_________________

"Tak, a jsme tady," řekla Mei, když se spolu se svými studenty přemístila doprostřed prosluněné mýtiny. "Jste všichni v pořádku? Udělalo se někomu špatně?" zeptala se jich poté a povzbudivě se na ně usmála. "Ještě než začneme, řekněte mi, jak vám to jde - kvůli porodu jsem se s vámi už několik týdnů neviděla, což mě mrzí, ale bohužel to jinak nešlo. Vím však, že Jocelyn s Takashim - doufám, že vám nevadí, když vám mimo školu nebudu vykat, zrovna vy dva už jste stejně dospělí - už by touto dobou s přeměnou neměli mít problémy...?" věnovala přítomným další úsměv a počkala si na odpovědi.
"Jak už jistě víte, Ministerstvo si Zvěromágy hlídá, takže jakmile mi potvrdíte, že přeměnu zvládáte, musíte dojít na příslušný úřad vyplnit oficiální papíry. Když budete chtít, jsem ochotná tam jít s vámi," dodala. "No, a teď si od sebe udělejte velké rozestupy, ať máte každý dostatek místa a klidu na přeměnu. Vy méně zkušení se nebojte, v případě nouze vás pomůžu se přeměnit zpátky, jako obvykle," pokynula šesťákům s úsměvem.

---

Mimo herně:
Zatím se dostaňte pouze k bodu, kdy se rozestoupíte, musím ještě s Lei dořešit vaše přeměny Vzhledem k tomu, že Balthazar je na dovolené, bude si to moci doodehrát, až se vrátí, aby to bylo fér.

_________________

Aaron na Příčnou ulici dorazil kupodivu včas. Oblékl se do béžových kraťasů, pevných bot, bílého trička a kostkované košile a na zádech nesl pouze menší batoh. Nebyl holka, nepotřeboval s sebou tahat polovinu vybavení koupelny a dvacet triček na převlečení. Pozdravil se s profesorkou Tylorovou i ostatními a když nastala ta pravá chvíle, dotkl se encyklopedie zvířat, která je všechny přenesla na jakousi mýtinu neznámo kde.
„Kde to jsme?“ zeptal se Ron se zájmem, zatímco se rozhlížel kolem sebe a vzpamatovával se z přemístění. Špatně se mu naštěstí nedělalo, jen se mu trošku zamotala hlava, ale to rychle odeznělo.
Vypadalo to, že skupinka zůstane rovnou zde, na mýtince, a tak Ron shodil ze zad batoh a odložil ho stranou, aby nepřekážel. Pak upřel pohled na Mei, zatvářil se trochu nejistě a pokrčil rameny. „Já přeměnu zatím moc nezkoušel. Jenom trochu. Potřeboval bych… víc rad,“ přiznal. Zatím neměl čas pořádně se na vlastní přeměnu soustředit, takže si načetl jen něco málo z teorie a zkusil něco málo z praxe. Potřeboval ale, aby mu někdo dal cenné rady a s těžkými začátky mu pomohl. Dále už to určitě zvládne sám, přeměňování mu přece vždycky šlo.
Když je profesorka vybídla, aby kolem sebe udělali rozestupy, Ron přelétl pohledem spolužáky, načež od nich odstoupil tak, aby měl kolem sebe dostatek místa. Pak tázavě povytáhl obočí a zvědavě se na Mei zadíval. Ačkoliv si to nechtěl přiznat, těšil se, až dojde na praxi. Přeměna ve zvíře byla totiž ohromně cool věc! A Ron byl navíc šíleně zvědavý, v co se bude měnit. Pokud se mu to vůbec povede.

_________________

Brook se pro tu příležitost oblékla do sepraných džínsů, sportovních tenisek a zcela obyčejného vytahaného černého trička. Nemělo cenu se módit, když věděla, že při přeměně se oblečení dost často ničí, a navíc správně odhadla, že je Mei vezme někam na hodně odlehlé místo. Širokým úsměvem pozdravila všechny přítomné a v dané chvíli se dotkla knihy, aby je přenesla na jakousi mýtinu uprostřed lesa.
Zatímco přemisťování jí problémy nedělalo, přenášedla jí vždycky trošku rozbouřila žaludek, a tak se opřela paží o Rona a počkala, až se jí přestane motat svět. "Dík," houkla poté a věnovala kamarádovi zazubení, načež se od něj zase trochu odlepila, aby si Mei nemyslela, že nedává pozor. Tohle bylo děsně fajn, vyrazit do přírody a ještě vidět, jak jsou na tom se zvěromagií ostatní. Taky to bylo nejspíš naposledy, co měla vidět dva již vystudované studenty, a i když je moc neznala, představa toho, že příští rok se ocitne v jejich kůži, ji zrovna radostná nepřišla.
"Mně to taky zatím ještě moc nejde," přiznala se po Ronovi a malinko se na Mei usmála. Ostatně, oni tu dnes byli navíc, ve světle reflektorů měli být absolventi.
Když je Mei vyzvala k tomu, aby se rozestoupili, hodila poslední pobavený pohled po Aaronovi, a pak už od něj odstoupila tak, aby měla po každé straně několik metrů. Upřímně si nebyla jistá, jestli se jí vůbec něco podaří takhle před zraky všech - nebývala stydlivá, ale věděla, že její přeměna má k dokonalosti ještě hodně daleko.

_________________

Jocelyn dorazila na Příčnou mezi prvními studenty, kteří zde dnes měli sraz. Na finální přeměnu se dívka těšila, prozatím měla možnost si trénovat jen mimo hodiny s McCrimmonem. Dnes to mělo být poprvé v terénu. Zjevila se v hloučku pouze v kraťasech, tílku a starších teniskách, protože – jak jí bylo předem oznámeno – nebude to zrovna nejklidnější záležitost a nebyl důvod se bůh ví jak vyšňořit. Nadhodila si tašku, v níž měla náhradní oblečení i s botami a obyčejné černé sluneční brýle, které dostala minulý rok od bráchy, si zasunula do rozpuštěných hnědých vlasů. „Zdravím,“ pozdravila a pohledem přelétla zde přítomné, nikoho nevynechala. Síla zvyku a slušnost se mísily v té chvíli v jejím chování spolu s nadšením a očekáváním.
Natáhla ruku k encyklopedii, která sloužila jako přenášedlo, než se s ní celý svět zatočil a oni s práskotem skončili na slunné mýtině kousek od lesa. Promnula si kořen nosu a zamžourala do slunce, které bylo vysoko na obloze a ozařovalo velký prostor. „Ne, problémy s přeměnou už nemám,“ potvrdila profesorce Tylorové s úsměvem její domněnku, položila si tašku vedle sebe a dle instrukcí se rozestoupila. Už z bezpečnostních důvodů si Jocelyn stoupla od ostatních trochu dál, protože především netušila, jak bude probíhat přeměna u ostatních, jak na ni budou reagovat a v co se promění její spolužáci. Loupla pohledem po Brook, která se dnes zdála být trochu nejistá, a tak jí věnovala povzbudivý úsměv, zatímco si rozvazovala tkaničky na botách a vyzouvala se. Aspoň ty tenisky si nechtěla zničit.

_________________

Eirlys možná byla poslední dobou na zabití a vlastně vůbec neměla chuť chodit do společnosti, nicméně procvičování zvěromágovství si rozhodně nechtěla nechat ujít. Navíc o samotě se jí to prostě ani za nic nevedlo, takže jí nezbývalo nic jiného, než si to zkusit pod odborným dohledem. V určený čas se tedy v pohodlném oblečení (což pro ni představovaly černé kraťasy do pasu a bílá košile) dostavila na Příčnou ulici. Spolužákům jen stroze kývla na pozdrav, aby nebyla za tu neslušnou, jen profesorku Tylorovou pozdravila i slovně. Z přenášedla moc radost neměla, špatně se jí sice nedělalo, ale stejně to nepatřilo mezi její oblíbený způsob přepravy. Každopádně jí nezbylo nic jiného než se po vzoru ostatních dotknout Encyklopedie, aby se spolu s nimi nechala přenést na nějaké neznámé místo. Vzhledem k tomu, že dotaz, kde že to vlastně jsou, už padl, Eirlys tedy nehodlala plýtvat dechem a místo toho se jen se zastíraným zájmem rozhlédla. Pak už se ale pomalu mělo jít na věc a to byla chvíle, kdy Zmijozelka trochu znervózněla, což na sobě samozřejmě ani v nejmenším nedala znát. „Uhm, jsem na tom podobně jako Aaron a Brook,“ odtušila na profesorčin dotaz a pokrčila rameny. Sice by ráda prohlásila, že to zvládá už perfektně, ale to by akorát lhala a zřejmě by si tím moc nepomohla. Na pokyn k rozestoupení si pak sundala tašku s věcmi z ramene a odložila ji někam stranou, pročež se od ostatních vzdálila několik potřebných kroků. Nemohla popřít, že pomalu začínala být zvědavější a zvědavější, jak se dnešek vyvine.

_________________

| +

Trénink zvěromágů po školním roce byl fajn nápad. Do "třídy" nemohl vtrhnout nikdo, kdo tam neměl, co dělat. Takashi dorazil na smluvené místo dle pokynů, vybavený záložním oblečení. Obě jeho sady byly vlastně stejný. Černé kalhoty, černé tílko a japonské dřeváky. Více prakticky nepotřeboval, nic, když tedy nepočítal hůlku v kapse, nějaký ty prachy a podobně. A pak se už svištělo na cvičiště.
Když je přenášedlo dopřenášelo, trochu zavrávoral, ale ustál to. Cestu přenášedlem teď absolvoval podruhé v životě, vždycky se mu po tom jemně motala hlava. Už přemisťování mu bylo pohodlnější! A že i to dokázalo se člověkem řádně zahoupat. Každopádně, pohledem konečně přehlédl všechny účastníky, pozdravil je a zapřemýšlel, jak to asi půjde budoucím sedmákům. Ti nakonec přiznali, že jim to ještě zrovna nejde, ale to bylo pochopitelné, přeci jen to nebylo nic snadného. Byl rád, že viděl Brook a Eirlys. U Jocelyn... neměl zase tolik problémů, přeci jen byla z jeho ročníku a tak. Největší problém mu dělal čistokrevný Paranoja, ale dokud nebude mít nějaké poznámky, či něco takového, tak ho zvládne. Nakonec se to dalo považovat za přiměřeně dobrou společnost na tento zkušební den.
Dle pokynů se pak postavil na volný flek na mýtině, odložil přebytečné věci a sundal si boty i tílko. Nebyl z těch, co měl problém odhalit vlastní kůži, neměl se přeci za co stydět. Ale zároveň mu bylo fuk jestli ho někdo sleduje, či nikoliv. "Měl bych to již zvládnout bez problémů," přidal své sebehodnocení a pak ho napadla ještě otázka: "Je tu možnost... čistě teoreticky... se nenahlásit? Přijde se na to nějak?" zeptal se slečny profesorky, tedy přesněji Mei, protože pokud hodlala ona tykat jim, proč by on netykal jí? Ale to byla už jen otázka zvyku.
"Hodně štěstí... všem," dovolil si ještě popřát mladším a vlastně sobě i Joc, protože podělat se mohlo vždycky něco.

_________________

Balthazar dorazil k miestu stretnutia ako posledný. Meškanie nebolo jeho štýlom, ale musel ešte zabehnúť do čarolekárne, pretože správne predpokladal, že sa budú premiestňovať, alebo použijú prenášadlo. Mal síce ešte jednu fľaštičku špeciálneho lektvaru madam Pomfreyovej, ale ten sa rozhodol neskôr podrobiť dôkladnému rozboru a pokúsiť sa prísť na jeho zloženie.
Cestou k miestu stretnutia vypil lektvar, ktorý chutil presne tak, ako si predstavoval, že chutí blatová voda, v ktorej sa vyváľalo tucet pouličných mačeniec. Jednoducho nič moc. Pomyslel si, že bude zázrak ak to bude fungovať, a tak prišiel na miesto stretnutia s nemilou myšlienkou, že si zasa raz pred spolužiakmi ovracia topánky.
"Ahojte," pozdravil skupinku a prebehol ich všetkých pohľadom. Keď jeho zorné pole dopadlo na Eirlys, pohľad sklopil na svoje staré čierne plátenky, ktoré však aj tak vyzerali takmer ako nové. Balthazar si na svoje veci dával pozor a len zriedka ich vyraďoval zo šatníka kvôli ich nepoužiteľnému stavu. Zložil si z očí slnečné okuliare a zahákol ich o svoje čierne tričko, ktoré mal doplnené o bledé riflové kraťasy. Zhlboka sa nadýchol a potom, trocha neochotne, no položil ruku na Encyklopédiu. Let bol príšerný, ale lektvar prekvapivo zabral a Balthazar nemusel bežať do kríčkov. Nebolo mu síce dvakrát hej, na lektvar madam Pomfreyovej nemalo nič, ale dalo sa to vydržať. Porozhliadol sa po mieste, na ktorom sa ocitli a po vzore svojich spolužiakov odpovedal aj on: "K úplnej premene mám toho ešte dosť pred sebou," zašklebil sa. Nepochyboval síce o tom, že sa premene venuje dlhšie ako jeho rovesníci z ročníku, ale aj tak si nemyslel, že by na tom bol o veľa lepšie než Aaron, Brook či Eirlys. Zatiaľ čo oni sa učili premiestňovať, on sa pomaličky zaúčal animágii. Keďže premiestňovanie u neho neprichádzalo v úvahu, rozhodol sa svoj čas využiť týmto smerom. Škoda len, že mu to nenapadlo hneď na začiatku minulého roka a premrhal tak veľa vzácneho času. Takto bude mať šťastie ak sa bude schopný kompletne premieňať na konci svojich školských dní, ak to vôbec raz úplne zvládne. Animágia bola predsa len umením len pre tých najlepších z najlepších. Nie žeby si Balthazar neveril, ale bol realista a vedel, že len máloktorý z veľkých čarodejníkov vládol animágii. Prešiel pár krokov, aby okolo seba vytvoril dosť voľného priestoru a svoj batoh hodil kúsok od seba. Oči mal uprené na profesorke a plné zvedavej nedočkavosti.

_________________

Vypadalo to, že všichni studenty přemístění přežili ve zdraví a že všichni byli připraveni na dnešní lekci, pro někoho finální, pro někoho zatím jenom v polovičním procesu, ale Mei chtěla vědět, jak na tom jsou, aby se podle toho mohla příští rok zařídit a naplánovat jim další lekce. Zvěromagie byla velmi těžká a chtěla hodně praxe, ale když to pak člověk konečně dokázal, byl to pocit k nezaplacení.
"Řekněme že uprostřed lesa na sever od Liverpoolu - nemusíte se bát, že by nás tu někdo rušil," usmála se na Rona, načež si s vážným pokývnutím vyslechla odpovědi všech - dle očekávání si absolventi byli o dost jistější než budoucí sedmáci. Po Takashiho dotaze na něj povytáhla obočí. "No, pokud tě u toho někdo nachytá, rozhodně by z toho nekoukalo nic dobrého. Za neregistrované zvěromágství jsou celkem těžké postihy, a pokud se nemýlím, tak ty chceš pracovat jako bystrozor? V tom případě ti rozhodně doporučuji se nahlásit na Ministerstvu," řekla, a i když to neznělo přímo přísně, bylo vidět, že to Mei myslí naprosto vážně.
Když se pak všichni dostatečně rozestoupili a v lese na okamžik zavládlo zase ticho, Mei se opět chopila slova: "Výborně. Prvně vás všechy požádám, abyste se zkusili přeměnit, i když vám to ještě moc nejde. Případné škody zvládnu napravit, a pak se mě můžete na cokoli zeptat. Dejte se do toho, opravdu se není čeho bát," řekla s povzbudivým úsměvem.

---

Mimo herně:
Jocelyn s Takashim se přeměna samozřejmě povede, zbytku by se měla povést jenom částečně - jak přesně nechám na vašem vlastním uvážění. Nejhůř by na tom pak měla být Eirlys, jelikož nemá talent na Přeměňování (což vyznělo strašně a rozhodně to neznamená, že jí to nepůjde vůbec xD)

A teď už k jednotlivým zviřátkům (doufám, že všichni budete jakž-takž spokojení :3):
Jocelyn - levhart sněžný
Takashi - černý vlk obecný
Aaron - rys ostrovid
Brook - racek středomořský
Eirlys - jestřáb lesní
Balthazar - ledňáček říční

_________________

Ron se pobaveně ušklíbnul, když se o něj opřela Brook, a rádoby otráveně protočil očima. „Jasně, nemáš zač. Zbožňuju, když si ze mě někdo dělá opěrátko,“ zahučel, ale pak se uculil, aby bylo jasné, že to nemyslí vážně. Jen si z Brook utahoval, ostatně jako skoro pořád. Docela se mu ulevilo, když zjistil, že většina jeho spolužáků na tom není o moc lépe, než on sám. Přeměnu zvládali dobře zřejmě jen sedmáci, takže si Ron přestal připadat tak hrozně hloupě a trapně.
Když mu profesorka sdělila, kde se přibližně nacházejí, Ron přikývl. Nijak ho netrápilo, že jsou uprostřed lesa, zřejmě dostatečně daleko od civilizace – on takhle trávil většinu prázdnin, toulkami neobydlenou krajinou, a navíc býval sám. A právě proto by se mu tolik hodila zvěromagie. Aby se mohl toulat rychleji, možná vytrvaleji, a bez problémů, které měl každý dvounožec prodírající se lesním podrostem. Zvířata pro to byla přizpůsobená, lidé ne. Zaposlouchal se do Meiných slov mířených k Takashimu a nepatrně se ušklíbnul. „A co bys z toho měl, kdybys to nenahlásil?“ zeptal se zvědavě a povytáhl obočí. Podle všeho mělo neregistrované zvěromágství jenom nevýhody a žádné výhody. Nebo se mýlil?
Netrvalo dlouho a dostali se k tomu, proč sem přišli – k přeměnám samotným. Ron polknul a těknul očima ke svým spolužákům, kteří se přiznali, že jim to ještě moc nejde. No, třeba nebudu vypadat jako idiot sám, napadlo ho. Pak se pokusil uklidnit a začal se soustředit na přeměnu. Z vlasů mu vyrašily podle všeho kočičí uši, s vtipnými černými štětinkami na jejich špičkách. Odhalené paže a nohy mu porostly hnědou flekatou srstí, stejně jako obličej, srst ale prozatím nepokrývala celé tělo. A co bylo maximálně vtipné, zuby se mu přeskupily, špičáky prodloužily a oči změnily. A najednou byl konec – nic dalšího se nedělo. Ron se zatvářil zoufale. „Mno a tímšle jšém škonfil,“ zahuhlal skrz kočičí zubiska a zastříhal ušima. A přes všechny ty nesnáze mu koutky úst zacukaly pobavením, protože to prostě bylo ohromně vtipné. Dokázal si představit, jak se mu bude smát Brook.

_________________