Kdo: Ginger & Vincent
Kde: dům Tovy Olssonové, Švédsko
Kdy: druhý srpnový týden roku 1979
Čo: Vincek byl jakožto Gingerin oblíbený chráněneček pozván do Švédska na návštěvu. K jeho štěstí byla Gingerina babička Tova zrovna na sněmu ve Finsku, takže měli dům víceméně pro sebe - Kalle po dvou dnech odjel k Bastienovi a maminka Elin byla tichá příjemná osůbka, která si hleděla svého, tedy až na tu výjimku, že Vincent musel spát v pokoji pro hosty. Vincent byl zván na celých pět dní, během kterých ho Ginger seznámila s širým okolím domku i jezera a zasvětila ho do mnoha tajemství, včetně toho, jak nejlépe vylákat kluběnky, nebo jak lézt na strom. Navíc Ginger už jako dospělá kouzelnice mohla kouzlit, takže o zábavu nebyla určitě nouze, stejně jako hovory u krbu nebo pod zástěrou hvězdného nebe. A taky jak co nejlépe propašovat cigarety nebo alkohol, ale u toho Ginger dbala na to, aby Vincent věděl, že je třeba dávat pozor na to, aby to nepřehnal s konzumací. Tak.

* * * * *

Nastalo pondělní ráno a Vincent měl zhruba za hodinu být přesunut k místu, odkud se k Olssonovým na kopci nad domkem přemisťovalo, aby byl navrácen domů rodičům. Mezitím se jakž takž sbalil a Ginger ho vytáhla ven, dokud bylo hezky a ještě měli čas. Měla pro něj totiž ještě jeden dárek, který by ho určitě ani nenapadl, a o kterém ona nebude moct nikomu říct, protože jisté části jejích nejbližších by se to nelíbilo, a s Arianou nebo Jane za celé prázdniny nemluvila. Speciálně u Jane přemýšlela, že by jí mohla napsat, aby se sešly, ale s Ari to bylo těžší... nicméně teď tu byla se svým chráněnečkem, který už do ní snad nebyl blázen, i když Ginger věděla, že doteď se jí rozechvěje hruď při vzpomínce na jedno určité Mistovství světa ve famfrpálu a jistého Seana O'Connelyho. Mířili k Magickému kmeni, neb tak Ginger už řádku let nazývala spadlý kmen ve lesíku skrytém za ohybem břehu jezera, kam chodila, když chtěla být sama, nebo nechtěla, aby na ni viděla babička. Naposledy tu byla s Darrelem, když za ní přiběhl po tom incidentu s Donnou, ale kmen to byl víceúčelový.
"Tak co, těšíš se do tepla?" nadhodila po cestě Ginger v džínových šortkách a bílém pánském tričku se zazubením, čímž narážela na to, že i když tady bylo léto v rozkvětu, rozhodně se teploty nedaly přirovnávat k vysokým. Koneckonců byla jedna z mála, co v Bradavicích začínali svetr nosit až někdy kolemn Vánoc. "Co vlastně plánuješ do konce prázdnin?" zeptala se potom a povytáhla k němu obočí, zatímco je kolem kotníků lechtala tráva a od jezera jim ve větru povlávaly vlasy.

_________________

Pro Vincenta to bylo jedno z nejlepších období, protože byl na týden pozván k Olssonovým. Jelikož nikdy nebyl ve Švédsku, těšil se jak malé dítě na Vánoce, a i když to nechtěl přiznat, hrozně se těšil na Ginger, ačkoliv se snažil tvářit, že mu už v jistých směrem je naprosto lhostejná. Přesto však cítil jak mu rudnou tváře, když pozvání přijímal a srdce mu přitom bušilo jako splašené. Svým citům se bránil jen těžko, přesto ale po celou dobu zaujímal roli nejlepšího kamaráda a mladšího chráněnce. Ze začátku se snažil bavit i s Kallem, který působil jako příjemný kluk, až se Vinckovi skoro postesklo po nějakých těch lumpárnách. Před Gingerinou maminkou se však snažil tvářit jako boží umučení a neustále se nabízel jako pomoc, protože mu rodiče kladli na srdce, že se na návštěvě prostě musí chovat slušně a ne jako nějaký pán, i když byl host. I přes tu drobnou výpomoc si však výlet užíval a bavil se. Poznal tolik suprových lidí a navíc tu s ním celou dobu byla Ginger... vůbec si nedokázal představit, jaké to bude, až se vrátí do Bradavic a ona tam nebude. Vůbec nemyslel, že by to uteklo tak rychle. On měl nastoupit do páťáku, čemuž sám nemohl uvěřit. Přesto se na to snažil nemyslet a jen si užíval toho společně stráveného času. Skoro hltal každé svěřené tajemství, a tak brzy lezl na okolní stromy, jako by byl místní. Každé vyčarované kouzlo obdivoval a doufal, že jednoho dne bude umět vyčarovat totéž. Zatím totiž hrozilo, že by jim tam všechno nanejvýš zničil.
Na alkohol a cigarety se snažil pohlížet jako dospělák, který nejvíc ví, kolik toho snese. Přesto byl ale možná někde ve skrytu duše rád, že na něj Gí dohlíží a nedovolí mu to přehnat. Zkrátka si ani neuvědomil, že čas neúprosně běží a jejich společný týden se chýlí ke konci.


Pondělí. Ten den by měl někdo zrušit. Alespoň to se honilo hlavou budoucímu páťákovi, který se raději snažil nemyslet na to, že brzy bude muset odjet domů. I přes to, že ve Švédsku nepanovaly zrovna tropy, měl na sobě jen tričko s krátkými rukávy a delší kalhoty. Zimou se však netřásl a vlastně ani nevypadal, že by jej něco takového mohlo trápit. Magický kmen ještě neznal, a tak předpokládal, že jej Ginger vede na nějaké tajné místo, ačkoliv jej vůbec nenapadalo proč. Dost možná mu chce ukázat skrytý poklad nebo tak. Vlastně i on sám by jí mohl předat menší dáreček, který si pro ni připravil. Přesto však jeho dárek neměl s tím jejím nic společného. Mladý Havraspár zkrátka neměl ani nejmenší potuchy o tom, co se Ginger chystá udělat. Kdyby to totiž věděl, asi by uháněl o něco rychleji, ale takhle si alespoň užíval ty poslední chvilky. "Do tepla? Děláš, jakoby tu byla kdovíjaká zima," pronesl drsňácky a pozvedl bradu, aby to vypadalo, že mluví pravdu. Pochopitelně by možná uvítal větší teplo, ale stejně se necítil nijak špatně. Koneckonců jej stále hřálo mládí a pocit maximální radosti. "Náhodou, klidně bych tu i mohl bydlet. Navíc tu jsou všichni fajn," usoudil ještě, přičemž očima pročesával nejbližší okolí. Vypadalo to tu úžasně, jako nějaká skrýš, nedotknutelné místo, na které jen tak nikdo nemohl zabloudit nebo je vyrušit. Ač to bylo neobvyklé, v tichosti to obdivoval, než mu Ginger položila svou další otázku. "Mamka by měla radost, kdybych se učil na zkoušky, ale já se nejspíše přesunu do Londýna. Mám tam nějaké kámoše, a navíc si budu muset dokoupit nějaké pomůcky. A tak," vysvětlil s pokrčením ramen, načež pomalu sklopil zrak. "Víš, bude fakt na prd, že už v Bradavicích nebudeš. Co si počne tvůj tým?" Co si počnu já? ozvalo se mu někde v hlavě a v tu chvíli byl fakt rád, že nic podobného nevyslovil na hlas. Připadal by si totiž fakt hloupě. "Co vůbec plánuješ dělat teď? Po škole?" upřesnil svou otázku, přičemž se porozhlédl kolem. Vážně doufal, že třeba neplánuje svatbu s Delijahem. Přeci jen furt frčel trend vdávání se brzy, což platilo i u kouzelníků a on se fakt obával nejhoršího. A zároveň byl rád, že nemá žádnou snoubenku, kterou by si musel vzít. Přesto ale na takové věci nechtěl myslet, a tak do ruky uchopil brašnu, kterou s sebou táhl a cosi v ní začal hledat. "A málem bych zapomněl... ještě pro tebe něco mám," poznamenal tlumeně a dál hledal. Byla to jen maličkost, a tak doufal, že se i tak bude líbit, ačkoliv ji zatím nevytahoval na světlo světa.

_________________

"Jseš si jistej tim, co jsi právě řekl?" nadhodila Ginger s vysoce povytaženým obočím a narážela tím na svou babičku, která Darrela děsila ve snech, ale ve skutečnosti ho měla už dávno ráda. Mamka byla fajn pokud ji zrovna nikdo nevytočil, a táta byl zhruba stejně škodlivý jako morče. Kalle si procházel svou šprťáckou nohatou pubertou, ale na rozdíl od Darrela Vincenta docela bral a v domě mu zjevně nevadil. Musela se tomu dokonce i zasmát, protože nazvat Tovu Olssonovou slovem "fajn" si doposavad snad nikdo netroufl, a Ginger vyprskla smíchy hned vzápětí, když si představila babiččin výraz, kdyby u toho byla. "Mám dojem, že tě moc málo mučíme," dodala moudře a zazubila se na něj, než s úsměvem pokračovala vpřed. "Jo? Možná bysme se tam mohli potkat, taky tam ještě budu muset na pár dní skočit," řekla ohledně Londýna, než jí přes tvář přeběhl těžce identifikovatelný stín. "No, v jejich vlastním zájmu doufám, že zase vyhrajou, jinak je k vlaku přijdu vlastnoručně uškrrtit," řekla po kratší pauze a sáhla po Vinckově krku, aby ho z legrace obemkla prsty v hraném škrcení. Kdo ji však znal na famfrpálovém poli, věděl, že tahle výhružka není tak úplně nereálná. Byla Vincentovi vděčná, že po další otázce se rozhlédl po okolí, takže neviděl její výraz. Od začátku si myslela, že Bradavice tu byly jenom proto, aby si užila dovádění s ostatními a posunulo ji to k dráze profesionální famfrpálistky, ale teď, když si pevně uvědomovala, že už se tam nikdy nebude moct vrátit, jí srdce drásal stesk. Tiše si povzdychla. "Chci jet zpátky do Švédska a začít trénovat, a postupně se vypracovat do nejvyšší ligy. Ale ještě nemám nic jistý, budu všechno domlouvat až v září. Takže mi koukej držet palce, Kane!" řekla, a na konec stočila pohled k Vincentovi a pohrozila mu přimhouřenýma očima, než se jí rty roztáhly zpátky do úsměvu. "A vůbec, co si počneš ty? Bude z tebe páťák, čekaj tě NKÚčka... uuu NKÚčka, první zkoušky dospělosti..." vrátila mu dotaz, a teď už se zase dostala do sedla a vytrhla se z letargie. Hraně zaúpěla a chlácholivě poplácala Vincenta po rameni, než se začala smát. Pak začal šmátrat v tašce, a tak se Ginger spolu s ním zastavila, aby se mu lovilo lépe a tázavě povytáhla obočí. Nečekala, že pro ni Vincent ještě něco má, a byla zvědavá, a zvláštním způsobem dojatá, i když to by nepřiznala ani sobě.

_________________

Otázka Ginger jej možná lehce rozhodila, protože se mu ve Švédsku vážně líbilo a on se tu necítil nijak špatně. Vlastně kdyby to šlo, klidně by si tu onu dovolenou prodloužil, ale jeho rodiče už jistě velice netrpělivě očekávali jeho návrat, neboť byl prostě ještě malej a určitě i nesvéprávnej. Což ale fakt nebyla pravda. Vincent se naopak s každým létem cítil čím dál víc jako svobodná bytost, kterou nic nepronásleduje a netrápí. Možná za to mohl i ten punk, kterej ho trochu zkazil, ale Vincek to bral sportovně a cítil se fakt skvěle. Navíc ho hraní na kytaru bavilo, a ačkoliv dřív rodiče častoval nepříjemnými pohledy, když mu cpaly housle, teď se nebránil poznávání dalších hudebních nástrojů. Nu ale zpátky k naší dějové lince. "Jasně, že jo. Všichni jsou tu fakt fajn, člověk se tu snadno začne cejtit jako doma, že jo," prohodil klidně a povytáhl koutky rtů. Pohledem přitom bádal po okolní krajině a stále se usmíval jako sluníčko, snad aby si alespoň trochu vynahradil onu absenci obvyklého tepla. "Mučíte? Ale to nene, nemůžu si stěžovat. Jsem tak zmučený, jak jen to jde. Nejvíc. Možná ještě víc, než nejvíc a doslova krvácím pro... anebo ne. Jediný, co mě tu tak mučí je fakt, že zase brzo budu v Irsku. No fakt. Budeš ještě tohle léto v Londýně?" zeptal se, přičemž se pohledem zastavil na Ginger. Pořád se mu strašně líbila, i když už to možná nebylo tak zoufalé jako minulý rok. Přesto ale cosi v něm doufalo, že si to Ginger třeba rozmyslela. Vlastně se mu i srdce rozbušilo splašeně v hrudi, když jen malilinko pomyslel na takový dějový zvrat. Zároveň se ale trochu zastyděl, protože Moudrý klobouk v něm přeci jen viděl alespoň trochu inteligentního člověka a právě ten se teď ozval, aby jej vnitřně sprdnul za blbé myšlenky. Které byly ale naprosto supér, zakvílelo v něm cosi sjetého, a tak se jen přitrouble usmál a snažil se tvářit, že Ginger naprosto jasně poslouchá. Nakonec to jen odkýval a ze zamyšlení jej vytáhla poznámka o famfrpálu. "No no, taky to někdy přej Havraspáru. Maj mě!" vyslovil napůl ublíženě, načež se odvrátil, snad aby svému divadlu dodal patřičnou atmosféru. Nakonec se ale se smíchem obrátil zase zpátky. Pak dal zase prostor Ginger, neboť jej zajímalo, kam budou směřovat její další kroky. Navíc co kdyby jej omrzelo studium a chtěl by se vrhnout na dráhu profesionálního stalkera. Určitě by bodlo, kdyby alespoň věděl, kde se bude Ginger nacházet. "Nebojte se, slečno Olsson, v září budou mé palce jen vaše. Možná si je nechám odstranit a pošlu ti je. A v říjnu mi je zase hezky pošli zpátky, jo?" otázal se pobaveně, protože taková volovina jej prostě zákonitě musela rozveselit. Nad NKÚčkama nakonec protočil očima, protože to byla taky pěkná blbost, a kdyby měl pravomoc, asi by to radši zrušil a zakázal. "Ne, fakt mi je nepřipomínej. A vůbec, proč se to jmenuje zkouška z dospělosti? Pěkná blbost teda," utrousil ještě, než se zastavil a hlavu sklonil k tašce. Nakonec odtud vytáhl cosi, co mohlo vypadat jako list z tvrdého papíru. Z jedné strany popsaný a na druhé straně byla opravdová kouzelnická fotka, která se hýbala. Na ní nemohl být nikdo jiný, než Ginger s Vincentem. Fotka byla pořízena ještě v Bradavicích, na hřišti. "Na. Není to nic moc. Ale to abys nezapomněla na svýho kámoše. A vzadu máš i autogram. Až budu jednou velká rocková hvězda, tak na tom hrozně moc zbohatneš!" Samozřejmě, že svá slova myslel vážně. Od teď už rozdával jedině autogramy. Co se týkalo zadní strany fotografie, skutečně na ní byl jeho podpis a věnování, které bylo napsáno docela čitelně a bez chyb. Mladý pan Kane se asi fakt snažil.

_________________

Ginger se pobaveně zasmála Vincentovu hranému úskalí a drcla do něj loktem. "Už nikdy prosím neříkej o mojí rodině, že je fajn," prohlásila a rameny jí zatřásl další smích, protože to oslovení prostě bylo natolik absurdní. Ale to byl prostě Vincent Kane. A proto ho Ginger měla tolik ráda. "To ti vážně tolik vadí prázdniny?" zeptala se potom a povytáhla obočí. Jistě, občas se ty dva měsíce neskutečně vlekly, zvlášť pokud jste nemohli používat koště a nemohli jste kouzlit, což byl obojí Vinckův případ, ale tak jako tak bylo super být aspoň na chvilku zase doma. Pokud věděla, Vincent se pravidelně účastnil plesů, tudíž se domů musel vracet opravdu jenom na léto - nevěděla o tom, že by měl doma problémy, a tak si ho jenom trochu starostlivě prohlédla. Je tu něco, co jí neříkal, nebo ho to doma jednoduše nebaví, protože je tam sám? Ohledně Londýna přikývla, protože tam měla ke konci léta mít dost zařizování a obíhání, především na Příčné ulici, ale chtěla navštívit i středisko Soví pošty, kde pracoval její táta, a mudlovský Londýn. "Říkals, že tam pojedeš za kamarády? Dej vědět předem a můžeme se sejít, ráda tě uvidím, než zase odjedeš," usmála se, a docházelo jí, že to může Vincentovu srdci ubližovat, ale musel se smířit s tím, že jsou jenom kamarádi. Ne, že by mu to dneska plánovala ulehčit, ale hranice tu byla a Vincent ji musel pochopit.
"Tse, Havr. Pamatuješ si, kdy vy jste naposled vyhráli?" odfrkla si, než na Vincenta vyplázla jazyk a se smíchem se mu omluvila. "Říkám držet, ne řezat!" houkla, zatímco se znovu smála, nicméně tomu klukovi byla nesmírně vděčná za jeho podporu. Už od prvního setkání jí držel záda a bránil ji, ať už to od něj potřebovala nebo ne, a ona se mu to snažila oplácet. "Protože musíš zabrzdit všechny svoje emoce a soustředit se pouze na výsledek?" nadhodila ohledně Zkoušky Z Dospělosti, než se na Vincenta soucitně ušklíbla. Díky Merlinu, že ona už měla všechny zkoušky za sebou.
Jeho dárek ji vskutku překvapil, a proto si ho od něj zprvu beze slova vzala a prohlídla si bedlivě fotku, na které se s Vincentem drželi kolem ramen a oba se usmívali, zatímco se jim na čelo lepily promočené pramínky vlasů a s hábity jim povlával vítr. Na fotce trvala ona, protože na sluníčku měli fotky všichni, ale tohle byl opravdový famfrpál, a navzdory počasí to byl skvělý den. Takhle fotka byla její oblíbená a Vincent to věděl. Když ji obrátila, aby si přečetla věnování, zasmála se Vincentovu pokusu o autogram, který ještě měl co zlepšovat, ale tak jako tak bylo skvělé slyšet v jeho hlase takovou sebedůvěru, než ho pevně objala. "Děkuju," řekla jeho ramenu, než ho pustila a s úsměvem si fotku znovu prohlédla. "Pojď," řekla potom, a s fotkou v ruce vyšla dál. Už byli na dohled od jezera, a pak stačilo projít kousek po břehu do lesíka, ještě kousek dál, až přišli k minimýtince, které panoval spadlý kmen porostlý mechem, a ke kterému se Ginger vydala. Vyhopsla nahoru a pokynula Vincentovi, aby vyskočil za ní, zatímco zakomíhala nohama a dárek opatrně položila vedle sebe tak, aby se papíru nic nestalo. "Tak, drahý Vincente, představuju ti mou tajnou skříň, mé místo úniku a svolné samoty!" prohlásila a rozhodila rukama, než se na Vincenta zeširoka zazubila a opřela se rukama za zády o kmen. "Víš, taky pro tebe mám finální dárek, ale prvně mi musíš něco přiznat - s kolika holkama ses líbal?" řekla, načež se usmála jako kočka šklíba, trpělivě vyčkávající na svou oběť.

_________________

Trochu překvapeně zamrkal, nicméně nakonec přikývl hlavou, asi jak se vážně nehodlal dál dohadovat s Gí o její rodině. Ať už o nich totiž měl nebo neměl něco říkat, přesto to bylo těch nejlepších pár dní, které mohl strávit u někoho na návštěvě. "Fajn. Teda počkat, to bych asi neměl říkat vůbec, co?" dotázal se, snad v poslední snaze o rýpnutí, než se s pobaveným smíchem obrátil k přírodě kolem nich. "Ale né, jasně, že mi nevadí. To je jedinej čas, kdy je naprosto normální, že se neučím. Ale chápej, na škole jsou všichni jako já, což doma tak není. Táta se mě sice snaží zapojit do hodně věcí, doma je furt co dělat, ale já chci létat... a kouzlit. Což kvůli tý věkový hranici fakt nemůžu dělat. A ano, jsme opět u toho. Krvácím," postěžoval si, přičemž se chytil za hruď, snad aby lépe lokalizoval své pomyslné zranění. Jeho dramatické cítění však vzalo roha ve chvíli, kdy se opět začal culit jako sluníčko. Ne, doma to vážně bylo super, nikdo mu neubližoval, ale zároveň mu tam, i přes všechnu tu lásku, něco chybělo. Tatínek mu však slíbil i nějaký ten koncert, tak se mladý pan Kane měl alespoň na co těšit. I když kruciš, pořád to všechno obsahovalo nějak málo magie. I přes jisté pochyby se však nakonec usmál a kývl hlavou. "No jasně. Tak dej vědět, a pak uspořádáme takový menší londýnský dýchánek. Anebo mejdan. To druhý zní líp, že jo?" zeptal se celý nadšený, snad při té vidině skutečného mejdanu, kde by mu bez otázek nalili pivo a zelenou a vůbec by se neptali, kolik mu doopravdy je. Sedmnáct... mi bude, sím pěkně. Urážku Havraspáru však musel nějak vrátit. Sice mu ta kolej tak k srdci nepřirostla, ale pořád tam byl doma. Už pět let. I s Garlandem a Hartem na pokoji. "Tak hele. První výhra byla ta, že mě zařadili do Havraspáru. No a druhá je ta, že jsem nestrhl tolik bodů. No a neboj se, my vyhrajeme. Ještě tolikrát, že budeš litovat, že s tím nemůžeš nic udělat," uchechtl se, protože vlastně netušil, co by řekl na věčnou havr-smůlu. Vždyť bylo hrozný, jak furt prohrávali. Vincent se kvůli tomu občas fakt trápil, což bylo, vzhledem k tomu, jaký byl flegmatik, opravdu překvapující. "Fajn, takže se to obejde bez nějakého masakru. To je fajn, věřím, že se mi mé palce ještě budou hodit. Ale neboj, určitě jim to všem nandáš," zasmál se dobrácky, protože i když bylo chování mistra Vincenta občas na hlavu padlé, rozhodně o něm nikdo nemohl říct, že by byl zlý.
Zkouška dospělosti měla velké šance na to ohrozit jeho dobrotu, ale nakonec se i toto téma obešlo bez lámání kostí a vysloužilo si jen ušklíbnutí, se kterým trhl rameny a raději sklopil zrak k dárku, který slečně Olsson věnoval. "Jo, fakt ti to tam sekne. Kam se na to hrabou ty prosluněný fotky, co?" otázal se. V určitých oblastech měli zřejmě poměrně stejné názory. Náhle obejmutí jej trochu překvapilo, ale rozhodně jej to nijak nerozhodilo, a tak byl schopný aktivovat ruce a obejmutí jí oplatit, aby tam tak nestál jako tvrdé y. "Není zač," utrousil tlumeně a pousmál se. Náhle ho opět začalo mrzet, že vše tak rychle skončilo. I přes všechny ty překážky... jenže pak jej Ginger začala táhnout dál, a tak ustal ve vzdorování a rozešel se kýženým směrem, aby se s ní mohl brzy ocitnout na onom tajném místě. Opatrně vyšplhal za ní a usmál se, aniž by tušil, co má slečna v plánu. "Tady je to fakt super. Takže až budeš někdy k nenalezení, mám tě hledat tady, jo?" zasmál se a s tím se začal rozhlížet kolem. Bylo to tam vážně parádní. Super místo pro úkryt, pro mimořádně dobrý bunkr, ve kterém by se mohl skrývat a plánovat taktiku na boj. Z nevinných chlapeckých úvah jej nakonec vytáhla otázka, tak překvapivá a nečekaná, že chlapcova tvář postupně začala nabírat o dost červenějších odstínů. "No, co já vím. Nepočítal jsem to. Ale znáš to, rocková hvězda jich políbila už tolik, že..." slova nedopověděl, jen je nechal viset ve vzduchu. S tím sklopil zrak a tak nějak zadoufal, že si Ginger nevšimne červených tváří a toho, jak byl náhle nesvůj. "Proč?" optal se náhle rozechvěle.

_________________