Perryho poměrně překvapilo, jakou reakci vyvolal v Aveline pohled na švýcarský nůž, ale ještě zvláštnější byl způsob, kterou rusovláska řečenou reakci ukončila. Tohle mu neznělo jako dokonalá rodinná idylka, ale Perry nebyl někdo, kdo by se ptal na soukromé záležitosti a přiváděl tak člověka do rozpaků. Kdepak. Dovedl si zcela jasně představit, jak mohou vztahy v čistokrevných rodinách, byť tak drobných, jako byla ta Avina, skřípat.
Co se piva týkalo, Perry trpěl. A to tak, že každou svou buňkou. Na rozdíl od Aveline se mu těžko prokousávalo už první lahví, měl pocit, že ta chuť musí být nějaký druh středověkého trestu a ještě ke všemu mu z toho bylo trochu špatně. A vzhledem k tomu, že Perry se opil i z cukrové vody, už teď mu začínalo v hlavě hučet trochu jako v hodně vzdáleném úle.
Bojoval každopádně s každým douškem, po chvíli ovšem zjistil, že když pije hodně rychle a pokouší se na to moc nemyslet, je to o něco snesitelnější. "Nechutná je trochu slabé slovo," zašklebil se a obrátil do sebe posledních pár kapek, co šplouchaly na dně lahve. Nezvládnul potlačit nutkání se otřást.
Není asi třeba moc klást důraz na to, že vzal zavděk křupkami a další spoustou věcí, které Ava vytahala z batohu, protože to představovalo možnost alespoň trochu přebít tu hrůzu, kterou teď pil proto, že... Aveline z nějakého důvodu věřil. Možná by to měl pro příště přehodnotit. Nebyl si jistý, jestli by radši neřekl ano těm komárům.
Krásná vlastnost alkoholu ovšem tkví v tom, že čím víc pijete, tím míň vám to vadí a vice versa. Ač mu to trvalo déle než Aveline, i on se nakonec dostal i skrz druhou lahev, aniž by věděl, jak se to přesně podařilo. Perry upřel dlouhý, zkoumavý pohled na teď už prázdné sklo, a snad aby potvrdil svou nejistotu, zmateně škytnul. A pro jistotu to zajedl tyčinkami.
Nebyla mu zima, ale proti hlavě na svém rameni neprotestoval - příklad alkoholu #1, Perry si většinou cenil osobního prostoru - a dokonce složil vlastní hlavu na Aviny zrzavé lokny. A začal si tiše notovat s ní, protože byl divně spokojený a ospalý.

_________________

Aveline rozhodně nevadilo, že Perry nebýval právě výmluvný. Většinu konverzace zvládla obstarat sama, k čemuž načatá třetí láhev rozhodně pomáhala. Ava ji podala kolegiálně Perrymu, který se momentálně ocitl na suchu.
"Je to to samé, jako když máš dětskou pastu na zuby a pak už jsi větší a musíš používat tu pálivou, pro dospělé. Pak už ti to nepřijde. Tohle se ode všech taky čeká, že jim to začne chutnat," zkonstatovala posmutněle a pohlédla melancholicky na etiketu láhve.
Ani Aveline si nebyla jistá, jestli komáři opravdu zmizeli díky vitamínu B, který jim nevoněl, nebo jestli to prostě přestali vnímat, v obou případech to ale splnilo účel. I když alkohol měl tu příhodnou vlastnost, že navíc zahříval, noc postoupila, uhlíky zřeřavěly a do Aveline se pustila zima. Najednou se napřímila, zívla a trochu jí po zádech přeběhla husí kůže. Protáhla se a možná nečekaně tím Perryho ze sebe shodila, aniž si to uvědomila.
"Jsem hrozně utahaná," mlaskla ospale a přepadle si rukama stáhla dozadu prameny, které jí padaly do obličeje. Zamžourala do uhlíků, které zaplály bíle, jen když se do nich opřel noční vánek, a zlehka začala do Perryho šťouchat. "Spíš? Nespi! Já tu nechci být vzhůru sama," vykníkla a ohlédla se. Celta stanu byla spuštěná, aby dovnitř zbytečně nevnikala zima, ale byl to jen kousek.
Jako by se domnívala, že Perry přebral, automaticky mu provlékla ruku pod paží a vzala ho kolem zad, aby ho se zaťatými zuby zkusila dotáhnout do stanu. Právě začínalo poprchávat, mživě a vlezle.

_________________

Perry škytnul. A pokusil se osvětlit svůj názor na to, co se právě snažili pít. "Já budu klidně radši tu dětskou zubní pastu, tu, co chutná jako žvýkačky. Myslím, že byla světle modrá?" zarazil se na chvíli, aby se pokusil navázat tam, kde skončil, a zjistil, že zapomněl na to, co se snažil říct. "A, eh. Zubní pasta. Co mi má chutnat?" tázal se zmateně, a vlastně nebylo divu, že se do celého monologu zamotal tak, že už nebylo úniku.
Na rozdíl od Avy mu zima nebyla, a to ani ve chvíli, kdy začal podřimovat, obličej zavrtaný do jejích vlasů. A vzhledem k tomu, že Perry i zastřízliva dokázal usnout na otevřené knize, nebyla šance, že by ho v tuhle chvíli mohli rušit komáři. Zato sama Aveline, která ho po nějaké době prakticky setřásla, té se to povedlo už mnohem lépe.
Nebyla to zas taková doba, aby Perry stačil vystřízlivět - kdyby něco, pak bylo působení alkoholu v tom nejlepším - takže se teď jenom dezorientovaně rozhlížel a nechápal, což dal také patřičně najevo nechápavým "eh?", které z něj hned po probuzení vypadlo. "Mwh," komentoval Avino přiznání, že je unavená, a byl by pravděpodobně hodně rychle zase usnul, kdyby ho tedy rusovláska nerýpla do žeber. Perry byl lechtivá bytost. Tohle spánku neprospívalo. "Nespím, nespím," bránil se rychle, ačkoliv se mu oči zavíraly prakticky samy od sebe, a nic, co udělal, přicházející dřímotu nemohlo zastavit. "Tak spi taky," navrhnul po chvíli poněkud kontraproduktivně, aniž by si byl uvědomil, že vlastně popřel svoje předchozí tvrzení.
Nic nenamítal, když se mu kolem pasu omotala Avina ruka - na to byl moc omámený spánkem a tou trochou špatně snášeného alkoholu. Nebyl však dost mimo na to, aby se do stanu nechal tahat, protože teď ještě ke všemu začalo pršet. Perrymu sice déšť nevadil, ale byl by se mu preferovaně vyhnul, když chtěl spát.
Nenamáhal se udělat nic jiného, než skopnout z nohou boty a zavrtat se do spacáku. Otázka byla, čí ten spacák nakonec byl. Na to Perryho ospalé rozlišovací schopnosti v tuhle chvíli nestačily. Tak či tak se po chvíli dostaly do hry ještě minimálně dvě deky, takže se stan proměnil prakticky v hnízdo.

_________________

"Já si pamatuju žvýkačkově růžovou," zamumlala Ava mimózně, když ji opožděně dohnaly myšlenky, zatímco vítězoslavně pustila Perryho na zem, respektive na vrstvi karimatek a spacáků, která zašustila. Zmijozel vypadal, že z posledních sil skopne leda boty a zase usne. Aveline si promnula oči a zívla.
Ten návrh se jí zamlouval, nicméně i když byla výjimečně ochotná přeložit vlastní převlečení se do něčeho na spaní na neurčito (třeba až si bude úplně jistá, že Perry už spí), moc se jí nezamlouvalo, že sebou úplně mokrý řachl zrovna do jejího spacáku. I když mu mohla ukrást ten jeho i s dekou, zkrátka to nebylo správné.
Bezradně si rukou vjela do vlasů nad čelem a se zaúpěním se pokusila přimět mozek fungovat. Jestli ve spacáku zůstane zmoklé oblečení, bude to lepit a bude to nepříjemné. Perry vypadal, že už dál nemíní spolupracovat - kdyby tušila, že to na něj zapůsobí tak moc, možná by ho nechala napospas komárům!
Povzdechla si, chytila ho za rameno a pokusila se ho převrátit na bok. Byl pěkně těžký, vůbec se to nezdálo. Ava přes Perryho napůl přelezla, lechtajíc své okolí nedopatřením pramínky vlasů, aby se pokusila rozsvítit baterku slepě do stěny stanu, to aby příliš neoslňovala, a zároveň zatáhla vchodové cípy, aby na ně nepodnikly nálety další žíznivé roje. Trochu vzdorně si mumlala pod vousy, že kdyby Perry vzal kouzenický stan, tohle tísnění ve smáčknutém prostoru si teď mohli odpustit.
Loktem omylem převrhla nedůkladně zavřený sáček a ve stanu se rozsypaly marshmallows. Ava zaklela, ale tvrdohlavě vylovila z Perryho batohu jakýsi fleecový svršek a zatnula zuby. Teď přišla ta mírně rozpačitá část.
Mínila Perryho dostat z mokrého a navléct ho do suchého, což byl logický postup, mnohem jednodušší, kdyby se obstaral sám. Aveline navzdory sebejistému vystupování rozhodně neměla zkušenost s tím, aby někomu přetáhla přes hlavu něco s dlouhým rukávem, aniž by z toho udělala svěrací kazajku. Ze stanu se ozvalo přidušené zafunění a Aveline se musela hodně ovládat, aby si o Perryho nezapřela nohu při své snaze stáhnout deštěm nasáklý a ztěžklý rolák.

_________________

Perry byl v tuhle chvíli víceméně mrtvá váha, která si jenom matně uvědomovala svoje okolí a kategoricky na něj odmítala reagovat, takže nebylo divu, že se Aveline skoro přerazila, když se ho pokoušela odstrkat na bok. Bylo mu upřímně jedno, že jsou oba dva promoklí z deště, který se na ně venku spustil, a chtěl jenom v klidu spát, což mu nebylo dopřáno.
Stav mezi bděním a sněním je většinou jeden z těch, kde čas - a realita - běží úplně jinak, než za plné příčetnosti. Perry chvilkami nevnímal, a chvilkami měl pocit, že se mu stejně věci zdají, což bylo pro Avu možná lepší.
Chvíli mhouřil oči před světlem, které bylo sice tlumené, ale přesto silnější než by se mu líbilo. Pak na chvíli přestal vnímat, a když se znovu chytnul, měl pocit, že v tom pivu muselo být něco přimíchaného, protože najednou byly všude marshmallowy a Ava z něj rvala svetr.
Být Perry jenom o trochu víc při smyslech, asi by si dobrovolně přivodil infarkt myokardu a byl za něj ještě rád, protože všechno bylo lepší než se snažit vstřebat okolní dění, takhle ale jenom loupnul po Aveline dezorientovaným, ospalým pohledem, který se tázal, co se děje, a proč mu nechce nechat svetr, vždyť on ho má rád. Pak, pochopiv, o co zřejmě jde - i on si musel dřív nebo později uvědomit zimu, kterou takový mokrý svetr člověku vakuově lepí na kůži - neochotně odsunul spánek stranou, neobratně se vysápal do sedu a svetr si přetáhnul přes hlavu. Moc nepočítal s tím, že tak okamžitě začne mrznout mnohem víc, než když měl rolák na sobě, což ho přinutilo se zimomřivě schoulit do sebe a loupnout po Avě vyčítavýma očima. Spokojená? Mohla by mu po něm alespoň hodit něco suchého.

_________________

Ava si obvykle z vyčítavých pohledů nic nedělala a její schopnost otřepat se ze všeho jí musela pisatelka jedině závidět. Napůl potmě se natáhla po fleecové bundě a jelikož se při tom musela natáhnout hodně, jenom ji hodila přibližným směrem Perrymu na hlavu a fanaticky začala sbírat rozsypané marshmallows, přičemž zpátky do sáčku jich zákonitě putovalo mnohem míň, než jich tam bylo původně.
Nakonec se uvelebila v tureckém sedu, přičemž těsně nad zády se jí klenula těžce zkoušená stěna stanu. Aveline se hryzala do rtu a okusovala si vnitřní stranu tváří, jak moc doufala, že stan vydrží. Podle skučících zvuků tam venku se zvedal vítr... Otřásla se, objala se zimomřivě rukama, a protože tou dobou už se Perry nejspíš do plyšové mikiny nasoukal, přestala civět kamkoli jinam a připlazila si to po čtyřech k volnému spacáku. Celou dobu měla pocit, že jí stan padá na hlavu, a navíc se jí ještě z pití trochu točila hlava.
Zadrkotala zuby a žuchla sebou na jednu deku, po níž následně zaválela přesně ty sudy, které z ní učinily dekovou housenku. Zavrtěla se a protože cítila, že strnulé ležení na zádech rovně jako svíčka není nic moc pro údržbu tepla, překulila se na bok směrem k Perrymu a přitáhla si nohy blíž, stulená jako kočka.
Zamžourala a potajmu zpod deky vylovila poslední marshmallow. Všimla si, že z téhle fleecové mikiny jsou Perrymu vidět na krku pihy. Tohle seskupení připomínalo Orion...
"Hvězdy," zabroukala nadšeně a bezmyšlenkovitě jedním prstem obtáhla domnělé souhvězdí, aniž by se příliš zbytečně vynořovala z deky. Pořád jí byla zima a i když před chvíli málem neudržela víčka, teď na ni přišlo přesně ono bdění s otevřenýma očima, když člověk jednoduše ví, že v nejbližších minutách zkrátka nezabere, ani kdyby se rozkrájel.

_________________