"Takže, slečna Morganová, poprvé ve společnosti. Co říkáš na tenhle večírek?" broukl Charles a usmál se na Mallory, kterou držel v naprosto korektním tanečním postoji a brouzdal s ní po parketu s naprosto přirozenou elegancí. "Mimochodem, gratuluji k letošnímu poháru, vždycky člověka potěší, když si jeho bývalá kolej vede dobře," dodal a opět se na dívku oslnivě usmál, načež nerušeně pokračoval v tanci.
"Na střevíčky já nešlapu! A pokud se mi to náhodou povede, slibuji, že ti pořídím nové boty, ještě lepší než jsou tyhle," prohlásil Wynne a uculil se na Isabel. "Takže, drahá Isabel, koho máte v merku? A na mě se nedívej, moc dobře víš, že nejsem k mání. I když ta blond ti sluší, jen co je pravda," pokračoval naoko důvěrně a široce se na Isabel usmál. Jeho tanec nebyl tak správný a ucelený jako Charlesův, zato v něm bylo něco milého a skoro chlácholivého. S šibalským pousmáním po chvilce Isabel otočil kolem její osy a bezpečně ji zase chytil - tanec s ní si evidentně užíval.
Ivaine se na Salema naoko stydlívě usmála a svůdně mávla řasami, když mu podávala ručku k polibku, a pak už spolu zamířili na parket. "Pověz mi jedno, McLarkene, jak se vašim podařilo umluvit tě k účasti na tomhle večírku? I když, o té příhodě jsi jim asi neřekl," zavrněla jako by nic a způsobně se Salemovi dívala na rameno, jak se slušelo a patřilo. Jenom kdyby nebyl tak vysoký! "Každopádně se jim to docela povedlo, co říkáš? Jsem jenom zvědavá, jestli se jim nakonec přeci jenom podaří někomu Lysandru zaslíbit," řekla poté a na okamžik pohlédla Salemovi do očí, do kterých se intenzivně vpíjela těma svýma, a pak jima zase s mávnutím řas vychovaně uhnula.

"Och, děkuji drahá," řekla s úsměvem Jordan Kingová. Samozřejmě žě věděla, že její syn patří ke špičce čistokrevných kouzelníků, přeci jenom na správné výchově svých dětí s Geraldem opravdu lpěli. "I Jayden je poslušný chlapec, jsme na něj velmi pyšní," pokračovala a zabrousila pohledem k jejich dětem na parketě. Jayden její náznak pochopil a s úsměvem gentlemantsky odvedl Giu z parketu směrem k jejich matkám.
"Kdyžtak tě z jejích spárů zachráním," broukl Jayden k Gie, zatímco nasadil zcela společenský úsměv a došel spolu se svou dívkou k oběma ženám. "Velmi rád Vás poznávám osobně, madame Tilneyová, slyšel jsem o Vás jen to nejlepší. Georgiana svou krásu sdědila jistě po Vás," zalichotil paní Tilneyové a naznačil krátký polibek na hřbet její ručky. "Matko, dovol mi, abych ti představil Georgianu Tilneyovou," dodal a povzbudivě se na Giu usmál. "Drahoušku, musím říci, že naprosto chápu, jak se ti podařilo okouzlit mého syna. Tvoříte věru velmi pěkný pár," usmála se chladně paní Kingová a v napůl vstřícném gestu jemně pohladila Giu po paži. "Povězte mi, drahé dámy, jaký máte názor na manželský sňatek? Při momentální situaci je nasnadě postarat se co nejdříve o potomky a posílení pokrevní linie..." nadhodila, jako by se bavily o víně a věnovala Catherine s Georgianou naprosto korektní úsměv. Neměla ve zvyku chodit kolem horké kaše a kdyby si neosvojila společenské návyky, někdy by nejspíš mohla vypadat netaktně. Jaydenovi se na tváři objevil lehký ruměnec, protože opravdu nečekal, že to matka vytáhne takhle otevřeně a již dnes, ale jinak si zachovával odměřený výraz gentlemana.

Gerald King poklidně vydechl kouř z doutníku a počkal, až se zcela rozplyne. "Upřímně jsme s Jordan taktéž plánovali nabídnout vám Charlese, přeci jenom je to hlavní dědic a jeho sňatek jsme odkládali možná až příliš dlouho. S momentálním děním ve světě jsme nuceni sňatky našich dětí poněkud...urychlit," řekl s pohledem upřeným kamsi mezi stromy. "Kdo by to byl řekl, že se do sebe ti dva zakoukají?" nadhodil poté a usmál se na pana Tilneyho, načež opět potáhl. "Neunikla, příteli, jen co je pravda. Musím říci, že se vám vaše dcera velmi povedla, jak po vzhledové stránce, tak svou vychovaností. Je z ní pravá dáma," řekl poté a stejně jako Richard opět stočil pohled nezaujatě k okolí. "Jediné, co mě trápí, je vidina toho, že se od sebe naše děti odláskují. Jayden by i v takovém případě neměl odporovat..." dodal a navenek nevzrušeně potáhl z doutníku. Ve vzduchu zůstala viset jasná otázka ohledně toho, co by v takovém případě udělala Georgiana.

Mlaďoučká Serenity chvilku poslušně naslouchala rozhovoru postarších čarodějek, prohlašujících jak je "roztomiloičká" a že vypadá jako ony "ach, kde jsou ty časy!". Následně přetrpěla rozhovor Ivaininých vrstevnic, které se rozplývaly nad Salemem McLarkenem, Kennethem Von Helmontem a jejím nejstarším bratrem, pozorovala, jak se její rodiče ujali domlouvání Jaydenova sňatku, a nakonec se odhodlala vejít trošku do dění. Přeci jenom to od ní její matka očekávala a Serenity se obávala, že skončí ve spárech své nejstarší sestry Glorie. Se skleničkou něčeho, co nejspíš bylo šampaňské a ze kterého pouze lehce usrkla, protože jí alkohol nechutnal, v ruce se vydala vstříc malé skupince kolem pořadatelů dnešního večírku. "Dobrý večer," pípla stydlivě a těkla očima k Patrickovi Tilneymu a Jonathanu Morganovi, přičemž se začervenala. Pandora McLarkenová jí byla vždycky sympatická, a tak jí věnovala o něco méně stydlivý, tichý úsměv. "Pane a paní Lockheartovi, dnešní večírek se vám velmi povedl, všichni ho jen chválí. Ta výzdoba musela dát strašnou práci," pronesla snaživě svým tichým hláskem a přihodila nejistý úsměv, který měl působit sebevědomě a světaznale. Matka jí kladla na srdce, ať se lidem dívá do očí, když s nimi mluví, a tak snaživě těkala mezi obličejem pana a paní Lockheartových, takže působila poněkud rozrušeně. Což rozhodně byla.

_________________

"Kennethe," pokývl hlavou Jonathan, který už o mladém Van Helmontovi leccos zaslechl. Rozhodně ho ale neznal nijak blíže, a tak vzájemné pocity držel na stavu "gentlemanská neutralita". "Pokud dáma souhlasí, já sám nemám námitek. Ale brzy se mi vrať, Lysandro." věnoval Sněhovlasé upřímný zářivý úsměv a pozoroval, jak si ji Kenneth odvádí na parket. On sám měl rozhodně v plánu také požádat o tanec, a hodlal si na slečnu Lockheartovou počkat u stánku s občerstvením. Vypadal naprosto klidně, což také byl. Sem tam se usmál na nějakou dívku, naznačil hlavou úklonu... On sám si takové večírky užíval, ačkoli se na nich jednalo především o jeho budoucnosti. S tím si tedy hlavu rozhodně nedělal - už odmala věděl, že na to jednou dojde, a neměl nejmenší snahu se tomu nějak vykrucovat. Navíc, rodiče by mu nikdy nedomluvili sňatek zcela proti jeho vůli, takže se nemusel obávat nějak extrémně zlé nebo nehezké manželky. Pořád ještě se jednalo i o jeho život, a Morganovi přání dětí vždycky akceptovali - především pak kvůli pevně zakořeněné víře, že dítě z jejich krve se prostě nemůže rozhodnout špatně.

[b]"Ach jistě, to rozdělení. To naštěstí nespadá do mojí kompetence, ačkoli lituji těch peruánských čarodějů, kteří to museli řešit."[/b] pokýval pan Morgan hlavou a vypadal, jako by to skutečně přijal úlevně. Koneckonců, nechtěl ani vědět, jaké teď měli v Peru problémy ze strany uražené většiny kouzelníků. Nevyvedlo se to zcela podle přání, ale rozhodně to vyšlo dle očekávání - a možná by to bylo ještě horší, kdyby vše zůstalo při starém.
"V to doufám, Demarcusi. Právě bylinky by mě moc zajímaly. Chápu. Ani Alexander mým řečem o bylinkách nikdy moc nerozuměl. Najít muže, mezi jehož záliby by patřilo pěstování květin? To je jako mluvit o snu, že miláčku?"/color] usmála se Ylva a lehce pohladila svého manžela po rameni. Ti dva se vroucně milovali, a chtěli něco podobného pro své děti - Ylva sice byla vybrána rodinou Morganů, ovšem Alexandera si vzala z lásky.

[color=#004040]"Myslím, že se skutečně povedl. Zatím se bavím dobře, za čímž ostatně stojí a tvá osoba." usmála se Mallory, zatímco bez problémů klouzala po parketu v Charlesově náruči. "Děkuji, ačkoli myslím, že já sama na tom nemám takové zásluhy, jak bych si přála." očima jí protančila jiskra, která se později dostala až ke rtům, když je roztáhla do zářivého úsměvu. Nejstarší ze sourozenců Kingových byl bezesporu bezchybným tanečníkem, takže se Mallory nemusela bát uvolnit a nechat se vést. "Slyšela jsem, že pracuješ v Odboru mezinárodní kouzelnické spolupráce... Jak se ti líbí práce na Ministerstvu?" zeptala se nenuceně, i když jí to dost zajímalo - jí samotné nejspíše připadne podobná práce, a ráda by se dozvěděla něco i od jiného člověka, než jakým byl její otec. A nyní bratr, ale rodina k vám nikdy není zcela upřímná - otec básnil o úžasnosti a vábil svá dítka, zatímco bratříček se tvářil značně důležitě a jenom mlžil. Hodil by se i jiný pohled, navíc to bylo dobré téma ke konverzaci. Zase tolik si od toho ale neslibovala - na takovém večírku, jakým tento bezpochyby byl, se málokdy říkaly úplné pravdy.

"To jsem ráda, osobně mám své nožky v oblibě. A díky za pochvalu, ty taky vypadáš dobře - a to ani nejsi na blond. Každopádně, tebe rozhodně v merku nemáme. Salomé je dost drsná ke konkurenci, alespoň to tvrdila Jillian. Znáš jí, ne? Z Mrzimoru, taková zrzka. Možná si s ní zavítal do výklenku. To taky říkala ona. Myslím, že támhle Charles by byl do rodiny určitě vítán. Mimo něj se našim moc zamlouvá Kenneth, ale ten prý, podle Bleskobrku, má už nějakou "kamarádku." Co já vím, naši se s námi zase tolik nebaví. Ne o tomhle. Až někoho vyberou, zeptají se, ale předem? Máme jenom náznaky." teatrálně si povzdechla a pak se na Wynneho zářivě usmála. Přeci jen nebyl tak strašným tanečníkem, jak by od něj byla čekala.

_________________

Kenneth pozvedl koutek rtu do zdvořilého pousmání směrem k Jonathanovi, než se už s vážným pohledem stočil k Lysandře. U ní ho ani nepřekvapilo, když při zmínce o tanci od něho krok ustoupila, ač to v očích ostatních nemuselo vypadat zrovna lichotivě. A rozhodně Walter někde daleko za Kennethem zbystřil a pozorně si světlovlasou dívku prohlédl. Hoch měřící skoro dvě stě centimetrů na sobě ale nedal nic znát a pouze k ní natáhl pravou ruku, vědom si toho, že Lysandra nemá moc možností odmítnout. I když zrovna ona toho i na takové akci byla schopná, ale málokdo by chtěl dělat ostudu své rodině, obzvláště té pořadatelské, že. Už v krocích tance se vmísili mezi ostatní taneční dvojice a plynuli napříč sálem, všude kde se rozprostírala hudba hraná početným orchestrem. Ze slušnosti a snad i vědomí, že se určitě nalezne někdo, kdo k nim ustavičně upíná pohled, se díval dívce zpříma do očí, což mu překvapivě opětovala. Až ho to donutilo zamyslet se nad tím, zda mu už náhodou v duchu nevymýšlí pomstu do dalšího školního roku. A tak zatímco vedl Lysandru v tanci hodící se k právě hrané hudbě, nemohl si nevšimnout takhle zblízka, že ani ona není úplně z ledu. "Asi víc než ty," odpověděl před tím, než se vzdálil a nechal Lysandru udělal otočku, což mu bylo menším zadostiučiněním za tu malou jízlivost, která se mu v dívčině otázce možná jen zdála. Pozvedl koutek rtu do zdvořilého úsměvu, když se ocitli znovu tváří v tvář. "Jak dlouho jste tenhle večírek letošního léta připravovali?" zeptal se na půl ze slušnosti a zájmu a na půl ze zvědavosti. Muselo to dát práci a on moc dobře věděl, kolik práce dává zorganizovat Helmontský ples, který se konal na konci ledna a byl pravidelnou, významnou akcí.
Chvíli pohledem hledal McLarkena, ale nakonec ho našel docela rychle i kvůli jeho nepřehlédnutelné výšce, než se zadíval zpět na Lysandru a potlačil nutkání úsměvu. Šlo mu docela těžce tvářit se tak ledově a neutrálně, jako to uměla jeho momentální taneční partnerka. V tomhle zmijozelské opravdu nechápal. "Myslím, že ten radši zemře na dehydrataci...," zkonstatoval suše, absolutně netuše, že právě tančí s osobou, která celé to divadlo na konci školního roku měla na svědomí. Možná, že, kdyby to věděl, by svou úvahu o tom, jestli mu Lysandra už za tenhle tanec nevymýšlí pomstu, bral vážně. Pohledem na okamžik sklouzl ke svým rodičům - respektive otci s macechou, a tak měl možnost se střetnout s pohledem Waltera, kterému se na tváři rýsoval samolibý úsměv. Do sňatkové politiky své rodiny neviděl, ač právě on do toho měl co mluvit, když se měl v nejbližších letech ženit nebo alespoň zasnubovat, ale Walterův domýšlivý úsměv ho sváděl k naprosto zoufalým myšlenkám, které ho nutily přemýšlet nad teoriemi, s kým ho vůbec rodiče chtějí zasnoubit. Jako kdyby byl tak naivní a myslel si, že s Jocelyn má nějakou šanci. Kdyby se tak o nich neříkala ta přihlouplá povídačka o nečisté krvi...

Demarcus zamyšleně upil ze své sklenice naplněné zlatavou tekutinou, než opět zvedl zrak k Alexandrovi a vážně přikývl. "Naprosto s tebou souhlasím," přitakal bez mrknutí oka. "Zrovna na začátku léta jsem se s kolegou, který je mimochodem velkým fanouškem Montroseských strak, bavil o tom, že na to, že se famfrpál v Británii těší ohromné popularitě, je poměrně škoda, že se národní tým za poslední dobu nedostal do finále mistrovství světa." Demarcus tomuhle tématu rozhodně nerozuměl tak, jak se zdálo, ale muž jeho postavení a jména byl nucen udržovat si alespoň mírný přehled o všem, a tak se o to snažil i u famfrpálu, ač tomu Van Helmontovi v životě neholdovali. "Ale když teď vidím tu situaci, můžeme být rádi, že ministerstvo nemá takovou událost na starosti, bylo by to momentálně docela nešťastné..." Tím rozhodně nepřál neúspěch anglickému národnímu týmu, ale zájem všech kouzelníků musel být mnohem vyšší než nějaký sport. Politika zkrátka ovlivňovala vždy všechno, tak tomu bylo a i bude. "Ale zařizovali jste pro kouzelníky rozdělená přenášedla, že?" zeptal se ještě zpět k nedávno uběhlému mistrovství a přepravě, kterou měl Alexander právě na starosti. Pak už se Demarcus s milým úsměvem stočil k Ylvě, v koutcích mu mírně zacukalo. "Máš naprostou pravdu, Ylvo. Ona má Suzanne taková období, ve kterých svou pozornost pravidelně střídá k novým a novým zájmům. Zkrátka, chce znát všechno. Typická Havraspárka," prohodil odlehčeně a krátce se nad tím zasmál, než pokračoval: "Ale myslím, že pár knih o kytkách snesu, horší by to bylo, kdyby se chtěla věnovat lektvarům, ale v těch naštěstí v životě moc nevynikala. Ale to jako byste nevě-" A právě v tom se z ničeho nic za Demarcem vynořila štíhlá, středně vysoká žena ve světle modrých šatech, které ladily k mužově vestičce, která byla částečně skrytá zapnutým sakem. "Mluvíš tu o mých dovednostech v lektvarech?" přerušila svého manžela v půli slov, když mu položila dlaň zlehka na paži a pomalu přešla vedle něho, nepatrně se usmívajíc. Demarcovi se na tváři roztavilo uculení, které věnoval zpravidla pouze své ženě, která ho už několik dlouhých let doprovázela životem a byla jeho strážným andělem, rádcem a přítelem v jakýchkoliv situacích, ať už v těch těžkých, kdy byli nuceni stát při sobě a čelit těžkým rozhodnutím, nebo v těch krásných, na které oba s úsměvem vzpomínali. "Abych mohl povznést tvé dech beroucí vědomosti v bylinkářství, astronomii a mnohých dalších oborech, musím zpravidla zmínit lektvary."
Suzzane mu věnovala o něco širší úsměv, v očích se zábleskem pobavení, než se otočila k Morganovým, které, jak se mohlo zdát, v prvním okamžiku úplně opomněla. Proto se to hned vzápětí jala napravovat. "Ylvo, tak ráda tě vidím! Vypadáš báječně, moc vám to dnes sluší," pohlédla i na Alexandra, na kterého se rovněž usmála. Koneckonců, s Ylvou chodila do Havraspáru, i když byla o tři ročníky výš, takže si nebyli zase úplně tak cizí. Navíc se na takových večírcích často potkávali. "Jak se mají dvojčata? A Jonathan... Koukala jsem, že z něho vyrostl opravdu pohledný mladík, jen škoda, že v naší rodině nemáme dívku na vdávání," povzdechla si a zvedla oči k Demarcovi, který na vteřinu sklonil zrak ke své ženě a mile se pousmál. Jen co Suzzane dořekla poslední slovo, oběma manželům Van Helmontových na mysli vyvstalo jméno jediné dívky, které budou v budoucnu hledat manžela, a to malé Rossany, které bylo teprve šest let.

_________________

| +

Lysandra se pobaveně ušklíbla a bez nejmenších potíží se nechala vést do otoček. Ve skutečnosti měla tanec docela ráda, jen to nehodlala dávat moc najevo a navíc ji bavil neurčitý pocit, že Kenneth zkouší, jestli vydrží víc než ona.
"Máš na mysli ty matčiny přípravy týdny dopředu, nebo skutečných pár hodin před začátkem, než se na stoly hodily ubrusy a přineslo jídlo?" pozvedla obočí. Předpokládala, že tohle fungovalo všude stejně - jeden nervózní organizátor, který chtěl mít všechno perfektní, a mnohem vlažnější zbytek. Lysandra se sama příprav neúčastnila, neviděla důvod, proč to nenechat na někom, koho to bavilo.
Když kolem protančili Mallory a Charles, nepřítomně se za nimi zadívala a zarazila se až u nečekané dvojice. McLarken junior a Ivaine. Lysandře ztvrdly rysy. Těžko říct, co si pomyslela, ale viditelně nic hezkého ani o jednom z nich. Raději se rychle vrátila pohledem zpátky ke Kennethovi, který byl právě teď pořád lepší a přijatelnější variantou.
"Nemáš podezření, koho ti chtějí... předestřít?" utrousila polohlasem, protože to nebyla otázka spadající do společenské konverzace, která byla očekávána. Jestliže se měla vyhnout nevyhnutelnému, potřebovala přehled, aby mohla matce do rozhodnutí zasahovat takticky a nenápadně.

Paní Lockheartová vzrušeně zaútočila loktem na bok svého chotě.
"Drahoušku, tak co myslíš? Ještě ses nevymáčkl," zlobila se vyčítavě. "My máme na hodně, jako by sis toho nebyl vědom! Van Helmontovi, nebo McLarkenovi? Kingovi, Morganovi? Ten Jonathan vypadá jako sympatický mladík... Jestli se to nepovede dnes, co když ji budeme muset provdat do ciziny?" zalomila rukama a nevšímala si toho, že pan Lockheart se dusí kouřem a rozpačitě se bije s dutým zaduněním v prsa. Paní Lockheartovou dráždilo, že pan Lockheart nedával najevo skoro nic. Když však zmerčila Van Helmonty a Morgany v jednom chumlu, okamžitě do manžela nevybírala strčila, aby ho pověřila jednou frontou, a sama by se byla vydala na druhou přímo k McLarkenům (neboť Kingovi právě něco řešili s Tilneyovými v uzavřeném kroužku a paní Lockheartová dobře tušila co), kdyby ji nezastavila mladinká Serenity Kingová. K její smůle se paní Lockheartová snažila stůj co stůj provdat dceru a ne syna, což byl veliký handicap, ale přesto ji vroucnost zastavila. Paní Lockheartová vzala Serenity za ručky.
"Děkuji ti, drahoušku, jsi moc milá. Už jsi zkusila chlebíčky?" Náhlé osvícení a přesvědčení, že když ostatní rodiny dovedou sjednat sňatky pro víc potomků, ona zvládne jedno děvče navíc, ji přiměly nabídnout Serenity rámě, jestli by se ten kousíček nechtěla jít podívat společně s ní. Co může být špatného na tom naklonit si nejmladší slečnu Kingovou? I ona se bude v budoucnu vdávat, ale tou dobou už naštěstí i tvrdohlavá Lysandra bude mít s trochou štěstí manžela.
Pan Lockheart se bez valného nadšení přišoural se sklenkou červeného k rozhovoru o bylinkách, lektvarech a manželkách. Téměř posmutněle se pousmál, když Suzanne zmínila o dívce na vdávání, a zhluboka se napil. Nikdy se nedokázal do konverzace vetřít tak, jako jeho žena, a tak jen mlčky postával poblíž, naslouchal a nesoustředěně s obavami pozoroval, jak si žena žena probíjí cestu k McLarkenovým.
Z jiného úhlu tuto cestu příkře sledovala i Lysandra, která se nemohla rozhodnout, jestli by dřív měla sršet varovné blesky z očí na svou matku, nebo na Ivaine a Salema.
"Gaeli!" zvolala paní Lockheartová a zamávala nadšeně skleničkami na pana McLarkena i jeho dámu. Serenity za sebou vlekla a také jí neopomněla vrazit do ruky sklínku. "Krásně tančíte, vy dva! Jak si užíváte večer? Salem tolik vyrostl, viďte? Skoro si nevzpomínám, jak maličký byl naposledy, když jsem ho zahlédla! Přede mnou žádná alba s fotografiemi neschováte," varovala laškovně a se smíchem nalila všechny skleničky. "Co říkáte na malý přípitek? Tohle je mladá slečna Kingová, už se znáte? Kdopak nám ale toho mladého muže ukradl? Není to mladá slečna Ivaine Kingová?" Jestli paní Lockheartové na chvíli potemněl obličej, nikdo si toho neměl šanci všimnout. "Vypadá to, že Kingovi letos budou mít úplnou sklizeň, tolik mladých dam a pánů!" pokračovala bez přerušení stejně bodrým hlasem.

_________________

Giina dušička se ve chvíli, kdy Jay jejich kroky nasměroval k oběma matkám, smrskla do kapesní velikosti. Přesto však zvládla na rtech vykouzlit příjemný úsměv a snažila sama sebe přesvědčit o tom, že paní Kingová není sedmihlavá saň. Podle Gii nemohla být tak špatná, když vychovala někoho takového, jako byl Jay. To prostě nešlo. Když dorazili k oběma dámám, věnovala drobný úsměv své matce, která zlehka zčervenala ve chvíli, kdy jí Jay složil kompliment. „Příliš mi lichotíte, Jaydene, i já vás ráda poznávám. Georgiana o vás často a hezky mluvila. Musím říct, že v některých věcech rozhodně nepřeháněla.” stočila pohled ke své dceři, jejíž vlasy v ten okamžik nabraly červenavý nádech. Asi by se začala nervózně ošívat, ale na to neměla čas, protože Jay nelenil, a představil ji své matce.
Gia věnovala paní Kingové úsměv a naznačila drobné pukrle, přičemž neopomněla cudně sklopit oči k zemi, když jí její potencionální tchyně začala lichotit. „Váš syn má velmi vybrané chování, paní Kingová, to on okouzlil mne.” odvětila upřímně, a sotva ruka paní Kingové opustila její paži, úsměv na tváři se jí o něco rozšířil. Jordan Kingová se možná tvářila chladně, ale to Giu stále ještě nedokázalo přesvědčit o tom, že by se jí měla děsit. Jen ji možná trochu zaskočila její následující otázka, při které jí došla všechny slova. Zvládala jen pečlivě udržovat společenský úsměv a doufala, že jí matka přispěchá na pomoc. A ta opravdu přispěchala - položila své dceři ruku na paži a vrhla po Jordan zářivým úsměvem. „Svatby jsou vždy důvodem k radosti, Jordan, a co teprve děti! Nemůžu se dočkat, až ze mě bude babička. V momentální situaci je to snad to jediné štěstí, o které se nenechám připravit.” povzdechla si a stiskla dceři rameno. Ta se okamžitě probrala z šoku, který jí otevřený rozhovor o manželství a dětech způsobil. „Popravdě jediné, co mě ohledně sňatku trápí, je střih svatebních šatů.” oznámila jim všem bez mrknutí oka a pousmála se na Jaye. S tím, že se jednou provdá, byla smířená už od útlých dětských let, ale jak budou vypadat její svatební šaty, to netušila doteď. Jiné byly vhodné na svatbu v létě, další na svatbu v zimě, a v neposlední řadě bylo potřeba myslet také na to, zda by nebylo třeba volnějšího střihu, kdyby nedejmerlin byla nevěsta již v době svatby v očekávání.

Richard pokýval na Geraldova slova hlavou a potáhl z doutníku. „Je to neslýchané, co se děje. Budu rád, když svou dceru svěřím do dobrých rukou, naše rodina si vždycky zakládala na své čistokrevné linii.” odtušil jakoby mimoděk, načež se široce usmál. „Popravdě jsem nečekal, že se Georgiana vůbec do někoho zakouká, vždycky si hleděla spíš potřeb rodiny, ale nemůžu si vynachválit její volbu. Nemohla být lepší.” polichotil panu Kingovi a vlastně i celé jeho rodině. „Se ženou jsme se našim dětem už od malička věnovali ve všech ohledech jejich života a Georgiana nám to vždy oplácela svou bezmeznou poslušností. Kdyby její zamilovanost k vašemu synovi vyprchala, o čemž pochybuju, ví, co je správné.” ujistil druhého kuplíře s úsměvem, protože o rozhodnutí své dcery ani v nejmenším nepochyboval. Georgiana by si vzala toho, koho by s ní postavili před oltář.

Patrick svým širokým úsměvem oblažoval celou společnost okolo hostitelky, ale nemínil se vtírat do podvědomí příliš okatě. O Pandoře McLarkenové stejně už všichni věděli, že si vezme famfrpálovou hvězdu, a ač mu Serenity byla sympatická, jeden King v rodině stačil. „Nikoliv paní Lockheartová, dneska jsme tu hlavně kvůli sestře, ta se musí provdat jako první.” sdělil paní domu s teatrálním povzdechnutím, načež se polohlasně rozloučil a vydal se lovit chlebíčky a jednohubky.

_________________

„Promiňte, lady, za mou upřímnost, ale děláte jako kdybych se takových dýchánků nerad účastnil. Každý přece ví, že tradice a povinnosti by se měli plnit, a já nejsem výjimkou,“ Odpověděl své tanečnici prostě a ledově jí shlížel do očí. Kdo ví jestli říkal opravdu pravdu, neboť přetvářku měl v malíčku a tak bylo ještě těžší jej prokouknout. Faktem však zůstávalo, že své povinnosti vždycky plnil jelikož byl příkladným a dokonalým synem svých rodičů a za žádných okolností by nezapoměl ani na to, že musí reprezentovat celý svůj rod. Tudíž vlastně to, jestli na takové večírky, dýchánky a nejrůznější slavnosti chodil rád nebylo zase tak důležité. Objevil se vždycky, pokud to bylo důležité a vyžadovalo to jeho přítomnost – a ostatní šlo bokem.
Nemluvě o tom, že o sobě mluvil velmi nerad, hlavně ve společnosti Ivaine, která sice vypadala jako půvabné stvoření ale pod tou vší krásou a ladností se určitě skrývala její zmijozelská část. A on dopředu tušil, že by využila všeho, aby se mu dostatečně pomstila za to, že jí nepozval na svůj poslední školní ples. A i kdyby ne kvůli tomu, tak by si našla jinou záminku či důvod. Prostě Ivaine nevěřil – i když musel uznat, že to bylo mnohem lepší, než kdyby byla uplakaná a ušlápnutá puťka. Měl rád dívky se silným charakterem, ze kterých zářila síla a moc, neboť takových si mohl skutečně vážit a uznat je. Ostatně sám se považoval za jednoho mocného a silného kouzelníka – tak k sobě potřeboval někoho podobného, že ano. S úšklebkem vedl svou společnici dál tanečním sálem, aniž by si dívku přitáhl blíž k sobě (a že určitě mohl, ale pořád byl vychovaný a nehodlal dělat nic, co by se Ivaine nelíbilo. Pořád musel vypadat, že si váží alespoň těch nejvlivnějších lidí). V následujícím okamžiku ji opatrně chytil, aby mohla udělat krátkou elegantní otočku a s letmým úsměvem vyhledal její oči. Když už musel souhlasit s tímto tancem, tak proč by si to nemohl aspoň trochu užít… I když zrovna u něj to nebylo asi zrovna pravděbodobné.

Na druhé straně už před notnou chvílí dotančil jistý pár – Gael se svým dámským doprovodem, kteří se zanedlouho ponořili do rozhovoru s pořadateli tohoto skvostného večírku. Gael se tvářil velmi důležitě a významně, ostatně měl pádný důvod vzhledem k tomu, že Salem byl právě horkým zbožím. První domluvený sňatek padl, stejně tak i druhý a tak byl momentálně volné zboží, čímž byl přirozeně nejchtěnější. Z toho důvodu McLarkeni nezaujímali pozici lovců ale pouze čekali na to, jak se o jednoho z nich poperou a oni se přitom budou důležitě usmívat. No není to skvělé?
„Mallory, vy jste opravdu čím dál krásnější, víte, že vypadáte spíše jako Lysandřina sestra?“ Dovolil si další lichotku, na kterou jeho dáma zareagovala „nenápadným“odkašláním. „Ach ano, Salem už nám pěkně vyrostl. To víte, že se dostal na prestižní univerzitu? Na podzim začne studovat Merlinovu Akademii, jsem na něj pyšný; určitě to dotáhne hodně daleko,“ nezapomněl se pochlubit, načež svou pozornost přetočil i na mladou Kingovou, kterou by nerad opomněl. „Tak na vaši krásu a eleganci, mladé dámy,“ Letmo zamrkal na obě dvě a samozřejmě tím myslel i svou společnici (kterou také jistě představil). „A co Lysandra, neříkejte, že už jste si pro ni nevybrali vhodného… kandidáta,“ Podotknul zdánlivě nenápadně jen tak na okraj, ale bylo téměř jisté, že v hlavě už se mu něco rýsovalo. Do rozhovoru však vstoupila Pandora, která na první pohled působila jako mladá spořádaná dáma, ale tento dojem záhy rozbila svým prohlášením. „Kingovým stačí Tilneyová, ne? Ať si Salem vezme Lysandru, copak jste si nevšimli těch vzájemných sympatií? Jejda, ona je tu i Serenity ehm… Ahoj!“ Vyjukla na chudáka slečnu od Kingovic famílie a potřásla si s ní rukou, jako kdyby tím předešlou poznámku smazala a napravila zároveň. No, snad se neurazila.

Mimo herně:
Doufám, že mladší Kingová je Serenity, mám problém se v těch jménech vyznat

_________________

"Och, děkuji pěkně, drahá slečno," usmál se Charles oslnivě na Mallory, protože jako každý muž i on měl rád lichotky, "Inu, nestěžuji si. Copak, taky se tam chystáš? Nebude takové pěkné tvářičky škoda za úřednickým stolem?" odvětil na její další otázku a mistrně ji otočil kolem její osy, aby ji opět bezpečně chytil do své náruče.
"Díky, díky," přijal kompliment Wynne, "Jo, to mi něco říká..." broukl neurčitě, když přišla řeč na Jillian. Upřímně byl v přístěnku už mockrát a většinou měl se slečnami lepší věci na probírání, než byla jejich identita. "Se mnou tam zavítalo už víc děvčat. Zato tys mi vždycky nějak utekla," prohlásil poté a šibalsky se na Isabel uculil. Myslel to čistě jako provokaci, i když nebýt Salomé... "V tom případě vaše jistě potěší, že drahý Charles je k mání. Co se Kennetha týče, těžko říct. Nechce se mi věřit, že by zrovna on k někomu choval vřelé city," dodal s pobaveným úšklebkem a pokrčil rameny.

"Pochopitelně," zavrněla Ivaine a opětovala Salemův pohled, načež se oba opět tiše věnovali tanci. Ivaine neušly obdivné pohledy od méně významných rodů, jež její matka označovala za póvl, stejně jako Lysandřin vražedný pohled. Pobaveně se pousmála, i když radosti v tom bylo pramálo, zato jedovatosti a povýšenosti spousta. Ačkoli byla více benevolentní než její matka a starší sestra, Lysandře tento výraz patřil. Ona přeci byla Kingová. Když ji Salem provedl do otočky, kterou provedla ukázkově a zavlál za ní lem jejích šatů, překvapilo ji, že na konci na ni čekal Salemův úsměv. Nebyl sice nikterak široký, ale úsměv to rozhodně byl a Ivaine si v okamžiku prvotního šoku uvědomila, jak moc mu to sluší. Naštěstí se zase rychle vzpamatovala, a tak jeho pohled opětovala a i ona na svých ústech vykouzlila lehký úsměv. V očích jí břeběhla jiskřička a ona najednou elegantně vyklouzla z tanečních kroků a o kousek od Salema odstoupila, aniž by se odtrhla svýma očima od těch jeho. Lehce povytáhla levé obočí a celým svým postojem jako by ho vyzývala, aby ukázal, co v něm je - myšleno tanečně, samozřejmě.

Jordan Kingová mezitím lehce povytáhla obočí a zadívala se na Giu novýma, pozornějšíma očima. Tak přeci jenom se ta dívenka uměla chovat! Nedalo se tvrdit o žádném okouzlení, ale rozhodně ji teď paní Kingová začala vnímat jako dobrou nevěstu pro svého syna. Jenom byla škoda, že se do ní zamiloval zrovna Jayden... i když tím pádem pomocí Charlesova sňatku mohli upevnit vztahy s další rodinou. Jordan zabrousila pohledem k parketu, na kterém právě tančil Charles s Mallory Morganovou a Ivaine se Salemem McLarkenem. Kéž by si na drahého Salema nebrousilo zuby tolik rodin. A Jordan se rozhodně nemínila vnucovat a dávat tím McLarkenovým najevo slabost. Sami by měli vědět, které rody jsou ty nejvýznamnější. Ne jako Van Helmontovi a Lockheartovi, kteří unyle lpěli na tradicích a staré loajalitě.
"Výborně," protáhla Jordan, když se jí od obou Tilneyových dostalo odpovědi ohledně sňatku a dětí. Nadšení z vnoučat s paní Tilneyovou sice nesdílela, ale nemohla neříct, že by se na ně netěšila. U Georgiany si nebyla jistá, jestli je tak povrchní, když se strachuje pouze o své svatební šaty, a nebo jestli je pouze slušná. Upřela na dívku zkoumavý pohled, ale nakonec usoudila, že ve výsledku je to jedno. Tento sňatek byl pro jejich rod výhodný ať už byla Georgiana jakákoli. Pokud bude dobrou snachou a porodí Jayovi syna, není co řešit. Dlouhými prsty mávla na čišníka, který zrovna procházel kolem se skleničkami šampaňského, a rty se jí roztáhly do úsměvu. "Co říkáte přípitku na zásnuby našich dvou překrásných dítek? Nechť jsou spolu šťastni a my na ně můžeme být pyšné," nadhodila a dlouze se zadívala na svého syna. Jayden se sotva znatelně napjal a opětoval matčin úsměv. Nikdy si nepřál nic jiného, než aby na něj rodiče byli pyšní. A byl rád, že k tomu může dopomoci právě jeho láska. S rozradostněným obličejem se zadíval na Giu a políbil jí ruku, kterou pak nechal v té své a vděčně ji sevřel, načež jí podal skleničku a další se chopil sám.

Ústa Geralda Kinga se roztáhla do širokého úsměvu, když Richard pochválil jeho rodinu a především jeho mladšího syna. "Skvěle. Nebudu tedy předbíhat, když prohlásím, že můžeme začít plánovat svatbu?" řekl a věnoval panu Tilneymu lišácké pousmání. "Věčná škoda, že jsme si s sebou nepřinesli i sklenku whiskey," zalitoval a požitkářsky nasál dým z doutníku. Teď, když si všechno vyjasnili, byl nejspíš pravý čas vrátit se dovnitř mezi lidi, ale Gerald nikam nepospíchal. Věděl, že jeho žena zvládne vše zařídit sama a kdyby bylo třeba, poslala by pro něj sluhu.

Dřív, než se chudák Serenity stihla rozhodnout, jestli má protestovat či nikoli, už se jí chopila paní Lockheartová a dotáhla ji do jámy lvové. Serenity zatrnulo, když spatřila kamennou tvář pana McLarkena a jeho záhadného doprovodu, o nějž projevila zájem její matka, ale i přesto dokázala na své tváři vykouzlit společensky přijatelný úsměv. Osud Salema McLarkena jí momentálně připadal zhruba stejně důležitý jako to, jestli jim letos na zahradě poroste mrkev, a snažila se být co nejmíň nápadná. Třeba se na ni zapomene a ona se bude moct nenápadně vytratit...
Její poslední naději roztříštila paní Lockheartová, když na její maličkost přímo upozornila. Ve vší poslušnosti se účastnila přípitku, i když si opět jenom lehce ucucla - a že udělala dobře, protože jinak by se v dalším okamžiku začala jistojistě dusit. Svraštila obočí a intenzivně se zadívala na Pandoru McLarkenovou, načež pohled rychle sklopila k zemi a rudá až za ušima přemýšlela, jestli vybuchne vzteky nebo se dá do pláče. Společensky korektní nebylo ani jedno, a tak vyslala signál ke své matce v podobě vyděšeného pohledu. Jordan jej zaregistrovala a přes tvář jí přeběhl stín, když viděla tu sešlost. Okamžitě si vydedukovala, o co madame Lockheartové jde, ale nemohla tam jenom tak nakráčet, to by bylo pod její důstojnost. Proto pouze oplatila pohled své dcerce, jasně jí dávajíc najevo, že to musí zvládnout sama. Serinity se na okamžik zatvářila jako zmoklé štěně, nicméně neměla na výběr, a tak od matky odtrhla oči, sebrala veškerou odvahu a dřív, než si to stihla zase rozmyslet, tiše prohlásila: "Podle mě to Ivaine se Salemem sluší." Samozřejmě toho okamžitě litovala, ale vzít zpátky už to nemohla a utéct také nesměla, pokud nechtěla zesměšnit svou rodinu. A tak se pouze nevinně usmála na pana McLarkena s doprovodem a na paní Lockheartovou a čekala, jací démoni se snesou na její hlavu.

_________________

Mallory se trošičku zapýřila, o čemž přesvědčivě věděla, že jí to sluší a pohlédla na Charlese jiskřícíma očima. "Ano, myslím, že otec by mě tam viděl rád. Ovšem záleží samozřejmě na určitých okolnostech. Děkuji vám, pane, za krásný kompliment, to se krásně poslouchá." zamrkala s úsměvem. No ano, která by ráda neslyšela, že je pěkná tvářička, navíc od takového mladíka? Otázkou ovšem bylo, zda vůbec je něco víc - protože ministerskou práci pro ní sice viděl tatínek, její známky na to ale tolik nevypadaly. Nechala se otočit úplně uvolněně, neb mladému páně Kingovi instinktivně důvěřovala - alespoň tedy v tomto směru. Tančit uměl, a bylo to vidět.
Isabel mezitím úsměv dovedla k sluníčkovosti prvního stupně. "No to víš, mě na vymetání přístěnků s pochybnými existencemi neužije." zvonivě se zasmála - takovýto druh provokování a rýpání jí vždycky bavil. Ovšem, kdyby nebylo Salomé...

"Ano, to je velká škoda - asi by to chtělo nové tváře, jen co je pravda. Nějakého mladého schopného střelce. Nebo střelkyni, samozřejmě. Někdy mám pocit, že Mallory by se raději dala na dráhu hráčky, než ministerské pracovnice." povzdechl si a věnoval lehce vyčítavý pohled stropu - famfrpál se pro ty skutečně čistokrevné kouzelníky s úrovní dle jeho názoru příliš nehodil - ačkoli na to samozřejmě neměl takový názor, jako rodina McKayů - generace starší. Ti se nyní vůbec neukazovali na veřejnosti. Upřímně řečeno, docela je chápal.
Manželé Morganovi oba s neznatelným úsměvem sledovali Demarcuse a jeho ženu - ti dva byli ukázkou manželského štěstí, o kterém antičistokrevní rádi prohlašovali, že k čisté krvi nepatří. Ano, kdyby se jim toto povedlo s jejich dětmi, byli by šťastní.
"Suzzane, dnes ti to opravdu velmi sluší." přivítal Alexander krásnou dámu úsměvem a naznačil líbnutí na hřbet ručky. "Zrovna obdivujeme tvé schopnosti v oblasti bylinkářství a lektvarů. Tady Demarcus tě nemůže vynachválit."
Ylva se na svou bývalou spolukolejnici zářivě usmála - vždycky Suzzane ráda viděla, a dnes tomu nebylo jinak. "Opravdu vypadáš překrásně. Zrovna jsem s tě chtěla zeptat co si myslíš o tom moderním způsobu pěstování baldriánu podle Kodexu moderní čarodějky.
Mallory a Isabel se na dnešek velmi těšily. Letos se připravují na OVCE, takže toto je pro ně jistě vítaná změna ve studiu, do kterého se nám dívky úplně propadly. A Jonathan, ano, vyrostl nám, chlapec jeden. Člověk má pocit, jako by to šlo až příliš rychle. Mám dojem, že jsme to s ním podcenili - teď je tu tolik pohledných mladíků, že nám úplně zaniká. Navíc koukám, že právě Kenneth mu odvedl partnerku k tanci." zasmála se Ylva přátelsky - poslední větu nemyslela ani v nejmenším špatně, a snažila se, aby to tak zle nevyznělo.

_________________

Kenneth se nenápadně rozhlédl po ostatních, než pohledem znovu zakotvil na Lysandře a dokonce se přinutil ke zdvořilému úsměvu. Ne snad z vlastního rozmaru nebo proto, že měl potřebu se usmívat, moc dobře ale věděl, že takové věci se sluší a koukat se na Lysandrou jako vrah, to se v momentální situaci příliš nehodilo. Skladba se pomalu blížila ke svému konci, a tak opět využil volného prostoru, když se vzdálili od ostatních párů, a dal Lysandře možnost udělat poslední otočku. "Myslím tu zdlouhavou přípravu týdny dopředu," odpověděl s přikývnutím, když už proti sobě znovu stáli čelem a pokračovali v naučených krocích. Na chvíli se přes Lysandru zadíval směrem k paní Lockheartové, která na něho působila, že se v těchto věcech doslova vyžívá. Už se mu na jazyk drala další otázka, když v tom promluvila Lysandra, takže k ní byl nucen sklonit pohled. V prvním okamžiku nechápavě zamrkal, než si její slova důkladně přebral a trochu se zamračil. Do takových věcí Lysandře nic nebylo. Teda za předpokladu, že Van Helmontovi neměli v plánu oženit Kennetha s ní. "Nevím," odpověděl upřímně, protože jeho samotného ta otázka trápila, ale v životě se nezeptal. Od chvíle, co se narodil, věděl, že tahle chvíle nastane. Nemělo smysl se tomu krátce před tím vzpírat. "Tohle rozhodnutí náleží pouze otci se strýcem. To oni nejlépe vědí, co bude pro rodinu nejlepší." Jak diplomatická a zároveň pravdivá odpověď to na tu osobní otázku byla. A jak oddaně Kennethův hlas zněl. Jako by chtěl zabránit Lysandře začít nad tím přemýšlet, vyřkl potichu otázku, která byla spíše odrazem jeho zvědavosti, než slušnosti čistokrevného kouzelníka, kterému se na takové věci nepříslušelo ptát. "Ty ho snad máš?"

Demarcus pozvedl skleničku se zlatavou tekutinou ke svým rtům a krátce se napil, než upřel pohled znova na Alexandera a chápavě se nad tím pousmál. "To ano, s tím souhlasím," přikyvoval ohledně famfrpálu. "To jsou ty dospívající rozmary. Věřím, že Mallory brzo pochopí, že famfrpál není sport pro křehké dívky," sklouzl pohledem k Suzanne, protože věděl, že i ona jeden rok famfrpál v Bradavicích hrála - a často si z ní kvůli tomu dělal srandu, ale to se teď do společnosti čistokrevných kouzelníků nehodilo. I tak si manželé Van Helmonotovi pouze vyměnili pohled a Suzanne skryla nepatrné pousmání za skleničku červeného vína. Moc dobře věděla, co tím Demarcus myslí. Pak už ale stočila pozornost k Alexanderovi a dobrotivě se pousmála. "Moc děkuji, Alexandře. To víte, co mi zbývá, když muž je neustále v práci," postěžovala si na oko ublíženě a nezapomněla se podívat na Dema, než se usmála. "Musím ale uznat, že využití některých bylinek mě opravdu uchvacuje... není nad to prohloubit si své vědomosti z Bradavic, přeci jenom je to už pěkně dlouho, co jsme dostudovali," pousmála se k oběma manželům. Nebyl přece důvod, proč si lhát. Když se k ní potom stočila Ylva a položila svou otázku, Suzannin úsměv se zase o něco více prodloužil. "Je výborný. Právě na konci července mi vykvetl a nemůžu si to vynachválit. Celkově ty rady ohledně bylinkářství v Kodexu moderní čarodějky jsou výtečné. Jaké s tím máš zkušenosti ty?" zeptala se se zájmem pohroužená do rozhovoru.
"Naprosto je chápu. Je skvělé, že OVCE berou zodpovědně. Kenneth k nim také přistupuje velmi vážně, tak by to mělo být. Ach ano, utíká to velmi rychle... jako by to bylo včera, když jsem viděla malého Jonathana běhat u nás na zahradě a děvčátka byla v kočárku," usmála se nad tím s menším nádechem melancholie. Jaké by to asi bylo, kdyby ona měla s Demarcem děti? Pravděpodobně by jim teď také hledala manžele a manželky. Podívala se směrem k tanečnímu parketu a slabě se pousmála. "Pánové jsou džentlmeni... myslím, že Lysandra se dnes z tanečního parketu jen tak nedostane," pronesla a upila červeného vína.

Zatímco Alexander lichotil Suzanne, se k nim nenápadně přidal Evander, kterého si Demarcus okamžitě všiml. Odvrátil se od svých dosavadních společníků, protože se bavili o něčem, čemu příliš nerozuměl a spočinul pohledem na Lockheartovi. "Evandere," přikývl uznale, "opravdu se vám to tu vydařilo. Předpokládám, že tohle bude především práce tvé paní," zkonstatoval s nádechem tázavého tónu. Rozhodně nechtěl Evandera nějak shazovat či mu ubírat snahu, kterou na tuhle akci musel vynaložit, ale Mallory byla rozená organizátorka, a tak pochopitelně předpokládal, že to ona všechno držela pod svým dozorem. "Nedáme si doutník?" nadhodil po chvíli a vytáhl z vnitřní kapsy černého saka krabičku, do které se jich vešlo akorát po třech. Pokud měl zájem i Alexander, i jemu dobročinně nabídl a poté už si pomocí mudlovských sirech zapálil, protože zastával názor, že vytahovat kouzelnickou hůlku v takové společnosti a za okolností, za kterých to nebylo potřeba, bylo zbytečné. "Musím se přiznat, že ti nezávidím tvou situaci... nést takové břímě a mít v rukou čest své rodiny, když už nemáte mužského potomka, musí být jistě velmi těžké. Je to velká škoda," hlesl polohlasem a pohlédl Evanderovi do očí, než znovu potáhl z doutníku a zatímco pomalu vydechoval, mlčky nad tím přemýšlel. "Ale to ty určitě víš. Občas člověk osud zvrátit nedokáže," pousmál se nad tím chápavě, protože rozhodně nemohl vědět, proč Lockheartovi nemají syna. A ani mu do toho nic nebylo, což si plně uvědomoval, proto to téma více nerozváděl. "Každopádně, asi o to více byste měli zvážit volbu rodiny, do které Lysandru přivdáte. Už máte nějakou představu?" pozvedl nepatrně obočí a napil se ze skleničky. Možná, že kdekdo by s rodinou, která už byla na prahu vymření a neměla budoucnost, nechtěl mít nic společného, ale Van Helmontovi u takových rodin byli odlišného názoru.

_________________

| +

Lysandra se nechávala dál vést a při volnější otočce stihla pokrčit rameny. Téma příprava plesu jí bylo vzdálené a cizí. Navíc měla na srdci mnohem praktičtější témata, ne společenské a zdvořilostní plkání o ničem. Když proto Kenneth odpověděl diplomaticky, neznatelně obrátila oči v sloup.
"Samozřejmě. Jistě," odpověděla pomalu a přemýšlela o tom, jak může být Kenneth tak tupě oddaný celé té věci. Leda že to předstíral...
Zamrkala, když se na oplátku zeptal jí.
"Právě se snažím zařídit si, abych všechna podezření mohla rozptýlit. Neber si to osobně, ale je i v tvém zájmu teď chvilku spolupracovat," protáhla klidně a v následující chvilce bez dalšího přesnějšího varování úmyslně opustila zprudka rytmus, aby zakopla o Kennethovu naleštěnou botu a zřítila se dopředu. Kennetha strhla s sebou, směrem ke stolu s punčem, pokud neměl Kenneth výjimečně skvělé reflexy, o které ale Lysandra nestála a doufala, že si je Van Helmont mladší odpustí.
Nikdo nebude chtít v rodině tak společensky neschopnou příbuznou, zvlášť ne konzervativní rod, jakým byli Van Helmontovi. Předpoklady umět se pohybovat ve společnosti bez faux pas byly v takovém případě určitě velmi naléhavé...
Lysandra tiše, ovšem tím pádem na její maličkost nápadně zanaříkala a zůstala sedět na podlaze s rukou položenou na botce.
"Asi jsem si zvrtla kotník," omluvila se z povinnosti tančit a pokud jí (pravděpodobně) někdo pomohl na nohy, sama pro sebe se spokojeně usmála na tak krátkou chvilku, že mohlo jít o přelud a hru světla. Jeden ze seznamu pryč. Můžeš mi poděkovat později.

Paní Lockheartová teatrálně mávla rukou a zasmála se lichotce pana McLarkena. Pánovy dámy si nevšímala a když už, nevrhala jejím směrem nic než úsměvy.
"Ale, skutečně? To je opravdu velmi prestižní akademie, nic menšího bych od vašeho juniora nečekala... Musíte na něj být pyšný," zářila paní Lockheartová. Skládání lichotek a jejich přijímání, to byl její koníček a potěšení. Proplouvala společností jako žralok, který právě vycítil dalšího žraloka. A o tuhle větší rybu se mínila pokusit.
"Lysandra? Ach, dostali jsme několik nabídek..." Žádnou nebo příliš málo je špatně. Příliš mnoho je špatně. "... ale kdo se pak může rozhodovat? Ona je velmi temperamentní, velmi... Ostatně, to jsou prý známé i chotě McLarkenů," narazila naprosto nevinně další lichotkou na hlavní chod. K horké kaši nikdy příliš rychle. Ostatně, dědička Lockheartů byla zboží, které se neprodává prvnímu zájemci. A takové oťukávání mohlo trvat celé hodiny.
Naštěstí se ozvala Pandora, která paní Lockheartovou opět potěšila, Lysandra ji naštěstí vůbec neslyšela a názor Serenity paní Lockheartová přešla, jako kdyby nebyl nikdy nevysloven. Přesto si o Serenity Kingové paní Lockheartová pomyslela, že by z ní někdy mohla být skvělá dohazovačka, tedy určitě pro vlastní rodinu. Serenity působila nevinně a snadno ovlivnitelně. Paní Lockheartovou zajímalo, jestli je taková i ve skutečnosti - mít syna, nejspíš by už na ni zkoušela nahlížet jako na snachu.
Těsně poté ale trhla hlavou a s výčitkou jí uteklo pohoršené: "Lysandro!" Nechala svou dceru ale být a s širokým úsměvem se obrátila zpátky k páru.

Evander v ničem úmyslně nehledal urážku. Pokýval k Demarcusovi, malou úklonu věnoval za její slova Suzanne a s mnohem větší vervou přijal doutník, připraven nabídnout po dokouření ze svých vlastních zásob.
"Břímě? To možná," odvětil zpola zasněně a se staromládeneckým úsměvem nezatíženým proteď manželkou znovu pokýval hlavou. "Má drahá má představu úmyslně o všem a pár scénářů si taky napsala dopředu. Mohla by psát romány," natáhl a vyfoukl poklidně kroužek dýmu. Jen v lehce se třesoucí ruce bylo znát napětí. Evander ale na rozdíl od své dcery svatbu neviděl jako takové peklo. On si zvykl.
"Možná by k tomu byla dobrá i sklenička sherry, hm? Co vaši chlapci?" rozhodl se bez výčitek přejít na bezpečnější téma než osud a mužští potomci, i když právě Demarcus by tomu mohl rozumět. Právě teď byl Evander rád, že tuhle proceduru musí podstupovat jen jednou. Pan Lockheart měl rád svůj klid a i když si dřív možná přával víc dětí, všechny mu vynahrazovala Lysandra a její neustávající rebelie.
Dobře si všiml malé nehody na parketu a nejspíš jako jeden z mála kouzelníků v sále věděl docela jistě, že to žádná nehoda nebyla, takže se rozhodl nejprve dokouřit doutník, i když jeho drahá ženuška už zuřivě signalizovala, aby se víc snažil při "vyjednávání".

_________________