlivě si ji prohlédla. Svraštila obočí, když spatřila Gingerinu napuchlou, růžovějící tvář a krev prosakující pyžamem, ale Ginger ji lehkým zavrtěním hlavou ubezpečila, že to není vážné. Na slova se nevzmohla, pouze pevně stiskla rty k sobě, protože nával emocí po právě prožitém stresu jí vhrnul slzy do očí a Ginger nechtěla brečet, ještě ne, protože nevěděla, jak to dopadne s Darrelovým otcem. Ten se však otočil na patě a vyrazil k domu, a Ginger vyděšeně vykročila za ním, ale Elin si s Radellou vyměnila pohled a jemně Ginger zarazila. "Babičce se nic nestane," řekla pevně a ještě jednou se zadívala na Radellu, po které požadovala jakýsi bezeslovný slib, než se lehce povzbudivě usmála a pohladila Darrela po rameni, než mu rukávem něžně setřela Jarenovu krev ze tváře, ale i přesto mu tam zůstala slabá stopa. Hlavní však bylo, že byli oba v pořádku, Kalle se dostal k otci do Londýna a Tova byla ve svém domku připravena na vše, takže ani o její osud se Elin moc nebála.

Po cestě k domovu sice Ginger odolala chytnout se mámy za ruku, ale byla nesmírně ráda, že jí kráčí po boku jak ona, tak Medvěd, a že jsou všichni v pořádku, i když ji vážně začínal bolet sedřený bok, kvůli čemuž začala malinko kulhat, ale nebylo to nic, na co by měla umřít. Proto se taky jenom pevně zadívala na Radellu Gallovou po jejím dotazu a po pár okamžicích lehce zavrtěla hlavou na znamení, že to přežije. Byla ráda, že se tu ukázala, protože merlinví, jak by to bez ní s vyšilujícím Jarenem dopadlo.
Jakmile došli do domu, Medvěd se vrhl k Tově, která jej pohladila po hlavě, a hladila ho i nadále, když si k ní sedl, a vážným, nicneříkajícím pohledem přejela po všech čtyřech osobách, které se vrátily z lesa. Jarenovo předešlé vyzvednutí Sincera přešla bez sebemenšího pohnutí, a dokoce nechala Jarena, aby sebral Sincerovu hůlku, protože dokázala vyvodit, že od nich už jim nebezpečí nehrozí, ne bezprostředně. Na okamžik se zadívala Darrelovi do očí, než ho jeho matka poslala pro věci, a když zachytila Gingerin pohled, naznačila jí, aby chlapce následovala, protože viděla, jak je Ginger rozrušená a stejně si potřebovaly ženy mezi sebou promluvit jako dospělé. "Když dovolíte, Radello, nepředpokládám, že by škody na mém domě byly natolik závažné, abych je nedokázala napravit ze svých vlastních zdrojů, a raději bych s vaší rodinou zase na nějaký čas neměla nic do činění," odvětila ženě se stejnou upřímností, kterou věnovala Radella Gallová jí, "Dávejte na toho chlapce pozor," dodala ještě a nespouštěla pohled z Radelliných očí, aby ji žena správně pochopila. Darrel měl dobré srdce, ale i to se dalo po řádné dávce trápení a upravování kouzly zlomit.

Ginger si naposledy prohlédla matku, babičku, a paní Gallovou, než se vydala za Darrelem do čítárny, kde měl u nich provizorní pokojík, a pár vteřin pozorovala, jak si Darrel balí, přičemž měla co dělat, aby se jí nepodlomily nohy. Prožili si toho za poslední hodinu víc, než se dalo unést, a Ginger byla něčemu takovému vystavena poprvé v životě. Tak moc se nebála ani při nepovedené výpravě do Zapovězeného lesa, kdy jim za patami pobíhaly nenasytné akromantule. "Dájo?" broukla, a chtěla dodat dotaz, jestli je v pořádku, nebo říct cokoli jiného, ale hlas se jí zadrhl, a tak jenom popošla těch pár zbývajících kroků k němu a pevně ho objala kolem krku, kam mu o chvilku později dokáply její slzy, které už nedokázala zadržet. Nechtěla Darrela nechat jít, protože i když to Radella slibovala, Jaren se do domu mohl kdykoli vrátit a Darrel by byl zase v ohrožení. O to víc ji drásalo vědomí, že s tím nemůže nic udělat a podle toho, jak klidně zněla konverzace v kuchyni, Tova ani Elin neplánovali Radelle v odvodu Darrela bránit. Ginger nevěděla, co si má o Radelle Gallové myslet, ale to zřejmě ani Darrel, ale nedalo se jí upřít, že zachránila situaci.

Potom se ozvalo vzdálené lupnutí, jaké vytvářelo přemisťování, a k domku seběhl Henrik Olsson s hůlkou připravenou v ruce. "Jste všichni v pořádku?" zajímal se na prahu napůl vyděšeně, napůl odhodlaně urthnout komukoli, kdo chtěl ublížit jeho rodině, paži. Už však bylo dávno po boji a jediná cizí osoba v místnosti byla Radella Gallová, která nevypadala nepřátelsky. Tova lehce zavrtěla hlavou na znamení, že už je po všem, a Henrik přispěchal ke své ženě, kterou schoval do náruče. "Kde je Ginger?" zeptal se ještě, ale pak už z jeho mysli poslední špetku alarmování vyhnala Elin slovy: "Je s Darrelem. Všichni jsme v pořádku, Henri. Co Kalle? Tys ho nechal samotného v bytě? Musí být strašně vyděšený!"
"Musel jsem, Elin. Říkal, že Jaren vyběhl za Ginger a Darrelem, měl jsem o vás strach... Běž klidně za ním, my to tu s matkou zvládneme," řekl Henrik a jemně pohladil svou ženu po paži. Ta tiše popotáhla, protože bojovala se slzami, ale nemohla si dovolit pláč, a tak se pro ujištění zadívala na Tovu, která trpělivě přikývla, protože upřímně měla sama co dělat, aby po tom všem udržela nervy na uzdě, i když narozdíl od Ginger s Elin nebyla rozrušená, ale naštvaná, pustila se Henrika a popošla k Radelle, které se zadívala do očí a řekla: "Děkuji moc, Radello, vážně si vašeho zásahu cením. Dávejte na sebe s Darrelem pozor," a pak už jenom rychle zabloudila pohledem ke dveřím do čítárny, kam se nakonec nevydala, a vykročila k travnatému kopci, ze kterého se o chvíli později ozvalo vzdálené prásknutí, jak se přemístila do Londýna za svým k smrti vyděšeným synkem.
"Budete v pořádku, paní Gallová?" zeptal se Henrik Radelly s upřímností a galantností sobě vlastní, protože i když to byla významná, hrdá a mocná žena, měla za manžela grázla, který navíc nejspíš nebyl v nejlepší náladě. "Vím, že to není moc, ale kdybyste potřebovala, místo zde nebo v našem hlavním sídle se pro vás jistě na nějaký čas najde," dodal, i když už podle toho, jak se Radella tvářila, tušil, že jeho nabídku odmítne. Však ani Gallovi jistě nevlastnili jenom jeden dům, a Radella si mohla dovolit mnohem lepší ochranku.

_________________

Radella to s tím šekem a náhradou škod myslela naprosto vážně a ani zdvořilá a neoblomná Elin nemohla zabránit tomu, aby onen šek po sově nedorazil a nebyla na něm tak štědrá suma, že by si celá rodina mohla užít luxusní letní dovolenou u moře - ostatně, zde ve Švédsku bylo chladno a bledým Olssonovým by to prospělo, no a jako náplast na psychické trauma to také nemohlo být špatné, takže už pouze kvůli tomuto Radella z odškodnění nehodlala ustoupit. Ale protože znala tyhle chudé, oproti ní chudé, lidi, nevýrazně s kamennou tváří přikývla a pokračovala v chůzi k domu.
Možná se zdála, že rodinu Olssonových vytáhla z velkého maléru a svého syna zachránila před výpraskem, ale i když se švédskou rodinou dokázala jednat o něco lépe než Jaren, neznamenalo to, že si o nich myslela něco závratně pěkného. Chvílemi v Radelliných temných očích problesklo neuvěření, když měla tu možnost projít domem a prohlédnout si, v čem kouzelníci také mohou žít. Uvědomovala si, že by své luxusní a rozlehlé sídlo za nic nevyměnila, i když v onom sídle žila s člověkem, kterého už ani trochu nemilovala. A teď s ním byla znovu těhotná... což nevěděl vůbec nikdo a dlouho to nikdo vědět nebude, protože tenhle fakt musela zprvu vstřebat Radella sama. Byla teprve na počátku devíti měsíců, takže nikdo neměl důvod myslet si, že by v sobě nosila dalšího Jarenova potomka. Možná Jarenova.
Co však Radellu poměrně zasáhlo, i když to na sobě nedala ani trochu znát, byla poslední Elina poznámka. Samozřejmě, že měla v plánu dávat na Darrela pozor. Měla své děti opravdu ráda, Darrel nebyl výjimka, ale z Eliných úst to štíhlé ženě vyznělo možná trochu povýšeně, možná trochu důležitě. Radella o svém mateřství často pochybovala, věděla, že není ani zdaleka tak dobrou matkou, jako byla právě Elin, ale jiná společnost, jiná pravidla.

Darrel si urychleně sbalil své věci, kterých vlastně moc neměl, protože sem dorazil v potrhaném oblečení a bez bot. Proto se po pár minutách chystal sebrat a vrátit se do kuchyně, když v tom za sebou zaslechl hlas. S nakrčeným obočím se otočil k Ginger. Popravdě, nebyl schopen ani mluvil, nemohl se zbavit toho strašného pocitu strachu, únavou mu pomalu padala víčka a v neposlední řadě ho ani nenapadlo, co by měl po tomhle všem říct. Omluvit se? To nic z toho, co se tu odehrálo, nevrátí. Byl nakonec rád, když mu Ginger padla kolem krku a vyřešila tím jeho dilema, co vůbec říct. Chvíli ji pevně držel kolem pasu, přemýšlel nad tím, co se stalo a co se asi bude dít, až se vrátí domů. "Musím jít," zašeptal nakonec potichu a opatrně se vymanil z Gingerna objetí, než sebral věci, které mu paní Olssonová půjčila, a vydal se s nimi, aby je paní domu vrátil.

Když do domu dorazil Henrik Olsson, Radella se podvědomě stáhla a zadívala se ke dveřím, za kterými Darrel zmizel. Nehodlala tu strávit zbytek dne, takže doufala, že si pospíší. "Ne, poděkování patří vám, paní Olssonová. Na shledanou," přesunula vyrovnaný pohled k Elin, když se k ní znenadání stočila pozornost a ona byla vytržena z krátkého zamyšlení. Galantně přešla poznámku o tom, že má na sebe s Darrelem dávat pozor, maximálně nad tím trochu nuceně pozvedla koutek rtu, protože ona byla Radella Gallová. Pokud si někdo představoval, že Jarenovi doma sloužila a dělala vše, co si poručil, tak se šeredně pletl.
"Vypadám snad, že nejsem v pořádku?" zadívala se na Henrika, kterého si pozorně prohlédla. Nechtěla znít nezdvořile, ale chudinku z ní zde nikdo dělat nemusel. Dokázala se postavit svým problémům, nabízení azylu před svým manželem, s kterým byla přes dvacet let, brala proto téměř jako urážku. "Nemusíte si starostí o nás dělat těžkou hlavu, zvládnu se o sebe a své děti postarat, pane Olssone," odpověděla, snaže se o zdvořilostní tón, i když ani v těchto slovech už nedokázala skrýt určitou povýšenost a důležitost. Jakmile k ní došel Darrel, s celou rodinou se rozloučila a poté shlédla na svého syna. Darrel neměl tušení, co by měl všem Olssonovým, kteří se o něho celou dobu starali, říct. Proto se s nimi nakonec normálně rozloučil, poděkoval a potom vyklouzl ven ze dveří, na které před pár minutami Jaren rozzuřeně bušil. A když tak šel kolem jezírka ke kopci, z kterého se mohli přemístit, Radella ho na okamžik beze slov vzala kolem ramen. Pak už se ozvalo lupnutí, když se oba přemístili.

_________________