Rozhodně to nemyslel tak, že by Donna měla mít v bytě třásně a hromadu květin, v čemž si zcela mimochodem libovala Darrelova matka a infikovala tímto nadšením minimálně polovinu Gallovic domu. V té zbylé polovině Jaren kytky bezcitně zničil a tvrdil, že se odmítá cítit ve svém domě jako v botanické zahradě. Právě Donnino prohlášení a zároveň tahle vyvstanuvší myšlenka mu vykouzlila pobavený úsměv na tváři a v duchu se rozhodl, že až bude Donna spát, nebo bude pryč, alespoň colovariou obarví zdi, aby to tu bylo trochu víc veselé.
"Fakt? Super, můžem se navštěvovat!" neskrýval nadšení, že to k Madison a Chuckovi nemá daleko, i když se dalo předpokládat, že ti dva budou za dveřmi dříve, než se stačí vůbec nadít. Věděl, jak se Donna s Madison seznámila a předpokládal, že taková vrážení do cizího bytu bez zaklepání je tu normálním zvykem.
Když už Donna svíral ve svém objetí a s mírným úsměvem měl položenou bradu na jejím rameni, neubránil se významnému zavlnění obočím. "Ale ty bys mi přeci neublížila," vydechl už uvolněně, "když jsi po mě tenkrát v létě nehodila pneumatiku, tak už mi neuděláš nic," naznačil na tu pravděpodobně největší hádku, kterou spolu zažili, když se Darrel rozhodl Donnu požádat o ruku. Teď už na to vzpomínal s úsměvem, koneckonců ta scénka byla docela vtipná, ale tenkrát se cítil vážně pod psa. Pobaveně se zachechtal, Donna tudíž mohla cítit, jak se jeho hruď zlehka otřásá. Znal ji natolik dobře, že už poznal, kdy přestává být naštvaná a kdy se přesně láme ta hranice, že už se nezlobí. Bylo to právě teď a aniž by Darrel přemýšlel nad tím, že vlastně pointu té hádky nedořešili a že mu odmítla odpovědět na spoustu otázek, zvesela se rozesmál, když sebou začala mlít přitom lechtání.
Nenechal se jen tak zastavit a až, když mu pevně chytla zápěstí, trochu přihraně se bolestivě zkroutil, zatímco se pořád smál a vrtěl hlavou. "S lechtáním?" zvedl k ní rozjařeně pohled, i když moc dobře věděl, že to nemá na mysli ani náhodou. Pomalu se vymanil z jejího pevného sevření rukou a už vážně se na ní podíval. "Stejně by se ti to nelíbilo," vydechl nakonec a udělal k ní krok blíž, aby se mohl dlaněmi zapřít o kuchyňskou linkou, zatímco ona stála před ním a nemohla mu teď utéct. Už od začátku měl Darrel strach to Donně říct, moc dobře věděl, že z toho nebude nadšená a že to přinese zase spoustu otázek o budoucnosti. Když se naskytla možnost říct to tak mezi řečí víceméně, jako odpověď na normální otázku, využil toho a nedomyslel následky.
Zamyšlen skláněl pohled, než se na ní podíval. "Ještě nevzali, ale nabídli mi místo Puddlemerští spojenci..." přiznal a zkoumavě se na ní zadíval. Byl rozhodnutý to vzít, i proto v autě mluvil tak, že pokud se mu bude dařit, zůstal by v Británii. Ale netroufl si to udělat bez vědomí člověka, na jehož názoru mu záleželo ze všeho nejvíce. "Je to tým z jihu Británie, mají modré dresy a asi tak dvacetkrát vyhráli ligu!" vychrlil hned nadšeně, protože upřímně, když byl tenkrát za Lei, nečekal, že by se mu někdo ozval a když už ano, tak někdo, kdo okupoval spodní příčky tabulky. Jenže spojenci, ti byli vážně dobří.
Darrel počkal na Donninu odpověď, protože k tomu měla co říct, ale víceméně už nad famfrpálem nepřemýšlel, i když tu byla spoustu věcí, o kterých by si měli promluvit. Jenže vzhledem k tomu, že stál v Donny bezprostřední blízkosti a bezmála z deseti centimetrů se jí díval do očí, myšlenky se mu rozlétávaly naprosto opačným směrem. Rukou ji lehce vzal kolem pasu a naklonil se k ní, aby ji políbil.

_________________

"Darrele, opovaž se," prohlásila Donna, jakmile viděla Darrelův dobře známý, nic dobrého nevěštící úsměv. Znala ho, věděla, čeho je tenhle kluk schopný, a nechtěla se probudit do růžových girland všude kolem. "Myslím, že o návštěvy tenhle týden nebudem mít nouzi," dodala poté a napůl se usmála. Byla ráda, že si její kamarádi s Darrelem tak sedli, ale trochu na Darrela žárlila, že se dokáže chovat ke všem tak bezprostředně, bez zábran, a lidi ho měli rádi. Taky s ním chtěla být co možná nejvíc sama, protože tu byl na týden, a pak byly až letní prázdniny, a do té doby se mohlo stát spousta věcí. I když o tom nemluvila a mluvit nehodlala, pamatovala si na Jane, a hruď se jí stáhla pokaždé, když pomyslela na to, že si Darrel najde jinou. A to mu to ani ne před rokem dokonce doporučovala. Byla pravda, že by to spoustu věcí ulehčilo, ale on si vybral ji a dostal se jí pod kůži, a ona už s tím nemohla nic dělat. O to víc ji mrzelo, že je na něj zase nepříjemná hned co přijel.
"Chvilku jsem přemýšlela, že tě přejedu autem," opáčila nemilosrdně Donna, ale to už se zády k Darrelovi usmívala a opřela si svou hlavu z boku o tu jeho, než ji začal lechtat a ona se mu snažila vykroutit tak, aby ho nemusela praštit loktem do žaludku, protože to přeci jenom byl její kluk a ona už ho dnes potrápila až dost.
Když se pak snažil odlehčit situaci, Donna po něm vrhla vážným, lehce popuzeným výrazem, který nepoužila schválně, ale Donna jednoduše byla vznětlivé povahy už odmalička. "To netvrdím, ale mohl jsi mi dát šanci na to aspoň adekvátně reagovat, ne to na mě vypálit před mými přáteli," hlesla stále se staženým obočím, zatímco se Darrelovi dívala zhluboka do očí a snažila se vyčíst v nich jeho přesné vnitřní rozpoložení. Vztekal se na ni? Urazil se? Jak moc mu to bylo líto? Když jí prozradil jméno svého budoucího týmu, Donna se očividně napjala a zhluboka se pomalu nadechla, aby si dala šanci na promyšlení, než něco řekne. Krátce si navlhčila rty a palci se zahákla za poutka u Darrelových kalhot, než k němu znovu vzhlédla pevným pohledem. Jih Británie byla pořád Británie. "Jsem ráda, že preferuješ barvu jejich dresů nad tím, jak jsou dobří," řekla a zlekla se k Darrelovi pousmála, než polohlasně dodala: "Modrá ti bude slušet," protože věděla, že jeho rozhodnutí nezmění. Lépe řečeno věděla, že kdyby si dupla, zvládla by Darrela donutit, aby to nebral, ale to nechtěla. Nechtěla z něj mít svého otroka, nechtěla, aby se jí tolik podřizoval - už teď ji štvalo, když se projevilo, jak je na ní závislý. Milovala ho, chtěla aby byl šťastný a aby byl rád za svoje rozhodnutí, jako ona za ta svá. Pokud chtěl hrát famfrpál v Británii, měl na to být hrdý, ne se bát, co na to řekne, i když nereagovala nejlíp, ale jak by taky mohla? Když se tímhle měla prodloužit doba jejich odloučení na neurčito? Donna by si nikdy nemyslela, že bez Darrela, nebo jakéhokoli chlapce, nebude moci být, ale loni si na jeho každodenní přítomnost tak zvykla, že jí chyběl čím dál víc. Měla svoje záležitosti, věci a lidi, kterými se dokázala plně zaměstnat a nemyslet na něj, ale když na to přišlo, ta myšlenka tu pořád někde byla. Nemohla mu do Bradavic jenom tak zavolat, když jí chyběl jeho hlas a jeho ulítlost, dopis šel přes moře dva týdny.
Stejně jako Darrel věděla, že mu na spoustu věcí neodpověděla, ale Donna si pokud možno chtěla všechno trochu promyslet, unáhleně jednala jenom pokud se naštvala, což bylo s jejím výbušným charakterem dost často, ale dnes už byla na Darrela příkrá snad dostatečně, aniž by sama chtěla. Pohlédla mu do očí a o kousek si ho k sobě přitáhla, ale to už se Darrel přiblížil sám a sklonil se k ní pro polibek, pod kterým Donna hmatatelně pookřála. Jednu ruku nechala na zadní straně Darrelových kalhot a druhou mu vyjela ke krku, který mu pohladila bříšky prstů, a pak mu prsty zajela do hustých střapatých vlasů, čímž si ho k sobě přitáhla ještě o ten poslední kousek, co je od sebe dělil.

_________________

Darrel se nevinně uculil, vždyť skoro nic neřekl! Ani nenaznačil. Ale trochu ho děsilo, že ten záměr byl na něm tak poznat a Donna mu hned naznačila, že by to zkoušet vážně neměl. Popravdě, ani trochu ho to nevyděsilo a v duchu se pobaveně zakřenil nad skutečností, co bude říkat na duhovou stěnu.
Znatelně ho svým prohlášením zarazila, když skláněl s úsměvem pohled a zlehka v prstech žmoulal lem Donnina trika. Představa návštěv ho nadchla a byl rád, že Chuck s Madison nebydlí nikde daleko, ale když to Donna podala tónem, jako že ti dva by se k nim měli nastěhovat, trochu ho to znervóznělo. Ovšem, že i on počítal s tím, že s Donnou bude osamotě. A tentokrát to pochopitelně nemyslel v žádném dalším druhém smyslu, ač i to by dávalo logiku, ale zkrátka se neviděli dlouhou dobu a zase se dlouho neuvidí. Chtěl s ní být o samotě, popovídat si o tom, pro co v dopisech nebylo místo, vyrazit si společně na večeři, jít si zaplavat do moře, vyrazit do kina.
Uklouzlo mu pobavené a možná trochu nevhodné uchechtnutí, když mu oznámila, že ho chtěla přejet autem. Zlehka nad tím zakroutil hlavou a o něco víc sevřel objetí, v němž Donn ukrýval, když k němu stočila pohled a zadívala se mu hluboko do očí. "Co?" hlesl potichu, protože se nemohla dívat takto jenom bez důvodně, a než stačila odpovědět, vlepil ji pusu.
Následně už se smíchu neubránil. Darrelovi se po Donnině suchém humoru stýskalo, koneckonců bylo vidět, že tohle má na ní právě rád, když nevěřícně zakroutil hlavou a se smíchem si opřel čelo o její rameno. "Nemluv, jako kdybych byl ženská," dostal ze sebe, "to jsem byl jenom jednou ve druháku na plese," připomněl Donně ten okamžik, když šel v šatech. A že Darrelovi to v šatech moc slušelo, to všichni víme. Když se dosmál, pomalu zase pozvedl hlavu a dlouze se na ní podíval. "Je tu spoustu věcí k dořešení, zlato," podíval se na ní s menším úsměvem a sklonil pohled, jak to přesně dělával, když se chystal říct něco, co zase mohlo rozbouřit vlny nevole, a tím pádem se to ostýchal říct. "Třeba, co na to řekne táta," prohodil, "jestli na to vůbec budu mít, a jak to bude časově náročný... vždyť dělám OVCE, nesmím opakovat ročník, možná i letos to budu mít o fous," přiznal se, protože škola mu moc nešla. Snažil se, ale teď se hlavně soustředil na famfrpálové finále, které měli skoro za měsíc. "Ještě, než se ozvali, mě napadlo, jestli bych nezkusil nějakou nižší ligu," navrhl po chvíli přemýšlení a zadíval se na ní, "pravidelně bych chytal a pak by se uvidělo. Když ti Spojenci, to je fakt šance, ale... já vážně nevím," pokrčil rameny. Potřeboval čas to promyslet a třeba se i s někým, kdo by tomu rozuměl, poradit. Samozřejmě, že jít ke spojencům by bylo něco fantastického, ale byli to profesionálové, brali za to peníze, jak se mohl někomu takovému rovnat? Rok, dva, tři by tam trénoval a nedostal se na hřiště, zato kdyby byl v nižší lize, chytal by a zlepšoval se. Pro a proti tu byla, zkrátka to musel zvážit.
S odrazem spokojenosti v očích Donnu před sebou pozoroval. Styl, kterým se na něho dívala, způsobem, kterým se usmívala, a nakonec i hlas, jímž k němu promlouvala a jenž dokázal během krátké doby vystřídat všechny významné tóniny. Jemně ji odhnul pramen vlasů z ramene, přičemž si znovu uvědomil, jak dlouho se neviděli, když Donna měla vlasy zase o kus delší. Pookřál pod jejím polibkem podobně jako ona, svět se mu smrkl na třicet centimetrů čtverečních, na kterých tak blízko u sebe stáli, dotýkali se navzájem špičkami bot a Darrelova ruka s neuvěřitelnou citlivostí a klidem spočívala na Donnině boku. "Kdybych mohl," vydechl potichu, když se od něho odtáhla a on si o ní opřel čelo, "zůstal bych tu," byly to tak zbytečné řeči. Nemohl tu zůstat, musel se vrátit do Bradavic, zpět domů. Byl na druhé straně světa, neměl tu nic a přitom tu měl to nejdražší. Ještě před pár minutami tvrdil, že by nedokázal v Británii opustit vše, co tam měl, když si však uvědomoval Donnu, všechno, čím si za ten rok a čtvrt prošli, za co společně bojovali, kvůli čemu se smáli, proč se hádali a jak se pošťuchovali, měl pocit, že s ní po boku se konečně dokáže chovat jako dospělý, že ho vede k tomu stát se opravdovým kouzelníkem, mužem, člověkem. Že mu dává možnost nést zodpovědnost, dělat svá rozhodnutí, že vedle ní už není tak roztěkaný bláznivý kašpar - ač i tak se v její přítomnosti často choval.
Nemohl si pomoc, i když věděl, že se takovými myšlenky o setrvání zde zabývá zcela zbytečně, i tak měl jimi hlavu přeplněnou. Nakonec se k Donně naklonil pro další polibek, vysadil ji na kuchyň, protože dál už před ním ustupovat nemohla a s krátkým rozpačitým úsměvem se podrbal v rozčepýřených vlasech.

---

_________________

Zatímco Darrel odpočíval v Donnině ložnici, Donna se přesunula zpátky do kuchyně s knížkou do školy. Vzala si k sobě sklenici vody a později si vzala z ledničky i hroznové víno, aby u toho měla co přikusovat, protože Darrel spal opravdu tvrdě - a po tom letu se nebylo čemu divit, jenomže ona se musela nějak zabavit, než se vzbudí nebo dorazí Maddison s Chuckem. Samozřejmě ho taky mohla jít vzbudit, ale ona ho nechtěla rušit. Vypadal tak klidně a odpočinek si rozhodně zasloužil. Navíc ho chtěla vzít večer do města a ještě se ani nestmívalo, takže měl pár hodin k dobru, a ona mohla dohnat věci do školy. S tím rozdílem, že se sama pro sebe čas od času neovladatelně usmála, a byla moc ráda, že Darrel pořád spí, protože kdyby to viděl, tak by si jí za to dobíral. Ale Donna si jednoduše nemohla pomoct, byla ráda, že ho má konečně tady, na dosah ruky, a ne přes celý oceán v sychravé Británii.
Uvolněně si přehodila nohu přes nohu a posunula si na nose svoje brýle na čtení, které nosila většinou jenom v soukromí, když z chodby uslyšela známý dusot, a líně a taky trochu sarkasticky stočila pohled automaticky ke svým dveřím, ve kterých se během několika málo vteřin objevila Maddison. "Kde máš Dáju?" zajímala se brunetka překvapeně a rozhlížela se po celé kuchyni, jako by se tam měl Darrel někde schovávat. "Ještě spí, pojďte dovnitř," řekla Donna a pohybem ruky je napomenula, ať jsou s Chuckem zticha. Chuck s Maddison se na sebe pobaveně uculili, než za nimi Chuck zavřel dveře a Donna se zvedla, aby jim všem udělala kafe, a pak si tlumeně povídali o tom, co Donniny přátelé objevili ve městě, koho všeho potkali, a kam je napadlo vzít Darrela. Maddison se občas příliš nahlas zasmála, jak měla ve zvyku, za což si od Donny vysloužila káravý pohled, protože když už nechala Darrela spát ona, měli se tim řídit všichni, ale jinak se jim dařilo Darrelův spánek příliš nerušit.

_________________

Darrel sice spal v letadle, ale posun času i náročnost příletu byla znát, takže během odpoledne tvrdě usnul a pravděpodobně by ho nevzbudilo vůbec nic. O to se však ani nikdo nepokoušel, protože Donna si počínala maximálně tiše a když dorazil Chuck s Madison, ani ti ho nedokázali probudit, ač do ložnice chvílemi doléhal kamarádčin smích. Rozvaloval se přes celou postel, přikrývka mu zakrývala holá záda i hlavu a tiše oddechoval, zatímco do místnosti proudil chladný vánek pootevřeným oknem.
Probudil se až po třech hodinách, dezorientovaně se rozhlédl po místnosti a když si uvědomil, že leží v Donnině posteli, s úsměvem si zase lehl zpět a jen si vychutnával tu skutečnost, že tu opravdu je. Byl v Kalifornii, v Americe! Komu se tohle v sedmnácti letech poštěstilo, vždyť přenášedla byla obvykle drahá, letadlům kouzelníci moc nevěřili - a Darrel stále také ne - a pokud už se někdo vydal na dovolenou, volil mnohem bližší destinace. Alespoň většina kouzelníků.
Ležel by takto déle, ale kvůli otevřenému oknu mu začínala být zima, takže rychle vylezl z postele a skočil se osprchovat. V tu chvíli se hovor vedle v místnosti ztišil, takže neměl možnost dozvědět se, že už dorazil Chuck s Madison. Sprcha mu trvala pár minut, omotal si ručník kolem pasu a s mírně nespokojeným výrazem, drže v ruce nepoužitelné zbytky toaletního dámského mýdla se vydal do obýváku. Ještě, než otevřel dveře, už mluvil.
"Donn, ty nemáš pánský mýdl-" zarazil se uprostřed dveří zaraženě, když spatřil na sedačce sedět Chucka s Madison. Zkameněle zůstal stát na svém místě s ručníkem kolem pasu, se zbytky dámského květinového mýdla v ruce a mokré rozčepýřené vlasy mu trčely do všech stran. Ač by ho to za normální okolnosti ani nenapadlo, najednou přestal důvěřovat pevně uvázanému ručníku a radši si ho volnou rukou přidržel u těla. "Čau," sklouzl k nim trochu překvapeně, nečekal, že dorazí tak rychle, nebo spíše ještě nevěděl, že prospal celé odpoledne, a s dlouhým nádechem stočil pohled k Donně, aby dokončil myšlenku. Samozřejmě, že neměla pánské mýdlo, když tu žila bez něho, každopádně... "jen že jiný tam nebylo, takže budu teď vonět jako kytka a že už z něho moc nezbylo," prohodil smrtelně vážně, jako kdyby se jednalo o katastrofu, ale nakonec mu zacukalo v koutcích a on se pousmál svým typickým úsměvem s nakrčeným nosem. Došel zbytky vyhodit, protože je na sebe nechtěl mydlit víc, než bylo nutné, a při cestě na zpět se zastavil za Donny křeslem. Dal ji pusu na tvář, jemně ji pohladil po paži a potom s ne zrovna sebejistým: "obléknu se," zmizel v ložnici.
Když se potom vrátil, měl na sobě to, co odpoledne, akorát si vyměnil košili a tentokrát zvolil světle modrou barvu.

_________________

"Někdo se vzbudil..." broukla zpěvně Maddison a tiše se zachichotala, když všichni uslyšeli, jak si Darrel pustil sprchu a Donna do ní pod stolem lehce kopla, na což Maddison jenom pokrčila rameny a dál se věnovala svému šálku s kávou, zatímco sledovala dveře do Donniny ložnice, ze kterých o chvilku později vyšel Darrel, ke kterému se otočily hned tři obličeje.
"Dobrý ráno!" zvolala Maddison a Chuck na Darrela vesele zamával, zatímco Donna přemáhala úsměv. "Vy jste se tu prali?" nadhodila dále Maddison a uculila se jak na Darrela, který měl na hrudi pár znamínek, stejně jako na zádech, tak na Donnu, kterou hned po svém příchodu upozornila na rudý flíček na krku. "Ještě abych ho tu měla," poznamenala Donna, protože si nedokázala představit, jak by Darrel chtěl reagovat, kdyby tu pánské mýdlo měla. "Skočíme cestou domů koupit nový," dodala, když se na něj na oplátku usmála a popohnala ho zpátky do ložnice aby se zahalil, než musela pobaveně protočit očima nad tím, jak nadšeně se Maddison zatvářila. "Nerad ti to připomínám, ale ten už je zadaný," naklonil se k ní Chuck, za což si od tmavovlásky vysloužil ránu do paže.
"Myslím, že za mě a za Donn můžu říct, že ten outfit předtím byl lepší," prohlásila, jakmile se Darrel vrátil oblečený, a pobaveně se od srdce zasmála, když ji oba její kamarádi okřikli. "Promiň, ona má strašně prořízlou pusu," omlouval Maddison vždy slušný a spořádaný Chuck, než se slova chytila Donna, které ty dva ignorovala a věnovala se Darrelovi. "Chceš něco jíst? Pít? Říkali jsme si, že tě vezmeme do města, protože večer to stojí za to," zeptala se, zatímco ze stolu vzala svou učebnici kouzelnických dějin i brýle a odložila je stranou, a došla pomalu k Darrelovi, kterého pohladila po boku - po předešlé rozepři mezi nimi nebylo ani stopy, i když nebylo pochyb, že se během týdne k dohadování ještě minimálně jednou vrátí, protože tak to mezi nimi prostě chodilo. "Můžem si jít někam sednout, nebo jít do kina. Na pláž tě vezmem jindy - odpočinul sis aspoň trochu?" zajímala se a káravě těkla jazykem k Maddison s Chuckem, kteří si oba svorně podložili bradu rukou a dívali se na ně jak na obrázek. "Není hezké vidět Donnu takhle spokojenou a milou?" "Musíme si to dobře zapamatovat, protože jí to určitě dlouho nevydrží..." "Lidi... no tak. Nechte toho."

_________________

"Prali?" zůstal na Madison nechápavě zírat, protože nerozuměl tomu, podle čeho si tohle vydedukovala, i když mu zahořelo ve tvářích, protože tušil, "ne," odmítl nakonec nekompromisně s tímhle souhlasit, nebo to více rozvádět, a střelil zmateným a vyplašeným pohledem směrem k Donně, z něhož téměř hmatatelně vystupovala otázka, tys jim něco řekla?
"Dvě. Pánské i pro mě," pozvedl důrazně ukazováček, protože nehodlal celý týden vonět po kytkách a připomínat luční kvítí, už teď měl pocit, že se bude muset vykoupat ve své kolínské a že to ani tak nepomůže, ač používal docela silnou. Potom už zmizel v ložnici a když si před zrcadlem zapínal košili, s tichým pochopením vydechl nad tím, když mu došlo, proč se Madison tak zeptala.
Teď už naštěstí nebyl nikdo svědkem toho, že zrudl, takže si upravil vlhké vlasy a vrátil se k nim naprosto vyrovnaně a jako kdyby se před chvílí nic nestalo. Jenže Madison mu nedala klid a Darrel se pobaveně zachechtal, než přiskočil k Donně a provokativně, aby podpořil Chuckova slova - ta, že je zadaný, vzal svou holku kolem pasu a spokojeně se od ucha k uchu usmál.
"K pití bych si něco dal, ale sedni si, já si to udělám," poslal Donnu na sedačku a zazubil se směrem k ostatním, než se vytratil do kuchyně a napustil si do sklenice vodu, zatímco poslouchal, co se v obýváku probírá.
"Do města?" vrátil se nadšeně a opřel se ramenem o futra, "něco jsme o Los Angeles četl, fakt to v noci všechno svítí?! Jak jako svítí? A co ty kasí- kasíra?" myslel přirozeně kasína, se kterými neměl žádnou zkušenost a vlastně ani nevěděl, co to přesně mělo znamenat, každopádně se o tom psalo všude v souvislosti s Los Angeles. "A natáčí se tu taky filmy, že jo? Četl jsem to," prezentoval hrdě své znalosti, protože si kvůli Donně půjčil knížku o tomhle městě, takže něco málo věděl. Odlepil se od dveří a došel až k Donně, vedle které si sedl. "No dal bych si pořádný kus masa a pak... můžeme jít klidně do kina," pokrčil rameny a podíval se po Chuckovi s Madison, kteří si oba svorně podepřeli rukami bradu. Darrel se pobaveně zakřenil.
"No tak, to jste v životě nezažili Donnu milou?" culil se potutelně, protože si rovněž dobíral i Donnu, "i když je fakt, že u mě to taky trvalo, viď?" přetočil k Donně pohled a pobaveně se zakřenil. Pak však zvážněl a zlehka přikývl, protože si opravdu odpočinul a cítil se už mnohem lépe, i když v noci určitě nebude moci usnout, protože toho napsal za posledních dvacet čtyři hodin víc než dost. Zadíval se s úsměvem na Chucka s Mad, než přesunul pohled zpět k Donně a přiblížil se k ní, aby nemusel mluvit nahlas. "Všechno v pohodě?" ujišťoval se tiše, pokud to vůbec zaslechli ti dva a nerozuměli kontextu, bylo to tak správně a Darrel očividně nehodlal říkat nic, co by je do kontextu mělo uvést. Jen chtěl vědět, že je všechno v pořádku. Nakonec se otočil zase k těm dvěma.
"Máte taky prázdniny nebo máte školu?" podíval se potom na všechny a nakrčil obočí, aby snad počítal s tím, že tu dopoledne bude trávit sám.

_________________

Maddison se po Darrelově stydlivé reakci zasmála a Donně ruka vyletěla ke krku, který si výmluvně promnula na místě, kde jí Darrel nechal zuby znaménko, a kterého se zapomněla před příchodem přátel zbavit kouzlem. Ohledně mýdla si odpustila rýpnutí, jestli nechce dětské, a jenom na něj lehce mávla rukou, aby už se šel honem obléct, protože i když by to nikdy nepřiznala, trochu jí vadilo, že si ho takhle může Maddison prohlížet. "Dobře," řekla, když se Darrel vrátil, plně oblečen, a rozhodl se obstarat si vodu sám, přičemž ho ještě letmo pohladila po rameni, když se od něj odvracela a vrátila se na svoje křesílko u kuchyňského stolu.
"Všechno, co si dokážeš představit - nápisy, vývěsky, stropy, občas celý ulice, když se sejdou umělci. Měl bys být u naší kouzelnický noci..." začala aktivně vyjmenovávat Maddison a na konci se zasnila, protože vidět odmudlenou ulici plnou světelných vznášejících se koulí několika barev, mezi kterými proplouvají stříbřití patroni a podobné věci, to byla prostě nádhera. "Od kasín se budem držet daleko," prohlásila Donna, než jakoby mimochodem dodala: "I když se dají dobře oblbnout jedním nebo dvěma nevinnými kouzly..." Za to si vysloužila káravý pohled od Chucka a jenom lehce pokrčila rameny.
"Jo, je tu na to celá čtvrť," přitakal Darrelovi Chuck ohledně Hollywoodu, "Můžem tam pak sjet, ale do ateliérů se jenom tak bohužel nedostanem," dodal, ale už dnes Donně říkal, že by Darrel měl vidět minimálně obří písmena Hollywoodu na kopci.
"V noci promítají horor!" prohlásila nadšeně Donna a Maddison si teatrálně povzdychla. "Jen se nedělej, stejně půjdeš s námi," dloubl do ní Chuck lehce loktem, a Donna je skoro stihla napodobit s rozněžnělým pozorváním, než se celá ta banda začala bavit o ní a o tom, jaký je mrzout. Což nikdy nepopírala a byla na to svým způsobem hrdá. Což zase neznamenalo, že ji můžou takhle přímo pod jejím nosem drbat.
"Jako zažili, ale..." "Nestává se to moc často, viď, Donn?" doplnili se Maddison s Chuckem a Donně podle jejího výrazu začínaly docházet nervy. Když se k ní pak Darrel naklonil, Donna k němu nechápavě povytáhla obočí a napůl pobaveně zakývala hlavou na souhlas - proč by neměla být? Až potom jí došlo, na co naráží, a tak ho pod stolem pohladila po stehně, ale věnovala pozornost kamarádům sedícím naproti.
"Máme školu, ale nemusíme tam vysedávat pořád. To není jak u vás v Bradavicích," usmála se Maddison, "Já mám jenom zítra zkoušku, a pak se ti budu věnovat celej tejden, poznámky si seženu pak zpětně," řekla Donna a zadívala se Darrelovi do zelenomodrých očí, než se Chuck plácl do stehen a vyskočil na nohy. "Takže bych to viděl na steak a palačinky a pak kino? Venku už se smráká, tak ať to stihnem. Donn, bereš auto? Mohli bysme sjet k Arniemu," nadhodil, Maddison se na Donnu s Darrelem zářivě usmála a Donna krátce protočila očima, nicméně si došla pro baseballovou bundu a z poličky s cinknutím vzala klíčky od auta. "U Arnieho maj ty nejlíp propečený steaky a hranolky," řekl Darrelovi Chuck, který se na jídlo zjevně těšil podobně nadšeně jako Darrel sám. "Pěšky je to trochu z ruky, ale autem jsme tam hned," dodal a mrkl na Donnu, která je všechny vyhnala ze svého bytu, zamknula, a pak už se postupně vydali po schodech dolů k malému parkovišti, kde seděl její červený kabriolet, do kterého se zase naskládali a vydali se za večeří.
Chuck hned pro něj a pro Darrela objednal XXL steak, jenom se Darrela rychle přeptal, jak moc ho chce propečený, s extra porcí hranolek, Donna si dala totéž jenom v menší verzi a Maddi si objednala palačinky zalité javorovým sirupem. K tomu Darrel dostal povinně americký nápoj tisíciletí, tedy CocaColu, a když se najedli a vypovídali, byl tak akorát čas se znovu naskládat do auta a popojet k místnímu menšímu kinu, kde dnes dávali film z minlého roku The Sentinel, o mladé modelce z Brooklynu, která se odmítla vdát a přestěhovala se do nového domu. "Ne, že se pak budeš v noci bát," řekla Darrelovi Donna a provokativně k němu povytáhla obočí, ale to už ji Maddison volala pro popcorn, a tak Donna jenom rychle vlepila Darrelovi pusu a šla Maddison pomoct, než je Chuck nasměroval k jejích místům. Chuck seděl úplně na kraji, pak Maddison, Donna a Darrel na kraji druhém, aby se na něj Maddison nelepila, protože horrory milovala, ale hodně se u nich bála a Chuck jí zopakoval, že Darrel je Donny, což mu Donna potvrdila, a Maddison bohatě stačilo, že seděla uprostřed těch dvou a měla koho se chytat za ruku.

_________________

Darrel si poklidně natáčel vodu do sklenice, než se na Madison nevěřícně otočil. "Stropy?" nechápal trochu zmateně, protože, že mudlové měli něco jako elektřinu přirozeně tušil, ale měl s ní velmi pramalé zkušenosti a ani trochu si nedokázal představit svítící strop jinak než kouzlem. "Kouzelnický noci?" pokračoval zvědavě, když si k Donně sedal a uvolněně si přehazoval nohu přes nohu, než se krátce napil a zatočil skleničkou v ruce. Kvůli trochu odlišným a rozcházejícím názorům by to Donně momentálně v žádném případě nepřiznal, ale začínalo se mu tohle město zamlouvat - a především ta myšlenka svobodného života, daleko od rodičů, od dozoru a nepříjemných čistokrevných snobů. V malém bytě s Donnou, kufrem svých nejnutnějších věcí s desítkami příležitostí hned za prahem. Sice by si stál za tím, že by museli mít domácího skřítka, Bačkoru by si z Británie přivezl, protože ho měl rád a otec už mu dávno řekl, že až Darrelovi sbalí jeho pět švestek a vyhodí ho z domova, Bačkora poletí za ním, ale jinak by si na tenhle život asi zvykl.
"Proč?" nechápal následně, proč by se od kasín měli držet daleko, "měli jsme ve škole matemagii, bych si to vypočítal a vyhráli bychom velký peníze a byli galeonáři!" zvedl pobaveně ruce nad hlavu a zakřenil se. Radši už se nezmiňoval o tom, co za propadák to na tom semináři bylo, že tam byl jen patnáct minut a v životě tam už nešel.
"To je škoda, ale tak to tam aspoň můžeme omrknout... a pak někdy uděláme mnoholičný lektvar a proklouznem tam. Mohl bych se vydávat za nějakou pěknou herečku, co myslíte?" zapózoval a mávl tak ladně rukou, jak to neuměla ani Donna.*1 Pobaveně se tomu zakřenil a aktivně si poposedl, horor ho zrovna dvakrát neuchvátil. Ne snad, že by se bál, ale nedokázal si film - horor představit. Však byl v kině jen dvakrát v životě. "To vám závidím, u nás je to fakt vopruz," postěžoval si otráveně, i když on si hodiny dokázal vždy nějak zpestřit, ač častokrát nevhodně, ale dokázal. Byl pro něho nadlidský úkol sedět hodinu na místě a poslouchat profesora, nebo konat podle jeho pokynů. Kdo na tohle přišel, naučil se Darrela v hodinách zaměstnávat a hned měl o jeden problém míň. "Zkoušku? Z čeho? Jak to, že se neučíš?" vyskočil okamžitě ze sedačky, aby našel tu učebnici s brýlemi, kterou tak chytře odnesla. Podrbal se ve vlasech, zatímco přemýšlel, jak Donnu dokopat k učení, i když teď už měli v plánu jít na večeři a potom do kina.
"Tak fajn, jdeme, ale Donn," otočil se na svou přítelkyni s výhružně pozvednutým ukazováčkem, "jestli tu zkoušku zítra nedáš, tak... tak," zamyslel se nad tím, co by mohlo být dostatečným trestem a v té rychlosti nedokázal nic kloudného a slušného vymyslet, takže mávl rukou s tím, že něco během večera vymyslí a výmluvně s uculením dodal. "No nekoukej na mě, aspoň jeden z nás vystudovaný být musí," uchechtl se a prodral se dopředu skupinky, když si vzal boty a vyrazili ven.
Darrel byl nadšením bez sebe, když před ním přistál XXL steak s kopou hranolek, takže se hned pustil do jídla a výjimečně těch deset, či patnáct minut byl zticha a odmítal s kýmkoli komunikovat. Jako kdyby hrozilo, že mu ten talíř bez varování zmizí ze stolu. "Můžu ochutnat palačinku?" natahoval ještě vidličku od kečupu k talíři Madison a jednu si uzmul, zatímco vypadal naprosto spokojeně. "Dáš si?" nabídl Donně vedle sebe a zamával s nakousnutou palačinkou, kterou měl napíchnutou na vidličce a viditelně byla trochu od kečupu, což mu vůbec nevadilo. Jakmile vyrazili do kina, Darrel Donně samozřejmě zaplatil lístek, pak se ji pověsil na záda a oznámil ji, že mu kupuje popcorn. A že chce tu největší, největší krabici, kterou tam prodávají.
Jakmile svou krabici dostal, už nic dalšího nepotřeboval, spokojeně protančil*2 kolem svých kámošů, ukazoval na ně provokativně prstem a nakonec se vydal sám do sálu, zatímco oni stále čekali ve frontě. Ať už tu byl jen jeden promítací sál, nebo více, Darrel překvapivě strefil do toho správného, plácl se tam na sedačku a když Donna přicházela, krabice byla z jedné třetiny prázdná. Klasika.
"Donno, ten film určitě bude o tobě," smál se na celý sál, když Donna vešla dovnitř, když mával lístečkem, kde byl děj filmu popsán. "Teda ne že bys byla modelka - jaj," připleskl si ruku s popcornem v dlani na pusu, "jako že se nechceš vdát, to jsem myslel..." dodal, aby to vysvětlil a posadil se zpět na své místo, protože na něho lidé podivně koukali. "Hej, proč sedím úplně na kraji?" stěžoval si potom, když si všiml, že vedle něho sedí Donna a na druhé straně cizí člověk, z čehož nebyl zrovna dvakrát nadšený. Každopádně moc dlouho toho nenamítal, asi už po třetí si sedl na své místo (pokaždé se před tím zvedl) a s úsměvem se na chvíli zadíval na Donnu, jako kdyby měl zase něco za lubem. Ale nakonec jen stočil hlavu a zadíval se na plátno.
Pomalu se setmělo, hudba zesílila, lidé utichli. Popravdě, Darrel nebyl velký posera a neviděl důvod, proč by se měl hororu bát, i když v životě nic takového ještě neviděl a nedokázal si to představit. Každopádně, ve spojení s faktem, že byl v kině potřetí v životě, byl v černé místnosti, kde ze všech stran putovaly zesílené zvuky, do očí mu svítila nějaká velká zeď, na níž se pohybovali lidi, prvních třicet minut myslel, že se zaboří do sedačky a přemístí se. Objímal krabici popcornu, ujídal z něho a tak zděšeně přihlížel ději před sebou, že zapomněl film Donně každých pět minut komentovat a pokládat ji doplňovací otázky. A když se film dostal do určité fáze, kdy o lekavé momenty nebylo nouze, Darrel se schovával za krabicí a jen přes její okraj se díval. Jakmile se na plátně něco prudce pohnulo, hned si zase krabici strčil před oči.
A když krabici na chvíli stáhl, aby si nabral zase popcorn, nevychytal správnou chvíli a zděšeně zařval*3, když ve filmu někdo nečekaně vyskočil. Poloplnou krabici popcornu vyděšeně hodil do vzduchu, stejně tak vyskočil ze sedačky. Když dopadl zpět, popcorn byl všude. V jeho vlasech, na jeho nohách, na Donně, na paní, která seděla před ním, na pánovi, který seděl vedle něho. "Ho to bylo," zahuhlal a odolával nutkání přelézt Donně na klín a přečkat ten zbytek, protože odmítal se na něco takového dívat. Bude mít noční můry do konce života!
Když film skončil, Darrel opusil kino mezi prvníma. Mumlal něco ve stylu: "sem tda už ňkdy npudu," zatímco ostatní měli požitek z dobrého horroru, Darrel zdrhl ze sálu, aniž by se na kámoše podíval.
Když vyšli ven, opíral se ramenem o zeď, v prstech měl cigaretu a už znovu pobaveně sledoval přicházející Donnu s Chuckem a Madison. "Jsem odvážnej, co?" zakřenil se pobaveně od ucha k uchu a zakroutil hlavou*4, neměl problém udělat si srandu sám ze sebe, "jdem se projít do těch svíticových ulic?" zakýval hlavou, protože tahle ulice sice byla osvětlená, ale Darrel předpokládal, že tu bude určitě nějaká hlavní, větší.

*1

| +

*2

| +

*3

| +

*4

| +

Mimo herně:
Pardón za ty gify, to se tak hodilo!

_________________

"No...však víš, jako normálně světla na stropě? A třeba o Vánocích mudlové nacpou světýlka prakticky všude," snažila se Darrelovi přiblížit svá slova Maddison a lehounce povytáhla obočí, jestli Darrel rozumí, načež se po jeho dalším dotazu celá rozzářila a potutelně se usmála. "Při letním slunovratu se sejde spousta lidí z okolí, většinou my mladý, ale pár rodičů se taky najde, a zablokujeme jednu z místních ulic proti mudlům, je to nádhera," prohlásila skoro až zasněně a propletla si při tom prsty na stole, zatímco jí na rtech nadále pohrával úsměv.
Donna celou dobu pozorovala hlavně Darrela, ale věnovala pozornost i svým kamarádům, než se podmračila na Darrela, dnes již poněkolikáté, ale život není zrovna pohádka, když máte tak hyperaktivního přítele. "Protože hodně lidí za jeden večer přijde o všechny svoje úspory, a já jsem sice čistokrevná, ale naši mi zase tolik peněz neposílaj a já bych tu nerada byla o hladu," zdůvodnila Darrelovi a zdůraznila to povytaženým obočím. Ohledně pohledné herečky protočila očima, zatímco Chuck s Mad se zasmáli, a i Donna se nakonec musela pousmát.
"Plus tam máte zimu," podotkla Maddison, načež se přidal Chuck s: "A vánoční pudink," za což si od Donny vysloužili další pohled, protože si už zase utahovali z Británie. Zdálo se, že to je nikdy neomrzí, bohužel.
"Klid, už si to potřebuju jenom zopakovat, sedni si," řekla Donna, sice marně, protože Darrel už byl na nohách, ale nakonec se stejně velmi rychle domluvili, že vyrazí ven, takže už se k tématu zkoušky naštěstí nevraceli. "Jdi už prosímtě," houkla na něj pak ve dveřích a chytila ho za boky, aby ho vyšoupla na práh a mohla zamknout. A protože na ni Darrel ani nepočkal, strčila si ruce do kapes lehké mikiny, kterou přes sebe přehodila a po boku Maddison se vydala za oběma chlapci dolů k autu.
Maddison samozřejmě k Darrelovi svůj talíř s palačinkami ochotně pošoupla a Donna palačinku s kečupem takticky odmítla a pouze nad Darrelem zavrtěla hlavou. Nezkušenému oku by mohlo připadat, že je nevrlá, ale Donna jednoduše na veřejnosti moc city neprojevovala, a ve skutečnosti si Darrelovu přítomnost a všechny jeho výstřednosti užívala. Sice ji trochu namíchlo, že nebyl schopný ani počkat, než budou v sále všichni a Maddison se omluvně usmála na všechny přítomné, které Darrel svou bytostí rušil, než se usadil i zbytek skupiny a Donna zpražila Darrela pohledem. To, že nemá tělo modelky, věděla, ale rozhodně to neznamenalo, že jí to on nebo kdokoli může předhazovat - neměla se za co stydět, tělo měla pevné a vypracované a byla sama se sebou spokojená, tak co. "Protože si chci svých přátel taky na chvilku užít," uzemnila ho nakonec a pohledem ho donutila se posadit, než k němu podezřívavě přimhouřila oči, protože se tvářil podezřele, ale nakonec nic neudělal, a tak se jenom sama pro sebe lehce usmála do stmívajícího se sálu a soustředila se na horor. Nekonalo se ani držení za ruce, za což byla Donna napůl ráda, ale napůl si uvědomovala, že Darrel, její kluk, momentálně myslí jenom na popcorn ve své náruči.
Donna film absolvovala s naprostým klidem, jako by šlo o dokumentární film, dokonce se občas pousmála nad absurdností děje odehrávajícího se na plátně. Vnímala, že Darrel byl podezřele sticha a starostlivě k němu těkala pohledem, ale nakonec ho v tom nechala. Z druhé strany se k ní tiskla Maddison a Donna by přísahala, že kdyby její kamarádka mohla, vylezla by jí na klín. Přes Maddisoninu hnědou hřívu si vyměnila pobavený pohled s Chuckem, se kterým horor taktéž nic nedělal, načež následoval moment, kdy Maddison vydala vysoké jeknutí a Darrel své široké okolí zasypal popcornem. "Darrele!" sykla k němu Donna a omluvně se podívala na pána vedle, který to naštěstí vzal sportovně, a nespokojeně si z vlasů sklepávala slaný popcorn a už asi potisící v duchu přísahala Darrelovi uškrcení.
Po skončení si Donna povzdychla, když se kolem nich Darrel prodral k východu a poněkud rezignovaně se zadívala na své přátele, kteří se na ni zazubili, i když Maddison odmítala pustit její paži, a to i po celou následující dobu.
"Velmi," prohlásila Donna a zakroutila nad Darrelem hlavou, než k němu natáhla ruku, aby jí dal taky cigaretu a nato na něj prosebně upřela psí oči Maddison, která se divže netřásla a stále nepouštěla Donnu. Pokud Darrel nabídl i Chuckovi, ten s úsměvem odmítl, a jakmile vyšli ven, všichni si zapálili a Mad šlukovala na uklidněnou, protože ji horory děsily, ale přesto na ně ráda koukala. Jak si Darrel přál, vzali ho na procházku po nočním městě, Donna po boku Maddison s Chuckem krok od nich a s Darrelem pravděpodobně poletujícím sem a tam a kolem dokola, a když šli kolem nějaké významné nebo zajímavé budovy, střídavě mu o nich něco říkali, než Maddison nadhodila: "Nemáte hlad?" což byl zcela jasný signál k návštěvě fast food restaurace, která byla otevřená 24 hodin a vzít si jídlo s sebou na zbytek procházky. Maddison při jídle vůbec nepřekáželo, že měla pod Donninou paží provléknutou tu svoji. "Tak si začínám říkat, jestli se nemáme s Darrelem taky chytit, když vás tak vidím," poznamenal Charles a široce se na Brita usmál, nicméně v praxi to provést neplánoval a uvolněně kráčel vedle svých kamarádek a Donnina kluka, než je to přestalo bavit a rozhodli se vrátit se k autu, aby je Donna mohla svést zpátky domů s tím, že zítra je taky den, a vezmou Darrela na pláž.

_________________