_________________

Když jí rodiče oznámili, co udělali a to bylo to, že jí domluvili pobyt u Matta, málem se zadusila na polévce. A jak jí to tak všechno vypravovali, měla chuť dojít si pro nějakej Zameták a oba dva přetáhnout, protože jí to prostě bylo až moc trapný. Až moc. A nadšeně se šklebící bratr tomu moc nepomohl. Připadalo jí to, jako kdyby jí rodiče domluvili rande a jí to přišlo tak nesmírně blbý, že po té osudné večeři chtěla Zametákem umlátit spíš sebe, než rodiče.
A pak tu byl den D. Tess nevěděla, jestli je jí víc blbě nebo se těší nebo co. V jednu chvíli zalezla do postele s tím, že jí nikdo odsud nevytáhne a že tam stráví zbytek prázdnin. Pak jí došlo, že se chová jako malá a když už se přemisťovali, jen doufala, že něco nezapomněla. Po přemístění jí nebylo zrovna nejlíp. Chvíli jen tak stála, opřená o nejbližší zeď, než se rozhodla, že je dostatečně v pořádku, aby mohla jít. Tatínek byl natolik hodný, že se jen lehce usmíval nad její nevolností a nic neřekl. Byli jen kousek od Cooperovic domku a když před něj přišli, Tess sice byla natěšená, ale měla chuť na poslední chvíli to odvolat, říct, že jí je strašně špatně a že prostě musí k Mungovi, že jinak nepřežije následující hodinu. Což sice nebyla pravda, jen byla napnutá jak drát a měla pocit, že se při představování asi pozvrací. Což by asi nebyla ta nejlepší věc, kterou by mohla udělat. Takže si to dost dlouho stála před domkem, než zaklepala, protože táta jí to očividně ulehčit nehodlal. Polkla, v očekávání... něčeho pravděpodobně hrozného, ale nakonec zaklepala, nemohla tam stát moc dlouho, vypadalo by to blbě. Nemohla tam stát jak tvrdý y, vypadalo by to hodně blbě. Sotva zaklepala, měla chuť se schovat za tátu. Tahle tréma byla horší jak před famfrpálovým zápasem nebo písemkou.

_________________

Den D. Matt v podstatě nespal, protože ho pokaždé ze spánku vytrhla myšlenka, že na něco zapomněl. Že si neuklidil ponožky z podlahy, že neoprášil poličky, že nechal v pokoji pro hosty roztahanou svou sadu mladého chemika, která ho ani v pubertě nepřestala bavit, protože na rozdíl od lektvarů přesně věděl, co může od sloučenin očekávat. Od páté hodiny ranní už nedokázal zabrat vůbec a strávil tak dvě hodiny užitečným čuměním do stropu, které přerušil až příchod maminky a ranní vítání s Caesarem, který Matta dostatečně oslintal, než byl zahnán zpět do obýváku. „Vstávej, lenochu,“ broukla k němu mamka vlídně a stáhla z něj peřinu, když se podle jejího názoru hrabal z postele až příliš dlouho. „Ještě než Tess dorazí, tak by bylo fajn, kdybys povlékl peřiny v pokoji. Nebo bude Tess spát tady?“ zeptala se a neúmyslně tak způsobila mladému panu Cooperovi zástavu srdce. „TADY?!“ vyhrknul a vykulil na mamku oči. „Jako se mnou?“ Dodal inteligentně a vysloužil si od matky úšklebek. „Ona ve tvojí posteli, ty na gauči.“ Kývla hlavou k pohovce u protější zdi, což Matta trochu uklidnilo, ale ne moc. To mi nedělej, mami, takovéhle šoky!
Ještě než se Tess dostavila a zaklepala na Cooperovic dveře, Matt se stihl nasnídat, povléct peřiny a vykoupat Caesara, aby jim nesmrděl pod nos. A pak už jen nervózně očekával Tessina příchodu. A ten přišel dřív, než čekal. Dveře nakonec otevřela paní Cooperová a na celou výpravu se srdečně usmála. „Vítám vás u nás! Jak se vám cestovalo?“ zeptala se nevěda, že kouzelníci cestují trochu jinak než oni. Cooperovi vlastnili postarší automobil, na který byl pan Cooper neskutečně hrdý, a který mu Matt pomáhal udržovat v pojízdném stavu s nadějí, že jednou bude auťák jeho. „Pojďte dál, dáte si něco k pití?“ zeptala se paní Cooperová dodatečně, než pustila návštěvu do domu. „Matt je v obýváku, to jsou támhlety dveře. Matte! Tess dorazila.“ Zahulákala paní Cooperová do útrob domu a ze dveří po chvilce vykoukla Mattova hlava. Tváře mu zahořely rozpaky a odkašlal si, než se vůbec dal do nějakého zdravení. „Dobrý den, ahoj.“ zahučel mumlavě a zastrčil si ruce do kapes. Na sobě měl modré batikované tričko a odrbané džínové kraťasy, které asi dříve byly plnohodnotnými kalhotami, než se je Matt rozhodl zkrátit nůžkami někde u kolen. A vlasy měl samozřejmě stažené do culíku, aby nevypadal jako mánička. „Matte, co kdybys vzal Tess věci a odnesl je do pokoje?“ navrhla maminka Cooperová obratem a Matt tedy popadl cokoliv, co s sebou Tess táhla, aby to odnesl do patra. Nebo do podkroví, to už záleželo spíš na ní. Maminka se mezitím rozhodla věnovat dospělé části výpravy.

Matt kývnutím hlavy vyzval svou kamarádku, aby ho následovala, a začal pomalu stoupat do schodů z dosahu dospělých. „Hm… no, můžeš buď spát v pokoji pro hosty, nebo u mě. Jak chceš.“ Zamumlal rozpačitě, protože si pořád ještě nedovedl představit, že by spal s Tess v jednom pokoji. Ale kdyby to nenavrhnul, mamka by se s tím určitě dřív nebo později vytasila a pak by vypadal jako idiot, že se jí ani nezeptal.

_________________

Když spatřila nadšenou paní Cooperovou, trochu se jí ulevilo. Za prvé, byla milá. Za druhé, nevypadalo to, že by si všimla, že tam stojí jak prkno. Za třetí, znamenalo to, že zvládla zaklepat bez toho, aniž by utekla nebo tak. "É, Dobrý den," pozdravila slušně, i když trochu tumpachově. Pozdravil i tatínek, který se mile usmíval. "Cestovalo se nám dobře, jen jsme doufali, že trefíme místo, abychom nemuseli bloudit po městě," vešli oba dva do domu. Tess zvládla maximálně tak zírat po domě a hledat Matta. A hledat Mattovo fotky z dětství, kterým by se mohla smát protože by si pak nepřipadala tak blbě. "Já jen vodu, díky," usmál se na paní Cooperovou a zdíval se na Tess. "Já nic, díky." Vypila by maximálně tu vodu, pokud by vůbec něco vypila. Nebo by musela něco alkoholického, aby jí to vzpružilo, ale to by pravděpodobně neustála, takže radši si nedala nic. Navíc, kdyby jen tak mimochodem poprosila o něco alkoholického, asi by to paní Cooperovou vykolejilo.
"Ahoj," usmála se nadšeně, když se objevil Matt a už jí nepřipadalo, že by měla utéct domů. Kromě táty, který tu byl, byl Matt jediný, koho tu pořádně znala a uklidňovalo jí to. Když paní Cooperová řekla, že by jí Matt měl odnést věci, sklonila se ke kufru, který jí ale Matt vyfoukl. "To je v pohodě, já si to-" nedokončila větu, když jí došlo, že Mattovi kufr z ruky vypáčit nemůže. "Dík." Pak přelétla pohledem oba dva dospělé, kteří se pravděpodobně rozhodli jít na tu skleničku vody.

Začala šlapat do schodů a poslouchala a pak se zastavila a chvíli na Matta nevěřícně zírala. "U tebe?" Ani nevěděla, co na to říct? Může říct že chce spát u něj v pokoji, ale pak to bude vypadat, že se třeba nějak vnucuje. Když řekne ne, bude to vypadat, že v jeho pokoji spát rozhodně nechce a ona asi možná i chtěla, jenže jí to bylo naprosto blbý. Když řekne nevím, bude vypadat blbě. "É, no,..." vypadlo z ní a jen na něj zírala. "Já nevím," řekla nakonec s vyvalenýma očima. Pokud řekne ne, tak si to bude omlacovat o hlavu, že je úplně blbá. Pokud řekne, že chce spát u něj v pokoji, tak si bude připadat blbě a bude si to omlacovat o hlavu, ale asi míň, než u té druhé možnosti. "No, tak, třeba? Já nevím." Pokrčila rameny, protože byla bezradná. Takovou otázku doopravdy nikdy totiž nedostala. A nijak jí ani neočekávala. Připadalo jí, že ať už měla jakékoliv mozkové buňky, prostě jí utekly, aby nemohla přemýšlet, protože vyřešit tuto otázku pro ní bylo těžší než napsat test.

_________________

Paní Cooperová oba návštěvníky pečlivě vyslechla, a jakmile se objevil Matt, začala se věnovat jen panu Ravengoodovi a jeho vodě, kterou mu během chvilky určitě donesla do obýváku, kde bylo na konferenčním stolku přichystané menší občerstvení ve formě domácího třešňového koláče a několika chlebíčků. Beztak určitě zabředli do rozhovoru o dětech a ze strany paní Cooperové došlo i na slova ujištění, že se o Tess postarají, jak nejlépe budou umět.

Matt sice nevypadal na první pohled nijak nervózně, zatímco se v celé své úctyhodné výšce klátil do schodů, ale nervózní byl. „No… u mě, no,“ zopakoval, když se Tess začala ujišťovat, že slyšela dobře. V tuhle chvíli byl docela rád, že mu Tess nevidí do obličeje, protože byl rudý až za ušima. „Tak třeba,“ odsouhlasil nakonec její nejistý souhlas, a zamířil tedy ještě o patro výš do podkrovního pokojíku.
Když otevřel dveře, musel uznat, že se mu ten úklid docela povedl, protože jindy tu býval mnohem větší nepořádek. Teď se tu dalo i chodit. „Můžeš si vzít moji postel, je docela široká, já si lehnu na gauč,“ oznámil jí rozpačitě, a jakmile odložil zavazadla, ukázal na postel pod Kometou, která byla vzorně ustlaná s povlečením v havraspárských barvách. Sám měl nachystanou nějakou deku a polštář pro všechny případy u zmíněného gauče, takže s touhle možností už prakticky počítal. Pak se podrbal ve vlasech a zahleděl se na první holku, která kdy vkročila do jeho pokoje. „Tak já tě teda u mě vítám,“ skousl si ret a nervózně se uculil. „Chceš se nějak převlíct nebo já… nevím. Koupelna je o patro níž, kdyby ses chtěla po cestě opláchnout. Nebo můžem dolů na koláč. Nebo…“ zamotal se do toho, protože moc dobře věděl, co by rád dělal zrovna v tuhle chvíli, ale neměl odvahu překonat těch pár kroků, aby Tess alespoň letmo políbil. „Nebo se můžem zdržet tady, jestli nechceš poslouchat dospělácký tlachání. Ona je to nuda.“ Dodal rychle. Nechtěli se nudit, takže dolů chodit vůbec nemuseli, a tady mohli… třeba rozebírat nekonečnost vesmíru a lidské stupidity. „Odpoledne můžem zajít na hřiště, kdyby se ti chtělo, táta povede trénink s prckama, jsou to raubíři, ale děsně fajn. Já mu tam pomáhám, ale mohl bych se z toho dneska vyvlíknout, on s tím stejně nepočítá. Ale mohla by sis to třeba zkusit. Půjčím ti pálku.“ Vychrlil, zatímco měl pocit, že to s ním brzo sekne. Tess, můžu ti dát pusu? To by znělo tak blbě! Matthiasi, ty jsi úplný pako! Matt vnitřně trpěl jako raněné zvíře, a dokázal se při tom k Tess přiblížit jen o pár kroků. A víš, co by znělo ještě líp, Coopere? Tess, chodíme spolu nebo ne? A jestli ne, nechtěla bys se mnou chodit?

_________________

Tess si schválně nechala spadnou vlasy do obličeje, jen aby nikdo neviděl, že je úplně rudá, protože byla úplně rudá a nejradši by prostě... nebyla rudá. A když Matt vlastně potvrdil, že ano, že do jeho pokoje a tam jí následně odvedl, byla furt rudá. Položila si ruce na tváře, jako by tím mohla nějak ovlivnit jejich barvu.
Zhluboka se nadechla a pořádně si pokoj prohlédla. Líbil se jí. Usmála se a kývla hlavou. "Dobrej pokoj," řekla, dokonce tónem, který ani neprozrazoval, jak byla nervózní. Snažila se celý pokoj projet co nejrychleji a nejdůkladněji zároveň. Otočila se na Matta
"Gauč?" otočila se a v tu chvíli se cítila tak blbě, že nutí Matta spát na gauči. Měla jít do toho blbého pokoje pro hosty. "Jo, dobře," přikývla a v hlavě se mlátila svazkem Kouzelných bylin a hub. Blbá blbá blbá. No co, pozdě.
Poslouchala návrhy, co můžou dělat a tak nějak kývala hlavou, že ho bere na vědomí. "Zůstaneme tady, ne?" usmála se na něj a přemýšlela kam si sednout. Nechtěla rozhrabat postel a tak se rozhodla, že si sedne na gauč. Udělala těch pár kroků ke gauči a opatrně si sedla.
"Počkej vážně?" nadchla se, když přišla řeč na to, že by si mohli jít vyzkoušet baseball. "Šla bych ráda! Teda, ještě jsem to nehrála, takže bych si to chtěla vyzkoušet!" Jasně, zkoušela odpalovat potlouky, ale baseball není famfrpál. Navíc to zkoušela v letu na koštěti, ne na zemi na pevných nohách. "Jo, ráda si to vyzkouším," usmála se na něj nadšeně a přikývla. "Mimochodem, děkuju za náramek," poděkovala za krásný náramek, který jí nepřímo daroval a zároveň na něj sáhla a začala si s ním na zápěstí nervózně otáčet.
To je vážně tak těžké začít si o něčem povídat? Možná by měla chodit na kurzy vyjadřování, protože jí pak vždycky připadá, že ze sebe nevydá ani slovo.

_________________

„Líbí se ti? Já… no, díky,“ zčervenal jak rajče a podrbal se ve vlasech, čímž si je tak trochu rozcuchal a vytahal pár pramínků z culíku. Ostříhat se? To ani omylem. „Jo, gauč, ale on je pohodlnej,“ což opravdu byl, ale ne pro kluka Mattovy výšky. Bylo celkem jasné, že mu budou nohy čouhat ven, ale tím se moc netrápil. Měl tu Tess. Tess by snesl modré z nebe, ačkoliv ona o tom neměla ani tušení, a on sám si to taky moc neuvědomoval. Postel obětoval mnohem snáz, než by se mu získávalo to modré z nebe.
Když se Tess po rozhodnutí, že zůstanou v pokoji, posadila na jeho gauč, váhavě popošel k ní a sedl si hned vedle, ale k ničemu dalšímu se neměl. Kdyby byla jeho nervozita hmatatelná, rozhodně by převýšila i nejvyšší vrchol světa, tím si byl jistý. „No, vážně. Moc rád tě tam vezmu, je to strašně fajn hra, a určitě tě to bude bavit. Navíc ty prckové na tom budou zkušenostně podobně jako ty, ale ty máš výhodu v tom, že jsi už zkoušela odrážet potlouky. To je mnohem těžší!“ vychrlil, protože co se týkalo jeho milovaných sportů, byl si jistý v kramflecích. Co ale nečekal, bylo poděkování za náramek, což ho opět dostalo do nervózního módu. „Doufám, že se ti líbí,“ zamumlal a sklopil oči k rukám, načež se natáhl pro jednu z těch jejích a opatrně jim propletl prsty v sevření. „T-tess, j-já…“ zakoktal se a po těle mu vyskočila husí kůže. Na tohle on nebyl, jenže to nevypadalo, že by na tom byla Tess jinak než on. Někdo s tím přijít musel, protože mezi nimi muselo být jasno. Matt chtěl mít jasno. „Tess… totiž… já bych s t-tebou rád cho-chodil,“ zamumlal ta poslední slova sotva slyšitelně a v uších mu zvonilo na poplach. Zároveň si vyčítal, že je takový trouba a neumí to podat stejně romanticky jako ve filmech, které napjatě sledoval s mamkou, až se jeho otec obával, že synátorovi slušně hráblo. „Chtěla bys chodit ty se mnou? Nejen na ples.“ Upřesnil a zadíval se jí do očí.

_________________

S úsměvem přikývla, že to myslí vážně. "Jasně, je super." Ještě jednou se pokochala pohledem na celý pokoj a pak kriticky pohlédla na gauč. Pozdě, už to nemůže vzít zpátky, Matt bude muset spát na gauči, pokud ona nebo možná i on, neudělají scénu, což by nepravděpodobné. Věřila Mattovi, že je pohodlný, ale každý gauč je pohodlný jen do určité míry.
Kývala na srozuměnou, chápala, že trefit létající potlouky, které se na vás řítí šíleně rychle, bude asi těžší odrazit, ale to ona tolikrát nedělala. Bude taky dost možné, že během prvních pár minut dostane do zubů. "Dobře. Ale budeš mi znovu muset říct pravidla." Co asi tak chápala, bylo to, že se hází míčky, když se stane něco, tak musí běžet a pak buď vyhraje nebo ne, ale pochybovala, že by se Matt s takovým výkladem pravidel spokojil. "A kolik je těm prckům?" zeptala se zájmem, protože děti měla celkem ráda, ale nehodlala pře nima vypadat jak totální lama.
Po poděkování za náramek, se znovu objevila nervozita, u obou. A když se Matt natáhl po její ruce a propletl jim prsty, Tess jen na ty ruce zírala, byla si jistá, že je totálně rudá, protože cítila, jak jí hoří tváře a prostě nedokázala od jejich rukou odtrhnou oči. U Merlina, co mám dělat? Hlavní je nepanikařit. Ne-pa-ni-ka-řit. Nadechni se... U Merlina, klídek. Je to jen kluk. JEN, haha. Kliiid... Tohle Tess neuměla, nevěděla, jak v tom chodit, neměla to v krvi. Dobře se učila, uměla létat, ale mít kluka? Ne, to neuměla. Nesměla to zmrvit. Třeba by měla odpovědět na tu otázku, na kterou se jí zeptal - počkat, on mluvil... ptal se na něco. Merline, na co? Na chození? Jo, určitě to bylo na chození. Jo, chce. Jistě, že chce, proč se vůbec ptá? Teda, je jasné, že se ptá. No počkat, nesmí na něj jen tak zírat a nic mu neříct. "Uh, jo," podařilo se jí ze sebe nakonec vysoukat, jenže mu prostě nevydržela koukat do očí a musela je sklonit, aby se uklidnila. Počkat, teď už spolu vážně chodí? Chodí. U Merlinových fuseklí, nejradši by... no... udělala něco. Třeba si úlevou lehla na chladivou podlahu, jenže tak nějak předpokládala, že by to vypadalo jako doopravdy divná reakce na to, že s někam chodí a tak se spokojila s tím, že si volnou ruku přitiskla na tvář, aby si ji zchladila.
Usmívala se jak blbec a tím, jak z ní v podstatě ve vteřině opadla nervozita, byla jak opilá. Mohla by si i jít zatancovat nějaký oslavný tanec okolo indiánského totemu a bylo by jí to šuma fuk, byla by jí úplně jedno, že by vypadala divně. Jenže totem tu nebyl a tak se oslavný tanec nekonal. Už ale dokázala na Matta koukat aniž by vypadala jako rajče a tak se na něj šťastně usmála a pak se k němu naklonila a dala mu pusu. Protože i když z ní opadla nervozita, stejně netušila, co dalšího na to všechno říct. 'Nemáte náhodou jablkovej džus?' znělo stejně blbě jako 'Takže už spolu chodíme?'

_________________