Darrel v Americe v životě nebyl a ani potom zrovna dvakrát netoužil, obecně bylo známo, že oplýval bezmeznou pýchou na svou národnost, na svou zemi a na svou krev. Když už se však naskytla příležitost navštívit Donnu, začal se do Spojených Států docela těšit. Vzhledem k tomu, že Donna studovala v Kalifornii, Darrel si stále nebyl schopen zapamatovat, kde přesně, a on studoval v Bradavicích v Británii, bylo během školního roku velmi málo příležitostí, při kterých by se mohli vidět. A pokud už se nějaká našla, bylo dost obtížné setkání uskutečnit kvůli vzdálenosti – Darrel netušil, kolik tisíc kilometrů to bude, ale i na mapě to vypadalo jako slušná štreka. Každopádně, týden jarních prázdnin zněl dost dobře, a tak se nakonec s Donnou dohodli, že to zkusí doma zařídit a do Kalifornie přijede.

---

Do dnešního dne Darrel netušil, že zařídit přenášedlo na ministerstvu dá tolik práce. Bylo to nemožné! Nemožné v sedmnácti letech, i když už byl dospělák, to se ví, ale nemožné, když se vydáváte za Garrela Dalla, protože se nechcete prozradit před svými příbuznými, kterými je ministerstvo celé prolezlé. Kromě toho, Darrel ani neměl příslušné finance, cena za přenášedlo do Kalifornie šplhala tak vysoko, že mudlovským letadlem by mohl celý týden létat tam a zpět a ještě by si na konci týdne koupil muffin.
Darrel zvažoval několik způsobů, protože i když by pro Donnu udělal cokoli, přeplavat Atlantik by asi nezvládl. Nikdo to pravděpodobně nevěděl, ale co se týkalo dálkového plavání, Darrelovi to strašně nešlo a plaval tak třikrát pomaleji než normální lidé jeho věku. Naštěstí tu byla Darrelova matka, se kterou si od incidentu tenkrát v létě ve Švédsku docela rozuměl. Chvílemi měl pocit, že se v ní muselo pohnout svědomí, že se k němu z ničeho nic chovala tak... ne mile, prostě normálně. Darrelovi tohle bohatě stačilo, v životě nezažil, aby na něho mamka byla tak hodná, třeba mu připravila svačinu. Bál se tenkrát, že to bude otrávené, ale nebylo. Neskutečné.
Měl pocit a doufal, že Radella situaci s Donnou rozumí. Tedy situaci - zkrátka s Donnou chodil a doma to museli brát v potaz, ať už s tím souhlasili nebo ne. Darrelův otec mluvil o zrzce hodně ostře a očividně Donnu nesnášel takovým způsobem, kterým vůbec ve své situaci mohl, v přítomnosti svého manžela se Radella jemně přikláněla na Jarenovu stranu, ale Darrel moc dobře věděl, že Radella proti Donně nic nemá. Takže se nemusel bát, když ji napsal s tím, že by rád navštívil Donnu v Americe. Přenášedlo okamžitě zavrhla, to nezvládnou zařídit, aniž by si toho někdo z Gallových na ministerstvu všiml. Nezbývala žádná normální volba než loď, která byla příliš pomalá a tudíž byla okamžitě zavržena, a... letadlo.

Darrel seděl v obrovské hale mezi desítkami mudlů, kteří permanentně někam spěchali, tahali sebou hromadu kufrů a vypadali zaneprázdněně. Skrz okraj mudlovského časopisu o leteckých katastrofách sledoval ruch a dění kolem sebe a čím dál víc nabíral zelenou barvu ve tváři.
Odlet se blížil každou minutou a Darrel měl pocit, že nedokáže ani vstát ze židle a odbavit se, natož vlézt do toho obrovského, plechového obra, který musel vážit minimálně deset tun a za hodinu se měl vznášet ve vzduchu. To je proti zákonům! Smích ho přešel.
Radella svého syna ani nedoprovodila k letišti, měla špatné svědomí už pouze z toho, že let letadlem navrhla. Také mudlovským vynálezům nevěřila, ale musela uznat, že kdyby ta letadla padala, těžko by asi tím mudlové lítali. Zkrátka vyprovodila svého syna z domu, zavřela za ním dveře a šla si dát sklenku něčeho tvrdšího. Možná se Darrela zbavila navždy.
Přesně totožnými myšlenkami se zaobíral Darrel, když předkládal pas. Žena si ho nedůvěřivě prohlédla, jako kdyby poznala, že pas je zfalšovaný kouzlem. Nakonec ho pustila dál, snad si přál, aby to neudělala.
Ploužil se pomalu k letadlu a snažil se zhluboka dýchat. Donně nenapsal vesměs nic rozlučného, čehož momentálně litoval, protože poslední věta byla: vyzvedni mě v devět na letišti a ne že na mě zapomeneš! Co když umře? Dozví se to vůbec? Sesunul se na sedadlo právě včas, protože měl pocit, že by se okamžitě otočil a zdrhl odtud. Po krátkém váhání se stočil k muži očividně indického vzezření. "Vy už jste někdy letěl?"
"क्या?"* odpověděl. Darrel vytřeštil oči. Samej cizinec tady.
Zbytek času utekl rychle, dokonce se zvládl pomalu uklidnit, když se díval z malého okénka a v dálce pozoroval vzlet jiných letadel. Vypadalo to úžasně, bylo to úžasné, ale nesměli jste sedět uvnitř. Jakmile přišla letuška, Darrel měl hned lepší den. Mluvila výraznou angličtinou a byla to fakt kočka, třeba to nebude tak strašné.
Názor změnil, když začala popisovat nandávání dýchacích masek. Takže se fakt počítá s tím, že spadneme? Roztlouklo se mu srdce.
...

"Jste v pořádku?" třásl mu někdo ramenem a cizí hlas mu vzdáleně doléhat k uším. Pomalu rozlepil oči. Spatřil před svou hlavou toho divnýho Inda a tu hezkou letušku, ještě se mezi ně cpala nějaká šedovlasá důchodkyně, která se soucitně usmívala.
Darrel nechápal. On omdlel? Trapas. "Ne, nic mi není, zamotala se mi hlava. To se stává," mávl ruku a snažil se úspěšně zamaskovat, že by nejradši vystrčil hlavu z okna a nadýchal se čerstvého vzduchu. Hned, co se napil něčeho sladkého, mu bylo líp. Mohlo se odlétat.
Marně si přehrával v hlavě mírně upravené pořekadlo pro lásku se musí něco vydržet. Nepomáhalo to, bylo to naprosto strašné a představa, že poletí dvanáct, ne-li víc, hodin ho ničila tak, div se mu nechtělo brečet. Nikdy. Nikdy. Nikdy tohle nebudu opakovat. Nikdy už neletím. Byl hluboko v sedadle, držel se křečovitě opěrek, jako kdyby seděl v raketoplánu a letěl na měsíc.
"Pane Galle, vzlétli jsme už před půl hodinou, nemusíte se tak držet,"usmála se pobaveně letuška, když procházela, a Darrel ani nepootočil hlavou, pouze k ní stočil oči.

Jediné štěstí ve výsledku bylo, že Darrel brzo usnul, to mu nedělalo problém nikde, takže se probral až hodinu, či dvě před přistáním a to si prohlížel časopis o autech a snažil se nemyslet na to, že nikdo z jeho rodiny, nikdo pravděpodobně z Bradavic, nebyl tak vysoko jako on. Ani na koštěti! Jeho priority se během letu rapidně změnily. Už se netěšil na Donnu, těšil se především na pevnou zem.
Když letadlo přistálo a on mohl vystupovat, málem sprintem vyběhl. Vzal čáru přes obrovské asfaltové pole do hlavní haly a aniž by řešil, kde postává Donna, zda tam na něho vůbec někde čekala, samou úlevou hodil placku na zem a zůstal na ní tak na břiše ležet, jako kdyby ho tam někdo přilepil. "Přežil jsem!" Nebylo divu, že se ochranka v rozích na sebe tak divně podívala a lidé Darrela obcházeli obloukem.

Mimo herně:
*Mělo by to být hindsky cože? Výslovnost asi Kya, netuším. :-D

_________________

Donna nevěděla, jestli nemá litovat svého rozhodnutí pozvat k sobě Darrela na jarní prázdniny. Ne, že by jí nechyběl a že by se jí po něm nestýskalo, i když mu to nikdy přímo nenapsala - stačilo, že se mu přiznala o Vánocích. Nicméně o Americe nic nevěděl, vedla tu nový život, s novými lidmi, a netušila, jak na ně Darrel bude reagovat. Taky věděla, že ona sama se trochu změnila a chovala se tu jinak, a bála se, že tím Darrela šokuje a nebude se mu tu vůbec líbit...
Na letiště dojela spolu se svými nejbližšími americkými přáteli, Maddison a Chuckem, kteří na Darrela byli nesmírně zvědaví, a Donna díky tomu byla ještě víc nesvá, a tím pádem netečná. "Je to támhleten?" zajímala se Maddison, na což Donna suše odvětila, že "Ne." Maddi ukazovala na velmi britsky vypadajícího mladého muže, a Donna se v duchu smála, jak asi bude Maddison reagovat na Darrela, když si myslí, že vypadá takhle.
"Odkud že má přijet?" ptal se Chuck, který nadšeně sledoval tabule s přílety. Co se těch dvou týkalo, z Británie znali jenom Londýn, a tím to pro ně končilo. Donna se kvůli nim taky naučila mít méně britský přízvuk, a to zcela nechtěně, ale doteď si z ní kvůli tomu utahovali. Taky proto se tolik těšili na Darrela, který byl amerikou a její mluvou nepoznamenaný, a určitě říkal takové věci jako "propáníčka". "Z Londýna," řekla už asi podesáté Donna a oba její kamarádi si s nadšenými výrazy plácli, jako že to trefili.

Netrvalo dlouho, a v letištní hale hlásili přílet spoje z Londýna, a Donně se nervozitou stáhlo břicho, zatímco Maddison s Chuckem divže neskákali nadšením. Vlastně si Donna byla skoro jistá, že Maddison se pohupuje na špičkách a má co dělat, aby se udržela na zemi. "Pozná tě?" vypálila najednou Maddison s čistými obavami a zahleděla se svýma velkýma očima na Donnu, která jenom tiše zasténala. "Ne, fakt, to je zcela oprávněnej dotaz, Donn," naléhala její kamarádka, ale to už ze sebe Chuck vydal něco jako "Ha há!" a rty se mu roztáhly do širokánského úsměvu - žádný kouzelník neměl rád létání, takže Darrel se dal identifikovat celkem snadno.
"To je on?!" zvolala nadšeně Maddison, a když Donna rezignovaně přikývla, nebylo na světě nic, co by Maddison zadrželo v tom, aby se k Darrelovi rozeběhla a pevně jej objala, nic nehledě na to, že se válel na zemi. "Ahoj, ty musíš být Darrel!" prohlásila zvesela a široce se na Darrela usmála svými hezkými rty.
"Řekni propáníčka, prosím!" řekl Chuck skrz upřímný úsměv, když se k nim spolu s Donnou dopracovali a Donna se ze vší vůle snažila ignorovat ochranku v pozoru. "Ahoj, je ti špatně? Chceš vodu?" zeptala se svého kluka, ke kterému povytáhla obočí, a proti vůli jí cukly koutky, když viděla, že se ho Maddison nepouští a stále se ho drží jako klíště. Tak nějak podezřívala své kamarády, že Darrela považují za zahraničního plyšáka. "Máš s sebou nějaký kufry, bro?" nadhodil stále s úsměvem Chuck, který se dokázal vzpamatovat dřív než Maddison, z toho, že je Darrel reálný, a mají pro sebe na celý týden neposkvrněného Brita, kterého mohou zkazit stejně jako Donnu.

_________________

Měl pocit, že se podruhé narodil. Lépe se to nazvat ani nedalo a kdyby k němu nezamířila skupinka třech ztřeštěných lidí v čele s hyperaktivní Madison, asi by se ze země dlouho nezvedal. Bylo to neuvěřitelné, ale vážně slyšel bušit své splašené srdce až ve spáncích. Na pár okamžiků přivřel oči a dlouze vydechl, očekával, že ho brzo někdo chytne za kotník a odtáhne pryč, protože, jak už zjistil v Londýně, bezpečnostní pravidla na letištích byla hodně přísná. Člověk byl rád, že mohl vůbec dýchat.
A v tu chvíli, když nad tím tiše, rozplácle a nehnutě přemýšlel se k němu přihnala cizí ženská. Div ho nezalehla, nehledě na to, že ho správně oslovila a hned na to přišel kluk. Darrel se posadil na zemi a zmateně se na oba podíval. Nedokázal dost dobře zareagovat, nehledě na to, že oba na něho byli moc hrr a on se nestačil ani nadechnout amerického vzduchu, také nestíhal dost dobře pochytit americkou angličtinu a o tom, že před pár vteřinami málem zemřel hrůzou, o tom ani nemluvně.
"Eh, hu, no, čau?" vydechl konsternovaně a propaloval sympatickou dívku s chlapcem, který se mu vetřel do obzoru tak, že Donnu, která už postávala kousek od něho, ani nezaznamenal. Měl oči jenom pro ty dva praštěné americké exempláře. "Propáníčka! Já vás neznám!" houkl i s přáním Chucka a na tváři už se mu rozhostil úsměv od ucha k uchu.
V tom zmatku ani neměl čas přemýšlet nad tím, kde je Donna, takže když se ozvala pár metrů nad ním, zcela pochopitelně k ní stočil tvář, v níž se doslova odráželo očekávání, a hned jak ji spatřil, vyskočil na nohy jako figurka na pírkách a skočil ji kolem krku. "Donn," vydechl a sevřel ji tak pevně, že kdyby nemohla dýchat, ani by se tomu nedivil. Kolik to vůbec bylo měsíců? Pouze dva a půl od prvního ledna, ale i tak to byla neuvěřitelně dlouhá doba. Kromě toho, nejen, že byl rád, že vidí po tak dlouhé době svou přítelkyni, také byl rád, že tu někoho mezi těmi cizími lidmi, co z něho byli očividně naprosto nadšení, zná. "Chybělas mi. Už nikdy neletím, nevrátím se domů, bylo to strašný, pořád se to třáslo, myslel jsem, že spadnem. Zůstanu tu s tebou," šeptal jí potichu do ucha, aby to ti dva nemohli slyšet a nemohli si z něho popřípadě dělat srandu. Darrel to všechno myslel naprosto vážně, z představy, že by měl na konce týdne letět zpět, se mu dělalo špatně. "A jo, pití si dám," převzal si od ní lahev vody, když se od ní odtáhl, odmontoval víčko a celé to vypil. Během těch pár vteřin, co do sebe otáčel vychlazenou vodu a smysly zmražené hrozícím jedenácti hodinovým nebezpečím se mu projasňovaly, si uvědomoval, že tu cestu opravdu přežil. Hned se potom cítil líp.
"Čau, já jsem Darrel," otočil se směrem k Chuckovi a Madison, k oběma natáhl ruku, "ty budeš Madison, viď? A ty Chuck?" tipoval, protože kdo jiný by sem s Donnou dorazil, než tihle dva. "Slyšel jsem toho o vás hodně z dopisů," zavlnil nadšeně obočím a sebral si svých pět švestek ze země, což byl ve výsledku pouze malý kufřík, ve kterém měl věci jako časopisy o autech a leteckých katastrofách. Otočil se na Chucka, když se zmínil o kufrech.
"Ještě v Londýně jsem jich měl fakt hodně. Nevěděl jsem, co s nimi udělat a nějaká paní - taková zákeřná ve fosforový vestě mi řekla, ať to položím na takový pás - hej, to byste nevěřili, co se stalo! Ten pás se prostě najednou začal hýbat a ty kufry mi začali ujíždět. No chápete to? Nevěděl jsem, co dělat, tak jsem se rozběhl se za nimi, vylezl nahoru a snažil se je zachránit, ale najednou mě dolů táhli támhleti," ukázal prstem na ochranku v rozích, "chlapi, takový podobný máme v Londýně taky... fakt jsem netušil, že mudlovští zlodějové to mají tak promakané. Takže ne, bro, žádný kufry už nemám," dodal trochu sklesle, protože si sem vezl půlku Bradavic a teď neměl vůbec nic, dokonce ani čisté oblečení.

_________________

"On to řekl!" radoval se Chuck a znovu si s Maddison pořádně plácli, pročež Maddi naposledy Darrela stiskla v náručí, a pak vyskočila na nohy, aby se mohla obejmout s Chuckem, protože právě získali na svou stranu dalšího Brita a to byl důvod k oslavám.
Donna lehce zavrávorala, když ji Darrel doběhl obejmout, ale jinak nevzdorovala. Nikdy sice nebyla zrovna objímací typ, ale obtočila paže kolem Darrela a položila mu hlavu na rameno, aby se ho mohla nadechnout. Byla neskutečně ráda, že ho vidí, i když to před tolika lidmi nedokázala dát moc najevo, a tak na okamžik zavřela oči a tiše se zasmála, když jí Darrel líčil svou strastiplnou cestu sem. Pak mu ochotně podala lahev s vodou, kterou do sebe Darrel nalil jako by strávil týden na Sahaře, ne několik hodin v letadle, ale rozhodně byla ráda, že přestal být tak viditelně zelený. Přeci jenom na něj mělo letadlo menší vliv než přenášedla.
"My víme," prohlásila Maddison, která se usmívala od ucha k uchu, zatímco Darrelovi vehementně potřásla rukou, načež ji vystřídal Chuck s pevným, suverénním stiskem mladého muže. "Tys mu o nás vážně něco řekla?" podivil se hraně a pootočil k Donně hlavu, za což si vysloužil sarkarstické zamračení a Chuck pobaveně dloubl loktem do Maddison, která se tiše zasmála, a stále nemohla spustit oči z Darrela. Spíš než obdivně ho však pozorovala jako nové štěně.
"Počkej, tos je nenechal ti je naložit do letadla? Darrele, stačilo se jich zeptat," zeptala se Donna a bylo vidět, že se musí přemáhat, aby nezačala být extra nepříjemná. V přítomnosti dvou usměvavých Američanů a vyjukaného Darrela by to působilo vskutku nemístně. "Jsi si jistý, že je přeci jenom nenaložili? Chci říct, zaplatil jsi za ně, ne?" nadhodil mírně Chuck, který byl v jejich skupince ten, kdo vždy dokázal udržet chladnou hlavu a tázavě se na Darrela zadíval. "Mám se ti dojít zeptat? Určitě to půjde nějak vyřešit," dodal stylem, jako by podobné úlety řešil denně. Což vzhledem k tomu, že to byl kouzelník v Kalifornii a jeho nejlepší kamarádkou byla Maddison, dávalo logiku.
"Chceš si dojít odpočinout, nebo zajdem někam na jídlo?" zeptala se Donna, která působila lehce odtažitě, protože neměla Darrela jenom pro sebe, a nevěděla, co si s tím počít. Romantiku celkově nesnášela, ale takhle ho nemohla ani přirozeně chytit za ruku... "Měl jsi někdy sushi?" zajímala se aktivně Maddison, která se věšela Chuckovi na paži a bradou se opírala o jeho rameno.

_________________

Darrel se pobaveně zakřenil Chuckovým směrem, protože absolutně nechápal, proč oba dva srší takovým nadšením. V životě se s nimi neviděl, slyšel o nich maximálně pár drobností a i tak se s ním teď vítali způsobem, jako kdyby se znali od narození a neviděli se několik let. Darrel se začínal trochu děsit toho, co všechno jim Donna napovídala. Ale nedalo se říct, že by mu to vadilo, Chucka si rozhodně hned oblíbil a Madison svou ztřeštění mu rovněž imponovala, každopádně Donna, která se prozatím držela v pozadí a v mezičasech nepůsobila zrovna nadšeně, byla jenom jedna a Darrel na ní mohl oči nechat, i když by se ti dva přetrhli, aby na sebe strhli alespoň trochu jeho pozornosti.
"Nenechal?" nechápal a podíval se po všech třech, o čem to mluví, "nevím, kam se ty kufry měli dát... ale no, oni mě odtamtud prostě odtáhli a ty kufry zajely do nějaký díry a už jsem je neviděl," podrbal se ve vlasech a díval se po ostatních, doufaje, že najdou řešení a zachrání ho tím, že kufry tu určitě někde budou, že přiletěli s ním. Zcela logicky to tak být mělo, vzhledem k tomu, že odložil zavazadla na odkládací pás, na kterém se zavazadla zvážila a odjela směr Darrelovo letadlo. Ovšem, to čistokrevný kouzelník nevěděl a pokud by to věděl, neměl by tušení, kde je teď hledat.
"Jak jsem to, Donno, mohl vědět?" otočil se na ní následně, když zaslechl v jejím hlase známku po nepříjemnosti. Takže nejen, že se od něho držela dál, víceméně, což na jednu stranu chápal díky této živé společnosti v podobě Chucka a Madison, ale ještě chtěla začít být nepříjemná? "Letěl jsem poprvé... je to rok a půl, co jsem poprvé seděl v autě a teď jsem letěl tímhle!" povyskočil a ukázal skrz velká okna k letadlům, která stála na asfaltovém poli. To bylo něco neuvěřitelného.
"Já nevím, ale platit jsem za ně určitě platil," přikyvoval, protože věděl, že musel něco doplácet, jelikož překročil povolenou váhu zavazadel, která byla v ceně. Tudíž poprosil Chucka, zda by to neskočil někam zjistit a předal mu svůj pas a případně letenku, kdyby to bylo potřeba.
Jakmile se Chuck vzdálil, zůstala s nimi pouze Madison, ale tu Darrel naprosto přehlídl a otočil se čelem k Donně, aby ji lehce stiskl ruku. "Jsi v pohodě?" zeptal se a tázavě ji pohlédl do očí, než se k ní naklonil a potutelně se usmál, "něco k jídlu bych si dal," každopádně sushi tím rozhodně nemyslel, spíš by si dal steak s hromadou bramborů. Když konečně nebyl v zajetí Donniných kamarádů, tedy za předpokladu, že se mu Madison nevěšela na záda, Donnu nedočkavě políbil a blízka ji pohlédl do očí, protože tu možnost neměl dlouhé dva a půl měsíce. Bylo těžké najít pro tenhle okamžik v tak zmatené a nepřehledné chvíli čas, ale i tak to udělal, ač to znamenalo nechat Madison chvíli za svými zády osamotě.
"Těšila ses na mě aspoň trochu?" zeptal se tiše, když se na ní díval, protože to tak moc nepůsobilo. Ale Donnu znal moc dobře, věděl, že na veřejnosti není zrovna romantická. Tedy ani v soukromí, ale... chápeme se.
"Sushi?" otočil se potom k Madison, zatímco nadále držel Donny ruku a neměl v plánu ji pustit. "To... nevím, co je. Takže ne," uchechtl se pobaveně a pokrčil rameny. "Co to přesně je?" zajímal se, protože měl pocit, že to v životě neslyšel, nehledě na to, že neměl představu o chuti.

_________________

Donna na Darrelův dotaz reagovala zamračením, protože se jí nelíbilo, když její slova zpochybňoval, navíc si o mudlovských věcech vždycky mohl načíst nebo se kohokoli zeptat. Ostatně stačilo napsat jí nebo se zeptat ve škole Aljašky. Než však hádka mezi těmi dvěma stihla vyeskalovat, přimotal se mezi ně Chuck, který je uklidňoval nataženýma rukama a pohotovým úsměvem. "Notak, lidi, vy se máte mít rádi - kufry nechte na mě. Darrele, máš schovaný pas a letenku? Super," věnoval Darrelovi další klidný úsměv, zatímco si od něj věci bral, a vydal se k přepážce s tím, že jej Maddison automaticky bude následovat, a dá těm dvěma na chvilku pokoj, což se však nestalo.
Donna mezitím k Darrelovi málem až nesměle vzhlédla, a byla naštvaná sama za sebe, že se divže nestydí, jenom kvůli tomu, že tu s nimi byli její noví přátelé. Nikdy neměla ve zvyku dělat cavyky nebo být rozpačitá, a přesto se dnes držela zpátky. Proto se znovu podmračila, i když tentorkát za to nemohl Darrel, protože byla vážně naštvaná jenom na sebe. Pozorně si ho prohlédla, protože sice nabíral zpátky barvu, ale člověk nikdy neví, a pak už si ji k sobě přitáhl. Donna přitom pocítila dobře známý pocit, a najednou dokázala veškerou nervozitu zase ignorovat, za což byla Darrelovi vděčná. "Kdybych se netěšila, tak ti sotva pošlu tak milý dopisy, Darrele," prohlásila následně už jako stará dobrá Donna a malinko se od něj odtáhla, aby mu mohla pohlédnout zpříma do zelenomodrých očí, než si jejich pozornost vyžádala Maddison. "Nejlepší jídlo na světě! Vymysleli to japonci, a je to čerstvá ryba na rejži. Nebo si můžeš dát i chobotnici! Každopádně o to nesmíš přijít, když už jsi tady, a - Chuckuu!" začala nadšeně odpovídat tmavovláska, ale to už se k nim vrátil druhý Američan a hodil káravým pohledem po své kamarádce a následně omluvně stáhl obočí k Donně s Darrelem. "Ty pojď se mnou a nech je chvilku o samotě, vždyť se ani neměli šanci pořádně přivítat. Navíc se mi tvoje upovídanost bude určitě hodit," řekl a Maddison sice smutně protáhla obličej, nicméně o vteřinu později už se mu zase se zářivým úsměvem pověsila na rámě. "Přišel jsi o velkou pusu!" obeznámila Chucka a spiklenecky mrkla na Donnu, načež posunky Darrelovi naznačila, že v tom má pokračovat, ale to už ji Chuck odvedl potřebným směrem a Darrel s Donnou byli na chvilku volní.
"Vážně ti neni špatně?" přeptala se znovu Donna a zvedla k Darrelovi tázavě oči, než si lehce navlhčila rty a pevněji mu stiskla ruku, načež už se k němu sama natáhla pro polibek. Bez dohledu dvou až příliš aktivních přátel to byla zase ona, jelikož názory ostatních lidí okolo jí byly upřímně ukradené. "Doufám, že těch kufrů nemáš moc, protože jsme přijeli jenom v kabrioletu..." poznamenala a významně k Darrelovi povytáhla obočí, protože toho kluka znala už nějaký ten čas a podezřívala ho z toho, že si s sebou dotáhl celou skříň. "Co Olssonová, už šílí? Divim se, že tě vůbec nechala odjet na prázdniny, když máte v dubnu finále," ušklíbla se, ale o famfrpál se zajímala upřímně - Darrel se v posledních letech zlepšil a nadšeně jí napsal celé dvě stránky jenom o tom, jak se mu na tréninku podařilo chytit zlatonku během pěti minut, v zimě, a když byl nemocný.

_________________

Nemohl ukázat, že ho Donnino odměřeného chování trochu mrzí, ostatně mrzelo ho pokaždé, když se po tak dlouhé době viděli a Donna mu nadšením neskočila kolem krku a neobtiskla mu rtěnku na obě tváře, jak by si přál. On byl Donniným naprostým protikladem, byl to hyperaktivní živel a většinou po čem v takové chvíli toužil, bylo Donnu umačkat ve své náruči, obejmout ji a několik vteřin nepoustit. Představte si Darrelovo zklamání, když ho Donna přivítala suchým a neosobním: ahoj, je ti špatně? Ale nevzdával se a říkal si, že se to třeba během toho vztahu zlepší, když se budou v těchto situacích ocitat častěji vzhledem k tomu, že ho čekal ještě rok a půl v Bradavicích.
"To máš pravdu," sklonil s úsměvem pohled a zamyslel se, zda má vůbec říkat něco dalšího, ve stylu ale vůbec tak nepůsobíš, nebo to radši zamést pod koberec a nedělat dusno. Merlinžel, Darrelovo podpantofláctví se zase jednou projevilo a on radši nic neříkal, protože měl strach, že už takhle ne zrovna dvakrát příjemně naladěná Donna, by se mohla naštvat a kvůli tomu neabsolvoval cestu smrti.
Zvědavě se otočil k Madison, nevěřícně na ní vyvalil oči. "Cože?! Děláš si srandu? Jak čerstvá? Chobotnici?" zděsil se snad při každém dívčině slově a střelil pohledem k Donně, aby zjistil, zda si z něho Američanka dělá srandu nebo to myslí naprosto vážně. "To jíst nechci, vždyť je to nechutný," odpověděl okamžitě a zavrhl návštěvu sushi restaurace. Sice se říkalo, že zkusit by se mělo všechno a Darrel se tímto také dost často řídil, ale po jedenácti hodinové cestě se chtěl pořádně nadlábnout a ne zhltnou chobotnici a potom někde zvracet. Stačilo, že mu bylo špatně v letadle.
Darrel v duchu děkoval Chuckovi, že se postaral o bláznivou Madison, kterou pobaveně pozoroval a kroutil nad tím mírně hlavou. Možná si ani neuvědomoval, že právě tímto pohledem se dívá spousta lidí na něho. "Jsou oba docela blázniví, co?" otočil se potom k Donně, když konečně osaměli a s úsměvem se na ní podíval, protože vůbec nechápal, proč si našla zrovna takové přátele. Už s ním měla před dvěma lety problém a odmítala se s ním skoro bavit, protože mlel skoro neustále pantem, byl hyperaktivní a Donna kvůli němu musela být neustále ve střehu. Byla spíš klidný typ a v životě by ho nenapadlo, že tu vytvoří partu s takovými nadšenci. Ale nevadilo mu to, ještě stále se za Madison s pobaveným úsměvem díval.
"Ne, fakt není," zakroutil hlavou, asi nevypadal zdravě, když mu to Donna pořád nevěřila. "V letadle jsem omdlel, ale to bylo, když jsme vzlétali a... byla tam taková pěkná letuška, ta se o mě postarala a vedle mě seděl Ind! Hustý," rozzářil se zase pobaveně a o menší krok k ní přistoupil, hned následně pustil její ruku a vzal jí kolem pasu. "Jenom čtyři," vydechl potom, co ho konečně sama od sebe políbila, a na chvíli si opřel své čelo o to její. "To zmenšíme kouzlem," dodal hned na to, aby se nestačila vztekat a protestovat, zda se nezbláznil. Když on vůbec nevěděl, co se mu v takové Kalifornii a celkově v Americe - protože měli v plánu vydat se někam na výlet - bude hodit. Nervózně se kousl do rtu, když se na ní díval, ten pár výrazných očí se mu ukládal do paměti každou vteřinou, miloval tu zelenou barvu. "Zdá se mi to," vydechl nakonec polohlasně, "nebo nejsi ve své kůži?" zeptal se opatrně, protože rozhodně nechtěl dělat dusno, ani provokovat. Spíše měl starost, třeba se dělo něco, o čem nevěděl, třeba... se něco změnilo. Byla v Americe, tisíce kilometrů daleko od domova, mezi novými lidmi, v novém prostředí. Darrel byl plný těchto obav a ač Donna určitě tušila, že Darrel má z některých věcí strach, rozhodně nemohla vědět, jak moc velký ten strach byl.
"Byla strašně naštvaná, uražená a dotčená," vylíčil momentální stav Ginger Olssonové a pobaveně mu přitom cukalo v koutcích, ač to asi nebylo vhodné, "myslím, že trochu žárlí. Tedaa- ne, že by mě měla nějak ráda, nějak víc, ale prostě... nevím, chová se tak divně," nedokázal to přesně popsat, ale měl ten pocit už pár měsíců. Však tenkrát po těch Vánocích, co předvedla? Nerozuměl tomu, proč se tak chovala, když měla ráda Ezru, ale Darrel se potom ani nepátral. Místo toho využil té osamocené chvíle, kterou jim Chuck s Madison dopřáli, a Donnu si k sobě přitáhl. Konečky prstů ji škádlivě přejel po boku, zatímco ji líbal.
"Ještě je tu jedna věc," zadíval se na ní následně smrtelně vážně a vážné to také bylo, "zdá se mi to, nebo začínáš mluvit jako oni? Donno, něco jsi mi slíbila!" vyhrkl na oko naštvaně, protože odmítal mít doma americkou Donnu! Nechtěl, aby mluvila jako Američanka s jejich zkomoleným přízvukem. Děsil se toho dne, kdy to nastane, a jak se zdálo, ta chvíle právě nastala.

_________________

"Není to nechutný, je to výborný, fakt!" zvolala málem až uraženě Maddison, ale to už si ji Chuck odtahoval stranou a Donna je vyprovodila úsměvem, než stočila pohled k Darrelovi a déle mu pohlédla do zelenomodrých očí. "Vážně je to dobrý, ale lepší to bude, když to tvůj žaludek ustojí," řekla a stále jej pozorovala, než Darrel narazil znovu na její kamarády. "Docela dost. Vlastně sakra dost," přitakala a pobaveně se ušklíbla, protože sama nechápala, proč se zrovna s těmi dvěma baví. Na jednu stranu byla pravda, že jí vynahrazovali Darrela, samozřejmě ne úplně, ale měli do sebe něco z jeho hyperaktivity a ztřeštěnosti, a stejně jako on se nikdy nevzdávali, než ji vytáhli na party nebo ven na jídlo, nebo na noční plavání v moři. Díky nim si svůj život v Americe o dost víc užívala a byla ráda, že je má, i když by to nikdy dopředu neprorokovala - samozřejmě, že chtěla poznat nové lidi, ale představovala si, že jí tady dají všichni pokoj a ona bude kromě pár interakcí sama a bude mít klid. Klid však dost často vedl k myšlenkám na Darrela nebo na Aljašku, kteří jí oba palčivě chyběli, a tak byla ráda za jakékoli odvedení pozornosti.
"Tys omdlel?" zeptala se spíš nechápavě než pobaveně a probodla Darrela pohledem, jenomže pak už na to byl moc blízko a Donna byla ráda, že je s ní. Když se přiznal k víc jak jednomu kufru, Donna na chvilku stiskla víčka k sobě, aby se uklidnila. "Tak pěkná letuška, hm?" nadhodila poté a povytáhla obočí, načež se po Darrelově otázce pomalu nadechla a stočila pohled stranou. Stiskla rty k sobě a bylo vidět, že se sebou bojuje, než si zastrčila vlasy za levé ucho a znovu k Darrelovi vzhlédla. Tvářil se tak starostlivě, jak to uměl jenom on a Donnu z toho zabolelo v žaludku. "Nečekala jsem, že tě přijmou tak... aktivně. Bojím se, aby zpátky domů neposlali mě a tebe si tu nenechali," řekla s chabým úsměvem, čímž odbočila od pravého důvodu: že nevěděla, jak skloubit Darrela, vázaného na její předešlý život, s jejím novým životem v Americe. Donna nebývala nervózní, a přesto teď nervozitu pociťovala, a nechtěla, aby o tom Darrel věděl, protože to mohlo vést jenom ke dvěma věcem; buď by si z ní kvůli tomu utahoval, a nebo by se na ni zase tak láskyplně zadíval, a Donna by jeho něhu momentálně nesnesla. Nesnášela, když někdo odhalil její slabiny, o to víc, když jim sama nerozumněla.
Ohledně Ginger povytáhla obočí, když Darrel nadnesl, že asi žárlí, ale Donna z její strany neviděla hrozbu, protože to byl Darrel, kdo se s ní rozešel, a vždycky o ní mluvil vyloženě přátelsky. "To se pořád nedala dohromady s Delijahem?" zeptala se Donna s dalším čistě nechápavým výrazem, protože to už se dle Darrelova vyprávění táhlo minimálně rok. Pak už si ji k sobě Darrel ale znovu přitáhl a ona mu po chvilce vjela prsty do hustých vlasů, jak měla ve zvyku.
"Všiml sis toho, jak rychle ze sebe Maddison chrlí slova?" hraně odsekla, když se od něj trochu zaklonila a bojovně mu opětovala pohled. V takové společnosti dost dobře nešlo udržet si britský přízvuk, a už vůbec ne, když se ve volném čase vyskytovala v mexické garáži. A protože přes Darrelovo rameno viděla, jak na ně mává Chuck, rychle vtiskla Darrelovi poslední pusu a pak už ho chytila za ruku, aby bez úhony dorazil k hromádce kufrů, kterou už Chuck úhledně vyskládal na vozítko. "To je všechno tvoje?" přeptal se plavovlasý chlapec, ale vůbec to nemyslel jako rýpnutí, spíš se zcela upřímně ujišťoval, zatímco Maddison se o kufry znuděně opírala a zkoumala je pohledem. "Jdem na to jídlo?" zeptala se a oči jí při tom zazářily, načež se jí rty roztáhly do úsměvu, když tak pozorovala Darrela s Donnou, kteří se k sobě konečně pořádně měli. "Víš, tak trochu jsem si říkala, jestli tě Donn náhodou nenechává si jenom myslet, že spolu chodíte," popíchla Darrela a zazubila se na Donnu, než prohlásila něco o tom, že k autu je to moc daleko a vyskočila Chuckovi na záda. Rodilý Američan odmávl jakoukoli Darrelovu snahu o iniciativu a s Maddison na zádech, zajištěnou pevně jednou rukou, a s druhou rukou na madle vozíku, se vydal k letištnímu parkovišti, kde na ně čekal červený čtyřmístný kabriolet. Donna automaticky zamířila k volantu, zatímco Chuck se dal dp bezpečného ukládání kufrů a Maddison se rozvalila přes celé zadní dvousedadlo, takže ji pak Chuck musel vlastní silou přemisťovat, aby se do auta taky vešel.

_________________

Pobaveně se culil a zlehka kroutil hlavou. Nesnášel, když si z něho utahovala a to tohle ve skutečnosti nic nebylo, o omdlení měl v plánu se teprve zmínit. Teď se však řeč točila kolem ztřeštěných kamarádů a Darrel k nim znovu zvědavě zabloudil pohledem, byli skvělí. Podobali se mu více, než sám vůbec dokázal přiznat a naprosto nechápal, co se s Donnou Osbornovou stalo, že se dobrovolně stýkala s takovými lidmi. "Taky tě museli uhánět asi půl roku, než se s tebou mohli začít kamarádit?" neodpustil si provokativní rýpnutí a s tichým smíchem na ní pohlédl, ovšemže narážel na sebe.
Urychleně sklonil pohled, když ho Donna propálila nechápavým pohledem, což ostatně dosvědčovalo především to, že ona v letadle v životě neseděla. Dobře, možná letěla vrtulníkem, měla zálibu v autech a motorkách, ale letadlo byla prostě jiná liga. Ve skutečnosti Darrel ani netušil, zda Donna někdy letěla, pouze se domníval a snažil se tím své omdlení obhájit. "Když, já byl fakt vystresovaný. Koupil jsem si časopis o leteckých katastrofách a pak jsem přemýšlel, že tam prostě nevlezu," dal se do vypravování, "nakonec ta sedačka byla docela pohodlná, letuška byla pěkná, takže jsem si říkal, že těch jedenáct hodin nějak přežiju, ale potom... přišla ta letuška a začala mluvit na celý letadlo a víš co, začala mluvit o dýchacích maskách, o unikových dveřích a podobně - oni fakt počítali s tím, že spadnem! Nějak se mi zamotala hlava, pak už nevím," zakroutil hlavou a zkoumavě se na ní zadíval, protože počítal s tím, že se mu bude smát. Možná to i vtipné bylo z pohledu klasického člověka, co neletěl poprvé. Zaculil se, když znovu zmínila letušku, neměla důvod žárlit. Že byla nějaká ženská hezká, to Darrel říkal více než často.
"Donno," vydechl a svraštil obočí, když mu řekla tak poloviční pravdu, což nemohl vědět. Jenže, vzhledem k ledovosti téhle ženy ho strašně chytlo za srdce, když se přiznala. Jak mohla nad něčím takovým vůbec přemýšlet? Aww... "Myslím si, že tě zbožňujou," promluvil nakonec, "a byli jen zvědaví, koho sis zrovna ty vybrala. Určitě by se jim po tobě stýskalo," snažil se Donnu uklidnit, i když možná právě tohle nechtěla, nehledě na to, že to možná vůbec nebude fungovat.
"Ne, nedala, chápeš to?" uchechtl se pobaveně na účet své nejlepší kamarádky. "Myslím, že ti spolu nebudou chodit ani v důchodu, jsou jako třinácky," zakřenil se. "Anebo spolu začnou chodit a my už v té době budeme mít sedm dětí," pokračoval se smíchem. Ty děti myslel smrtelně vážně. Ezru s Ginger už dlouhé měsíce nechápal, přitom to oběma tak přál a jako věčný a nejbližší pozorovatel tohohle vztahu se nemohl dočkat, až se konečně sblíží a on bude moci v nebelvírské věži udělat na počest tohoto velkou gratulační oslavu - oslava dvěma nesmělým hrdličkám.
Jakmile se od něho Donna odtáhla, s drobným a spokojeným úsměvem na ní pohlédl. Žádné výmluvy nehodlal brát v potaz. "Asi ti budu posílat pravidelně huláka, aby sis to mohla procvičovat," usmál se a na jazyk se mu drala poznámka, že rozhodně nechce, aby jejich děti mluvili jako Američané a že z nich chce mít čistokrevné Brity. Do tohohle plánu maminka s americkým přízvukem nezapadá, ale nakonec to neřekl, protože to byla tak daleká budoucnost, že Donna sotva tušila, že přemýšlí už tímhle směrem.
Nakonec se spolu vydali k Chuckovi, který vyskládal všechny kufry na vozík. Darrel si je pozorně prohlédl, všude na nich měl vyrytý iniciál. "Jo, jsou všechny. Díky, kámo," poplácal Chucka po zádech, když se narovnal od posledního kufru. Následně ho tak trochu odzbrojila Madison, ač to bylo určitě míněno ve vtipu, Darrel na pár vteřin zvážněl a zatěkal pohledem mezi Donnou a Madison. Měl podezření, že Donna svým kamarádíčkům řekla příliš a rozhodně nechtěl, aby věděli, jak se od začátku tenhle vztah vyvíjel. Až překvapivě přesně se Madison strefila. "Joo, to ona dělá docela ráda," otočil to ve vtip a pobaveně se zakřenil, než se uličnicky zadíval na Donnu. Madison s Chuckem se vydali svým svérázným stylem k autu, Darrel se se smíchem otočil na Donnu.
"Chceš mi taky skočit na záda, aby ti to nebylo líto?" křenil se, ale protože počítal s tím, že konzervativní Britka takové výtržnosti na americkém letišti nebude chtít páchat, jen vzal Donnu kolem ramen a vydal se s ní k autu.
"Počkej Chucku! Pomůžu ti," přihnal se Darrel k blonďákovi a pomohl mu naskládat kufry do kufru, zatímco děvčata lezla do auta. Darrel o autech věděl až posledních pár měsíců, možná poslední dva roky takže za tu krátkou dobu neměl možnost zjistit, že Británie je ve světě naprosto ojedinělá, co se týče ježdění nalevo. Takže když zaklapli dveře, automaticky se vydal na stranu spolejzdce na levou stranou. Aniž by pohlédl dovnitř, otevřel dveře a chtěl si sednout dovnitř, ale tam seděla Donna a co hůř, byl tam volant! "Co to... Donno, co to je? Jakto, že je volant tady? To se spletli?!" nevěřil svým očím a byl by schopen hlavu volantem prostrčit, jak to zkoumal a přemýšlel nad tím, zda si z něho nechtěli vystřelit a nezakouzlili to kouzlem. Opřel se dlaní o Donninu nohu a sklonil se dokonce až k pedálům, z očích neznámého pozorovatele z ulice to muselo vypadat minimálně nevhodně. "No jo, ty tu jsou taky!" vybafl a narovnal se, přičemž si ukázkově řachnul o rám dveří do hlavy. "Aaau," chytl se za hlavu a přeběhl na druhou stranu, aby se posadil na místo spolujezdce, přičemž ho skoro srazilo auto, protože - "proboha, oni jezdí v protisměru!" vyjekl a skočil na své místo skoro šipku, protože se strašně bál. Připasál se, jako kdyby měl letět na měsíc, nebo seděl znovu v letadle a automaticky se chytl Donny rukávu, protože odmítal, aby startovala. "Nejezdi," prosil ji. Bylo to strašně nepřirozené, vždyť seděli úplně obráceně! Ta holka řadila pravou rukou! Pravou!
Darrel se nechápavě otočil přes rameno na Chucku s Madison, "proč neřídíte vy?" zajímal se, "ona to takhle obráceně určitě nezvládne, Donno," otočil se hned zase k ní a upřel na ní pohled, ať hlavně nejezdí. Vždyť se akorát s někým srazí!

_________________

"Skoro," odvětila Donna a provokativně Darrelovi oplatila pohled, protože samozřejmě věděla přesně, na co naráží. Realita byla taková, že jí hned první den Maddison jednoduše vletěla do pokoje dřív, než za sebou Donna stihla zavřít dveře, a bylo.
"Darrele, to jsou jenom bezpečnostní opatření, zase tolik letadel nepadá," namítla poté, ale přeci jenom se na něj nedokázala neusmát, protože Darrel byl jednoduše Darrel, a byl to její kluk. Letadlem samozřejmě letěla teď v zimě, protože už i pro Osbornovy bylo těžké sehnat přenášedlo až do Ameriky, i když o jejích zdejších studijích se vědělo. Navíc po letadle dlouhá léta toužila, a i když to nestihla doma, do léta si tu hodlala zařídit kurz. Pak už se na chlapce jenom smířlivě usmála, protože ve skutečnosti si nebyla úplně jistá tím, že by na ni její zdejší kamarádi do půl roku nezapomněli, ale Donnina osobnost jí zakazovala takhle přemýšlet. Nebyla na lidi tolik vázaná jako Darrel a všechno zvládala sama, navíc se momentálně budoucností zabývala nerada, vzhledem k vyhrocené situaci doma v Británii.
"Sedm?" protáhla poté s povytaženým obočím a výrazem, který svědčil o tom, že ona se sedmi dětmi nepočítá ani omylem. K Darrelově smůle nepočítala ani s jedním. Ne, že by neměla děti ráda - díky mladší sestře se o ně dokonce dokázala i dost slušně postarat, ale přivést něco tak malého a bezbranného na svět? Navíc když se to vzalo kolem a kolem, Darrel byl duší rozhodně dítě, a ona měla jenom jedny nervy. Sedm, ha, to určtě!
"Opovaž se! Už tak se na mě všichni tak shovívavě usmívají, jako bych šilhala, kvůli tomu, že mám přízvuk," přimhouřila k Darrelovi varovně oči, ale koutky úst jí při tom pobaveně zacukaly, a ona bezděky stiskla Darrelovu dlaň.
Ohledně jejich zdánlivého nechození Donna jenom lehce pokrčila rameny, načež Darrela spražila pohledem, když jí navrhl nošení na zádech, které nesnášela, a už vůbec ho neplánovala provozovat v plné letištní hale. Maddison jí občas až příliš připomínala Melody Queenovou a děsila se i té naprosto mizivé šance, že by se ty dvě někdy mohly potkat.
Když už pohodlně seděla na svém místě v autě, a Darrel jí otevřel dveře, šlehla po něm pohledem s nechápavě svraštěným obočím - pokud si Darrel myslel, že ho nechá po 11 hodinách v letadle řídit na neznámém území, tak se sakramentsky pletl a ona mu to byla ochotná dát velmi srozumitelně najevo, ale to už v Darrelově tváři zaznamenala čirý úlek, a došlo jí, o co se jedná. "Darre-" vyhrkla, když jí divže nestrčil hlavu mezi nohy a odolala nutkání ho kopnout, čistě z reflexu, a počkala až se zase narovná. "...to jsem ti zrovna chtěla říct," řekla, když Darrel shledal očividný fakt a usadil se na sedadlo spolujezdce. Maddison s Chuckem si vzadu vyměnili pohledy a očividně se dobře bavili, nicméně byli příliš fascinováni britskou výměnou, aby k tomu měli nějaké slovní poznámky. "Darrele," hlesla vyčerpaně Donna, protože Darrel ji tahal za rukáv a nechtěl ji nechat řídit, "Už tu bydlím nějakej ten měsíc, opravuju auta, myslím, že to uřídím v klidu," prohlásila a pevně se Darrelovi zadívala do očí, načež mu krátce položila ruku na stehno, aby ho uklidnila. "Měl jsi vidět, když se přeučovala," poznamenala Maddison, která si nasadila obrovské sluneční brýle a zářivě se na Darrela s Donnou zazubila, na což Donna stiskla rty k sobě a Chuck si s Darrelem vyměnil pobavený pohled. "Tak kam teda jedeme? Darrele, jsi náš host, vyber si - sushi, čína, palačinky nebo tradiční americký fast food?" nadhodil poté bodře a přátelsky se na Darrela usmál, zatímco Maddison rty naznačovala, že sushi.

_________________