S nakrčeným obočím poslouchal vysvětlení ohledně jeho případné smrti a musel se v duchu pozastavit nad tím, jak mohl vůbec do tohohle auta vlézt. Následná myšlenka byla ještě o něco horší a to, jak si vůbec může rozumět s takovým člověkem, kterému záleží víc na autě, než na něm, ale navenek nic neříkal, protože si to u Donny nechtěl rozházet a stále tu byla ta možnost, že to všechno říká v nadsázce a není to tak. Popravdě, neměl sebemenší tušení, zda si z něho dělá srandu, nebo ne. Teď už snad ano, ale v té původní odpovědi, že důležitější je pro ní auto, než on, vážně dost silně pochyboval. "To by vyšlo nastejno," ušklíbl se s mávnutím dlaně, než zase chytl volant, "mí rodiče by tě pravděpodobně za tohle zasypali zlatem, koupili ti čtyři malá letadla, pronajali nejlepší továrnu na auta a ještě ti dali do životní rentu," dokončil s ledovým klidem v hlase, ale dost stočenými rty, aby věděla, že možná záměrně přehání, ale že tak to Darrel opravdu cítí. Dost pochyboval, že by se jeho rodiče vyděšeně sebrali a šli svého syna zachránit, to ani náhodou nehrozilo.
"Supeeer," uculil se hned na to spokojeně, čímž definitivně smyl ten zvláštní stín ze své tváře. Představa, že během léta ještě někam vyrazí, ho vážně nadchla. "Třeba bychom mohli někam k jezeru vykoupat se, má být docela horko," usmál se, když už v duchu plánoval, kam příště vyrazí, a samozřejmě zamířil k té restaurace, protože Donna vypadala hladová víc, než byl on.
Jeho rozpačitost by možná byla ta tam společně s těmi vlezlými myšlenkami, ale ona si ho musela dobírat i na dále a Darrel vážně nevěděl, co na to říct. Mohl se pouze přiznat, ale to se mu nechtělo, protože, i když to možná bylo, jak ona to řekla, samozřejmé, pořád se styděl. Takže to její polemizování a omlouvání přešel taktním mlčením a jen zabručením, než byl konečně vysvobozen tím, že musel Donně uvolnit místo, aby auto přeparkovala, jelikož tohle vážně neuměl.
"Tak to jsem vážně zvědavej," popíchl ji, "nevím, jestli jsi to zaznamenala, ale jsem z čistokrevné rodiny, já s rodiči chodím pouze do těch nejlepších, nejluxusnějších a nejdražších restaurací, takže... laťku máš vážně dost vysoko," ušklíbl se k ní opět pobaveně, ruce zastrčil do kapes od kalhot a vydal se pomalu za ní. "Dokonce si představ, že táta vyhazuje skřítky, když uvaří a nějaké jídlo mu nechutná. Většinou u nás skřítci na vaření vydrží tak čtrnáct dní, než máme nové," nakrčil pobaveně ret, i když to byla spíše smutná skutečnost, ale tak to u Gallových chodilo a Darrelovi to ani nepřišlo. To spíš jako dítě pokaždé brečel, když hledal své oblíbené skřítky a otec mu bez mrknutí oka sdělil, že se jich zbavil a zařídil nové.
Sedl si na židli a opřel se v ní, než upřel oči na Donnu a slabě se pousmál. Nesnášel tohle rýpaní a tím, že se vrátila k té předešlé věci, si od něho zasloužila menší kopanec do holeně, zatímco se zašklebil a vycenil na ní zuby. "Nech toho, už!" zavrčel, ale v jeho očích, které byly vidět, protože si pilotky posadil do vlasů, hrálo čiré a upřímné pobavení. "Vsadím se, že máš taky svá neřestná tajemství," povytáhl k ní provokativně obočí s úsměvem, protože pokud ho něco zajímalo, bylo to právě toto. "Řekl jsem jim, že se jdu proletěl na koštěti a že přijdu k večeru," odpověděl, aniž by si uvědomil, že teď u sebe nemá koště, takže to byla dosti... špatná výmluva, ale Darrel nebyl génius, takže takhle do detailu své lhaní a uhlazování stop neřešil. I když věděl, že pokud se to dozví otec, bude mít hodně velký malér.
"Já mám schované dvě plechovky u skřítků v kuchyni, naštěstí otec je tak staromódní, že ani neví, že nějaká coca cola existuje," zašklebil se pobaveně a natáhl se po flašce, z níž si nalil do skleničky, a napil se. Přitom neustále visel pohledem na Donně a malé ďolíčky na tvářích značily, že se za skleničkou roztomile culí. Pak už se natáhl pro příbor a s přáním dobré chuti se pustil do jídla.

_________________

"Tos mi nemohl říct dřív?! Bych si s sebou vzala aspoň nůž nebo tak něco..." prohlásila Donna, ale pak pro jistotu dodala: "Dělám si legraci, neboj. Nejsem vrah, to už bych tě vážně radši nechala samotnýho vyhladovět."
"Jo tak vykoupat. To už můžeš rovnou říct, že mě chceš prostě vidět v plavkách," poznamenala následně s přezíravým úsměvem, ale hned nato se pobaveně zasmála, a dále Darrela neznervózňovala, a prostě s letmým úsměvem pozorovala míhající se krajinu kolem. Bylo fajn jednou neřídit a jenom se vést, i když vnitřně byla pořád ve střehu, kdyby se Darrel náhle zasekl a bylo třeba zachránit její autíčko.
"No, to se teda máte čim chlubit," opáčila potom a zavrtěla hlavou. Vážně, čím víc se toho o Gallových dozvídala, tím víc si říkala, že pan Gall by potřeboval pořádně nafackovat. Ale takové věci v čistokrevných rodinách nebyly brány za diplomatické, a Donna nemohla zkazit celoživotní snažení svých rodičů jenom proto, aby si udělala hezčí den. Navíc by to stejně k ničemu nebylo. "A víte, pane z čistokrevné rodiny, někdy takové naprosto obyčejné jídlo chutná tisíckrát líp než jídlo z té nejluxusnější restaurace. Má totiž duši," poznamenala poté, když procházela podnikem a přes rameno se na Darrela zazubila.
"Hej! Nevíš, že holky se nesměj bít?" vybafla na Darrela, ale stejně jako jemu, i jí na tváři pohrával úsměv. Ohledně jejích tajemství jenom s nevyzpytatelným pousmáním pokrčila rameny. "Hm... to děláš běžně? Že celý odpoledne někde poletuješ?" nadhodila Donna a povytáhla obočí, protože tohle ji vážně zajímalo. Jestli toho byl Darrel schopen, tak měl zajištěnou další trochu jejího střídmého obdivu, protože ji by to tedy nebavilo. Zato vrtat se v proutí nového Nimbusu čtrnáct dní v kuse jí nedělalo sebemenší problém.
"Jako nic proti dýňovýmu džusu, ale rozpuštěnej cukr je rozpuštěnej cukr," prohlásila s pobavením, a stejně jako Darrel, i ona se pustila do jídla. Žádné dívčí upejpání se nekonalo, a nedalo se říct, že by se cpala jako neandrtálec, ale bylo vidět, že jí jídlo chutná. Navíc po cestě vážně dostala hlad, za což vinu nesl rozhodně Darrel, protože kdyby o tom nezačal mluvit, pravděpodobně by si na jídlo až do večera nevzpomněla. To se jí stávalo celkem často, že se do něčeho natolik ponořila, že na jídlo zapomínala, a samotnou ji to někdy obtěžovalo, protože rozhodně nechtěla, aby měl někdo dojem, že se snaží hubnout, nebo něco podobně hloupého. "Tak co na to říkáš?" nadhodila ohledně ryby a vesele se na Darrela usmála, protože dobré jídlo dokázalo zkrotit i Donnu Osbornovou, i když jenom na chvilku. "Takže... u vás doma vaří jenom skřítkové? Pustí tě někdy do kuchyně?" zeptala a tázavě se na Darrela zadívala, zatímco upila ze sklenice.

_________________

"A co by si s tím nožem dělala?" zašklebil se na ní provokativně, "myslíš, že bys mě přeprala? Nooo, tak to bych chtěl vidět," nakrčil nos, jak se pobaveně šklebil a dělal si z toho srandu, protože tohle už nemohla myslet vážně, to moc dobře věděl.
Pobaveně se uchechtl, když se zmínila o plavkách, protože to byla z části pravda, ale nehodlal jí tentokrát udělat tu radost a začít se červenat, že ho prokoukla. "No a co," reagoval nakonec s pobaveným, uvolněným úsměvem, "ty bys mě taky viděla v plavkách," pokrčil nakonec rameny, protože by to určitě nebylo tak, že ona by se koupala a on seděl na břehu a sledoval ji. Darrel byl zrovna ten typ, co vodu miloval a pokud už se šel někam v létě vykoupat, stálo všechno úsilí ho z vody potom dostat, jinak by byl schopen se tam rozmočit.
"Já se tím nechlubím, já ti to oznamuji," vysvětlil bez mrknutí oka, protože mohla chápat, že zrovna on by se něčím takovým nechlubil. Bylo mu to proti srsti, protože věděl, že spousta mudlovských restaurací vaří lépe, ale to rodiče nechápali. "Netvrď mi, že tví rodiče to tak nemají," nakrčil jejím směrem zvědavě obočí, jako kdyby chtěl slyšet, že tohle chování je u dospělých čistokrevných kouzelníků normální. Jeho rodiče byli v mnoha ohledech zvláštní, to byla pravda. "Cože? Jak může mít jídlo duši? Ježiš, Donnooo," protáhl důležitě a přiblížil se k dívce, "že ty sis měla vzít nějakou čepici na hlavu, vždyť máš určitě úpal," vztáhl k ní ruku, aby ji položil dlaň na čelo, pokud mu to dovolila, než se pobaveně rozesmál. Jasně, že to pochopil, ale nedalo mu to si z ní protentokrát udělat srandu on, když ona si ho dobírala celou cestu sem.
"A ty tu nějakou holku vidíš?" zatvářil se zmateně, než se začal zase smát a očekával tentokrát útok od Donny, protože tohle bylo obzvlášť ošklivý, ale třeba byla zvyklá. Napil se coly a pobaveně jí sledoval přes okraj skleničky. "No tak, přestaň se šklebit, Donno," napomenul ji, protože věděl, že pokud už dívku urazí, nebo naštve, většinou to stojí za to. A ona o své ženskosti vůbec pochybovat nemusela, když na ní mohl Darrel oči nechat. Myslel si, že je nenápadný a že Donna nepozná, že se na ní potají neustále dívá a prohlíží si jí, pravda však byla taková, že i z těch neutajovaných pohledů bylo cítit, jak se jí očima snaží dostat pod tričko.
"Občas, ono to doma není moc k vydržení, tak se radši sbalím, letím se někam podívat, a tak," usmál se slabě při těch vzpomínkách, kolikrát to už udělal, "večer pak už musím být doma, kvůli... rodiče to chtějí," zarazil se v půli větě trochu zamračeně, než trhl hlavou a smyl to celé širokým úsměvem. Ani si nedokázala představit, jak je mu s ní dobře. Potom, co si všechno musí vytrpět každý večer s otcem, který ho nutí dokola a dokola kouzlit, procvičovat soubojová kouzla a když se mu něco nelíbí, prostě Darrela uhodí, o proti tomu byly tyhle chvíle nedocenitelné. A on se bál, že skončí příliš rychle.
"Já ani nechci vědět, co všechno v tom je a jak je to nezdravý, hlavně, že je to dobrý," zašklebil se pobaveně a souhlasně přikývl, když si zrovna krájel kousek ryby a dával si ji do pusy. Chutnalo mu, to šlo na Darrelovi poznat okamžitě, protože jakmile měl jídlo a ke všemu dobré jídlo, spokojeně zářil a usmíval se snad víc, než obvykle. Pokud to vůbec šlo. Připadal si jako v sedmém nebi a možná právě ta euforie a spokojenost z téhle chvíle a myšlenka na to, co ho čeká zase večer, podnítila to, že když pod stolem natáhl nohu a omylem strčil do té Donny, nakonec toho využil a lehce si tu svou o tu její opřel, aniž by zvedl hlavu od talíře a zjišťoval, jak na to bude reagovat.
"Jo, jenom ti. A skřítkové mě tam pustí, já tam za nimi vždycky chodím," uculil se, zmínku, že se jim občas snaží i pomoc, radši vynechal, protože byl strašným kuchařem a kolikrát těm chudákům přidělával práci. Ale oni byli rádi, Darrela si většina skřítků hned oblíbila, protože jako jediný z rodiny nebyl studený čumák.

_________________

"Můžem to někdy zkusit," nadhodila Donna a přezíravě se na Darrela pousmála. Byl to sice kluk a byl vyšší, ale Donna dokázala rozmontovat auto. "Wow, a že by to byl ale pohled, co?" protáhla poté ohledně Darrela v plavkách a svůdně k němu našpulila rty, ale pak se zase zasmála, a nechala ho být. Ne, že by si stěžovala, kdyby ho v plavkách viděla, ale že by kvůli tomu nemohla dospat se říct nedalo.
"Hm? Ne, co si pamatuju, tak máme pořád ty samý skřítky. Naši hodně dbaj na tradice, a tak podobně. Proto tak těžce nesou naše pokrokový věci," opáčila s lehkým pokrčením ramen. "Nech si to, jo?" houkla poté a se smíchem mu pleskla do ruky, kterou stahoval z jejího čela. Jestli na Darrelovi dokázala něco vážně ocenit, pak to bylo to, že ji dokázal rozesmát a nebál se jí občas něco vrátit, protože i když se Donna mnohdy tvářila jako rozběsněný bulldog, ve skutečnosti si takové odvahy vážila.
"Mlč už konečně!" prohlásila už skoro zoufale, protože teď měl navrch zase Darrel, ale nevypadalo to, že by se jí to nějak zvlášť dotklo. Dle melody byla Florencův brácha, nebo cožeto bylo, a vlastně se dost často chovala až chlapecky, takže tak. Navíc jí nikdy sebevědomí nechybělo, což znamenalo jednak to, že si moc urážek nebrala, a jednak to, že se ve svém těle cítila dobře. A Darrelovy pohledy nešlo dost dobře ignorovat, takže se schválně na židli trochu narovnala a uhladila si tričko, čímž dostala do popředí své přednosti, načež se jakoby nic dala zase klidně do jídla.
Na Darrelovu výmluvu k chlapcovi přimhouřila oči, protože na jeho styl obrátil až podezřele rychle, ale Donna nebyla člověk, co by se záměrně rýpal v životech ostatních, a tak na Darrela nenaléhala. Jí do toho nic nebylo, a když jí to říct nechtěl, ona to z něj tahat nehodlala, protože by ji to stálo zbytečně moc sil. A kdo ví, třeba vůbec o nic nešlo. Na dotyk jejich nohou pro změnu nereagovala nijak, ani nohou neucukla, ani se nepousmála, protože tomu nepřikládala žádný význam. Navíc byli v chládku, takže ji Darrelova noha ani nesnesitelně nehřála nebo tak něco, a pokud to měla být provokace, Donna se nehodlala lekat a urážet jako Darrel. Na to byla moc nad věcí. "Já taky. Vždycky mi pomáhaj upéct dort pro segru, protože já na vaření ani pečení zrovna machr nejsem," přiznala se se zazubením, a otřela si mastná bříška prstů do ubrousku, načež se opřela do židle a natáhla se pro sklenici, ze které se spokojeně napila. "Takže, až nám slehne, tak pokračujem? Nebo už jsi unavený?" nadhodila s potutelným úsměvem, a po krátkém odpočinku se zvedli, Donna u výčepu zaplatila mudlovskou měnou, a přesunuli se zase k autu. Prvně si za volant sedla Donna, aby mohla vyjet z uličky, kde parkovali a při nejbližší možné příležitosti se zase vystřídala s Darrelem, aby si to mohl pořádně procvičit. Měli ještě pár hodin, než se začne smrákat, a tak navedla Darrela ven z města, kde byly silnice zase volnější a kolem nebylo tolik lidí.

_________________

V očích mu opět problesklo pobavení, za nímž se skrývalo mnohem víc, než mohla na první pohled vidět. Opravdu teď souhlasila s tím, že se někdy v budoucnu zkusí poprat a schválně kdo vyhraje? "Nechceš mi tvrdit, že si fakt myslíš, že mě přepereš?" zajímal se, protože pokud ano, tak bylo na místě, aby se cítil dotčeně, protože byl kluk a i když neměřil sto osmdesát centimetrů jako ostatní kluci v jeho věku, trochu za poslední půl rok vyrostl a především měl teď mnohem víc svalů, než Osbornová, která seděla před ním a uhlazovala si tričko, což Darrela na chvíli odtrhlo od myšlenek společné rvačky a on pohledem sklouzl pomalu přes celou plochu jejího hrudníku. "Nemůžeš být tak naivní! Vsadíme se," vyhrkl hned na to, když k ní zvedl oči a usmál se. Jinak to ani nešlo, hodlal dokázat, že se plete a že její sebevědomí není nekonečné.
"To si teda piš," poklepal si lehce na hruď a pořádně se narovnal, aby viděla, že není žádný slaboch a svaly vážně má, takže by se bylo na co koukat, načež se zvesela rozesmál, protože to nemyslel vážně a jen to celé zlehčoval. Dost silně pochyboval, že by Donna toužila po tom vidět ho v plavkách.
"Tomu rozumím," přikyvoval, když potom došla řeč na tradice a jak to vůbec chodí u Osbornových, takže Darrel obědval, cpal do sebe hranolky s rybou a přitom zamyšleně přikyvoval. Pár pohledů směrem k Donně si také neodpustil, i když hodně pozornosti na sebe strhávalo i jídlo, které nakonec dojedl a vypadalo to, že by si dal s přehledem ještě jednu porci. S pobaveným smíchem se natáhl po coca cole, když ho napomenula, ať mlčí, a tak se opřel v proutěné židle, uvolněně si přehodil nohu přes nohu a napil se ze sklenice, než ji odložil a založil si ruce důležitě na prsou, zatímco se bavil pohledem na Donnu. "Co vůbec dělá ségra?" zajímal se, když už o Alasce na začátku jejich výletu padla řeč, protože svou starší spolužačku přes dopis pozdravoval.
"Kecáš! Ty s nimi pečeš dort?" vykulil na ní na půl překvapeně a na půl nadšeně oči, protože pokud Darrela dokázalo něco fascinovat, bylo to přesně tohle. Hrozně se mu u holek líbilo, když uměly něco uvařit, nebo upéct, asi z důvodu, že doma v životě nic takového nezažil. Jeho matka znala slovo kuchyně pouze z doslechu, ani dort od ní nedostal... "Já bych pokračoval, máme ještě čas, ne?" mrkl směrem k hodinkám a sám pro sebe si přikývl, než dopil obsah ve skleničce a s úsměvem se na Donnu zadíval. Když se potom po chvíli zvedli, džentlmensky a se šaškovským úklonem podržel své kamarádce dveře a pak už vyšel za ní, aby se usadil na místo spolujezdce. Počítal s tím, že už ho za volant nepustí, takže když tak učinila, Darrel byl zase šťastný jako blecha a zubil se od ucha k uchu. "Ale neřídím tak strašně, že ne? Tobě trvalo dlouho se to naučit?" zajímal se, zatímco zase startoval a vyrazil na cestu.


Výlet se nakonec vydařil. Po obědě se ještě byli projet, prošli se kousek v lese a prolezli starou zříceninu, kterou pro změnu ukázal Donně Darrel a vysvětloval, jak tam jako prcek válčil a představoval si, že je neohroženým rytířem Darrelem, mával suchou větví a bojoval proti imaginárním zloduchům a barbarům. Neměl problém se s tímhle přiznat, vlastně vypadal tak, že by si to klidně z fleku připomenul, a pobaveně se svému vypravování smál. To už bylo kousek od Gallovic sídla, a tak cesta k Darrelovi domů netrvala ani dlouho. Bylo to sotva deset minut po hlavní silnici, kde ho Donna nabírala a odkud potom Darrel musel ujít minimálně dalších deset minut pešky, protože Gallovi asfaltovou příjezdovou cestu nepotřebovali. Co však muselo být pro Donnu zarážející, že celý den usměvavý a veselý Darrel poslední pár minut úplně utichl a soustředil se pouze na řízení. Domů se mu hrozně nechtělo, bylo vidět, že ho nálada dost rychle přešla a on teď v duchu přemýšlel úplně nad jinými věcmi, než nad přitažlivostí Donny Osbornové a nad výtečným obědem, který dnes spořádali. Aniž by si to uvědomoval, zamračeně se uškleboval.

_________________

"Fajn, oukej, ruku na to," opáčila klidně Donna a stále s přezíravým úsměvem k Darrelovi přes stůl natáhla dlaň. "Wow, jako profesionální sportovec!" povzdechla si hraně, načež se spolu s Darrelem zasmála. "Ty jsi fakt pako, Darrele," prohlásila, ale nemyslela to zle, a ještě chvíli se nemohla přestat pobaveně usmívat.
"Máš dost? Nikam nespěcháme," zeptala se Donna, když dojedl i Darrel, protože to byl přece jenom kluk, a ti jedli víc, zvlášť v jeho věku, ale nijak ho do toho nutit nehodlala. Za pár chvil bude doma ve svém sídle, kde mu skřítkové naservírují cokoli si bude přát přímo pod nos, stejně, jako jí. Jedna z nehynoucích výhod toho, že byli čistokrevní, i když poslední dobou se za to Donna skoro až styděla. "Ali se má fajn. Vlastně bys jí mohl poděkovat, protože dneska tu s tebou jsem jenom kvůli tomu, že ona mi dala košem. A to se říká, že nikdo si není blíž než dvojčata, to tak!" odvětila s úšklebkem, ale pak jí koutky vyjely zase vzhůru, protože Aljašku milovala nade vše, a nikdy na ni úplně nedokázala být hnusná nebo se na ni zlobit. Ještě horší to bylo s Hope, protože ta měla výsadu psích očí, kterým prostě nešlo udělat, i když si Donna hlídala, aby si z ní ta malá potvůrka neudělala sluhu. Když se Darrel tak nadhl kvůli dortu, Donna se nechápavě podmračila a probodla ho zkoumavým pohledem. "Zhruba dvakrát ročně, jo. Těžko si představit, že kluci umí taky péct, co?" nadhodila s povytaženým obočím, a jasně tím opět narážela na to, co Darrel řekl v jejich rozhovoru o něco dříve, i když se jí to ve skutečnosti opravdu nedotklo. Donně bylo jedno, co si o ní ostatní myslí, dokud jí a její sourozence nechali na pokoji.
Darrelova galantnost u dveří na ni už zapůsobila o poznání víc, i když to na sobě nedala nijak znát, ale každopádně se sama pro sebe malinko pousmála, když ji nemohl vidět. "Mně a dlouho? Uvědom si, s kým mluvíš," opáčila už v autě a pobaveně se k Darrelovi ušklíbla, "Ale jsi na dobrý cestě," dodala poté o poznání přívětivějším tónem, i když si dala zležet, aby to znělo jen tak mimochodem. Faktem však zůstávalo, že za tu dobu, co Darrel seděl za volantem, ještě ani jednou nenabourali, a vlastně se mu dařilo vůz korigovat značně úspěšně, což na kluka z čistě kouzelnické rodiny, který i na dálkové ovládání sáhl poprvé letos na jaře, nebylo vůbec špatné.


K Donnině překvapení jí Darrel ukázal zříceninu, kde si hrával jako malý, a která zaujala i Donnu. Něco takového mít poblíž domova oni, tak by se odtamtad s Aljaškou jako malé ani nehly, to místo přímo vybízelo k vymýšlení nových her, ale ani Donna se dnes nesnížila k tomu, aby Darrela vybídla k ušlechtilému souboji s větvemi. Místo toho si s jasně znatelnou fascinací a zájmem zříceninu prošla, nechala si od Darrela ukázat tajná zákroutí, a upřímně se bavila nad jeho historkami z dětství. Když se pak vraceli po vyšlapané cestě k autu, Donna si Darrela tajně chvilku prohlížela. Neřekl to totiž přímo, a ona se ho na to nehodlala ptát, ale vyvodila si, že si tu celou tu dobu hrával úplně sám, bez sourozenců a bez kamarádů, z čehož jí bylo trochu smutno. I když na to totiž nevypadala, i ona byla schopná empatie, a přeci jenom začínala chápat, proč je Darrel tak hlučný, proč nemá rád, když se nemluví, a proč se na sebe neustále snaží strhnout pozornost.
Od výletu k zřícenině byl však Darrel tichý jako pěna, což Donna ještě nezažila, a i když ona proti mlčení nic neměla, a vlastně by ho měla spíš vítat, trochu ji k údivu jí samotné štvalo, že Darrel neblábolí. Tolik už si na to zvykla, že to bylo prostě divné, a cítila se podivně nesvá. Lehce svraštila obočí a podepřela si hlavu, zatímco na Darrela upřela pohled, doufaje, že ho tím rozruší natolik, aby začal mluvit, vztekat se, prostě cokoli, ale chlapec vypadal, že je duchem nepřítomný, a Donna dostala troch starost, že vůbec nevnímá cestu před nimi. "Země volá Darrela Galla, přepínám..." houkla, aniž by z Darrela spustila oči, a soustředěně se u toho mračila. "Děje se něco?" nadhodila, i když upřímně doufala, že se nic neděje, nebo že se k tomu Darrel nepřizná, protože nebyla zrovna dobrá v jakékoli formě utěšování, a byla z toho vždycky děsivě nervózní. A Donnu děsilo, když ztratila svoje neochvějné sebevědomí, a když se cítila zranitelně, protože ona tu byla tou silnou sestrou a děvčetem beze strachu.

_________________

Tak úplnou pravdu Donna neměla, cestu před sebou vnímal až moc dobře, ale všechen zbytek světa včetně své spolujezdkyně vypustil a věnoval se pouze řízení. Aniž by si to během dnešního dne uvědomoval, teď, když se zase vracel domů, na něho začal dopadat strach a úzkost z toho, že se bude muset zase setkat s rodiči, že večer bude muset vzít hůlku a pokusit se zase odzbrojit svého otce, což se mu za celou tu dobu od začátku prázdnin nepodařilo a otcovi už pomalu docházela trpělivost a když nefungovala slova tak se trochu víc snaž, přicházela na řadu další věc v podobně hrubšího fyzického kontaktu, který měl snad Darrela vyděsit na tolik, aby se opravdu snažil. V Jarenových očích všechno tohle, co pro svého syna z dobré vůle dělal, kolik peněz musel podstrčit ministerskému úředníkovi, aby Darrelovi kouzlení mimo Bradavice prošlo, Darrel naprosto bojkotoval a odmítal spolupracovat. Přitom on se vážně snažil, nebyl hlupák, dobrovolně by se mlátit nenechal, ale smůla byla v tom, že Jaren Gall byl v soubojových kouzlech vážně vynikající a co se týče černé magie, tam exceloval v nezměřitelných měřítkách, Darrel měl možná vytečného učitele, ale také těžkého soupeře a otec mu byl spíše tím nekompromisním soupeřem, co využije každé chlapcovy slabosti, než chápavým lektorem, jenž mu spoustu věcí vysvětlí a ukáže.
Asi tohle se mladému Darrelovi promítalo před očima, když byl celou dobu zticha a Donna ho propalovala pohledem. Ze začátku mu to přišlo nepříjemné, ale během pár vteřin na to dočista zapomněl a on uvažoval nad tím, co se bude dít večer. Jestli by neměl zkusit zase vytáhnout to, že už v tom pokračovat nebude a řekne otci, že mu kašle na tyhle věci, ale minule to dopadlo vážně dost katastrofálně a Darrel se to udělat znovu bál. Vráska mezi obočím se mu pomalu prohlubovalo, čím víc se blížili k jeho domovu a on si uvědomoval, že mu zbývá pár hodin do večera. Vědomí, že by mohl prožít skvělé prázdniny po boku svých přátel, bolelo, když věděl, že každý den bude mít zkažený tímhle. Jediné štěstí, že se naučil na to přes den nemyslet a pokud ho někdo zaměstnal jako dnes Donna, o to lepší to bylo a o to horší byl potom návrat zpět k realitě. Až její hlas ho vytrhl z přemýšlení a on se na ní překvapeně zadíval, krátce zamrkal, než mu ztuhlou tvář rozzářil menší úsměv. Rozhodně nevypadal tak jako ten upřímný, ale snažil se. A aby snad smyl Donniny pochybnosti, protože z jejího pohledu si vydedukoval, že přemýšlí nad tím, proč se teď tak tváří, rychle si přiložil ukazováček k uchu. "Chrss... ssschhrr... zda-da sese, že-že jeje ššššššššpapatný signál- chržš..." položil ruku zpět na volat a pobaveně se jejím směrem rozesmál, od ucha k uchu, jak to u něho bývalo zvykem. A to už byli na místě, kde Donna Darrela ráno vyzvedávala, a tak pomalu sjel ze silnice k lesní cestě a s menšími obtížemi tam zastavil.
Odpoutal pás a zadíval se na spolužačku. Otočil se k ní úplně čelem, takže svou pravou ruku přehodil přes své opěradlo a zamyšleně stiskl rty, zatímco se na ní díval. "Ne. Díky za dnešek, bylo to fajn. Mělas pravdu, ta restaurace byla fakt výborná, možná bychom se tam zase někdy mohli stavit, ne? Ale nezapomeň, že příště tě zvu já, ozvu se ti," mrkl jejím směrem s potutelným úsměvem, za kterým silou vůle ukrýval všechny ty pravé emoce, které v něm teď byly. Kdyby mohl, klidně by k té sedačce přirostl, aby z toho auta nemusel vystupovat. To pro něho byl snad nejtěžší krok, dokud v tom autě seděl, měl pocit, že mu nic nehrozí, že je pořád na výletě se svou spolužačkou, ale jakmile ho měl opustit, znamenalo to, že už půjde vstříc pouze těm špatným věcem a i když měl Darrel tendenci přehánět, což dělal momentálně i teď ve svých myšlenkách, pravda byla taková, že ani tak ho doma nic příjemného nečekalo. Konečky prstů se dotkl otevírání dveří, ale ruku nakonec stáhl a otočil se s rezignovaným pohledem zpět k Donně.
"Vlastně děje," přiznal se se staženým krkem, protože původně myslel, že tohle v životě nikomu neřekne. Styděl se za to, to byl asi hlavní důvod, mezi další se řadilo například to, že nerad obtěžoval ostatní svými problémy a někde uvnitř sebe tušil, že Donna není zrovna člověk, kterému by se měl svěřovat. "Já hrozně nechci domů, Donno," zakňučel se skrčeným obočím, z čehož si mohla vyvodit, že to není žádná dětská rozmařilost, ani to, že by se mu nechtělo trávit čas zase v nudném sídle, ale že za tím musí být něco víc...

_________________

Donna nad Darrelovou reakcí se smíchem zavrtěla hlavou, a přestala ho rentgenovat pohledem, zatíco si snažila namluvit, že je Darrel v pohodě, a že vůbec ještě před chvílí nevypadal strašně ustaraně. Darrel Gall nebyl její problém, byli jenom kamarádi, a sice si ho oblíbila, ale nemusela se starat o to, co se mu honí hlavou a dolovat to z něj, aby se o něj přestala strachovat a jemu se ulevilo. Když takovéhle věci chvilku ignorovala, samy přešly, a ona měla klid.
"Oukej," odtušila s pobaveným úculem, protože pochybovala, že se Darrelovi povede sehnat mudlovskou měnu, ale proti dalšímu výletu nic neměla - sestry ji jistě zvládnou během prázdnin ještě párkrát zradit, a Donna nesnášela nečinnost, tedy snad kromě období, kdy se v ní vyloženě libovala, ale o prázdninách se vždy snažila být akční, protože pak zase bude skoro celý rok zavřená v Bradavicích, kde to sice bylo super, ale auta si tam dovést nemohla, stejně jako tu kopu mudlovské odborné literatury na téma mechaniky, paliv a mnohorodých součástek. S úsměvem si uvolněně podepřela hlavu a sledovala, jak Darrel sahá po klice, s cílem se potom v klidu odepnout z pásu, přelézt si na místo řidiče, naposledy Darrelovi zamávat, a vyjet směrem domů, aby se po cestě ještě stavila v nějaké cukrárně a dovezla domů rodině jejich oblíbené zákusky, a uzavřela tím povedený den.
Bohužel pro ni se však Darrel zarazil v půlce pohybu, a už v prvním okamžiku, kdy se k ní otáčel nazpět, a kdy viděla jeho výraz, se Donně v hlavě spustil varovný majáček. Na okamžik jako by jí zamrzly vnitřnosti a přejela v ní krátká vlna paniky. Darrel se totiž najednou zničehonic tvářil jako někdo, kdo vážně potřebuje utěšit, a to nebyla Donnina silná parketa. Ne, když po ruce neměla sušenky, nebo lahvičku euforie, nebo jiného spolužáka, ochotného dotyčného obejmout. Donna se nadechla a naprázdno otevřela pusu, ale nevyšlo z ní nic, a tak ji zase zavřela, na okamžik semknula rty, a pak nasucho polkla. V duchu se vyhecovala, že to dáš, Donno, to dáš, trochu se v sedadle narovnala a natočila se k Darrelovi, přičemž si odepnula pás, aby se na něm neuškrtila a lehce si odkašlala, než se Darrelovi zadívala do očí. "Kvůli... tomuhle?" nadhodila tišeji a měkčeji, než u ní bývalo zvykem, a poukázala na modřiny na Darrelově paži, přesné kopie těch, co měl na druhé ruce.

_________________

Až moc rychle začal litovat toho, že se vůbec k Donně otočil a svěřil se, že se mu nechce domů, protože dívčin výraz nenapovídal nic o tom, že by to Donnu nějak zajímalo. Darrel se dokonce v prvním momentu lekl, ač to na něm nebylo přímo poznat, protože dívka pobledla a náhle se z ní vytratila ta sebejistota a nadhled, z kterého chtěl Darrel právě teď čerpat. Asi byla zaskočená a on to na jednu stranu chápal, na tu druhou ho však zamrzelo, když si uvědomil, že ukradený není pouze svých rodičům a své rodině, ale že tak to má pravděpodobně i v okruhu přátel, nebo minimálně u lidí, na kterých jemu dost záleží. I proto se z ublíženého výrazu nakonec vyklubal výraz zamračený a už se pomalu chystal dodat, ať na to zapomene, možná to zlehčit vtípkem, že si dělal srandu a že už jde vážně domů, skoro se otáčel zpět ke dveřím, ale Donna zničeho nic promluvila a ukázala směrem k jeho modřinám na rukách. Kdyby tak věděla, pomyslel si Darrel hořce, protože tenhle obtisk prstů na pažích nebyl nic oproti tomu, co měl pod tričkem, ale to dneska nehodlal vytahovat, vlastně už vůbec neměl potřebu to řešit, protože shledal, že Donna si stejně jako spousta ostatních s touhle situací neví rady a i kdyby věděla, Darrel si musel těžce v duchu přiznat, že z tohohle ho nikdo nezachrání. Bude to muset vydržet do prvního září, už pouze měsíc a půl, doma to dokonce odpočítával, to uteče rychle, nalhával si pokaždé, když nad tím přemýšlel.
"Hmm," zabručel nakonec zamyšleně, aby onu větu nepřešel bez reakce a nepatrně přikývl. V tu chvíli už na Donnu upíral své modrozelené oči a zkoumal každičkou emoci v její tváři, což bylo vážně dost obtížné, zrovna u ní a zrovna v tuhle chvíli. Proto nakonec odlehčeně potřásl hlavou, protože viděl, že tímhle dívku akorát uvrhl do nejistoty a nervozity a to v žádným případě nechtěl. "Vlastně ne," vyhrkl z ničeho nic v tu nejméně vhodnou chvíli, co by kdo čekal, "je to pitomost," usmál se nad tím a zvedl k dívce oči, ve kterých to zase nadšeně zajiskřilo, i když hluboko uvnitř to někde toho usměvavého Darrela trhalo na kousy, ale to teď nehodlal dát najevo. "Nelam si tím hlavu, Donničko Osbornová, napíšu ti dopis a pro tentokrát vyberu restauraci já," dokončil už zase zvesela a jako to udělal ráno, i tentokrát Donnu poplácal po odhalené noze, což si zkrátka neodpustil a zvedl k ní oči. Bylo až s podivem, jak rychle dokázal Darrel otočit a jak obdivuhodný byl ve svém věku v přetvářkách, ale něco po tom hajzlovi Jarenovi mít musel.

_________________

Donna se pod Darrelovým zkoumavým pohledem vůbec necítila, poprvé za celý den a vlastně za celou dobu, co ho znala, protože přes všechny narážky a vtípky, právě teď byla nejvíc zranitelná, což bylo dost absurdní, když se vzala v potaz momentální situace, kdy zranitelný byl Darrel a snažil se jí s něčím svěřit, dle toho, co mohla soudit, tak pravděpodobně s něčím vážným. Jenomže Donna byla bojovnice, a tak se rozhodla zapřít, a už zase neohroženě Darrelovi pohled opětovala, protože našla ztracenou rovnováhu. Tomu však vůbec nepomohlo, že se to Darrel pokusil zamést, stejně jako předtím, když si sundal mikinu a ukázal jí modřiny poprvé. Donně škublo obočí a malinko ho svraštila, přičemž už otvírala pusu, aby Darrelovi něco řekla, jenomže on neskončil, a z pusy mu vypadlo snad to nejhorší, co mohlo. To už se Donna vyloženě mračila. Chytla jeho ruku a nesmlouvavě ji přendala na jeho stranu vozu, zatímco jí v očích blýsklo, a k veselým jiskřičkám to mělo opravdu daleko. "Ty zdrobněliny si laskavě odpusť, i když si cením toho, že si konečně pamatuješ moje příjmení," prohlásila suše. "Darrele, buď nic neříkej, nebo ke mně buď upřímný. Mám dost tohohle tvojeho vykrucování. Prostě mi řekni, co se děje. Možná ti nebudu moct nijak pomoct, ale aspoň to pochopim, protože jsme ze stejných společenských poměrů, a vím o věcech, o kterých nečistokrevný nemaj ani ponětí, protože si myslí, že si žijeme jako v pohádce," dodala a nespouštěla z Darrela oči, přičemž se snažila číst z jeho obličeje stejně, jako se snažil on z jejího. Donna dokázala být jízlivá a velmi sarkastická, vlastně se v tom vyžívala a prakticky na tom zakládala svůj charakter, ale lhářka nebyla, a lhaní a přetvářku nesnášela. Na každém čistokrevném večírku trpěla a odpočítávala hodiny do doby, co měli jet zpátky domů, a bylo jenom štěstí, když si tam s někým sedla natolik, aby jí ukrátil dlouhé chvíle, a občas se jí podařilo uzmout nějaký ten alkohol, aby jí to tam celé vadilo míň. A Darrel ji svým přístupem už opravdu rozčiloval - vztekal se, když se o něj nezajímala, a když se přemohla a snažila se zajímat se, tak se sekl, a stáhl se zase do sebe, odmítajíc jí cokoli prozradit. A pro Donnu nebylo jednoduché se někomu otevřít nebo se s ním citově sblížit, její nejlepší kamarádkou byla její sestra a na hradě si kromě Aljašky snad nejvíc rozumněla s Melody Queenovou, která byla oficiálně blázen, ale byla emočně nenáročná, a to Donně naprosto vyhovovalo.

_________________